Obsedání - nechce nechat nasednout jezdce

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojda, máme 3letého koníka. Zvyklý na sedlo a uzdečku - procházky s "plnou polní" mu nečiní problém... Chodí tak již 2-3 měsíce. Při sedlání je celkem v pohodě - jen dotahování podbřišáku se mu zatím moc nezdá - není se co divit... Zatím jsem si říkala, že ho nechám do léta jen tak poflakovat a sem tam na něj dát cajky, aby věděl, že se nic neděje. Minulý týden mě kopytář kamaráda trochu vyhecoval, ať na něj zkusím už sednout, že mu to neuškodí - žádný ježdění, jen posedět, pár kroků a dolů. (Že je hluboký sníh a dobře se do něj padá:) No tak jsem to zkusila... Za asistence manžela jsem nasedlala a vyvedla koně do výběhu - nedala jsem mu záměrně třmeny - chtěla jsem jen, aby zkusil váhu (55kg) jezdce na zádech. Nedala jsem ani otěže - manžel ho měl na lonžce a pod uzdou jsem mu nechala uzdečku - nechtěla jsem mu zbytečně cukat v hubě, kdyby něco. No a když jsem chtěla za mužovi asistence do sedla, tak se to koni nelíbilo - ustupoval bokem. Tak jsem si jen lehla přez sedlo a nechala ho v klidu stát - trochu ztuhnul, ale nic se nedělo, tak jsem asi po minutě vyhoupla nahoru a to byl tanec! Ve chvíli, kdy ucítil kolem těla moje nohy tak začal poskakovat ja šílený... nakonec se tedy uklidnil - já to useděla - manžel sice skončil v závěji na zádech, protože nečekal, že kůň vystřelí jak šipka. (Obecně je to "lenoch" a k rychlejšímu pohybu se nechá vyprovokovat jen sem tam bráchou ve výběhu...) No a problém je hlavně v tom, že se sice za chvilku uklidnil, ale stál napjatý - každý sebemeší pohyb ze sedla pro něj byl šok - chtěla jsem ho pohladit po krku - cuknul sebou, promluvila jsem zezhora - cuknul - sebemenší dotek nohama - cuknutí... udělali jsme pár desítek kroků a to šel sice tak nějak ve střehu, ale hezky - nezastavoval, necoural se. Sesednutí taky děs - jakmile jsem se svezla dolů vedle něj, tak ode mne uskočil, jak bych ho kousla... Zkusila jsem to ještě jednou včera - chtěla jsem jen sednou a pak slézt... no při prvním pokusu mi utekl pod zadkem a já skončila na zemi a při druhém si zase trochu zaskákal a já dostala bradou o jeho krk - skončilo to solidně roztrženou bradou o zapínání u přilby. :o( Jinak je koník kliďas - nechá si sáhnout všude, ošetřování, strouhání, vodění - prostě 100% - jde za mnou všude. Myslela jsem, že mi důvěřuje, ale je tohle o nedůvěře, nebo mu mám prostě dát ještě ten čas? Jsem tedy už více-méně rozhodlá, že ho ještě nějaký čas nechám - není kam spěchat - je to rodinný mazel. Já jen, že jsem dřív s obsedáním jiného hřebce ani kobylky problém neměla... On je asi prostě torchu větší citlivka na nové věci - třeba odpocovací deku ze začátku strašně řešil a trvalo nám, než pochopil, že ho nesežere - dneska když je potřeba ji na něj chvilku hodit, tak nemá problém, jen to chtělo hooodně trpělivosti a důslednost. Nechci, aby měl z ježděni trauma...

