Nerada jezdim :((

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsem (kdysi) měla pocit, že ježdění mě vůbec nebaví a všechno ostatní okolo ano (včetně prací jako házení hnoje apod.). Důvodem bylo velké množství spíš negativních jezdeckých zážitků z poslední doby - ani ne tak pádů, jako spíš nedorozumění s koněm + taková ta rutina - deset koleček dokola krokem na každou ruku, pak dvacet klusem, tři cvalem, vykrokovat a konec hodiny - kdy to celé postupovalo od nuly k nule. Navíc jsem byla v sedle dost nejistá a měla jsem obzvlášť venku na vyjížďkách pocit, že koně nezvládám.
Dost mi pomohlo, že jsem se začala věnovat PNH (ale pod zkušeným, i když občasným, vedením - žádné pokusy na slepo) a tu jistotu, zábavnost a časem nabytou schopnost koně něco naučit ze země jsem tak nějak plynule přestěhovala se sebou do sedla.
Další věc co mi pomohla v návaznosti na to byla určit si cíle - krátkodobé, třeba na čtvrt roku dopředu a dlouhodobé jako vizi ke které chci směřovat (u mě to byl pohodový a ovladatelný kůň spolehlivý v terénu za každé situace). Pak jsem si ke krátkodobému cíli stanovila systém kroků, které s koněm potřebuji zvládnout abych došla ke krátkodobému cíli, což představovalo věci, jaké se s koněm musíme naučit a orientační časový plán. Věci se kterými jsem si nevěděla rady jsem konzultovala se zkušenějšími a dál na nich pracovala sama. Každou výcvikovou hodinu jsem si určila přiměřený a reálně dosažitelný cíl (např. "dnes budeme ustupovat na holeň na jemnou pobídku jeden krok na obě strany") a když byl dosažen místo nesmyslného kroužení po jízdárně zbytek hodiny dostal kůň volno a šli jsme se napást. Příští hodinu jsem mohla zopakovat z minula - třeba zvednout počet kroků do strany na tři apod. Tím jsem se zbavila nudy, udělala práci více systematickou a podle záznamů, co jsem si vedla jsem mohla vidět i zřetelný posun vpřed.
A co všechno mohl tvůj kůň dokázat, kdyby ho měl někdo jiný, na to se vykašli - taky jsem si to vyslechla. Hlavně, že se u tebe má dobře, ne?

Zadavatelka: Prácu zo zeme som skúšala a to musím povedať, je pre mňa najhoršie čo robím s mojím koňom. Akurát dneska som pracovala na ruke( obraty okolo predku, zadku, cúvanie) koník mi hrýzol do ruky bol tvrdý a bolo na ňom vidieť, že proste sa mu to nechce robiť a že ho s tým len otravujem. Vždy sa tak správa, že ho otravujem(čo sa týka práce zo zeme). A vôbec mi nedôveruje. Lebo napr. keď ideme na vychádzku smerom od stajne tak ide pomaly stále hľadá spôsob ako sa otočiť a ísť domov. Na ceste do stajne sa ponáhľa a nevie sa dočkať kedy budeme doma a uvidí ostatné kone. Niekdy mám pocit, že ma neznáša.
No a čo sa týka tých cieľov s tým mám dosť veliký problém. Som dosť taká, že sa rýchlo vzdám a tak. A keď on je ešte aj dosť temperamentný. Aj napriek tomu všetkému ho mám strašne rada ale fakt neviem ako to budem riešiť, keďže je tu problém aj s tým že mám dosť školy a určite ho časom nebudem stíhať pravidelne jazdiť a tak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj asi si pomyslite že som blázon alebo iba rozmaznané decko, ale mám vlastného koňa a zistila som, že jazdenie ma už vôbec nebaví a nič mi to neprináša. Mám mladého 5 ročného valacha a moc mi to s ním nejde, keďže sme obidvaja začiatočníci. Mám ho síce už dva roky ale mám pocit, že čo sa týka jazdenia som sa vôbec nezlepšila a koník má stale problém s rešpektom voči mne. Kone mám rada, zbožňujem ich ale jazdenie mi už nerobí takú obrovskú radosť ako predtým. Príde mi to strašne komplikované a keďže som dosť zásadová, chcem jazdiť buď profesionálne alebo nijako (a keďže ma nemá kto pravidelne trénovať vychádza mi z toho iba nijako) . Rekreačné jazdenie na moc nenapĺňa. Inak všetko okolo koní ako čistenie, lonžovanie, prechádzky a tak sú super. To ma baví a robím to rada. A ešte si myslím, že koníka zbytočne kazím. Možno keby sa dostal do skúsených rúk bol by to koník ešte aj na závody. Rozmýšľala som (uvažujem nad tým už asi pol roka), že by som ho predala a kúpila si buď starého koňa ale nejakého koňa po zranení na ktorom sa nejazdí. Môžem vedieť váš názor na to, čo sa mi mele hlavou?Mali ste niekedy podobný pocit?

