Jak dlouho děláte koně?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozhodně se nechci zastávat Parelliho metod, ale kritizované honění koně v ohradě za účelem napojení (jenže ono to funguje a je to pro koně přirozené) je "vynález" tebou obdivovaného Robertse.
Ivan

Napojení skrz honění v ohradě nepotřebuji, když si koně odchovávám od hříbat. Používám metodu klidného vůdce.Koně dělám 20 let. Hančí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napojení skrz honění v ohradě nepotřebuji, když si koně odchovávám od hříbat. Používám metodu klidného vůdce.Koně dělám 20 let. Hančí

Asi podobná metoda - po delším hledání, co je dlouhodobě nejfunkčnější a nejlíp zvládnutelné bez pomocníků.
Ikdyž dnes už jsem ve stavu, kdy mě skupina hříbat svou příchylností : "prosím, poškrábat - hned přiběhnu, všecky nohy za to zvednu, povodíme, ustoupíme, zacouváme - hlavně prosíím podrbat!!" - kdy se kolem mne hemží jedno přes druhé, vzájemně se odstrkujíc ( je jich pět letos) ve výběhu až vadí.
Ježdění ( původně klasika, dnes mixovaná s prvky westernu - vhodnější na turistiku) na cizích koních 10 let - s malými přestávkami, 13 let vlastní chov ( též odchov od hříbat).
Ze známých jmen pochyceno od každého něco, co mi zapadlo do skládačky, ale nekopírován nikdo.
Nejbližší svým pojetím vztahu ke koni je mi Mark Rashid a velmi poučné jsou pro mne postřehy Karola Hollého. Sally

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napojení skrz honění v ohradě nepotřebuji, když si koně odchovávám od hříbat. Používám metodu klidného vůdce.Koně dělám 20 let. Hančí

taky jsem honila koně podle Robertse,nežli jsem přišla nato že mi to je k ničemu.Lano je komunikační nástroj ne kruhovka.Jinak koně mám 20let

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napojení skrz honění v ohradě nepotřebuji, když si koně odchovávám od hříbat. Používám metodu klidného vůdce.Koně dělám 20 let. Hančí

jj, vím, že s tím přišel Monty, a taky vím že to "funguje" jen nechápu, jak to teda funguje, když mi koně neutíkají a napojení nejsou, nemyslím si, že jde o efekt honění v kruhovce, bude v tom něco jiného, to by pak musel být každý lonžovaný kůň nejšťastnější na světě, protože je napojen na svého lonžéra... podle mě jdo o uznání člověka jako vedoucího kterej to má pod palcem a kterého mohu následovat protože mě ochrání, a ne pro to, že mě od sebe čtvrt hodiny odhání a mě jelikož sem stádový zvíře a nechci být sám nezbývá nic jiného, než k němu přijít a pustit si ho k sobě. To s tím klidným vodičem při obsedání je super nápad a taky vím, že to funguje, jen nevím, protože jsem to nikdy pravidelně nepraktikovala, jak chodí koník když jede poprvé sám, přemýšlím, jen přemýšlím nad tím, jestli se celý efekt nezbourá stresem, že není kdo by mě vedl a co teď? Já dělám koně teprve osm let a nepřestávají mě udivovat, neustále nastávají nové situace a i když s jistotou můžu říct o těch koních spoustu věcí,někdy si všimnu smutných očí a přemýšlím, kde se stala chyba, stále váhám jestli jsem udělala to či ono správně a jestli jim to neublíží... nechci být ani měká, ani tvrdá, je pravda, že výsledkem mé práce jsou chodiví, spokojení koně a o to asi jde předvším...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jj, vím, že s tím přišel Monty, a taky vím že to "funguje" jen nechápu, jak to teda funguje, když mi koně neutíkají a napojení nejsou, nemyslím si, že jde o efekt honění v kruhovce, bude v tom něco jiného, to by pak musel být každý lonžovaný kůň nejšťastnější na světě, protože je napojen na svého lonžéra... podle mě jdo o uznání člověka jako vedoucího kterej to má pod palcem a kterého mohu následovat protože mě ochrání, a ne pro to, že mě od sebe čtvrt hodiny odhání a mě jelikož sem stádový zvíře a nechci být sám nezbývá nic jiného, než k němu přijít a pustit si ho k sobě. To s tím klidným vodičem při obsedání je super nápad a taky vím, že to funguje, jen nevím, protože jsem to nikdy pravidelně nepraktikovala, jak chodí koník když jede poprvé sám, přemýšlím, jen přemýšlím nad tím, jestli se celý efekt nezbourá stresem, že není kdo by mě vedl a co teď? Já dělám koně teprve osm let a nepřestávají mě udivovat, neustále nastávají nové situace a i když s jistotou můžu říct o těch koních spoustu věcí,někdy si všimnu smutných očí a přemýšlím, kde se stala chyba, stále váhám jestli jsem udělala to či ono správně a jestli jim to neublíží... nechci být ani měká, ani tvrdá, je pravda, že výsledkem mé práce jsou chodiví, spokojení koně a o to asi jde předvším...

