Pěna v hubě

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co znamená,když koník při práci s udidlem hodně pění??

Je to známka uvolnění krku ve třetím a čtvrtém obratli-koník nemá hlavu jen na kolmici, ale správně krkem pracuje, tím se podpoří v činnosti slinné žlázy, proto "pění"

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to známka uvolnění krku ve třetím a čtvrtém obratli-koník nemá hlavu jen na kolmici, ale správně krkem pracuje, tím se podpoří v činnosti slinné žlázy, proto "pění"

jo a spatne se mu u toho dycha...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo a spatne se mu u toho dycha...

cože???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo a spatne se mu u toho dycha...

Nesmysl. Kdyby se mu špatně dýchalo, nebyl by uvolněný.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co znamená,když koník při práci s udidlem hodně pění??

lidi, prosím přečtěte si trochu drezúrní literatury....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
lidi, prosím přečtěte si trochu drezúrní literatury....

drezurni literaturu pisou jezdci,a le nikdy o otm nepsal zadny veterinar apod. tady je neco zkopirovaneho pro zamysleni:

Hojnost slin v hubě je pro koně velká obtíž, když musí hodně a zhluboka dýchat“. Každý pokus spolknout sliny znamená pro koně nebezpečí, že bude mít náhle málo vzduchu – to vysvětluje výraz některých drezúrních koní – s potem vlhkou srstí, zpěněnou hubou a rozšířenými nozdrami působí impozantně, ve skutečnosti při absolvování lekcí s námahou dýchají.
Zda polknout nebo nadechnout, o tom rozhodují reflexy. Když je huba zavřená, kůň dýchá. Když ji otevře, vzduch vnikne do hltanu. Toto, ve spojení s drážděním jazyka dotekem, vyvolává řetěz reflexů „uchopit a spolknout“. Přitom se zvedá zadní – měkké patro. Asi 13 cm dlouhá měkká clona funguje jako výhybka, která vytvoří volnou cestu do trávící trubice. Současně se zavírá hrtanová příklopka (epiglotis), která uzavře dýchací trubici. Cesta do jícnu je volná.
S pohybem jazyka, čelisti a pysků dochází reflexně k tvorbě slin. Tyto reflexy patří do sféry trávení a jsou ovládány parasympatickým nervovým systémem. Slinění je podle Cooka neklamná známka toho, že parasympatikus je aktivován. Celé tělo je nasměrováno k příjmu životně důležité potravy – práce srdce a dýchání je omezené, aktivita svalů a mozku je utlumená – ze stejného důvodu mají lidé chuť si po jídle zdřímnout.
Pro ježdění je to nevýhoda. My po koni nechceme ospalé trávení, ale co nejlepší pohyb – má závodit, skákat, dělat překroky. To je možné pouze za předpokladu, že nastoupí reflexy nutící k pohybu a rozjede se činnost srdce, plic, svalů a mozku. To však řídí sympatický nervový systém. Protihráč parasympatického systému.
Když má však kůň udidlo, huba působením trávících reflexů zvlhne. Kůň chce polykat, měkké patro se zvedá, kůň pohybuje jazykem a spodní čelistí. „S udidlem je z neurologického hlediska na tom kůň stejně, jako když jde proti větru“, konstatuje Cook. Protože však chce poslechnout jak jezdce, tak protichůdné pokyny svého nervového systému, vznikají problémy. Každý pohyb jazyka a spodní čelisti zvedá měkké patro a ruší dýchání. Jakmile je udidlo v hubě, je jazyk aktivní, aniž by ho jezdec udidlem přímo dráždil. Když se při rychlejším pohybu posune zadní patro, měkké patro prakticky přilne nahoru a následky jsou ničivé. Nakonec jde do plic 75 l za sekundu v porovnání se 4 litry u klidného koně. Zvíře se zalyká a nemůže do sebe žádný vzduch dostat.
"Kůň má při rychlém pohybu suchou hubu. Jazyk leží klidně za řezáky, spodní čelist se nehýbe, polykací reflex je vypnut, měkké patro není zvednuté"

A tohle napsal prosim veterinar a nekdo, kdo se konskou hubou zabyva x let... kdo z vas tohle zkoumal? nekde v knize, kterou napsal jenom jezdec, kteremu to zase rekl jenom jezdec, ktery to urcite nezkoumal, se pise, ze kun ma slintat..dle meho je to blbost

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
drezurni literaturu pisou jezdci,a le nikdy o otm nepsal zadny veterinar apod. tady je neco zkopirovaneho pro zamysleni:

Hojnost slin v hubě je pro koně velká obtíž, když musí hodně a zhluboka dýchat“. Každý pokus spolknout sliny znamená pro koně nebezpečí, že bude mít náhle málo vzduchu – to vysvětluje výraz některých drezúrních koní – s potem vlhkou srstí, zpěněnou hubou a rozšířenými nozdrami působí impozantně, ve skutečnosti při absolvování lekcí s námahou dýchají.
Zda polknout nebo nadechnout, o tom rozhodují reflexy. Když je huba zavřená, kůň dýchá. Když ji otevře, vzduch vnikne do hltanu. Toto, ve spojení s drážděním jazyka dotekem, vyvolává řetěz reflexů „uchopit a spolknout“. Přitom se zvedá zadní – měkké patro. Asi 13 cm dlouhá měkká clona funguje jako výhybka, která vytvoří volnou cestu do trávící trubice. Současně se zavírá hrtanová příklopka (epiglotis), která uzavře dýchací trubici. Cesta do jícnu je volná.
S pohybem jazyka, čelisti a pysků dochází reflexně k tvorbě slin. Tyto reflexy patří do sféry trávení a jsou ovládány parasympatickým nervovým systémem. Slinění je podle Cooka neklamná známka toho, že parasympatikus je aktivován. Celé tělo je nasměrováno k příjmu životně důležité potravy – práce srdce a dýchání je omezené, aktivita svalů a mozku je utlumená – ze stejného důvodu mají lidé chuť si po jídle zdřímnout.
Pro ježdění je to nevýhoda. My po koni nechceme ospalé trávení, ale co nejlepší pohyb – má závodit, skákat, dělat překroky. To je možné pouze za předpokladu, že nastoupí reflexy nutící k pohybu a rozjede se činnost srdce, plic, svalů a mozku. To však řídí sympatický nervový systém. Protihráč parasympatického systému.
Když má však kůň udidlo, huba působením trávících reflexů zvlhne. Kůň chce polykat, měkké patro se zvedá, kůň pohybuje jazykem a spodní čelistí. „S udidlem je z neurologického hlediska na tom kůň stejně, jako když jde proti větru“, konstatuje Cook. Protože však chce poslechnout jak jezdce, tak protichůdné pokyny svého nervového systému, vznikají problémy. Každý pohyb jazyka a spodní čelisti zvedá měkké patro a ruší dýchání. Jakmile je udidlo v hubě, je jazyk aktivní, aniž by ho jezdec udidlem přímo dráždil. Když se při rychlejším pohybu posune zadní patro, měkké patro prakticky přilne nahoru a následky jsou ničivé. Nakonec jde do plic 75 l za sekundu v porovnání se 4 litry u klidného koně. Zvíře se zalyká a nemůže do sebe žádný vzduch dostat.
"Kůň má při rychlém pohybu suchou hubu. Jazyk leží klidně za řezáky, spodní čelist se nehýbe, polykací reflex je vypnut, měkké patro není zvednuté"

A tohle napsal prosim veterinar a nekdo, kdo se konskou hubou zabyva x let... kdo z vas tohle zkoumal? nekde v knize, kterou napsal jenom jezdec, kteremu to zase rekl jenom jezdec, ktery to urcite nezkoumal, se pise, ze kun ma slintat..dle meho je to blbost

A dalo byse tedy podle toho usoudit , že uzké udidlo, lehké je menší zlo než-li tlusté třeba gumové????????????Chápu to správně nebo je to blbost???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
drezurni literaturu pisou jezdci,a le nikdy o otm nepsal zadny veterinar apod. tady je neco zkopirovaneho pro zamysleni:

