Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

23.3.2010 12:56
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.6.16

Jsem u koní už dlouho a vždycky jsem byla ten typ pro kterého je hlavní kontakt s koněm a až pak ježdění. Mám radši pohodové "kochací" vyjížďky ale vždycky mám z něčeho strach - že spadnu, že se mnou kůň uteče domů, že mi ostatní ujedou apod. nejraději mám, když jedu s nějakým začátečníkem, protože vím, že se pojede v klidu. Máte někdo podobný problém?

Neregistrovaný uživatel

23.3.2010 13:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.45.125

No, před pár lety, po několik celkem drsných pádech, jsem si nějakou dobu dávala sakra pozor, co si beru za koně a s kým jedu Za čas to ale přešlo a opět jezdím bez strachu a z občasného vyhození či podobné věci mám srandu a jen tak něco mě nevyvede z míry...ale teď už jezdím jen své koně, které mám přečtené, to je něco jiného, než každý den jiný kůň..

Neregistrovaný uživatel

23.3.2010 13:11
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.1

Mám stejný problém...a mrzí mě,že na mě kvůli tomu vždycky každej hleděl,jak na někoho z jiné planety.Že jsem raděj zůstala ve stáji a něco dělala,než abych jela s nima na vyjížďku do lesů...jednou mi fakt stačilo,když jsem přišla na jeden ranč a že se pojede kousek na chvilu,tak jsem kývla,ale vyjelo se ažv podvečer,byla tma a oni že se bude cválat po polu a kobyla se mi rozběhla sama od sebe,šla prostě za ostatníma a já nevěděla kam jedu a kde jsou ostatní,zdrhli mi a nemohla jsem kobylu zastavit,byl to děs a od té doby jsem do terénu nejela.Troufla bych si tak max. na krokovku někde po rovině a hlavně ve dne...a v klidu s někým,kdo nebude hned chtít cválat a řádit...

Neregistrovaný uživatel

23.3.2010 14:17
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.129.69

Nejste jediné dámy . Já trochu jezdila než se mi narodily děti a teď jsem najednou dokonalý posera. Tak jsem si koupila dvě ponice - má blíž k zemi a je mi líp. Jednu jsem si obsedla sama a s tou nemám nejmenší problém. Ta druhá si už zažila své, tak se zatím jen opatrně oťukáváme. Obě jsou WPB - takže temperamentní potvůrky trestající každou chybu, ale pracovité, učenlivé a hodně vnímavé. Bojím se jezdit sama - co kdyby se něco stalo, že? Bojím se jezdit s koňákama, co furt cválají a bojím se jezdit se začátečníkama, co své koně nezvládají. Takže vlastně nemám pořádně s kým jezdit .Ale doufám, že letošní sezóna bude o něco lepší a najdu někoho rozumného, kdo se chce taky kochat krajinou a jezdit v klidu a bezpečně. Zatím jezdím na louce u ohrady, aby ta má závislačka viděla na koně a kdyby se mnou flákla o zem, aby nevlítla do silnice. Raduji se z každého úspěchu a chodím domů spokojená.

Neregistrovaný uživatel

23.3.2010 19:10
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.30

Já taky kdysi jezdila i koně, které jsem tolik pod sedlem neznala, mi nevadili a binec pod sedlem jsem měla ráda, protože se mi líbilo, že se udržím...naučila jsem se skákat, vyzkoušela jsem si dostihy a drezuru, udržet se umím, ale co se mi narodili děti, strach je mým pánem....obavy, že se mi nesmí nic stát, kdo by mne nahradil nejen pracovně,ale i v domácnosti a všichni tady na mne visí...takže obavy jsou na místě a strachu ještě více, takže jezdím opravdu jen lehce a opatrně, někdy sama a někdy se začátečníkama a komu nevyhovujou mé klidné vyjížďky, ten se mnou nejezdí. A tak je mi dobře, stejně v poslední době jsem víc ráda s koněm a ježdění beru jako něco navíc, násilí si nedělám a užívám si to podle sebe.

