Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.103.250
Vypravování-Příběh jednoho koně
Povím vám příběh jednoho koně,který neměl moc hezké „dětství“.
Vždycky jsem si myslela ,že budu silné hříbátko a budu se mít jako v bavlnce. Taková myšlenka mě napadla když jsem přišla na svět. Bylo kolem mě hodně lidí a slyšela jsem jak každý je šťastný. V tu chvíli jsem byla šťastná i já. Měla jsem se moc dobře,byla jsem s maminkou v boxe a dostala jméno Berenika. Moc se mi to jméno líbilo a padlo mi jako ulitý. Po nějakém čase jsem mohla už na pastvu s maminkou a ostatními hříbátky. Hrála jsem si s mými kamarády a měla pocit,že prožiju své „dětství“ bezstarostně.
Když jsem měla rok, byla jsem prodána do stáje. Byla zavřená v boxe a lidi kolem mě dělali jako kdybych tam ani nebyla. Vždycky mě přišel někdo navštívit když mi šel dát seno a nebo poklidit v boxe. Na pastvu jsem se dostala 1x za týden a to ještě jen tak abych se mohla proběhnout. Už mě nebavilo furt stát jenom v boxe a přemýšlet nad tím jestli mě zítra pustí na pastvu nebo ne. Rozhodla jsem se,že budu na lidi zlá a třeba mi dají volnost. Takhle to se mnou pokračovalo další rok. Můj majitel, mě začal bit a brát na mě bič. Byla jsem na něho víc protivná,protože mě to bolelo a chtěla jsem se dostat pryč z té tmavé stáje,kde jsem byla odstrčená od mých kamarádů. Jednou mě majitel uvázal dal na mě sedlo do pusy mi dal nějaké železo a vzal mě ven. Sedl si na mě a já začala házet hrby. Bylo to nepříjemné. Začala jsem cválat,protože mě majitel držel strašně zkrátka. Začala ještě jednou házet hrby a vykopávat do strany,dělala jsem to tak dlouho dokud majitel nespadl.Nakonec se mi to podařilo a majitele shodila. Utekla jsem mu a cítila jsem po dlouhé době volnost. Po chvíli se mi otěže začali plést do předních noh. Musela jsem zpomalit,aby se mi nic nestalo. Napásla jsem se a cítila se jako když jsem byla malinké hříbátko. Pak mě chytli a já zase musela poslušně do boxu. Na druhý den přišel ke mě holka dala mi ohlávku a začala mi dávat kamaše. Vzala mě na vodítku ven a zavedla do přepravníku. Jeli jsme dlouhou cestu nevěděla jsem kam jedeme,ale pak jsem slyšela řechtat koně.
Přišla si pro mě moje nová majitelka a zavedla mě do boxu,kde jsem měla kolem sebe nové koníky.Hned jsem se seznámila s valáškem Erikem,který byl hned vedle mě v boxe. Měli jsme mezi sebou malou zeď takže jsme na sebe došáhli.Každej den jsem byla na pastvě s Erikem a měla se dobře. Moje nová majitelka se mi moc věnovala,pak jsem už dokonce nebyla na ní ani zlá. Protože jsem zjístila že mi to je k ničemu. Ale pak mě najednou moje majitelka zavedla kruhové ohrady kde mi dala volnost a já klusala a cválala … Po chvíli za mnou přišla moje majitelka a chtěla se mnou jako kdyby komunikovat vedlo se jí opravdu dobře. Po nějakém týdnu jsem jí začla trošku rozumět co po mě asi chce. Komunikovali jsme spolu a já doufala,že už mě moje majitelka neprodá. Za půl roku jsem byla obsedlá krásná kobyla,která nepotřebovala mít udidlo a bič. Cítila jsem volnost,která mi dávala energii mohla jsem se proběhnout kdy jsem chtěla hrát si s Enrikem na pastvě . Jednoho dne ke mně přišla jedna holka,kterou jsem vůbec neznala. Otevřela box, vzala čištění a začla mě hřebelcovat.Byla jsem uvolněná,ale furt jsem koukala kdo to je. Česala mi hřívu a pak mě objala. Řekla mi, Ahoj Bereniko,budu se teď o tebe starat. Doufám,že budeme kamarádky. Také jsme spolu začli komunikovat a měla jsem se vážně moc dobře. Teď už o sobě můžu říct,že jsem opravdu silná a statečná Berenika.
Chci pouze váš názor. Jestli tu slohovku můžu přečíst,nebo je to absolutní propadák 
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.8.42
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vypravování-Příběh jednoho koně
Povím vám příběh jednoho koně,který neměl moc hezké „dětství“.
