Jak je zvládáte - po fyzické stránce?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Koně mají samozřejmě různé povahy ale asi je nejde soudit jenom tak. Když si vezmeš že by sis třeba koupila mladého teplase a zvykala ho na všechno, na všechny strašáky tak se taky nebude bát. Může být bojácný i hafloš. Myslím, že o fyzické síle to není, jde o to jak si toho koně naučíš a pokud musí silný chlap pomalu krotit koně tak to není o plemeni ale o výchově. Hříbata jsou kapitola sama o sobě, některá se nechají odvést některá blbnou, jsou to děti nabité energií. Bylo by spíše divné kdyby hříbě bylo poslušný oslík.

Když koně něco poplaší tak ho člověk musí umět uklidnit, ale silou se to nikdy nepovede tak aby byl opravdu klidný. Většinou je to tak, že když se lekne kůň vyděsí se i člověk a kůň to cití a ztratí jistotu a jsou v pytli oba. Vidím to na své mladé, dokud jsem v klidu je i ona, ale jak se něčeho leknu nebo znejistím tak ona už taky plaší. Člověk musí umět nejdříve uklidnit sebe a pak může uklidňovat koně. Mnoho lidí si to neuvědomuje ale přesně takhle to taky dělají. Jiní se na vylekaného koně naštvou a ještě ho seřežou, což je dle mě totální selhání lidského faktoru a ztráta důvěry koně. Když to otočím na sebe tak se ani nedivím, kdybych se moc bála a ještě mě za to někdo seřezal tak mi to psychicky ublíží a důvěra je fuč.

Urciet je to vzdy o lidech a o povaze kone. Ale je pravda, ze statisticky bude vzdy flegmatictejsi ten Hafling, nez nejake CT bohuzel... Pokud chcete fakt CT poohlizela bych se po nejakych cistejsich chovech. Zajet se do staje podivat, jak se tam kone chovaji a odtam pak pripadne chtit konika... ne vsichni jsou lekavi a poplaseni. Ale jak rikam vetsi na proste jo...bohuzel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
13 let už se pravidelně, téměř každodenně pohybuji mezi koňmi soukromníků - abych byla konkrétnější, tak mezi haflingy, semtam nějaký hucul nebo drobnější chlaďas... No a teď už přemýšlím o svém vlastním, ale zatoužila jsem po \"opravdu jezdeckém\" koni - nejspíše asi ČT(jen pro rekreační ježdění).
Včera jsem se byla po hodně dlouhé době podívat v jednom jezdeckém klubu a musím říct, že jsem byla opět v šoku z toho, jak jsou ti koně jednak velicí a jednak nesmírně odlišní povahově - hned se bojí každého prudšího pohybu, každé \"věci co se jim nezdá\", jsou až moc \"živí\", velice lehce vzrušitelní, poplašitelní. Takovéhle chování od našich hafošů vůbec neznám, to jsou flegmatici každým coulem, je jim jedno jestli vedle nich pojede deset traktorů, bude se střílet ze samopalu nebo kolem nich proletí sto šustících sáčků...
A po tomhle jsem si začala hned klást otázku - jak člověk může takového koně zvládnout, kór když ho něco poplaší? Ne všichni jsou přece dvoumetroví, přes metrák vážicí chlapi... Já mám něco kolem 165 cm a nějak si to neumím představit, když vím, že mám kolikrát problém odvézt do výběhu i malé, blbnoucí hříbě haflinga....
Jak to děláte vy? Zvládáte je fyzicky? Utekl vám už koník někdy?

Nevím, v jaké stáji si byla, ale ano, tohle se může stát. Pak je to ovšem o majiteli a většinou výchově koně. Tvoje psychika působí na psychiku koně a koňova psychika zase na tvojí. Můžeš mít teplokrevníka, který bude lidem lést po hlavě a bude se všeho bát, ale taky můžeš mít teplokrevníka, který bude v mnoha ohledech spolehlivější a lepší, než právě ten hafling. Ale v tu chvíli to už není o plemeni a jedinci. Popravdě řečeno, nechci se tě dotknout, ale z toho, co jsi zde psala, ač to chápu, proč si to napsala, si většina lidí vezme "teplokrevník = srab, lekač, plašič...", ale už to nedočte do konce. Ale to je vlastnost tohoto národa. Horší na tom je, že to budou šířit dál. Nepíšu to teď kvůli tobě, to nikoliv, nýbrž kvůli lidem, kteří toto dělají, aby si sáhli do svědomí.

