Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.42.163
Koupili jsme dcerce poníka, jezdila se mnou dříve na velkém koni a staré ponici a velmi jí to bavilo, tak jsme pořídili budoucího sporťáka a ona teď jezdit po jednom větším pádu nechce. Přestože pád nebyl z toho jejího ponyho, nechce na žádného koně. Co s tím, nutit jí je asi hloupost, myslíte, že ji to přejde, nebo máme ponyho prodat chtivějšímu dítku? Jinak se o koně dál stará, pomáhá s hnojem, občas i s čištěním, ale dost mně to zklamalo. Těšila jsem se, jak budeme spolu jezdit na vyjížďky, pokud by chtěla, tak i na nějaké závody :(
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.151.174
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Koupili jsme dcerce poníka, jezdila se mnou dříve na velkém koni a staré ponici a velmi jí to bavilo, tak jsme pořídili budoucího sporťáka a ona teď jezdit po jednom větším pádu nechce. Přestože pád nebyl z toho jejího ponyho, nechce na žádného koně. Co s tím, nutit jí je asi hloupost, myslíte, že ji to přejde, nebo máme ponyho prodat chtivějšímu dítku? Jinak se o koně dál stará, pomáhá s hnojem, občas i s čištěním, ale dost mně to zklamalo. Těšila jsem se, jak budeme spolu jezdit na vyjížďky, pokud by chtěla, tak i na nějaké závody :(
Nenutit, vydržet!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.42.163
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nenutit, vydržet!
Díky. Tak to zní dobře. No kéž by jí to přešlo, je mi to fakt docela líto
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.23.1
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Koupili jsme dcerce poníka, jezdila se mnou dříve na velkém koni a staré ponici a velmi jí to bavilo, tak jsme pořídili budoucího sporťáka a ona teď jezdit po jednom větším pádu nechce. Přestože pád nebyl z toho jejího ponyho, nechce na žádného koně. Co s tím, nutit jí je asi hloupost, myslíte, že ji to přejde, nebo máme ponyho prodat chtivějšímu dítku? Jinak se o koně dál stará, pomáhá s hnojem, občas i s čištěním, ale dost mně to zklamalo. Těšila jsem se, jak budeme spolu jezdit na vyjížďky, pokud by chtěla, tak i na nějaké závody :(
Nebo ji zkuste pomoct strachu ježdění tím, že jí třeba jednou dvakrát vezmete na vodítko, nebo před sebe na koně. Některým dětem to pomůže (pokud chtějí jezdit, ale mají blok). Jinak nenutit, zatím dělejte práci ze země a čekejte až se jí po sedle začne stýskat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.42.163
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nebo ji zkuste pomoct strachu ježdění tím, že jí třeba jednou dvakrát vezmete na vodítko, nebo před sebe na koně. Některým dětem to pomůže (pokud chtějí jezdit, ale mají blok). Jinak nenutit, zatím dělejte práci ze země a čekejte až se jí po sedle začne stýskat.
To už jsem právě zkoušela. Po tom pádu už jsme byli na procházce na vodítku a byla moc spokojená. Dnes jsem zas zkusila ať si třeba jen sedne, že ji budu přidržovat a třeba jen trošku zacvičíme na stojícím ponym, tak první, že teda joo, ale jak jsme k ponymu přišli, tak si to rozmyslela. Tak nevím, pravda, že je ještě dost malá, tak snad ji to časem přejde. Díky za podporu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.117.111
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Koupili jsme dcerce poníka, jezdila se mnou dříve na velkém koni a staré ponici a velmi jí to bavilo, tak jsme pořídili budoucího sporťáka a ona teď jezdit po jednom větším pádu nechce. Přestože pád nebyl z toho jejího ponyho, nechce na žádného koně. Co s tím, nutit jí je asi hloupost, myslíte, že ji to přejde, nebo máme ponyho prodat chtivějšímu dítku? Jinak se o koně dál stará, pomáhá s hnojem, občas i s čištěním, ale dost mně to zklamalo. Těšila jsem se, jak budeme spolu jezdit na vyjížďky, pokud by chtěla, tak i na nějaké závody :(
Hlavně ji do ničeho nenuť, tak v ní jenom vypěstuješ odpor k ježdění vůbec. Počkej, až bude chtít jezdit sama, až si na to sama vzpomene. Protože když ji budeš přemlouvat, skončí to tak, že nakonec nebude jezdit vůbec. Takže trpělivost, ten poník týden nebo dva počká. Akscha
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.0.82
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Koupili jsme dcerce poníka, jezdila se mnou dříve na velkém koni a staré ponici a velmi jí to bavilo, tak jsme pořídili budoucího sporťáka a ona teď jezdit po jednom větším pádu nechce. Přestože pád nebyl z toho jejího ponyho, nechce na žádného koně. Co s tím, nutit jí je asi hloupost, myslíte, že ji to přejde, nebo máme ponyho prodat chtivějšímu dítku? Jinak se o koně dál stará, pomáhá s hnojem, občas i s čištěním, ale dost mně to zklamalo. Těšila jsem se, jak budeme spolu jezdit na vyjížďky, pokud by chtěla, tak i na nějaké závody :(
Tohle je velmi častý problém, čím menší dítě tím častější. Nevím kolik je tvé dceři, ale nemusí to být otázka týdnů. ale daleko delší. Určitě nenutit, ono to pravděpodobně opravdu přejde, ale počítej, že ze začátku se budete muset vrátit o kus zpátky a začít zase třeba tím voděním, lonží, vyhledávat místa, kde se bude cítit bezpečně. A vydrž, nenuť jí, semtam navrhni, ona si řekne sama. Já taky tenkrát asi pětiletou dceru nechala dost ošklivě spadnout a trvalo nejmíň měsíc, než si na poničku sedla a nejméně půl roku, než jsme byli schopné dělat to co předtím. Vydrž a nech jí, ať si to v hlavičce srovná.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.114.229
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tohle je velmi častý problém, čím menší dítě tím častější. Nevím kolik je tvé dceři, ale nemusí to být otázka týdnů. ale daleko delší. Určitě nenutit, ono to pravděpodobně opravdu přejde, ale počítej, že ze začátku se budete muset vrátit o kus zpátky a začít zase třeba tím voděním, lonží, vyhledávat místa, kde se bude cítit bezpečně. A vydrž, nenuť jí, semtam navrhni, ona si řekne sama. Já taky tenkrát asi pětiletou dceru nechala dost ošklivě spadnout a trvalo nejmíň měsíc, než si na poničku sedla a nejméně půl roku, než jsme byli schopné dělat to co předtím. Vydrž a nech jí, ať si to v hlavičce srovná.
