Jsem divná?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny koňáky, potřebuji si trochu vylít srdce Koníky miluju od mala, ale nikdy jsem nesměla jezdit, takže jsem se začala učit jezdit až ve třiceti. Vlastního koně nemám, jsem odkázaná na jezdeckou školu. Občas se mi ale dělá špatně z toho přístupu ke koním, se kterým se tam někdy setkávám. Já koně beru především jako partnera, nádherného tvora a to, že se na něm mohu svézt prostě považuju za čest. Přistupuju k němu s respektem a denně žasnu, jaké je to úžasné zvíře. Jako samozřejmost beru, že jezdec musí před ježděním koně vyčistit, postarat se o něj a stejně tak po ježdění. Když mám volno, klidně strávím ve stáji celé odpoledne, čistím cizí koně, nic z toho nemám, jenom tu velikou radost z kontaktu s nimi.
A pak musím pozorovat takové ty náctileté hločiny, které asi budou ve všech stájích, nosí nos nahoru, protože jezdí od dětství, jezdí na soutěže, ale koně berou jako nějakou věc, jako auto, které když dojezdí, tak skončí v garáži a nikdo se o něj nestará. Nosí ostruhy, švihají bičíkem a myslí si, jaké jsou frajerky. Po ježdění se víc starají o sedlo a další věci, ale koně ani nevyčistí, nechají ho zpoceného v boxu a zmizí. Možná jsem z jiného světa, ale neměl by být na prvním místě ten kůň? Je mi z toho někdy dost smutno...

Bohužel, nejen z mé skušenosti, ale z toho co slýchávám z vyprávění druhých, už dnešní mládež není to, co bývalo za mých mladých let. Dnešní děvčata si neumějí ničeho vážit, a když už jsou u koní, tak aby člověk pomalu dělal rodičovskou povinnost-vychovávat je.... kdysi jsme si vážili každé chvíle strávené u koní a šťastní jako blecha, když jsme mohli nějakého koně vyčistit nebo vykrokovat (na závody a licenci jsem mohli rovnou zapomenout), byli jsme poctěni, když nám majitel stáje svěřil práci, že ji zvládneme a teď? Škoda mluvit,je to s nima těžké. Ale abych jenom nepomlouvala, tak občas se najde nějaký ten anděl dítě, který v sobě má tu zodpovědnost a vztah a záleží mu na tom koníkovi a nevadí mu práce, ale dnes je takových človíčku hóóódně poskrovnu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bohužel, nejen z mé skušenosti, ale z toho co slýchávám z vyprávění druhých, už dnešní mládež není to, co bývalo za mých mladých let. Dnešní děvčata si neumějí ničeho vážit, a když už jsou u koní, tak aby člověk pomalu dělal rodičovskou povinnost-vychovávat je.... kdysi jsme si vážili každé chvíle strávené u koní a šťastní jako blecha, když jsme mohli nějakého koně vyčistit nebo vykrokovat (na závody a licenci jsem mohli rovnou zapomenout), byli jsme poctěni, když nám majitel stáje svěřil práci, že ji zvládneme a teď? Škoda mluvit,je to s nima těžké. Ale abych jenom nepomlouvala, tak občas se najde nějaký ten anděl dítě, který v sobě má tu zodpovědnost a vztah a záleží mu na tom koníkovi a nevadí mu práce, ale dnes je takových človíčku hóóódně poskrovnu...

Taky jsem se učila jezdit jako dospělá,kousek po 25.Je to už dlouho,ale o to víc jsem si to užila.A pak následovala vlastní kobylka.Jen turistika,žádné závody,ale máme krásný vztah.Pravda,nemám tolik času,ale našla jsem bezva stáj,kde se starají o tři ustájené koně jak o své vlastní,takže nemám strach jí tam nechat bez dozoru.Zase si na ní vydělám a nevadí,že musím do stáje jezdit autem.Už se mi nechtělo plácat se mezi machrujícíma holčičkama s vlastním koněm,kterým majitelé stáje nosili všechno pod nos,protože platili jejich rodiče bez řečí a když si někdo chtěl ,,jen,,zajezdit,tak byl málem za chudého příbuzného.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny koňáky, potřebuji si trochu vylít srdce Koníky miluju od mala, ale nikdy jsem nesměla jezdit, takže jsem se začala učit jezdit až ve třiceti. Vlastního koně nemám, jsem odkázaná na jezdeckou školu. Občas se mi ale dělá špatně z toho přístupu ke koním, se kterým se tam někdy setkávám. Já koně beru především jako partnera, nádherného tvora a to, že se na něm mohu svézt prostě považuju za čest. Přistupuju k němu s respektem a denně žasnu, jaké je to úžasné zvíře. Jako samozřejmost beru, že jezdec musí před ježděním koně vyčistit, postarat se o něj a stejně tak po ježdění. Když mám volno, klidně strávím ve stáji celé odpoledne, čistím cizí koně, nic z toho nemám, jenom tu velikou radost z kontaktu s nimi.
A pak musím pozorovat takové ty náctileté hločiny, které asi budou ve všech stájích, nosí nos nahoru, protože jezdí od dětství, jezdí na soutěže, ale koně berou jako nějakou věc, jako auto, které když dojezdí, tak skončí v garáži a nikdo se o něj nestará. Nosí ostruhy, švihají bičíkem a myslí si, jaké jsou frajerky. Po ježdění se víc starají o sedlo a další věci, ale koně ani nevyčistí, nechají ho zpoceného v boxu a zmizí. Možná jsem z jiného světa, ale neměl by být na prvním místě ten kůň? Je mi z toho někdy dost smutno...

