Pomoc s problémovým koněm

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
odkud jsi???

okres opava

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hledám někoho, kdo má zkušenosti s problémovými koňmi a je ochoten nám pomoci. Mám mladého koníka, který má věčně negativní náladu, kouše, staví se na zadní nebo kozluje, odmítá navazovat kontakt s lidmi. Původně šlo o "záchranu" koníka z ne moc vábných podmínek, ale obávám se, že jsem si vzala příliš velké sousto. Proto touto cestou hledám někoho kdo to koníkovi pomůže uspořádat v hlavě a pomůže mi ukázat jak s ním komunikovat.

Koně ze špatných podmínek a zejména koně týraní kontakty navazují špatně. Čím déle ve špatých podmínkách byli(a v jak útlém věku se tam dostali) dost ovlivni jejich komunikaci a vnímání okolí. I "odborníkovy" se nemusí podařit "domluvit mu" v brzké době....

můžu se zeptat odkud přesně si? na opavsku pár lidí znám

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
můžu se zeptat odkud přesně si? na opavsku pár lidí znám

konkrétně cca 3km od Opavy. Potřebuji opravdu někoho, kdo se zabývá přirozenou komunikací nebo má nějaký svůj odzkoušený "způsob" jak koníkovi pomoct to utřídit v hlavě. Já se u koní pohybuji nějakých 14 let a znám opravdu hodně klasických "koňáků", ale nemyslím si, že lidé mající zkušenosti s běžnými koňmi nebo běžnou výchovou "normáního" koně by si věděli rady.. Tady spíš opravdu pomůže nějaký šaman Nemyslím si, že by byl koník v mladém věku (ted má 5) nějak týraný fyzicky, spíš šlo o to, že trávil dlouhou dobu uvázaný na štontu v hnoji, bez nějakého zájmu majitele, či pohybu (maximálně jednou za čas vypuštění na hodinu do výběhu) a takový způsob "chovu" teda rozhodně neuznávám, a proto jsem si ho koupila. To že je kůň tak labilní a nevstřícný jsem zjistila až po čase doma. Zkoušela jsem sama cviky dle parelliho, ale koník prostě nemá zájem, kouká všude možně "po ptácích", ožužlává vodítko, pak se tváří jako že usne, prostě nezájem...

Kamarádka na kobylu,která kousala a byla zlá na lidi vyzkoušela metody Zuzky Prokopové a opravdu to zabralo.Celkem rychle to kobča pochopila a už nekouše a neútočí.Zvláštní,ale je to tak.Vyzkoušela tu prostřední variantu z tohoto videa http://equitv.cz/treningova-videa/prirozena-komunikace/2010/8/20/videa/mistrovstvi-ceske/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
konkrétně cca 3km od Opavy. Potřebuji opravdu někoho, kdo se zabývá přirozenou komunikací nebo má nějaký svůj odzkoušený "způsob" jak koníkovi pomoct to utřídit v hlavě. Já se u koní pohybuji nějakých 14 let a znám opravdu hodně klasických "koňáků", ale nemyslím si, že lidé mající zkušenosti s běžnými koňmi nebo běžnou výchovou "normáního" koně by si věděli rady.. Tady spíš opravdu pomůže nějaký šaman Nemyslím si, že by byl koník v mladém věku (ted má 5) nějak týraný fyzicky, spíš šlo o to, že trávil dlouhou dobu uvázaný na štontu v hnoji, bez nějakého zájmu majitele, či pohybu (maximálně jednou za čas vypuštění na hodinu do výběhu) a takový způsob "chovu" teda rozhodně neuznávám, a proto jsem si ho koupila. To že je kůň tak labilní a nevstřícný jsem zjistila až po čase doma. Zkoušela jsem sama cviky dle parelliho, ale koník prostě nemá zájem, kouká všude možně "po ptácích", ožužlává vodítko, pak se tváří jako že usne, prostě nezájem...