Ale vraťme se k tématu. Kůň bude takový, jakého si vychováš. Samozřejmě, teplokrevník bude mít živý temperament, protože teplokrevníka a jeho chov provází sport. Tudíž jeho temperament bude živější, než je tomu třeba u haflinga či hucula. Proto možná ten markantní rozdíl. Sama jsem přešla od haflingů ke sportovním koní a byl to pro mě určitou dobu šok. Nic neodpustili, nic nedali zadarmo, jiný přístup, jiný temperament, jiná péče, jiné osobnosti... Trvalo dlouho, než jsme si zvykla. Velcí koně, jiné zacházení. Já, která mám nějakých 163 cm a 53 kg jsem se musela ohánět, abych některé koně zvládla. Ale netrvalo dlouho a přivykla jsem tomu a oblíbila si je.

Dnes máme doma jednu teplokrevnou klisnu, která je spolehlivá, ač ohnivého temperamentu, tak klidná, vyrovnaná, spolehlivá. Taky máme doma křížence ČBM a ČT. Ten má trochu mírnější temperament, přesto dá se říct, že je taky vyrovnaným a klidným. Pak je tady pony, který se nelekne ani když mu člověk práskne bičem za ušima (přirovnání). A poslední je tady, nedávno přivezený mlaďoch "do školy", teplokrevník, který se bojí i vlastního stínu, pořád na všechno kouká, má neustále vykulené oči... ale začíná se také postupně rovnat. Je to pouze a jen o tom, jak si to vychováš. :o)

A jen dodám, že zvládnout koně není o tom, kolik máš cm a kolik kilo, ale o tom, jak se naučíš zvládat sama sebe. Protože třeba ten kříženec, kterého máme doma má 2,5 roku a 165 cm hůlkou. A co si budeme podívat, žádné tintítko to není, ale přesto musí být vychovaný a musíme ho zvládat :o) Jinak totiž nastává problém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím, v jaké stáji si byla, ale ano, tohle se může stát. Pak je to ovšem o majiteli a většinou výchově koně. Tvoje psychika působí na psychiku koně a koňova psychika zase na tvojí. Můžeš mít teplokrevníka, který bude lidem lést po hlavě a bude se všeho bát, ale taky můžeš mít teplokrevníka, který bude v mnoha ohledech spolehlivější a lepší, než právě ten hafling. Ale v tu chvíli to už není o plemeni a jedinci. Popravdě řečeno, nechci se tě dotknout, ale z toho, co jsi zde psala, ač to chápu, proč si to napsala, si většina lidí vezme "teplokrevník = srab, lekač, plašič...", ale už to nedočte do konce. Ale to je vlastnost tohoto národa. Horší na tom je, že to budou šířit dál. Nepíšu to teď kvůli tobě, to nikoliv, nýbrž kvůli lidem, kteří toto dělají, aby si sáhli do svědomí.

Ale vraťme se k tématu. Kůň bude takový, jakého si vychováš. Samozřejmě, teplokrevník bude mít živý temperament, protože teplokrevníka a jeho chov provází sport. Tudíž jeho temperament bude živější, než je tomu třeba u haflinga či hucula. Proto možná ten markantní rozdíl. Sama jsem přešla od haflingů ke sportovním koní a byl to pro mě určitou dobu šok. Nic neodpustili, nic nedali zadarmo, jiný přístup, jiný temperament, jiná péče, jiné osobnosti... Trvalo dlouho, než jsme si zvykla. Velcí koně, jiné zacházení. Já, která mám nějakých 163 cm a 53 kg jsem se musela ohánět, abych některé koně zvládla. Ale netrvalo dlouho a přivykla jsem tomu a oblíbila si je.

Dnes máme doma jednu teplokrevnou klisnu, která je spolehlivá, ač ohnivého temperamentu, tak klidná, vyrovnaná, spolehlivá. Taky máme doma křížence ČBM a ČT. Ten má trochu mírnější temperament, přesto dá se říct, že je taky vyrovnaným a klidným. Pak je tady pony, který se nelekne ani když mu člověk práskne bičem za ušima (přirovnání). A poslední je tady, nedávno přivezený mlaďoch "do školy", teplokrevník, který se bojí i vlastního stínu, pořád na všechno kouká, má neustále vykulené oči... ale začíná se také postupně rovnat. Je to pouze a jen o tom, jak si to vychováš. :o)

A jen dodám, že zvládnout koně není o tom, kolik máš cm a kolik kilo, ale o tom, jak se naučíš zvládat sama sebe. Protože třeba ten kříženec, kterého máme doma má 2,5 roku a 165 cm hůlkou. A co si budeme podívat, žádné tintítko to není, ale přesto musí být vychovaný a musíme ho zvládat :o) Jinak totiž nastává problém.