Řešila bych to člověkem, který má víc zkušeností.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojda, máme 3letého koníka. Zvyklý na sedlo a uzdečku - procházky s "plnou polní" mu nečiní problém... Chodí tak již 2-3 měsíce. Při sedlání je celkem v pohodě - jen dotahování podbřišáku se mu zatím moc nezdá - není se co divit... Zatím jsem si říkala, že ho nechám do léta jen tak poflakovat a sem tam na něj dát cajky, aby věděl, že se nic neděje. Minulý týden mě kopytář kamaráda trochu vyhecoval, ať na něj zkusím už sednout, že mu to neuškodí - žádný ježdění, jen posedět, pár kroků a dolů. (Že je hluboký sníh a dobře se do něj padá:) No tak jsem to zkusila... Za asistence manžela jsem nasedlala a vyvedla koně do výběhu - nedala jsem mu záměrně třmeny - chtěla jsem jen, aby zkusil váhu (55kg) jezdce na zádech. Nedala jsem ani otěže - manžel ho měl na lonžce a pod uzdou jsem mu nechala uzdečku - nechtěla jsem mu zbytečně cukat v hubě, kdyby něco. No a když jsem chtěla za mužovi asistence do sedla, tak se to koni nelíbilo - ustupoval bokem. Tak jsem si jen lehla přez sedlo a nechala ho v klidu stát - trochu ztuhnul, ale nic se nedělo, tak jsem asi po minutě vyhoupla nahoru a to byl tanec! Ve chvíli, kdy ucítil kolem těla moje nohy tak začal poskakovat ja šílený... nakonec se tedy uklidnil - já to useděla - manžel sice skončil v závěji na zádech, protože nečekal, že kůň vystřelí jak šipka. (Obecně je to "lenoch" a k rychlejšímu pohybu se nechá vyprovokovat jen sem tam bráchou ve výběhu...) No a problém je hlavně v tom, že se sice za chvilku uklidnil, ale stál napjatý - každý sebemeší pohyb ze sedla pro něj byl šok - chtěla jsem ho pohladit po krku - cuknul sebou, promluvila jsem zezhora - cuknul - sebemenší dotek nohama - cuknutí... udělali jsme pár desítek kroků a to šel sice tak nějak ve střehu, ale hezky - nezastavoval, necoural se. Sesednutí taky děs - jakmile jsem se svezla dolů vedle něj, tak ode mne uskočil, jak bych ho kousla... Zkusila jsem to ještě jednou včera - chtěla jsem jen sednou a pak slézt... no při prvním pokusu mi utekl pod zadkem a já skončila na zemi a při druhém si zase trochu zaskákal a já dostala bradou o jeho krk - skončilo to solidně roztrženou bradou o zapínání u přilby. :o( Jinak je koník kliďas - nechá si sáhnout všude, ošetřování, strouhání, vodění - prostě 100% - jde za mnou všude. Myslela jsem, že mi důvěřuje, ale je tohle o nedůvěře, nebo mu mám prostě dát ještě ten čas? Jsem tedy už více-méně rozhodlá, že ho ještě nějaký čas nechám - není kam spěchat - je to rodinný mazel. Já jen, že jsem dřív s obsedáním jiného hřebce ani kobylky problém neměla... On je asi prostě torchu větší citlivka na nové věci - třeba odpocovací deku ze začátku strašně řešil a trvalo nám, než pochopil, že ho nesežere - dneska když je potřeba ji na něj chvilku hodit, tak nemá problém, jen to chtělo hooodně trpělivosti a důslednost. Nechci, aby měl z ježděni trauma...

Jestlize clovek uz pri prvnim obsedani ocekava rodeo a ze spadne, je to spatne. Co takhle na kone hned nesedat, ale nechat se jen vyhodit na holeho kone, lezet na brise a kone chvalit, pripadne mu dat pamlsek? Jeden drzi kone u hlavy a chvali ho, druhy naseda, treti pomaha pri nasedani. Zadne stresovani a nedejboze cukani a uz vubec ne udidlem, jen chvaleni, uklidnovani a pamlsek. Ono sedlo na zadech a clovek na zadech jsou pro kone dve ruzne veci. Pro kone je clovek na zadech uplne jiny tvor, nez netyz clovek vedle kone, proto by se u mladych koni melo casto sesedat a chodit vedle kone. Kdyz snese leziciho jezdce, pridala bych par kroku s vodicem, pochvalit, slezt a pamlsek. Teprve az potom bych si na kone sedla..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestlize clovek uz pri prvnim obsedani ocekava rodeo a ze spadne, je to spatne. Co takhle na kone hned nesedat, ale nechat se jen vyhodit na holeho kone, lezet na brise a kone chvalit, pripadne mu dat pamlsek? Jeden drzi kone u hlavy a chvali ho, druhy naseda, treti pomaha pri nasedani. Zadne stresovani a nedejboze cukani a uz vubec ne udidlem, jen chvaleni, uklidnovani a pamlsek. Ono sedlo na zadech a clovek na zadech jsou pro kone dve ruzne veci. Pro kone je clovek na zadech uplne jiny tvor, nez netyz clovek vedle kone, proto by se u mladych koni melo casto sesedat a chodit vedle kone. Kdyz snese leziciho jezdce, pridala bych par kroku s vodicem, pochvalit, slezt a pamlsek. Teprve az potom bych si na kone sedla..

Zajimalo by me, jak velky je rozdil z pohledu kone jestli si clovek sedne, nebo lehne. Nemyslim to jako rypani to vubec tak prosim neberte. Jen to lehnuti mi prijde daleko vic pro cloveka nebezpecnejsi teda nez to sednuti

Kazdopadne si myslim, ze u zadavatelky bylo na konika brzo. Nebyl proste pripraveny. Jeste me napadlo, ze jestli treba pana manzela takhle se sedlem a s udidlem neznal, tak proste znervoznel... Ja na meho kone posadila prvne kamaradku aby mel u hlavy me - cloveka ktereho zna a duveruje mu - a az potom po case jsem sedala ja...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestlize clovek uz pri prvnim obsedani ocekava rodeo a ze spadne, je to spatne. Co takhle na kone hned nesedat, ale nechat se jen vyhodit na holeho kone, lezet na brise a kone chvalit, pripadne mu dat pamlsek? Jeden drzi kone u hlavy a chvali ho, druhy naseda, treti pomaha pri nasedani. Zadne stresovani a nedejboze cukani a uz vubec ne udidlem, jen chvaleni, uklidnovani a pamlsek. Ono sedlo na zadech a clovek na zadech jsou pro kone dve ruzne veci. Pro kone je clovek na zadech uplne jiny tvor, nez netyz clovek vedle kone, proto by se u mladych koni melo casto sesedat a chodit vedle kone. Kdyz snese leziciho jezdce, pridala bych par kroku s vodicem, pochvalit, slezt a pamlsek. Teprve az potom bych si na kone sedla..