Neregistrovaný uživatel

23.3.2010 20:05
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.103.250

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já taky kdysi jezdila i koně, které jsem tolik pod sedlem neznala, mi nevadili a binec pod sedlem jsem měla ráda, protože se mi líbilo, že se udržím...naučila jsem se skákat, vyzkoušela jsem si dostihy a drezuru, udržet se umím, ale co se mi narodili děti, strach je mým pánem....obavy, že se mi nesmí nic stát, kdo by mne nahradil nejen pracovně,ale i v domácnosti a všichni tady na mne visí...takže obavy jsou na místě a strachu ještě více, takže jezdím opravdu jen lehce a opatrně, někdy sama a někdy se začátečníkama a komu nevyhovujou mé klidné vyjížďky, ten se mnou nejezdí. A tak je mi dobře, stejně v poslední době jsem víc ráda s koněm a ježdění beru jako něco navíc, násilí si nedělám a užívám si to podle sebe.

Taky mám takovej problém, jelikož jsem nějakej ten čas u poníků radši si je vemu na procházku jen s parelkou a vodítkem. To je nejlepší lék na pročištění hlavy a uklidnění. Ježdění mě nějak obzvlášť neláká , už jen z toho že se bojím velkých koní. V kroku v pohodě, ale pokud se má přejít do klusu a nebo cválat přes louky nejsem si tím jistá .... Na poníkovi mě to až tak nevadí, ale horší je to na tom velkém koníkovi ... Z minulosti mám s němi špatné zkušenosti. Každej si pak myslí, že jsem bůhví jakej jezdec a dívá se na mě jako bych byla z jiné planety. Jak už tady bylo řečeno ...

Neregistrovaný uživatel

23.3.2010 20:29
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.6.101

Zadavatelka:
Tak to jsem opravdu ráda, že nejsem sama. Co se týče dětí ty nemám, ale přece jen už člověk není nejmladší, tak na sebe dává větší pozor. Procházky jsou super, odreagování pro mě i pro koně, akorát si člověk fakt někdy připadá jak magor, když se pořád někdo ptá proč na tom koni nejedu, na co ho mám apod. O poníkovi už jsem taky uvažovala, že by pro mě byl lepší, vychovala bych si ho od hříbátka ... Napadlo mě že bysme byli všichni dobrá parta ke koním ;-)

Neregistrovaný uživatel

23.3.2010 21:44
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.51.69

Tak já jsem před lety měla stejný problém. Začala jsem jezdit pozdě, až v 19 letech, jezdila jsem v dostihové stáji, kde nebyl kůň školitel, takže jsem jako začátečník brzo jezdila ven a to v lotu za jiným koněm, takže když jsem se měla někdy odpojit, tak nemožné. Vypěstovala jsem si tam takový strach, že když jenom kůň zrychlil, tak mi ochably všechny svaly na těle a nebyla jsem ničeho schopná. Při každém nacválání jsem hned vystupovala. Láska ke koním ale byla silnější, tak jsem si ve 24 letech koupila svého, zezačátku to byl boj, ale stálo to za to. Zjistila jsem, že jistotu člověk získá jen neustálým ježděním, taky je dobré koně dokonale znát. Dneska je mi třicet, mám dvě děti, paradoxně mám teď pocit lepšího jezdce než před dětmi.A když je kobylka někdy hoodně veselá, tak sedím na zadku a směju se........

Neregistrovaný uživatel

24.3.2010 02:33
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.32.55

Tak to gratuluju. Nikdy jsem nebyla extra odvážná, ale poté, co jsem se přestěhovala na samotu a poté, co mě hajtřička několikrát (velice slušně) sundal (nesundal: kochala jsem se a dobře mi tak), jsem si uvědomila že: A) když blbě spadnu, nikdo mi nepomůže. Možná mě o víkendu najdou - omylem. B) Pokud spadnu méně blbě, nevím, kdo se postará o zvířata. ..... takže jsem prakticky rok neseděla sama na koni, jen o víkendech, kdy někdo aspoň věděl, že jedu pryč. Hodlám to změnit. Co se má stát se stane a hotovo.