Klidně bych tu výměnu za nějakého opotřebenějšího koně provedla. Může se stát, že si se současným koněm nesednete jako partneři, nevyhovujete si. Třeba s tím starším koníkem najdete společnou cestu i k práci "sedlové".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj asi si pomyslite že som blázon alebo iba rozmaznané decko, ale mám vlastného koňa a zistila som, že jazdenie ma už vôbec nebaví a nič mi to neprináša. Mám mladého 5 ročného valacha a moc mi to s ním nejde, keďže sme obidvaja začiatočníci. Mám ho síce už dva roky ale mám pocit, že čo sa týka jazdenia som sa vôbec nezlepšila a koník má stale problém s rešpektom voči mne. Kone mám rada, zbožňujem ich ale jazdenie mi už nerobí takú obrovskú radosť ako predtým. Príde mi to strašne komplikované a keďže som dosť zásadová, chcem jazdiť buď profesionálne alebo nijako (a keďže ma nemá kto pravidelne trénovať vychádza mi z toho iba nijako) . Rekreačné jazdenie na moc nenapĺňa. Inak všetko okolo koní ako čistenie, lonžovanie, prechádzky a tak sú super. To ma baví a robím to rada. A ešte si myslím, že koníka zbytočne kazím. Možno keby sa dostal do skúsených rúk bol by to koník ešte aj na závody. Rozmýšľala som (uvažujem nad tým už asi pol roka), že by som ho predala a kúpila si buď starého koňa ale nejakého koňa po zranení na ktorom sa nejazdí. Môžem vedieť váš názor na to, čo sa mi mele hlavou?Mali ste niekedy podobný pocit?

mam podobny pocit zo svojho kona. mam ho od jeho roku, teraz ma 5, cakala som, ze to bude uplne ine, ale nechytil ma za srdce, velakrat radsej vezmem ineho kona pod sedlo a jeho necham vo vybehu. jemu to urcite neprekaza, ma tam kamosov, ale ja mam z toho blby pocit.
je to krute, ale pojde z domu. je pre mna zbytocne zivit zviera s ktorym si nie uplne rozumiem a nenaplna moje predstavy. Je to kon s dobrym charatkerom, skor salam-parky ako protiva, rychlo sa uci, je prijemny pod sedlom, ale nie je to ON. Napriek tomu, ze to nie je ono, neponahlam s predajom, radsej budem platit ustajnenie dalsie tri-styri mesiace, ale chcem aby mal dobry domov, nikdy by som si neodpustila, keby skoncil v nejakych zlych podmienkach...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj asi si pomyslite že som blázon alebo iba rozmaznané decko, ale mám vlastného koňa a zistila som, že jazdenie ma už vôbec nebaví a nič mi to neprináša. Mám mladého 5 ročného valacha a moc mi to s ním nejde, keďže sme obidvaja začiatočníci. Mám ho síce už dva roky ale mám pocit, že čo sa týka jazdenia som sa vôbec nezlepšila a koník má stale problém s rešpektom voči mne. Kone mám rada, zbožňujem ich ale jazdenie mi už nerobí takú obrovskú radosť ako predtým. Príde mi to strašne komplikované a keďže som dosť zásadová, chcem jazdiť buď profesionálne alebo nijako (a keďže ma nemá kto pravidelne trénovať vychádza mi z toho iba nijako) . Rekreačné jazdenie na moc nenapĺňa. Inak všetko okolo koní ako čistenie, lonžovanie, prechádzky a tak sú super. To ma baví a robím to rada. A ešte si myslím, že koníka zbytočne kazím. Možno keby sa dostal do skúsených rúk bol by to koník ešte aj na závody. Rozmýšľala som (uvažujem nad tým už asi pol roka), že by som ho predala a kúpila si buď starého koňa ale nejakého koňa po zranení na ktorom sa nejazdí. Môžem vedieť váš názor na to, čo sa mi mele hlavou?Mali ste niekedy podobný pocit?