Nejsi divná, máš to v hlavě srovnané .
Divná je doba - machrování ( koukej, kdo já jsem), hromadění věcí ( pořád novějších a novějších), vylepšování vlastních hradů, honba za penězi...
U těchto lidí nejsou vztahy ( jak s lidmi kolem, tak i se zvířaty, která k sobě člověk poutá) na prvním místě.
Ne být ( dobrým člověkem), ale mít ( co nejvíc). Nechápou, že v tom štěstí nikdy nenajdou - hloupoučcí materialisti .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny koňáky, potřebuji si trochu vylít srdce Koníky miluju od mala, ale nikdy jsem nesměla jezdit, takže jsem se začala učit jezdit až ve třiceti. Vlastního koně nemám, jsem odkázaná na jezdeckou školu. Občas se mi ale dělá špatně z toho přístupu ke koním, se kterým se tam někdy setkávám. Já koně beru především jako partnera, nádherného tvora a to, že se na něm mohu svézt prostě považuju za čest. Přistupuju k němu s respektem a denně žasnu, jaké je to úžasné zvíře. Jako samozřejmost beru, že jezdec musí před ježděním koně vyčistit, postarat se o něj a stejně tak po ježdění. Když mám volno, klidně strávím ve stáji celé odpoledne, čistím cizí koně, nic z toho nemám, jenom tu velikou radost z kontaktu s nimi.
A pak musím pozorovat takové ty náctileté hločiny, které asi budou ve všech stájích, nosí nos nahoru, protože jezdí od dětství, jezdí na soutěže, ale koně berou jako nějakou věc, jako auto, které když dojezdí, tak skončí v garáži a nikdo se o něj nestará. Nosí ostruhy, švihají bičíkem a myslí si, jaké jsou frajerky. Po ježdění se víc starají o sedlo a další věci, ale koně ani nevyčistí, nechají ho zpoceného v boxu a zmizí. Možná jsem z jiného světa, ale neměl by být na prvním místě ten kůň? Je mi z toho někdy dost smutno...

Ahoj,jsem z Rajhradu u Brna a tahne mi pomalu na 40.Mam taky sveho uz starickeho valaska CT pro radost a uplne stejny nazor na soucasnou mladez a jejich pristupu ke konim jako ty.Jsou to ve sve podstate vyplody dnesni doby,ale vyjimky se obcas najdou.U nas ve staji ne,ale u meho svagra dochazi jedna 11leta holcicka za ponikem a kdyz je vidim,jak si spolu hraji a s jakou laskou se o nej stara,tak bych nekdy dojetim brecela.Neco takoveho uz clovek vidi snad jenom ve filmech.Minuly tyden jsme byli na navsteve u znamych na Trebonsku,kde jsou nadherne cyklostezky.Kdyz jsme projizdeli kolem jedne nadherne louky,tak se najednou z lesa vynorila skupinka 4 koni s jedinym jezdcem.Neco takoveho jsem jeste nevidela.Kdyz konici dobehli k ceste,ktera byla vysypana ostrym kamenim,tak ten jezdec ze sveho kone slezl a sel pesky vedle nej.Ostatni kone hezky v rade za nimi a uplne na konci sel obrovity belous.Jeli jsme kus cesty s nim a pozorovala jsem,jak se kobylka dotyka nosem jeho ramene a on ji pokazde pohladil po nozdrach a po krku.Byl to uz starsi pan,ale jeho chovani ke konim,bylo v naprosto jine dimenzi,nez jiz zminovanych holcicek s biciky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj,jsem z Rajhradu u Brna a tahne mi pomalu na 40.Mam taky sveho uz starickeho valaska CT pro radost a uplne stejny nazor na soucasnou mladez a jejich pristupu ke konim jako ty.Jsou to ve sve podstate vyplody dnesni doby,ale vyjimky se obcas najdou.U nas ve staji ne,ale u meho svagra dochazi jedna 11leta holcicka za ponikem a kdyz je vidim,jak si spolu hraji a s jakou laskou se o nej stara,tak bych nekdy dojetim brecela.Neco takoveho uz clovek vidi snad jenom ve filmech.Minuly tyden jsme byli na navsteve u znamych na Trebonsku,kde jsou nadherne cyklostezky.Kdyz jsme projizdeli kolem jedne nadherne louky,tak se najednou z lesa vynorila skupinka 4 koni s jedinym jezdcem.Neco takoveho jsem jeste nevidela.Kdyz konici dobehli k ceste,ktera byla vysypana ostrym kamenim,tak ten jezdec ze sveho kone slezl a sel pesky vedle nej.Ostatni kone hezky v rade za nimi a uplne na konci sel obrovity belous.Jeli jsme kus cesty s nim a pozorovala jsem,jak se kobylka dotyka nosem jeho ramene a on ji pokazde pohladil po nozdrach a po krku.Byl to uz starsi pan,ale jeho chovani ke konim,bylo v naprosto jine dimenzi,nez jiz zminovanych holcicek s biciky.

