Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.80.221
Taky jste měli někdy chuť s tím vším prostě praštit? Když jsem si pořizovala koně, byla jsem si naprosto jistá tím, že to všechno zvládnu, že to bude super a jak s koněm budu každou chvilku. S mým koněm mám opravdu velice pevný vztah. Ale přišla dlouhodobá nemoc mého pokladu, která mě vycucla jak finančně, tak hlavně psychicky.. Místo trávení volných chvílí s koněm jsem tedy byla nucena začít opravdu velice aktivně pracovat, abych náročnou léčbu zvládla a mohla koníkovi dopřát to nejlepší. Po nemoci přišly problémy ve stáji, kde jsme, a s nimi absolutní nechuť tam jezdit. Ty se teď tak napůl vyřešily, ale i tak, stále musím chodit hodně do práce, přitom chodím do školy a ještě se snažím nezanedbávat koně, což se mi teda vůbec nedaří. Cítím se opravdu hrozně. Celý tento nekonečný kolotoč už mě začíná unavovat. Několikrát jsem přemýšlela, že ho prostě dám pryč, ale vím, že to nedokážu a že bych toho hrozně litovala, znamená pro mě hodně. Vůbec netušim, co budu dělat :(
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.125.26
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky jste měli někdy chuť s tím vším prostě praštit? Když jsem si pořizovala koně, byla jsem si naprosto jistá tím, že to všechno zvládnu, že to bude super a jak s koněm budu každou chvilku. S mým koněm mám opravdu velice pevný vztah. Ale přišla dlouhodobá nemoc mého pokladu, která mě vycucla jak finančně, tak hlavně psychicky.. Místo trávení volných chvílí s koněm jsem tedy byla nucena začít opravdu velice aktivně pracovat, abych náročnou léčbu zvládla a mohla koníkovi dopřát to nejlepší. Po nemoci přišly problémy ve stáji, kde jsme, a s nimi absolutní nechuť tam jezdit. Ty se teď tak napůl vyřešily, ale i tak, stále musím chodit hodně do práce, přitom chodím do školy a ještě se snažím nezanedbávat koně, což se mi teda vůbec nedaří. Cítím se opravdu hrozně. Celý tento nekonečný kolotoč už mě začíná unavovat. Několikrát jsem přemýšlela, že ho prostě dám pryč, ale vím, že to nedokážu a že bych toho hrozně litovala, znamená pro mě hodně. Vůbec netušim, co budu dělat :(
Nezoufej - touto situací si prošlo hodně lidí včetně mě... u mě to nebyla nemoc koně, ale kůň mlácený, a neujezditelný. Finančně mě sice nevycucla, ale psychicky jsem byla na dně, kolikrát jsem si řekla že jí dám pryč, zkušenějším, trpělivějším.... a stejně to nešlo, to zvířátko je prostě nevinná němá tvář a nechápe to... nedpustila bych si kdybych jí prodala, zažila jsem si s ní pravý peklo, měla strach, a tak to byl samozdřejmně dosti nebezpečný kůň. ... ale vyplatilo se, za trenéry jsem utratila tučnou částku, ale naštěstí jsem byla v dobré finanční situaci. .... No, s kobylkou jsme spolu 5 let a teť máme báječný vztah, a já jí prostě neprodám, neodpustila bych si kdyby mě najednou neměla, je na mě dost fixovaná a já na ni také, a trvalo by jí ( i mě ) dlooouho než by si zvykla na někoho jiného.