Moje rada zní:Zajdi si nejdříve na nějaký kurz a nech si vysvětlit základní principy komunikace.Samotné hry Parelliho jsou k ničemu,když jsou vykonávaný mechanicky .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hledám někoho, kdo má zkušenosti s problémovými koňmi a je ochoten nám pomoci. Mám mladého koníka, který má věčně negativní náladu, kouše, staví se na zadní nebo kozluje, odmítá navazovat kontakt s lidmi. Původně šlo o "záchranu" koníka z ne moc vábných podmínek, ale obávám se, že jsem si vzala příliš velké sousto. Proto touto cestou hledám někoho kdo to koníkovi pomůže uspořádat v hlavě a pomůže mi ukázat jak s ním komunikovat.

Tento koník má evidentně strach a je třeba k němu přistupovat s citem a láskou.Pokud nejsou zkušenosti v této práci,oslov někoho,kdo se v tom opravdu vyzná,nemyslím si,že by to byl velký problém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Koně ze špatných podmínek a zejména koně týraní kontakty navazují špatně. Čím déle ve špatých podmínkách byli(a v jak útlém věku se tam dostali) dost ovlivni jejich komunikaci a vnímání okolí. I "odborníkovy" se nemusí podařit "domluvit mu" v brzké době....

Každý kůň ,ať hýčkaný,nebo týraný,vnímá okolí a cvičitele.Týraný dokonce daleko intenzivnějí a s tím je potřeba začít.

To co popisuješ je dost klasický problém. Setkávám se s ním často. Nechci tvrdit, že určitě, ale zdá se, že kůň nemá respakt a navíc ani důvěru. Parelli vymyslel jen metodickou řadu, jak s koněm komunikovat. Samotné hry nejsou nějaké hry, je to slovník koňské řeči. Obsah slov ale musí být dán tebou. Už to tady zaznělo. Jdi nejprve na základní kurz a to ti doporučím Vaška Bořánka. Ten je nejsrozumitelnější. Můžeš nechat sice koně srovnat někým jiným, ale měla by ses to naučit ty. On odjede a problém s nedostatkem respektu k tobě koni zůstane. Problém, který popisuješ se nejlépe řeší v kruhové ohradě. není to úplně nezbytné, ale je to nejsnažší. Další variantou je malý picader, tak 10 x 10 metrů. Jízdárna nebo volný prostor jsou nevhodné. Další nezbytnou věcí je, aby kůň byl ve stádu, které ho umravní. To co píšeš, jak byl kůň ustájen, mi vnuká domněnku, že kůň nemá základní sociální návyky. Musí se naučit, že si nemůže dělat co chce, ale že jsou kolem nějaká pravidla, která musí respektovat. Na rozdíl od člověka mu to koně snadněji a pro tebe bezpečněji vysvětlí. Chce to ale více koní, ne jen jednoho a stádo by mělo být již sformované se silným vedoucím koněm. Zpočátku to bývá dost drsné, ale koně nejsou něajká tintítka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
konkrétně cca 3km od Opavy. Potřebuji opravdu někoho, kdo se zabývá přirozenou komunikací nebo má nějaký svůj odzkoušený "způsob" jak koníkovi pomoct to utřídit v hlavě. Já se u koní pohybuji nějakých 14 let a znám opravdu hodně klasických "koňáků", ale nemyslím si, že lidé mající zkušenosti s běžnými koňmi nebo běžnou výchovou "normáního" koně by si věděli rady.. Tady spíš opravdu pomůže nějaký šaman Nemyslím si, že by byl koník v mladém věku (ted má 5) nějak týraný fyzicky, spíš šlo o to, že trávil dlouhou dobu uvázaný na štontu v hnoji, bez nějakého zájmu majitele, či pohybu (maximálně jednou za čas vypuštění na hodinu do výběhu) a takový způsob "chovu" teda rozhodně neuznávám, a proto jsem si ho koupila. To že je kůň tak labilní a nevstřícný jsem zjistila až po čase doma. Zkoušela jsem sama cviky dle parelliho, ale koník prostě nemá zájem, kouká všude možně "po ptácích", ožužlává vodítko, pak se tváří jako že usne, prostě nezájem...