Ona ta dnešní mládež ani nehodlá přiložit ruku k práci, všechno siradši zaplatí. No a kde na to vezmou? Přece od rodičů, ti na ně nemají čas, tak si rádi připlatí, hlavně aby od dítka byl pokoj... Neříkám, že všichni mladí u koní jsou tací, ale je jich bohužel docela dost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny koňáky, potřebuji si trochu vylít srdce Koníky miluju od mala, ale nikdy jsem nesměla jezdit, takže jsem se začala učit jezdit až ve třiceti. Vlastního koně nemám, jsem odkázaná na jezdeckou školu. Občas se mi ale dělá špatně z toho přístupu ke koním, se kterým se tam někdy setkávám. Já koně beru především jako partnera, nádherného tvora a to, že se na něm mohu svézt prostě považuju za čest. Přistupuju k němu s respektem a denně žasnu, jaké je to úžasné zvíře. Jako samozřejmost beru, že jezdec musí před ježděním koně vyčistit, postarat se o něj a stejně tak po ježdění. Když mám volno, klidně strávím ve stáji celé odpoledne, čistím cizí koně, nic z toho nemám, jenom tu velikou radost z kontaktu s nimi.
A pak musím pozorovat takové ty náctileté hločiny, které asi budou ve všech stájích, nosí nos nahoru, protože jezdí od dětství, jezdí na soutěže, ale koně berou jako nějakou věc, jako auto, které když dojezdí, tak skončí v garáži a nikdo se o něj nestará. Nosí ostruhy, švihají bičíkem a myslí si, jaké jsou frajerky. Po ježdění se víc starají o sedlo a další věci, ale koně ani nevyčistí, nechají ho zpoceného v boxu a zmizí. Možná jsem z jiného světa, ale neměl by být na prvním místě ten kůň? Je mi z toho někdy dost smutno...

Taková doba to není, doba je stejná, ale rodiče a dostěpělí, co mládež vychovávají, jsou jiní. Ke mě taky přijeli holky co chtěli svést na koni. Začli se chovat neslušne, nebyli schopni koně ani odvést nazpět do ohrady a okamžitě, bez milosti, bez jediné šance, jsem je poslala k čertu s pěknou dávkou slušnějších nadávek, najednou by uděli pro koně první poslední.
Nevím jak to ve stájích chodí, ale mít tam svého koně za kterým bych tam pravidelně chodila, docela bych jim tu její neschopnost vyčetla a at si myslí co chtějí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny koňáky, potřebuji si trochu vylít srdce Koníky miluju od mala, ale nikdy jsem nesměla jezdit, takže jsem se začala učit jezdit až ve třiceti. Vlastního koně nemám, jsem odkázaná na jezdeckou školu. Občas se mi ale dělá špatně z toho přístupu ke koním, se kterým se tam někdy setkávám. Já koně beru především jako partnera, nádherného tvora a to, že se na něm mohu svézt prostě považuju za čest. Přistupuju k němu s respektem a denně žasnu, jaké je to úžasné zvíře. Jako samozřejmost beru, že jezdec musí před ježděním koně vyčistit, postarat se o něj a stejně tak po ježdění. Když mám volno, klidně strávím ve stáji celé odpoledne, čistím cizí koně, nic z toho nemám, jenom tu velikou radost z kontaktu s nimi.
A pak musím pozorovat takové ty náctileté hločiny, které asi budou ve všech stájích, nosí nos nahoru, protože jezdí od dětství, jezdí na soutěže, ale koně berou jako nějakou věc, jako auto, které když dojezdí, tak skončí v garáži a nikdo se o něj nestará. Nosí ostruhy, švihají bičíkem a myslí si, jaké jsou frajerky. Po ježdění se víc starají o sedlo a další věci, ale koně ani nevyčistí, nechají ho zpoceného v boxu a zmizí. Možná jsem z jiného světa, ale neměl by být na prvním místě ten kůň? Je mi z toho někdy dost smutno...

