Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.30.117
Před nějakou dobou - už je to dýl - jsem spadla z koně a zlomila jsem si páteř. Od tý doby prostě nesednu na koně, na cizího už vůbec. Problém je, že jak už si na něj po dlouhým přemlouvání - hlavně sama sebou - sednu, jsem naprosto mimo. Po chvíli to jde, když je koník v klidu. Jakmile ale udělá další blbý pohyb, jsem zase na začátku. Přitom dříve jsem byla dost pokročilý jezdec - jezdec dostiháků, skoky, ježdění tak 8let. Můj koník je dost temperamentní, docela šílenec.
Nevím, jak se z toho kolotoče dostat. Vím, že pomůže jen jezdit a jezdit, ale jak to překonat? Já už se bojím i na koni jen naklusat... Máte někdo něco podobného? Zbavil se toho někdo tady? Díky za každé povzbuzení - nebo toho mám nechat a na ježdění se vykašlat? Co pomáhá vám, když se bojíte? Díky
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.204.44
To je mi líto, tak vážný úraz, hlavně že jste v pořádku... v tomhle případě - pokud opravdu chcete jezdit - bych odložila sentiment a vyměnila koně. Abyste znovu získala jistotu a odložila strach, pořiďte si místo "šílence" nějakého opravdu flegmatického koníka, nezáludného, nevzrušivého, vychovaného, který vás nebude školit, ale na kterém si budete vozit zadek. Prostě koníka na hipporehabilitaci, kterou vlastně vzhledem ke svému zranění potřebujete jak fyzicky, tak psychicky. Aspoň na dobu, než tu jistotu získáte, pak si třeba zas pořídíte nějaké letadýlko. Ale na nevyzpytatelném koni se strachu nezbavíte. Držím palce.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.1
Taky mám něco podobného,spadla jsem,ale nic se mi nestalo,ale nesedla jsem už a teď se bojím,sotva kůň jen zatřepe hlavou a taky je problém i naklusat..zkouším to u westerňáků,koně jsou to vyrovnaní a celkem splachovací,takže doufám,že to překonám a bude to zas dobrý no...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.40.215
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Před nějakou dobou - už je to dýl - jsem spadla z koně a zlomila jsem si páteř. Od tý doby prostě nesednu na koně, na cizího už vůbec. Problém je, že jak už si na něj po dlouhým přemlouvání - hlavně sama sebou - sednu, jsem naprosto mimo. Po chvíli to jde, když je koník v klidu. Jakmile ale udělá další blbý pohyb, jsem zase na začátku. Přitom dříve jsem byla dost pokročilý jezdec - jezdec dostiháků, skoky, ježdění tak 8let. Můj koník je dost temperamentní, docela šílenec.
Nevím, jak se z toho kolotoče dostat. Vím, že pomůže jen jezdit a jezdit, ale jak to překonat? Já už se bojím i na koni jen naklusat... Máte někdo něco podobného? Zbavil se toho někdo tady? Díky za každé povzbuzení - nebo toho mám nechat a na ježdění se vykašlat? Co pomáhá vám, když se bojíte? Díky
pozadej nekoho, at te bere na lonz nejdriv jen krokem, az se budes citit, tak zacit pomalu a kratoucke useky klusat a postupne (podle tveho pocitu) klusove useky prodluzovat, az zvladnes v klidu klusat, tak bych zaradila krokovou praci samostatne- nejdriv treba chvilku lonz (pro ziskani dobreho pocitu) a pak si udelat sama bez lonze krokovou praci, postupne zacit na lonzi cvalat a do samostatne prace pridavat kratke klusove pasaze a postupne prodluzovat a nakonec odbourat lonz a pridat kratoucke nacvalani sama (treba jen dva tri cvalove) a prodluzovat. Zacinat postupne, nespechat a nechodit moc prez svoje momentalni psychicke moznosti, radeji jezdit 4 mesice jen na lonzi, nez to uspechat a bat se porad (on koni neni moc prijemny jezdec se strachem na hrbete..). Preji stastny navrat do sedla
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.50.178
hlavne sa do nicoho nenut, jazdit nemusis, to nema byt povinnost, ale radost...Pokial nemas "gule" na to, aby si kona predala, skus zohnat nejakeho pracovneho jazdca, co Ti ho bude jazdit a Ty si sadni az po tom, ked bude trochu prevetrany, zozaciatku len po praci na jazdiarni, okrokovat...