Závěrem: Drž se
nezávidím ti tuto situaci, a budu držet pěstičky ať to s koníkem překonáte !! Chce to v těchto obdobích pevné nervy a hodně síly :-) Víc poradit bohužel nemůžu, ty musíš vědět na co máš ( jak finančně tak duševně ) .. .můžu tě jen ujistit, že takové situace nejsou výjmečné a člověk se často ocitne silama na pomyslném dně
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.80.39
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky jste měli někdy chuť s tím vším prostě praštit? Když jsem si pořizovala koně, byla jsem si naprosto jistá tím, že to všechno zvládnu, že to bude super a jak s koněm budu každou chvilku. S mým koněm mám opravdu velice pevný vztah. Ale přišla dlouhodobá nemoc mého pokladu, která mě vycucla jak finančně, tak hlavně psychicky.. Místo trávení volných chvílí s koněm jsem tedy byla nucena začít opravdu velice aktivně pracovat, abych náročnou léčbu zvládla a mohla koníkovi dopřát to nejlepší. Po nemoci přišly problémy ve stáji, kde jsme, a s nimi absolutní nechuť tam jezdit. Ty se teď tak napůl vyřešily, ale i tak, stále musím chodit hodně do práce, přitom chodím do školy a ještě se snažím nezanedbávat koně, což se mi teda vůbec nedaří. Cítím se opravdu hrozně. Celý tento nekonečný kolotoč už mě začíná unavovat. Několikrát jsem přemýšlela, že ho prostě dám pryč, ale vím, že to nedokážu a že bych toho hrozně litovala, znamená pro mě hodně. Vůbec netušim, co budu dělat :(
Ahojky
neboj, nejsi jediná, kdo má takové problémy. Taky za koňouchem vůbec nestíhám, s pěnězma to není vůbec slavný...mám vůčí koníkovi děsné výčitky, že ho nestíhám. Ze začátku jsem si malovala, jak to bude úžasné mít konečně vlastného koně, ale teď si uvědomuju, že to nějak nezvládám :( Jenže dát ho pryč? Ani náhodou, je to můj miláček a určitě by se o něho špatně starali a prostě bych to bez něj nevydržela. Navíc není zdravotně úplně ok... Teďka ještě problémy s ustájením, budu ho muset přestěhovat...no moje nervy. Jsem z toho úplně na prášky, páč absolutně netuším, kde by se dal přestěhovat...
Tak se drž. A neboj, bude líp
taky v to doufám.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.179.23
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahojky
neboj, nejsi jediná, kdo má takové problémy. Taky za koňouchem vůbec nestíhám, s pěnězma to není vůbec slavný...mám vůčí koníkovi děsné výčitky, že ho nestíhám. Ze začátku jsem si malovala, jak to bude úžasné mít konečně vlastného koně, ale teď si uvědomuju, že to nějak nezvládám :( Jenže dát ho pryč? Ani náhodou, je to můj miláček a určitě by se o něho špatně starali a prostě bych to bez něj nevydržela. Navíc není zdravotně úplně ok... Teďka ještě problémy s ustájením, budu ho muset přestěhovat...no moje nervy. Jsem z toho úplně na prášky, páč absolutně netuším, kde by se dal přestěhovat...
Tak se drž. A neboj, bude líp
taky v to doufám.
Ahojky, nejsi v tom rozhodně sama, ač si to třeba připouštíš o dost víc.
Tento týden měl manžel úraz, nemůže chodit. Ráno vstávám ke koním,
pak vezu děti do školky a do školy. Každá je jinde /10 km od sebe/, pak do práce. Z práce nakoupit, postarat se o 3 koně a ještě domácí kolotoč před Vánocemi. Do toho peču, sháním dárky. Už o víkendu jsem se ve
stáji rozbulela, měla chutˇ s tím praštit. Neboj, občas takové stavy přijdou, ale zase bude dobře. Uvidíš. Znám to z vlastní zkušenosti.
Jen vydržet a říct si, že jiní jsou na tom hůř. V tom případě nemyslím sebe.
Také mi kdysi marodil koník a pěkně dlouho a věř mi, že zase bude dobře.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahojky, nejsi v tom rozhodně sama, ač si to třeba připouštíš o dost víc.
Tento týden měl manžel úraz, nemůže chodit. Ráno vstávám ke koním,
pak vezu děti do školky a do školy. Každá je jinde /10 km od sebe/, pak do práce. Z práce nakoupit, postarat se o 3 koně a ještě domácí kolotoč před Vánocemi. Do toho peču, sháním dárky. Už o víkendu jsem se ve
stáji rozbulela, měla chutˇ s tím praštit. Neboj, občas takové stavy přijdou, ale zase bude dobře. Uvidíš. Znám to z vlastní zkušenosti.
Jen vydržet a říct si, že jiní jsou na tom hůř. V tom případě nemyslím sebe.
Také mi kdysi marodil koník a pěkně dlouho a věř mi, že zase bude dobře.
Ahoj holky, Tak já to úplně tak hrozné nemám, ale pocity že nevládám znám také..poslední dobou spíš pocity jak to budu zvládat. Koníka mám ustájeného, je to fajn, že nemusím k němu každý den a občas se mi o něho postarají, ale zase když tam jdu zabere mi to víc času.. Doma stavíme stáje, chtěla ho mít doma + dva tři na ustájko, no a taky pořád špekuluju jestli to bude dobré, ale už je to rozjeté - projekt, stavební povolení, půjčka..