Po pěti letech vlastnění koně jsem také došla do fáze, kdy mě práce s koněm vůbec nenaplňovala a nebavila. Jsem také člověk, který se do věci ponoří naplno a jelikož jsem do svého koně vložila vše, co jsem měla - čas, peníze, tvrdé odříkání, treninky, slzy, radost, smutek .... A kůň mi nic nevrátil, na závodech mě vždy zradil (stejně jako já jeho) a samotné ježdění terénu a jen tak pro radost na špacíry pro mě nikdy nebylo. K tomu se přidaly problémy s trenérem, který se na nás vykašlal a tak jsem jezdila sama a bylo to horší a horší.... Tak jsem si dala několik cílů - A) odpočinout si od koně - našla jsem si B reitera, který je stejně nadšený jako já v začátcích, práce s mým koněm ho baví, platí si nového trenéram co k nám jezdí, chce se zdokonalovat a jezdit na závody... Já jsem mezitím začala dělat jiné sporty - inline brusle, aerobic, běh... B) pomalu se po nějaké té pauze ke koni zase vrátit - ne každý den, ale několikrát týdně, dělat jen to, co mě s koněm baví. Takže postarat se, vyčistit. Nebo naopak hodit sedlo a jít skákat na jízdárnu nebo zacválat si na poli. C) po určitém čase vše vyhodnotit, zda mi ten kůň ještě stále něco dává, nebo to již nemá cenu a koníka raději prodat a začít dělat něco jiného, co mě bude bavit a naplňovat a ke koním se vrátit až když mi opravdu začnou koně a ježdění chybět... třeba za rok, třeba za 5 let, třeba nikdy... Takže takto to mám já...absolutní milovník koní už od narození, kdysi toužící po koni........ :o)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po pěti letech vlastnění koně jsem také došla do fáze, kdy mě práce s koněm vůbec nenaplňovala a nebavila. Jsem také člověk, který se do věci ponoří naplno a jelikož jsem do svého koně vložila vše, co jsem měla - čas, peníze, tvrdé odříkání, treninky, slzy, radost, smutek .... A kůň mi nic nevrátil, na závodech mě vždy zradil (stejně jako já jeho) a samotné ježdění terénu a jen tak pro radost na špacíry pro mě nikdy nebylo. K tomu se přidaly problémy s trenérem, který se na nás vykašlal a tak jsem jezdila sama a bylo to horší a horší.... Tak jsem si dala několik cílů - A) odpočinout si od koně - našla jsem si B reitera, který je stejně nadšený jako já v začátcích, práce s mým koněm ho baví, platí si nového trenéram co k nám jezdí, chce se zdokonalovat a jezdit na závody... Já jsem mezitím začala dělat jiné sporty - inline brusle, aerobic, běh... B) pomalu se po nějaké té pauze ke koni zase vrátit - ne každý den, ale několikrát týdně, dělat jen to, co mě s koněm baví. Takže postarat se, vyčistit. Nebo naopak hodit sedlo a jít skákat na jízdárnu nebo zacválat si na poli. C) po určitém čase vše vyhodnotit, zda mi ten kůň ještě stále něco dává, nebo to již nemá cenu a koníka raději prodat a začít dělat něco jiného, co mě bude bavit a naplňovat a ke koním se vrátit až když mi opravdu začnou koně a ježdění chybět... třeba za rok, třeba za 5 let, třeba nikdy... Takže takto to mám já...absolutní milovník koní už od narození, kdysi toužící po koni........ :o)

Mám naprosto stejný problém .
Mám tři koně, od doby co jsme začal jako malá mluviit, jsem nebásnila o ničem jiném než o koních, chtěla jsem se o nich co nejvíce dozvědět a věděla jsem, že dřív nebo později budu jednoho, nebo dva nebo celou stáj mít.
Jen, co jsem se odvázala od JK a soukromníků, u kterých jsem jezsila, dodělala školu, tak jsem začala stavět stáj a koně už mám...
Mám chovnou kobylu, ročního hřebce a a10 letého valacha, na kterého jsem se tak těšila, jak spolu budeme denně jezdit. Ale..... Asi jsme si nesedli, mám málo času, holt důvodů je moc, proč nejezdím. Koník by byl ale i do závodů, ale B reitera mít nemůžu, kvůli našemu hodně náročnému terénu a žádné rovině, kde by se dalo potrénovat... Tak se stalo a začal mě bavit chov, kobyla, hříbě....Hodně mě to naplňuje, jako práce okolo, můžu makat pořád, ale jak dojde na ježdění, dojdou síly a chuť.
Teď jsem dost upjatá na mladého a jednoho dne bych s ním chtěla brouzdat po závodech, ale jelikož je mi 23, tak jsem ješte asi nedospěla do toho správného věku . Doufám, že se dočkám do důchodu .

Je pravda, že jsem taky začala dělat dost jiných aktivit a sportů, ale o koně se postarám vždycky a občas opráším i sedlo .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám naprosto stejný problém .
Mám tři koně, od doby co jsme začal jako malá mluviit, jsem nebásnila o ničem jiném než o koních, chtěla jsem se o nich co nejvíce dozvědět a věděla jsem, že dřív nebo později budu jednoho, nebo dva nebo celou stáj mít.
Jen, co jsem se odvázala od JK a soukromníků, u kterých jsem jezsila, dodělala školu, tak jsem začala stavět stáj a koně už mám...
Mám chovnou kobylu, ročního hřebce a a10 letého valacha, na kterého jsem se tak těšila, jak spolu budeme denně jezdit. Ale..... Asi jsme si nesedli, mám málo času, holt důvodů je moc, proč nejezdím. Koník by byl ale i do závodů, ale B reitera mít nemůžu, kvůli našemu hodně náročnému terénu a žádné rovině, kde by se dalo potrénovat... Tak se stalo a začal mě bavit chov, kobyla, hříbě....Hodně mě to naplňuje, jako práce okolo, můžu makat pořád, ale jak dojde na ježdění, dojdou síly a chuť.
Teď jsem dost upjatá na mladého a jednoho dne bych s ním chtěla brouzdat po závodech, ale jelikož je mi 23, tak jsem ješte asi nedospěla do toho správného věku . Doufám, že se dočkám do důchodu .