Psala mi kámoška. Má haflinga, který se děsně lekal. Postupem času v pohodě. Pak ho zapřáhli do vozu, choval se, jakoby tahal odmala. Nicméně nyní ho zapřáhli do saní, něčeho se polekal, někomu málem s nima rozsekal auto a porazil dva lidi. Takže bych to jako plemeno neviděla, i když je to o povaze, výchově, ale ne o plemeni. Na druhou stranu bych řekla, že teplasové, plňasové jsou ve většině případů živější.
Ale spíš záleží na výchově, kde koník vyrůstal atd.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
13 let už se pravidelně, téměř každodenně pohybuji mezi koňmi soukromníků - abych byla konkrétnější, tak mezi haflingy, semtam nějaký hucul nebo drobnější chlaďas... No a teď už přemýšlím o svém vlastním, ale zatoužila jsem po \"opravdu jezdeckém\" koni - nejspíše asi ČT(jen pro rekreační ježdění).
Včera jsem se byla po hodně dlouhé době podívat v jednom jezdeckém klubu a musím říct, že jsem byla opět v šoku z toho, jak jsou ti koně jednak velicí a jednak nesmírně odlišní povahově - hned se bojí každého prudšího pohybu, každé \"věci co se jim nezdá\", jsou až moc \"živí\", velice lehce vzrušitelní, poplašitelní. Takovéhle chování od našich hafošů vůbec neznám, to jsou flegmatici každým coulem, je jim jedno jestli vedle nich pojede deset traktorů, bude se střílet ze samopalu nebo kolem nich proletí sto šustících sáčků...
A po tomhle jsem si začala hned klást otázku - jak člověk může takového koně zvládnout, kór když ho něco poplaší? Ne všichni jsou přece dvoumetroví, přes metrák vážicí chlapi... Já mám něco kolem 165 cm a nějak si to neumím představit, když vím, že mám kolikrát problém odvézt do výběhu i malé, blbnoucí hříbě haflinga....
Jak to děláte vy? Zvládáte je fyzicky? Utekl vám už koník někdy?

No neřekla bych, že všichni teplasy jsou plašani. Z vlastní zkušennosti, měla jsem ČT, původem poloviční plňas, nelekavý, nic ho nerozhodilo, dále ČT, původem zase poloviční arab, taktéž flegmouš, mohl mu za zadkem jezdit traktor i buldozer ani se neohlédl, nyní A1/1 bývalá dostihačka, taky flegmouš, jejich temperament je úplně někde jinde - vytrvalci, reagující na minimální povely. Všechny koníky jezdila i moje 12letá dcerka, drobná, zvládla bez problému. Takže je to hlavně o výchově a také respektu. Jak už někdo psal výše, pokud vám koník důvěřuje a respektuje vás, nebude se lekat, a i lekavého koníka to můžete odnaučit. Máme mladou huculku, ze začátku v terénu hodně lekavá, měla tednenci se plašit, na silnici se bála velkých aut, nyní v pohodě, i ty velká auta zvládáme, a to ji jezdí děcka. Občas s novými koňmi zkoušela dělat alotria, plašit se, ale to jsme jí zatrhly, nyní je klid. I sebevětší flegmouš v novém prostředí může zkoušet a plašit se, pokud si to spolu neujasníte hned z kraje, bude to zkoušet dál.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
13 let už se pravidelně, téměř každodenně pohybuji mezi koňmi soukromníků - abych byla konkrétnější, tak mezi haflingy, semtam nějaký hucul nebo drobnější chlaďas... No a teď už přemýšlím o svém vlastním, ale zatoužila jsem po \"opravdu jezdeckém\" koni - nejspíše asi ČT(jen pro rekreační ježdění).
Včera jsem se byla po hodně dlouhé době podívat v jednom jezdeckém klubu a musím říct, že jsem byla opět v šoku z toho, jak jsou ti koně jednak velicí a jednak nesmírně odlišní povahově - hned se bojí každého prudšího pohybu, každé \"věci co se jim nezdá\", jsou až moc \"živí\", velice lehce vzrušitelní, poplašitelní. Takovéhle chování od našich hafošů vůbec neznám, to jsou flegmatici každým coulem, je jim jedno jestli vedle nich pojede deset traktorů, bude se střílet ze samopalu nebo kolem nich proletí sto šustících sáčků...
A po tomhle jsem si začala hned klást otázku - jak člověk může takového koně zvládnout, kór když ho něco poplaší? Ne všichni jsou přece dvoumetroví, přes metrák vážicí chlapi... Já mám něco kolem 165 cm a nějak si to neumím představit, když vím, že mám kolikrát problém odvézt do výběhu i malé, blbnoucí hříbě haflinga....
Jak to děláte vy? Zvládáte je fyzicky? Utekl vám už koník někdy?