Myslím že do takovéto situace, že neví jak dál, se za život dostane člověk i několikrát! Důležité je nezoufat, fungovat a doufat že bude líp - a ono bude! Ted ještě k tomu ta zima, uvidíte že z jara to bude veselejší!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.64.178
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj holky, Tak já to úplně tak hrozné nemám, ale pocity že nevládám znám také..poslední dobou spíš pocity jak to budu zvládat. Koníka mám ustájeného, je to fajn, že nemusím k němu každý den a občas se mi o něho postarají, ale zase když tam jdu zabere mi to víc času.. Doma stavíme stáje, chtěla ho mít doma + dva tři na ustájko, no a taky pořád špekuluju jestli to bude dobré, ale už je to rozjeté - projekt, stavební povolení, půjčka..
Myslím že do takovéto situace, že neví jak dál, se za život dostane člověk i několikrát! Důležité je nezoufat, fungovat a doufat že bude líp - a ono bude! Ted ještě k tomu ta zima, uvidíte že z jara to bude veselejší!
Já někoho můžu jen a jen uklidnit...že pokud člověk zjistil, že už vážně nezvládá tak může být v klidu. Protože pokud člověk zjistí, že nezvládá, že to dál někde, že to nevydrží....tak vydrží ještě 2x tolik co teď.
je to ozkoušené....a prakticky pravda.
Pokud není člověk nějaký psychopat, trpící sebepoškozováním...a tak dále....
Tak můžete být v klidu - protože to na 1000% zvládnete a přijdou 2x tak horší časy....které přejdou taky.
Já si taky bral na koně půjčku, byl to osud..jiného bych prostě nechtěla...a hold musela mít zrovna toho. Hodně lidí říkalo...nedělej to, nezvládneš to, neutáhneš to, měla jsem oči navrh hlavy...Všechno krásně naplánovaný. Že kůň bude doma, nebudu muset platit velké ustájení, bude to v pohodě, celej den na pastvě, já přijedu z práce, vezmu ho ven... večer pouklízím a umřu v posteli.
Hahááá kůň je na ustájení za 4 500,- Z prácě chodím, když dobře tak kolem 18 než přijedu dom...je skoro 20, pokud jedu autem...je to o hodinu dřív..ale projedu o 4 000,- víc.s tím upadá další věc...finance...člověk se dře jak idiot...aby mohl splácet koně, platit ustájení, psa, atd. No a můžu vám říct...že nebýt vlastního bydlení a neplacení nájmu....nemohla bych nic..jelikož poslední týden před výplatou jsem vždy na 1000,- Pokud se přihodilo něco koni, psovi...hold jsem neplatila tři měsíce splátky...v podstatě jsem pořád v srabu..ale můžu říct...že žiju, Vánoce budou super...a díky příteli, kterej nemohl koukat nato, jak sedím a řvu že to nezvládám..občas pomůže. Koupí koni granule, mě dá na cestu atd....hlavu vzhůru bude líp
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.167.9
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky jste měli někdy chuť s tím vším prostě praštit? Když jsem si pořizovala koně, byla jsem si naprosto jistá tím, že to všechno zvládnu, že to bude super a jak s koněm budu každou chvilku. S mým koněm mám opravdu velice pevný vztah. Ale přišla dlouhodobá nemoc mého pokladu, která mě vycucla jak finančně, tak hlavně psychicky.. Místo trávení volných chvílí s koněm jsem tedy byla nucena začít opravdu velice aktivně pracovat, abych náročnou léčbu zvládla a mohla koníkovi dopřát to nejlepší. Po nemoci přišly problémy ve stáji, kde jsme, a s nimi absolutní nechuť tam jezdit. Ty se teď tak napůl vyřešily, ale i tak, stále musím chodit hodně do práce, přitom chodím do školy a ještě se snažím nezanedbávat koně, což se mi teda vůbec nedaří. Cítím se opravdu hrozně. Celý tento nekonečný kolotoč už mě začíná unavovat. Několikrát jsem přemýšlela, že ho prostě dám pryč, ale vím, že to nedokážu a že bych toho hrozně litovala, znamená pro mě hodně. Vůbec netušim, co budu dělat :(