Mám ten problém taky ale s klukem . Má takového temperamentnějšího valáška a jeho starší maminu. Nedávno se vyválel dost ošklivě na svém mazánkovi valáškovi a odmítál si na něj sednout ,musela jsem na něm přijet já a on na mém hřebčákovi který je sice závodní ale toho se nebojí a s tím jeho vynervovaným prckem jsem měla plný ruce práce. On je taková hysterka ale to náš mladej taky. Přijelo se domů a další měsíc se k němu ani nepřibližil ,pak mu to nedalo a šel se povozit na poničce mamince ,to je taková dobrá duše. Vedla jsem ho ,povídali jsme si a dobrý ale na valáškovi se bál. Tak vzniknul návrh ať si ho bere do kruhovky na ruce a ať si hrajou. Výsledek je že si strká koňský nohy za krk lezou spolu na sud , lehá si pod něj a podobný blbosti ze kterých jsem vždycky infarktová.Vznikl mezi nimi pěkný vstah a už tolik nevyšilujou ani jeden. Ze začátku se nám osvědčilo zeptat se kam chce na vyjížďku protože některý úseky nemá rád a toho se bál, potom se naučil povídat si s koněm za jízdy, kůň ho poslouchá a nezajímá se tolik o okolí a miláček se odreaguje a není tak nervozní. Na druhou stranu zní to jako groteska když jedete lesem a on mu vypráví o perníkové chaloupce ale člověk se smát nesmí to pak ztrácí efekt. Ale pravda je že to chce čas a do ničeho nenutit. Ze začátku je asi lepší dělat to co chce to naše dítko , přeci jenom nám jde o to aby u koní zůstalo a bavilo ho to že.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.0.82
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mám ten problém taky ale s klukem . Má takového temperamentnějšího valáška a jeho starší maminu. Nedávno se vyválel dost ošklivě na svém mazánkovi valáškovi a odmítál si na něj sednout ,musela jsem na něm přijet já a on na mém hřebčákovi který je sice závodní ale toho se nebojí a s tím jeho vynervovaným prckem jsem měla plný ruce práce. On je taková hysterka ale to náš mladej taky. Přijelo se domů a další měsíc se k němu ani nepřibližil ,pak mu to nedalo a šel se povozit na poničce mamince ,to je taková dobrá duše. Vedla jsem ho ,povídali jsme si a dobrý ale na valáškovi se bál. Tak vzniknul návrh ať si ho bere do kruhovky na ruce a ať si hrajou. Výsledek je že si strká koňský nohy za krk lezou spolu na sud , lehá si pod něj a podobný blbosti ze kterých jsem vždycky infarktová.Vznikl mezi nimi pěkný vstah a už tolik nevyšilujou ani jeden. Ze začátku se nám osvědčilo zeptat se kam chce na vyjížďku protože některý úseky nemá rád a toho se bál, potom se naučil povídat si s koněm za jízdy, kůň ho poslouchá a nezajímá se tolik o okolí a miláček se odreaguje a není tak nervozní. Na druhou stranu zní to jako groteska když jedete lesem a on mu vypráví o perníkové chaloupce ale člověk se smát nesmí to pak ztrácí efekt. Ale pravda je že to chce čas a do ničeho nenutit. Ze začátku je asi lepší dělat to co chce to naše dítko , přeci jenom nám jde o to aby u koní zůstalo a bavilo ho to že.
Ta moje nejen že vypráví ponici pohádky, ale ona jí i zpívá. A klidně i ve cvalu, já pak nevím,co se děje, už jsem párkrát zastavila v domnění, že na mě dítě něco zoufale volá a ona mi pak uraženě sdělila, že kobylce zpívala, aby se jí líp běželo.. K tomu jezdícímu synovi ti gratuluju, těch kluků co jsou ochotni jezdit je opravdu málo.