Hojnost slin v hubě je pro koně velká obtíž, když musí hodně a zhluboka dýchat“. Každý pokus spolknout sliny znamená pro koně nebezpečí, že bude mít náhle málo vzduchu – to vysvětluje výraz některých drezúrních koní – s potem vlhkou srstí, zpěněnou hubou a rozšířenými nozdrami působí impozantně, ve skutečnosti při absolvování lekcí s námahou dýchají.
Zda polknout nebo nadechnout, o tom rozhodují reflexy. Když je huba zavřená, kůň dýchá. Když ji otevře, vzduch vnikne do hltanu. Toto, ve spojení s drážděním jazyka dotekem, vyvolává řetěz reflexů „uchopit a spolknout“. Přitom se zvedá zadní – měkké patro. Asi 13 cm dlouhá měkká clona funguje jako výhybka, která vytvoří volnou cestu do trávící trubice. Současně se zavírá hrtanová příklopka (epiglotis), která uzavře dýchací trubici. Cesta do jícnu je volná.
S pohybem jazyka, čelisti a pysků dochází reflexně k tvorbě slin. Tyto reflexy patří do sféry trávení a jsou ovládány parasympatickým nervovým systémem. Slinění je podle Cooka neklamná známka toho, že parasympatikus je aktivován. Celé tělo je nasměrováno k příjmu životně důležité potravy – práce srdce a dýchání je omezené, aktivita svalů a mozku je utlumená – ze stejného důvodu mají lidé chuť si po jídle zdřímnout.
Pro ježdění je to nevýhoda. My po koni nechceme ospalé trávení, ale co nejlepší pohyb – má závodit, skákat, dělat překroky. To je možné pouze za předpokladu, že nastoupí reflexy nutící k pohybu a rozjede se činnost srdce, plic, svalů a mozku. To však řídí sympatický nervový systém. Protihráč parasympatického systému.
Když má však kůň udidlo, huba působením trávících reflexů zvlhne. Kůň chce polykat, měkké patro se zvedá, kůň pohybuje jazykem a spodní čelistí. „S udidlem je z neurologického hlediska na tom kůň stejně, jako když jde proti větru“, konstatuje Cook. Protože však chce poslechnout jak jezdce, tak protichůdné pokyny svého nervového systému, vznikají problémy. Každý pohyb jazyka a spodní čelisti zvedá měkké patro a ruší dýchání. Jakmile je udidlo v hubě, je jazyk aktivní, aniž by ho jezdec udidlem přímo dráždil. Když se při rychlejším pohybu posune zadní patro, měkké patro prakticky přilne nahoru a následky jsou ničivé. Nakonec jde do plic 75 l za sekundu v porovnání se 4 litry u klidného koně. Zvíře se zalyká a nemůže do sebe žádný vzduch dostat.
"Kůň má při rychlém pohybu suchou hubu. Jazyk leží klidně za řezáky, spodní čelist se nehýbe, polykací reflex je vypnut, měkké patro není zvednuté"

A tohle napsal prosim veterinar a nekdo, kdo se konskou hubou zabyva x let... kdo z vas tohle zkoumal? nekde v knize, kterou napsal jenom jezdec, kteremu to zase rekl jenom jezdec, ktery to urcite nezkoumal, se pise, ze kun ma slintat..dle meho je to blbost

jiný kůň mi to nedělá,jen on,nemůže to být tím,že udidlo je na pár milimetrech zrezlé,tudíž by mohlo více dráždit jazyk??nebo by to dělal i u nového udidla?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A dalo byse tedy podle toho usoudit , že uzké udidlo, lehké je menší zlo než-li tlusté třeba gumové????????????Chápu to správně nebo je to blbost???

no pro konskou hubu ano, na to tluste mam je malo mista, ale pokud nema jezdec jemnou ruku..nevim, je to hodne o jezdci

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no pro konskou hubu ano, na to tluste mam je malo mista, ale pokud nema jezdec jemnou ruku..nevim, je to hodne o jezdci

T o je samozřejmé, nyní se jen ptám na to, zda-li tenčí udidlo by dle této teorie bylo pro koně vhodnější a podněcovalo menší slinění???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
T o je samozřejmé, nyní se jen ptám na to, zda-li tenčí udidlo by dle této teorie bylo pro koně vhodnější a podněcovalo menší slinění???

myslim ze slineni podpori jakakoliv vec v hube.Proto si myslim na skakani lepsi hackamore.Na hobby jezdeni ohlavka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jiný kůň mi to nedělá,jen on,nemůže to být tím,že udidlo je na pár milimetrech zrezlé,tudíž by mohlo více dráždit jazyk??nebo by to dělal i u nového udidla?

Tadyta teorie je pěkná hovadina!!!
Každý normální veterinář ti řekne,že slinění koni nemůže nijak ublížit.....Je to opravdu jen důkaz toho,že kůň je uvolněný.Kdyby to bylo tak nebezpečné,jak tady píše ten veterinář Cook (mimochodem velmi pochybný veterinář,který je neslavně známý hlavně v USA) mnoho koní by bylo již po smrti,nebo s vážnějšími problémy.Potom by asi jen těžko napěnění koníci podávali na parkuru takové dobré výsledky!!!
Ty tady odsuzuješ lidi za to,že si to jen někde přečetli,ale ty jsi udělala to samé...Je vidět,že na to nemáš ani svůj názor,který by jsi byla schopná obhájit a vysvětlit.Musíš používat jen zkopírovanou "teorii",kterou ty sama ani možná neznáš a jen chceš dělat "chytrou".Můj názor.....
Lenka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tadyta teorie je pěkná hovadina!!!
Každý normální veterinář ti řekne,že slinění koni nemůže nijak ublížit.....Je to opravdu jen důkaz toho,že kůň je uvolněný.Kdyby to bylo tak nebezpečné,jak tady píše ten veterinář Cook (mimochodem velmi pochybný veterinář,který je neslavně známý hlavně v USA) mnoho koní by bylo již po smrti,nebo s vážnějšími problémy.Potom by asi jen těžko napěnění koníci podávali na parkuru takové dobré výsledky!!!
Ty tady odsuzuješ lidi za to,že si to jen někde přečetli,ale ty jsi udělala to samé...Je vidět,že na to nemáš ani svůj názor,který by jsi byla schopná obhájit a vysvětlit.Musíš používat jen zkopírovanou "teorii",kterou ty sama ani možná neznáš a jen chceš dělat "chytrou".Můj názor.....
Lenka

Souhlasím s tebou,Lenko....mám na to stejný názor jako ty

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
drezurni literaturu pisou jezdci,a le nikdy o otm nepsal zadny veterinar apod. tady je neco zkopirovaneho pro zamysleni:

Hojnost slin v hubě je pro koně velká obtíž, když musí hodně a zhluboka dýchat“. Každý pokus spolknout sliny znamená pro koně nebezpečí, že bude mít náhle málo vzduchu – to vysvětluje výraz některých drezúrních koní – s potem vlhkou srstí, zpěněnou hubou a rozšířenými nozdrami působí impozantně, ve skutečnosti při absolvování lekcí s námahou dýchají.
Zda polknout nebo nadechnout, o tom rozhodují reflexy. Když je huba zavřená, kůň dýchá. Když ji otevře, vzduch vnikne do hltanu. Toto, ve spojení s drážděním jazyka dotekem, vyvolává řetěz reflexů „uchopit a spolknout“. Přitom se zvedá zadní – měkké patro. Asi 13 cm dlouhá měkká clona funguje jako výhybka, která vytvoří volnou cestu do trávící trubice. Současně se zavírá hrtanová příklopka (epiglotis), která uzavře dýchací trubici. Cesta do jícnu je volná.
S pohybem jazyka, čelisti a pysků dochází reflexně k tvorbě slin. Tyto reflexy patří do sféry trávení a jsou ovládány parasympatickým nervovým systémem. Slinění je podle Cooka neklamná známka toho, že parasympatikus je aktivován. Celé tělo je nasměrováno k příjmu životně důležité potravy – práce srdce a dýchání je omezené, aktivita svalů a mozku je utlumená – ze stejného důvodu mají lidé chuť si po jídle zdřímnout.
Pro ježdění je to nevýhoda. My po koni nechceme ospalé trávení, ale co nejlepší pohyb – má závodit, skákat, dělat překroky. To je možné pouze za předpokladu, že nastoupí reflexy nutící k pohybu a rozjede se činnost srdce, plic, svalů a mozku. To však řídí sympatický nervový systém. Protihráč parasympatického systému.
Když má však kůň udidlo, huba působením trávících reflexů zvlhne. Kůň chce polykat, měkké patro se zvedá, kůň pohybuje jazykem a spodní čelistí. „S udidlem je z neurologického hlediska na tom kůň stejně, jako když jde proti větru“, konstatuje Cook. Protože však chce poslechnout jak jezdce, tak protichůdné pokyny svého nervového systému, vznikají problémy. Každý pohyb jazyka a spodní čelisti zvedá měkké patro a ruší dýchání. Jakmile je udidlo v hubě, je jazyk aktivní, aniž by ho jezdec udidlem přímo dráždil. Když se při rychlejším pohybu posune zadní patro, měkké patro prakticky přilne nahoru a následky jsou ničivé. Nakonec jde do plic 75 l za sekundu v porovnání se 4 litry u klidného koně. Zvíře se zalyká a nemůže do sebe žádný vzduch dostat.
"Kůň má při rychlém pohybu suchou hubu. Jazyk leží klidně za řezáky, spodní čelist se nehýbe, polykací reflex je vypnut, měkké patro není zvednuté"