Tuhle otázku si pokládám také, ale takovou, že odpovídá přesně opaku problému, který zde rozebíráte .. za 2 měsíce mi bude 16, pátým rokem chodím na gympl a devítku (kvartu) jsem ukončila s čistým kontem 1 .. přitom se starám prakticky denně (5-7x týdně - podle toho jak vyjdou odpoledky .. máme do 16:05 tudiž v tohle roč.období už to nemá cenu) o teď už 8mi letého valáška (za 6 dní to bude 2,5 roku), jinak tam jezdím asi 5km na kole .. a né že by to bylo zrovna po rovině .. ať je hezky, prší, fouká vítr, nebo padá sníh či mrzne .. bus je výjimka (když sem nachcípaná a nechci to provokovat..) nerada se vážu časově .. abych musela všechno stihnout aby mi náhodou ten bus neujel .. jinak na dnešní mládež mám svůj názor .. když ve třídě řeknu, že odpoledne jedu ke koním a přitom už od rána prší, tak na mě koukají, že jsem se asi zbláznila a doma to samé.. co tam prosim tě budeš dělat? .. no o práci bych se raději ani neměla vyjadřovat .. ať jde o převracení sena a nedej bože kydání výběhu (na tom jsme strávila poslední dva víkendy), .. nechápu kam se najednou ty lidi tak rychle ztratí .. přitom já bych pro koně udělala první poslední .. a nejlepší sou takové ty frajerky co si myslí, co neumí .. a pak je ze školního koně, který si nedovolí udělat nic jinýho, než co je naučený, na takovýho vesnickýho koníčka .. co si rád vyhodí, poposkočí a najednou sou vedle .. to ten kůň umí taky něco takovýho? .. a o čištění po ježdění ani nemluvím .. přijede se zplaveným koněm z vyjížďky, né že mu nedá ani odpocku .. a když už jo .. pak ho nechá s uschlejma.. slepenejma chlupama stát celej den venku .. přijde mi to líto .. žiju z každý minuty co můžu být s Ním ..
P.S: A Kluci? Když by se nějaký vyskytl .. dostane na výběr .. buď já a Kůň nebo jiná .. nestojím o dvou měsíční románky .. tohle stádio života mě asi nějak minulo Tak příspěvek trošku z druhé stránky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny koňáky, potřebuji si trochu vylít srdce Koníky miluju od mala, ale nikdy jsem nesměla jezdit, takže jsem se začala učit jezdit až ve třiceti. Vlastního koně nemám, jsem odkázaná na jezdeckou školu. Občas se mi ale dělá špatně z toho přístupu ke koním, se kterým se tam někdy setkávám. Já koně beru především jako partnera, nádherného tvora a to, že se na něm mohu svézt prostě považuju za čest. Přistupuju k němu s respektem a denně žasnu, jaké je to úžasné zvíře. Jako samozřejmost beru, že jezdec musí před ježděním koně vyčistit, postarat se o něj a stejně tak po ježdění. Když mám volno, klidně strávím ve stáji celé odpoledne, čistím cizí koně, nic z toho nemám, jenom tu velikou radost z kontaktu s nimi.
A pak musím pozorovat takové ty náctileté hločiny, které asi budou ve všech stájích, nosí nos nahoru, protože jezdí od dětství, jezdí na soutěže, ale koně berou jako nějakou věc, jako auto, které když dojezdí, tak skončí v garáži a nikdo se o něj nestará. Nosí ostruhy, švihají bičíkem a myslí si, jaké jsou frajerky. Po ježdění se víc starají o sedlo a další věci, ale koně ani nevyčistí, nechají ho zpoceného v boxu a zmizí. Možná jsem z jiného světa, ale neměl by být na prvním místě ten kůň? Je mi z toho někdy dost smutno...