Bude líp, uvidíš. Já díky koni ztratila po 6 letech přítele - asi jsem hold nezvládla lítání mezi stájí, prací a domácností - když jsem od přítele chtěla nějakou pomoc, bylo mi odpovězeno....že mám co jsem chtěla a ať si s tím poradím. Ale to nebylo vše , koníka jsem si nastěhovala do velké stáje za 5000,-/měs. Koník byl z pastvin, psychicky to tam asi trochu nezvládl a začal magořit - na stájníky prý útočil (nikdy jsem to neviděla, ale říkalo se to). Do toho nám veterinář diagnostikoval fixaci čéšky a dosti drahou "léčbu" vč. několika rentgenů, sona atd. Byla jsem z toho dost zoufalá. Představa, že jsem sama a bez psa, který pro mně byl vším (přítel odešel i s naší fenkou) a mám na krku nemocného mladého koně, útočícího na stájníky - nic moc pocit. Jediná dobrá stránka našeho rozchodu byla ta, že jsem byla sama a měla víc peněz na koně (finančně jsem na tom byla o dost lépe než přítel) - takže všechny peníze šli do koně. Kolikrát jsem si vyčítala tenhle krok - to, po čem jsem toužila celý dosavadní život a během 1 roku se vše takhle pokazilo. Kolikrát jsem si řekla, že to nezvládám a že koníka prodám někomu, kdo na něj bude mít víc času a sil....jakmile jsem ale přišla do boxu a koník si opřel o mně hlavu a čekal na pořádné drbání...nemohla jsem. A hlavně, už jsem věděla, že na tom zdravotně není nejlíp a představa, že zkončí bůh ví kde.... Teď mám koně ustájeného ve venkovním ustájení (malé stádo), nožky se mu viditelně lepší a je neuvěřitelný mazel - nikdo mi nevěří, že by tohle zlatíčko mohlo na někoho útočit. Bez přítele mám na koníka mnohem více času a kolikrát si říkám, že tohle je přesně to, o čem jsem jako holka snila - mít s koněm krásný vztah a vědět, že je spokojený.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.190.210
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky jste měli někdy chuť s tím vším prostě praštit? Když jsem si pořizovala koně, byla jsem si naprosto jistá tím, že to všechno zvládnu, že to bude super a jak s koněm budu každou chvilku. S mým koněm mám opravdu velice pevný vztah. Ale přišla dlouhodobá nemoc mého pokladu, která mě vycucla jak finančně, tak hlavně psychicky.. Místo trávení volných chvílí s koněm jsem tedy byla nucena začít opravdu velice aktivně pracovat, abych náročnou léčbu zvládla a mohla koníkovi dopřát to nejlepší. Po nemoci přišly problémy ve stáji, kde jsme, a s nimi absolutní nechuť tam jezdit. Ty se teď tak napůl vyřešily, ale i tak, stále musím chodit hodně do práce, přitom chodím do školy a ještě se snažím nezanedbávat koně, což se mi teda vůbec nedaří. Cítím se opravdu hrozně. Celý tento nekonečný kolotoč už mě začíná unavovat. Několikrát jsem přemýšlela, že ho prostě dám pryč, ale vím, že to nedokážu a že bych toho hrozně litovala, znamená pro mě hodně. Vůbec netušim, co budu dělat :(
ja mam ty deprese hlavne vzdy v zime,kdyz je brzo tma tak nic neztiham.nez prijdu ze skoly je tma a u koni se potme spatne dela
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.151.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ja mam ty deprese hlavne vzdy v zime,kdyz je brzo tma tak nic neztiham.nez prijdu ze skoly je tma a u koni se potme spatne dela
Já tohle zažila když mi uřel kůň, říkala jsem si že jsem neschopná, neumím se o zvíře postarat atd. Ale nakonec se z toho stal kopanec, který mě stále nutí těm koním dávat maximum, tak jsem to ustála. Doma mám v manželovi naštěstí velkou oporu ikdyž koně nemá moc rád, vždy pomůže co je třeba a podrží mě když není zrovna hej. Tak nezoufejte brzy zase bude lépe. Všechno se dá ustát, hlavně by se člověk v tom všem měl zastavit, sklidnit a rozumně pouvažovat jak dál.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.4.38
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky jste měli někdy chuť s tím vším prostě praštit? Když jsem si pořizovala koně, byla jsem si naprosto jistá tím, že to všechno zvládnu, že to bude super a jak s koněm budu každou chvilku. S mým koněm mám opravdu velice pevný vztah. Ale přišla dlouhodobá nemoc mého pokladu, která mě vycucla jak finančně, tak hlavně psychicky.. Místo trávení volných chvílí s koněm jsem tedy byla nucena začít opravdu velice aktivně pracovat, abych náročnou léčbu zvládla a mohla koníkovi dopřát to nejlepší. Po nemoci přišly problémy ve stáji, kde jsme, a s nimi absolutní nechuť tam jezdit. Ty se teď tak napůl vyřešily, ale i tak, stále musím chodit hodně do práce, přitom chodím do školy a ještě se snažím nezanedbávat koně, což se mi teda vůbec nedaří. Cítím se opravdu hrozně. Celý tento nekonečný kolotoč už mě začíná unavovat. Několikrát jsem přemýšlela, že ho prostě dám pryč, ale vím, že to nedokážu a že bych toho hrozně litovala, znamená pro mě hodně. Vůbec netušim, co budu dělat :(
Holky, na každého to někdy padne, mě taky ty krátké zimní dny ničí, ráno se mi nechce z postele, den je krátký, nestíhám a tak.