Otázka, proč má spoustu lidí potřbu koně napojovat.
Nepřišla jsem na to.
Způsob, který se mi zatím vždy osvědčil u koní nedůvěřivých, co se mnou nechtěli mít původně nic společného a neviděli žádný důvod nechat se chytit - byl takový, že jsem v naprosto klidném stavu prostě jen vedle nich byla. Od pomalých doteků, pohladit - jít pryč, popovést, jít pryč to došlo až k tomu, že jsou všichni dospělí bez ohlávek a nijak nereagují na to, že přicházím, zvadám hlavu, strkám dohlávky, odvádím - provedeme vše co potřebujeme, ať je to cokoliv - vracím do výběhu, sundám ohlávku - oni chvilku postojí a pak pomlu odchází za stádem... prostě se ochočili.
Do háje, já vůbec nepotřebuju být vedoucí potvrzený - utvrzený ve své funkci.
K čemu je to dobré?
Nohy mi nikdo nešlape, nikdo mne nikam netahá ani ode mne neutíká, mlaďoši se všecko učí mimo výběh na dlouhém prověšeném vodítku...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Otázka, proč má spoustu lidí potřbu koně napojovat.
Nepřišla jsem na to.
Způsob, který se mi zatím vždy osvědčil u koní nedůvěřivých, co se mnou nechtěli mít původně nic společného a neviděli žádný důvod nechat se chytit - byl takový, že jsem v naprosto klidném stavu prostě jen vedle nich byla. Od pomalých doteků, pohladit - jít pryč, popovést, jít pryč to došlo až k tomu, že jsou všichni dospělí bez ohlávek a nijak nereagují na to, že přicházím, zvadám hlavu, strkám dohlávky, odvádím - provedeme vše co potřebujeme, ať je to cokoliv - vracím do výběhu, sundám ohlávku - oni chvilku postojí a pak pomlu odchází za stádem... prostě se ochočili.
Do háje, já vůbec nepotřebuju být vedoucí potvrzený - utvrzený ve své funkci.
K čemu je to dobré?
Nohy mi nikdo nešlape, nikdo mne nikam netahá ani ode mne neutíká, mlaďoši se všecko učí mimo výběh na dlouhém prověšeném vodítku...

Jinak ještě jsem viděla na kazetě Robertsův způsob obsedání - z údajně syrového koně na konci obsedlý kůň.
Bylo mi to nepříjemné a ikdyž teď zrovna čtu jeho knihu a se spoustou věcí souhlasím ( není to pouze o koních, spíše o lidech), nebyl mi ani sympatický on.
Nemám potřebu takových rychlokvašek, nemám žádné pomocníky, ani kruhovku.
Obsedáním se klidně budu babrat krok po kroku i týden, podle toho, jak dovolí kůň.
Ale já jsem jen divný hobík samouk a mám na to čas.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jinak ještě jsem viděla na kazetě Robertsův způsob obsedání - z údajně syrového koně na konci obsedlý kůň.
Bylo mi to nepříjemné a ikdyž teď zrovna čtu jeho knihu a se spoustou věcí souhlasím ( není to pouze o koních, spíše o lidech), nebyl mi ani sympatický on.
Nemám potřebu takových rychlokvašek, nemám žádné pomocníky, ani kruhovku.
Obsedáním se klidně budu babrat krok po kroku i týden, podle toho, jak dovolí kůň.
Ale já jsem jen divný hobík samouk a mám na to čas.

musím souhlasit s výše napsaným příspěvkem...četla jsem několik knih, ale nikdy mě to nějak nechytlo.....neím jaký má celkově smysl honit koně po kruhovce s mrkvovou hůlkou v ruce, koně odhánět, otáčet se od něho a zase ho k sobě pouštět. Je možné, že někteří jedinci by po odhánění nemuseli chtít přijít zpět. Viděla jsem i dokument, kdy se chytil divoký mustang a během dne se obsednul a druhý den už šel na vyjížďku. Byl to dokument z dílny M.Robertse. Přesto, že vše bylo přirozené jednání s koněm, tak se ježdění neobešlo bez sedla a uzdečky s udidlem. Nevím, kdo přišel na to, že přirozeně jedině bez sedla a železa v hubě. Vlastním taky koně a máme spolu dobrý vztah. Na zavolání přijde, je poslušný ve stáji i pod sedlem. Samozřejmě to ode mě vyžaduje i potřebnou důslednost.

Věřím, že některé metody fungují, ale uvěřím pouze osobě, která to opravdu umí, ale je těžké říct, kdo to tady v Čechách opravdu umí.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
musím souhlasit s výše napsaným příspěvkem...četla jsem několik knih, ale nikdy mě to nějak nechytlo.....neím jaký má celkově smysl honit koně po kruhovce s mrkvovou hůlkou v ruce, koně odhánět, otáčet se od něho a zase ho k sobě pouštět. Je možné, že někteří jedinci by po odhánění nemuseli chtít přijít zpět. Viděla jsem i dokument, kdy se chytil divoký mustang a během dne se obsednul a druhý den už šel na vyjížďku. Byl to dokument z dílny M.Robertse. Přesto, že vše bylo přirozené jednání s koněm, tak se ježdění neobešlo bez sedla a uzdečky s udidlem. Nevím, kdo přišel na to, že přirozeně jedině bez sedla a železa v hubě. Vlastním taky koně a máme spolu dobrý vztah. Na zavolání přijde, je poslušný ve stáji i pod sedlem. Samozřejmě to ode mě vyžaduje i potřebnou důslednost.