Jo, jseš divná. Vítej v klubu :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tuhle otázku si pokládám také, ale takovou, že odpovídá přesně opaku problému, který zde rozebíráte .. za 2 měsíce mi bude 16, pátým rokem chodím na gympl a devítku (kvartu) jsem ukončila s čistým kontem 1 .. přitom se starám prakticky denně (5-7x týdně - podle toho jak vyjdou odpoledky .. máme do 16:05 tudiž v tohle roč.období už to nemá cenu) o teď už 8mi letého valáška (za 6 dní to bude 2,5 roku), jinak tam jezdím asi 5km na kole .. a né že by to bylo zrovna po rovině .. ať je hezky, prší, fouká vítr, nebo padá sníh či mrzne .. bus je výjimka (když sem nachcípaná a nechci to provokovat..) nerada se vážu časově .. abych musela všechno stihnout aby mi náhodou ten bus neujel .. jinak na dnešní mládež mám svůj názor .. když ve třídě řeknu, že odpoledne jedu ke koním a přitom už od rána prší, tak na mě koukají, že jsem se asi zbláznila a doma to samé.. co tam prosim tě budeš dělat? .. no o práci bych se raději ani neměla vyjadřovat .. ať jde o převracení sena a nedej bože kydání výběhu (na tom jsme strávila poslední dva víkendy), .. nechápu kam se najednou ty lidi tak rychle ztratí .. přitom já bych pro koně udělala první poslední .. a nejlepší sou takové ty frajerky co si myslí, co neumí .. a pak je ze školního koně, který si nedovolí udělat nic jinýho, než co je naučený, na takovýho vesnickýho koníčka .. co si rád vyhodí, poposkočí a najednou sou vedle .. to ten kůň umí taky něco takovýho? .. a o čištění po ježdění ani nemluvím .. přijede se zplaveným koněm z vyjížďky, né že mu nedá ani odpocku .. a když už jo .. pak ho nechá s uschlejma.. slepenejma chlupama stát celej den venku .. přijde mi to líto .. žiju z každý minuty co můžu být s Ním ..
P.S: A Kluci? Když by se nějaký vyskytl .. dostane na výběr .. buď já a Kůň nebo jiná .. nestojím o dvou měsíční románky .. tohle stádio života mě asi nějak minulo Tak příspěvek trošku z druhé stránky

Jej, tak ještě nevymřeli zapálení mládežníci . Udělalas mi radost - je mi už víc jak 2 x16 - nabyla jsem dojmu, že takoví byli běžní v mé generaci a teď už to není pravda...
Přeju hodného kluka s pochopením pro tvé koňské hobby .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo, jseš divná. Vítej v klubu :-)

Mám taky zkušenost - chodili k nám koňáci, o mnoho mladší než já, měli od nás za spolupráci i peníze, normální brigáda. Myslela jsem, že jsou mezi námi dobré vztahy, že jsme kamarádi....A pak jsme náhodou slyšeli ( někdo něco rozbil na cajkách a komentoval to)..."no a co, má ( jako já ) prachy, ať si koupí nové "..... a pak další holčina, která měla na starosti celý víkend koně, je nechala hlídat nezletilým dětem a ujela za svým klukem, koně neměli ani vodu..... a nakonec další "kamarádi" přes zákaz unás pili a kouřili....jediné, co vždy pomohlo, bylo rozejít se, ale vždycky mě to zasáhlo, bylo mi to líto a hlavně jsem si říkala "proč"
nakonec jsem byla špatná ta já, co si to dovoluju.......
netýká se to jen koní. Kdo se chce prosadit, musí používat stejné zbraně jako ostatní, a mladí se učí, vidí to všude.
Poctivost, čest, platnost daného slova, jiné než materiální hodnoty - toho všeho strašně ubývá...........

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo, jseš divná. Vítej v klubu :-)