A tohle napsal prosim veterinar a nekdo, kdo se konskou hubou zabyva x let... kdo z vas tohle zkoumal? nekde v knize, kterou napsal jenom jezdec, kteremu to zase rekl jenom jezdec, ktery to urcite nezkoumal, se pise, ze kun ma slintat..dle meho je to blbost

kůň přece nedejchá hubou

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
myslim ze slineni podpori jakakoliv vec v hube.Proto si myslim na skakani lepsi hackamore.Na hobby jezdeni ohlavka.

To mi moc nesedí. Podle této teorie by měli slintat všichni koně s udidlem.
Používám stejné udidlo na 3 kobči, jezdím na všech stejně a zuřivě pění jen jedna z nich. Zbylé 2 mají sice hubu vlhkou, ale nějaké pěnění a kapání slin z huby jsem u nich nikdy nezaznamenala.
Nesouvisí to ještě s něčím jiným?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
kůň přece nedejchá hubou

to ne, ale má na to stejnou trubku (částečně). Zkus si polknout a nadechovat se přitom nosem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co znamená,když koník při práci s udidlem hodně pění??

Moje kobyla má při každé práci pěnu v hubě, znamená to že je koník uvolněný a přijímá udidlo. NIDKY se mi nestalo že by byla nadměrně spocená nedostatkem vzduchu, je to hloupost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moje kobyla má při každé práci pěnu v hubě, znamená to že je koník uvolněný a přijímá udidlo. NIDKY se mi nestalo že by byla nadměrně spocená nedostatkem vzduchu, je to hloupost.

Podle mě je to taky pěkná kravina....je to jen opravdu znak uvolněnosti!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle mě je to taky pěkná kravina....je to jen opravdu znak uvolněnosti!!

Moje kobča pění i při lonžování jen na ohlávce.Přesného vysvětlení se mi nikdy nedostalo,ale vždycky mi říkali že to znamená,že je kůň uvolněný(spokojený).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to známka uvolnění krku ve třetím a čtvrtém obratli-koník nemá hlavu jen na kolmici, ale správně krkem pracuje, tím se podpoří v činnosti slinné žlázy, proto "pění"

No nevim, mě jde kobyla kolikrát za kolmicí, s hlavou v oblacích a slintá nádherně.....Když kůň slintá měl by se zjemnit v hubičce...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moje kobča pění i při lonžování jen na ohlávce.Přesného vysvětlení se mi nikdy nedostalo,ale vždycky mi říkali že to znamená,že je kůň uvolněný(spokojený).

S tím hackamore je to taky pěkný blábol!! Kdo ti ti to nakecal?
Přijď se podívat k nám. Naše kobyla na něm jezdí a tak zpěněnou hubu neměla NIKDY ani s udidlem. Z toho lze usoudit, že slintání není znakem toho, že má kůň něco v hubě, ale že je opravdu uvolněný (což potvrdila i jezdkyně klisny - tak uvolněná a spokojená prý nebyla na udidle nikdy = proto asi s udidlem nikdy nepěnila)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S tím hackamore je to taky pěkný blábol!! Kdo ti ti to nakecal?
Přijď se podívat k nám. Naše kobyla na něm jezdí a tak zpěněnou hubu neměla NIKDY ani s udidlem. Z toho lze usoudit, že slintání není znakem toho, že má kůň něco v hubě, ale že je opravdu uvolněný (což potvrdila i jezdkyně klisny - tak uvolněná a spokojená prý nebyla na udidle nikdy = proto asi s udidlem nikdy nepěnila)

podle me spokojenz kun s udidlem nikdz neni...proto jezdim na ohlavce a konik mi nikdz nepeni a je spokojenz. je fakt, ze nemuze polykat a dzchat zaroven, tomu clanku davam za pravdu.. zamzslete se, kdo vam rekl, ze pena u huby znamena uvolnenost...tohle rekl veterinar. jeslti vam to rekl jezdec, urcite nestudoval konskou hlavu jako Cook.. a nejakou spatnou povest taky nema, akorat ho nemaji radi kvuli tomu, ze bojuje proti udidlum

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
podle me spokojenz kun s udidlem nikdz neni...proto jezdim na ohlavce a konik mi nikdz nepeni a je spokojenz. je fakt, ze nemuze polykat a dzchat zaroven, tomu clanku davam za pravdu.. zamzslete se, kdo vam rekl, ze pena u huby znamena uvolnenost...tohle rekl veterinar. jeslti vam to rekl jezdec, urcite nestudoval konskou hlavu jako Cook.. a nejakou spatnou povest taky nema, akorat ho nemaji radi kvuli tomu, ze bojuje proti udidlum

Řekla bych, že to tak jednoduché nebude. Jasně, taky neslintám když běžím, uvolněná nebo ne... protože polykám, můžu, a kůň nemůže, má dech daleko provázanější s chodem. Taky mi kobyla pění na ohlávce či čemkoli bez udidla při lonžování a taky přesně nevím proč. V jejím případě jsem si ale jistá tím, že to s uvolněním moc nesouvisí - někdy jí z huby pěna lítá a je tuhá jak prkno, někdy nic a chodí nádherně a spokojeně. Taky ji umím napěnit v hubě a nedělat přitom nic - stačí jí dát třeba kousek cukru a pak hned vyjet.
Tak mám dojem, že tu má vliv víc věcí současně. Druh uždění, způsob práce, to, jak se zrovna vyspala, momentální počasí, nálada leoparda, skvrny na slunci :-)). Ovšem kategorické výkřiky kohokoli, že podobné věci jsou tak a tak a basta buď platí pro konkrétního koně, nebo jsou to jen výkřiky do tmy, momentálně platná teorie, kterou za pár měsíců či let potře teorie jiná, stejně logicky vypadající. Výzkum koní je naprosto ubohý, protože vzorek je prostě malý a taky protože to musí někdo zaplatit. Tohle je potřeba si uvědomit a následně zapojit vlastní mozek. Ve prospěch toho jednoho či toho mála koní, který každý z nás zná či vlastní. Pb.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Řekla bych, že to tak jednoduché nebude. Jasně, taky neslintám když běžím, uvolněná nebo ne... protože polykám, můžu, a kůň nemůže, má dech daleko provázanější s chodem. Taky mi kobyla pění na ohlávce či čemkoli bez udidla při lonžování a taky přesně nevím proč. V jejím případě jsem si ale jistá tím, že to s uvolněním moc nesouvisí - někdy jí z huby pěna lítá a je tuhá jak prkno, někdy nic a chodí nádherně a spokojeně. Taky ji umím napěnit v hubě a nedělat přitom nic - stačí jí dát třeba kousek cukru a pak hned vyjet.
Tak mám dojem, že tu má vliv víc věcí současně. Druh uždění, způsob práce, to, jak se zrovna vyspala, momentální počasí, nálada leoparda, skvrny na slunci :-)). Ovšem kategorické výkřiky kohokoli, že podobné věci jsou tak a tak a basta buď platí pro konkrétního koně, nebo jsou to jen výkřiky do tmy, momentálně platná teorie, kterou za pár měsíců či let potře teorie jiná, stejně logicky vypadající. Výzkum koní je naprosto ubohý, protože vzorek je prostě malý a taky protože to musí někdo zaplatit. Tohle je potřeba si uvědomit a následně zapojit vlastní mozek. Ve prospěch toho jednoho či toho mála koní, který každý z nás zná či vlastní. Pb.