Asi bysme si měly uvědomit, že koně a to, co s nimi souvisí, včetně toho nepříjemného, je to, co jsme si samy zvolily, přepokládám, že žádná z nás si koně nekupovala s odjištěnou pistolí u spánku
, takže dámy: daly jste se na vojnu, musíte bojovat.
Je to totéž,jako když si trojnásobná matka začne stěžovat, že děti doma řvou, dělají binec a ze školy nosí mizerné známky. Tak si je neměla pořizovat - že?
Zkusme si někdy představit, co všechno by nám chybělo, kdybysme koně neměly, pokud někdo tímto zvažováním příjde na to, že má na straně vah "negativ" mnohem více položek než na "pozitivech", nechť koně prodá, koupí si nový kostýmek, sedačku a TV, odjede se válet k moři a nefrflá.
My ostatní nejspíš zjistíme, že to za tu námahu ještě pořád stojí.
Hlavu vzhůru a pěkné svátky všem!
Agáta
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.106.227
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já tohle zažila když mi uřel kůň, říkala jsem si že jsem neschopná, neumím se o zvíře postarat atd. Ale nakonec se z toho stal kopanec, který mě stále nutí těm koním dávat maximum, tak jsem to ustála. Doma mám v manželovi naštěstí velkou oporu ikdyž koně nemá moc rád, vždy pomůže co je třeba a podrží mě když není zrovna hej. Tak nezoufejte brzy zase bude lépe. Všechno se dá ustát, hlavně by se člověk v tom všem měl zastavit, sklidnit a rozumně pouvažovat jak dál.
Mně to povídej,já přišla před půl hodkou z venku spíš s brekem.A to mně čeká úklid stájí a chci se pustit do dalšího bydlení pro kozy,do toho ta nepoklizená řepa,plot na spravení a všechno dohromady.Naštěstí pro mně už zase můžu být s konma normálně,už z nich nemám strach,tak je to pro mně zase o kus lepší.u koní jsem tu měla pár měsíců trenérku,ale nebylo to ono,práci za ni stejně dělali jiní,ti,co chodí pomáhat,se sem vyskytovali v zásadě v doběě její nepřítomnosti.Co si člověk neudělá sám,to není,nebaví mně za každým chodit a prosit,aby udělali to co mají,dokonce jsem chtěla prodat nejtalentovanějšího z nich,protože já sama ted nejezdím a nechtěla jsem,aby ho kurvil kdekdo....Trenér,který koně nic nenaučí,svou práci nedělá,není k ničemu.Navíc sem kvůli ní hodně lidí přestalo chodit a znovu si u lidí musíme získávat důvěru.Mám jich doma šest,a už jsou mi zase pro radost,o kozeny mám ještě pořád strach,protože to letošní pitomé očkování na BT nevyzkoušenou látkou-kozy zmetávají,děsí nás mrtvými kůzlaty a přeprskávají,byt nakryté,a do toho pesani,ti malí poslouchají na slovo,salašajda holt vyfasuje kotec a basta,už mně nebaví to její vydírání pláčm,když je sama,absolutně neposlouchá a parsonku mně byl čert dlužen-ale tu čeká vojna.Navíc nám padnul druhý pozemek,takový perfektní ráj v lesích,kde by byl zvířecí ráj se vším všudy,to byla další rána pod pá,protože tady jsme nechtěli nic nového budovat.No,tak přes zimu nachystáme nové pastviny,přiberu dva tři koně na ustájení a někoho na výpomoc jak k koním,tak i k ostatním zvířatům.I podle zkušenoistí ostatních půlka těchle konských profíků na tu práci okolo těch koní zas tak moc není,no..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.106.227
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Holky, na každého to někdy padne, mě taky ty krátké zimní dny ničí, ráno se mi nechce z postele, den je krátký, nestíhám a tak.
