Co jste kvůli koníkovi obětovali?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem na tom stejně... u koní trávím veškerý volný čas... s kolegy posedět nechodím, zvykli si za tu dlouhou dobu a už žádné poznámky nemají. Jsou to kolegové, ne přátelé, přátele si člověk vybírá sám, kolegy nee. Je-li u tebe na prvním místě kůň, proč ne? Mně je taky daleko líp v přírodě než v hospodě. Domů chodím v podstatě jen přespávat. Ale moje okolí si zvyklo, takže za ta léta už je to bez problémů. Nenech se do ničeho tlačit, dělej vše tak, jak to cítíš a jak je ti to nejpříjemnější,ať nemusíš mít špatné svědomí ani vůči lidem, ani vůči kobylce. A už vůbec vůči sobě!

nezostáva mi iné len súhlasiť.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla jsem se zeptat Vás všech jestli v tom nejsem sama.Tak vlastním svoji kobylku asi tak dva roky zachránla jsem jí před jatky.A Před tím jsem měla valáška který je bohužel díky kolice v koňském nebi.Ale nastoupila jsem do své první práce po vysoké škole a ted nastává boj.Já radši jedu domu a za koníkem.Mý kolegové chodí na pivo (jsou z města a já dojíždím 30km do práce) a nebo jen tak si pokecat a posedět.Ale já bud nemohu protože jsem radši u kobylky nebo když bych i třeba mohla je mi líto těch peněz a kolikrát ani žádný nemám.Mám dušnou kobylku a přeci jen ta je náročnější než zdraví koník.No a kolegové se se mnou nebyví pořád si ze mě utahujou a neustále to slyším že dávám přednost koni před přáteli.A že kdybych ne,měla co na sebe tak radši než sobě nové boty koupím kobyle vitamíny nebo pamlsek nebo čaje.Co? Vám stává se to taky?

Já to mám asi tak stejně, jenom to nejsou kolegové, ale spolužáci ze školy a kobylka není moje, ale jenom se o ní starám, jsem u ní každou volnou chvilku, no a když zbyde nějaká ta hodinka, tak se taky musím něco do tý školy naučit ať nejsem uplně blbá. Ve škole se se mnou relativně v pohodě všichni baví(jenom si musím dávat bacha ať nezačnu o koních), ale mimo školu..., no nic moc, jestli se mnou prohodí pár slov 3,4 z nich, to je moc, no ale zvykla jsem si a už mi to ani nepřijde. Jenom si ze mě občas dělaj srandu, že mi je 16 a ještě jsem neměla kluka, njn ne všichni snesou tu představu, že půjdu radši ke koním, než někam na pařbu, do hospody, atd...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla jsem se zeptat Vás všech jestli v tom nejsem sama.Tak vlastním svoji kobylku asi tak dva roky zachránla jsem jí před jatky.A Před tím jsem měla valáška který je bohužel díky kolice v koňském nebi.Ale nastoupila jsem do své první práce po vysoké škole a ted nastává boj.Já radši jedu domu a za koníkem.Mý kolegové chodí na pivo (jsou z města a já dojíždím 30km do práce) a nebo jen tak si pokecat a posedět.Ale já bud nemohu protože jsem radši u kobylky nebo když bych i třeba mohla je mi líto těch peněz a kolikrát ani žádný nemám.Mám dušnou kobylku a přeci jen ta je náročnější než zdraví koník.No a kolegové se se mnou nebyví pořád si ze mě utahujou a neustále to slyším že dávám přednost koni před přáteli.A že kdybych ne,měla co na sebe tak radši než sobě nové boty koupím kobyle vitamíny nebo pamlsek nebo čaje.Co? Vám stává se to taky?

JAko vždy na tohle téma říkám-obětovali jsme všechny přátele (stejný problém jako ty-nechceme a nemáme čas s nimi chodit do hospody),hodně peněz-vitamíny,šroty(máme tažné koně do lesa)
Kůň tě nepodrazí,nepomlouvá tě,neříká ti,jestli by sis měla koupit nové boty..............ostatně jako každé jiné zvíře.......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já to mám asi tak stejně, jenom to nejsou kolegové, ale spolužáci ze školy a kobylka není moje, ale jenom se o ní starám, jsem u ní každou volnou chvilku, no a když zbyde nějaká ta hodinka, tak se taky musím něco do tý školy naučit ať nejsem uplně blbá. Ve škole se se mnou relativně v pohodě všichni baví(jenom si musím dávat bacha ať nezačnu o koních), ale mimo školu..., no nic moc, jestli se mnou prohodí pár slov 3,4 z nich, to je moc, no ale zvykla jsem si a už mi to ani nepřijde. Jenom si ze mě občas dělaj srandu, že mi je 16 a ještě jsem neměla kluka, njn ne všichni snesou tu představu, že půjdu radši ke koním, než někam na pařbu, do hospody, atd...

Tak to jsem na tom stejně. Čas i peníze dávám do koníků. A jsem spokojená. Nekouřím, nepiju ale zato živím 3 koně. A v práci? Zážitky s koňmi si vyslechnou, proberem to, oni mi vykládájí třeba o dětech... Ale zvykli si, že můj smysl života jsou koníci. I když mě občas zlobí, dám jim všechno!!!
Venulda

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já to mám asi tak stejně, jenom to nejsou kolegové, ale spolužáci ze školy a kobylka není moje, ale jenom se o ní starám, jsem u ní každou volnou chvilku, no a když zbyde nějaká ta hodinka, tak se taky musím něco do tý školy naučit ať nejsem uplně blbá. Ve škole se se mnou relativně v pohodě všichni baví(jenom si musím dávat bacha ať nezačnu o koních), ale mimo školu..., no nic moc, jestli se mnou prohodí pár slov 3,4 z nich, to je moc, no ale zvykla jsem si a už mi to ani nepřijde. Jenom si ze mě občas dělaj srandu, že mi je 16 a ještě jsem neměla kluka, njn ne všichni snesou tu představu, že půjdu radši ke koním, než někam na pařbu, do hospody, atd...