Je pravda, že jsem taky začala dělat dost jiných aktivit a sportů, ale o koně se postarám vždycky a občas opráším i sedlo .

taky to znám...měli jsme dobrou partu,měla jsem hodnou kobču,ale přišli kluci a na závodech se už tak nedařilo(nedávala sem tolik tréninku)moc jsem se těšila na hříbě od ní,že bude vhodnější na závody,ale není...nemá talent,zlobí.snad se to zlepší.do toho kobča umřela.parta se rozpadla,jsem na koně sama,mám 2.taky se nedaří najít někoho kdo by je se mnou sdílel.ted si říkám že to další hříbo bude vhodnější.až doroste.takže ježdění je pro mně povinnost,někdy 14dní nejezdím,baví mně spíš práce kolem.ale je fakt že když se donutím,mám z toho dobrý pocit.leč stále tady sama a není tu s kým jezdit.ale bez nich si nedokážu život představit a jsou to tací miláčci,že neprodejní...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
taky to znám...měli jsme dobrou partu,měla jsem hodnou kobču,ale přišli kluci a na závodech se už tak nedařilo(nedávala sem tolik tréninku)moc jsem se těšila na hříbě od ní,že bude vhodnější na závody,ale není...nemá talent,zlobí.snad se to zlepší.do toho kobča umřela.parta se rozpadla,jsem na koně sama,mám 2.taky se nedaří najít někoho kdo by je se mnou sdílel.ted si říkám že to další hříbo bude vhodnější.až doroste.takže ježdění je pro mně povinnost,někdy 14dní nejezdím,baví mně spíš práce kolem.ale je fakt že když se donutím,mám z toho dobrý pocit.leč stále tady sama a není tu s kým jezdit.ale bez nich si nedokážu život představit a jsou to tací miláčci,že neprodejní...

Ja si myslim,ze podobnym obdobim si asi projde vetsina konaku.

Ja kdyz se ohlidnu zpet,vidim malou nadsenou holku,zapalenou do koni,kydani vodeni jezdeni..konarka jak tram uz od mala s cilem jednou svyho kone mit.
No a kdyz sem si kone po dvacitce poridila,prvni rok sem jezdila jak silena,byla jsem ochotna delat cokoliv,kdykoliv a kdekoliv,jen kdyz to aspon trosku s konma souviselo.
Pak jsem nastoupila jako osetrovatelka ke konim,prace kolem nich me hodne bavila,ale na jezdeni uz moc nezbyvaly sily,ale chut porad byla..nakonec i ta chut presla,hlavne v zime na podzim a na jare,kdy byly tereny na prd,bahno,snih nebo zmrzlo,dest zima..no fuj..
Tazke tak..ale muj kun je proste muj kun,je pro me vsim a byl to ON.Nezapomenu na den kdy sem ho videla..bylo to jasny jak facka ze tenhle konik je tu pro me..
Dneska uz nejsem tak zapalena do jezdeni,casto jezdim z povinnosti aby nestal,protoze je to plnas a pak je s nim kriz..ale vim jaka je pricina..je to nuda jak zde jiz nekdo napsal.3 kolecka okrokovat na kazdou ruku,pak klus na obe ruce,cval..a de se domu.Ja vim,ze me jezdeni moc bavi,kdyz delame gymnastiku,kavaletky,krizek skocime a ne se jen flakat na jizdarne do kola jak blbci,nebo litat po terenech..