Příjde mi blbost na koně hned sedat, mě se osvědčilo první den jen přes břicho 2x-3x za sebou a konec, druhý den to samé, třetí taky...a pak jen sednout a dolů, žádné popocházení nic...další den nejprve přes břicho, pak nohuru, dolu, nahoru a krok....A jako předpřípravu doporučuje práci na dvou lonžích, kůň se takto výborně připravý, zvykne se na "pomůcky" udidlem, je oplácaný z boku lonžema, které jsou provlečené třmenama, takže i pomáhají případně nepřevracet hlavu, kůň získá větší sebevědomí, lépe se uvolní, naučí se přemýšlet více sám za sebe (člověk chodí za ním, takže je nucet více se hlídat např. kam šlape atd...)...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojda, máme 3letého koníka. Zvyklý na sedlo a uzdečku - procházky s "plnou polní" mu nečiní problém... Chodí tak již 2-3 měsíce. Při sedlání je celkem v pohodě - jen dotahování podbřišáku se mu zatím moc nezdá - není se co divit... Zatím jsem si říkala, že ho nechám do léta jen tak poflakovat a sem tam na něj dát cajky, aby věděl, že se nic neděje. Minulý týden mě kopytář kamaráda trochu vyhecoval, ať na něj zkusím už sednout, že mu to neuškodí - žádný ježdění, jen posedět, pár kroků a dolů. (Že je hluboký sníh a dobře se do něj padá:) No tak jsem to zkusila... Za asistence manžela jsem nasedlala a vyvedla koně do výběhu - nedala jsem mu záměrně třmeny - chtěla jsem jen, aby zkusil váhu (55kg) jezdce na zádech. Nedala jsem ani otěže - manžel ho měl na lonžce a pod uzdou jsem mu nechala uzdečku - nechtěla jsem mu zbytečně cukat v hubě, kdyby něco. No a když jsem chtěla za mužovi asistence do sedla, tak se to koni nelíbilo - ustupoval bokem. Tak jsem si jen lehla přez sedlo a nechala ho v klidu stát - trochu ztuhnul, ale nic se nedělo, tak jsem asi po minutě vyhoupla nahoru a to byl tanec! Ve chvíli, kdy ucítil kolem těla moje nohy tak začal poskakovat ja šílený... nakonec se tedy uklidnil - já to useděla - manžel sice skončil v závěji na zádech, protože nečekal, že kůň vystřelí jak šipka. (Obecně je to "lenoch" a k rychlejšímu pohybu se nechá vyprovokovat jen sem tam bráchou ve výběhu...) No a problém je hlavně v tom, že se sice za chvilku uklidnil, ale stál napjatý - každý sebemeší pohyb ze sedla pro něj byl šok - chtěla jsem ho pohladit po krku - cuknul sebou, promluvila jsem zezhora - cuknul - sebemenší dotek nohama - cuknutí... udělali jsme pár desítek kroků a to šel sice tak nějak ve střehu, ale hezky - nezastavoval, necoural se. Sesednutí taky děs - jakmile jsem se svezla dolů vedle něj, tak ode mne uskočil, jak bych ho kousla... Zkusila jsem to ještě jednou včera - chtěla jsem jen sednou a pak slézt... no při prvním pokusu mi utekl pod zadkem a já skončila na zemi a při druhém si zase trochu zaskákal a já dostala bradou o jeho krk - skončilo to solidně roztrženou bradou o zapínání u přilby. :o( Jinak je koník kliďas - nechá si sáhnout všude, ošetřování, strouhání, vodění - prostě 100% - jde za mnou všude. Myslela jsem, že mi důvěřuje, ale je tohle o nedůvěře, nebo mu mám prostě dát ještě ten čas? Jsem tedy už více-méně rozhodlá, že ho ještě nějaký čas nechám - není kam spěchat - je to rodinný mazel. Já jen, že jsem dřív s obsedáním jiného hřebce ani kobylky problém neměla... On je asi prostě torchu větší citlivka na nové věci - třeba odpocovací deku ze začátku strašně řešil a trvalo nám, než pochopil, že ho nesežere - dneska když je potřeba ji na něj chvilku hodit, tak nemá problém, jen to chtělo hooodně trpělivosti a důslednost. Nechci, aby měl z ježděni trauma...