Věřím, že některé metody fungují, ale uvěřím pouze osobě, která to opravdu umí, ale je těžké říct, kdo to tady v Čechách opravdu umí.....

zadavtelka: moc s vámi všemi souhlasím a jsem ráda, že jsou koňáci s vlastní hlavou a vlastním názorem. Je dobré se porozhlédnout po různých praktikácha a metodách a čím víc, tím líp, je z čeho vibérat. Jen mě mrzí, že sem nenapsali žádní parellisté ani jiní, kteří zastávají nějaké metody, protože mi šlo také o to, pochopit smysl těch metod a třeba jim i nějakým způsobem přijít na chuť, protože vím, že parellistů je všude plno a když nějakého potkám, tak se semnou pomalu nebaví, protože oni tomu rozumí nejvíc a já, protože to dělám po svém prostě ne, máme udidlo (i když dvakrát lomené jemné stihlo)sedlo, občas průvlečky a taky lonžujeme na chambonu, nebo pessoa... takže mi přijde, že tím co děláme my obyčejní nezasvěcení pohrdají a to není zrovna důkaz komunikace... Také uznám, že se mi líbí výcvikové metody Philipe Karla a jeho škola lehkosti, přiznám se, že se mi líbí i některé výcvikové metody našeho všemi mastmi mazaného pana Záliše, uznávám metody pana Dobeše, který napsal krásnou knihu jízda na koni, nebo uznávám i metody pana Hempfelinga, který svůj výcvik zakládá na charakteru jednotlivých koní, je toho opravdu hrozně moc, tak nechápu, proč se prosadil především pan Parelli se svou metodou přirozeného partnerství, protože opravdu nechápu jak může být hektický svázaný všežravec přirozeným partnerem volného , nespoutaného býložravce a jestli budu chtít svého koně nechat volným a nespoutaným, nebudu po něm chít nesmyslné partnerství, ve kterém stejně jeden z nás šéf být musí a ten pětimetrákovej vykuk to asi nebude...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj lidi, vášnivá diskuze o horsemanshipu mě přivedla k uvažování jak dlouho vlastně své koně děláte, a proč ste si vybrali zrovna tuhle metodu a proč si vlastně metody vybíráte? Já jsem o žádných metodách neslyšela, když jsem s koňmi začínala. Jediný, kdo mě učil byl můj kůň, ona mi ukázala, co se jí nelíbí, ona to byla, kdo usoudil, že je čas pustit si mě k tělu, když jsem ji ani po hrozbách a pár štípancích neopustila, ona to byla, kdo mě schazoval do příkopu, když jsem jí vedla, ona to byla, kdo mě upozornil na to, že ji asi vedu špatně a měla bych se nad tím zamyslet. Postupem času jsem začala vnímat různé metody a bohužel pat parelli mě už od začátku odradil. Přečetla jsem několik knih, vlastně asi všechny na českém trhu přístupné, od Montyho Robertse, kterej byl v mých očích vážně frajer a hodně dokázal, jenže především v americe, rozhodl se že to prostě bude dělat jinak, protože viděl, jak se to dělat nemá a co to způsobí, to byl hlavní motor, zamyslel se nad tím a nelíbilo se mu to. Podle mě by se lidi měli zamyslet nad etologií, fyziologií a anatomií koní a ono to pak tak nějak ťape, na všech svých koních mohu jet bez sedla na ohlávce do cvalu. Každého ze svých tří koní mohu na procházce pustit a oni za mnou chodí a neutečou. Dělá to ze mě horsemana? NE, protože občas je vezmu koštětem a když na mě nezareagujou nebo mě nevnímají a já na ně nedosáhnu rukou, tak do nich prostě kopnu. Už jsem jim dala i pěstí a co jako, pochopil co po něm chci a že si nedělám srandu. Když vidím, jak se mezi sebou řežou oni, tak mám naprosto čistý svědomí. Nikdy bych svého koně nebila bičem mezi uši, nikdy bych po svém koni nechtěla to na co nemá, nikdy bych svého koně někopla do slabin, ale také bych nikdy nepoužívala mrkvovu hůlku a nehonila koně v ohradě jen proto, abych docílila nějakého rádoby napojení. A také mám sportovní ambice, s jedním valachem chodíme čistě "S" a druhého učím a jsme zatím na ZM, ale ve volnosti lítá jak dělo.Jsou obecné principy, které prostě platí a každý KOŇÁK, by si na ně měl přijít sám, i když to bude občas znamenat odřené koleno nebo štípanec na ruce. Aspoň si to zapamatujepráce s koněm není vždy pozitiví a ne vždy to jde tak jak chceme, ale chce to najít příčinu a odstranit jí. A na to žádná knížka odpověď nemá, protože i když u koní platí principy, každý člověk je jiný a chybuje... Fuj to jsem se rozepsala, opravdu by mě zajímali vaše názory a vaše metody, i to proč jste se třeba přidali k Parellistům, neodsuzuju lidi, kteří hledají cestu ke svým koním, naopak je chválím a je to dobře, ale jak říkám, podle mě to jsou věci, které se naučit z knih nedají, protože charakter každého člověka a míra násilí je u každého úplně někde jinde a s tím ta kniha nepočítá...