z toho si nic nedelej, ono i ty spoluzaky to za par let prejde ty hospody. Me je 23, sice obcas v lete nekam na zahradku na pivko zajdu, ale ze bych chodila patek co patek po hospodach se opijet, to me pred par lety uz preslo. Radsi jedu na vikend do prirody - na chatu, nebo ke konim... je to lepsi relax nez alkohol

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
JAko vždy na tohle téma říkám-obětovali jsme všechny přátele (stejný problém jako ty-nechceme a nemáme čas s nimi chodit do hospody),hodně peněz-vitamíny,šroty(máme tažné koně do lesa)
Kůň tě nepodrazí,nepomlouvá tě,neříká ti,jestli by sis měla koupit nové boty..............ostatně jako každé jiné zvíře.......

zadavatelka:
tak jsem docela ráda že v tom nejsem sama už jsem si začínala mylset že jsem asi fakt jiná.A je fakt že mě ke spokojensoti stačí můj spokojený koník a jedny rifle,triko a svetr a nemusím chodit po krámech a nosit se jak dáma.Hlavně že mají koníci vše co potřebují.A mrzí mi že to kolegové nechtějí pochopit a taky před nimi nemůžu mluvit o koních nemají to rádi.Tak jsem tak trochu v té práci opuštěná.Oni probírají pařby a věci ktré zažily v hospůdce či baru ajá tak koukám a probírám si v sobě svůj výlet z koníkem do lesa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka:
tak jsem docela ráda že v tom nejsem sama už jsem si začínala mylset že jsem asi fakt jiná.A je fakt že mě ke spokojensoti stačí můj spokojený koník a jedny rifle,triko a svetr a nemusím chodit po krámech a nosit se jak dáma.Hlavně že mají koníci vše co potřebují.A mrzí mi že to kolegové nechtějí pochopit a taky před nimi nemůžu mluvit o koních nemají to rádi.Tak jsem tak trochu v té práci opuštěná.Oni probírají pařby a věci ktré zažily v hospůdce či baru ajá tak koukám a probírám si v sobě svůj výlet z koníkem do lesa.

tak to je pak nejlepsi, zapnout si icq a mit tam dusi, ktera se s tebou o konske novinky podeli:-) Nebo chodit na ifaunu, nebo na xchat:-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla jsem se zeptat Vás všech jestli v tom nejsem sama.Tak vlastním svoji kobylku asi tak dva roky zachránla jsem jí před jatky.A Před tím jsem měla valáška který je bohužel díky kolice v koňském nebi.Ale nastoupila jsem do své první práce po vysoké škole a ted nastává boj.Já radši jedu domu a za koníkem.Mý kolegové chodí na pivo (jsou z města a já dojíždím 30km do práce) a nebo jen tak si pokecat a posedět.Ale já bud nemohu protože jsem radši u kobylky nebo když bych i třeba mohla je mi líto těch peněz a kolikrát ani žádný nemám.Mám dušnou kobylku a přeci jen ta je náročnější než zdraví koník.No a kolegové se se mnou nebyví pořád si ze mě utahujou a neustále to slyším že dávám přednost koni před přáteli.A že kdybych ne,měla co na sebe tak radši než sobě nové boty koupím kobyle vitamíny nebo pamlsek nebo čaje.Co? Vám stává se to taky?

Se svojí klisnou trávím 90% svého volného času. Ze začátku jsem si nějak nemohla zvyknout, ale pak jsem si uvědomila, že aby náš vztah opravdu za něco stál, tak se jí musím věnovat co nejvíce a obětovat tomu v podstatě vše. Kobču mám 4,5 roku. Jezdím za ní každý den z práce a jsem s ní do večera, max. jednou v týdnu si udělám čas pro sebe, že od ní jedu třeba dřív. No a měla jsem štěstí na koupi klisny smolařky na nemoci. Takže minulý týden jsem dala za zranění přední nohy 1000,- a teď v sobotu dalších 1300,- za zranění zadní nohy. No navíc se zjistilo, že nemá pánev až tak v pořádku takže při vstávání, skákání atd. bude může mít problémy jako měla teď. Takže tento měsíc a asi ani příští si pro sebe nic nekoupím, protože téměř všechny penízky navíc jdou na klisnu. Nikam ani nejezdím na dovolenou, protože jsem už na ní celkem závislá a když jí jeden den nevidím tak se mi už stýská. No a v podstatě jsem stále bez partnera, protože u mě před partnerem vyhrává klisna. Ale přes všechny problémy co se občas vyskytnou jsem moc ráda že ji mám a svůj život bez ní si už ani představit neumím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já to mám asi tak stejně, jenom to nejsou kolegové, ale spolužáci ze školy a kobylka není moje, ale jenom se o ní starám, jsem u ní každou volnou chvilku, no a když zbyde nějaká ta hodinka, tak se taky musím něco do tý školy naučit ať nejsem uplně blbá. Ve škole se se mnou relativně v pohodě všichni baví(jenom si musím dávat bacha ať nezačnu o koních), ale mimo školu..., no nic moc, jestli se mnou prohodí pár slov 3,4 z nich, to je moc, no ale zvykla jsem si a už mi to ani nepřijde. Jenom si ze mě občas dělaj srandu, že mi je 16 a ještě jsem neměla kluka, njn ne všichni snesou tu představu, že půjdu radši ke koním, než někam na pařbu, do hospody, atd...

jj tak to jsme na tom stejně

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka:
tak jsem docela ráda že v tom nejsem sama už jsem si začínala mylset že jsem asi fakt jiná.A je fakt že mě ke spokojensoti stačí můj spokojený koník a jedny rifle,triko a svetr a nemusím chodit po krámech a nosit se jak dáma.Hlavně že mají koníci vše co potřebují.A mrzí mi že to kolegové nechtějí pochopit a taky před nimi nemůžu mluvit o koních nemají to rádi.Tak jsem tak trochu v té práci opuštěná.Oni probírají pařby a věci ktré zažily v hospůdce či baru ajá tak koukám a probírám si v sobě svůj výlet z koníkem do lesa.