Silou to nezvládneš. Musíš být pro koně klidná, důvěryhodná osoba - která mu dodá klidu při úleku. Pokud si nejsi jista tím, že sama jsi taková, velmi dobře " lehkého koně" vybírej a hlavně vyzkoušej - v terénu. Ona i teplokrevná skoro flegma na jízdárně může být venku pěkné éro, pokud chodí povětšinou jen tu jízdárnu a do terénu jen občas.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
13 let už se pravidelně, téměř každodenně pohybuji mezi koňmi soukromníků - abych byla konkrétnější, tak mezi haflingy, semtam nějaký hucul nebo drobnější chlaďas... No a teď už přemýšlím o svém vlastním, ale zatoužila jsem po \"opravdu jezdeckém\" koni - nejspíše asi ČT(jen pro rekreační ježdění).
Včera jsem se byla po hodně dlouhé době podívat v jednom jezdeckém klubu a musím říct, že jsem byla opět v šoku z toho, jak jsou ti koně jednak velicí a jednak nesmírně odlišní povahově - hned se bojí každého prudšího pohybu, každé \"věci co se jim nezdá\", jsou až moc \"živí\", velice lehce vzrušitelní, poplašitelní. Takovéhle chování od našich hafošů vůbec neznám, to jsou flegmatici každým coulem, je jim jedno jestli vedle nich pojede deset traktorů, bude se střílet ze samopalu nebo kolem nich proletí sto šustících sáčků...
A po tomhle jsem si začala hned klást otázku - jak člověk může takového koně zvládnout, kór když ho něco poplaší? Ne všichni jsou přece dvoumetroví, přes metrák vážicí chlapi... Já mám něco kolem 165 cm a nějak si to neumím představit, když vím, že mám kolikrát problém odvézt do výběhu i malé, blbnoucí hříbě haflinga....
Jak to děláte vy? Zvládáte je fyzicky? Utekl vám už koník někdy?

ako tu vsetci pisu, nie je to ani o plmenei, ani o velkosti cloveka, ale o tom, ako sa ten clovek chova a do akej miery je sam schopny vychovat kona. A o tej sile, si predstav, ze ja mam okolo 160 cm a do 5O kg a dokazem udrzat tonoveho kona na voditku, ak sa niecoho zlakne. A preco? Lebo vzdy ostanem chladna a ten kon to vyciti a po par sekundach stoji a pozera, co ja na to. Treba ovladat zakladne veci v urcitych situaciach a vsetko sa da vyriesit v klude.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ako tu vsetci pisu, nie je to ani o plmenei, ani o velkosti cloveka, ale o tom, ako sa ten clovek chova a do akej miery je sam schopny vychovat kona. A o tej sile, si predstav, ze ja mam okolo 160 cm a do 5O kg a dokazem udrzat tonoveho kona na voditku, ak sa niecoho zlakne. A preco? Lebo vzdy ostanem chladna a ten kon to vyciti a po par sekundach stoji a pozera, co ja na to. Treba ovladat zakladne veci v urcitych situaciach a vsetko sa da vyriesit v klude.