Dělám koně už 35 let. Když jsem začínana, byla jediným zdrojem informací kniha od Dobeše a ta se ještě nedala sehnat, no a pak časopis Jezdectví. Ale člověk za ty roky sem tam něco pochytí. Nemám žádný vyhraněný směr nebo idol. Přečetla jsem si Lyonse, Pallmanna, Robertse, zajela jsem se podívat na Bláhu i na Robertse, zkouknu něco na internetu. Jezdïla jsem řadu koní různých charakterů v jezdeckém oddíle, nyní už mám ¨pár let koně své. Vždy jsem se řídila svým rozumem a dělala jsem si na věci úsudek podle dané situace a konkrétní reakce koně. Po těch letech bych si mohla říkat "koňák". Pojem "horseman" mi trochu zavání americkým importem a mám z toho tak trošku pocit jako při sledování seriálu Zdivočelá země - najednou jsme všichni kovboji, a doteď to všichni s koňmi dělali špatně, ale ti amíci nám to holt teď ukážou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dělám koně už 35 let. Když jsem začínana, byla jediným zdrojem informací kniha od Dobeše a ta se ještě nedala sehnat, no a pak časopis Jezdectví. Ale člověk za ty roky sem tam něco pochytí. Nemám žádný vyhraněný směr nebo idol. Přečetla jsem si Lyonse, Pallmanna, Robertse, zajela jsem se podívat na Bláhu i na Robertse, zkouknu něco na internetu. Jezdïla jsem řadu koní různých charakterů v jezdeckém oddíle, nyní už mám ¨pár let koně své. Vždy jsem se řídila svým rozumem a dělala jsem si na věci úsudek podle dané situace a konkrétní reakce koně. Po těch letech bych si mohla říkat "koňák". Pojem "horseman" mi trochu zavání americkým importem a mám z toho tak trošku pocit jako při sledování seriálu Zdivočelá země - najednou jsme všichni kovboji, a doteď to všichni s koňmi dělali špatně, ale ti amíci nám to holt teď ukážou.

Dělám koně krátce, asi 6 let. Nezačala jsem je dělat s žádnou metodou, i když o těch metodách vím. Začátky nebyly jednoduché. Ve svých 28 letech jsem si s minimum zkušeností dovezla koně domů. Koně mě naučili spoustu věcí. Teď jsme na tom tak, že mě jich pár prošlo pod rukama, protože jsem si ujasnila, kterým směrem se chci ubírat. Rozhodla jsem se pro sport. Druhý rok máme trenéra a musím říct, že teď se další věci učím od něho. Mé koně jsou vychované, hodné, přiježděné.
Tím nechci říct, že nějaké metody odsuzuji. Jen jsem do teď pro ty 4 kousky koní co mám doma neměla čas je studovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dělám koně krátce, asi 6 let. Nezačala jsem je dělat s žádnou metodou, i když o těch metodách vím. Začátky nebyly jednoduché. Ve svých 28 letech jsem si s minimum zkušeností dovezla koně domů. Koně mě naučili spoustu věcí. Teď jsme na tom tak, že mě jich pár prošlo pod rukama, protože jsem si ujasnila, kterým směrem se chci ubírat. Rozhodla jsem se pro sport. Druhý rok máme trenéra a musím říct, že teď se další věci učím od něho. Mé koně jsou vychované, hodné, přiježděné.
Tím nechci říct, že nějaké metody odsuzuji. Jen jsem do teď pro ty 4 kousky koní co mám doma neměla čas je studovat.