A teď je ve stádě? To Vám oběma pomůže daleko víc než většina "šamanů". Přirozená komunikace je v 99% tahák na peníze. Raději stádo a zkušený koňák-praktik, nežli 10 Bořánků.

Ahoj, napiš mi sem prosím tvůj email..odepíšu ti tam...

11.-12.9 bude mít kurz Zuzka Prokopová v Karlových Varech, tak možná tam zajet kouknout.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A teď je ve stádě? To Vám oběma pomůže daleko víc než většina "šamanů". Přirozená komunikace je v 99% tahák na peníze. Raději stádo a zkušený koňák-praktik, nežli 10 Bořánků.

Každý kůň je ve stádě doma a může tam být i do konce života a ve stádě dokonce i zapomene na to,jak se k němu chovali...možná právě takový koňák praktik,jak tady podtrhuješ.Je škoda,že komunikaci vidíš v tomto světle,ale činíš tak pouze z nevědomosti.Historie jezdectví a výcviků koní bohu žel nepochází z naších zemí a tudíž tady nemá ani řádnou trdici.Hrubé zacházení,bití čímkoliv,co příjde do ruky,zavíráni koní do cel na dlouhe hodiny,žádná starost o kopyta ,to je historie,ze které tady ještě pořád mnozi čerpají.A Bořánka si vůbec neber do huby,když nevíš,co je to za člověka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Každý kůň je ve stádě doma a může tam být i do konce života a ve stádě dokonce i zapomene na to,jak se k němu chovali...možná právě takový koňák praktik,jak tady podtrhuješ.Je škoda,že komunikaci vidíš v tomto světle,ale činíš tak pouze z nevědomosti.Historie jezdectví a výcviků koní bohu žel nepochází z naších zemí a tudíž tady nemá ani řádnou trdici.Hrubé zacházení,bití čímkoliv,co příjde do ruky,zavíráni koní do cel na dlouhe hodiny,žádná starost o kopyta ,to je historie,ze které tady ještě pořád mnozi čerpají.A Bořánka si vůbec neber do huby,když nevíš,co je to za člověka.

Myslím,že každému koni stádo z psychického hlediska dost pomůže!

ZADAVATELKA: Kůň ve stádě je, většinu dne jsou spolu všichni puštění na pastvě, takže "stádo ho umravní" opravdu nefunguje. Naopak ve stádě vůbec dominantní nebo agresivní není, je dle mého názoru v hierarchii rozhodně nejníže (ostatního si ho umravňují a koník se jim nebrání...). U bývalé majitelky taky kůň nebyl sám. Bohužel nemáme možnost kruhové ohrady ani ji nijak utvořit, na lonži koník striktně chodit odmítá. Co se týče laskavého přístupu a citu - toho má kůň více než dostatek. člověk příjde koníka pohladit, on místo toho po něm chňapne. Začínám z toho být vcelku zoufalá, protože koník se má tak dobře, že naprosté většině jiných by se o tom ani nesnilo a on takhle...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, napiš mi sem prosím tvůj email..odepíšu ti tam...

cabraka200@seznam.cz

Já teda nevím jak dlouho toho koně máte, ale dejte mu čas. Nejde všechno hneda a na dupnutí. I ten kůň se změní, ale musí dostat čas. Stádo ho vychová a zklidní, jen to nefunguje, že dáte koně do stáda, on dostane nakládačku a je z něj mírumilovnej a poslušnej koník. Většinou jde o časové období půl roku a více aby se kůň přizpůsobil a začal chovat jinak.
Kruhovka jde udělat i jen z elektrického ohradníku a na lonži se kůň naučí pomocí vodiče a lonžér by se neměl obávat použít i bič.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já teda nevím jak dlouho toho koně máte, ale dejte mu čas. Nejde všechno hneda a na dupnutí. I ten kůň se změní, ale musí dostat čas. Stádo ho vychová a zklidní, jen to nefunguje, že dáte koně do stáda, on dostane nakládačku a je z něj mírumilovnej a poslušnej koník. Většinou jde o časové období půl roku a více aby se kůň přizpůsobil a začal chovat jinak.
Kruhovka jde udělat i jen z elektrického ohradníku a na lonži se kůň naučí pomocí vodiče a lonžér by se neměl obávat použít i bič.