já jsem asi taky divná, je mi 16, skoro 17, koně miluju už od mala, teď chodím už rok a půl do jedné stáje, bohužel je docela daleko (asi 16km) a cesta tam mi trvá hodinu, takže se tam dostanu jen v pátek po škole, víkendy a další volné dny, nebo když mám krátkou školu. starám se o všechny koně ve stáji (teď je jich 9) a ta práce mě baví když jezdím, tak bez šporen, max. s bičíkem, který stejně nepoužívám a snažím se kobylku vždycky chválit. nemůžu říct, že jsem nějaký super jezdec, spíš nic moc, navíc nemáme trenéra a od letošního roku jsem přešla na western, ale snažím se zlepšovat a poučit ze svých chyb. jinak kobča, na které jezdím má 3 roky a je skvělá, chodí na volné otěži, teď zkoušíme neckreining, pro pochvalu (nebo pamlsek ) udělá všechno.
jinak nesnáším takové ty namyšlené holky, jednu takovou máme ve stáji (jsme tam 2). práce ji nebaví, pokaždé se snaží ji hodit na někoho jiného (nejčastěji mě), všem poroučí a jezdí strašně...nevím kde viděla kopat do koně a mlátit ho bičem do břicha navíc ji nemůžu nic říct, protože to pokaždé obrátí proti mě a já nejsem hádavý typ.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já jsem asi taky divná, je mi 16, skoro 17, koně miluju už od mala, teď chodím už rok a půl do jedné stáje, bohužel je docela daleko (asi 16km) a cesta tam mi trvá hodinu, takže se tam dostanu jen v pátek po škole, víkendy a další volné dny, nebo když mám krátkou školu. starám se o všechny koně ve stáji (teď je jich 9) a ta práce mě baví když jezdím, tak bez šporen, max. s bičíkem, který stejně nepoužívám a snažím se kobylku vždycky chválit. nemůžu říct, že jsem nějaký super jezdec, spíš nic moc, navíc nemáme trenéra a od letošního roku jsem přešla na western, ale snažím se zlepšovat a poučit ze svých chyb. jinak kobča, na které jezdím má 3 roky a je skvělá, chodí na volné otěži, teď zkoušíme neckreining, pro pochvalu (nebo pamlsek ) udělá všechno.
jinak nesnáším takové ty namyšlené holky, jednu takovou máme ve stáji (jsme tam 2). práce ji nebaví, pokaždé se snaží ji hodit na někoho jiného (nejčastěji mě), všem poroučí a jezdí strašně...nevím kde viděla kopat do koně a mlátit ho bičem do břicha navíc ji nemůžu nic říct, protože to pokaždé obrátí proti mě a já nejsem hádavý typ.

Tak to je jasný, já nepsala, že všichni mladí jsou stejní, věřím, že určitě jsou i holky (a snad i pár kluků). kteří ty koně mají opravdu rádi. Ale bohužel vidím spíš opak, mlácení a kopání do koní, pak si stěžujou, že kůň nechce chodit. Já po dvou letech učení nejsem žádná super jezdkyně, spíš se pořád považuju za začátečnici, ale většinou nepoužívám ani bičík, snažím se do koně vžít, splynout s ním a pochopit ho a myslím, že mám úspěch, rozhodně nemůžu říct, že by ty naše provozačky byly nějaký lenošky, jenom prostě nemají rády to hrubé zacházení.
V létě jsem jezdila v Německu, tam mě překvapil úplně jiný styl ježdění, mnohem volnější, nebyl to sice western, ale na vyjížďkách se koním hodně povolovaly otěže, když se jelo po cestě, mohl si vybrat, jestli se bude courat trávou nebo pojede po asfaltce, nikdo je k ničemu nenutil a taky to byli provozáci. Možná díky tomu, že měli naprostou důvěru svých jezdců, byli to ti nejochotnější koníci, na kterých jsem cítila, že mi snad čtou myšlenky. Možná to zní přehnaně, ale pořád jsem přesvědčená, že láskou a dobrým slovem se dá dosáhnout mnohem víc než bičem a kopanci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to je jasný, já nepsala, že všichni mladí jsou stejní, věřím, že určitě jsou i holky (a snad i pár kluků). kteří ty koně mají opravdu rádi. Ale bohužel vidím spíš opak, mlácení a kopání do koní, pak si stěžujou, že kůň nechce chodit. Já po dvou letech učení nejsem žádná super jezdkyně, spíš se pořád považuju za začátečnici, ale většinou nepoužívám ani bičík, snažím se do koně vžít, splynout s ním a pochopit ho a myslím, že mám úspěch, rozhodně nemůžu říct, že by ty naše provozačky byly nějaký lenošky, jenom prostě nemají rády to hrubé zacházení.
V létě jsem jezdila v Německu, tam mě překvapil úplně jiný styl ježdění, mnohem volnější, nebyl to sice western, ale na vyjížďkách se koním hodně povolovaly otěže, když se jelo po cestě, mohl si vybrat, jestli se bude courat trávou nebo pojede po asfaltce, nikdo je k ničemu nenutil a taky to byli provozáci. Možná díky tomu, že měli naprostou důvěru svých jezdců, byli to ti nejochotnější koníci, na kterých jsem cítila, že mi snad čtou myšlenky. Možná to zní přehnaně, ale pořád jsem přesvědčená, že láskou a dobrým slovem se dá dosáhnout mnohem víc než bičem a kopanci.