Neregistrovaný uživatel

24.3.2010 07:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.133.26

Tak na to jen doporučím vždy mít s sebou mobil, pokud teda na ta samotě nejste bez signálu, to by byl asi na dvě věci.
Kdybych já měla vždy čekat, až někdo dorazí jako spolujezdec, abych nejezdila ven sama, tak se dostanu ven tak jednou za rok...
Zezačátku jsem se taky bála, kobyla teda výškou nic moc, za to temperamentem mi to všechno vynahrazuje, no pár měsíců jsem chodila jenom do ohrady, ale to přestávalo bavit mě a to víc i kobylu, tak jsem prostě jednou vyrazila, prvně na půl hodky, pak na hoďku, no a teď není problém vyrazit na celý den.
A světe div se, s praštěné kobyly je naprosto spolehlivý kůň a to se můžu venku i kochat se zahozenou otěží a všechno OK.

Neregistrovaný uživatel

24.3.2010 09:40
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.103.250

Jojo přesně, moje slova. S tým poníkem bych to zkusila, přece je to jen menší a méně strachu . Kolikrát poník víc valí než velkej kůň . Teda já jsem zastánce menších kohoutkových výšek a malých poníčků kterých můžu pořádně obajt kolem krku

Neregistrovaný uživatel

24.3.2010 10:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.92.44

Taky mám strach. Při koupi jsem šáhla "vedle" a koupila si koně, který vyrůstal pouze s matkou. Později byl na půl roku ve společnosti jiného koně. V červnu mu budou 4 roky. Mám ho od července 09 a za tu dobu jsem s ním byla venku cca 10krát. Je to valach a respektuje pouze muže.Ze ženských má vyloženě prdel, zkouší co se dá. Bohužel, i namě. Někdy je kliďas, někdy vyšiluje z každého stébla trávy co se pohne. Nemám s kým bych jezdila. Kolem mě jsou pouze "cválači". Taky se couráme pouze podél ohrady. Za tu dobu jsem přišla na co, že mě více naplňuje pouze ta péče o něj, kydání, sušení sena apod. Nepotřebuji ježdění. Stačil by mi nějaký stařík, či chromák, takže zvažuji co dál...prodat x neprodat. Bohužel, už z toho nemám tu radost a naplnění, kterou jsem měla.

Neregistrovaný uživatel

24.3.2010 11:21
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.208.237

Já docela ráda klušu,ale cval nemusím,asi proto,že mi před lety učila kamarádka jezdit stylem buď se udržíš,nebo spadneš.Teď mám už 10 let starší kobylku,takže hlavně couračky,nebo na ruce a jsem spokojená.Paní nade mnou bych radila z vlastní zkušenosti-prodat.Pokud si skoněm nesednete,tak podle mě není co řešit.Taky jsem si po uhynutí své první kobylky koupila mladou,sice spolehlivou a moc hodnou kobylku,ale nesedli jsme si.Za rok jsem jí prodala,je v stáji,kde učí děti na nižší parkur,dala pár krásných hříbat a je největší oblíbenec.A já si koupila klidnou,hodnou kobylku,kterou mám už 10 let a rozumíme si perfektně.

Neregistrovaný uživatel

24.3.2010 11:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.92.44

Je to můj první vlastní, takže je to těžké se rozhodnout. Ale prodat bude nejlepší pro nás oba. Já se trápím s ním a on se mnou. Respektuje pouze přítele. Ten s ním pracuje ze země, ale sednou na něj nechce, takže musím já. Ale pokud to opravdu není nutné, tak projetí oddaluji co se dá. Beru to jako svou prohru:(.