Podívejte se na jiný názor - no, rozhodně dle mě méně extrémistický a z vlastních zkušeností s ním mohu souhlasit:

""Komplex dlouhého svalu krčního = m. longus colli (který jde od obratle k obratli, můj dodatek) přibližuje dolní stranu krčních obratlů proti 1. žebru tím, že je táhne pod hrudní obratle do hrudního koše. Společně se svalem m. sternomandibularis, který spojuje hrudní kost s dolní čelistí, ohýbá a táhne hlavu směrem k hrudníku. Jsou zde další dlouhé svaly spojující hrudní kost a jazylku, která je u kořene jazyka. Když je hlava koně stažená dozadu (kůň ji drží za kolmicí svými vlastními svaly, moje poznámka), není schopen polykat. Díky tomu je působení udidla poněkud nepohodlné a pravděpodobně je to prostředek, jak si vynutit konkrétní držení hlavy koně."
Slinění, které lze vidět u mnoha koní ježděných v hloubce nebo silově, je výsledkem právě této skutečnosti. Tah za otěže způsobuje ztuhnutí jazyka a působení udidla, především je-li ruka jezdce těžká nebo tvrdá, to ještě zhoršuje. Tah za dolní čelist způsobuje, že ji kůň zatne, ztuhne. Pevně stažený nánosník se často používá k tomu, aby to zakryl. Kůň však bude i přesto mlít jazykem uvnitř huby, pokouší se tak uniknout bolesti a svírání způsobenému udidlem a svalem m. sternohyoideus. Proto tito koně pění a sliny jim tečou proudem. Občas pootevřou pysky, aby nechali odkápnout pramínek slin na zem a zčásti i na své přední nohy.
Vlhká huba "omalovaná bílou rtěnkou" je dobré znamení. Lze si jí často všimnout u koní v redrezuře, když začnou pracovat správným způsobem - jednou ze změn je to, že jejich huba změkne a zvlhne. Avšak pokud je tato vlhkost našlehána do tuhé pěny, jazyk je příliš aktivní a huba se rozevírá z nervozity, sevření či bolesti."

Asi to nebude tak jednoznačné, žejo?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Řekla bych, že to tak jednoduché nebude. Jasně, taky neslintám když běžím, uvolněná nebo ne... protože polykám, můžu, a kůň nemůže, má dech daleko provázanější s chodem. Taky mi kobyla pění na ohlávce či čemkoli bez udidla při lonžování a taky přesně nevím proč. V jejím případě jsem si ale jistá tím, že to s uvolněním moc nesouvisí - někdy jí z huby pěna lítá a je tuhá jak prkno, někdy nic a chodí nádherně a spokojeně. Taky ji umím napěnit v hubě a nedělat přitom nic - stačí jí dát třeba kousek cukru a pak hned vyjet.
Tak mám dojem, že tu má vliv víc věcí současně. Druh uždění, způsob práce, to, jak se zrovna vyspala, momentální počasí, nálada leoparda, skvrny na slunci :-)). Ovšem kategorické výkřiky kohokoli, že podobné věci jsou tak a tak a basta buď platí pro konkrétního koně, nebo jsou to jen výkřiky do tmy, momentálně platná teorie, kterou za pár měsíců či let potře teorie jiná, stejně logicky vypadající. Výzkum koní je naprosto ubohý, protože vzorek je prostě malý a taky protože to musí někdo zaplatit. Tohle je potřeba si uvědomit a následně zapojit vlastní mozek. Ve prospěch toho jednoho či toho mála koní, který každý z nás zná či vlastní. Pb.

S tímhle souhlasím. Nedá se to paušalizovat.
Mě nejvíc pění kobyla, která byla víceméně jen na hříbata - jezdce snese, i začátečníka , v terénu jakýkoliv chod a zastavení problém není ( s koňmi, bez koní, na zádech téměř s kýmkoliv). Není ale dobře přiježděná ( nikdo si s tím nedal práci, je tuhá, málo ohebná - všem stačilo jen svézt si zadek). Přesto pění jako blázen téměř vždy - s kámoškou si děláme srandu, že máme prima drezúráka, přitom je to starší mizerně přiježděná chovná norička.
Jiné dvě kobči, které jezdím, jsou na tom s přiježděností podstatně lépe, a vždy mají jen hubu vlhkou, žádná pěna.
Všechny ježděny na obyč. jednou lomeném stihle průměrné tloušťky.
Takže o přiježděnosti a poddajnosti to nejspíš nebude .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
drezurni literaturu pisou jezdci,a le nikdy o otm nepsal zadny veterinar apod. tady je neco zkopirovaneho pro zamysleni:

Hojnost slin v hubě je pro koně velká obtíž, když musí hodně a zhluboka dýchat“. Každý pokus spolknout sliny znamená pro koně nebezpečí, že bude mít náhle málo vzduchu – to vysvětluje výraz některých drezúrních koní – s potem vlhkou srstí, zpěněnou hubou a rozšířenými nozdrami působí impozantně, ve skutečnosti při absolvování lekcí s námahou dýchají.
Zda polknout nebo nadechnout, o tom rozhodují reflexy. Když je huba zavřená, kůň dýchá. Když ji otevře, vzduch vnikne do hltanu. Toto, ve spojení s drážděním jazyka dotekem, vyvolává řetěz reflexů „uchopit a spolknout“. Přitom se zvedá zadní – měkké patro. Asi 13 cm dlouhá měkká clona funguje jako výhybka, která vytvoří volnou cestu do trávící trubice. Současně se zavírá hrtanová příklopka (epiglotis), která uzavře dýchací trubici. Cesta do jícnu je volná.
S pohybem jazyka, čelisti a pysků dochází reflexně k tvorbě slin. Tyto reflexy patří do sféry trávení a jsou ovládány parasympatickým nervovým systémem. Slinění je podle Cooka neklamná známka toho, že parasympatikus je aktivován. Celé tělo je nasměrováno k příjmu životně důležité potravy – práce srdce a dýchání je omezené, aktivita svalů a mozku je utlumená – ze stejného důvodu mají lidé chuť si po jídle zdřímnout.
Pro ježdění je to nevýhoda. My po koni nechceme ospalé trávení, ale co nejlepší pohyb – má závodit, skákat, dělat překroky. To je možné pouze za předpokladu, že nastoupí reflexy nutící k pohybu a rozjede se činnost srdce, plic, svalů a mozku. To však řídí sympatický nervový systém. Protihráč parasympatického systému.
Když má však kůň udidlo, huba působením trávících reflexů zvlhne. Kůň chce polykat, měkké patro se zvedá, kůň pohybuje jazykem a spodní čelistí. „S udidlem je z neurologického hlediska na tom kůň stejně, jako když jde proti větru“, konstatuje Cook. Protože však chce poslechnout jak jezdce, tak protichůdné pokyny svého nervového systému, vznikají problémy. Každý pohyb jazyka a spodní čelisti zvedá měkké patro a ruší dýchání. Jakmile je udidlo v hubě, je jazyk aktivní, aniž by ho jezdec udidlem přímo dráždil. Když se při rychlejším pohybu posune zadní patro, měkké patro prakticky přilne nahoru a následky jsou ničivé. Nakonec jde do plic 75 l za sekundu v porovnání se 4 litry u klidného koně. Zvíře se zalyká a nemůže do sebe žádný vzduch dostat.
"Kůň má při rychlém pohybu suchou hubu. Jazyk leží klidně za řezáky, spodní čelist se nehýbe, polykací reflex je vypnut, měkké patro není zvednuté"

A tohle napsal prosim veterinar a nekdo, kdo se konskou hubou zabyva x let... kdo z vas tohle zkoumal? nekde v knize, kterou napsal jenom jezdec, kteremu to zase rekl jenom jezdec, ktery to urcite nezkoumal, se pise, ze kun ma slintat..dle meho je to blbost

nevidím to tak , protože když koník pracuje , má napěněnou hubu a vypadá naprosto spokojeně, jenže někdy holt nemáme den a on má hlavu zalomenou , naklepává mi pozadí obvzlášť tvrdými chody, není síla, která by ho donutila podsadit. Jenže udidlo má a kromě naprdnutého výrazu, světe div se i suchou hubu. Pěním pouze já , bez udidla ale i bez zásadní ujmy na zdraví

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S tímhle souhlasím. Nedá se to paušalizovat.
Mě nejvíc pění kobyla, která byla víceméně jen na hříbata - jezdce snese, i začátečníka , v terénu jakýkoliv chod a zastavení problém není ( s koňmi, bez koní, na zádech téměř s kýmkoliv). Není ale dobře přiježděná ( nikdo si s tím nedal práci, je tuhá, málo ohebná - všem stačilo jen svézt si zadek). Přesto pění jako blázen téměř vždy - s kámoškou si děláme srandu, že máme prima drezúráka, přitom je to starší mizerně přiježděná chovná norička.
Jiné dvě kobči, které jezdím, jsou na tom s přiježděností podstatně lépe, a vždy mají jen hubu vlhkou, žádná pěna.
Všechny ježděny na obyč. jednou lomeném stihle průměrné tloušťky.
Takže o přiježděnosti a poddajnosti to nejspíš nebude .