Já jsem si své kolegy tak trochu musela vychovat. Dokonce i šéf se mě vždy po víkendu ptá, jak se mají koně a zda je všechno v pohodě, takže si nemůžu stěžovat. Je fakt, že přátele mám spíš z koňských kruhů, protože na jiné nezbývá čas. Ale vyhovuje mi to, taky nemusím mít ošacení dle posledního výkřiku módy, přijde mi to škoda peněz, když bych spíš měla koupit Kerabol nebo vitamíny pro březí kobylku. Jsem takhle spokojená a moji koně taky. Živím tři, mám času tak akorát pro ně a skuteční přátelé mě navštěvují u koní a nemusíme se scházet na pařbách a po hospodách. Jackie

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Se svojí klisnou trávím 90% svého volného času. Ze začátku jsem si nějak nemohla zvyknout, ale pak jsem si uvědomila, že aby náš vztah opravdu za něco stál, tak se jí musím věnovat co nejvíce a obětovat tomu v podstatě vše. Kobču mám 4,5 roku. Jezdím za ní každý den z práce a jsem s ní do večera, max. jednou v týdnu si udělám čas pro sebe, že od ní jedu třeba dřív. No a měla jsem štěstí na koupi klisny smolařky na nemoci. Takže minulý týden jsem dala za zranění přední nohy 1000,- a teď v sobotu dalších 1300,- za zranění zadní nohy. No navíc se zjistilo, že nemá pánev až tak v pořádku takže při vstávání, skákání atd. bude může mít problémy jako měla teď. Takže tento měsíc a asi ani příští si pro sebe nic nekoupím, protože téměř všechny penízky navíc jdou na klisnu. Nikam ani nejezdím na dovolenou, protože jsem už na ní celkem závislá a když jí jeden den nevidím tak se mi už stýská. No a v podstatě jsem stále bez partnera, protože u mě před partnerem vyhrává klisna. Ale přes všechny problémy co se občas vyskytnou jsem moc ráda že ji mám a svůj život bez ní si už ani představit neumím.

S tou závislostí a partnerským životem jsem na tom asi stejně. S dovolenýma taky. A když jsem si teď naplánovala za dva týdny dvoutýdenní dovču i s koníkem, všechno domluvila, dopravu, ubytování, dovču v práci, tak si koník udělal pipku, kulhá a pěkně ho to bolí. Takže ani nevím, zda budeme moci odjet. Jackie.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S tou závislostí a partnerským životem jsem na tom asi stejně. S dovolenýma taky. A když jsem si teď naplánovala za dva týdny dvoutýdenní dovču i s koníkem, všechno domluvila, dopravu, ubytování, dovču v práci, tak si koník udělal pipku, kulhá a pěkně ho to bolí. Takže ani nevím, zda budeme moci odjet. Jackie.

Ahojky.

Všechno má svoje oběti, především jakýkoliv vztah.
Nejdřív jsem obětovala koně (jako člen oddílu), ale to jsem byla ještě mladá a hloupá. Potom jsem se vrátila (velice rychle) a kvůli škole koně tak trošku opustit musela, protože škola byla náročná. Ke koním jsem se zase vrátila - začala sem pracovat, byla jsem bez partnera, koupila si kobylku...Po nějakém čase, když kobča byla na vrcholu kariéry jsem si našla přítele (on se spíš našel sám) a kobču sem obětovala. Pustili sme se do stavby domku, já změnila zaměstnání a začala dojíždět - muselo se koupit druhé auto (oba do zaměstnání dojíždíme). Protože stavba nám zabírá většinu volného času a kobylka by strádala, tak jsme ji prodali. Této "oběti" nelitujeme ani jeden, protože jakmile dostavíme domeček, tak už bude čas. A i když pak máme v plánu rodinu, tak mám slíbeno, že koník bude a malé se bude koukat na závodech na maminku, jak tam sebou mlátí do překážek:) Občas je potřeba něco nebo někoho obětovat...

Moje kamarádka má 28 let, nemá přítele, nemá rodinu, má kobylu a psa, kterým si tohle kompenzuje, ale šťastná není...

Elvíra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky.

Všechno má svoje oběti, především jakýkoliv vztah.
Nejdřív jsem obětovala koně (jako člen oddílu), ale to jsem byla ještě mladá a hloupá. Potom jsem se vrátila (velice rychle) a kvůli škole koně tak trošku opustit musela, protože škola byla náročná. Ke koním jsem se zase vrátila - začala sem pracovat, byla jsem bez partnera, koupila si kobylku...Po nějakém čase, když kobča byla na vrcholu kariéry jsem si našla přítele (on se spíš našel sám) a kobču sem obětovala. Pustili sme se do stavby domku, já změnila zaměstnání a začala dojíždět - muselo se koupit druhé auto (oba do zaměstnání dojíždíme). Protože stavba nám zabírá většinu volného času a kobylka by strádala, tak jsme ji prodali. Této "oběti" nelitujeme ani jeden, protože jakmile dostavíme domeček, tak už bude čas. A i když pak máme v plánu rodinu, tak mám slíbeno, že koník bude a malé se bude koukat na závodech na maminku, jak tam sebou mlátí do překážek:) Občas je potřeba něco nebo někoho obětovat...

Moje kamarádka má 28 let, nemá přítele, nemá rodinu, má kobylu a psa, kterým si tohle kompenzuje, ale šťastná není...