Já tedy vůbec nejsem zkušená jezdkyně, jezdím sotva dva roky, ale už brzy jsem pochopila, že koně neovládáme silou. Nevím, jestli to napíšu správně, ale jde spíš o to, abys měla ke koni důvěru a on ji pak bude mít i k tobě, jinak vždycky rychle pozná, že je něco v nepořádku, že se jezdec bojí nebo je nervózní a podle toho se bude chovat. Nevím, jak to dělají, ale opravdu každé moje zaváhání (např. dřív strach ze cvalu) poznají a začnou si dělat, co chtějí, stejně tak i v boxu, do někoho se třeba snaží kopat, protože si není moc jistý, zatímco na jiného si něco takového nikdy nedovolí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já tedy vůbec nejsem zkušená jezdkyně, jezdím sotva dva roky, ale už brzy jsem pochopila, že koně neovládáme silou. Nevím, jestli to napíšu správně, ale jde spíš o to, abys měla ke koni důvěru a on ji pak bude mít i k tobě, jinak vždycky rychle pozná, že je něco v nepořádku, že se jezdec bojí nebo je nervózní a podle toho se bude chovat. Nevím, jak to dělají, ale opravdu každé moje zaváhání (např. dřív strach ze cvalu) poznají a začnou si dělat, co chtějí, stejně tak i v boxu, do někoho se třeba snaží kopat, protože si není moc jistý, zatímco na jiného si něco takového nikdy nedovolí.

jojo, je to nejen o lidech, ale i o zpusobu chovu, koně nonstop venku s dostatkem sena a porad v pohybu jsou daleko vyrovnanejsi a pohodovejsi, mam doma jak plnase tak haflose, a je to presne naopak, haflos semtam výšil a plnas flegmouš, ale oba jsou v terenu naprosto 100%...vzdy kdyz navstivim staje, kde jsou kone vetsinu casu v boxu jsou to pekni nervici, ale nemuzeme se jim divit, ze, zkuste se zavrit na wc v panelaku a byt tam pres noc...taky nic moc..no to je extrem,ale je to tak..kun ma byt venku se svymi kamarady, vzdycky se musi zacit tam a pak pracovat na spolecnem porozumeni, ale pokud kun nebude mit zakladni jemu prirozene podminky,nebude to nikdy na 100%..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
13 let už se pravidelně, téměř každodenně pohybuji mezi koňmi soukromníků - abych byla konkrétnější, tak mezi haflingy, semtam nějaký hucul nebo drobnější chlaďas... No a teď už přemýšlím o svém vlastním, ale zatoužila jsem po \"opravdu jezdeckém\" koni - nejspíše asi ČT(jen pro rekreační ježdění).
Včera jsem se byla po hodně dlouhé době podívat v jednom jezdeckém klubu a musím říct, že jsem byla opět v šoku z toho, jak jsou ti koně jednak velicí a jednak nesmírně odlišní povahově - hned se bojí každého prudšího pohybu, každé \"věci co se jim nezdá\", jsou až moc \"živí\", velice lehce vzrušitelní, poplašitelní. Takovéhle chování od našich hafošů vůbec neznám, to jsou flegmatici každým coulem, je jim jedno jestli vedle nich pojede deset traktorů, bude se střílet ze samopalu nebo kolem nich proletí sto šustících sáčků...
A po tomhle jsem si začala hned klást otázku - jak člověk může takového koně zvládnout, kór když ho něco poplaší? Ne všichni jsou přece dvoumetroví, přes metrák vážicí chlapi... Já mám něco kolem 165 cm a nějak si to neumím představit, když vím, že mám kolikrát problém odvézt do výběhu i malé, blbnoucí hříbě haflinga....
Jak to děláte vy? Zvládáte je fyzicky? Utekl vám už koník někdy?

Po fyzické stránce mám problém s většími końmi leda, když musím častěji navalovat balík a nosit mnohem více věděr vody:-)
ne, vždy jsem chovala koně zjednodušeně v typu huc, hafling. nyní zde mám na ustájení i teplokrevníky a čirou náhodou je jeden takový kousek i můj a osedám.
Je pravdou, že prakoně s lekavostí nemívají problémy, zatímco teplokrevníci ano. Ale jak psali ostatní vše je to o člověku, s tímto problém oprvadu nemám. nopak problémem prakoní bývá nenazranost a s tou občas doslova bojuji i při vší důslednosti. Naopak teplokrevním se nechá od kýble s večerí či od trsu trávy odvést bez sebemenšího násilí.
Zkrátka teploktervníci jsou sice větší, ale zase citlivější jak na podněty, tak ale i na doteky či tah za vodítko.
Jediného čeho bych se opravdu obávala je nasedání-> já zvyklá na své minikoně mám opravdové problémy vydrápat se do sedla velkému koni

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já tedy vůbec nejsem zkušená jezdkyně, jezdím sotva dva roky, ale už brzy jsem pochopila, že koně neovládáme silou. Nevím, jestli to napíšu správně, ale jde spíš o to, abys měla ke koni důvěru a on ji pak bude mít i k tobě, jinak vždycky rychle pozná, že je něco v nepořádku, že se jezdec bojí nebo je nervózní a podle toho se bude chovat. Nevím, jak to dělají, ale opravdu každé moje zaváhání (např. dřív strach ze cvalu) poznají a začnou si dělat, co chtějí, stejně tak i v boxu, do někoho se třeba snaží kopat, protože si není moc jistý, zatímco na jiného si něco takového nikdy nedovolí.

