Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.107.131
Stalo sa vám už niekdy pri koňoch, že ste si povedali:som rád, že som ešte tu. Mne dnes áno. Viedla som svojho valacha do zadného výbehu cez predný výbeh s 5 koňmi a neviem čo sa im stalo ale proste sa rozbehli oproti nám a úplne nás obkľúčili (išli teda hlavne asi po valachovi). Začali po sebe vykopávať a ja som zrazu zbadala pred svojou tvárou zadné kopytá v tesnej blízkosti. Bol to naozaj strašný pohľad a pocit byť uprostred ich súboja. Ani neviem ako, ale pustila som vodítko a bežala za ohradu. A vtedy som si povedala, že som rada, že som ešte tu. Máte podobný príbeh kde vám išlo doslova o život? Ak áno podeľte sa sním rada si ich prečítam
.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.181.50
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Stalo sa vám už niekdy pri koňoch, že ste si povedali:som rád, že som ešte tu. Mne dnes áno. Viedla som svojho valacha do zadného výbehu cez predný výbeh s 5 koňmi a neviem čo sa im stalo ale proste sa rozbehli oproti nám a úplne nás obkľúčili (išli teda hlavne asi po valachovi). Začali po sebe vykopávať a ja som zrazu zbadala pred svojou tvárou zadné kopytá v tesnej blízkosti. Bol to naozaj strašný pohľad a pocit byť uprostred ich súboja. Ani neviem ako, ale pustila som vodítko a bežala za ohradu. A vtedy som si povedala, že som rada, že som ešte tu. Máte podobný príbeh kde vám išlo doslova o život? Ak áno podeľte sa sním rada si ich prečítam
.
Ahoj, minulý rok v březnu se na mě při tréninku převrátila kobyla ( zhruba okolo 650 - 700 kg ) , skončila jsem na úrazovce s dvouma přeraženýma krčníma obratlema.První prognozy byly, že nebudu chodit.Chodím a po měsíci a půl od úrazu a operace jsem začala opět jezdit.Ale nikdy nezapomenu na ten okamžik kdy kobyla na mě padala, stihla jsem si jen přikrýt rukama hlavu a modlila jsem se abych přežila.Ale i dneska mám někdy pří ježdění pocit, že se něco stane.A zvláštní je, že když jsem po operaci začala jezdit, měla jsem ten pocit vždycky když jsem odcházela z louky nebo z obdelníku.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.248.97
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, minulý rok v březnu se na mě při tréninku převrátila kobyla ( zhruba okolo 650 - 700 kg ) , skončila jsem na úrazovce s dvouma přeraženýma krčníma obratlema.První prognozy byly, že nebudu chodit.Chodím a po měsíci a půl od úrazu a operace jsem začala opět jezdit.Ale nikdy nezapomenu na ten okamžik kdy kobyla na mě padala, stihla jsem si jen přikrýt rukama hlavu a modlila jsem se abych přežila.Ale i dneska mám někdy pří ježdění pocit, že se něco stane.A zvláštní je, že když jsem po operaci začala jezdit, měla jsem ten pocit vždycky když jsem odcházela z louky nebo z obdelníku.
Také mám nejhorší zážitek, že se na mě převrátila kobyla. Naštěstí se mi nic nestalo a pěkně jsem na ni sedla ještě jednou. Dneska bych už na takového koně nesedla - věděla jsem o tom, že to dělá. Inu byla jsem mladá, odvážná a blbá. :-)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.23.239
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Stalo sa vám už niekdy pri koňoch, že ste si povedali:som rád, že som ešte tu. Mne dnes áno. Viedla som svojho valacha do zadného výbehu cez predný výbeh s 5 koňmi a neviem čo sa im stalo ale proste sa rozbehli oproti nám a úplne nás obkľúčili (išli teda hlavne asi po valachovi). Začali po sebe vykopávať a ja som zrazu zbadala pred svojou tvárou zadné kopytá v tesnej blízkosti. Bol to naozaj strašný pohľad a pocit byť uprostred ich súboja. Ani neviem ako, ale pustila som vodítko a bežala za ohradu. A vtedy som si povedala, že som rada, že som ešte tu. Máte podobný príbeh kde vám išlo doslova o život? Ak áno podeľte sa sním rada si ich prečítam
.