Já souhlasím s prvním článkem...kůň nemůže dýchat a zároveň polykat sliny. To víte, že to nějak vydrží a ještě předvede drezurní úlohu, ale radost z toho nemá a taky zřejmě nic jiného nepoznal. Můj kůň je ježděný na bosalu a pod sedlem se nese nádherně i bez udidla a je SPOKOJENÝ což je pro mě to nejdůležitější. S druhým článkem moc nesouhlasím, hlavně neřeší problematiku koňské huby a když už, tak jen okrajově...Článek od Cooka mám v počítači taky a beru ho dost vážně. tady je zkopírovaný pro úplnost celý. Zamyslete se, kdo vám vlastně tvrdil, že kůň má mít pěnu u huby a jestli to ten člověk nějak zkoumal, zvláš´t z pohledu koně....

Nejzáhadnější dírou na světě zívající denně na jezdce je koňská huba. O ní mluví všichni trenéři jezdectví. Ale jen málo odborníků skutečně ví, co se uvnitř děje. Zvenčí vypadá celkem přátelská, jemná – jen 2 mm silná kůže je pokryta sametovou srstí. Skrývá žlázy, které denně produkují až 40 litrů slin, které obsahují nejen minerální látky jako chlorid sodný, ale také bílkovinu, která tvoří bílou pěnu, když kůň mlaská. V hubě leží jazyk, který váží 1 až 2 kg, je téměř tak dlouhý jako lebka a má druhou nejhustší nervovou síť po mozku – je to orgán citlivý a jemný jako lidské rty.
Když otevře hubu, aby si vzal pamlsek nebo udidlo, odkryje jen nepatrnou část – např. nevidíme velmi jemné vazy, které spojují jazyk se spodní čelistí. „Lehce se natrhnou“, upozorňuje koňský specialista – chirurg profesor Hartmut Gerhards z Mnichova a varuje před nesmyslným vytahováním jazyka a voděním koně za jazyk, což někteří lidé udělají třeba jen z legrace. Když kůň hubu zavře, začíná velká hádanka – co se tam děje? Nejde jen o akademickou debatu. Nakonec celé ježdění se točí kolem toho, že až na výjimky má kůň udidlo.

Jeden z mála specialistů na tuto „věc“ je emeritní profesor Robert Cook (71) z Univerzity v Tufts v Massachusetts.
Mezinárodně proslulý vědec se tímto fenoménem zabývá od šedesátých let. Hlavním předmětem zájmu je vzájemná reakce udidla a huby a sice v okamžiku, kdy jezdec otěží působí. Před rokem uzavřel svou nejnovější studii. Přes tři roky zkoumal na 100 koních a jezdcích z různých disciplín – od drezúry přes terapeutické ježdění až po dostihy. Přitom museli koně mezi jiným běhat na páse s udidlem a bez udidla, přičemž endoskop ukazoval, co se děje v koňské hubě.
Cook pitval hrdla, proměřoval dutiny ústní a snažil se vystopovat souvislosti mezi udidlem, držením hlavy, hrdlem a dýchací trubicí. Jeho závěry vyústily k nekompromisnímu tažení proti jakémukoliv udidlu. Vytrvale snášel shovívavé úsměvy svých kolegů (nazývali ho misionářem) a kritiku výrobců udidel – nakonec je umírnil vytvořením specielního typu uzdění bez udidla, které by mohlo být řešením mnoha trápení. „Jezdcům se vždycky říkalo, že musí najít klíč k hubě koně“, říká. „Ale ten nejlepší klíč je vůbec žádný klíč“. Přesněji – žádné udidlo. Nelze se divit, že Cook naprosto odmítá dříve neotřesitelné pravidlo správného ježdění, že kůň musí udidlo přežvykovat, pěnit v hubě a povolit spodní čelist. Výhodu vidí Cook jen v tom, že jezdec nemusí bojovat proti tuhému týlu a zvíře se snadněji kontroluje. Když kůň pracuje, má mít relativně suchou hubu.

„Kůň může buď běžet nebo žrát. Nemůže dělat obojí najednou“, vysvětluje Cook.

„Hojnost slin v hubě je pro koně velká obtíž, když musí hodně a zhluboka dýchat“. Každý pokus spolknout sliny znamená pro koně nebezpečí, že bude mít náhle málo vzduchu – to vysvětluje výraz některých drezúrních koní – s potem vlhkou srstí, zpěněnou hubou a rozšířenými nozdrami působí impozantně, ve skutečnosti při absolvování lekcí s námahou dýchají.
Zda polknout nebo nadechnout, o tom rozhodují reflexy. Když je huba zavřená, kůň dýchá. Když ji otevře, vzduch vnikne do hltanu. Toto, ve spojení s drážděním jazyka dotekem, vyvolává řetěz reflexů „uchopit a spolknout“. Přitom se zvedá zadní – měkké patro. Asi 13 cm dlouhá měkká clona funguje jako výhybka, která vytvoří volnou cestu do trávící trubice. Současně se zavírá hrtanová příklopka (epiglotis), která uzavře dýchací trubici. Cesta do jícnu je volná.

„Když dostane kůň udidlo do huby, dostane signál k přijímání potravy“, říká Cook.

S pohybem jazyka, čelisti a pysků dochází reflexně k tvorbě slin. Tyto reflexy patří do sféry trávení a jsou ovládány parasympatickým nervovým systémem. Slinění je podle Cooka neklamná známka toho, že parasympatikus je aktivován. Celé tělo je nasměrováno k příjmu životně důležité potravy – práce srdce a dýchání je omezené, aktivita svalů a mozku je utlumená – ze stejného důvodu mají lidé chuť si po jídle zdřímnout.
Pro ježdění je to nevýhoda. My po koni nechceme ospalé trávení, ale co nejlepší pohyb – má závodit, skákat, dělat překroky. To je možné pouze za předpokladu, že nastoupí reflexy nutící k pohybu a rozjede se činnost srdce, plic, svalů a mozku. To však řídí sympatický nervový systém. Protihráč parasympatického systému.

„Kůň má při rychlém pohybu suchou hubu. Jazyk leží klidně za řezáky, spodní čelist se nehýbe, polykací reflex je vypnut, měkké patro není zvednuté“, vysvětluje Cook.

Když má však kůň udidlo, huba působením trávících reflexů zvlhne. Kůň chce polykat, měkké patro se zvedá, kůň pohybuje jazykem a spodní čelistí. „S udidlem je z neurologického hlediska na tom kůň stejně, jako když jde proti větru“, konstatuje Cook. Protože však chce poslechnout jak jezdce, tak protichůdné pokyny svého nervového systému, vznikají problémy. Každý pohyb jazyka a spodní čelisti zvedá měkké patro a ruší dýchání. Jakmile je udidlo v hubě, je jazyk aktivní, aniž by ho jezdec udidlem přímo dráždil. Když se při rychlejším pohybu posune zadní patro, měkké patro prakticky přilne nahoru a následky jsou ničivé. Nakonec jde do plic 75 l za sekundu v porovnání se 4 litry u klidného koně. Zvíře se zalyká a nemůže do sebe žádný vzduch dostat.