Neregistrovaný uživatel

24.3.2010 12:27
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.251.246

Tak jsem na tom podobně. Před pár roky jsem lítala a nepřemýšlela co se může stát, pak jsem měla jeden blbej pád a začala se bát. Nedařilo se mi to odbourat, tak jsem přestala jezdit. Po čase jsem se zkusila vrátit, ale z cvalu jsem měla pořád velkej strach, tak jsem si koupila staršího valáška, kterému se taky moc běhat nechtělo a který mi zas trochu vrátil sebevědomí. Za ten rok co ho mám mi už taky ukázal, že rychle běhat umí, ale vážnější pád jsem měla jen jeden a dnes vím, že když běhat tak rozhodně ne směrem domů. Když jsem si ale sedla na cizího koně ve víře konečně se naučit správný sed a kůň měl se mnou nacválat, tak jsem opět měla v kalhotách. Vím, že to chce trénink a získat jistotu, ale nějak to v sobě mám. Stačí mi aby kůň podemnou více škobrtnul a hned hlídám, kdy to přijde znovu a stresuju sebe i koně, ale pořád tak nějak věřím, že se to zlepší...

Neregistrovaný uživatel

24.3.2010 13:54
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.208.237

To není prohra,to se stane.Ne všechny povahy si sednou.A kůň je na dlouho,nelze se trápit roky,zvíře taky cítí vaší nejistotu a samo není spokojené.Kamarádka má školu v Chuchli,trenéra B,licenci parkurového i drezůrního jezdce a trenérskou licenci pro lidi,jezdí opravdu na všem,ale když si koupila kobylu,o kterou stála,tak si taky nesedlyStalo se to mě,jí,určitě nejsme samy holky,co sáhly vedle..Prostě se to stane,koně co vám sedne seženete,o tom žádná.

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 07:23
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.179.23

Ahojky. Tak my si před 12 lety koupili dušného plňase. I přes svůj zdravotní stav rád cválal, někdy jsem se vracela domů s pláčem, že ho nezvládnu, ale postupně času jsem už odhadovala jeho nálady. Jednoho dne jsem pocítila, jak jsme ve cvalu jedno tělo, byla to nádhera a dodával mi více jistoty. Manžel měl svého koníka, kterého jsem také jezdila. Jednoho dne jeho koník zemřel a koupili jsme trochu problémové valacha. Už při koupi jsme netušili, že nás majitelé podvedli. Byl to s ním trochu boj, neměl důvěru k lidem, ve stáji se k vám točil zadkem, v ohradě mě z počátku napadl. Chodila jsem vždy od koní hotová a plná slz, že to nezvládnu. Přeci jen tu byl koník, jehož složitou povahu bylo třeba řešit. Pomohl nám jeden klučina, co u nás sem tam jezdil, sehnal pána, co se zabývá přiroz. komunikací. Byl tu celý den a my učili sebe i koně, jak spolu vzájemně pracovat. I přesto jsem na něj neměla tolik času, i když kdo chce, čas si najde, ale já se koníka spíš bála, protože byl docela i rozmazlený a šel přes mrtvoly. Nejsem tintítko, ale věděla jsem, že to nebyla štastná volba. Tehdy jsem se seznámila se slečnou, které se líbil a jeho povahamu nevadila, nicméně byla ze Slovenska a ač jsem jí cenu udělala, i tak to vyšlo s cestou hodně draze. Nicméně koníka měl manžel rád, ale neměl na něj tolik času, jen ho sem tam odjezdil. Já na koně sedla asi 3x za ten rok a to ještě v ohradě. Nakonec jsem manžela přesvědčila a koník se prodal. Nezvládla jsem to, vím, ale proč trápit sebe i koníka? Nyní je v nějaké drezurní stáji prý v Německu a my máme jiného koníka, ke kterému se chodit nebojím a sednout taktéž.