Vždycky jsem si myslela ,že budu silné hříbátko a budu se mít jako v bavlnce. Taková myšlenka mě napadla když jsem přišla na svět. Bylo kolem mě hodně lidí a slyšela jsem jak každý je šťastný. V tu chvíli jsem byla šťastná i já. Měla jsem se moc dobře,byla jsem s maminkou v boxe a dostala jméno Berenika. Moc se mi to jméno líbilo a padlo mi jako ulitý. Po nějakém čase jsem mohla už na pastvu s maminkou a ostatními hříbátky. Hrála jsem si s mými kamarády a měla pocit,že prožiju své „dětství“ bezstarostně.
Když jsem měla rok, byla jsem prodána do stáje. Byla zavřená v boxe a lidi kolem mě dělali jako kdybych tam ani nebyla. Vždycky mě přišel někdo navštívit když mi šel dát seno a nebo poklidit v boxe. Na pastvu jsem se dostala 1x za týden a to ještě jen tak abych se mohla proběhnout. Už mě nebavilo furt stát jenom v boxe a přemýšlet nad tím jestli mě zítra pustí na pastvu nebo ne. Rozhodla jsem se,že budu na lidi zlá a třeba mi dají volnost. Takhle to se mnou pokračovalo další rok. Můj majitel, mě začal bit a brát na mě bič. Byla jsem na něho víc protivná,protože mě to bolelo a chtěla jsem se dostat pryč z té tmavé stáje,kde jsem byla odstrčená od mých kamarádů. Jednou mě majitel uvázal dal na mě sedlo do pusy mi dal nějaké železo a vzal mě ven. Sedl si na mě a já začala házet hrby. Bylo to nepříjemné. Začala jsem cválat,protože mě majitel držel strašně zkrátka. Začala ještě jednou házet hrby a vykopávat do strany,dělala jsem to tak dlouho dokud majitel nespadl.Nakonec se mi to podařilo a majitele shodila. Utekla jsem mu a cítila jsem po dlouhé době volnost. Po chvíli se mi otěže začali plést do předních noh. Musela jsem zpomalit,aby se mi nic nestalo. Napásla jsem se a cítila se jako když jsem byla malinké hříbátko. Pak mě chytli a já zase musela poslušně do boxu. Na druhý den přišel ke mě holka dala mi ohlávku a začala mi dávat kamaše. Vzala mě na vodítku ven a zavedla do přepravníku. Jeli jsme dlouhou cestu nevěděla jsem kam jedeme,ale pak jsem slyšela řechtat koně.
Přišla si pro mě moje nová majitelka a zavedla mě do boxu,kde jsem měla kolem sebe nové koníky.Hned jsem se seznámila s valáškem Erikem,který byl hned vedle mě v boxe. Měli jsme mezi sebou malou zeď takže jsme na sebe došáhli.Každej den jsem byla na pastvě s Erikem a měla se dobře. Moje nová majitelka se mi moc věnovala,pak jsem už dokonce nebyla na ní ani zlá. Protože jsem zjístila že mi to je k ničemu. Ale pak mě najednou moje majitelka zavedla kruhové ohrady kde mi dala volnost a já klusala a cválala … Po chvíli za mnou přišla moje majitelka a chtěla se mnou jako kdyby komunikovat vedlo se jí opravdu dobře. Po nějakém týdnu jsem jí začla trošku rozumět co po mě asi chce. Komunikovali jsme spolu a já doufala,že už mě moje majitelka neprodá. Za půl roku jsem byla obsedlá krásná kobyla,která nepotřebovala mít udidlo a bič. Cítila jsem volnost,která mi dávala energii mohla jsem se proběhnout kdy jsem chtěla hrát si s Enrikem na pastvě . Jednoho dne ke mně přišla jedna holka,kterou jsem vůbec neznala. Otevřela box, vzala čištění a začla mě hřebelcovat.Byla jsem uvolněná,ale furt jsem koukala kdo to je. Česala mi hřívu a pak mě objala. Řekla mi, Ahoj Bereniko,budu se teď o tebe starat. Doufám,že budeme kamarádky. Také jsme spolu začli komunikovat a měla jsem se vážně moc dobře. Teď už o sobě můžu říct,že jsem opravdu silná a statečná Berenika.
Chci pouze váš názor. Jestli tu slohovku můžu přečíst,nebo je to absolutní propadák
Je to hezký, ale přijde mi to tak na 8. třídu...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.80.181
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vypravování-Příběh jednoho koně
Povím vám příběh jednoho koně,který neměl moc hezké „dětství“.
Vždycky jsem si myslela ,že budu silné hříbátko a budu se mít jako v bavlnce. Taková myšlenka mě napadla když jsem přišla na svět. Bylo kolem mě hodně lidí a slyšela jsem jak každý je šťastný. V tu chvíli jsem byla šťastná i já. Měla jsem se moc dobře,byla jsem s maminkou v boxe a dostala jméno Berenika. Moc se mi to jméno líbilo a padlo mi jako ulitý. Po nějakém čase jsem mohla už na pastvu s maminkou a ostatními hříbátky. Hrála jsem si s mými kamarády a měla pocit,že prožiju své „dětství“ bezstarostně.