ZAD. koně mám přesně půl roku, jde o to, že se jeho chování právě graduje k horšímu a horšímu, zpočátku jsem to přisuzovala adaptaci k novému prostředí a nebylo to zdaleka tak hrozné, ale toto "chování" už prostě po 6 měsících tolerovat nelze. Co se týče lonže, OPRAVDU nelze lonžovat. zkoušelo se s vodičem, naznačení kruhu kavaletami, ohrazení i vyššími zábranami, další člověk chodící za koněm, člověk na koni... miliarda různých metod, ale je to opravdu nebezpečné - kůň agresivně nabíhá na člověka v kruhu, staví se proti němu na zadní, prostě to dělá natruc, ne proto, že by nechápal, co se po něm chce. Ale lonžování teď neřeším, my lonž až tak nepotřebujeme a v tuto chvíli je v podstatě "banalitka", opravdu mi jde o to, jak přimět koně aby začal komunikovat a nebral mě jako nepřítele číslo 1, ale naopak jako kamaráda, který ho poškrábe na čele, nebo si s ním bude venku hrát...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Každý kůň je ve stádě doma a může tam být i do konce života a ve stádě dokonce i zapomene na to,jak se k němu chovali...možná právě takový koňák praktik,jak tady podtrhuješ.Je škoda,že komunikaci vidíš v tomto světle,ale činíš tak pouze z nevědomosti.Historie jezdectví a výcviků koní bohu žel nepochází z naších zemí a tudíž tady nemá ani řádnou trdici.Hrubé zacházení,bití čímkoliv,co příjde do ruky,zavíráni koní do cel na dlouhe hodiny,žádná starost o kopyta ,to je historie,ze které tady ještě pořád mnozi čerpají.A Bořánka si vůbec neber do huby,když nevíš,co je to za člověka.

Nevšimla jsem si, že by tady někdo bral "do huby" Bořánka, to sem netahej. A že by autorka původního příspěvku činila něco z nevědomosti, se mi také nezdá, naopak doporučila podle mě to nejdůležitější - stádo. Takže i za mě, stádo, pastvinu (výběh), trpělivost a dostatek času, nepůjde to hned.