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 08:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.92.44

Přesně tak...ten náš je taky rozmazlený. U bývalých majitelů ho brali jako svoje dítě, neustále do něho cpali nějaké pamlsky. Poté šeredně pokousal od bývalého majitele jeho ženu. To jsem se ale dozvěděla, až mnohem později. Taky to, že když mu vstoupila do ohrady, tak ji začal honit. To dělá i u nás. Jakmile někdo cizí vstoupí k němu do ohrady, tak se k němu rozběhne a chce ho vyštvat. Myslím si, že od tuď pramení ta jeho neoblíbenost žen. Když k němu vstoupím do boxu, tak se hnedka otočí ke mě zadkem. Několikrát se stalo, že se v boxu zkoušel i postavit na zadní. Někdy je to celkem OK, někdy sedím před boxem a bulím jak malé děcko. Přítel ho dát pryč nechce. Prý si na něho už zvyknul. A já každý večer usínám s tím, že nevím jak dál...a ráno se opět budím se stejnou myšlenkou:(. Bohužel, u nás v okolí nejsou lidé, co by se takovými koňmi zabývali. Jsou zde pouze sportovní stáje.

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 08:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.0.0

O nějaký ten příspěvek výš jsem četla, že strach přišel s dětma, taky jsem na tom podobně, až na to, že jezdit začínám až teĎ, kdy 40 je blíž než 30 :-) v ohradě a na lonži se snažím, koníka mám hodně trpělivého a trenérku taky, začátky jsou krušné, ze země nemám problém se o koníky postarat a poradit si s nima, v sedle tak jistá nejsem, jednou mě nechali jet na volno mimo ohradu, velmi rychle jsem své místo na koňském hřbetě přepustila dceři nemám strach z pádu, nemám strach, že se mnou kobča zdrhne a já si nedám rady, bojím se jen toho, že selžu

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 10:44
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.71.165

Jak tady čtu všechny příspěvky, bylo by krásné, kdybychom se mohli sejít, založit opravdu takový klub jezdců znovuzačátečníků. Bohužel jsme asi každá odjinud. Ráda bych měla někoho, kdo by chtěl s koníky pracovat ze země, hrát si s nimi, pak třeba sedět u ohrady u ohníčku, pak na jízdárnu do sedla, jen co si kdo troufne, na vyjížďku, až si všichni budou jistí - a to by bylo, věřím tomu, jen získat tu ztracenou jistotu....
Já zažila výcvik "když spadneš, zlomíš si ruku, no a co zase sroste..." a "Brit už tři dny stál, to ti ho holka dneska nezávidíme...". Pak jsme si pořídili své koně, právě kvůli tomu, že ten popisovaný způsob mi naháněl strach. Pár let to bylo dobré, ale teď už v podstatě nejezdím. Koníci jsou členové rodiny, ale je pravda, že mě moc mrzí, když vidím pohodové jezdce na vyjížďkách...

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 11:41
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.8.222

Tyto pocity mám taky. Jsem od Jablonce a Vy ostatní???

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 11:47
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.92.44

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak tady čtu všechny příspěvky, bylo by krásné, kdybychom se mohli sejít, založit opravdu takový klub jezdců znovuzačátečníků. Bohužel jsme asi každá odjinud. Ráda bych měla někoho, kdo by chtěl s koníky pracovat ze země, hrát si s nimi, pak třeba sedět u ohrady u ohníčku, pak na jízdárnu do sedla, jen co si kdo troufne, na vyjížďku, až si všichni budou jistí - a to by bylo, věřím tomu, jen získat tu ztracenou jistotu....
Já zažila výcvik "když spadneš, zlomíš si ruku, no a co zase sroste..." a "Brit už tři dny stál, to ti ho holka dneska nezávidíme...". Pak jsme si pořídili své koně, právě kvůli tomu, že ten popisovaný způsob mi naháněl strach. Pár let to bylo dobré, ale teď už v podstatě nejezdím. Koníci jsou členové rodiny, ale je pravda, že mě moc mrzí, když vidím pohodové jezdce na vyjížďkách...

Tady Moravskoslezský kraj:)...Hnedka pod ohradou máme velkou louku, kterou jezdci často využívají. Berou to cvalem a já jim závidím, jak malé děcko. Už mi i slza z lítosti při pohledu na ně ukápla. Jak staří jsou ti tví koníci?