Když jsem měla rok, byla jsem prodána do stáje. Byla zavřená v boxe a lidi kolem mě dělali jako kdybych tam ani nebyla. Vždycky mě přišel někdo navštívit když mi šel dát seno a nebo poklidit v boxe. Na pastvu jsem se dostala 1x za týden a to ještě jen tak abych se mohla proběhnout. Už mě nebavilo furt stát jenom v boxe a přemýšlet nad tím jestli mě zítra pustí na pastvu nebo ne. Rozhodla jsem se,že budu na lidi zlá a třeba mi dají volnost. Takhle to se mnou pokračovalo další rok. Můj majitel, mě začal bit a brát na mě bič. Byla jsem na něho víc protivná,protože mě to bolelo a chtěla jsem se dostat pryč z té tmavé stáje,kde jsem byla odstrčená od mých kamarádů. Jednou mě majitel uvázal dal na mě sedlo do pusy mi dal nějaké železo a vzal mě ven. Sedl si na mě a já začala házet hrby. Bylo to nepříjemné. Začala jsem cválat,protože mě majitel držel strašně zkrátka. Začala ještě jednou házet hrby a vykopávat do strany,dělala jsem to tak dlouho dokud majitel nespadl.Nakonec se mi to podařilo a majitele shodila. Utekla jsem mu a cítila jsem po dlouhé době volnost. Po chvíli se mi otěže začali plést do předních noh. Musela jsem zpomalit,aby se mi nic nestalo. Napásla jsem se a cítila se jako když jsem byla malinké hříbátko. Pak mě chytli a já zase musela poslušně do boxu. Na druhý den přišel ke mě holka dala mi ohlávku a začala mi dávat kamaše. Vzala mě na vodítku ven a zavedla do přepravníku. Jeli jsme dlouhou cestu nevěděla jsem kam jedeme,ale pak jsem slyšela řechtat koně.
Přišla si pro mě moje nová majitelka a zavedla mě do boxu,kde jsem měla kolem sebe nové koníky.Hned jsem se seznámila s valáškem Erikem,který byl hned vedle mě v boxe. Měli jsme mezi sebou malou zeď takže jsme na sebe došáhli.Každej den jsem byla na pastvě s Erikem a měla se dobře. Moje nová majitelka se mi moc věnovala,pak jsem už dokonce nebyla na ní ani zlá. Protože jsem zjístila že mi to je k ničemu. Ale pak mě najednou moje majitelka zavedla kruhové ohrady kde mi dala volnost a já klusala a cválala … Po chvíli za mnou přišla moje majitelka a chtěla se mnou jako kdyby komunikovat vedlo se jí opravdu dobře. Po nějakém týdnu jsem jí začla trošku rozumět co po mě asi chce. Komunikovali jsme spolu a já doufala,že už mě moje majitelka neprodá. Za půl roku jsem byla obsedlá krásná kobyla,která nepotřebovala mít udidlo a bič. Cítila jsem volnost,která mi dávala energii mohla jsem se proběhnout kdy jsem chtěla hrát si s Enrikem na pastvě . Jednoho dne ke mně přišla jedna holka,kterou jsem vůbec neznala. Otevřela box, vzala čištění a začla mě hřebelcovat.Byla jsem uvolněná,ale furt jsem koukala kdo to je. Česala mi hřívu a pak mě objala. Řekla mi, Ahoj Bereniko,budu se teď o tebe starat. Doufám,že budeme kamarádky. Také jsme spolu začli komunikovat a měla jsem se vážně moc dobře. Teď už o sobě můžu říct,že jsem opravdu silná a statečná Berenika.
Chci pouze váš názor. Jestli tu slohovku můžu přečíst,nebo je to absolutní propadák
Já bych tipla 5.-6. třída... nekoňáci to nepoberou...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.163.101
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já bych tipla 5.-6. třída... nekoňáci to nepoberou...
já jsem psala podobně a co sjem začala opravdu "psát" tak sem se zhrozila co sem byla předtím schopná seskládat 
... Ale tak je to hezké ale kdybys to chtěla někde vydat, opravdu by se to muselo přepracovat 
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.4.69
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
já jsem psala podobně a co sjem začala opravdu "psát" tak sem se zhrozila co sem byla předtím schopná seskládat ... Ale tak je to hezké ale kdybys to chtěla někde vydat, opravdu by se to muselo přepracovat
Ještě je tam taky pár chybiček v i/y a několik ne zcela gramaticky správných vět a vazeb. Chtělo by to ještě dopilovat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.151.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ještě je tam taky pár chybiček v i/y a několik ne zcela gramaticky správných vět a vazeb. Chtělo by to ještě dopilovat.