„To je důvod, proč někteří trenéři klusáků i cvaláků připevňují jazyk ke spodní čelisti.“, potvrzuje profesor Hans Geyer z Institutu veterinární anatomie Univerzity v Curychu.

„Chtějí zabránit pokud možno každému pohybu jazyka a tím i měkkého patra.“ Také se tvrdilo, že kůň bolestí prchá a je nekontrolovatelný, když má jazyk nad udidlem. „Přirozeně kůň pak jezdce nevnímá“, říká Cook. Ale to všechno se děje jen proto, že se instinktivně brání kontaktu s udidlem“.
Problémy jsou zvláště ve cvalu, protože v tomto chodu je dýchání synchronizováno s pohybem. Kůň dýchá při každém cvalovém skoku. Nadechne se, když jsou na zemi zadní nohy a přední ve vzduchu, vydechne, když nesou přední nohy a zadní jsou ve vzduchu. Co ruší rytmus dýchání, ruší i rytmus cvalu. Nepravidelnost, ztuhlost a klopýtání jsou následky – problémy, které se přičítaly obvykle jezdcům. Ale existují i jiné nepříjemnosti, které s tím souvisí: skřípání zuby, neustálé pohrávání s udidlem, lehání do udidla, tvrdá huba, házení hlavou, abychom jmenovali některé, které podle nejnovějších poznatků amerického vědce souvisí s udidlem. „Tyto problémy bývají často spojovány s přecitlivělostí koně nebo s nevhodným uzděním“, kritizuje Cook. „Nikdy se nikdo nezybývá tím, zda používání udidla v jezdectví není chybou“.

Většina teorií o udidlech a jejich působení vždy vycházela od jezdců, nikoliv od veterinářů nebo anatomů.

Ruka jezdce samozřejmě může být hrubá nebo citlivá a tím ovlivňuje úroveň výcviku. Ale zda a jak udidlo působí na přirozené reflexy, tím se nezabývají. Kůň je navíc kooperativní a pracuje pro člověka na svůj úkor. Pracuje usilovně s udidlem v hubě ať už při vysoké jezdecké škole nebo při distančním dostihu a dokáže podávat velké výkony. Tahle ochota vede k tomu, že kůň rychleji onemocní. Vědec označil 14 problémů, které dosud nebyly přičítány vlivu udidla. Podle něj způsobuje udidlo narušení reakcí trávícího systému během zátěže, k omezenému dýchání při sevření úhlu v týlu a ke kontraproduktivní činnosti jazyka, měkkého patra a hltanu. Udidla jsou příčinou deformací dýchací trubice a hltanu, narušují koordinaci pohybu a dýchání a tím i rovnováhu a přirozenou krásu koně. Udidla vedou k předčasné únavě, zánětům dýchacích cest a mohou u dostihových koní způsobit krvácení do plic. Mohou mít na svědomí i syndrom headshaking – házení hlavou. „Udidla jsou kontraindikační, kontraproduktivní a surová“, říká Cook a opět se rozpoutává debata o výhodách udidlového a bezudidlového uzdění. Nové je to, že je napadena přesvědčivá poučka zastánců udidel, že udidlo je tak ostré, jako je ruka jezdce. Většina jezdecké veřejnosti za udidlem stojí.

„Udidlo koni nepůsobí žádné bolesti“, říká šéf firmy Strenger na výrobu udidel Christoph Augsten. „Naopak. Udidlo je pro koně něco jako pro nás žvýkačka“.

V Americe však přišli na další zajímavou věc. Při zkoumání hlav mrtvých koní všech plemen se totiž zjistilo, že když je huba zavřená, není v ní místo ani pro vzduch ani pro udidlo. Jazyk přiléhá k patru. To už zjistil i německý tým. Ve veterinární škole v Hannoveru se totiž pracovní skupina pro „funkční anatomii“ pod vedením profesora Hagen Gasseho, který na podnět firmy Sprenger přesně proměřuje koňskou hubu s udidlem a bez udidla. Přitom se ukazuje, že je v hubě méně místa, než se předpokládalo, a že udidlo nepůsobí na patro, ale na jazyk. Studie však zatím není uzavřena. „Už dlouho víme“, říká Augsten, „že huba u teplokrevníků se zmenšuje, protože hlava je stále ušlechtilejší“. Začal tedy vytvářet jemnější uzdění. Dříve byla průměrná tloušťka udidel u firmy Strenger 23 mm, zatímco dnes to je 18 mm, u plnokrevníků dokonce 14 až 18 mm. „Příliš silné udidlo je pro koně s malou hubou velký problém“, dodává Augsten.
S těmito německými názory se vědci v jiných částech světa nespokojí. Chtějí docílit, aby z koňské huby udidlo zmizelo, protože podle jejich mínění každé udidlo koním škodí. „To je možné u dostihových koní“, na to Augsten. „Ale drezúrní kůň musí mít udidlo, aby dosáhl přilnutí.“

Nu, je skutečnost a není nová, že vycvičit korektně koně bez udidla vyžaduje podstatně více umění než s udidlem.

„Tito koně jsou vizitkou mistrů a při ježdění nemají jen klidnou hlavu, ale také suchou hubu“, upozorňuje Cook na výraz spokojeného koně. Uvedená doporučení jsou dnes v Německu ignorována. „Cook je provokatér a buší na zamčené dveře“, soudí veterinář Dr. Hans Dieter Lauk, jeden ze tří zakladatelů odborného veterinárního časopisu Pferdeheilkunde. „Pomyslete na následky: ty by byla revoluce v trénování koní.“ Takovou revoluci se ale odborníci nechtějí nechat ze zámoří vnutit. A tak koně pění v hubě dál – zatímco se čeká na výsledky výzkumu z Hannoveru.

A o Cookovi:

Narodil se ve stejném roce a ve stejné zemi, kdy se narodil dostihový kůň století - Hyperion: v roce 1930 v Anglii. „O 30 let později jsem dostal jako dárek neporušený hrtan tohoto koně. To odstartovalo můj zájem o procesy probíhající v tlamě a v hrdle." Cook vystudoval britskou královskou veterinární fakultu, pak pracoval jako veterinář, posléze jako chirurg. Stal se čestným prezidentem Britské veterinární asociace pro koně založené v roce 1961, pracoval pro výzkumnou stanici pro zdraví koní v Newmarketu dokud ho neangažovala Univerzita v Tufts (Massachusetts) jako chirurga. Cook platí po celém světě za uznávanou kapacitu v oblasti koňské hlavy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nesmysl. Kdyby se mu špatně dýchalo, nebyl by uvolněný.

Píše že pění,né slintá !!!čti!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já souhlasím s prvním článkem...kůň nemůže dýchat a zároveň polykat sliny. To víte, že to nějak vydrží a ještě předvede drezurní úlohu, ale radost z toho nemá a taky zřejmě nic jiného nepoznal. Můj kůň je ježděný na bosalu a pod sedlem se nese nádherně i bez udidla a je SPOKOJENÝ což je pro mě to nejdůležitější. S druhým článkem moc nesouhlasím, hlavně neřeší problematiku koňské huby a když už, tak jen okrajově...Článek od Cooka mám v počítači taky a beru ho dost vážně. tady je zkopírovaný pro úplnost celý. Zamyslete se, kdo vám vlastně tvrdil, že kůň má mít pěnu u huby a jestli to ten člověk nějak zkoumal, zvláš´t z pohledu koně....

Nejzáhadnější dírou na světě zívající denně na jezdce je koňská huba. O ní mluví všichni trenéři jezdectví. Ale jen málo odborníků skutečně ví, co se uvnitř děje. Zvenčí vypadá celkem přátelská, jemná – jen 2 mm silná kůže je pokryta sametovou srstí. Skrývá žlázy, které denně produkují až 40 litrů slin, které obsahují nejen minerální látky jako chlorid sodný, ale také bílkovinu, která tvoří bílou pěnu, když kůň mlaská. V hubě leží jazyk, který váží 1 až 2 kg, je téměř tak dlouhý jako lebka a má druhou nejhustší nervovou síť po mozku – je to orgán citlivý a jemný jako lidské rty.
Když otevře hubu, aby si vzal pamlsek nebo udidlo, odkryje jen nepatrnou část – např. nevidíme velmi jemné vazy, které spojují jazyk se spodní čelistí. „Lehce se natrhnou“, upozorňuje koňský specialista – chirurg profesor Hartmut Gerhards z Mnichova a varuje před nesmyslným vytahováním jazyka a voděním koně za jazyk, což někteří lidé udělají třeba jen z legrace. Když kůň hubu zavře, začíná velká hádanka – co se tam děje? Nejde jen o akademickou debatu. Nakonec celé ježdění se točí kolem toho, že až na výjimky má kůň udidlo.