No ale pokud ma zadavatelka pocit,ze jeji konik neni ON..pak asi neni co resit..tohle clovek citi a pokud si s konem nesednu,nema to smysl..
Naopak bych hned neresila prodejem,pokud me to prestalo bavit ale stale vim ze konik ktereho mam je ten pravy..ono casem se to zase upravi,pokud kone milujeme..chce to jen najit si k nemu zase cestu a delat co vas bavi oba..a k tomu treba jeste neco jineho..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj asi si pomyslite že som blázon alebo iba rozmaznané decko, ale mám vlastného koňa a zistila som, že jazdenie ma už vôbec nebaví a nič mi to neprináša. Mám mladého 5 ročného valacha a moc mi to s ním nejde, keďže sme obidvaja začiatočníci. Mám ho síce už dva roky ale mám pocit, že čo sa týka jazdenia som sa vôbec nezlepšila a koník má stale problém s rešpektom voči mne. Kone mám rada, zbožňujem ich ale jazdenie mi už nerobí takú obrovskú radosť ako predtým. Príde mi to strašne komplikované a keďže som dosť zásadová, chcem jazdiť buď profesionálne alebo nijako (a keďže ma nemá kto pravidelne trénovať vychádza mi z toho iba nijako) . Rekreačné jazdenie na moc nenapĺňa. Inak všetko okolo koní ako čistenie, lonžovanie, prechádzky a tak sú super. To ma baví a robím to rada. A ešte si myslím, že koníka zbytočne kazím. Možno keby sa dostal do skúsených rúk bol by to koník ešte aj na závody. Rozmýšľala som (uvažujem nad tým už asi pol roka), že by som ho predala a kúpila si buď starého koňa ale nejakého koňa po zranení na ktorom sa nejazdí. Môžem vedieť váš názor na to, čo sa mi mele hlavou?Mali ste niekedy podobný pocit?

Tohle si asi prožije každý. Já jsem měla to období zhruba ve 21 letech. Dala jsem si pauzu, odchovala 2 děti. Pak jsem se ke koním vrátila zpátky a dneska už zase jezdím v pohodě dalších 18 let. Zábava má bavit, od toho je.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle si asi prožije každý. Já jsem měla to období zhruba ve 21 letech. Dala jsem si pauzu, odchovala 2 děti. Pak jsem se ke koním vrátila zpátky a dneska už zase jezdím v pohodě dalších 18 let. Zábava má bavit, od toho je.

Jsemv podobném stádiu mám dvě malé děti hlídat může leda manžel,sama se bojím protože neni signál na mobil a kdyby se něco potento tak jsem sama v lese,navíc celé hospodářství leží na mě manžel chodí do práce a kdybych měla úraz nemohl by to prostě zvládnout.mám 4 koně ,kozy ovce a drobnou havěd ale koně bych nikdy pyč nedala ,mám štěstí že jsou to lenoši a že jim nevadí být celý den venku bez práce.tak jsem se rozhodla že kobylu alespon připustím aby se neflákala nadarmo.říkám si že snad konečně zašnu až mi dětičky ještě trochu odrostou a ohlídají se sami.ale to je jěště tak 2 roky ted jim je 3 a 8 roků a to si netroufnu je nechat samotné.Takže do sedla se dostanu cca 10x do roka a potěšení s toho taky moc nemám protože je to většinou krokovka páč jsem nevyježděná a bojím se abych se nevyklopila a další tři dny mě bolí celé tělo,takže o nějaké radosti z jízdy nemůže být ani řeč :-(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsemv podobném stádiu mám dvě malé děti hlídat může leda manžel,sama se bojím protože neni signál na mobil a kdyby se něco potento tak jsem sama v lese,navíc celé hospodářství leží na mě manžel chodí do práce a kdybych měla úraz nemohl by to prostě zvládnout.mám 4 koně ,kozy ovce a drobnou havěd ale koně bych nikdy pyč nedala ,mám štěstí že jsou to lenoši a že jim nevadí být celý den venku bez práce.tak jsem se rozhodla že kobylu alespon připustím aby se neflákala nadarmo.říkám si že snad konečně zašnu až mi dětičky ještě trochu odrostou a ohlídají se sami.ale to je jěště tak 2 roky ted jim je 3 a 8 roků a to si netroufnu je nechat samotné.Takže do sedla se dostanu cca 10x do roka a potěšení s toho taky moc nemám protože je to většinou krokovka páč jsem nevyježděná a bojím se abych se nevyklopila a další tři dny mě bolí celé tělo,takže o nějaké radosti z jízdy nemůže být ani řeč :-(

V dětství jsem měla podobné sny o koních. Také jsem si svého koně koupila v 23 letech a už máme 2 velké a poníka. Většinu čase se věnuji dětem a poníkovi, ted´ jsem sehnala trenérku, aby je trochu opravila.
Já sama sport.ambice nemám-není čas a ani klid na nějaký trénink. Děti jsou ještě malé - 3 a 6 let-
Sama vyjedu cca 1-2x týdně, nebo s manželem. Jsem tak trochu ,,ráda,, že si můj koňský dědeček užívá víceméně důchodu, aspoň bych neměla komplexy, že nemám čas jezdit. Na to stačí manželův koník.Taky mě baví zahrada, takže ten čas dělím, jak se dá.
Kámoška, která se věnovala 15 let koním, svoji kobču pronajala a nyní se věnuje chovu morčat.Chápu ji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V dětství jsem měla podobné sny o koních. Také jsem si svého koně koupila v 23 letech a už máme 2 velké a poníka. Většinu čase se věnuji dětem a poníkovi, ted´ jsem sehnala trenérku, aby je trochu opravila.
Já sama sport.ambice nemám-není čas a ani klid na nějaký trénink. Děti jsou ještě malé - 3 a 6 let-
Sama vyjedu cca 1-2x týdně, nebo s manželem. Jsem tak trochu ,,ráda,, že si můj koňský dědeček užívá víceméně důchodu, aspoň bych neměla komplexy, že nemám čas jezdit. Na to stačí manželův koník.Taky mě baví zahrada, takže ten čas dělím, jak se dá.
Kámoška, která se věnovala 15 let koním, svoji kobču pronajala a nyní se věnuje chovu morčat.Chápu ji.

