Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.50.111
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.88.50
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Mám to taky, když se toho postřehu zbavíš, určitě ti něco nechtěně nebo chtěně udělají...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.151.175
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mám to taky, když se toho postřehu zbavíš, určitě ti něco nechtěně nebo chtěně udělají...
Ani bych se toho střehu zbavit nechtěla, člověk si musí dávat bacha, nikdy nevíš, co jim prolítne kebulí.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.211.76
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Asiá je lepší respekt mít, ale od té doby, co se opravdu věnuju horsemanshipu a opravdu tou filosofií žiju, jsem se už párkrát dostala do situace, kdy jsem se musela v rámci správné výchovy zachovat "jako kůň" a riskovat, takže ten respekt pomalu ztrácím. Např. když se proti mě valach hafling otočil zadkem, jakože mě srovná, tak jsem (bez přemýšlení, naprosto spontánně) místo uhnutí mu úpo tom zadku skočila a oběma rukama dala největší ránu, co jsem dokázala. Trochu se podivil, že jsem ho "kousla", místo abych se nechala odehnat, poodběhl a pak s olizováním zase přišel. Jeho majitelka stála opodál a krve by se v ní nedořezal, každopádně koník velice rychle pochopil, že na mě tyhle fígle neplatí.
Ale zase jsem přehnaně ostražitá pod sedlem -ů čekám, že koně poleká každá větvička, že uklouzne na každým kameni atd.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.8.158
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Buď ráda, že ten střeh máš, jednou se ti třeba bude zatraceně hodit
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.85.61
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Asiá je lepší respekt mít, ale od té doby, co se opravdu věnuju horsemanshipu a opravdu tou filosofií žiju, jsem se už párkrát dostala do situace, kdy jsem se musela v rámci správné výchovy zachovat "jako kůň" a riskovat, takže ten respekt pomalu ztrácím. Např. když se proti mě valach hafling otočil zadkem, jakože mě srovná, tak jsem (bez přemýšlení, naprosto spontánně) místo uhnutí mu úpo tom zadku skočila a oběma rukama dala největší ránu, co jsem dokázala. Trochu se podivil, že jsem ho "kousla", místo abych se nechala odehnat, poodběhl a pak s olizováním zase přišel. Jeho majitelka stála opodál a krve by se v ní nedořezal, každopádně koník velice rychle pochopil, že na mě tyhle fígle neplatí.
Ale zase jsem přehnaně ostražitá pod sedlem -ů čekám, že koně poleká každá větvička, že uklouzne na každým kameni atd.
Mám, hlavně k cizím koním, třeba ve stádě, svoji kobylu už tak nějak znám a vím, co od ní zhruba můžu očekávat, ale od cizích, to nikdo neví..Ne že bych se jich vysloveně bála, to ne, ale třeba ve volnosti se necítím stopro, i když vím, že jsou v pohodě.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.50.111
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Tak to jsem ráda, jsem si říkala, jestli nejsem srabík, že se u koní až tak neuvolním a pořád jsem ve střehu...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.70.138
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak to jsem ráda, jsem si říkala, jestli nejsem srabík, že se u koní až tak neuvolním a pořád jsem ve střehu...
Uvolnění přijde až pak, co jsi u koní, které znáš roky jako své boty.
Je to jako se členy rodiny - člověk umí odhadnout reakce, zná dobře povahy, čeho se bojí a co nemají rádi, co je naopak uklidňuje.
U cizích a málo známých koní je člověk vždy mnohem obezřetnější.
Ikdyž úplně usnout nesmí nikdy, především u hřebců
.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.227.78
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Uvolnění přijde až pak, co jsi u koní, které znáš roky jako své boty.
Je to jako se členy rodiny - člověk umí odhadnout reakce, zná dobře povahy, čeho se bojí a co nemají rádi, co je naopak uklidňuje.
U cizích a málo známých koní je člověk vždy mnohem obezřetnější.
Ikdyž úplně usnout nesmí nikdy, především u hřebců
.
ja mam zase respekt v sedle a kone to vytusi a vyuzivaji toho :-D
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.176.246
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ja mam zase respekt v sedle a kone to vytusi a vyuzivaji toho :-D
Je to totéž, jako při práci na stroji nebo při manipulaci se střelnou zbraní: Nesmíš mít strach, ale musíš mít respekt.