Učit jsem se jezdila také až skoro ve 30. Brzo jsem si pořídila koně domů. Je to 6 let. Holka má teď 14 let takže se dá říctže s koňmi tak trochu rostla. Má k nim myslím velmi dobrý vztah a je co se týká péče pečlivá. Ale těch 6 let jsem ji učila co je na prvním místě a na co se nesmí zapomínat. A hlavně ona ví, kolik nás to stojí peněz (máme 4 koně) a práce a toto si dokázala uvědomit.
Dovedu si představitjak to vypadá ve stájích, kde děvčata nejsou pod dohledem. Ale možná, že kdyby pod dohledem byly, tak by je to zas přestalo bavit. Tato doba , požadavky, výchova a být in je bohužel úplně jinde, než to bylo za nás.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tuhle otázku si pokládám také, ale takovou, že odpovídá přesně opaku problému, který zde rozebíráte .. za 2 měsíce mi bude 16, pátým rokem chodím na gympl a devítku (kvartu) jsem ukončila s čistým kontem 1 .. přitom se starám prakticky denně (5-7x týdně - podle toho jak vyjdou odpoledky .. máme do 16:05 tudiž v tohle roč.období už to nemá cenu) o teď už 8mi letého valáška (za 6 dní to bude 2,5 roku), jinak tam jezdím asi 5km na kole .. a né že by to bylo zrovna po rovině .. ať je hezky, prší, fouká vítr, nebo padá sníh či mrzne .. bus je výjimka (když sem nachcípaná a nechci to provokovat..) nerada se vážu časově .. abych musela všechno stihnout aby mi náhodou ten bus neujel .. jinak na dnešní mládež mám svůj názor .. když ve třídě řeknu, že odpoledne jedu ke koním a přitom už od rána prší, tak na mě koukají, že jsem se asi zbláznila a doma to samé.. co tam prosim tě budeš dělat? .. no o práci bych se raději ani neměla vyjadřovat .. ať jde o převracení sena a nedej bože kydání výběhu (na tom jsme strávila poslední dva víkendy), .. nechápu kam se najednou ty lidi tak rychle ztratí .. přitom já bych pro koně udělala první poslední .. a nejlepší sou takové ty frajerky co si myslí, co neumí .. a pak je ze školního koně, který si nedovolí udělat nic jinýho, než co je naučený, na takovýho vesnickýho koníčka .. co si rád vyhodí, poposkočí a najednou sou vedle .. to ten kůň umí taky něco takovýho? .. a o čištění po ježdění ani nemluvím .. přijede se zplaveným koněm z vyjížďky, né že mu nedá ani odpocku .. a když už jo .. pak ho nechá s uschlejma.. slepenejma chlupama stát celej den venku .. přijde mi to líto .. žiju z každý minuty co můžu být s Ním ..
P.S: A Kluci? Když by se nějaký vyskytl .. dostane na výběr .. buď já a Kůň nebo jiná .. nestojím o dvou měsíční románky .. tohle stádio života mě asi nějak minulo Tak příspěvek trošku z druhé stránky

Přiznávám, že ten "můj" valášek už ode mě taky párkrát pěkně dostal .. je to podtržený ČTčko ale temperament plňase (teda hlavně když se na něm tak 3-4dny nejede ..) .. ale když má náladičku, tak se s ním krásně spolupracuje .. vyjížďky spíš absolvujeme na dlouhé otěži .. jezdíme i př. 30-40km vyjížďky a také bez problému .. provoz neprovoz .. je nehorázně spolehlivej .. jezdila na něm i moje 3 letá sestřička já ho ani nedržela jen sem šla vedle něj .. posledně jsme jeli asi 20km za mým dědou a celé jsme to absolvovali na provazovce .. cval, 2x jsme si skočili .. no prostě nádhera .. no moje věrná láska .. a doufám, že ještě dlouho bude .. jinak i první veřejné tréninky a hobby parkury máme s 5ti umístěními .. na první starty mé i koníka .. jsem byla nad míru spokojena .. a to vše i bez trenéra .. doufám, že tohle vše zůstane součástí mého života .. SNAD ..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Učit jsem se jezdila také až skoro ve 30. Brzo jsem si pořídila koně domů. Je to 6 let. Holka má teď 14 let takže se dá říctže s koňmi tak trochu rostla. Má k nim myslím velmi dobrý vztah a je co se týká péče pečlivá. Ale těch 6 let jsem ji učila co je na prvním místě a na co se nesmí zapomínat. A hlavně ona ví, kolik nás to stojí peněz (máme 4 koně) a práce a toto si dokázala uvědomit.
Dovedu si představitjak to vypadá ve stájích, kde děvčata nejsou pod dohledem. Ale možná, že kdyby pod dohledem byly, tak by je to zas přestalo bavit. Tato doba , požadavky, výchova a být in je bohužel úplně jinde, než to bylo za nás.