Asi bysme si měly uvědomit, že koně a to, co s nimi souvisí, včetně toho nepříjemného, je to, co jsme si samy zvolily, přepokládám, že žádná z nás si koně nekupovala s odjištěnou pistolí u spánku
, takže dámy: daly jste se na vojnu, musíte bojovat.
Je to totéž,jako když si trojnásobná matka začne stěžovat, že děti doma řvou, dělají binec a ze školy nosí mizerné známky. Tak si je neměla pořizovat - že?
Zkusme si někdy představit, co všechno by nám chybělo, kdybysme koně neměly, pokud někdo tímto zvažováním příjde na to, že má na straně vah "negativ" mnohem více položek než na "pozitivech", nechť koně prodá, koupí si nový kostýmek, sedačku a TV, odjede se válet k moři a nefrflá.
My ostatní nejspíš zjistíme, že to za tu námahu ještě pořád stojí.
Hlavu vzhůru a pěkné svátky všem!
Agáta
souhlas,hodně dělá počasí,je brzy tma,venku nepříjemně,chodíme nabalené jako sněhuláci,nic nás nebaví,chce se spát,všechno bolí,do toho nějaká chřipka nebo nachlazení,nedejbože něco horšího a už se vezeme a je to....Jenže-bez tšěch všech uličníků to nejde a večer si na chvíli sedneme s přáteli u lahvinky vína a odpočineme si,tak je druhý den hned zase lepší.....Janiska,Hafl.ranch.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.155.167
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Holky, na každého to někdy padne, mě taky ty krátké zimní dny ničí, ráno se mi nechce z postele, den je krátký, nestíhám a tak.
Asi bysme si měly uvědomit, že koně a to, co s nimi souvisí, včetně toho nepříjemného, je to, co jsme si samy zvolily, přepokládám, že žádná z nás si koně nekupovala s odjištěnou pistolí u spánku
, takže dámy: daly jste se na vojnu, musíte bojovat.
Je to totéž,jako když si trojnásobná matka začne stěžovat, že děti doma řvou, dělají binec a ze školy nosí mizerné známky. Tak si je neměla pořizovat - že?
Zkusme si někdy představit, co všechno by nám chybělo, kdybysme koně neměly, pokud někdo tímto zvažováním příjde na to, že má na straně vah "negativ" mnohem více položek než na "pozitivech", nechť koně prodá, koupí si nový kostýmek, sedačku a TV, odjede se válet k moři a nefrflá.
My ostatní nejspíš zjistíme, že to za tu námahu ještě pořád stojí.
Hlavu vzhůru a pěkné svátky všem!
Agáta
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř..... a vůbec - válka je horší!!
Ženská prostě vydrží víc než stádo koní
- krom toho, že se o to stádo musí postarat - a taky o manžílka a dítka a baráček, opravit traktor, zajistit administrativu a navíc na to všechno vydělat peníze!
![]()
![]()
jsme holt na tom všechny stejně !
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.80.221
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř..... a vůbec - válka je horší!!
Ženská prostě vydrží víc než stádo koní
- krom toho, že se o to stádo musí postarat - a taky o manžílka a dítka a baráček, opravit traktor, zajistit administrativu a navíc na to všechno vydělat peníze!
![]()
![]()
jsme holt na tom všechny stejně !
Všem mockrát děkuju za podporu, moc jste mi pomohli. Doufám, že se vše zlepší a bude mně i koníkovi dobře
Zadavatelka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.88.113
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř..... a vůbec - válka je horší!!
Ženská prostě vydrží víc než stádo koní
- krom toho, že se o to stádo musí postarat - a taky o manžílka a dítka a baráček, opravit traktor, zajistit administrativu a navíc na to všechno vydělat peníze!
![]()
![]()
jsme holt na tom všechny stejně !
holt nás to nesmí skolit....protože nikdo jiný nás nezastoupí.