Elvíra

Prepáčte, ale musím Vám oponovať. Já mám 31, mám 2 kone, 3 psy, nemám rodinu a ani ju nechcem a šťastná som práve len pri koňoch a psoch. Nekompenzujem si to, že nemám rodinu, tým, že mám zvieratá. Já tu rodinu jednoducho nechcem. Mňa takéto vyjadrenia akosi až urážajú. To ako by sme my všetci, ktorí z akéhokoľvek dôvodu nemáme rodinu boli horší ako vy, ktorí ju máte. Čo Vás vedie k tomu, že ste lepší? Já rešpektujem rozhodnutie každého, je to jeho vec ako sa v živote zariadi a nedovolím si tvrdiť, že tí čo majú rodinu sú na tom horšie a sú menej šťastní (aj keď bohužiaľ niektorí sú, ale to je o inom). Já som sa v živote zopárkrát škaredo spálila a z toho dôvodu o rodinu nestojím, ale nebudem preto o niekom tvrdiť, že nemôže byť šťastný a šťastný môže byť len ak si založí rodinu, alebo že si niečo potrebuje kompenzovať. Pepáčte mi ak sa Vás môj príspevok nejako dotkol, nepísala som to za tým účelom, ale jednoducho som na to namohla reagovať.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky.

Všechno má svoje oběti, především jakýkoliv vztah.
Nejdřív jsem obětovala koně (jako člen oddílu), ale to jsem byla ještě mladá a hloupá. Potom jsem se vrátila (velice rychle) a kvůli škole koně tak trošku opustit musela, protože škola byla náročná. Ke koním jsem se zase vrátila - začala sem pracovat, byla jsem bez partnera, koupila si kobylku...Po nějakém čase, když kobča byla na vrcholu kariéry jsem si našla přítele (on se spíš našel sám) a kobču sem obětovala. Pustili sme se do stavby domku, já změnila zaměstnání a začala dojíždět - muselo se koupit druhé auto (oba do zaměstnání dojíždíme). Protože stavba nám zabírá většinu volného času a kobylka by strádala, tak jsme ji prodali. Této "oběti" nelitujeme ani jeden, protože jakmile dostavíme domeček, tak už bude čas. A i když pak máme v plánu rodinu, tak mám slíbeno, že koník bude a malé se bude koukat na závodech na maminku, jak tam sebou mlátí do překážek:) Občas je potřeba něco nebo někoho obětovat...

Moje kamarádka má 28 let, nemá přítele, nemá rodinu, má kobylu a psa, kterým si tohle kompenzuje, ale šťastná není...

Elvíra

Mně je 36, rodinu také nemám, ani přítele, a šťastná jsem. Myslíte, že to nejde dohromady? Pro mne není smyslem života mít manžela (už jsem jednoho kdysi měla), děti a udržovat teplo rodinného krbu. Každý jsme nějaký, každý člověk má jiné preference, u mne jsou to koně. Necítím se být kvůli tomu nešťastná, méněcenná nebo politováníhodná. Zeptejte se své kamarádky, zda je či není šťastná. A pokud není, zda je to kvůli tomu, že nemá vlastní rodinu... třeba se budete divit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně je 36, rodinu také nemám, ani přítele, a šťastná jsem. Myslíte, že to nejde dohromady? Pro mne není smyslem života mít manžela (už jsem jednoho kdysi měla), děti a udržovat teplo rodinného krbu. Každý jsme nějaký, každý člověk má jiné preference, u mne jsou to koně. Necítím se být kvůli tomu nešťastná, méněcenná nebo politováníhodná. Zeptejte se své kamarádky, zda je či není šťastná. A pokud není, zda je to kvůli tomu, že nemá vlastní rodinu... třeba se budete divit.

mě je 18 a taky se mi stává, že na mě koukají občas jako na blba, že nikam nikdy po škole nechodim ani večer apod. ale naštěstí máme ve škole (třídě )fajn lidi a ti to tolerují bez poznámek, některé nafintěné mě jistě a často pomlouvají za mé nemoderní ošacení, ale já opravdu raději dám peníze na koně než na toto. Alkohlu jsem za celý život vypila asi pul hrnku, takže v hospodě nevim co bych dělala - asi jen koukala při coca cole jak jsou čím dál ožralejší a melou čím dál větší nesmysly. tak toto mě vůbec neštve, ale je pravda, že nemám moc kamarádů , jn menší holky co mi chodí pomáhat ke koním. nejlíp by bylo najít si někoho známého konáka z okolí na pokec avyjíždky ,ale nikoho tu nemám.
A pak je ta horší věc, a to je přítel a ten z těch samejch koní občas dost šílí, pořád je koně a koně a koně říká, . večer by se chtěl jít někam projít nebo tak a já sem uplně mrtvá protže jsem celej den něco dělala a spravovala pastvinu, pak jezdila apak učila 2 hodky děcka a pak ještě kosit trávu -> no a už bych jen spala. Tak s přítelem to mě mrzí, že není stejného zájmu. ale jinak okolí tolik neberu, to mě netrápí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
mě je 18 a taky se mi stává, že na mě koukají občas jako na blba, že nikam nikdy po škole nechodim ani večer apod. ale naštěstí máme ve škole (třídě )fajn lidi a ti to tolerují bez poznámek, některé nafintěné mě jistě a často pomlouvají za mé nemoderní ošacení, ale já opravdu raději dám peníze na koně než na toto. Alkohlu jsem za celý život vypila asi pul hrnku, takže v hospodě nevim co bych dělala - asi jen koukala při coca cole jak jsou čím dál ožralejší a melou čím dál větší nesmysly. tak toto mě vůbec neštve, ale je pravda, že nemám moc kamarádů , jn menší holky co mi chodí pomáhat ke koním. nejlíp by bylo najít si někoho známého konáka z okolí na pokec avyjíždky ,ale nikoho tu nemám.
A pak je ta horší věc, a to je přítel a ten z těch samejch koní občas dost šílí, pořád je koně a koně a koně říká, . večer by se chtěl jít někam projít nebo tak a já sem uplně mrtvá protže jsem celej den něco dělala a spravovala pastvinu, pak jezdila apak učila 2 hodky děcka a pak ještě kosit trávu -> no a už bych jen spala. Tak s přítelem to mě mrzí, že není stejného zájmu. ale jinak okolí tolik neberu, to mě netrápí.