Chtěla bych velmi poděkovat zadavatelce,že sem napsala i ostatním za jejich reakce. Proč? Já totiž žila v domnění,že tyto pocity mám jen já a teď vidím,že nás je mnoho.
Jako ostatní jsem od malinka byla z koní paf,až jako puberťačka jsem se k nim dostala blíž. Bohužel na jízdárně kam jsem začala chodit panovala nepěkná atmosféra. Začátečníci jezdili jen velmi málo a nikdo jim nic pořádně nevysvětlil a výuka jízdy nestála za moc . Pokročilejší a pokročilí začátečníky neviděli rádi a jen je buzerovali, nadávali a zatímco si seděli v klubovně ,kouřili a bavili se, začátečníci kydali a uklízeli šatny a podělané záchody. Snila jsem o bydlení na vesnici,les a plno zvířátek,samozřejmě kůň a pes... Stalo se v 35letech jsem konečně měla podmínky, žiju na vesnici, mám les, psa a koně, co víc si přát. Ze začátku jsem jezdila, ne denně,tak 4x do týdne, máme farmu,stále je plno práce. Moje jezdecké umění není nic moc,jen pro radost. Ale roky přibývají, práce neubývá,můj koník není nadšenec pro nošení jezdce na hřbetě. A tak se stalo,že už nejezdím skoro vůbec,koníkovi to nijak nechybí,ale ztloustnul. Stejně ho miluju a mám strach,je mu 20let, už se to krátí. Nemyslím na to ,že se mně život krátí,ale jemu. A tak jsem si pořídila ponici,dala ji připustit a zkusím chov shetland pony. S velkým chodím na procházky, pohybuju na volno a jsme spokojený. Spousta lidí kroutí hlavou "proč na něj nesedneš a nejedeš na vyjížďku", proč ho mučíš v kruhovce". Jsou to lidi který nikdy na koni neseděli a neví,že jezdit na koni je dost fyzicky namáhavé a po celodenní nikdy nekončící práci... Taky už se hlásí přechod a s tím spojené návaly atd. Nikdy mně nenapadlo ho dát pryč,ale uvědomuju si,že to jednoho dne bude nad moje síly. Doufám,že to nebude brzy. Každý den před spaním si v duchu říkám "díky Bohu,že jsme dnešní den přežili ve zdraví".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla bych velmi poděkovat zadavatelce,že sem napsala i ostatním za jejich reakce. Proč? Já totiž žila v domnění,že tyto pocity mám jen já a teď vidím,že nás je mnoho.
Jako ostatní jsem od malinka byla z koní paf,až jako puberťačka jsem se k nim dostala blíž. Bohužel na jízdárně kam jsem začala chodit panovala nepěkná atmosféra. Začátečníci jezdili jen velmi málo a nikdo jim nic pořádně nevysvětlil a výuka jízdy nestála za moc . Pokročilejší a pokročilí začátečníky neviděli rádi a jen je buzerovali, nadávali a zatímco si seděli v klubovně ,kouřili a bavili se, začátečníci kydali a uklízeli šatny a podělané záchody. Snila jsem o bydlení na vesnici,les a plno zvířátek,samozřejmě kůň a pes... Stalo se v 35letech jsem konečně měla podmínky, žiju na vesnici, mám les, psa a koně, co víc si přát. Ze začátku jsem jezdila, ne denně,tak 4x do týdne, máme farmu,stále je plno práce. Moje jezdecké umění není nic moc,jen pro radost. Ale roky přibývají, práce neubývá,můj koník není nadšenec pro nošení jezdce na hřbetě. A tak se stalo,že už nejezdím skoro vůbec,koníkovi to nijak nechybí,ale ztloustnul. Stejně ho miluju a mám strach,je mu 20let, už se to krátí. Nemyslím na to ,že se mně život krátí,ale jemu. A tak jsem si pořídila ponici,dala ji připustit a zkusím chov shetland pony. S velkým chodím na procházky, pohybuju na volno a jsme spokojený. Spousta lidí kroutí hlavou "proč na něj nesedneš a nejedeš na vyjížďku", proč ho mučíš v kruhovce". Jsou to lidi který nikdy na koni neseděli a neví,že jezdit na koni je dost fyzicky namáhavé a po celodenní nikdy nekončící práci... Taky už se hlásí přechod a s tím spojené návaly atd. Nikdy mně nenapadlo ho dát pryč,ale uvědomuju si,že to jednoho dne bude nad moje síly. Doufám,že to nebude brzy. Každý den před spaním si v duchu říkám "díky Bohu,že jsme dnešní den přežili ve zdraví".