Zbytečně zbrklé. Měli jste skončit u:
"Tak jsem si jen lehla přez sedlo a nechala ho v klidu stát - trochu ztuhnul, ale nic se nedělo," - tady jsi měla pohladit, pochválit a slézt.
Že je toho na něj dost, jste byli varováni už u:
" No a když jsem chtěla za mužovi asistence do sedla, tak se to koni nelíbilo - ustupoval bokem."
To, že dál nechal na sebe nalehnout, i přesto, že se cítil nesvůj, vypovídá naopak o jeho důvěře - a vy jste to přehnali.
Ale žádný učený z nebe nespadl, chce to chvíli dát mu pokoj, pomalu a znova, při kroku, který už cítí jako nepohodlný a dává to najevo, okamžik vydržet, ohromně pochválit a ten den ukončit.
Nemám na obsedání, jako téměř na nic, pomocníka - nejsou lidi. Při obsedání si vystačím s koněm uvázaným na stájovce u zábradlí a problémy nejsou. Až klidně snese vylézání, sedění na hřbetě, teprv někam odcházíme. Chce to jen dobře číst koně a požadavky dávkovat velmi opatrně. Klidně každý den, ale jen co snese.
Ne - tohle vydržel ( ale s projevenou nechutí) , tak naložím dál... a dál... a pak se divit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojda, máme 3letého koníka. Zvyklý na sedlo a uzdečku - procházky s "plnou polní" mu nečiní problém... Chodí tak již 2-3 měsíce. Při sedlání je celkem v pohodě - jen dotahování podbřišáku se mu zatím moc nezdá - není se co divit... Zatím jsem si říkala, že ho nechám do léta jen tak poflakovat a sem tam na něj dát cajky, aby věděl, že se nic neděje. Minulý týden mě kopytář kamaráda trochu vyhecoval, ať na něj zkusím už sednout, že mu to neuškodí - žádný ježdění, jen posedět, pár kroků a dolů. (Že je hluboký sníh a dobře se do něj padá:) No tak jsem to zkusila... Za asistence manžela jsem nasedlala a vyvedla koně do výběhu - nedala jsem mu záměrně třmeny - chtěla jsem jen, aby zkusil váhu (55kg) jezdce na zádech. Nedala jsem ani otěže - manžel ho měl na lonžce a pod uzdou jsem mu nechala uzdečku - nechtěla jsem mu zbytečně cukat v hubě, kdyby něco. No a když jsem chtěla za mužovi asistence do sedla, tak se to koni nelíbilo - ustupoval bokem. Tak jsem si jen lehla přez sedlo a nechala ho v klidu stát - trochu ztuhnul, ale nic se nedělo, tak jsem asi po minutě vyhoupla nahoru a to byl tanec! Ve chvíli, kdy ucítil kolem těla moje nohy tak začal poskakovat ja šílený... nakonec se tedy uklidnil - já to useděla - manžel sice skončil v závěji na zádech, protože nečekal, že kůň vystřelí jak šipka. (Obecně je to "lenoch" a k rychlejšímu pohybu se nechá vyprovokovat jen sem tam bráchou ve výběhu...) No a problém je hlavně v tom, že se sice za chvilku uklidnil, ale stál napjatý - každý sebemeší pohyb ze sedla pro něj byl šok - chtěla jsem ho pohladit po krku - cuknul sebou, promluvila jsem zezhora - cuknul - sebemenší dotek nohama - cuknutí... udělali jsme pár desítek kroků a to šel sice tak nějak ve střehu, ale hezky - nezastavoval, necoural se. Sesednutí taky děs - jakmile jsem se svezla dolů vedle něj, tak ode mne uskočil, jak bych ho kousla... Zkusila jsem to ještě jednou včera - chtěla jsem jen sednou a pak slézt... no při prvním pokusu mi utekl pod zadkem a já skončila na zemi a při druhém si zase trochu zaskákal a já dostala bradou o jeho krk - skončilo to solidně roztrženou bradou o zapínání u přilby. :o( Jinak je koník kliďas - nechá si sáhnout všude, ošetřování, strouhání, vodění - prostě 100% - jde za mnou všude. Myslela jsem, že mi důvěřuje, ale je tohle o nedůvěře, nebo mu mám prostě dát ještě ten čas? Jsem tedy už více-méně rozhodlá, že ho ještě nějaký čas nechám - není kam spěchat - je to rodinný mazel. Já jen, že jsem dřív s obsedáním jiného hřebce ani kobylky problém neměla... On je asi prostě torchu větší citlivka na nové věci - třeba odpocovací deku ze začátku strašně řešil a trvalo nám, než pochopil, že ho nesežere - dneska když je potřeba ji na něj chvilku hodit, tak nemá problém, jen to chtělo hooodně trpělivosti a důslednost. Nechci, aby měl z ježděni trauma...