Tak tak je to jen o vychove a pristupu,mam Ct naramny flegmos nic ho nevydesi,driv ho desily ter.motorky,ale dnes v pohode, ikdyz to oturujou,jen o tom pristupu,ja mu verila ze se mnou neutece, vzdy sme si zatancovali a postupne zjistil, ze me to nevzrusuje tak to asi nebude tak hrozny,ted se ani nehne,druhy Kinsky,kdyz sem ho privezla naprosty magor!klidne by cloveka prevalcoval,shodil a jeste poslapal,lekal se ikdyz vanek zasustil listim,a to bylo jak kdyby na neho vystartovala smecka vlku,takze sem si rekla, ze se nenecham zabit a zacala s nim pracovat jak s hribetem a to mu bylo 15!chodil jen na prochazky se zkusenym konem postupne pod sedlo pak samostany dnes na neho posadim klidne zacatecnika a vim ze je naprosto spolehlivy,je to jen o te vychove,kdyz mel ty sve hystericke zachvaty -nervat ani chlacholit proste sem si ho nevsimala vzdy sem jen rekla aby si se nepos... Pockala az se uklidni a pokracovala treba v prochazce,pokud bude mit z tebe respekt a mit v tebe duveru muze mit klidne tunu a zvladnes ho

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
13 let už se pravidelně, téměř každodenně pohybuji mezi koňmi soukromníků - abych byla konkrétnější, tak mezi haflingy, semtam nějaký hucul nebo drobnější chlaďas... No a teď už přemýšlím o svém vlastním, ale zatoužila jsem po \"opravdu jezdeckém\" koni - nejspíše asi ČT(jen pro rekreační ježdění).
Včera jsem se byla po hodně dlouhé době podívat v jednom jezdeckém klubu a musím říct, že jsem byla opět v šoku z toho, jak jsou ti koně jednak velicí a jednak nesmírně odlišní povahově - hned se bojí každého prudšího pohybu, každé \"věci co se jim nezdá\", jsou až moc \"živí\", velice lehce vzrušitelní, poplašitelní. Takovéhle chování od našich hafošů vůbec neznám, to jsou flegmatici každým coulem, je jim jedno jestli vedle nich pojede deset traktorů, bude se střílet ze samopalu nebo kolem nich proletí sto šustících sáčků...
A po tomhle jsem si začala hned klást otázku - jak člověk může takového koně zvládnout, kór když ho něco poplaší? Ne všichni jsou přece dvoumetroví, přes metrák vážicí chlapi... Já mám něco kolem 165 cm a nějak si to neumím představit, když vím, že mám kolikrát problém odvézt do výběhu i malé, blbnoucí hříbě haflinga....
Jak to děláte vy? Zvládáte je fyzicky? Utekl vám už koník někdy?

Koně silou nezvládneš, takže na to musíš jít s citem a rozumem. Jinak já mám zkušenosti opačný, jak hafling tak hucul to se mnou dokázali pěkně sbalit, lekali se, vyhazovali, nic jsem s nimi nesvedla. Mám plňase a je to klidný, vyrovnaný kůň. Samozřejmě, že plnokrevník má větší předpoklady, že bude temperamentnější než chlaďas, ale je to hlavně o výchově a o přístupu ke koni a když už bude koník dělat bordel, tak se zastávám názoru, že lehčí kůň je lépe ovladatelný než ten chlaďas.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Koně silou nezvládneš, takže na to musíš jít s citem a rozumem. Jinak já mám zkušenosti opačný, jak hafling tak hucul to se mnou dokázali pěkně sbalit, lekali se, vyhazovali, nic jsem s nimi nesvedla. Mám plňase a je to klidný, vyrovnaný kůň. Samozřejmě, že plnokrevník má větší předpoklady, že bude temperamentnější než chlaďas, ale je to hlavně o výchově a o přístupu ke koni a když už bude koník dělat bordel, tak se zastávám názoru, že lehčí kůň je lépe ovladatelný než ten chlaďas.