Určitě bych to předělala, rozvedla víc příběh, je to stručné, sekavé samé "pak". Příběh si musíš v hlavě představovat abys jej mohla napsat. Nejsou v tom emoce, je to stručné a chladné. Ten kůň to vypráví jak nepodstatnou část života natož že je to děj který se odehrává. Další věc, jak může mladý kůň vědět co je bič, co je sedlo když se s tím setkává prvně? Spíš by se hodily věty typu " majitel na mne vzal něco čím mě začal bít, říkal tomu bič...." atd. Prostě si s tím pohrát a vcítit se do toho koně. Další věc je narození, myslím si že když se hříbě narodí tak jej nenapadne že se bude mít dobře ale čučí kde to jako je, všechno je nové, velké a nejradši by se vrátilo odkud přišlo. Pak začne poznávat okolí, napije se mléka, matka jej olíže atd. Prostě ať to trošku dojme a ať je to více k pravdě. Když to rozepíšeš budeš to mít nejen delší ale i lepší.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.236.80
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vypravování-Příběh jednoho koně
Povím vám příběh jednoho koně,který neměl moc hezké „dětství“.
Vždycky jsem si myslela ,že budu silné hříbátko a budu se mít jako v bavlnce. Taková myšlenka mě napadla když jsem přišla na svět. Bylo kolem mě hodně lidí a slyšela jsem jak každý je šťastný. V tu chvíli jsem byla šťastná i já. Měla jsem se moc dobře,byla jsem s maminkou v boxe a dostala jméno Berenika. Moc se mi to jméno líbilo a padlo mi jako ulitý. Po nějakém čase jsem mohla už na pastvu s maminkou a ostatními hříbátky. Hrála jsem si s mými kamarády a měla pocit,že prožiju své „dětství“ bezstarostně.
Když jsem měla rok, byla jsem prodána do stáje. Byla zavřená v boxe a lidi kolem mě dělali jako kdybych tam ani nebyla. Vždycky mě přišel někdo navštívit když mi šel dát seno a nebo poklidit v boxe. Na pastvu jsem se dostala 1x za týden a to ještě jen tak abych se mohla proběhnout. Už mě nebavilo furt stát jenom v boxe a přemýšlet nad tím jestli mě zítra pustí na pastvu nebo ne. Rozhodla jsem se,že budu na lidi zlá a třeba mi dají volnost. Takhle to se mnou pokračovalo další rok. Můj majitel, mě začal bit a brát na mě bič. Byla jsem na něho víc protivná,protože mě to bolelo a chtěla jsem se dostat pryč z té tmavé stáje,kde jsem byla odstrčená od mých kamarádů. Jednou mě majitel uvázal dal na mě sedlo do pusy mi dal nějaké železo a vzal mě ven. Sedl si na mě a já začala házet hrby. Bylo to nepříjemné. Začala jsem cválat,protože mě majitel držel strašně zkrátka. Začala ještě jednou házet hrby a vykopávat do strany,dělala jsem to tak dlouho dokud majitel nespadl.Nakonec se mi to podařilo a majitele shodila. Utekla jsem mu a cítila jsem po dlouhé době volnost. Po chvíli se mi otěže začali plést do předních noh. Musela jsem zpomalit,aby se mi nic nestalo. Napásla jsem se a cítila se jako když jsem byla malinké hříbátko. Pak mě chytli a já zase musela poslušně do boxu. Na druhý den přišel ke mě holka dala mi ohlávku a začala mi dávat kamaše. Vzala mě na vodítku ven a zavedla do přepravníku. Jeli jsme dlouhou cestu nevěděla jsem kam jedeme,ale pak jsem slyšela řechtat koně.
Přišla si pro mě moje nová majitelka a zavedla mě do boxu,kde jsem měla kolem sebe nové koníky.Hned jsem se seznámila s valáškem Erikem,který byl hned vedle mě v boxe. Měli jsme mezi sebou malou zeď takže jsme na sebe došáhli.Každej den jsem byla na pastvě s Erikem a měla se dobře. Moje nová majitelka se mi moc věnovala,pak jsem už dokonce nebyla na ní ani zlá. Protože jsem zjístila že mi to je k ničemu. Ale pak mě najednou moje majitelka zavedla kruhové ohrady kde mi dala volnost a já klusala a cválala … Po chvíli za mnou přišla moje majitelka a chtěla se mnou jako kdyby komunikovat vedlo se jí opravdu dobře. Po nějakém týdnu jsem jí začla trošku rozumět co po mě asi chce. Komunikovali jsme spolu a já doufala,že už mě moje majitelka neprodá. Za půl roku jsem byla obsedlá krásná kobyla,která nepotřebovala mít udidlo a bič. Cítila jsem volnost,která mi dávala energii mohla jsem se proběhnout kdy jsem chtěla hrát si s Enrikem na pastvě . Jednoho dne ke mně přišla jedna holka,kterou jsem vůbec neznala. Otevřela box, vzala čištění a začla mě hřebelcovat.Byla jsem uvolněná,ale furt jsem koukala kdo to je. Česala mi hřívu a pak mě objala. Řekla mi, Ahoj Bereniko,budu se teď o tebe starat. Doufám,že budeme kamarádky. Také jsme spolu začli komunikovat a měla jsem se vážně moc dobře. Teď už o sobě můžu říct,že jsem opravdu silná a statečná Berenika.