Tak tak , uchvátali jste to. Já jsem přes svého koníka ležela ob den po dobu 1,5 měsíce, a až potom byl teprve tak klidný, že jsme si mohla dovolit si sednout. A první kroky byli také až za další 2 týdny. A pak už to šlo rychle a hlavně dobře kvůlu kvalitní přípravě, koníka jsme nezklamala tak mi věří i nadále když začneme něco nového.
Náš je extrémní plašan navíc s minulostí, kdy ho právě uspěchali a nikdo na něj pak nedokázal nasednout, ale i tak ikdyž je váš koník normální a je jen trochu cíťa, je nutné naučit se mu naslouchat. Dokud nestojí klidně a necítí se dobře, není chytré postupovat dál.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tak , uchvátali jste to. Já jsem přes svého koníka ležela ob den po dobu 1,5 měsíce, a až potom byl teprve tak klidný, že jsme si mohla dovolit si sednout. A první kroky byli také až za další 2 týdny. A pak už to šlo rychle a hlavně dobře kvůlu kvalitní přípravě, koníka jsme nezklamala tak mi věří i nadále když začneme něco nového.
Náš je extrémní plašan navíc s minulostí, kdy ho právě uspěchali a nikdo na něj pak nedokázal nasednout, ale i tak ikdyž je váš koník normální a je jen trochu cíťa, je nutné naučit se mu naslouchat. Dokud nestojí klidně a necítí se dobře, není chytré postupovat dál.

Jako určitě bych toho teď nenechala a neposlala koníka do výběhu ať se další půlrok fláká, pěkně ještě nabere na síle a sebevědomí...Myslím si, že je to kůň od koně, my obsedáme každý rok tak 5-7 hříbátek...( všechny přídou ze stejných podmínek, stejné zacházení..) Každý je jiný...Letos tu např. máme hřebečka na kterého se musí opravdu pomalu...Nejdřív to na něj zkusili jak na ostatní, lonžování ( ají se sedlem + spuštěné třmeny), pak několik týdnů jen přehoupnutí jezdce přez břicho a pak že si sednou..Hups a koník hodil salto...Normálně a chtěně...Nyní jsem ho začala " jezdit" já, protože jsem prý ženská...A hle, ono to jde..Pomalu ale jde...První den jsem ležela jen na břiše a koník hodil svíci, všici na mě volali ať se ihned pustím že se převrátí, já na to že dokuď mám sílu se udržet tak se držím...Koník šel zpět k zemi, já ho ještě opatrně pohladila, promluvila a seskočila...Nastal zlom a koník se semnou začal v celku kamarádit... Jako je to temperamentní plašan, ale pomaloučku to jde a je vidět že se to lepší, už tak nepanikaří a začíná semnou krásně kominukovat i když na něm sedím a nikdo ho nedrží ( jen v boxe zatím) , včera už byl dokonce uvolněný a to beru jako veliký pokrok..Chce to čas, neuspěchat ale určitě né si říct že za půl roku to bude třeba jiné..Jdětě na něj pomaleji...Můj koník je taktéž již na obsedání, ale je mezi námi něco úplně jiného..Má ve mě důvěru, navíc ho odmalička oplácávám , hrajeme si s palchtou, pytlem apod. A obsedání? Nespěchám , jednou jsem se ve stáji na něj tak přez břicho přehoupla (neměl na sobě nic) , prohlížel si mě, očuchával, tahal za nohavice a dobré..Tak jsem si sedla a trošku stuhnul..Posléze opět prohlídl a uvolnil..Já sesedla a pokračování bude až za dlóóuho..Jen občas zkouším jak jsme spolu na tom..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tak , uchvátali jste to. Já jsem přes svého koníka ležela ob den po dobu 1,5 měsíce, a až potom byl teprve tak klidný, že jsme si mohla dovolit si sednout. A první kroky byli také až za další 2 týdny. A pak už to šlo rychle a hlavně dobře kvůlu kvalitní přípravě, koníka jsme nezklamala tak mi věří i nadále když začneme něco nového.
Náš je extrémní plašan navíc s minulostí, kdy ho právě uspěchali a nikdo na něj pak nedokázal nasednout, ale i tak ikdyž je váš koník normální a je jen trochu cíťa, je nutné naučit se mu naslouchat. Dokud nestojí klidně a necítí se dobře, není chytré postupovat dál.

on už je problém v pobřišáku už tam kůn naznačuje odpor a ten odpor se ještě víc znásobí z nasedáním

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
on už je problém v pobřišáku už tam kůn naznačuje odpor a ten odpor se ještě víc znásobí z nasedáním