Není to o metodách ale koních a co který potřebuje, já jsem mix všeho, a zadavatelkou napojení a lonžování je rozdílné, při lonování pokud jde koník v požadovaném tempu ho nijak neomezuješ, naopak při napojení udržuješ koně neustale ve střehu zahrzovaní cesty házením lana, my jsme tuto metodu vyzkoušeli na kobylu která se nechtěl nechávat chytit, chvilku práce v kruhovce a kobyla přišla jak beránek a druhý den nás o tom přesvědčila i na obrovské pastvině, takže díky paně Robertsky, asi by kobyla časem přistoupila na to že se má chytit ale byla by to delší doba....ted už není problém, dokonce sama následuje člověka....
další grif který on psal a já uznávám je nechytej koně nech se chytit jím...je to tak jakmile se muj tvoreček odmítne nechat chytit nemám šanci...musí chtít on...už mě vyškolil, ale to období máme také již za sebou, ted stačí když mě vidí a už maže k východu, je to také o tom co s koněm děláte, pokud s ním nepracujetze dobře nebude s Vámi od stáda odcházet rád...svého koníka jsem si jako hřebčouna vychovála sama, snažila jsem si vybudovat respekt ale i přátelství, koník si mi nikdy nedovoli dupnout na nohu, pokud se lekl schovával se za mě, nikdy mě nechtěl shodit ani mi nijak ublížit...jsme partáci a tak to má být at to pojmenovává každý jak chce...jsem u koní 12 let ale největší školu mi dal můj první vlastní...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj lidi, vášnivá diskuze o horsemanshipu mě přivedla k uvažování jak dlouho vlastně své koně děláte, a proč ste si vybrali zrovna tuhle metodu a proč si vlastně metody vybíráte? Já jsem o žádných metodách neslyšela, když jsem s koňmi začínala. Jediný, kdo mě učil byl můj kůň, ona mi ukázala, co se jí nelíbí, ona to byla, kdo usoudil, že je čas pustit si mě k tělu, když jsem ji ani po hrozbách a pár štípancích neopustila, ona to byla, kdo mě schazoval do příkopu, když jsem jí vedla, ona to byla, kdo mě upozornil na to, že ji asi vedu špatně a měla bych se nad tím zamyslet. Postupem času jsem začala vnímat různé metody a bohužel pat parelli mě už od začátku odradil. Přečetla jsem několik knih, vlastně asi všechny na českém trhu přístupné, od Montyho Robertse, kterej byl v mých očích vážně frajer a hodně dokázal, jenže především v americe, rozhodl se že to prostě bude dělat jinak, protože viděl, jak se to dělat nemá a co to způsobí, to byl hlavní motor, zamyslel se nad tím a nelíbilo se mu to. Podle mě by se lidi měli zamyslet nad etologií, fyziologií a anatomií koní a ono to pak tak nějak ťape, na všech svých koních mohu jet bez sedla na ohlávce do cvalu. Každého ze svých tří koní mohu na procházce pustit a oni za mnou chodí a neutečou. Dělá to ze mě horsemana? NE, protože občas je vezmu koštětem a když na mě nezareagujou nebo mě nevnímají a já na ně nedosáhnu rukou, tak do nich prostě kopnu. Už jsem jim dala i pěstí a co jako, pochopil co po něm chci a že si nedělám srandu. Když vidím, jak se mezi sebou řežou oni, tak mám naprosto čistý svědomí. Nikdy bych svého koně nebila bičem mezi uši, nikdy bych po svém koni nechtěla to na co nemá, nikdy bych svého koně někopla do slabin, ale také bych nikdy nepoužívala mrkvovu hůlku a nehonila koně v ohradě jen proto, abych docílila nějakého rádoby napojení. A také mám sportovní ambice, s jedním valachem chodíme čistě "S" a druhého učím a jsme zatím na ZM, ale ve volnosti lítá jak dělo.Jsou obecné principy, které prostě platí a každý KOŇÁK, by si na ně měl přijít sám, i když to bude občas znamenat odřené koleno nebo štípanec na ruce. Aspoň si to zapamatujepráce s koněm není vždy pozitiví a ne vždy to jde tak jak chceme, ale chce to najít příčinu a odstranit jí. A na to žádná knížka odpověď nemá, protože i když u koní platí principy, každý člověk je jiný a chybuje... Fuj to jsem se rozepsala, opravdu by mě zajímali vaše názory a vaše metody, i to proč jste se třeba přidali k Parellistům, neodsuzuju lidi, kteří hledají cestu ke svým koním, naopak je chválím a je to dobře, ale jak říkám, podle mě to jsou věci, které se naučit z knih nedají, protože charakter každého člověka a míra násilí je u každého úplně někde jinde a s tím ta kniha nepočítá...

S koňmi mám pravidelný kontakt zhruba 15 let, nyní jsou součástí méhop živobytí Za tu dobu jsem zažila klasickou oddílovou výchovu, kurzy různých trenérů a směrů. Na vysvětlování "proč to a ono a jak to děláš" považuji nejlepší metodu Parelliho, na odchyt koně, který nechce být chycen Irwina, na vynucení si pozornosti koně Robertse/Bořánka, na rychlé efekty Bláhu a Nevzorova... zkrátka od každého, koho vidím, si můžu kousek vzít, který se mi může při náhodném setkání třeba s cizím koněm hodit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj lidi, vášnivá diskuze o horsemanshipu mě přivedla k uvažování jak dlouho vlastně své koně děláte, a proč ste si vybrali zrovna tuhle metodu a proč si vlastně metody vybíráte? Já jsem o žádných metodách neslyšela, když jsem s koňmi začínala. Jediný, kdo mě učil byl můj kůň, ona mi ukázala, co se jí nelíbí, ona to byla, kdo usoudil, že je čas pustit si mě k tělu, když jsem ji ani po hrozbách a pár štípancích neopustila, ona to byla, kdo mě schazoval do příkopu, když jsem jí vedla, ona to byla, kdo mě upozornil na to, že ji asi vedu špatně a měla bych se nad tím zamyslet. Postupem času jsem začala vnímat různé metody a bohužel pat parelli mě už od začátku odradil. Přečetla jsem několik knih, vlastně asi všechny na českém trhu přístupné, od Montyho Robertse, kterej byl v mých očích vážně frajer a hodně dokázal, jenže především v americe, rozhodl se že to prostě bude dělat jinak, protože viděl, jak se to dělat nemá a co to způsobí, to byl hlavní motor, zamyslel se nad tím a nelíbilo se mu to. Podle mě by se lidi měli zamyslet nad etologií, fyziologií a anatomií koní a ono to pak tak nějak ťape, na všech svých koních mohu jet bez sedla na ohlávce do cvalu. Každého ze svých tří koní mohu na procházce pustit a oni za mnou chodí a neutečou. Dělá to ze mě horsemana? NE, protože občas je vezmu koštětem a když na mě nezareagujou nebo mě nevnímají a já na ně nedosáhnu rukou, tak do nich prostě kopnu. Už jsem jim dala i pěstí a co jako, pochopil co po něm chci a že si nedělám srandu. Když vidím, jak se mezi sebou řežou oni, tak mám naprosto čistý svědomí. Nikdy bych svého koně nebila bičem mezi uši, nikdy bych po svém koni nechtěla to na co nemá, nikdy bych svého koně někopla do slabin, ale také bych nikdy nepoužívala mrkvovu hůlku a nehonila koně v ohradě jen proto, abych docílila nějakého rádoby napojení. A také mám sportovní ambice, s jedním valachem chodíme čistě "S" a druhého učím a jsme zatím na ZM, ale ve volnosti lítá jak dělo.Jsou obecné principy, které prostě platí a každý KOŇÁK, by si na ně měl přijít sám, i když to bude občas znamenat odřené koleno nebo štípanec na ruce. Aspoň si to zapamatujepráce s koněm není vždy pozitiví a ne vždy to jde tak jak chceme, ale chce to najít příčinu a odstranit jí. A na to žádná knížka odpověď nemá, protože i když u koní platí principy, každý člověk je jiný a chybuje... Fuj to jsem se rozepsala, opravdu by mě zajímali vaše názory a vaše metody, i to proč jste se třeba přidali k Parellistům, neodsuzuju lidi, kteří hledají cestu ke svým koním, naopak je chválím a je to dobře, ale jak říkám, podle mě to jsou věci, které se naučit z knih nedají, protože charakter každého člověka a míra násilí je u každého úplně někde jinde a s tím ta kniha nepočítá...