Ikdyž chovám chlaďasy, s plňásky z minulosti zkušenosti mám dobré.
Někdy je i dobře že člověk neví, na co sedá.
Před lety jsem jela Huberta v Napajedlích, domluvila mi u trenéra koně kámoška, co tam léta chodila, pak i chvíli pracovala. Já byla šťastná jako blecha - měla jsem zrovna období, kdy jsem si moc často na koně nesedla, nebylo poblíž kde. Vyfasovala jsem čtyřletou hnědku ( jméno nepamatuju, je to docela dávno a už jsem ji pak nikdy neviděla), nasedlali jsme, odjeli Huberta. Byla trošku nervoznější asi první dva kilometry - ttrochu caplovala, pak se uklidnila, neměla jsem s ní sebemenší problém. Domácí na mě po očku pokukovali, jsem si říkala, co furt na mě vidí... a až jsme dojížděli zpět ke stájím, jeden hoch z místních mi povídá - "jsi dobrá, my pořád čekali, kdy tě sundá a ono nic - je to docela mrška".
Jsem čučela jako vyoraná myš ( proto na mě tak zírali), mě ta kobyla přišla docela v pohodě. Kdyby mě dopředu děsili a já čekala divočinu ( byla nervózní nebo křečovitá) - možná by ta divočina fakt byla... nevím.
S koňma je to o tom, kolik klidu v sobě máme a co z nás oni cítí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ikdyž chovám chlaďasy, s plňásky z minulosti zkušenosti mám dobré.
Někdy je i dobře že člověk neví, na co sedá.
Před lety jsem jela Huberta v Napajedlích, domluvila mi u trenéra koně kámoška, co tam léta chodila, pak i chvíli pracovala. Já byla šťastná jako blecha - měla jsem zrovna období, kdy jsem si moc často na koně nesedla, nebylo poblíž kde. Vyfasovala jsem čtyřletou hnědku ( jméno nepamatuju, je to docela dávno a už jsem ji pak nikdy neviděla), nasedlali jsme, odjeli Huberta. Byla trošku nervoznější asi první dva kilometry - ttrochu caplovala, pak se uklidnila, neměla jsem s ní sebemenší problém. Domácí na mě po očku pokukovali, jsem si říkala, co furt na mě vidí... a až jsme dojížděli zpět ke stájím, jeden hoch z místních mi povídá - "jsi dobrá, my pořád čekali, kdy tě sundá a ono nic - je to docela mrška".
Jsem čučela jako vyoraná myš ( proto na mě tak zírali), mě ta kobyla přišla docela v pohodě. Kdyby mě dopředu děsili a já čekala divočinu ( byla nervózní nebo křečovitá) - možná by ta divočina fakt byla... nevím.
S koňma je to o tom, kolik klidu v sobě máme a co z nás oni cítí.

Jsou ale jistě plemenné rozdíly, ne? Který kůňje považován za nejklidnějšího? Prý lekavost někteří, hlavně v cizině ovlivňují lékama. víte o tom něco?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsou ale jistě plemenné rozdíly, ne? Který kůňje považován za nejklidnějšího? Prý lekavost někteří, hlavně v cizině ovlivňují lékama. víte o tom něco?

Nejklidnější kůň je mrtvý kůň. A pak houpací.
Plemenné rozdíly budou rozdíly v průměrech plemen - a který kůň je průměr svého plemene? Bude jich asi tolik, kolik lidí má v tomto státě průměrnou mzdu... nevypovídající hodnota.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejklidnější kůň je mrtvý kůň. A pak houpací.
Plemenné rozdíly budou rozdíly v průměrech plemen - a který kůň je průměr svého plemene? Bude jich asi tolik, kolik lidí má v tomto státě průměrnou mzdu... nevypovídající hodnota.

naprosto souhlasim s tim typem ustajeni ja mam kone celorocne venku a otocili snad o to 100% opravdu jsou vyrovnanejsi a klidnejsi

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
naprosto souhlasim s tim typem ustajeni ja mam kone celorocne venku a otocili snad o to 100% opravdu jsou vyrovnanejsi a klidnejsi

Ano, s tím se nedá než souhlasit. Jiného koně než "venkovního" bych si už nekoupila...