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 11:47
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.92.44

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak tady čtu všechny příspěvky, bylo by krásné, kdybychom se mohli sejít, založit opravdu takový klub jezdců znovuzačátečníků. Bohužel jsme asi každá odjinud. Ráda bych měla někoho, kdo by chtěl s koníky pracovat ze země, hrát si s nimi, pak třeba sedět u ohrady u ohníčku, pak na jízdárnu do sedla, jen co si kdo troufne, na vyjížďku, až si všichni budou jistí - a to by bylo, věřím tomu, jen získat tu ztracenou jistotu....
Já zažila výcvik "když spadneš, zlomíš si ruku, no a co zase sroste..." a "Brit už tři dny stál, to ti ho holka dneska nezávidíme...". Pak jsme si pořídili své koně, právě kvůli tomu, že ten popisovaný způsob mi naháněl strach. Pár let to bylo dobré, ale teď už v podstatě nejezdím. Koníci jsou členové rodiny, ale je pravda, že mě moc mrzí, když vidím pohodové jezdce na vyjížďkách...

Tady Moravskoslezský kraj:)...Hnedka pod ohradou máme velkou louku, kterou jezdci často využívají. Berou to cvalem a já jim závidím, jak malé děcko. Už mi i slza z lítosti při pohledu na ně ukápla. Jak staří jsou ti tví koníci?

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 12:06
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.179.23

Pro paní či slečnu, která sem psala o rozmazleném koníkovi. Odkud jste?
Náš koník teda nekousal, rozmazlený byl proto, že od 2 let žil u pána, který o koních nic moc nevěděl. Poté procházel stájemi, až se dostal k nám. Zpětně jsem si o koníkovi zjišťovala, co vlastně prožil, kde ho milovali, kde ho bili, měl v tom trochu chaos a najednou máte 8-letého koně, kterého máte dát dokupy a dvě malé děti na dvorku, které vlezou všude. On nekousal, to prý kdysi taky zkoušel, když se dostal od pána, kde ho rozmazlovali, ale slečna si ho dala hezky dokupy. Už tehdá se u nás zprvu jednalo, zda ho vrátit. Bývalí majitelé nebyli proti, abychom ho vrátili, protože jim za něj po nás někdo nabízel o 20 tisíc víc, tím pádem by na něm trhli o 50 tisíc víc, než za co ho před 3 měsíci koupili. Manžel tehdá o vrácení koně slyšet nechtěl, tak se jednalo, co dál? Přizvali jsme si k nám jednoho pána, který nám dost pomohl. Naučil nás pracovat s dlouhým vodítkem, díky němuž jste si koně dostali tam, kam jste potřebovali a opravdu to pomáhalo a fungovalo. Občas se snažil při čištění na úvazu pěkně vysmeknout a vyrval by všechno, co ve stáji jen drželo. Protože jsem zjišťovala, že nemám tu odvahu s koníkem pracovat a nedej bože, kdyby se k němu dostaly děti, snažila jsem se manžela přesvědčit o prodeji. Bylo to úplně stejné, jako u vás. U nás to nejdřív šlo, začal sekat dobrotu, ale po pár měsících mu najednou otrnulo a během týdne se stalo, že 2x skočil na manžela. Aby ode mě měli doma pokoj, inzerát byl po 3/4 roce sestaven. V tu dobu se u nás vystřídalo asi 5 kupců, kteří se mi smáli do telefonu, že to tak hrozné nebude. Nicméně tu hodinku u nás strávili, koník se k nim chvíli choval i sprostě a dokonce po jednom pánovi vykopl, tak se většina s poděkováním rozloučila. Nakonec jak říkám, koník skončil v Německu. A je fakt, že si na něj často vzpomenu, protože nás
hodně naučil. Ale příště bych do toho asi nešla. Obdivuji lidi, kteří umí koně napravovat a nebojí se toho. Já jsem holt poserka a jde mi asi něco jiného.