Mám na koně, soužití s nimi a získávání zkušeností stejný nazor jako ty na všechno jsem si musela přijít sama, cestou pokusů a omylů, nejvíc mě vyškolila moje teď už stará kobylka. To ona mě naučila, jak pracovat s plnokrevníkama čerstvě staženýma z dráhy, ona mi ukázala, jak se chovat a přistupovat ke koni na pastvině, jak ji mám vodit, jak mám skákat, že nejde jen najet a čekat na jestli skočí, že musím přemýšlet. U koní je nejdůležitější použivat hlavu, jakmile kůň zjistí, že vám může důvěřovat..že netápete, ale přesně víte co chcete a také je vám jasné jak to uděláte, nemusíte napojovat, nemusíte číst tuny literatury. Tedy literaturu si i tak čtu a mám ji doma kupy, ale spíš ze zvědavosti, jak to chodí jinde a občas něco, co se mi líbí nebo myslím, že by se to líbilo některému z mých koní, vložím do tréninku. Takže abych to uzavřela, máš mé sympatie a evidentně to máš v hlavě srovnané, fandím a přeji pěkný den :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napojení skrz honění v ohradě nepotřebuji, když si koně odchovávám od hříbat. Používám metodu klidného vůdce.Koně dělám 20 let. Hančí

Metodu klidného (a hlavně spolehlivého vůdce) taky považuji za nejlepší. Ale takový vztah se buduje velmi dlouhodobě, nejlépe od hříběte (jak výše uvedeno). Profesionál ale musí řešit situace v řádu několika hodin. Metoda klidného vůdce je na nic, když na vás cizí kůň vystartuje, chytí do zubů a zahodí nebo když potřebujete cizího, zkaženého a vystresovaného koně naložit do přívěsu.
Pak je napojení jednou z velmi mála metod, jak situaci zvládnout a pro vystresovaného koně je dokonce ideálním východiskem. V dané situaci je napojený kůň opravdu tím nejšťastnějším, protože našel řešení ve stresující situaci ať už mu ji navodil kdokoliv.
Také se mi nelíbí některé prvky předváděné na tzv. show, kde se s koněm pracuje pod velkým tlakem, protože jde hlavně o čas, aby se stihlo předvést co nejvíc. Paradoxně se tak často předvádí porušování jedné z předních zásad NHS - Pracuj s koněm tak, jako bys na to měl celý den a dokážeš to za chvíli, pracuj s koněm tak, jako bys na to měl jen pár minut a nedokážeš to ani za celý den.
Ivan

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám na koně, soužití s nimi a získávání zkušeností stejný nazor jako ty na všechno jsem si musela přijít sama, cestou pokusů a omylů, nejvíc mě vyškolila moje teď už stará kobylka. To ona mě naučila, jak pracovat s plnokrevníkama čerstvě staženýma z dráhy, ona mi ukázala, jak se chovat a přistupovat ke koni na pastvině, jak ji mám vodit, jak mám skákat, že nejde jen najet a čekat na jestli skočí, že musím přemýšlet. U koní je nejdůležitější použivat hlavu, jakmile kůň zjistí, že vám může důvěřovat..že netápete, ale přesně víte co chcete a také je vám jasné jak to uděláte, nemusíte napojovat, nemusíte číst tuny literatury. Tedy literaturu si i tak čtu a mám ji doma kupy, ale spíš ze zvědavosti, jak to chodí jinde a občas něco, co se mi líbí nebo myslím, že by se to líbilo některému z mých koní, vložím do tréninku. Takže abych to uzavřela, máš mé sympatie a evidentně to máš v hlavě srovnané, fandím a přeji pěkný den :)