Chci pouze váš názor. Jestli tu slohovku můžu přečíst,nebo je to absolutní propadák
Přesně tak - je to moc rychlé, stručné, zmatené - jestli to má být slohová práce jako vyprávění nebo příběh, tak si s tím víc pohraj a neprchej tak křečovitě do cíle. Rozvěď příběh podobně ve stylu Černého krasavce. Podstatné je lépe posat dění okolo a to "nové" - pohraj si s větama i slovíčkama. To co můžeš parádně popisovat a rozepisovat v několik větách, právě jako první pohled a pocity hříběte když příjde na svět shrneš do věty "myslela jsem že se budu mít jako v bavlnce" (co o tom novorozeněně může vědět??). Naproti tomu se později naprosto zbytečně rozepisuješ o tom jak koni nandávají kamaše a nakládají ho do přepravníku - předpokládám, že nejsi-li z "koňařský školy", tak to bude práce pro naprostý jezdecký laiky a co ti ví o kamaších a přepravníku?? To je pro ně dost zbytečná informace, která se dá shrnout do věty "odvezli mě pryč".
Stejně tak se vyvaruj spojení "házet hrby" a "komunikovat" - laik nepochopí co si pod tím má v souvislosti s koněm představit, krom toho nejde-li o odborný popis, tak to v beletrii na čtenáře působí spíš hodně rušivě . V takovém případě je o dost lepší slova komunikovat a komunikace nahradit slovy "rozumět a porozumění", protože to laik pochopí co tím chceš říct.....
Stejně tak většina laiků absolutně netuší jaký je rozdíl mezi "klusat a cválat", takže to je v textu úplně zbytečné a navíc zrovna tu je prostor pro to dát příběhu šťávu úplně jinými větami - třeba "já nadšeně lítala jako smyslů zbavená" - prostě vyjádřit tu radost tý kobyly z pohybu, který jí byl léta upírán....
A ten závěr - já teda nejsem koňo laik, ale nějak jsem teda nepochopila proč kobyla nabyla dojmu že je nejčko silná a statečná??? - kde se jako měla ta její síla a statečnost projevit, když akorát za svůj život (podle tvýho popisu) stihla dostat pár ran bičem, setřepala jednoho borce a rozhodla se býti zlá na lidi a následně zase nebýt....??? To je dost mimo mísu - rozhodně ho líp uprav. Mělo by to vyznít spíš tak, že kobyla je už nejčko spokojená že po tom co si vystála se může mít dobře a nic jí netrápí.
Soráč za tolik rejpanců, fakt nevím do jaký třídy chodíš a jak by tedy měl ten příběh intelektuálně vyzerat, ale jestli nechceš aby to ve finále působilo jak dobrá práce z pomocné školy, tak si s tím mnohem, mnohem, mnohem víc vyhraj
přeju co nejlepší známku
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.223.65
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přesně tak - je to moc rychlé, stručné, zmatené - jestli to má být slohová práce jako vyprávění nebo příběh, tak si s tím víc pohraj a neprchej tak křečovitě do cíle. Rozvěď příběh podobně ve stylu Černého krasavce. Podstatné je lépe posat dění okolo a to "nové" - pohraj si s větama i slovíčkama. To co můžeš parádně popisovat a rozepisovat v několik větách, právě jako první pohled a pocity hříběte když příjde na svět shrneš do věty "myslela jsem že se budu mít jako v bavlnce" (co o tom novorozeněně může vědět??). Naproti tomu se později naprosto zbytečně rozepisuješ o tom jak koni nandávají kamaše a nakládají ho do přepravníku - předpokládám, že nejsi-li z "koňařský školy", tak to bude práce pro naprostý jezdecký laiky a co ti ví o kamaších a přepravníku?? To je pro ně dost zbytečná informace, která se dá shrnout do věty "odvezli mě pryč".
Stejně tak se vyvaruj spojení "házet hrby" a "komunikovat" - laik nepochopí co si pod tím má v souvislosti s koněm představit, krom toho nejde-li o odborný popis, tak to v beletrii na čtenáře působí spíš hodně rušivě . V takovém případě je o dost lepší slova komunikovat a komunikace nahradit slovy "rozumět a porozumění", protože to laik pochopí co tím chceš říct.....