pripadne sa jazdenia vzdaj na nejaky cas uplne, motaj sa okolo koni, casom Ta to mozno zacne do sedla tahat zas. Hlavne sa zbav pocitu, ze "musis", lebo ked to Ti na odvahe neprida...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.159
Já naštěstí nic tak vážného nazažila, co se týče pádů, nějaké zlomeniny a pošramocená páteř byla taky, ale asi ne jak u Vás. Souhalsím s názorem koníka prodat, pokud na něm moc nelpíte, jezdit na klidnějším... pokud ho prodat nechcete, tak jak tu někdo psal, sehnat na něj jezdce co by Vám ho přijezdil a pak si na něj v klidu sednout... Taky bych asi nejezdila ze začátku sama ven, nevím jestli jste v nájemní stáji, nebo doma... Ale opravdu se do ničeho nenutit, nechat tomu čas a mít vedle sebe někoho kdo vás podpoří i psychicky :) hodně štěstí
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.23.6
Taky přispěji vlastní zkušeností. Zhruba před 8 lety jsem měla stejný problém - jezdila jsem na parkurácích, spadla jsem z koně, zlomené 4 obratle, absolutní zázrak že vůbec chodím. Rok jsem měla útrum se všemi činnostmi, nemohla se ani sehnout, nic. Na koně jsem se ani nepodívala, natož abych na něj sedla. Do jezdeckého klubu kde jsem chodila, jsem samozřejmě přestala chodit. Asi po více než roční pauze jsem začala chodit k soukromníkům - ke koním jsem měla pořád respekt - spíše jsem se jen chodila starat - čistit, házet hnůj, procházky na ruce atd. Trvalo mi to dlouho, než jsem znovu sedla na koně. Hrozně dlouhou dobu jsem jezdila jen v kroku, zavřená v ohradě. Pořád panický strach co se může stát - už vždycky z dálky jsem vyhlížela, co by mohlo způsobit eventuélní problém, čeho by se koník třeba mohl zleknout atd. Asi snad 4 roky od nehody mi trvalo, než jsem vůbec na koni naklusala. Prostě jsem z koní (ze sedla) měla strach, ale na druhou stranu jsem o své "hobby" zase nechtěla přijít. Nakonec si známá, ke které jsem docházela, koupila 2 letou kobylku - kterou mi dala k výchově. Kobylka neuměla nic, ale zase byla absolutně nezkažená, moc hodná, pohodová. Tím, jak se ničeho nebála a všechno ze země chápala probouzela jistotu i ve mně. Nakonec jsem kobylku i sama obsedla, sice jsem rok jezdila jen v ohradě - krok, klus, pak jsem se začala přesouvat i mimo ohrady, na vyjiždky a protože jsem věděla, že to není žádný rapl, pomalu jsem začínala cválat - vždy směrem do kopce, nebo maximálně po dlouhé rovince bez překážek. Jak říkám, teď už jsem 8 let po nehodě, mám vlastního koně, který už teda není tak pohodový jako ona kobylka, ale můžu říct, že už jsem docela v pohodě. Ale pořád jsem nesmírně opatrná a nad vším rozmýšlím mnohem více, než "obyčejní" jezdci. Je hodně lidí (jezdců), kteří si ze mě za to "utahují" - že mám strach, ale vždycky si řeknu, že to jsou (s prominutním) blbci, kteří by potřebovali vlastní negativní zkušenost k tomu, aby si taky dokázali uvědomit, že hnát koně tryskem po polích není vždy jen bezpečná zábava...
Abych to shrnula - vím, že veškeré sportovní ambice už mě nadosmrti přešly a teď jsem ráda za pohodovou rekreačku - víc mi bohužel asi probuzený pud sebezáchovy nedovolí...