Mám haflingu a půjčila jsem ji kámošce. Po X letech s koňma už to vážně není ta touha, co kdysi - jezdit a jezdit. Okolí člověk zná skrz naskrz. Padesátka se blíží a člověk už se i bojí úrazu...Poníky už mám řadu let a vychutnávám si pobyt v jejich stádě, focení, pozorování. Ti mne neomrzeli a aspoň nemusím vysvětlovat, proč nejezdím - na nich mohou jezdit jen malé děti a tak snad jednou vnoučata, když děti dávno vyrostly. Navíc poníků máme více a zabaví se sami, když pro práci na farmě není čas. Řekla bych, že máme s předchozí pisatelkou hodně moc společného...Milena

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám haflingu a půjčila jsem ji kámošce. Po X letech s koňma už to vážně není ta touha, co kdysi - jezdit a jezdit. Okolí člověk zná skrz naskrz. Padesátka se blíží a člověk už se i bojí úrazu...Poníky už mám řadu let a vychutnávám si pobyt v jejich stádě, focení, pozorování. Ti mne neomrzeli a aspoň nemusím vysvětlovat, proč nejezdím - na nich mohou jezdit jen malé děti a tak snad jednou vnoučata, když děti dávno vyrostly. Navíc poníků máme více a zabaví se sami, když pro práci na farmě není čas. Řekla bych, že máme s předchozí pisatelkou hodně moc společného...Milena

Jo? A nejste Mileno od Plzně? Z Málkovic?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo? A nejste Mileno od Plzně? Z Málkovic?

Ano, jsem z Málkovic, no a pak se řekne anonymní diskuze, že? Štěstí že píšu pravdu a nic než pravdu. Jo a kdo se mi ozval? Milena

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, jsem z Málkovic, no a pak se řekne anonymní diskuze, že? Štěstí že píšu pravdu a nic než pravdu. Jo a kdo se mi ozval? Milena

Milada,několikrát jsem psala do Vaší návštěvní knihy, na Vašich stránkách jsem dnes a denně. Taky si píšu s Katarinou.. . prostě se o shetlandy zajímám kde se dá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Milada,několikrát jsem psala do Vaší návštěvní knihy, na Vašich stránkách jsem dnes a denně. Taky si píšu s Katarinou.. . prostě se o shetlandy zajímám kde se dá.

Ahoj tak já to trochu otočím at je tu i nějaký optimistický příspěvek.Prvního koně jsem dostala když mi bylo 9 let, dnes je mi 29.Je pravda, že jsem pár koní prostřídala než jsem našla toho pravého.Jezdila jsem western, ale poslední dva roky mě srdce táhne k drezůře, baví mě práce s koněm na jizdárně a mám radost z každého pokroku.Pauzu jsem měla pouze minulý rok a to 3 měsíce kdy na mě spadla kobyla a přerazila mi dva krční obratle,podstoupila jsem operaci a krční páteř mám vyztuženou titanovými destičkami. Pravda v momentě kdy mě převáželi rychlou na úrazovku a řekli mi, že patrně budu ochrnutá, uvažovala jsem jestli mi ty koně vlastně stály za to.Ale chodím a jezdím,jezdila jsem po třech měsících od úrazu.Denně děkuji, že jsem to přežila ( kobča měla takových 700 kg a její zadek přistál přímo na mé hlavě ) a sice jsem jí musela prodat pro její nadměrný temperament a eliminovat riziko pádu a případných následků, ale nadšenec jsem dál.Koupila jsem si úžasného valáška do kterého jsem se zamilovala na první pohled a dál se připravujeme na drezůrní závody. A každý den za každého počasí se už od rána těším na to kdy konečně vezmu do ruky sedlo.
Asi jsem blázen, ale jsem to já .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj tak já to trochu otočím at je tu i nějaký optimistický příspěvek.Prvního koně jsem dostala když mi bylo 9 let, dnes je mi 29.Je pravda, že jsem pár koní prostřídala než jsem našla toho pravého.Jezdila jsem western, ale poslední dva roky mě srdce táhne k drezůře, baví mě práce s koněm na jizdárně a mám radost z každého pokroku.Pauzu jsem měla pouze minulý rok a to 3 měsíce kdy na mě spadla kobyla a přerazila mi dva krční obratle,podstoupila jsem operaci a krční páteř mám vyztuženou titanovými destičkami. Pravda v momentě kdy mě převáželi rychlou na úrazovku a řekli mi, že patrně budu ochrnutá, uvažovala jsem jestli mi ty koně vlastně stály za to.Ale chodím a jezdím,jezdila jsem po třech měsících od úrazu.Denně děkuji, že jsem to přežila ( kobča měla takových 700 kg a její zadek přistál přímo na mé hlavě ) a sice jsem jí musela prodat pro její nadměrný temperament a eliminovat riziko pádu a případných následků, ale nadšenec jsem dál.Koupila jsem si úžasného valáška do kterého jsem se zamilovala na první pohled a dál se připravujeme na drezůrní závody. A každý den za každého počasí se už od rána těším na to kdy konečně vezmu do ruky sedlo.
Asi jsem blázen, ale jsem to já .