Jeden z mála specialistů na tuto „věc“ je emeritní profesor Robert Cook (71) z Univerzity v Tufts v Massachusetts.
Mezinárodně proslulý vědec se tímto fenoménem zabývá od šedesátých let. Hlavním předmětem zájmu je vzájemná reakce udidla a huby a sice v okamžiku, kdy jezdec otěží působí. Před rokem uzavřel svou nejnovější studii. Přes tři roky zkoumal na 100 koních a jezdcích z různých disciplín – od drezúry přes terapeutické ježdění až po dostihy. Přitom museli koně mezi jiným běhat na páse s udidlem a bez udidla, přičemž endoskop ukazoval, co se děje v koňské hubě.
Cook pitval hrdla, proměřoval dutiny ústní a snažil se vystopovat souvislosti mezi udidlem, držením hlavy, hrdlem a dýchací trubicí. Jeho závěry vyústily k nekompromisnímu tažení proti jakémukoliv udidlu. Vytrvale snášel shovívavé úsměvy svých kolegů (nazývali ho misionářem) a kritiku výrobců udidel – nakonec je umírnil vytvořením specielního typu uzdění bez udidla, které by mohlo být řešením mnoha trápení. „Jezdcům se vždycky říkalo, že musí najít klíč k hubě koně“, říká. „Ale ten nejlepší klíč je vůbec žádný klíč“. Přesněji – žádné udidlo. Nelze se divit, že Cook naprosto odmítá dříve neotřesitelné pravidlo správného ježdění, že kůň musí udidlo přežvykovat, pěnit v hubě a povolit spodní čelist. Výhodu vidí Cook jen v tom, že jezdec nemusí bojovat proti tuhému týlu a zvíře se snadněji kontroluje. Když kůň pracuje, má mít relativně suchou hubu.

„Kůň může buď běžet nebo žrát. Nemůže dělat obojí najednou“, vysvětluje Cook.

„Hojnost slin v hubě je pro koně velká obtíž, když musí hodně a zhluboka dýchat“. Každý pokus spolknout sliny znamená pro koně nebezpečí, že bude mít náhle málo vzduchu – to vysvětluje výraz některých drezúrních koní – s potem vlhkou srstí, zpěněnou hubou a rozšířenými nozdrami působí impozantně, ve skutečnosti při absolvování lekcí s námahou dýchají.
Zda polknout nebo nadechnout, o tom rozhodují reflexy. Když je huba zavřená, kůň dýchá. Když ji otevře, vzduch vnikne do hltanu. Toto, ve spojení s drážděním jazyka dotekem, vyvolává řetěz reflexů „uchopit a spolknout“. Přitom se zvedá zadní – měkké patro. Asi 13 cm dlouhá měkká clona funguje jako výhybka, která vytvoří volnou cestu do trávící trubice. Současně se zavírá hrtanová příklopka (epiglotis), která uzavře dýchací trubici. Cesta do jícnu je volná.

„Když dostane kůň udidlo do huby, dostane signál k přijímání potravy“, říká Cook.

S pohybem jazyka, čelisti a pysků dochází reflexně k tvorbě slin. Tyto reflexy patří do sféry trávení a jsou ovládány parasympatickým nervovým systémem. Slinění je podle Cooka neklamná známka toho, že parasympatikus je aktivován. Celé tělo je nasměrováno k příjmu životně důležité potravy – práce srdce a dýchání je omezené, aktivita svalů a mozku je utlumená – ze stejného důvodu mají lidé chuť si po jídle zdřímnout.
Pro ježdění je to nevýhoda. My po koni nechceme ospalé trávení, ale co nejlepší pohyb – má závodit, skákat, dělat překroky. To je možné pouze za předpokladu, že nastoupí reflexy nutící k pohybu a rozjede se činnost srdce, plic, svalů a mozku. To však řídí sympatický nervový systém. Protihráč parasympatického systému.

„Kůň má při rychlém pohybu suchou hubu. Jazyk leží klidně za řezáky, spodní čelist se nehýbe, polykací reflex je vypnut, měkké patro není zvednuté“, vysvětluje Cook.

Když má však kůň udidlo, huba působením trávících reflexů zvlhne. Kůň chce polykat, měkké patro se zvedá, kůň pohybuje jazykem a spodní čelistí. „S udidlem je z neurologického hlediska na tom kůň stejně, jako když jde proti větru“, konstatuje Cook. Protože však chce poslechnout jak jezdce, tak protichůdné pokyny svého nervového systému, vznikají problémy. Každý pohyb jazyka a spodní čelisti zvedá měkké patro a ruší dýchání. Jakmile je udidlo v hubě, je jazyk aktivní, aniž by ho jezdec udidlem přímo dráždil. Když se při rychlejším pohybu posune zadní patro, měkké patro prakticky přilne nahoru a následky jsou ničivé. Nakonec jde do plic 75 l za sekundu v porovnání se 4 litry u klidného koně. Zvíře se zalyká a nemůže do sebe žádný vzduch dostat.

„To je důvod, proč někteří trenéři klusáků i cvaláků připevňují jazyk ke spodní čelisti.“, potvrzuje profesor Hans Geyer z Institutu veterinární anatomie Univerzity v Curychu.

„Chtějí zabránit pokud možno každému pohybu jazyka a tím i měkkého patra.“ Také se tvrdilo, že kůň bolestí prchá a je nekontrolovatelný, když má jazyk nad udidlem. „Přirozeně kůň pak jezdce nevnímá“, říká Cook. Ale to všechno se děje jen proto, že se instinktivně brání kontaktu s udidlem“.
Problémy jsou zvláště ve cvalu, protože v tomto chodu je dýchání synchronizováno s pohybem. Kůň dýchá při každém cvalovém skoku. Nadechne se, když jsou na zemi zadní nohy a přední ve vzduchu, vydechne, když nesou přední nohy a zadní jsou ve vzduchu. Co ruší rytmus dýchání, ruší i rytmus cvalu. Nepravidelnost, ztuhlost a klopýtání jsou následky – problémy, které se přičítaly obvykle jezdcům. Ale existují i jiné nepříjemnosti, které s tím souvisí: skřípání zuby, neustálé pohrávání s udidlem, lehání do udidla, tvrdá huba, házení hlavou, abychom jmenovali některé, které podle nejnovějších poznatků amerického vědce souvisí s udidlem. „Tyto problémy bývají často spojovány s přecitlivělostí koně nebo s nevhodným uzděním“, kritizuje Cook. „Nikdy se nikdo nezybývá tím, zda používání udidla v jezdectví není chybou“.

Většina teorií o udidlech a jejich působení vždy vycházela od jezdců, nikoliv od veterinářů nebo anatomů.

Ruka jezdce samozřejmě může být hrubá nebo citlivá a tím ovlivňuje úroveň výcviku. Ale zda a jak udidlo působí na přirozené reflexy, tím se nezabývají. Kůň je navíc kooperativní a pracuje pro člověka na svůj úkor. Pracuje usilovně s udidlem v hubě ať už při vysoké jezdecké škole nebo při distančním dostihu a dokáže podávat velké výkony. Tahle ochota vede k tomu, že kůň rychleji onemocní. Vědec označil 14 problémů, které dosud nebyly přičítány vlivu udidla. Podle něj způsobuje udidlo narušení reakcí trávícího systému během zátěže, k omezenému dýchání při sevření úhlu v týlu a ke kontraproduktivní činnosti jazyka, měkkého patra a hltanu. Udidla jsou příčinou deformací dýchací trubice a hltanu, narušují koordinaci pohybu a dýchání a tím i rovnováhu a přirozenou krásu koně. Udidla vedou k předčasné únavě, zánětům dýchacích cest a mohou u dostihových koní způsobit krvácení do plic. Mohou mít na svědomí i syndrom headshaking – házení hlavou. „Udidla jsou kontraindikační, kontraproduktivní a surová“, říká Cook a opět se rozpoutává debata o výhodách udidlového a bezudidlového uzdění. Nové je to, že je napadena přesvědčivá poučka zastánců udidel, že udidlo je tak ostré, jako je ruka jezdce. Většina jezdecké veřejnosti za udidlem stojí.