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 12:11
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.45.125

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tady Moravskoslezský kraj:)...Hnedka pod ohradou máme velkou louku, kterou jezdci často využívají. Berou to cvalem a já jim závidím, jak malé děcko. Už mi i slza z lítosti při pohledu na ně ukápla. Jak staří jsou ti tví koníci?

Kde přesně v moravskoslezském kraji? Je to široký pojem

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 12:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.92.44

Jsem z Moravskoslezského kraje. U nás to probíhalo taky tak. Ze začátku cca 2 měsíce se rozkoukával a byl v pohodě. Poté během jednoho dne nás oba pokousal. Nejdříve mě-box má jednu stranu do výšky 120cm. Byla jsem o něj opřená a během mžiku palec modrý, tekla krev. Byla to taková rychlost, že jsem ho nestihla ani potrestat a on hned odběhnul do ohrady. Chladila jsem si ruku ve vodě a přítel prý co se stalo. Tak jsem mu řekla, že mě hryznul a on, že jsem jelito. Šel k němu, otočil se bokem a schytal to do ramene, otisk zubů, roztrhlé tričko. Opět něž stihl zareagovat, kůň byl venku. Od té doby už nás nekousl. Ale jak jsem již uvedla...mě má na háku. Nemám odvahu ani sílu se s ním např. na lonžce přetahovat. Uběhne např. 5 koleček v klidu, postaví se na zadní a bere čáru. Příteli to nedělá. Toho relativně poslouchá a proto ho nechce dát pryč. Jezdit ho ale nechce a mě je blbé, aby skoro 4 letý kůň jen žral a byl ve výběhu.

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 12:25
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.92.44

Okr. Frýdek-Místek, H. Tošanovice

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 12:43
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.179.23

Aha, tak to jste hodně z ruky. My jsme od Prahy. Určitě i u vás by se našel šikovná osůbka, která by vám pomohla. Mám kousek od vás kámošku, chodí sem i na diskuze. Taky dělala kurzy, třeba by vám mohla být nápomocna.
Jinak, pokud manžel jezdit nechce, na co koníka máte a nekoupíte si jiného, ke kterému byste se nebála? U nás to bylo zase tak, že já jsem jezdit nechtěla, manžel byl spokojený, protože koník byl chodivý, žádný flegmouš. Manželovi samotnému nevadilo, že tu koník třeba 14 dní stojí, ale mě jo. Nakonec se teda dal přesvědčit o prodeji, ale nebylo to jednoduchý.

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 12:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.92.44

Těžko tohle chlapovi vysvětlovat:). Ho poslouchá, je na něj už zvyklý, tak co by se prodával...to, že stojí ve výběhu a čumí jak puk, mu nevadí.

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 14:14
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.6.16

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tyto pocity mám taky. Jsem od Jablonce a Vy ostatní???

Zadavatelka: Morava - novojičínsko

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 15:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.179.23

Chápu. Taky jsem si tím prošla. U nás ho možná přesvědčilo i to, že jsem na chvíli přestala ke koním chodit a pomáhat a ještě jedna věc. Že si uvědomil, že jednou by na tom koni jezdily naše děti, asi by to nebylo to pravý ořechový. I když je taky fakt, že u sebehodnějšího koně musíte
být ostražití vždy. Jen já nechtěla, aby se mi děti bály ke koním chodit jen proto, že je tam
holt problémovější koník, který má svoje nálady. Možná bych mu vysvětlila, jestli jednou děti chce, jestli by bylo fajn mít takového koníka, který respektuje jen jednoho pána?

Neregistrovaný uživatel

25.3.2010 18:34
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.1

Já jsem od Blanska...