zadavatelka: strašně moc Vám všem děkuji, ukázali ste mi, to co už jsem dlouho hledala a postrádala, u nás v okolí je totiž jen málo koňáků a hodně lidí co mají koně a jsem ráda, že jsou i tací se kterými můžu zdílet své názory a je to i duševní uklidnění, protože jsou fakt dny, kdy si říkám na tohle prostě nemám a člověk druhej den přijde ráno nakrmit, ono to k němu přijde a zafuní do ucha a najednou jsou všechny nejasnosti uplně jasný :o) a on k vám pak přijde člověk, kterej má dva měsíce koně a začne mě poučovat, jak se mám starat o srst a jak krmit atd. Kobyle je dvacet čtyři a ještě v červenci je chlupatá jak zubr .o)...jinak taky mě školila teď už stará plňaska, tak mám asi dobrou školu :o) mrcha jedna :o) nedám na ně dopustit, podle mě jsou to jedni z nejinteligentnějších koní a moc dobře vědí, jen nás nechávaj ať si na to přijdem sami :o) Ten příspěvek s napojením je velmi zajímavý, takhle jsem nad tím neuvažovala, protože moji koně za mnou po lonžování chodí a docela mě to irituje, protože nevím, jak se jich zbavit, jízdárnu mám ve výběhu a když odcházím z jízdárny, kde i lonžujem, pouštím koně za ostatními a jdu pryč, jenže oni než aby šli ke stádu tak jdou za mnou a mě je jich pak hrozně líto a musím si vždycky sednout a počkat až se začnou pást a odejdou za ostatními, protože když odejdu, tak mi to přijde jako zrada, stojí u výběhu a koukají, to se pak vždycky vracim, pochválim a čekám jak trubka až se milostivě koníci odporoučí a tak mě nenapadlo hledat v tom rozdíl, protože mi to přišlo jako to o čem mluvil a psal Monty R. Ale je pravda, že po nich celo doubu něco chci, děláme hodně přechody, zastavení, prostě částečnou práci ze země, tak je to možná tím. Děkuji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka: strašně moc Vám všem děkuji, ukázali ste mi, to co už jsem dlouho hledala a postrádala, u nás v okolí je totiž jen málo koňáků a hodně lidí co mají koně a jsem ráda, že jsou i tací se kterými můžu zdílet své názory a je to i duševní uklidnění, protože jsou fakt dny, kdy si říkám na tohle prostě nemám a člověk druhej den přijde ráno nakrmit, ono to k němu přijde a zafuní do ucha a najednou jsou všechny nejasnosti uplně jasný :o) a on k vám pak přijde člověk, kterej má dva měsíce koně a začne mě poučovat, jak se mám starat o srst a jak krmit atd. Kobyle je dvacet čtyři a ještě v červenci je chlupatá jak zubr .o)...jinak taky mě školila teď už stará plňaska, tak mám asi dobrou školu :o) mrcha jedna :o) nedám na ně dopustit, podle mě jsou to jedni z nejinteligentnějších koní a moc dobře vědí, jen nás nechávaj ať si na to přijdem sami :o) Ten příspěvek s napojením je velmi zajímavý, takhle jsem nad tím neuvažovala, protože moji koně za mnou po lonžování chodí a docela mě to irituje, protože nevím, jak se jich zbavit, jízdárnu mám ve výběhu a když odcházím z jízdárny, kde i lonžujem, pouštím koně za ostatními a jdu pryč, jenže oni než aby šli ke stádu tak jdou za mnou a mě je jich pak hrozně líto a musím si vždycky sednout a počkat až se začnou pást a odejdou za ostatními, protože když odejdu, tak mi to přijde jako zrada, stojí u výběhu a koukají, to se pak vždycky vracim, pochválim a čekám jak trubka až se milostivě koníci odporoučí a tak mě nenapadlo hledat v tom rozdíl, protože mi to přišlo jako to o čem mluvil a psal Monty R. Ale je pravda, že po nich celo doubu něco chci, děláme hodně přechody, zastavení, prostě částečnou práci ze země, tak je to možná tím. Děkuji.

taky máš pocit, že někteří koně jsou napůl lidé? Ta moje stará plňaska určo...nechci ji přisuzovat nějaké nadpřirozené vlastnosti, ale je v naší stáji je prostě vyjímečná a vždycky byla..prostě koňská osobnost...má kolem sebe takové zvláštní fluidum. Utíká s dětma po jízdárně, je vidět, že si z nich vyloženě střílí..ale nedělá to nějak sprostě, prostě jen běží, děcka sbíraj zkušenosti a já se nad ní rozplývám, pač všechno co dělá, dělá s takovou zvláštní noblesou co se týče mojí Myšinky, jsem prostě ujetá..moc bych všem přála, aby měli možnost se s takovým koníkem v životě setkat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
taky máš pocit, že někteří koně jsou napůl lidé? Ta moje stará plňaska určo...nechci ji přisuzovat nějaké nadpřirozené vlastnosti, ale je v naší stáji je prostě vyjímečná a vždycky byla..prostě koňská osobnost...má kolem sebe takové zvláštní fluidum. Utíká s dětma po jízdárně, je vidět, že si z nich vyloženě střílí..ale nedělá to nějak sprostě, prostě jen běží, děcka sbíraj zkušenosti a já se nad ní rozplývám, pač všechno co dělá, dělá s takovou zvláštní noblesou co se týče mojí Myšinky, jsem prostě ujetá..moc bych všem přála, aby měli možnost se s takovým koníkem v životě setkat