Takovych pribehu par mam,neslo mi asi uplne o zivot ale minimalne o zdravi jo..
jo proste clovek musi davat bacha a v kazde situaci mit oci na stopkach a kazdou danou situaci umet dopredu zvazit a zhodnotit.Jsou to zvirata a at ma clovek sveho milacka vycepovaneho sebevic,porad je to jen kun..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.112.250
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Takovych pribehu par mam,neslo mi asi uplne o zivot ale minimalne o zdravi jo..
jo proste clovek musi davat bacha a v kazde situaci mit oci na stopkach a kazdou danou situaci umet dopredu zvazit a zhodnotit.Jsou to zvirata a at ma clovek sveho milacka vycepovaneho sebevic,porad je to jen kun..
taky mám zážitků několik ,ten můj magor kobyla už párkrát jsem měla kopyta před obličejem,klepali se mě nohy ještě dvě hodiny
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.22.24
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
taky mám zážitků několik ,ten můj magor kobyla už párkrát jsem měla kopyta před obličejem,klepali se mě nohy ještě dvě hodiny
Když jsem pracovala v jedné turistické jízdárně ,měli jsme tam takovýho velkýho šimla byl dušnej abylo tenkrát hrozný horko jeli jsme do lesa a já mu povolila otěž abych mu lehčila a podkali jsme srny oni se tam jen pásli neutíkali nic a když dala jedna hlavu dolu že se bude dál pást ,tak šimlu dal hlavu taky dolů a to tak prudce ,že mi vytrhl otěže začal vyhazovat a cvalem pryč ,svezla jsem se na stranu a jedna noha mi zůstala ve třmenu,táhl mě po té lesní cestě 100-150 metrů snažila jsem se obličejem uhýbat stromum a pařezům a najednou rána do zátylku a okno.Kůn se vrátil domu a mě pak asi do hodiny našli,byla jsem pomlácená trochu šití to spravilo a 3 týdny na neschopence,ale hlavně že žiju
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.165.56
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Když jsem pracovala v jedné turistické jízdárně ,měli jsme tam takovýho velkýho šimla byl dušnej abylo tenkrát hrozný horko jeli jsme do lesa a já mu povolila otěž abych mu lehčila a podkali jsme srny oni se tam jen pásli neutíkali nic a když dala jedna hlavu dolu že se bude dál pást ,tak šimlu dal hlavu taky dolů a to tak prudce ,že mi vytrhl otěže začal vyhazovat a cvalem pryč ,svezla jsem se na stranu a jedna noha mi zůstala ve třmenu,táhl mě po té lesní cestě 100-150 metrů snažila jsem se obličejem uhýbat stromum a pařezům a najednou rána do zátylku a okno.Kůn se vrátil domu a mě pak asi do hodiny našli,byla jsem pomlácená trochu šití to spravilo a 3 týdny na neschopence,ale hlavně že žiju
ahojte. Tak to se mi taky stalo,jen já visela za košilu a podprsenku za hrušku a kůň mě táhl po kamenitém poli. Ale taky zašít a zpátky na zábavu. Ale jeden ještě horší mám- chodila jsem každý večer okolo dědiny- bez sedla,jen se po návratu z práce projet. Jenže jak jsme přecházeli hlavní cestu,tak ten můj blbeček to zatočil a v plné rychlosti to valil v protisměru. Do dnes si pamatuju to auto,modrá audi a3, jak na nás blikalo,troubilo a on pořád běžel proti němu. Těsně před to vyhnul. Já jen ukopla zrcátko. Od té doby mám problém přejít silnici. Kůň šel pár dní na to pryč. Jsou to už sice 4 roky,ale vidím to jak dnes.