Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.179.23
Jak jste řešili problém, když jste zjistili, že váš poník začal mít trochu averzi vůči dětem? Nic špatného mu neudělaly, neotravovaly ho, prostě najednou zjistil, že dítě je slabší nátury?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.115.103
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jak jste řešili problém, když jste zjistili, že váš poník začal mít trochu averzi vůči dětem? Nic špatného mu neudělaly, neotravovaly ho, prostě najednou zjistil, že dítě je slabší nátury?
No, on poník nemůže být nikdy dán dětem napospas, děti na něj jednoduše nemají, ať psychicky či fyzicky. Jestliže jste jej dětem ponechali a nyní reaguje takto, není čemu se divit. Vždy musí být dospělý přítomen při kontaktu s koněm. Nepíšete věk dětí, výšku koně a v jakém kontaktu jsou. Zkuste rozepsat víc info. Já chovám poníky i ty nejmenší a ač jsou velice dobře vychovaní, vím, že jak zajdu za roh, tak na děti zkouší. Proto je tolik zlých poníků. Je paradoxem, že se říká, že poník je kůň pro děti, ale ve skutečnosti je to kůň pro zkušeného majitele, který pomáhá dětem. RM
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.102.84
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No, on poník nemůže být nikdy dán dětem napospas, děti na něj jednoduše nemají, ať psychicky či fyzicky. Jestliže jste jej dětem ponechali a nyní reaguje takto, není čemu se divit. Vždy musí být dospělý přítomen při kontaktu s koněm. Nepíšete věk dětí, výšku koně a v jakém kontaktu jsou. Zkuste rozepsat víc info. Já chovám poníky i ty nejmenší a ač jsou velice dobře vychovaní, vím, že jak zajdu za roh, tak na děti zkouší. Proto je tolik zlých poníků. Je paradoxem, že se říká, že poník je kůň pro děti, ale ve skutečnosti je to kůň pro zkušeného majitele, který pomáhá dětem. RM
Přesně tak. Není moc co dodat.
Důležité je dát koni na jevo, jaké chování je ok a jaké nepřípustné.
Náš chlapák jak dospěl, tak taky začal zkoušet (sem tam šklebení, nebo z legrácky přicválání a brzda těsně za zády, apod.) ví však přesně, kde má své hranice- že nesmí nikdy ublížit i když cítí, že má nad malou navrch, Jsem převědčená, že je nepřekročí, ale přesto dávám pozor na reakce obou a dle potřeby je usměrňuji. Nejde jen o koně, ale i o dítě, aby se naučilo, jak v které situaci reagovat, a že to velké chlupaté není plyšová hračka.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.179.23
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přesně tak. Není moc co dodat.
Důležité je dát koni na jevo, jaké chování je ok a jaké nepřípustné.
Náš chlapák jak dospěl, tak taky začal zkoušet (sem tam šklebení, nebo z legrácky přicválání a brzda těsně za zády, apod.) ví však přesně, kde má své hranice- že nesmí nikdy ublížit i když cítí, že má nad malou navrch, Jsem převědčená, že je nepřekročí, ale přesto dávám pozor na reakce obou a dle potřeby je usměrňuji. Nejde jen o koně, ale i o dítě, aby se naučilo, jak v které situaci reagovat, a že to velké chlupaté není plyšová hračka.
Dětem je 6 a 4 roky. Nikdy nejsou s poníkem samy. Vždy jsem na blízku, abych mohla zakročit, kdyby něco. Poník velmi dobře ví, že si na mě nepřijde, ale před dětmi se snaží mít někdy navrch. To je pravda.
Jinak díky moc za vaše reakce a názory. Jsem ráda, že taková situace není jen u nás. Jen to prostě usměrnit, než děti dorostou a budou si ho moci usměrnit samy.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.66.215
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dětem je 6 a 4 roky. Nikdy nejsou s poníkem samy. Vždy jsem na blízku, abych mohla zakročit, kdyby něco. Poník velmi dobře ví, že si na mě nepřijde, ale před dětmi se snaží mít někdy navrch. To je pravda.
Jinak díky moc za vaše reakce a názory. Jsem ráda, že taková situace není jen u nás. Jen to prostě usměrnit, než děti dorostou a budou si ho moci usměrnit samy.
Taky se hlásím do klubu. Dcera má poníka od čtyř let, to se kolem něj jen motala a vozila jsem ji. Zkoušel a vymýšlel neustále a velmi vynalézavě. Až v deseti ho zvládala zcela samostatně a dnes s nostalgií vzpomínáme, jaká to s ním bývala zábava, když jí šel po bambulích na čepici, kradl a nepouštěl vodítka či bičík, sedal si i s jezdcem a podobně. Díky jeho žravosti a schopnosti zapíchnout to ve cvalu na místě a skonit hlavu k trávě naučil dceru pevnému sedu. Vždy výborně vycházel s vyrovnanými lidmi a bojoval s příliš ustrašenými nebo naopak ukřičenými. Prostě dokázal děti naučit správnému přístupu, i když to některým došlo až později.
Druhou poničku jsme koupili až v dceřiných 12 letech a je to kobylka bezproblémová, chodivá, poslušná, povahou spíš vychovaný kůň než poník, lumpárny prostě nevymýšlí. Ale někdy nám ten poníkovský smysl pro osobitý humor u ní trošku chybí 8-D.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.71.20
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dětem je 6 a 4 roky. Nikdy nejsou s poníkem samy. Vždy jsem na blízku, abych mohla zakročit, kdyby něco. Poník velmi dobře ví, že si na mě nepřijde, ale před dětmi se snaží mít někdy navrch. To je pravda.
Jinak díky moc za vaše reakce a názory. Jsem ráda, že taková situace není jen u nás. Jen to prostě usměrnit, než děti dorostou a budou si ho moci usměrnit samy.
Souhlas s RM,poník nemá být s dětmi bez dozoru,tihle mají prevítci dokážou zle ublížit i dospělým
.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.7.84
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jak jste řešili problém, když jste zjistili, že váš poník začal mít trochu averzi vůči dětem? Nic špatného mu neudělaly, neotravovaly ho, prostě najednou zjistil, že dítě je slabší nátury?
Ahojky,taky přispívám,poníky máme 4,spousta dětí atd.Nechávám poníky od dětí odpočinout aspoň jeden den v týdnu a určitě přebírám názor většiny-bez dozoru nikdy.Spoustu situací ovlivním třeba jenom hlasem.