Stejně tak většina laiků absolutně netuší jaký je rozdíl mezi "klusat a cválat", takže to je v textu úplně zbytečné a navíc zrovna tu je prostor pro to dát příběhu šťávu úplně jinými větami - třeba "já nadšeně lítala jako smyslů zbavená" - prostě vyjádřit tu radost tý kobyly z pohybu, který jí byl léta upírán....
A ten závěr - já teda nejsem koňo laik, ale nějak jsem teda nepochopila proč kobyla nabyla dojmu že je nejčko silná a statečná??? - kde se jako měla ta její síla a statečnost projevit, když akorát za svůj život (podle tvýho popisu) stihla dostat pár ran bičem, setřepala jednoho borce a rozhodla se býti zlá na lidi a následně zase nebýt....??? To je dost mimo mísu - rozhodně ho líp uprav. Mělo by to vyznít spíš tak, že kobyla je už nejčko spokojená že po tom co si vystála se může mít dobře a nic jí netrápí.
Soráč za tolik rejpanců, fakt nevím do jaký třídy chodíš a jak by tedy měl ten příběh intelektuálně vyzerat, ale jestli nechceš aby to ve finále působilo jak dobrá práce z pomocné školy, tak si s tím mnohem, mnohem, mnohem víc vyhraj
přeju co nejlepší známku
Souhlasím se všemi příspěvky a určitě ty věty,co ti holky radí,použij a v tomto duchu to celé předělej.Pro lajky je to opravdu nesrozumitelné.My jsme asi o něco starší než ty,máme víc zkušeností,tak se nám to kecá že?Ale opravdu to zkus a bude to jednička s hvězdou 2x podtržená..papa
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.103.250
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Souhlasím se všemi příspěvky a určitě ty věty,co ti holky radí,použij a v tomto duchu to celé předělej.Pro lajky je to opravdu nesrozumitelné.My jsme asi o něco starší než ty,máme víc zkušeností,tak se nám to kecá že?Ale opravdu to zkus a bude to jednička s hvězdou 2x podtržená..papa
Jo to je dobrý, já si tady na ifauně zvykla na rejpance . Zkusím to teda nějak rozebrat a použít vaše věty. Přišlo mi to moc dlouhé a už jsem to chtěla nějak zakončit 
. Zřejmě nesprávně.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.211.116
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vypravování-Příběh jednoho koně
Povím vám příběh jednoho koně,který neměl moc hezké „dětství“.
Vždycky jsem si myslela ,že budu silné hříbátko a budu se mít jako v bavlnce. Taková myšlenka mě napadla když jsem přišla na svět. Bylo kolem mě hodně lidí a slyšela jsem jak každý je šťastný. V tu chvíli jsem byla šťastná i já. Měla jsem se moc dobře,byla jsem s maminkou v boxe a dostala jméno Berenika. Moc se mi to jméno líbilo a padlo mi jako ulitý. Po nějakém čase jsem mohla už na pastvu s maminkou a ostatními hříbátky. Hrála jsem si s mými kamarády a měla pocit,že prožiju své „dětství“ bezstarostně.
Když jsem měla rok, byla jsem prodána do stáje. Byla zavřená v boxe a lidi kolem mě dělali jako kdybych tam ani nebyla. Vždycky mě přišel někdo navštívit když mi šel dát seno a nebo poklidit v boxe. Na pastvu jsem se dostala 1x za týden a to ještě jen tak abych se mohla proběhnout. Už mě nebavilo furt stát jenom v boxe a přemýšlet nad tím jestli mě zítra pustí na pastvu nebo ne. Rozhodla jsem se,že budu na lidi zlá a třeba mi dají volnost. Takhle to se mnou pokračovalo další rok. Můj majitel, mě začal bit a brát na mě bič. Byla jsem na něho víc protivná,protože mě to bolelo a chtěla jsem se dostat pryč z té tmavé stáje,kde jsem byla odstrčená od mých kamarádů. Jednou mě majitel uvázal dal na mě sedlo do pusy mi dal nějaké železo a vzal mě ven. Sedl si na mě a já začala házet hrby. Bylo to nepříjemné. Začala jsem cválat,protože mě majitel držel strašně zkrátka. Začala ještě jednou házet hrby a vykopávat do strany,dělala jsem to tak dlouho dokud majitel nespadl.Nakonec se mi to podařilo a majitele shodila. Utekla jsem mu a cítila jsem po dlouhé době volnost. Po chvíli se mi otěže začali plést do předních noh. Musela jsem zpomalit,aby se mi nic nestalo. Napásla jsem se a cítila se jako když jsem byla malinké hříbátko. Pak mě chytli a já zase musela poslušně do boxu. Na druhý den přišel ke mě holka dala mi ohlávku a začala mi dávat kamaše. Vzala mě na vodítku ven a zavedla do přepravníku. Jeli jsme dlouhou cestu nevěděla jsem kam jedeme,ale pak jsem slyšela řechtat koně.