Taky jsme mněli u nas takovou kobylku, v boxe zaní nikdo nemohl, venku hlídací pes byl oproti ní ochočený beránek, ven se pouštěla stýlem pusti ostatní koně a pak otevřít box jí a utéct, musím říc že je to už dvacetpět let zpět takže žádná přirozená komunikace. Po rozhodnutí, že koník půjde na jatka jsemse rozhodla, že to sní nějak skusím, kobylka byla v dřívějším JZD, koně jsem vživotě nebila snažila jsem se v pohodě vždy vše vyřešit a nebo počkat až koník pochopí, tady jsem poprvé udělala vyjímku riskantně jsem si stoupla doprostřed ohrady vzala pořádný kalacek a jak zautočila dostala, poprvé jsem uhodila koně a to dost silně, doufám, že mně zato neukamenujete nejsem na to moc hrdá, ale kobča popoběhla zastavila se a bylo vidět jak přemýšlí od té doby mně začala reskektovat, mohla jsem k ní do boxu, mohla jsem jí poprvé obsednout chodila jak starý kůň, ale bohužel jen mně, nikodo jiný k ní nomoh, tak se družstvo rozhodlo jí prodat, šla k nějakému soukromníkovy doufám, žejí zvládl.Není to návod jak koně bít, ale jen že někdy v krajním případě ukázat koní kdo je vůdce a kdo ho případně oochrání.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsme mněli u nas takovou kobylku, v boxe zaní nikdo nemohl, venku hlídací pes byl oproti ní ochočený beránek, ven se pouštěla stýlem pusti ostatní koně a pak otevřít box jí a utéct, musím říc že je to už dvacetpět let zpět takže žádná přirozená komunikace. Po rozhodnutí, že koník půjde na jatka jsemse rozhodla, že to sní nějak skusím, kobylka byla v dřívějším JZD, koně jsem vživotě nebila snažila jsem se v pohodě vždy vše vyřešit a nebo počkat až koník pochopí, tady jsem poprvé udělala vyjímku riskantně jsem si stoupla doprostřed ohrady vzala pořádný kalacek a jak zautočila dostala, poprvé jsem uhodila koně a to dost silně, doufám, že mně zato neukamenujete nejsem na to moc hrdá, ale kobča popoběhla zastavila se a bylo vidět jak přemýšlí od té doby mně začala reskektovat, mohla jsem k ní do boxu, mohla jsem jí poprvé obsednout chodila jak starý kůň, ale bohužel jen mně, nikodo jiný k ní nomoh, tak se družstvo rozhodlo jí prodat, šla k nějakému soukromníkovy doufám, žejí zvládl.Není to návod jak koně bít, ale jen že někdy v krajním případě ukázat koní kdo je vůdce a kdo ho případně oochrání.

Jojo,takováhle byla taky moje kobylka, původní majitel s ní měl stejný problém v ohradě jak hlídací pes, kopala kousala. Jednou se ten chlap naštval a přetáhl ji pořádně přes prdel a od tý doby kůň jako beránek, ale jen na něj. Na ostatní byla pořád stejně zlá.
Když jsem si ji kupovala a převezla k sobě, tak z ní nové místo udělalo úplně jinýho koně. Člověk za ní mohl do ohrady bez obav, všechno ok. A teď po několika letech jsme nerozlučný kamarádky, i když se občas zašklebí.

Ahoj, tak koukám, že máš stejný poblém i koně jako já. Vytáhla jsem z hnoje také jednukobušu .6 let do tédoby byla jen uvázaná ve stodole a proběhnout se mohla je když se vyvlíkla z ohlávky a pak lítala po stodole apod. Majitelé se jí báli. Kopala kousala apod.

Přivezla jsme si zvíře, co nic nerespektovalo, ve stádě neuměla pořádně komunikovat, tak byla poslední a na nás samozřejmě útočila. dle mě je nejlepší léčba šokem a od přivezení jsem na ní bez úlev praktikovala důsledně ukázku toho, jak se má kůń ke člověku chovat, což ikdyž je pravdou že za použití násilí, začalo fungovat do 14-ti dnů, detaily jsme do spolehlivosti pilovali ještě tak půl roku (mezitím jsme i obsedli apod - vše úspěšně). Vše šlo skvěle, jezdili jsme, kobča párkrát něco naznačila třeba při sedlání či krmení ale jinak vše o.k, až mě najednou jednohodne dne při krmení přimáčkla na uvažiště a začala kopat a kopat a já jí nestačila ani včas vše řádně oplatit jak jsem byla vylekaná -> a od toho dne šlo vše o hodně hůř a kobča zkoušela a zkoušela.

Celej problém byl, jak určitě tušíš, ve mě! usla jsme na vavříněch, přešla jsem, jak jsem psala těch pár pidináznaků, patřičně vždy nezareagovala a kobča nakonec zkusila být alfa koněm se vší parádou. Od té doby jsem zpytovala svědomí a zařekla se nepolevit v důslednosti. A ikdyž už v žádném případě náprava nebyla tak rychlá jako na začátku, tak dneska po dalším roce už je vše o.k a mám hodnou kobylku akorát si odnesla to, že u sedlání, dotahuji-li podbřišák sebejemnějc se šklebí jak můra,ale je za vše důsledně napomínána a vše nám už ten rok funguje jinak skvěle.Ale polevit u ní nebudu moci určitě nikdy.