Tak můj příběh je takový, že jsem přišla ke koníkovi, jako slepá k houslím a to stejné k příteli, oboum jsem se dost bránila, nicméně přišli ve stejnou dobu téměř. Přítel ze začátku to nemohl moc překousnout, viděl v tom penízky, které jdou pryč a pak taky čas. Hned od začátku jsem si řekla, že ne, že to musím všechno zkloubit. Takže u koníka jsem podle toho, jak se s přítelem často vidíme, takže od 3-6 vidění s koníkem. Příteli to kompenzuji tak, že jedeme ke koníkovi, když ho povozím, tak je spokojený, případně se o něj postará a tím zabíjí čas, takže mu to nepřijde, že jsme u koníka, jdeme i do okolí se podívat, případně jedeme na kole a tím se mu snažím odvděčit, protože přítel má rád výlety, případně jdu skoro denně v týdnu a víkend mu věnuji, pokud je zima, což je horší, přes týden se ke koníkovi dostanu až večer, to už je tma a nedá se nic dělat, tak vyžaduji víkendy u koníka, nicméně v osm jsme u koníka, jdu si zajezdit a v jedenáct třeba odjíždíme na sjezdovku si zalyžovat na tři hodiny atd., takže zatím jsme spokojení oba Tak ať jste spokojení všichni

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak můj příběh je takový, že jsem přišla ke koníkovi, jako slepá k houslím a to stejné k příteli, oboum jsem se dost bránila, nicméně přišli ve stejnou dobu téměř. Přítel ze začátku to nemohl moc překousnout, viděl v tom penízky, které jdou pryč a pak taky čas. Hned od začátku jsem si řekla, že ne, že to musím všechno zkloubit. Takže u koníka jsem podle toho, jak se s přítelem často vidíme, takže od 3-6 vidění s koníkem. Příteli to kompenzuji tak, že jedeme ke koníkovi, když ho povozím, tak je spokojený, případně se o něj postará a tím zabíjí čas, takže mu to nepřijde, že jsme u koníka, jdeme i do okolí se podívat, případně jedeme na kole a tím se mu snažím odvděčit, protože přítel má rád výlety, případně jdu skoro denně v týdnu a víkend mu věnuji, pokud je zima, což je horší, přes týden se ke koníkovi dostanu až večer, to už je tma a nedá se nic dělat, tak vyžaduji víkendy u koníka, nicméně v osm jsme u koníka, jdu si zajezdit a v jedenáct třeba odjíždíme na sjezdovku si zalyžovat na tři hodiny atd., takže zatím jsme spokojení oba Tak ať jste spokojení všichni

Já jsem nic neobětovala. Jsem podnikatelka a chodím pouze jezdit. Koně mám ustájeného v přítelově stáji a chodím buď časně ráno nebo večer jezdit. A stará se mi o něj podkoní a profesionální jezdec v jednom. Koně jsem vytáhla ze sraček ( zkoušeli na něm pět let dermatologické prostředky, šampóny apod.) teď je z něj vlivem mých peněz a Milanové péči "šampión". Ale nevím co bych dělala, kdyby Milan třeba onemocněl, protože mému koni míchá každý večer směs z cca sedmi produktů (na kopyta, kosti, srst, doplňky stravy, apod.). Takže si z časových důvodů připlácím peníze za péči o mého koně, bohužel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla jsem se zeptat Vás všech jestli v tom nejsem sama.Tak vlastním svoji kobylku asi tak dva roky zachránla jsem jí před jatky.A Před tím jsem měla valáška který je bohužel díky kolice v koňském nebi.Ale nastoupila jsem do své první práce po vysoké škole a ted nastává boj.Já radši jedu domu a za koníkem.Mý kolegové chodí na pivo (jsou z města a já dojíždím 30km do práce) a nebo jen tak si pokecat a posedět.Ale já bud nemohu protože jsem radši u kobylky nebo když bych i třeba mohla je mi líto těch peněz a kolikrát ani žádný nemám.Mám dušnou kobylku a přeci jen ta je náročnější než zdraví koník.No a kolegové se se mnou nebyví pořád si ze mě utahujou a neustále to slyším že dávám přednost koni před přáteli.A že kdybych ne,měla co na sebe tak radši než sobě nové boty koupím kobyle vitamíny nebo pamlsek nebo čaje.Co? Vám stává se to taky?

Já jsem určitě nic neobětovala,protože nic jiného než koně v životě mě ničím nenaplňuje.Mám manžela,který jezdí,malá Jaruška už taky zvládne třičtvrtě dne drncání v sedle,takže mě opravdu nic nechybí.A jet na dovolenou?Druhý den bych byla zpátky,přece jenom mě válení se někde na pláži nic neříká,ale když jedeme plavit,to je jiný kafe.Voda je sice špinavá,ale nikam jinam s koníkama nemůžeme,takže vlezu s chutí i do té špíny a prožívám tu radost s nima.
Taky dáváme všechny peníze do koní,ale to,že na koních se nedá vydělávat,je stará pravda-kdysi se říkalo,jak nejrychleji přijít na buben-buď začni hrát karty nebo chovat koně. Jarka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně je 36, rodinu také nemám, ani přítele, a šťastná jsem. Myslíte, že to nejde dohromady? Pro mne není smyslem života mít manžela (už jsem jednoho kdysi měla), děti a udržovat teplo rodinného krbu. Každý jsme nějaký, každý člověk má jiné preference, u mne jsou to koně. Necítím se být kvůli tomu nešťastná, méněcenná nebo politováníhodná. Zeptejte se své kamarádky, zda je či není šťastná. A pokud není, zda je to kvůli tomu, že nemá vlastní rodinu... třeba se budete divit.