„Udidlo koni nepůsobí žádné bolesti“, říká šéf firmy Strenger na výrobu udidel Christoph Augsten. „Naopak. Udidlo je pro koně něco jako pro nás žvýkačka“.

V Americe však přišli na další zajímavou věc. Při zkoumání hlav mrtvých koní všech plemen se totiž zjistilo, že když je huba zavřená, není v ní místo ani pro vzduch ani pro udidlo. Jazyk přiléhá k patru. To už zjistil i německý tým. Ve veterinární škole v Hannoveru se totiž pracovní skupina pro „funkční anatomii“ pod vedením profesora Hagen Gasseho, který na podnět firmy Sprenger přesně proměřuje koňskou hubu s udidlem a bez udidla. Přitom se ukazuje, že je v hubě méně místa, než se předpokládalo, a že udidlo nepůsobí na patro, ale na jazyk. Studie však zatím není uzavřena. „Už dlouho víme“, říká Augsten, „že huba u teplokrevníků se zmenšuje, protože hlava je stále ušlechtilejší“. Začal tedy vytvářet jemnější uzdění. Dříve byla průměrná tloušťka udidel u firmy Strenger 23 mm, zatímco dnes to je 18 mm, u plnokrevníků dokonce 14 až 18 mm. „Příliš silné udidlo je pro koně s malou hubou velký problém“, dodává Augsten.
S těmito německými názory se vědci v jiných částech světa nespokojí. Chtějí docílit, aby z koňské huby udidlo zmizelo, protože podle jejich mínění každé udidlo koním škodí. „To je možné u dostihových koní“, na to Augsten. „Ale drezúrní kůň musí mít udidlo, aby dosáhl přilnutí.“

Nu, je skutečnost a není nová, že vycvičit korektně koně bez udidla vyžaduje podstatně více umění než s udidlem.

„Tito koně jsou vizitkou mistrů a při ježdění nemají jen klidnou hlavu, ale také suchou hubu“, upozorňuje Cook na výraz spokojeného koně. Uvedená doporučení jsou dnes v Německu ignorována. „Cook je provokatér a buší na zamčené dveře“, soudí veterinář Dr. Hans Dieter Lauk, jeden ze tří zakladatelů odborného veterinárního časopisu Pferdeheilkunde. „Pomyslete na následky: ty by byla revoluce v trénování koní.“ Takovou revoluci se ale odborníci nechtějí nechat ze zámoří vnutit. A tak koně pění v hubě dál – zatímco se čeká na výsledky výzkumu z Hannoveru.

A o Cookovi:

Narodil se ve stejném roce a ve stejné zemi, kdy se narodil dostihový kůň století - Hyperion: v roce 1930 v Anglii. „O 30 let později jsem dostal jako dárek neporušený hrtan tohoto koně. To odstartovalo můj zájem o procesy probíhající v tlamě a v hrdle." Cook vystudoval britskou královskou veterinární fakultu, pak pracoval jako veterinář, posléze jako chirurg. Stal se čestným prezidentem Britské veterinární asociace pro koně založené v roce 1961, pracoval pro výzkumnou stanici pro zdraví koní v Newmarketu dokud ho neangažovala Univerzita v Tufts (Massachusetts) jako chirurga. Cook platí po celém světě za uznávanou kapacitu v oblasti koňské hlavy.

MYslím,že někteří koně pění vic nekteří míň,stejně jako s pocením,některý teorie jsou fakt šílený.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
MYslím,že někteří koně pění vic nekteří míň,stejně jako s pocením,některý teorie jsou fakt šílený.

Moje kobyla je schopná napěnit při práci na ohlávce. Při náročnějších cvicích se velice soustředí a čas od času přežvejkne. Ne že by jí cákala pěna, ale hubu má ovlhčenou a sem tam i trochu té bílé pěny. Takže teorie s udidlem je mylná (to konkrétně moje kobyla skoro nezná, měla ho v tlamě jen párkrát).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To mi moc nesedí. Podle této teorie by měli slintat všichni koně s udidlem.
Používám stejné udidlo na 3 kobči, jezdím na všech stejně a zuřivě pění jen jedna z nich. Zbylé 2 mají sice hubu vlhkou, ale nějaké pěnění a kapání slin z huby jsem u nich nikdy nezaznamenala.
Nesouvisí to ještě s něčím jiným?

Příliš mnoho slin v hubě mívají koně s hlavou na kolmici. Tito koně nemohou sliny polikat. Jak jsou v tomto tví koníci?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tadyta teorie je pěkná hovadina!!!
Každý normální veterinář ti řekne,že slinění koni nemůže nijak ublížit.....Je to opravdu jen důkaz toho,že kůň je uvolněný.Kdyby to bylo tak nebezpečné,jak tady píše ten veterinář Cook (mimochodem velmi pochybný veterinář,který je neslavně známý hlavně v USA) mnoho koní by bylo již po smrti,nebo s vážnějšími problémy.Potom by asi jen těžko napěnění koníci podávali na parkuru takové dobré výsledky!!!
Ty tady odsuzuješ lidi za to,že si to jen někde přečetli,ale ty jsi udělala to samé...Je vidět,že na to nemáš ani svůj názor,který by jsi byla schopná obhájit a vysvětlit.Musíš používat jen zkopírovanou "teorii",kterou ty sama ani možná neznáš a jen chceš dělat "chytrou".Můj názor.....
Lenka

Koukni se kolem sebe Lenko. Jak jsou přijati ti, kteří mají názor, který vybočuje z normálu? Nejsou náhodou tito lidé odsuzováni? Za pár let se tato teorie možná rozšíří a přijme, zatím bude odsuzována i kdyby byla pravdivá.

Umíš si představit, jak se teorie Dr. Cooka přijme a jak výrobci udidel přestanou udidla vyrábět? Je to obchod. Ne ne, taková teorie se velmi špatná veřejností přijímá:(

Jaké jiné výsledky než dobré, by měli podávat koně na parkuru, když téměř všichni jezdí na udidlech? M.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Příliš mnoho slin v hubě mívají koně s hlavou na kolmici. Tito koně nemohou sliny polikat. Jak jsou v tomto tví koníci?

a co když můj kůň při jízdě dříve pěnil a najednou přestal? Nevyměnila jsem mu udidlo, změna neproběhla ani v ničem jiným. Co to znamená? Že najednou začal nosit hlavu jinak??

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moje kobyla je schopná napěnit při práci na ohlávce. Při náročnějších cvicích se velice soustředí a čas od času přežvejkne. Ne že by jí cákala pěna, ale hubu má ovlhčenou a sem tam i trochu té bílé pěny. Takže teorie s udidlem je mylná (to konkrétně moje kobyla skoro nezná, měla ho v tlamě jen párkrát).

Některá fakta určitě za úvahu stojí.
Například ten nedostatek místa pro udidlo při zavřené hubě, o tom jsem ještě v žádné literatuře nečetla.
A tak mě napadá, jestli nemůže být ta hustá pěna u špičkových drezurních koní způsobena plným užděním - pokud v hubě není dost místa pro jedno udidlo, dvě už jsou asi opravdu příliš, ne???
LA

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Některá fakta určitě za úvahu stojí.
Například ten nedostatek místa pro udidlo při zavřené hubě, o tom jsem ještě v žádné literatuře nečetla.
A tak mě napadá, jestli nemůže být ta hustá pěna u špičkových drezurních koní způsobena plným užděním - pokud v hubě není dost místa pro jedno udidlo, dvě už jsou asi opravdu příliš, ne???
LA

Myslím, že není od věci zamyslet se nad tím, proč po stovky let staří mistři jezdectví určité věci používali a jiné ne. A taky trochu používat selský rozum a nechodit ode zdi ke zdi. Souhlasím s tím, že je rozdíl vlhká huba, lehká pěna a napěněná huba. A jezdec by měl být tak citlivý, aby na svém koníkovi poznal, zda je v pohodě či ne.