Neregistrovaný uživatel

26.3.2010 09:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.201.94

Ahoj,tady Slavkovsko a hlásím se do klubu.Taky se na koni nejraději pohybuju krokem,nebo vedle.Mám staršího koníka a myslím,že i posledního,i když se mi po vlastním koni bude stýskat.Ale to je doufám hodně daleká budoucnost.K paní,co se bojí jejich koně.Kamarádka,dlouholetá koňařka a majitelka asi sedmi koní a hříbat dostala před lety zprostředkovaně valacha hucula,tehdy desetiletého.Patřil pánovi a jeho synovi,nosil,tahal ve všem,nádherný kůň.Manželka a dcera majitele se o něj nestaraly,jen muži,ale dcera se na něm občas svezla.Pak ho z rodinných důvodů museli dát pryč a přes společnou známou ho dali kamarádce.Ten kůň z nějakého důůvodu nenáviděl ženy.Kamarádka,ač zkušená,nakonec musela,pokud byl na dvoře nebo ve výběhu,chodit kolem něj s kobylou na ohlávce,jinak jí napadl.Před kobylami měl respekt,i před ročkama.Ale na ženu útočil,stoupl si na zadní a klidně šel i kopytama.Bič nebo klacek ho jen rozdráždil.Manžel kamarádky,jen příležitostný jezdec,k němu mohl bez problémů,chytit ho,uvázat,vyčistit-ostatně jakýkoli chlap.Nakonec byl za symbolickou cenu prodán na inzerát dvoum bratrům na usedlost,kteří měli kobylu a chtěli ještě koně do páru a aby mohli společně jezdit.Jejich ženy se koní bály a nechodily k nim,takže se z něj stal čistě pánský koník.Ještě asi po roce pánové volali,jak jsou s koněm spokojeni.

Neregistrovaný uživatel

26.3.2010 11:10
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.103.250

Já jsem od Bruntálu

Neregistrovaný uživatel

26.3.2010 12:09
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.138.250

Pro lidicky z moravy. Nevim jestli to bude presne co hledate, ale takove nenasilne uceni se s konikem ze zeme a kdo chce i zaklady prijezdeni ze sedla uz nejaky cas porada Misa Zachova. Letos bude otevren novy areal, kam je mozno jet na takovouto dovolenou, nebo tabor pro dospele. Uz jsem takovy tabor absolvovala a byly to moc krasne a pohodove dny. Vek ucastniku 20-70 let Vice informaci na www.equipoint.cz

Neregistrovaný uživatel

27.3.2010 13:16
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.1

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro lidicky z moravy. Nevim jestli to bude presne co hledate, ale takove nenasilne uceni se s konikem ze zeme a kdo chce i zaklady prijezdeni ze sedla uz nejaky cas porada Misa Zachova. Letos bude otevren novy areal, kam je mozno jet na takovouto dovolenou, nebo tabor pro dospele. Uz jsem takovy tabor absolvovala a byly to moc krasne a pohodove dny. Vek ucastniku 20-70 let Vice informaci na www.equipoint.cz

No ale na těch webovkách není moc jasné,odkud přesně paní je a kde takové učení provozuje.Objevila se tam navíc i stáj KIKI Ranch Březina u Křtin,která snad ani neexistuje...Adresa odpovídá poloze Úřadu v Březině a na úřadě asi těžko má paní stáj s koňma...Ty stránky mi celé připadají trošku zmatené.

Neregistrovaný uživatel

27.3.2010 17:11
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.11.15

Kiki ranc je opravdu vedle uradu :-) Cely ten projekt probiha na vice mistech. Jde spise o koncept a lidi , kteri se presunuji, kam je zrovna treba. Tabory probihali na vysocine, minuly rok u vyskova, letos bude tabor v Jevisovicich. Sama pani Zachova kurzy dela v Popuvkach u Brna.

Neregistrovaný uživatel

27.3.2010 23:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.171.137

Sportovní stáje v okolí, to je to nejhorší, co můžečlověka a zkaženého koně potkat.

Neregistrovaný uživatel

28.3.2010 19:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.1

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Sportovní stáje v okolí, to je to nejhorší, co můžečlověka a zkaženého koně potkat.

Jo,to je pak i člověk zkaženej,ne jen kůň....Ale jsou i kluby,kde je to relativně v pohodě.

Přidejte reakci

Přidat smajlík