Taky mám testační kobylu.
Děcka ji v terénu neodjezdí, pokud si nehlídají ten přesný bod, jak držet otěže jemně, ale zaseknout, když chce dát hlavu dolů - prostě jim zapíchne hlavu do trávy a hotovo, dojeto, my papáme.
A já se na ní vezu jako na nikom, chody sice prostorově nic moc, ale člověk na ní ve všech chodech sedí jako pecka, absolutně nedrncá - nejezdila jsem nikdy pohodlnějšího koně. Reaguje velmi jemně - ale děcka, cizí jezdce si takhle prověřuje - "žádné spaní na mém hřbetě se konat nebude".
Je to krasavice, taková hřebčanda hřívnatá a šéfka stáda. Nemusí macho chlapy - těm je schopná hrozit kopyty nad hlavou - ale z výběhu ji odvede i malé dítě.
Nevím, máme spolu zvláštní vztah - je to jeden z koní, na které určitě nikdy nezapomenu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky mám testační kobylu.
Děcka ji v terénu neodjezdí, pokud si nehlídají ten přesný bod, jak držet otěže jemně, ale zaseknout, když chce dát hlavu dolů - prostě jim zapíchne hlavu do trávy a hotovo, dojeto, my papáme.
A já se na ní vezu jako na nikom, chody sice prostorově nic moc, ale člověk na ní ve všech chodech sedí jako pecka, absolutně nedrncá - nejezdila jsem nikdy pohodlnějšího koně. Reaguje velmi jemně - ale děcka, cizí jezdce si takhle prověřuje - "žádné spaní na mém hřbetě se konat nebude".
Je to krasavice, taková hřebčanda hřívnatá a šéfka stáda. Nemusí macho chlapy - těm je schopná hrozit kopyty nad hlavou - ale z výběhu ji odvede i malé dítě.
Nevím, máme spolu zvláštní vztah - je to jeden z koní, na které určitě nikdy nezapomenu.

Ta moje má taky dlouhou hřívu, je to šimla- pstružák s krásnou arabskou hlavou a nádhernýma očima, na koho se podívá, je ztracenej když nad tím tak přemýšlím, je to pěkná koketa chody má můj Myšánek pěkné, když na ni sedí zkušený jezdec, je nádhera se na ni dívat i teď, když už má dvacítku za sebou...už se na ni odpoledne těším a ještě něco- macho chlapy, co si na ni někdy zkoušeli něco dokázat taky s přehledem vyškolí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jj, vím, že s tím přišel Monty, a taky vím že to "funguje" jen nechápu, jak to teda funguje, když mi koně neutíkají a napojení nejsou, nemyslím si, že jde o efekt honění v kruhovce, bude v tom něco jiného, to by pak musel být každý lonžovaný kůň nejšťastnější na světě, protože je napojen na svého lonžéra... podle mě jdo o uznání člověka jako vedoucího kterej to má pod palcem a kterého mohu následovat protože mě ochrání, a ne pro to, že mě od sebe čtvrt hodiny odhání a mě jelikož sem stádový zvíře a nechci být sám nezbývá nic jiného, než k němu přijít a pustit si ho k sobě. To s tím klidným vodičem při obsedání je super nápad a taky vím, že to funguje, jen nevím, protože jsem to nikdy pravidelně nepraktikovala, jak chodí koník když jede poprvé sám, přemýšlím, jen přemýšlím nad tím, jestli se celý efekt nezbourá stresem, že není kdo by mě vedl a co teď? Já dělám koně teprve osm let a nepřestávají mě udivovat, neustále nastávají nové situace a i když s jistotou můžu říct o těch koních spoustu věcí,někdy si všimnu smutných očí a přemýšlím, kde se stala chyba, stále váhám jestli jsem udělala to či ono správně a jestli jim to neublíží... nechci být ani měká, ani tvrdá, je pravda, že výsledkem mé práce jsou chodiví, spokojení koně a o to asi jde předvším...

{zarazilo mě že jsi montyho napojení nazvala LONŽOVÁNÍ?! Pak je naprosto jasné že nepochopíš funkci!! podívej.../i}

ROBERTS NAPOJENÍ X PARELLI KRUHOVÁ HRA

Roberts - při napojování koně stále tlačí - jako tlak považujme už třeba tlak očí, pak teprve vodítka atd...nejde o to zda kůn změní rychlost...čekáme na signály od koně (hlava k zemi, olizování, přežvykování, menší kruhy kolem člověka, vnitřní ucho natočené k člověku...)

Parelli - při kruhové hře jde jen o jakýsi cvik, kůň už musí něco umět z předešlých her pro to, aby bylo při této hře dosaženo úspěchu...(např. na pohled vystrčit záď pro otočení...)

OBĚ METODY X LONŽOVÁNÍ

metody PNH - sbližují koně a člověka, budují vztah, není smyslem hnát koně bůh ví jak dlouho - VŠE JE ZALOŽENO NA SYSTÉMU POHODLÍ A NEPOHODLÍ PRO KONĚ! TO ROZLIŠUJÍ A CHÁPOU! Např když při kruhové hře kůň správně změní směr na prosbu, má klid a MŮŽE přijít k člověku! tzn další zásada je, NENUTIT KONĚ! Přimějeme ho k tomu, aby to dělal rád a sám od sebe, aby si námi požadovanou cestu vybral ochotně!

lonžování - hnaní koně, vyvázaného až já nevím pokaď, nefunguje zde žádná komunikace, obvykle pro UMĚLÉ VYBUDOVÁNÍ SVALŮ A ZHUBNUTÍ koně. Nereaguje se na názory, prosby, signály koní. Prostě MUSÍ. Pro pochopení si představte, že vám někdo strčí do huby železo, k němu všelijaké serepatičky typu vyvazování, chambon atd atd a nití vás běžet požadovanou rychlostí na dost malém kruhu! Pak už nemůžete, ale prostě holt má lonžér bič...koně jsou pouze nasraní.