Proč blázen? Ale za 10 - 20let už třeba budeš mluvit jako my...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proč blázen? Ale za 10 - 20let už třeba budeš mluvit jako my...

No právě, já chovám koně soukromě od roku 1985 (začínala jsem s klisnou ČT), a předtím 8 let po JK...Koní máme momentálně i s novým přírustkem 16, z toho doma 9 shetlandů a 2 velké dceřino klisny. Zbytek koní půjčený či ustájený jinde. Takže omrzelo mne ježdění, nikoli chov koní.
Milá hafla se mi u té kámošky včera ohřebila a tak mi asi časem vrátí hafošky dvě. (pokud si je nakonec nenechají...)Milena

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No právě, já chovám koně soukromě od roku 1985 (začínala jsem s klisnou ČT), a předtím 8 let po JK...Koní máme momentálně i s novým přírustkem 16, z toho doma 9 shetlandů a 2 velké dceřino klisny. Zbytek koní půjčený či ustájený jinde. Takže omrzelo mne ježdění, nikoli chov koní.
Milá hafla se mi u té kámošky včera ohřebila a tak mi asi časem vrátí hafošky dvě. (pokud si je nakonec nenechají...)Milena

Mně taky koně asi nikdy neomrzí. Alě když se člověku občas motá hlava,chvilku mu je horko,chvilku zima,někdy "pumpa"vyvádí jak splašená, tak už prostě není chuť se natřásat na koni. A pak nedej Bože spadnout a něco si udělat,kdo by se o ty koně staral,když se můj chlap koní bojí a není schopný ani ochotný kolem nich něco udělat
Jinak Mileno,od pondělí mám tu mojí malou u Philipa a tak začínám s chovem

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Milada,několikrát jsem psala do Vaší návštěvní knihy, na Vašich stránkách jsem dnes a denně. Taky si píšu s Katarinou.. . prostě se o shetlandy zajímám kde se dá.

Docela by mne zajímalo to vaše farmaření, napište mi na aggitta@seznam.cz kolik toho chováte, díky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po pěti letech vlastnění koně jsem také došla do fáze, kdy mě práce s koněm vůbec nenaplňovala a nebavila. Jsem také člověk, který se do věci ponoří naplno a jelikož jsem do svého koně vložila vše, co jsem měla - čas, peníze, tvrdé odříkání, treninky, slzy, radost, smutek .... A kůň mi nic nevrátil, na závodech mě vždy zradil (stejně jako já jeho) a samotné ježdění terénu a jen tak pro radost na špacíry pro mě nikdy nebylo. K tomu se přidaly problémy s trenérem, který se na nás vykašlal a tak jsem jezdila sama a bylo to horší a horší.... Tak jsem si dala několik cílů - A) odpočinout si od koně - našla jsem si B reitera, který je stejně nadšený jako já v začátcích, práce s mým koněm ho baví, platí si nového trenéram co k nám jezdí, chce se zdokonalovat a jezdit na závody... Já jsem mezitím začala dělat jiné sporty - inline brusle, aerobic, běh... B) pomalu se po nějaké té pauze ke koni zase vrátit - ne každý den, ale několikrát týdně, dělat jen to, co mě s koněm baví. Takže postarat se, vyčistit. Nebo naopak hodit sedlo a jít skákat na jízdárnu nebo zacválat si na poli. C) po určitém čase vše vyhodnotit, zda mi ten kůň ještě stále něco dává, nebo to již nemá cenu a koníka raději prodat a začít dělat něco jiného, co mě bude bavit a naplňovat a ke koním se vrátit až když mi opravdu začnou koně a ježdění chybět... třeba za rok, třeba za 5 let, třeba nikdy... Takže takto to mám já...absolutní milovník koní už od narození, kdysi toužící po koni........ :o)

Milá anonymní, raději si nepořizuj nikdy děti, pro případ, že by Tě přestali bavit. Těžko je prodáš a těžko najdeš reitera, který Tě jich na pár měsíců zbaví, než si uděláš v hlavě pořádek. Hrozný přístup! Lidi jako ty by se neměli obklopat žádnými živými tvory, jejichž existence ja na nich do určité míry závislá. Tak max. pavouka na záchod... Radka