Miloš
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.182.201
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Ale ani u svých koní, kterí člověk již zná roky by neměl uplně zapomenout na to, že je to stále kůň se všemi instinkty.
U cizích koní jsme také přehnaně opatrná a natož na cizím koni v sedle.
Znám totiž moc případů. kdy se to lidem nevyplatilo - přestat dávat pozor!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.46.19
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ale ani u svých koní, kterí člověk již zná roky by neměl uplně zapomenout na to, že je to stále kůň se všemi instinkty.
U cizích koní jsme také přehnaně opatrná a natož na cizím koni v sedle.
Znám totiž moc případů. kdy se to lidem nevyplatilo - přestat dávat pozor!
Ahoj, každodenním nebo velmi častým stykem s koňmi mi respekt trochu "otupill" každopádně pořád se dává pozor... Ale nedávno jsme byli v ZOO krmit slony a to je teprve respekt :D
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.70.131
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ale ani u svých koní, kterí člověk již zná roky by neměl uplně zapomenout na to, že je to stále kůň se všemi instinkty.
U cizích koní jsme také přehnaně opatrná a natož na cizím koni v sedle.
Znám totiž moc případů. kdy se to lidem nevyplatilo - přestat dávat pozor!
Určitě je dobré si respekt zachovat ať už u svých, nebo cizích koní být obezřetný není na škodu. Můžu mu věřit sebevíc, ale nikdy ne na 100%, vždy to bude třeba 99,9%... Jak říká známá, koni a psovi nekdy nevěř a něco na tom bude. Stačí hloupé ohnání nohou po mouše a budeš stát nešikovně a pocítíš to, ten kůň si to ani neuvědomí, tak jako ty... No a u hřebců to platí dvojnásobně. jezdím dva hřebce a jsem hodně ostražitá i při manipulaci s nima ve stáji, ikdyž to jsou nejhodnější koníci pod sluncem, ale náhoda je blbec a koni do hlavy nevidíš, tak jako on tobě...
Hodně velká odvaha s tím haflingem, ale žádnej kůń mi nestojí za to takto naprosto zbytečně hazardovat , mohlo tě to tvoje " kousnutí" stát zdraví...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.221
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Já musím říct že mám respekt z koní hlavně ze zěmě.. docela hodně jsem si toho se svým koníčkem prožila a už to mám nějak vložené v paměti. Ale zase nějak ztracím respekt v sedle tam se prostě cítím naprosto uvolněně a plně koni důvěřuju i těm co zrovna nejsou nejhodnější. Možná že respekt přijde časem až to někdy pořádně schytám
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.48.108
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já musím říct že mám respekt z koní hlavně ze zěmě.. docela hodně jsem si toho se svým koníčkem prožila a už to mám nějak vložené v paměti. Ale zase nějak ztracím respekt v sedle tam se prostě cítím naprosto uvolněně a plně koni důvěřuju i těm co zrovna nejsou nejhodnější. Možná že respekt přijde časem až to někdy pořádně schytám
Já jsem velký respekt z koní nikdy neměla.Ale před nedávnem jsem měla úraz, kopl mně kůň do zad, prodělala jsem si nemocnice.Kůň chtěl skopnout jednoho poníka ale já byla v cestě. Teď jsem byla znovu u koní, dva se začali mezi sebou kopat, mně stuhla krev v žilácha dostala jsem šílený strach..:/ ..Až jsem se za sebe styděla:(
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.165.57
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já jsem velký respekt z koní nikdy neměla.Ale před nedávnem jsem měla úraz, kopl mně kůň do zad, prodělala jsem si nemocnice.Kůň chtěl skopnout jednoho poníka ale já byla v cestě. Teď jsem byla znovu u koní, dva se začali mezi sebou kopat, mně stuhla krev v žilácha dostala jsem šílený strach..:/ ..Až jsem se za sebe styděla:(