To já mám kobču slezského norika budou jí tři. Kobča se učí v zápřahu, se strojením nemá problém. Když jsem jí poprvé dala na záda sedlo (westernové), nijak jí to nevrušovalo, malinko se zarazila, že jí víc dotahuju než u postroje, ale v klidu. Šli jsme na procházku, kobča na lonži, když jsme viděli bubáka v klidu jsme si ho prohlédli. Došli jsme na louku, já chtěla kobču nechat poklusat na lonži, aby si zvykla na třmeny, ale kobča se vždy hned napojila (pracujeme podle přirozené komunikace), tak jsme zkoušeli zatěžování třmenů, na jedné i na druhé straně. Jsem na ní sama, takže hezky v klídku, když se jí to nezdálo, sama šla na kruh, ale hned zase ke mě. Tak jsem se přehoupla přes sedlo a kobča nic. Zkoušela jsem to s ní víckrát a ona je v klidu, dost s ní komunikuju a hodně si hrajeme, takže je naprosto v pohodě, nechá si vše líbit. A tak jsem nasedla a jely jsme loukou, nechala jsem jí jít, nijak jsem ji nerušila - ona poslouchá na povely co zná ze zápřahu, není potřeba jí nějak rušit v hubě. Kousek jsem naklusaly a o 10 minutách jsem z ní seskočila a šly jsme zase pěšky domů.
Já kobču do ničeho nenutím, když jí beru se sedlem, nejdříve zkoušíme klidné stání, čekám až mi sama dá najevo, že je připravená a že můžu nasednout. A to ona většinou opravdu sama naznačí. Je vidět, že jí vyjížďky baví. Dnes jsme byly počtvrté pod sedlem a už není potřeba ji dlouho přesvědčovat, je to opravdu zlatíčko. Jen pro upřesnění, sedím na ní vždy 10, max. 20 minut a tempo si určuje spíše ona.
Vím, že mě tu třeba někdo zdrbne a zašlape do země, ale myslím, že nedělám nic špatně a že je vše jen a jen o důvěře mezi koněm a jezdcem člověkem. Prostudovala jsem si pár knih a článků o PNH, ale podle mě by si každý měl udělat vlastní metodu, podle toho jak koník reaguje a co mu vyhovuje. Všechny moc zdravím Petra
A teď do mě!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To já mám kobču slezského norika budou jí tři. Kobča se učí v zápřahu, se strojením nemá problém. Když jsem jí poprvé dala na záda sedlo (westernové), nijak jí to nevrušovalo, malinko se zarazila, že jí víc dotahuju než u postroje, ale v klidu. Šli jsme na procházku, kobča na lonži, když jsme viděli bubáka v klidu jsme si ho prohlédli. Došli jsme na louku, já chtěla kobču nechat poklusat na lonži, aby si zvykla na třmeny, ale kobča se vždy hned napojila (pracujeme podle přirozené komunikace), tak jsme zkoušeli zatěžování třmenů, na jedné i na druhé straně. Jsem na ní sama, takže hezky v klídku, když se jí to nezdálo, sama šla na kruh, ale hned zase ke mě. Tak jsem se přehoupla přes sedlo a kobča nic. Zkoušela jsem to s ní víckrát a ona je v klidu, dost s ní komunikuju a hodně si hrajeme, takže je naprosto v pohodě, nechá si vše líbit. A tak jsem nasedla a jely jsme loukou, nechala jsem jí jít, nijak jsem ji nerušila - ona poslouchá na povely co zná ze zápřahu, není potřeba jí nějak rušit v hubě. Kousek jsem naklusaly a o 10 minutách jsem z ní seskočila a šly jsme zase pěšky domů.
Já kobču do ničeho nenutím, když jí beru se sedlem, nejdříve zkoušíme klidné stání, čekám až mi sama dá najevo, že je připravená a že můžu nasednout. A to ona většinou opravdu sama naznačí. Je vidět, že jí vyjížďky baví. Dnes jsme byly počtvrté pod sedlem a už není potřeba ji dlouho přesvědčovat, je to opravdu zlatíčko. Jen pro upřesnění, sedím na ní vždy 10, max. 20 minut a tempo si určuje spíše ona.
Vím, že mě tu třeba někdo zdrbne a zašlape do země, ale myslím, že nedělám nic špatně a že je vše jen a jen o důvěře mezi koněm a jezdcem člověkem. Prostudovala jsem si pár knih a článků o PNH, ale podle mě by si každý měl udělat vlastní metodu, podle toho jak koník reaguje a co mu vyhovuje. Všechny moc zdravím Petra
A teď do mě!!!