Takže moje rada je zapracovat na své důslednosti, neočekávat že vše se bude lepšit nějak rychle. Důsledně vždy trvat na svém, ale dávat si jen takové cíle, které kůň může a je schopný splnit.
A pokud by se našel někdo ochotný na pomoc, bylo by to jen dobře. Ale je to těžké, já osobně bych si ke svým koním jen tak někoho nepustila, ne každý pomůže, často má pak kůň jen v hlavě větší zmatek a bolavější duši než předtím...

Přeji hodně štěstí a odvahy

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A teď je ve stádě? To Vám oběma pomůže daleko víc než většina "šamanů". Přirozená komunikace je v 99% tahák na peníze. Raději stádo a zkušený koňák-praktik, nežli 10 Bořánků.

Plácáš blbosti a vůbec nevíš co mluvíš. Právě klasický postupy často dokáží koně přivést tam,kam se dostal koník zadavatekly. Mnoho takzvaných koňáků s oficírskými móresy svých prvorepublikových vzorů tohle natropí. Proto vznikl Natural horsemanship. Když nevíš o čem je řeč, tak do toho nepleť a uč se.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A teď je ve stádě? To Vám oběma pomůže daleko víc než většina "šamanů". Přirozená komunikace je v 99% tahák na peníze. Raději stádo a zkušený koňák-praktik, nežli 10 Bořánků.

Njn, pak mám ještě druhého koně . tzv nechytitelného a neobsednutelného, lekavého totálního magora -> toho se snažili dát dohromady všichni ti tvoji zkušení koňáci po 2,5 roku- praktici z hřebčince, kteří pracují dle osvědčených metod. Pracovali tak usilovně až měl kůň od jatek jen vlásek.

Já nejsem žádný šaman ani dobrý jezdec, vybírám si přednsotně jen z metod osvědčených horsemanů (mezi ně Bořánka počítám) a hle na tom koni jsem v klidu seděla do čtvrt roka, po půl roce už jsem s ním mohla jednat ze země jak provozákem a v sedle už jsem byla celkem jako doma a po 3/4 roce už jsme nesměle začali objíždět i místní závody. Přicemž můj kůń se nyní nakonec chová spolehlivěji než mnoho koní okolních anglických jezdců pracujících dle těchh starých uznávaných praktik...

Tak ono na tom něco asi bude...raději bych se vyvarovala brzkých soudů

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Každý kůň je ve stádě doma a může tam být i do konce života a ve stádě dokonce i zapomene na to,jak se k němu chovali...možná právě takový koňák praktik,jak tady podtrhuješ.Je škoda,že komunikaci vidíš v tomto světle,ale činíš tak pouze z nevědomosti.Historie jezdectví a výcviků koní bohu žel nepochází z naších zemí a tudíž tady nemá ani řádnou trdici.Hrubé zacházení,bití čímkoliv,co příjde do ruky,zavíráni koní do cel na dlouhe hodiny,žádná starost o kopyta ,to je historie,ze které tady ještě pořád mnozi čerpají.A Bořánka si vůbec neber do huby,když nevíš,co je to za člověka.

Pana Bořánka, si do huby brát nemohu, neb narozíl od některých ze diskutujících hubu nemám.
A jak můžete vědět, že s ním zkušenost nemám? Nesoudím takto z nevědomosti, ale bohužel ze špatné zkušenosti. Ono je to víc o lidech nežli o metodě výcviku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Njn, pak mám ještě druhého koně . tzv nechytitelného a neobsednutelného, lekavého totálního magora -> toho se snažili dát dohromady všichni ti tvoji zkušení koňáci po 2,5 roku- praktici z hřebčince, kteří pracují dle osvědčených metod. Pracovali tak usilovně až měl kůň od jatek jen vlásek.