Rada pro tebe - pořid si podobného koníka - jako já tehdy tu mladou kobylku - vyrovnaného, maximálně klidného... takového, který ti pomůže vydobít si alespoň z části tvou předešlou jistotu...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.226.3
Stejný problém.Prostě jen choď s koněm na procházku na lonži, nic víc nic míň.Sem tam se mu z boku opři o hřbet, zvedni nohy, povaluj se po něm...postupem času to přejde.Nikdy né úplně,ale trochu to přejde. necaprtej se v ohradě.přiznám se, že mě tedy víc pomáhali ty procházky..rok, dva než jsem se zas vyhoupla nahoru..a celkem to šlo a že kobyla byla taky pošuk.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.232.83
Děkuji vám moc za vaše zkušenosti. Ono je to opravdu dost těžký se do toho sedla dostat, dneska jsem si měla sednout na kobču kamarádky, sedla jsem si, vyzkoušela nové sedlo, přejela v kroku dohromady tak 50metrů a šla dolů. Bála jsem se ji jen pobídnout. Můj koník je dost chodivý, temperamentní, chce běhat a běhá rád, vím, že mu to chybí, ale vím, že já nemám na to ho nechat jít a tryskat po poli. Prostě na to nemám, ikdyž z něj mám pádů až až, vždycky pády, když to blbě řeknu, fakt pohodový. Koník je úžasný, jak ze země, to s ním můžu dělat cokoli, ikdybych jí skákala po hlavě, tak je to jedno. Ze sedla by neublížila, neleká se, nevyhazuje, prostě fantastický, ale jde dopředu a tak hrozně ráda běhá...
Začla jsem jezdit jen v ohradě, jen v kroku, já uklidnuju koně, že se nic neděje a nemusí lítat a přitom i sama sebe. Kamarádka má u mě ustájeného koníka, cca 130cm vysokého a musím říct, že na něm se bojím velmi málo. Je pravda, že ikdyž je to hucul, je naprosto v pohodě, občas tvrdohlavý, ale neublíží.
Nejlepší je, že ze země může být koník jakýkoli a to se ho nebojím, ikdyby stál na zadních, ale stačí, aby ze sedla naklusal a čůrám strachy magi v kostkách... Snad to jednou přejde. Myslíte, že by pomohly nějaké hodiny jízdy u trenéra? Nechci se dostat mermomocí do sedla, jsem člověk, kterému stačí být jen u koní, ale zase nedokážu žít s pocitem, že něco nejde. JEstli mě chápete. Ještě jednou všem děkuji.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.35.157
Dobrý den,od malička se pohybuju u koní, ale pořádný jezdecký trénink mám teprve 3 rok,neměla jsem žádné problémy,hodinu na koni jsem si užívala a těšila se na další,po jízdě jsem měla pozitivní náladu,všechny starosti ze mě spadly. Jenže jednou při hodině na jízdárně něco koníka rozhodilo,začal z ničeho nic tryskat,vyhazovat, no a já skončila na zemi,není to žádná vyjímečná situace,kterou by žádný jezdec nezažil,ale mě to hodně dostalo,už jen proto,že jsem to nečekala. A nejhorší věc,kterou jsem mohla udělat je,že jsem ten den už znovu nenasedla. A další týdny se to jen zhoršovalo,kůň poznal,že můj respekt vůči němu je nulový a začíná si na mě dovolovat (docela drsně) i v boxu. Někdy nejsem stavu mu ani vyčistit kopyta. Vím,že je to jen kvůli mému strachu,ale nejde se toho jen tak zbavit.Teď je pro mě každá hodina utrpením,radši koníka nechám chodit jen tak po jízdárně,bojím se ho zatočit,aby se náhodou nenaštval...hrůza...Jen bych vám chtěla jednu věc poradit,za žádnou cenu koníka neprodávejte!!! Nejlepší je s koníkem začínat přes dotyky, procházky a zíkat si " ze země" důvěru,kterou jste při pádu ztratila.Postupně pokračovat v kroku na lonžce (jak už tady někdo psal). Možná to bude trvat delší