Nechtěla jsem se nikoho z vás dotknout, pouze jsem uvedla svůj příspěvěk a poznámku o své kamarádce, která tohle sama o sobě říká - nemá přítele, ani manžela a kompenzuje si to tím. To jsou její slova, která já jsem jen napsala. O nic jiného tu nešlo, nevím, proč to každý bere osobně. Nikoho jsem se dotknout nechtěla, stejně jako jsem neřekla, že jste méněcenní. Pokud Vám tato slova někdo řekl, napsal nebo jinak naznačil, pravděpodobně Vás to rozhorčilo. Já nikoho neodsuzuju za to, jak si žije svůj život a jak si ho uspořádá.

Elvíra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky.

Všechno má svoje oběti, především jakýkoliv vztah.
Nejdřív jsem obětovala koně (jako člen oddílu), ale to jsem byla ještě mladá a hloupá. Potom jsem se vrátila (velice rychle) a kvůli škole koně tak trošku opustit musela, protože škola byla náročná. Ke koním jsem se zase vrátila - začala sem pracovat, byla jsem bez partnera, koupila si kobylku...Po nějakém čase, když kobča byla na vrcholu kariéry jsem si našla přítele (on se spíš našel sám) a kobču sem obětovala. Pustili sme se do stavby domku, já změnila zaměstnání a začala dojíždět - muselo se koupit druhé auto (oba do zaměstnání dojíždíme). Protože stavba nám zabírá většinu volného času a kobylka by strádala, tak jsme ji prodali. Této "oběti" nelitujeme ani jeden, protože jakmile dostavíme domeček, tak už bude čas. A i když pak máme v plánu rodinu, tak mám slíbeno, že koník bude a malé se bude koukat na závodech na maminku, jak tam sebou mlátí do překážek:) Občas je potřeba něco nebo někoho obětovat...

Moje kamarádka má 28 let, nemá přítele, nemá rodinu, má kobylu a psa, kterým si tohle kompenzuje, ale šťastná není...

Elvíra

Pokud není šťastná, pak by asi měla svůj způsob života změnit. Nevěnovat se jen koním a psovi... Mně to naopak vyhovuje, že nemám rodinu a mám čas na koně. I když kvůli práci ho zas tolik taky nemám. Ale kdybych měla ještě rodinu, tak buď ji nebo koně bych určitě musela tak trošku šidit. Aspoň to tak cítím. Pokud by ovšem můj partner nebyl tělem i duší koňák, ale takovou kliku asi všichni mít nemůžeme :-(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem určitě nic neobětovala,protože nic jiného než koně v životě mě ničím nenaplňuje.Mám manžela,který jezdí,malá Jaruška už taky zvládne třičtvrtě dne drncání v sedle,takže mě opravdu nic nechybí.A jet na dovolenou?Druhý den bych byla zpátky,přece jenom mě válení se někde na pláži nic neříká,ale když jedeme plavit,to je jiný kafe.Voda je sice špinavá,ale nikam jinam s koníkama nemůžeme,takže vlezu s chutí i do té špíny a prožívám tu radost s nima.
Taky dáváme všechny peníze do koní,ale to,že na koních se nedá vydělávat,je stará pravda-kdysi se říkalo,jak nejrychleji přijít na buben-buď začni hrát karty nebo chovat koně. Jarka.

Musím se přiznat, že mě to opravdu rozhořčilo, ať se jí zeptám...vzhledem k tomu, že jsme několikaleté kamarádky a všechno probíráme, tak jsou to opravdu její slova..
Osobně bych koně taky neprodala, ale patřím mezi zaměstnance, kteří nevydělávájí desetitisíce, ale mám prachobyčejnou výplatu a pokud někdo staví, tak ví, o čem mluvím. Dávat 4 tis. za ustájení (nepočítaje veta, kováře apod.) si v tomto období prostě dovolit nemůžeme. Až bude bydleníčko hotové, tak to bude o něčem jiném. Protože můj přítel také jezdí (jezdil), tak jsme se shodli, že si koníka (dva) opět pořídíme.
Netvrdím, že bych nemohla být šťastná bez přítele nebo bez koníka. Tato láska se srovnávat nedá.

Elvíra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Musím se přiznat, že mě to opravdu rozhořčilo, ať se jí zeptám...vzhledem k tomu, že jsme několikaleté kamarádky a všechno probíráme, tak jsou to opravdu její slova..
Osobně bych koně taky neprodala, ale patřím mezi zaměstnance, kteří nevydělávájí desetitisíce, ale mám prachobyčejnou výplatu a pokud někdo staví, tak ví, o čem mluvím. Dávat 4 tis. za ustájení (nepočítaje veta, kováře apod.) si v tomto období prostě dovolit nemůžeme. Až bude bydleníčko hotové, tak to bude o něčem jiném. Protože můj přítel také jezdí (jezdil), tak jsme se shodli, že si koníka (dva) opět pořídíme.
Netvrdím, že bych nemohla být šťastná bez přítele nebo bez koníka. Tato láska se srovnávat nedá.

Elvíra

Omlouvám se, že jsem tě rozhořčila. Nemyslela jsem to zle, ale z tvého prvního příspěvku tak nějak vyznělo, že člověk bez rodiny, jen s koňmi nemůže být šťastný. Asi jsem to špatně pochopila, a proto se omlouvám. Pokud někdo touží po rodině a partnerovi, rozhodně se to nespraví kompenzací koňmi či psy. Souhlasím. Já jsem zas z těch, kteří jsou spokojeni jen s těmi koňmi (příp. psy). Tvé kamarádce moc přeji, aby šťastná byla a co nejdřív nalezla to, co jí schází.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Omlouvám se, že jsem tě rozhořčila. Nemyslela jsem to zle, ale z tvého prvního příspěvku tak nějak vyznělo, že člověk bez rodiny, jen s koňmi nemůže být šťastný. Asi jsem to špatně pochopila, a proto se omlouvám. Pokud někdo touží po rodině a partnerovi, rozhodně se to nespraví kompenzací koňmi či psy. Souhlasím. Já jsem zas z těch, kteří jsou spokojeni jen s těmi koňmi (příp. psy). Tvé kamarádce moc přeji, aby šťastná byla a co nejdřív nalezla to, co jí schází.