jo my to dřív měli za práci dnes je to jenom za peníze.a podle práce se poznalo komu jde o toho koně a komu jde o ježdění.v 16letech jsem dostala u soukromého chovatele na starosti kobylku byly jí 3roky předemnou byla v roukou nezkušených lidí,takže byla zlá protože věděla že to funguje a pod sedlem o nic lepší z jízdárny jsem chodila se slzami že už jí nechci.kůň magor. pak jsem otěhotněla a v 7měsíci jsem od ní odešla v plánu na trvalo. kobyla začala trucovat šklebit se opět byla zlá a měla roční volno nikdo na ní nechtěl jezdit tak mě majitel prosil abych si jí odvedla tak jsem si pro ni přišla a po kopytě odvedla domu,po cestě nebyl jediný problém.no a dnes je jí 12let a jsme stále spolu nikdy by mě nenapadlo ji prodat protože tu kobylu prostě miluju.takže jak píšete o těch holkách tak je mi z nich do pláče takový vztah nechápu!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo my to dřív měli za práci dnes je to jenom za peníze.a podle práce se poznalo komu jde o toho koně a komu jde o ježdění.v 16letech jsem dostala u soukromého chovatele na starosti kobylku byly jí 3roky předemnou byla v roukou nezkušených lidí,takže byla zlá protože věděla že to funguje a pod sedlem o nic lepší z jízdárny jsem chodila se slzami že už jí nechci.kůň magor. pak jsem otěhotněla a v 7měsíci jsem od ní odešla v plánu na trvalo. kobyla začala trucovat šklebit se opět byla zlá a měla roční volno nikdo na ní nechtěl jezdit tak mě majitel prosil abych si jí odvedla tak jsem si pro ni přišla a po kopytě odvedla domu,po cestě nebyl jediný problém.no a dnes je jí 12let a jsme stále spolu nikdy by mě nenapadlo ji prodat protože tu kobylu prostě miluju.takže jak píšete o těch holkách tak je mi z nich do pláče takový vztah nechápu!!!

Taky bych docela něco napsala... Studuju čtvrtý ročník střední zemědělské školy, obor, Chov koní. Byla sem asi blázen, když jsem věřila, že se ve škole s koníkama potkám. Veškerá moje soustředěnot zůsatala u mojí malinký kobylky.
Hned snad první praxi u koní se naše třída rozdělila na 3 části. Na \"trubky\", které neuměli koníkovi dát ani ohlávku (možná je to tak jediné co se naučili za ty 4 roky), druhá skupinka, včetně mě, byli holky většinou s vlastním koníkem na rekreačku, co už s koníkama dokázali to nejdůležitější - postarat se o mě, mít s nima krásný vztah a občas se projet na vyjížďku. Třetí skupinka ale stála za to. My jim říkáme SKOKANI. Všechny byly stejné - čisté rajtky, jezdecká vesta za buhví kolik peněz a jezdecká licence. Všechny samozřejmě reprezentují školu na závodech :-) Baví mě... Když trenér jednou řekl, že pojedeme ven, že nebudem trénovat, jedna z nich vážně pronesla: \"A co budeme jako venku dělat? Já chci na jízdárnu? Já CHCI skákat....!\" No a tak. U nás když se řekne individuální praxe, znamená to týden kydání hnoje. Pro ně to znamená, že si běží do ředitelny zařídit aby na tý praxi mohli i SKÁKAT! :-) A nejlepší na tom je jak se nakonec projeví... Nejen že ve stáji nehnou brvou... Jsou mnohokrát schopné i lepších scének :-) Přála bych vám slyšet odpověď studentky třetího ročníku v oboru chovu koní, reprezentantky školy na všemožných závodech, když se jí učitelka zeptá co je to uzda :-) Víte to? \"No co by to bylo? Já nevim? To je jenom kousek uzdečky né? Bez udidla?... :-))) Ale hlavně, že umí koně dokopat na překážku :-) Škoda jen, že je i vidět, že to ani koníky s takovýma lidma nebaví. A pak když sice vim, že nejezdim zááááávody, ale že je moje kobyla šťastná, že mě vidí, řeknu si, že klidně budu divná a budu s úsměvem kydat hnojík :-) Ale co je to uzda, to vim :-)