dobu,ale to přece za to stojí :-) Máte výhodu,že koník je váš. Ten můj je odílový a má neustále plný program,takže u mne tato "terapie" praktikovat nejde :-( nevím co mám dělat. Držím palce ať se to podaří aspoň Vám a na závěr ještě jednu radu,jestli máte dobrou kamarádku nebo kamaráda u koní,požádej te ho o podporu,jak po psychické stránce,tak i v získávání důvěry. Věřím, že se jednou zase s radostí vrátíte do sedla a budete si užívat jízdu i se svým koníkem :-)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.80.253
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Před nějakou dobou - už je to dýl - jsem spadla z koně a zlomila jsem si páteř. Od tý doby prostě nesednu na koně, na cizího už vůbec. Problém je, že jak už si na něj po dlouhým přemlouvání - hlavně sama sebou - sednu, jsem naprosto mimo. Po chvíli to jde, když je koník v klidu. Jakmile ale udělá další blbý pohyb, jsem zase na začátku. Přitom dříve jsem byla dost pokročilý jezdec - jezdec dostiháků, skoky, ježdění tak 8let. Můj koník je dost temperamentní, docela šílenec.
Nevím, jak se z toho kolotoče dostat. Vím, že pomůže jen jezdit a jezdit, ale jak to překonat? Já už se bojím i na koni jen naklusat... Máte někdo něco podobného? Zbavil se toho někdo tady? Díky za každé povzbuzení - nebo toho mám nechat a na ježdění se vykašlat? Co pomáhá vám, když se bojíte? Díky
já sice úraz neměla ale přes deset let jsem k nim nechodila, vřele doporučuju docházet třeba ke kamarádce která má velmi klidného hodného koně a začít jezdit na něm. se svým koníkem pracujte ze země, at se k němu vybuduje důvěra. časem ten blok většina překoná. svého koně neprodávajte.
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Před nějakou dobou - už je to dýl - jsem spadla z koně a zlomila jsem si páteř. Od tý doby prostě nesednu na koně, na cizího už vůbec. Problém je, že jak už si na něj po dlouhým přemlouvání - hlavně sama sebou - sednu, jsem naprosto mimo. Po chvíli to jde, když je koník v klidu. Jakmile ale udělá další blbý pohyb, jsem zase na začátku. Přitom dříve jsem byla dost pokročilý jezdec - jezdec dostiháků, skoky, ježdění tak 8let. Můj koník je dost temperamentní, docela šílenec.
Nevím, jak se z toho kolotoče dostat. Vím, že pomůže jen jezdit a jezdit, ale jak to překonat? Já už se bojím i na koni jen naklusat... Máte někdo něco podobného? Zbavil se toho někdo tady? Díky za každé povzbuzení - nebo toho mám nechat a na ježdění se vykašlat? Co pomáhá vám, když se bojíte? Díky
Taky přidám svoji zkušenost: Z polokrevníka vysoko v krvi, který chodil všestrannost na dost vysoké úrovni, jsem spadla na hlavu. Odnesla jsem to jen lehkým otřesem mozku. Bylo to při tréniku, a koník (neměl víc, než 160 cm v kohoutku) si jen tak z radosti kozloval. Ale uměl člověka sundat, kdykoli si usmyslel. Bála jsem se, jakmile jen pohnul hlavou. I v kroku. Ale protože jsem tam byla zaměstnaná, jezdit jsem musela. Snažila jsem se jezdit jiné koně, tam jsem měla obavy taky, ale ne panický strach. Jen na něm.
Pomohlo mi to, že jsem hned po odeznění otřesu mozku jezdila. Prostě jsem musela (a chtěla). Nakonec jsem překonala i strach z toho malého divocha.
Takže za mě doporučení: jezdit HNED, jak to jen fyzicky půjde, na jiných, klidných koních (třeba koni, kterému věřím), i za cenu strachu. Psychika se poddá! Ale jakmile strach necháte nad vámi zvítězit, strašně těžko se ho pak zbavíte.