Já mám koníka asi 2roky většina přátel co jsem měla mě opustili - no je to jejich problém, podle mě se takto projeví kamarád, buď jste kamarádi i když jste u koní a on za vámi rád přijde třeba i do stáje nebo to byl jen nějaký člověk co si za vás najde náhradu
Můžu říci že já kamarádku taky neviměnila když byla těhotná a na mě čas neměla
Jinak já pro koně obětuji moc (peníze, čas, třeba i kamarády........)
a vyplatí se to
Když si někdo koně kupuje má na výběr buď koně a dřinu (a také pak radost z koníka) a nebo kamarády, volný čas strávený v hospodě nebo třeba někde u rybníka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mám koníka asi 2roky většina přátel co jsem měla mě opustili - no je to jejich problém, podle mě se takto projeví kamarád, buď jste kamarádi i když jste u koní a on za vámi rád přijde třeba i do stáje nebo to byl jen nějaký člověk co si za vás najde náhradu
Můžu říci že já kamarádku taky neviměnila když byla těhotná a na mě čas neměla
Jinak já pro koně obětuji moc (peníze, čas, třeba i kamarády........)
a vyplatí se to
Když si někdo koně kupuje má na výběr buď koně a dřinu (a také pak radost z koníka) a nebo kamarády, volný čas strávený v hospodě nebo třeba někde u rybníka

Já má doma koníky i přítele. Děláme to tak, že já se většinou starám o koníky a když potřebuju s něčím pomoc, tak mi bez problémů pomůže. Jezdí se mnou na výstyvy a na různé koňo akce a všeljak mi koníky toleruje. Já mu zas toleruju s přáteli nohejbal a jeho aktivity. Večer se pak sejdem a popovídáme si co jsme dneska prožily. V zimě dokonce chodí i se mnou jezdit nebo já jezdím a on za mnou lyžuje. Nemůžu si zatím na něj stěžovat. Míša

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla jsem se zeptat Vás všech jestli v tom nejsem sama.Tak vlastním svoji kobylku asi tak dva roky zachránla jsem jí před jatky.A Před tím jsem měla valáška který je bohužel díky kolice v koňském nebi.Ale nastoupila jsem do své první práce po vysoké škole a ted nastává boj.Já radši jedu domu a za koníkem.Mý kolegové chodí na pivo (jsou z města a já dojíždím 30km do práce) a nebo jen tak si pokecat a posedět.Ale já bud nemohu protože jsem radši u kobylky nebo když bych i třeba mohla je mi líto těch peněz a kolikrát ani žádný nemám.Mám dušnou kobylku a přeci jen ta je náročnější než zdraví koník.No a kolegové se se mnou nebyví pořád si ze mě utahujou a neustále to slyším že dávám přednost koni před přáteli.A že kdybych ne,měla co na sebe tak radši než sobě nové boty koupím kobyle vitamíny nebo pamlsek nebo čaje.Co? Vám stává se to taky?

sme na tom stejně, na střední sem s nikým nikam nechodila pařit, vždy po škole letěla do oddílu, na vyšší taktéž a stejně pak v práci. naštěstí vždy v kolektivu byli lidé, kterým jsem jako kamarádka ze školy či z pracoviště stačila a fungovalo nám to i bez vídání se ve volném čase. práci (24 hodin směna, dva dny volno) mám uzpůsobenou koním na 100% přítel minulý býval opravdu tolerantní, nynější má ještě víc koní než já (momentálně 4, já "jen" 2 ;o) takže není co řešit, máme je doma, takže každý třetí den je to jen a jen na něm. celá rodina a známý mi nosí věci co se dají donosit u koní, zvykla sem si a něco opravdu i dotahám (zbytek vozíme na charitu). v jedné skříňce mám "civilní" oblečení - naprosté minimum pro styk s veřejností penízky jdou do zvířátek (ještě 3 velcí psi, prasátko a kočička) a občas se tedy utrhneme s přítelem na nějakej půldenní vejlet, moc nezbejvá. ale sme takhle šťastní. jen jsem se letos po1. od základky rozhodla tu naši zoo opustit na týden k moři s kamarádkou (s přítelem to samozřejmě nejde, kdo by se staral)...........on pak pojede na vodu až já zase nastoupim do služby. jinak sme si vždy dělali dovolenou s koníkama (do loňska byli 3 což ještě šlo) výhledově společná dovolená bude až budeme na svém (nyní u tety) a dosadíme tam nějakého obětavého kamaráda zoofila ale je to takhle a oni nám dávaj tak moc že je to maličkost jinak kamarádi vydrželi jen opravdu ti "skalní" kteří chápou že schůzku 3x zrušíme než nám vyjde se konečně po 4. dostavit. je to takový druh prokletí, že?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
sme na tom stejně, na střední sem s nikým nikam nechodila pařit, vždy po škole letěla do oddílu, na vyšší taktéž a stejně pak v práci. naštěstí vždy v kolektivu byli lidé, kterým jsem jako kamarádka ze školy či z pracoviště stačila a fungovalo nám to i bez vídání se ve volném čase. práci (24 hodin směna, dva dny volno) mám uzpůsobenou koním na 100% přítel minulý býval opravdu tolerantní, nynější má ještě víc koní než já (momentálně 4, já "jen" 2 ;o) takže není co řešit, máme je doma, takže každý třetí den je to jen a jen na něm. celá rodina a známý mi nosí věci co se dají donosit u koní, zvykla sem si a něco opravdu i dotahám (zbytek vozíme na charitu). v jedné skříňce mám "civilní" oblečení - naprosté minimum pro styk s veřejností penízky jdou do zvířátek (ještě 3 velcí psi, prasátko a kočička) a občas se tedy utrhneme s přítelem na nějakej půldenní vejlet, moc nezbejvá. ale sme takhle šťastní. jen jsem se letos po1. od základky rozhodla tu naši zoo opustit na týden k moři s kamarádkou (s přítelem to samozřejmě nejde, kdo by se staral)...........on pak pojede na vodu až já zase nastoupim do služby. jinak sme si vždy dělali dovolenou s koníkama (do loňska byli 3 což ještě šlo) výhledově společná dovolená bude až budeme na svém (nyní u tety) a dosadíme tam nějakého obětavého kamaráda zoofila ale je to takhle a oni nám dávaj tak moc že je to maličkost jinak kamarádi vydrželi jen opravdu ti "skalní" kteří chápou že schůzku 3x zrušíme než nám vyjde se konečně po 4. dostavit. je to takový druh prokletí, že?