Tak obsedání svého kníka mám za sebou, takže žádné teorie, nevím proč si člověk myslím, že obsedání je krocení nebo že by se mělo padat dobře připravený kůň by měl jezdce přijmout v klidu...velikou chybou bylo přiložení holeně, mladý kůn to nezná a proto na pobídky nohou je čas, a to je přímo váš případ, nelze na koně sednout a jezdit ho jako normálního koně, kůn co nezná dotyky potřebuje učit nejprve na to co zná ze země, což je hlas, proto je tolik předhazovaný výcvik na lonži. POkud kůn rozumí slovní pobídkám není problé s ním pak pracovat ze sedla bez holení, stejně tak je pro něj dobře chápána váha jezdce,dalším krok jsou jen lehké překlady otěží(!né tahání za udidlo) na krk...Váš problém vidím ve zbrklém postupu, sedlo je něco jiného než když na něj začne z vrchu šahat a mluvit na něj člověk, pro koně je to šok...ve vašem případě bych pokračovala ve vodění na ruce a dále sem tam zkusila při stálém mluvením s koně položit ruce přes sedlo, stejně tak se konívi nezamlouvá když jste nad, což je srozumitelné,proto pokud budete mít možnost nějakého špalku postavte koně u něj a vy se postavete na špalek a opět na něj mluvte tentokrát z větší výšky, stejně tak ho hladte na krku, položte ruce na sedlo, jako by jste se chystala nasednout, vše v klidu a třeba i sem tam s odměnou(ale nikdy né pravidelně).
Stejně tak nevím zdali kun byl zvyklí při vodění na ruce aby mu třmeny byly spuštěny volně? já jsem zprvu třmeny pod břichem spojila, aby zbytečně nebimbali a koně tak nerušili.
Pokud už pak budete sedět v sedle, nedělejte žádné prudké pohyby, klidně a tiše promlouvejte na koně, ani ho neplácejte po krku, není na to ze sedla zatím zvyklí a nepřikládejte zatím přiliš nohy, pobídky dělejte pouze hlasově či za pomoci manžela. Více bych se věnovala ošahávání koně v horní linii hřbetu...s dotahováním sedla také pozor, jeli mu nepříjemné dotahujet postuzpně a chvalte, jsou to základy které si ponese zbytek života.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To já mám kobču slezského norika budou jí tři. Kobča se učí v zápřahu, se strojením nemá problém. Když jsem jí poprvé dala na záda sedlo (westernové), nijak jí to nevrušovalo, malinko se zarazila, že jí víc dotahuju než u postroje, ale v klidu. Šli jsme na procházku, kobča na lonži, když jsme viděli bubáka v klidu jsme si ho prohlédli. Došli jsme na louku, já chtěla kobču nechat poklusat na lonži, aby si zvykla na třmeny, ale kobča se vždy hned napojila (pracujeme podle přirozené komunikace), tak jsme zkoušeli zatěžování třmenů, na jedné i na druhé straně. Jsem na ní sama, takže hezky v klídku, když se jí to nezdálo, sama šla na kruh, ale hned zase ke mě. Tak jsem se přehoupla přes sedlo a kobča nic. Zkoušela jsem to s ní víckrát a ona je v klidu, dost s ní komunikuju a hodně si hrajeme, takže je naprosto v pohodě, nechá si vše líbit. A tak jsem nasedla a jely jsme loukou, nechala jsem jí jít, nijak jsem ji nerušila - ona poslouchá na povely co zná ze zápřahu, není potřeba jí nějak rušit v hubě. Kousek jsem naklusaly a o 10 minutách jsem z ní seskočila a šly jsme zase pěšky domů.
Já kobču do ničeho nenutím, když jí beru se sedlem, nejdříve zkoušíme klidné stání, čekám až mi sama dá najevo, že je připravená a že můžu nasednout. A to ona většinou opravdu sama naznačí. Je vidět, že jí vyjížďky baví. Dnes jsme byly počtvrté pod sedlem a už není potřeba ji dlouho přesvědčovat, je to opravdu zlatíčko. Jen pro upřesnění, sedím na ní vždy 10, max. 20 minut a tempo si určuje spíše ona.
Vím, že mě tu třeba někdo zdrbne a zašlape do země, ale myslím, že nedělám nic špatně a že je vše jen a jen o důvěře mezi koněm a jezdcem člověkem. Prostudovala jsem si pár knih a článků o PNH, ale podle mě by si každý měl udělat vlastní metodu, podle toho jak koník reaguje a co mu vyhovuje. Všechny moc zdravím Petra
A teď do mě!!!