Přišla si pro mě moje nová majitelka a zavedla mě do boxu,kde jsem měla kolem sebe nové koníky.Hned jsem se seznámila s valáškem Erikem,který byl hned vedle mě v boxe. Měli jsme mezi sebou malou zeď takže jsme na sebe došáhli.Každej den jsem byla na pastvě s Erikem a měla se dobře. Moje nová majitelka se mi moc věnovala,pak jsem už dokonce nebyla na ní ani zlá. Protože jsem zjístila že mi to je k ničemu. Ale pak mě najednou moje majitelka zavedla kruhové ohrady kde mi dala volnost a já klusala a cválala … Po chvíli za mnou přišla moje majitelka a chtěla se mnou jako kdyby komunikovat vedlo se jí opravdu dobře. Po nějakém týdnu jsem jí začla trošku rozumět co po mě asi chce. Komunikovali jsme spolu a já doufala,že už mě moje majitelka neprodá. Za půl roku jsem byla obsedlá krásná kobyla,která nepotřebovala mít udidlo a bič. Cítila jsem volnost,která mi dávala energii mohla jsem se proběhnout kdy jsem chtěla hrát si s Enrikem na pastvě . Jednoho dne ke mně přišla jedna holka,kterou jsem vůbec neznala. Otevřela box, vzala čištění a začla mě hřebelcovat.Byla jsem uvolněná,ale furt jsem koukala kdo to je. Česala mi hřívu a pak mě objala. Řekla mi, Ahoj Bereniko,budu se teď o tebe starat. Doufám,že budeme kamarádky. Také jsme spolu začli komunikovat a měla jsem se vážně moc dobře. Teď už o sobě můžu říct,že jsem opravdu silná a statečná Berenika.
Chci pouze váš názor. Jestli tu slohovku můžu přečíst,nebo je to absolutní propadák
Setkávám se s tím poměrně často v mluvě koňáků a opravdu mi to není moc jasné - proč říkají, že má kůň PUSU? Kůň přece nemá pusu, má hubu nebo tlamu.
Jinak k samotnému příběhu... jak to napsat nějak kulantně... je to prostě opravdu hodně slabé a dost o ničem. Takže já bych se klonila k odpovědi na tvou otázku, že je to absolutní propadák. Vzala bych ten papír, zmačkala ho a zahodila a pak začala znovu pěkně od začátku a víc si s tím textem pohrála.
Gramatické chyby už tu někdo zmiňoval, je jich tam taky dost... slovo "furt" bych teda nepoužívala vůbec.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.103.250
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkávám se s tím poměrně často v mluvě koňáků a opravdu mi to není moc jasné - proč říkají, že má kůň PUSU? Kůň přece nemá pusu, má hubu nebo tlamu.
Jinak k samotnému příběhu... jak to napsat nějak kulantně... je to prostě opravdu hodně slabé a dost o ničem. Takže já bych se klonila k odpovědi na tvou otázku, že je to absolutní propadák. Vzala bych ten papír, zmačkala ho a zahodila a pak začala znovu pěkně od začátku a víc si s tím textem pohrála.
Gramatické chyby už tu někdo zmiňoval, je jich tam taky dost... slovo "furt" bych teda nepoužívala vůbec.
Co třeba napsat vaši předlohu?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.211.116
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Co třeba napsat vaši předlohu?
Jako abych já napsala takový příběh? To opravdu ne, tohle není styl, kterým bych psala.
Musíš toho v první řadě hodně přečíst a říct si, co se ti líbí a proč se ti to líbí. Pak nejde o napodobování stylu, ale zkusit si najít ten svůj. Základem je znalost gramatiky, případně mít vedle sebe Pravidla pravopisu a puštěnou opravu textu v dokumentu.
Pak se musíš rozhodnout, co vlastně chceš napsat, jaký slohový útvar (každý má nějaká svoje pravidla) - jestli povídku, fejeton atd. a pro jakou cílovou skupinu píšeš. Pokud by to mělo být čtivé pro široký okruh, musíš se vyhýbat koňáckému žargonu (např. házet hrby), který laikům příliš neřekne (pokud se nerozhodneš ho následně vysvětlit).