Držím palce, ať se Vám to podaří! Koně za to stojí!
No já měla taky špatnou zkušenost, kdy jsem při jednom výstřelu ze sedla byla 6 tydnů ve vestě na suchý zipy zakurtovaná jak vyvázanej kůň.Taky jsem se bála zpátky do sedla.Respekt by měl mít každý z nás z koní jako takových, ale ten zdravy.Jenže já měla pak respekt nezdravý-strachu se podobající a nebylo to fajn, když jsem na ní sedla, ona byla našponovaná apod.Nedělá to dobře, když člověk není uvolněný na koni.Kůň pozná naše rozpoložení a než si za každou cenu sednout na koně ve stresu, kdy to nedělá dobře ani jemu, protože neví, proč jsme takto naladění a neví, co může očekávat, doporučuji procházky na ruce a jakoukoli další manipulaci s koněm.Česání, čištění, mazlení a mluvení.Pomáhá to hlavně psychicky se uvolnit.Jsem zpátky v sedle a nikdy jsem nebyla š´tastnější.Jsou věci a stavy, které nelze urychlit.Je lepší na sobě pracovat déle, než za každou cenu se snažit si namluvit-jsem ok, dokážu to - a přitom být psychicky nestabilní a nevyrovnaná.Chce to opravdu čas, každý jsme jiný, někomu to trvá dva měsíce, jako mě, jinému to trvá rok.Psychika je složitá.Držím palce, aby bylo vše v pořádku opět.
Teda po úrazu jsem strach neměla jezdit, ale minulý rok ( ještě dva dny a je to přesně rok) umřel podemnou na vyjíždce koník.
Díky majiteli, mají koně naučené to, že do kopce se běhá. Jely jsme novou trasu a byl tam větší kopec. Než jsme stihly koně zastavit do kroku a jít bokem do kopce, kde to není tak prudké, tak už se přeci jen zadýchali.
To bylo ještě ok, ale jak jsme byly nahoře, tak koník divně dýchal, ušel pár kroků a lehnul na zem.
Je fakt, že koni bylo přes 20 let, neví se přesně, ale byl v dobré kondici a koně jsme rozhodně neštvala. Jezdila jsem na nich výhradně v kroku, jelikož s náma jezdila ještě kobyla, která je o něco starší ( asi ) než byl valach a byla na tom hůř co se týče kondicí. Ovšem kobyla je s náma do dnes, jezdí na vyjížďky - já minimálně, od té doby co se to stalo jsem seděla jen párkrát na koni z toho dvakrát na té kobyla a vždy mám strach, že se něco stane, takže veškeré kopečky, kopce jdu po svých, často sesedám a ulehčuji ji.
Předtím jsem párkrát seděla na valachovi, který majitel koupil chvilku po tom, co zemřel původní valach, ale on je na mě moc drobný a necítila jsem se na něm dobře a každý špatný krok co udělal nebo zakopl, už jsem viděla, že lehá na zem.
FelicityForNow

XXX.XXX.120.19
Já bych zkusila sehnat někoho kdo by vám vlastního koně jezdil a sama začala od začátku na nějakém klidnejsim. Pokud chcete můžete začít nejprve s nimi jenom trávit čas. To ze začátku pomůže. Pak je čistit sedlář a procházet se s nim. Poté co budete v sedle myslete na něco hezkého. Zkousejte na něm jenom sedět a slezat. Pak na lonži.
FelicityForNow
napsal(a):
Já bych zkusila sehnat někoho kdo by vám vlastního koně jezdil a sama začala od začátku na nějakém klidnejsim. Pokud chcete můžete začít nejprve s nimi jenom trávit čas. To ze začátku pomůže. Pak je čistit sedlář a procházet se s nim. Poté co budete v sedle myslete na něco hezkého. Zkousejte na něm jenom sedět a slezat. Pak na lonži.
Pevně věřím, že za 2,5 roku (10 let od zadání) mají všichni zúčastnění strach z ježdění vyřešený.