166.36
tak s koňmi zvozu mám také jen ty nejlepší zkušenosti, tyto koně se většinou dají obsednout bez mrknutí oka, protože díky všem postrojům jsou už na rachot a kdejaké řemínky přivyklé a stejně tak rachot vozu a sednutí člověka už jim nijak divné nepřipadá.
Nemyslím si, že byste dělala něco špatně.
Jednou jsme si koupila huculu z vozu, neobsedlou a ona nám hned po přivezení utekla, hledali jsme jí až našli o 3 vesnice dál. samozřejmě jsme byla líná jít těch 10km pěšky, tak jsme na ní nahupla ze starého kmenu a šlo se až domu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojda, máme 3letého koníka. Zvyklý na sedlo a uzdečku - procházky s "plnou polní" mu nečiní problém... Chodí tak již 2-3 měsíce. Při sedlání je celkem v pohodě - jen dotahování podbřišáku se mu zatím moc nezdá - není se co divit... Zatím jsem si říkala, že ho nechám do léta jen tak poflakovat a sem tam na něj dát cajky, aby věděl, že se nic neděje. Minulý týden mě kopytář kamaráda trochu vyhecoval, ať na něj zkusím už sednout, že mu to neuškodí - žádný ježdění, jen posedět, pár kroků a dolů. (Že je hluboký sníh a dobře se do něj padá:) No tak jsem to zkusila... Za asistence manžela jsem nasedlala a vyvedla koně do výběhu - nedala jsem mu záměrně třmeny - chtěla jsem jen, aby zkusil váhu (55kg) jezdce na zádech. Nedala jsem ani otěže - manžel ho měl na lonžce a pod uzdou jsem mu nechala uzdečku - nechtěla jsem mu zbytečně cukat v hubě, kdyby něco. No a když jsem chtěla za mužovi asistence do sedla, tak se to koni nelíbilo - ustupoval bokem. Tak jsem si jen lehla přez sedlo a nechala ho v klidu stát - trochu ztuhnul, ale nic se nedělo, tak jsem asi po minutě vyhoupla nahoru a to byl tanec! Ve chvíli, kdy ucítil kolem těla moje nohy tak začal poskakovat ja šílený... nakonec se tedy uklidnil - já to useděla - manžel sice skončil v závěji na zádech, protože nečekal, že kůň vystřelí jak šipka. (Obecně je to "lenoch" a k rychlejšímu pohybu se nechá vyprovokovat jen sem tam bráchou ve výběhu...) No a problém je hlavně v tom, že se sice za chvilku uklidnil, ale stál napjatý - každý sebemeší pohyb ze sedla pro něj byl šok - chtěla jsem ho pohladit po krku - cuknul sebou, promluvila jsem zezhora - cuknul - sebemenší dotek nohama - cuknutí... udělali jsme pár desítek kroků a to šel sice tak nějak ve střehu, ale hezky - nezastavoval, necoural se. Sesednutí taky děs - jakmile jsem se svezla dolů vedle něj, tak ode mne uskočil, jak bych ho kousla... Zkusila jsem to ještě jednou včera - chtěla jsem jen sednou a pak slézt... no při prvním pokusu mi utekl pod zadkem a já skončila na zemi a při druhém si zase trochu zaskákal a já dostala bradou o jeho krk - skončilo to solidně roztrženou bradou o zapínání u přilby. :o( Jinak je koník kliďas - nechá si sáhnout všude, ošetřování, strouhání, vodění - prostě 100% - jde za mnou všude. Myslela jsem, že mi důvěřuje, ale je tohle o nedůvěře, nebo mu mám prostě dát ještě ten čas? Jsem tedy už více-méně rozhodlá, že ho ještě nějaký čas nechám - není kam spěchat - je to rodinný mazel. Já jen, že jsem dřív s obsedáním jiného hřebce ani kobylky problém neměla... On je asi prostě torchu větší citlivka na nové věci - třeba odpocovací deku ze začátku strašně řešil a trvalo nám, než pochopil, že ho nesežere - dneska když je potřeba ji na něj chvilku hodit, tak nemá problém, jen to chtělo hooodně trpělivosti a důslednost. Nechci, aby měl z ježděni trauma...

Zdravím, mám také mladého koníka, 3 roky starého a již třetí měsíc si na něho občas sednu na pár minut při čištění když je přivázaný. Začali jsme tak, že jsem si vzala plechový kýbl a dal mu ho k nohám, když si zvykl na kýbl, postavila jsem se na něho a čistila a osahávala ho z kýble, po čase, když kýbl byl samozřejmostí jsem se začala o koníka opírat až jsme se dastali k lehu přes břicho, vše v klidu. Po nějaké době jsem se na něho z kýble vyšvihla celá, koník vykulený, ale stál, pochválit a hned dolů. Takhle to trénujeme vlastně do teď, ale jelikož je na to již naprosto navyklý, přidaly jsme prvky typu otočení se mu na hřbetě kolem dokola, různě ho ošmatlávám, tleskám, hýbu se, přikládám k tělu nohy a koník to snáší dokonale. Dokonce jsem ho i odvázala, aby si šel kam chce a jen tak si pochodoval a v klidu, ještě neumíme chodit tak, abychom obešli celou ohradu, to v žádném případě, ale nelítá, nebojí se, že mě má na zádech. Nyní mám sedlo asi měsíc, ale je to opravdu něco jiného, koník se s ním ještě zcela neskamarádil a i když je pravda, že jsem na něm v sedle již seděla, bylo znát, že to není ono a ted budeme zase delší dobu trénovat jen samotné sedlo, ted děláme na lonži a seznamujeme se s boucháním třmenů a různým plácáním pobočnic a je vidět, že ikdyž ho má na hřbetě již po několikáte není to ono a přitom mě bez sedla na hřbetě vůbec neřeší. Jak je psáno výše, chce to vše dělat strašně pomalu a při sebemenším zaváháním koně nejít dál. Držím palce!!!