Myslím, že se nemusíš stydět. Před rokem a půl se totéž stalo chlapovi (stál v cestě, ale byla to úplná kravina: držel kobču, ta se zašklebila na valacha a ten pálil: chlap stál u halogenu tak, že ho valach neviděl), do nemocnice nemusel, ale odlétl 4m pod ohradník a ten jeho šok mi za to opravdu nestál (mimo civilizaci, v sobotu v noci při nudné kontrole březí kobyly, rána do ledvin jedním kopytem, druhým do podkolenní, které ho katapultovalo, naštěstí šlo opravdu jen o šok v pravém slova smyslu a i takový pravý šok u nejbližšího není nic moc...). Nastolila jsem pak pro celou rodinu a ostatní "řád manipulace s koňmi" a jsem ráda, že jsem to udělala. Myslím, že to bylo varování. Sama se u svých koní také nechám ráda ukolébat :-), ale nestojí to za to. Navíc jeden z koní není nejjednodušší, 11 let v samotě na řetězu, 5 let ve stádě,u něj bych si "kousanec na záď" netroufla, vzhledem k velice drsným potyčkám, co jsme spolu měli v začátcích, kdy jsem měla v botě permanentně zaraženou hůlku a špatně se s ní chodilo :-) (tenhle kůň mě vyškolil): jsem obezřetná. A budu a nestydím se za to. Jsem ráda, že respektuje plus mínus mě, když už nikoho jiného :-)
A u cizích koní jsem vzhledem ke zkušenostem ještě větší posera, než začátečník :-) zadky obcházím obloukem a zepředu po očku sleduju uši :-)
Situace se myslím zhoršuje s narůstajícím věkem a narůstajícím počtem porozených dětí: alespoň podle kamarádek
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.6.158
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Taky se "bojím" a čím jsem u koní déle, tím víc. pěkně si rozmýšlím kdy koníčka obcházím atd. Dřív jsem si u čistění nohou kobuše pomalu sedla, klídeček, pohoda, ale teď si kryju záda. A přitom přicházím do kontaktu s fajn zvířaty....Jenže někdě něco zašustí, sedne moucha, koníka polechtá kartáč a je problém natošup. Ze sedla takovéhle stresy nemám, ani při vodění na ruce. Prostě jsem ostražitá, když stojím blízko u koně a vím, že ně mě může kdykoli skočit...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.60.81
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky se "bojím" a čím jsem u koní déle, tím víc. pěkně si rozmýšlím kdy koníčka obcházím atd. Dřív jsem si u čistění nohou kobuše pomalu sedla, klídeček, pohoda, ale teď si kryju záda. A přitom přicházím do kontaktu s fajn zvířaty....Jenže někdě něco zašustí, sedne moucha, koníka polechtá kartáč a je problém natošup. Ze sedla takovéhle stresy nemám, ani při vodění na ruce. Prostě jsem ostražitá, když stojím blízko u koně a vím, že ně mě může kdykoli skočit...
Respekt musí být...ale od té doby co mám koně vlastního, vychovávám ho, a žijeme spolu doma...tak už to tak nějak nemám. Jsem už úplně v pohodě a vím, co očekávat v daných situacích...ale v každé nové sem ostražitá, někdy se i bojím. Což je přirozené...ale to co se odehrává denně, tak v tom sem už v klidu, bez stresu, nebo jak to nazvat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.50.111
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslím, že se nemusíš stydět. Před rokem a půl se totéž stalo chlapovi (stál v cestě, ale byla to úplná kravina: držel kobču, ta se zašklebila na valacha a ten pálil: chlap stál u halogenu tak, že ho valach neviděl), do nemocnice nemusel, ale odlétl 4m pod ohradník a ten jeho šok mi za to opravdu nestál (mimo civilizaci, v sobotu v noci při nudné kontrole březí kobyly, rána do ledvin jedním kopytem, druhým do podkolenní, které ho katapultovalo, naštěstí šlo opravdu jen o šok v pravém slova smyslu a i takový pravý šok u nejbližšího není nic moc...). Nastolila jsem pak pro celou rodinu a ostatní "řád manipulace s koňmi" a jsem ráda, že jsem to udělala. Myslím, že to bylo varování. Sama se u svých koní také nechám ráda ukolébat :-), ale nestojí to za to. Navíc jeden z koní není nejjednodušší, 11 let v samotě na řetězu, 5 let ve stádě,u něj bych si "kousanec na záď" netroufla, vzhledem k velice drsným potyčkám, co jsme spolu měli v začátcích, kdy jsem měla v botě permanentně zaraženou hůlku a špatně se s ní chodilo :-) (tenhle kůň mě vyškolil): jsem obezřetná. A budu a nestydím se za to. Jsem ráda, že respektuje plus mínus mě, když už nikoho jiného :-)