Jak tu někdo zmínil, že kůň nemůže vědět, co je to bič, přepravník, kamaše a podobně, tak na tyhle poučky bych moc nedala, protože kůň samozřejmě neuvažuje jako lidi a nepoužívá pro věci nějaké názvy, takže potom by se nedalo psát vlastně vůbec. Určitě je ale zajímavější, pokud píšeš příběh, který vypráví kůň, dívat se na ty věci opravdu trochu jeho pohledem. Oživit se to dá třeba tak, že kůň bude mít staršího zkušeného kamaráda, který ho \"povede\" životem a bude ho seznamovat s věcmi, které nezná a nemá pro ně ten správný název (který je samozřejmě důležitý především pro čtenáře); prostě spolu budou komunikovat, budou si povídat. A nemusí to nutně být celou dobu jenom kůň, může to být nejdřív matka, pak třeba stájová kočka a nebo malá myška, která toho hodně ví, protože se dokáže dostat do obydlí lidí a tam hodně vyslechnout. A nebo třeba pro každou etapu života nějaké jiné zvíře, se kterým se hrdinka příběhu setká.
Malý příklad: Když jsem se po chvíli snažení konečně postavila na vratké nohy a zkusila udělat pár kroků, brzy jsem narazila na něco pořádně tvrdého. Naštěstí tu ale byla moje maminka a ta mi vysvětlila, že jsou to stěny našeho obydlí, kterému se říká stáj. A takovým způsobem se tvoje kobylka může postupně dozvídat další věci a pro čtenáře to bude určitě zajímavější.
Jde ale taky o to, jak dlouhý má ten útvar být a tomu to samozřejmě podřídit; to co sis vybrala ty (poměrně dlouhou etapu koňského života), se ale nedá nahustit na půl stránky. Jinak to vždycky dopadne tak, jako dopadl tenhle tvůj pokus. Snažíš se toho říct hodně, ale nakonec vlastně neřekneš nic a celkový dojem je dost rozpačitý. Je to nepropracované, nedokončené, vlastně odfláknuté, šité horkou jehlou. A to je škoda, protože pokud to se psaním myslíš opravdu vážně, tímhle moc čtenářů nezískáš.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.103.250
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jako abych já napsala takový příběh? To opravdu ne, tohle není styl, kterým bych psala.
Musíš toho v první řadě hodně přečíst a říct si, co se ti líbí a proč se ti to líbí. Pak nejde o napodobování stylu, ale zkusit si najít ten svůj. Základem je znalost gramatiky, případně mít vedle sebe Pravidla pravopisu a puštěnou opravu textu v dokumentu.
Pak se musíš rozhodnout, co vlastně chceš napsat, jaký slohový útvar (každý má nějaká svoje pravidla) - jestli povídku, fejeton atd. a pro jakou cílovou skupinu píšeš. Pokud by to mělo být čtivé pro široký okruh, musíš se vyhýbat koňáckému žargonu (např. házet hrby), který laikům příliš neřekne (pokud se nerozhodneš ho následně vysvětlit).
Jak tu někdo zmínil, že kůň nemůže vědět, co je to bič, přepravník, kamaše a podobně, tak na tyhle poučky bych moc nedala, protože kůň samozřejmě neuvažuje jako lidi a nepoužívá pro věci nějaké názvy, takže potom by se nedalo psát vlastně vůbec. Určitě je ale zajímavější, pokud píšeš příběh, který vypráví kůň, dívat se na ty věci opravdu trochu jeho pohledem. Oživit se to dá třeba tak, že kůň bude mít staršího zkušeného kamaráda, který ho \"povede\" životem a bude ho seznamovat s věcmi, které nezná a nemá pro ně ten správný název (který je samozřejmě důležitý především pro čtenáře); prostě spolu budou komunikovat, budou si povídat. A nemusí to nutně být celou dobu jenom kůň, může to být nejdřív matka, pak třeba stájová kočka a nebo malá myška, která toho hodně ví, protože se dokáže dostat do obydlí lidí a tam hodně vyslechnout. A nebo třeba pro každou etapu života nějaké jiné zvíře, se kterým se hrdinka příběhu setká.
Malý příklad: Když jsem se po chvíli snažení konečně postavila na vratké nohy a zkusila udělat pár kroků, brzy jsem narazila na něco pořádně tvrdého. Naštěstí tu ale byla moje maminka a ta mi vysvětlila, že jsou to stěny našeho obydlí, kterému se říká stáj. A takovým způsobem se tvoje kobylka může postupně dozvídat další věci a pro čtenáře to bude určitě zajímavější.
Jde ale taky o to, jak dlouhý má ten útvar být a tomu to samozřejmě podřídit; to co sis vybrala ty (poměrně dlouhou etapu koňského života), se ale nedá nahustit na půl stránky. Jinak to vždycky dopadne tak, jako dopadl tenhle tvůj pokus. Snažíš se toho říct hodně, ale nakonec vlastně neřekneš nic a celkový dojem je dost rozpačitý. Je to nepropracované, nedokončené, vlastně odfláknuté, šité horkou jehlou. A to je škoda, protože pokud to se psaním myslíš opravdu vážně, tímhle moc čtenářů nezískáš.
Děkuji za rady. Nene pouze to byla slohovka do školy. Nejsem takový blázen abych psala knížku .