Když tak čtu příspěvky o těch přátelích, tak mě napadá jedna myšlenka, proč jsou jen dobří přátelé ti, co za námi přijdou ke koním, protože my jen tam trávíme čas? Já to mám teda asi jednodušší, koníka vidím 4x týdně, stačí mi to, když je čas i víckrát, nicméně někdy vypnout potřebuji, takže se věnuji i sobě, i přátelům. Přátelé jsou jednou za tři měsíce, ale jsou, stavíme se třeba za nimi domů s přítelem, mají malé miminko, či případně na dvě deci vína s kamarádkou, na oplátku někteří se přijedou podívat, kamarádku jsem dokonce povozila. Samozřejmě je to i dané tím, že jsem v nájemní stáji s koníkem, Ti co mají koníky doma, je to mnohem náročnější časově ohledně všeho zařizování.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když tak čtu příspěvky o těch přátelích, tak mě napadá jedna myšlenka, proč jsou jen dobří přátelé ti, co za námi přijdou ke koním, protože my jen tam trávíme čas? Já to mám teda asi jednodušší, koníka vidím 4x týdně, stačí mi to, když je čas i víckrát, nicméně někdy vypnout potřebuji, takže se věnuji i sobě, i přátelům. Přátelé jsou jednou za tři měsíce, ale jsou, stavíme se třeba za nimi domů s přítelem, mají malé miminko, či případně na dvě deci vína s kamarádkou, na oplátku někteří se přijedou podívat, kamarádku jsem dokonce povozila. Samozřejmě je to i dané tím, že jsem v nájemní stáji s koníkem, Ti co mají koníky doma, je to mnohem náročnější časově ohledně všeho zařizování.

Podľa mňa sa to nedá rozdeliť tak striktne, že dobrí priatelia sú len tí, čo za nami chodia ku koňom a tí ostatní sú zlí. Len z môjho pohľadu je rozdiel v správaní medzi priateľmi ako takými a partnerom. Keď má niekto záujem o vzťah s vami a vie a vidí, čo obnáša Váš život s koňmi, nie je to preňho žiadna neznáma a aj napriek tomu sa Vás snaží po čase obmedzovať, takmer až vydierať, tak tu nie je o čom rozmýšlať.
Dobrí priatelia zostanú priateľmi bez ohladu na to, či máte, alebo nemáte kone a dokážu pochopiť, že toho času máte zrazu menej ako predtým. Moja kamarátka bola pri mojich koňoch len 1 krát a já ju tam nijak neťahám a to mi dokonca požičala istú čiastku na kúpu koňa. Občas si vyrazíme niekde na bicykloch, tak ako predtým, poklebetíme čo máme nového, sem tam sa navštívime aj keď menej ako predtým, ale kamarátky sme už takmer 25 rokov.
Já ju do ničoho nenútim, ona mne nič nezazlieva a naše kamarátstvo funguje ďalej.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podľa mňa sa to nedá rozdeliť tak striktne, že dobrí priatelia sú len tí, čo za nami chodia ku koňom a tí ostatní sú zlí. Len z môjho pohľadu je rozdiel v správaní medzi priateľmi ako takými a partnerom. Keď má niekto záujem o vzťah s vami a vie a vidí, čo obnáša Váš život s koňmi, nie je to preňho žiadna neznáma a aj napriek tomu sa Vás snaží po čase obmedzovať, takmer až vydierať, tak tu nie je o čom rozmýšlať.
Dobrí priatelia zostanú priateľmi bez ohladu na to, či máte, alebo nemáte kone a dokážu pochopiť, že toho času máte zrazu menej ako predtým. Moja kamarátka bola pri mojich koňoch len 1 krát a já ju tam nijak neťahám a to mi dokonca požičala istú čiastku na kúpu koňa. Občas si vyrazíme niekde na bicykloch, tak ako predtým, poklebetíme čo máme nového, sem tam sa navštívime aj keď menej ako predtým, ale kamarátky sme už takmer 25 rokov.
Já ju do ničoho nenútim, ona mne nič nezazlieva a naše kamarátstvo funguje ďalej.

Souhlasím s Tebou, mám kamarádku čtrnáct let, ona má už rodinu, ještě se odstěhovala 30 km z města, nicméně se pořád navštěvujeme, sice míň, ale navštěvujeme a volíme si co a jak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s Tebou, mám kamarádku čtrnáct let, ona má už rodinu, ještě se odstěhovala 30 km z města, nicméně se pořád navštěvujeme, sice míň, ale navštěvujeme a volíme si co a jak.

Nejlepší přátelé mám u koní! ve škole sice taky ,´ale když volný čas věnuji koním nezbývá na vše ostatní čas.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s Tebou, mám kamarádku čtrnáct let, ona má už rodinu, ještě se odstěhovala 30 km z města, nicméně se pořád navštěvujeme, sice míň, ale navštěvujeme a volíme si co a jak.

Ehm, jsem chtěla napsat, že si voláme co a jak.