A u cizích koní jsem vzhledem ke zkušenostem ještě větší posera, než začátečník :-) zadky obcházím obloukem a zepředu po očku sleduju uši :-)
Situace se myslím zhoršuje s narůstajícím věkem a narůstajícím počtem porozených dětí: alespoň podle kamarádek
Jako že čím víc dětí a starší matka tím větší ostražitost? Čekám třetí mímo a Kristova léta na obzoru, no nazdar
Tak to jste mě uklidnili, já si pořád říkám, jestli vůbec mám ke koním lézt, když z nich mám takovej respekt, ale oni se mi tááák líběj že nemůžu odolat
A jak tu někdo psal, tyhle pocity mám i ze psů, většinou s nima ale vycházím dobře, ptž třeba když potkám cizího psa, tak si sednu na bobek abych byla níž a řekla bych ,že psi to maj rádi, takhle jsem se už skamarádila se spoustou psů a nezřídka se mi stává, že se nějakej nechá v pohodě pohladit a majitel praví, že je to zajímavý, že pes-čuba nesnáší cizí lidi....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.165.57
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jako že čím víc dětí a starší matka tím větší ostražitost? Čekám třetí mímo a Kristova léta na obzoru, no nazdar
Tak to jste mě uklidnili, já si pořád říkám, jestli vůbec mám ke koním lézt, když z nich mám takovej respekt, ale oni se mi tááák líběj že nemůžu odolat
A jak tu někdo psal, tyhle pocity mám i ze psů, většinou s nima ale vycházím dobře, ptž třeba když potkám cizího psa, tak si sednu na bobek abych byla níž a řekla bych ,že psi to maj rádi, takhle jsem se už skamarádila se spoustou psů a nezřídka se mi stává, že se nějakej nechá v pohodě pohladit a majitel praví, že je to zajímavý, že pes-čuba nesnáší cizí lidi....
Jo, tak nějak, ale samozřejmě jsou sebevražedné výjimky
Ne, ale vážné, já tedy zatím dítě asi v nedohlednu, ale Kristova léta taky silně v dohlednu a je fakt, že to, co jsem vyváděla za kraviny jako děcko, si už teď rozmyslím (taky jsem byl pořád samá modřina a kdo by teď tu zvěř obstaral, kdyby se mi něco stalo). O těch dětech to říká tak 90% kamarádek, že hodně změní první dítě: to jsou první kecy při otěhotnění, jak budou jezdit do devatýho a stejně mají koníci volno, protože holky si buď uvědomí, že mají strach nebo "blbý pocit" a že jim nestojí za to riskovat zdraví miminka, kdyby se něco stalo, nebo se jim s narůstajícím bříškem prostě špatně jezdí. No a po porodu se situace mírně uklidní, holky začnou jezdit, ale obavy ve srovnání s časem "před dítětem" tam už jsou. Myslím, že to tak zařídila příroda.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.88.21
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Já od tej doby co jednu holčinu koník při nakládání zabil kopancem do hrudníku tak mám panickou hrůzu při nakládání.Ale stačí když si vše člověk hlídá a pak je to v pohodě.Myslim si že určitej respekt ke koni mít musíš je to přece jen velký zvíře.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.67.242
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Ahojky,já kdysi tuhle ostražitost neměla a bylo mi to málem osudné a po napadení poníkem mi trvalo dost dlouho,než jsem mohla zase být se svými konmi.Už strach nemám,ale opatrnější jsem,a kdybych byla i dřív,tak by se mi to nestalo.Mám respekt před těmito velkými miláčky,ti mojí jsou úžasní,hodní a opatrní a taky vycítili,že mi kdyxsi kůn ublížil,obzvlášt moje kobča,taková moje lé.čitelka,miláček můj.. A taky už tak bezhlavě nelezu k cizím koním
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.60.101
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavně vy, co s nima přijdete do kontaktu každý den. U koníků jsem pořád ostražitá. To není strach, jen takovej střeh. Zbavim se toho někdy?
Taky jsem si myslela že jsem posera,ale myslím že kdo má zkušenosti s koňmi,respekt musí mít.Jinak je to nezotpovědný blázen....