Já nejsem žádný šaman ani dobrý jezdec, vybírám si přednsotně jen z metod osvědčených horsemanů (mezi ně Bořánka počítám) a hle na tom koni jsem v klidu seděla do čtvrt roka, po půl roce už jsem s ním mohla jednat ze země jak provozákem a v sedle už jsem byla celkem jako doma a po 3/4 roce už jsme nesměle začali objíždět i místní závody. Přicemž můj kůń se nyní nakonec chová spolehlivěji než mnoho koní okolních anglických jezdců pracujících dle těchh starých uznávaných praktik...

Tak ono na tom něco asi bude...raději bych se vyvarovala brzkých soudů

Víš, ona totiž takzvaná klasika, žádné metody a strategii výchovy koně nemá. Klasici koně jen trénují a skoro nevychovávají. Při obsedání je staletí "lámali" , ale se systematickou výchovou přišel až NH. To jeho propagátorům nemohou zapomenout nekritičtí vyznavači takzvané klasiky, která zase vlastně neexistuje. Je to jen snůška zkušenosí jednotlivých trenérů ale ne škola s metodickým postupem. Proto to někdy funguje někdy ne. Když se na NH přijdou podívat takoví lidé, jako v tom příspěvku výše, tak to nepochopí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ZAD. koně mám přesně půl roku, jde o to, že se jeho chování právě graduje k horšímu a horšímu, zpočátku jsem to přisuzovala adaptaci k novému prostředí a nebylo to zdaleka tak hrozné, ale toto "chování" už prostě po 6 měsících tolerovat nelze. Co se týče lonže, OPRAVDU nelze lonžovat. zkoušelo se s vodičem, naznačení kruhu kavaletami, ohrazení i vyššími zábranami, další člověk chodící za koněm, člověk na koni... miliarda různých metod, ale je to opravdu nebezpečné - kůň agresivně nabíhá na člověka v kruhu, staví se proti němu na zadní, prostě to dělá natruc, ne proto, že by nechápal, co se po něm chce. Ale lonžování teď neřeším, my lonž až tak nepotřebujeme a v tuto chvíli je v podstatě "banalitka", opravdu mi jde o to, jak přimět koně aby začal komunikovat a nebral mě jako nepřítele číslo 1, ale naopak jako kamaráda, který ho poškrábe na čele, nebo si s ním bude venku hrát...

Ja myslim ze tobe a koni by Natural Horsemanship prave pomohl mnohem vic, nez nejaka klasicka drezura. Na PNH nepotrebujes ani kruhovku, ani lonz. Kdyz budes kone honit dokola, tak si respekt stejne neziskas - nebo v tom mementu na tom kruhu mozna, a pak pujdete do staje a budes mit kone za krkem zase.
Ty se potrebujes naucit, jak si udrzet osobni prostor, jak dat koni najevo, ze ti do nej nesmi lezt a dalsi veci. Ja jsem v PNH zacatecnik, dalo by se rict ze vim skoro kulovy. A mam sveho prvniho kone. Kobylka je rocni a je to drza holka, ktera kdybych ji nechala, tak po me bude kopat, tlacit se na me, pujde prese me a kdo vi co jeste. Tak jsme se daly na PNH a reknu ti, po 3-4 tydnech jsme uplne jinde. Ja ted vim jak se mam chovat a co mam delat (a porad se ucim) a ona uz vi, ze se na me nema lepit a ze me musi respektovat. A zaroven uz mnohem lip na vsechno reaguje, zacina ji to bavit, v ohrade za mnou chodi, ohlavku by si malem uvazala sama, kdyby mohla
Nedej na reci, ze je treba kone mlatit a honit, to opravdu nicemu nepomuze a nic se tim nevyresi. Najdi nekoho, kdo se PNH venuje a uvidis, ze se vsechno zmeni pro tebe i konika.
Drzim palce!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja myslim ze tobe a koni by Natural Horsemanship prave pomohl mnohem vic, nez nejaka klasicka drezura. Na PNH nepotrebujes ani kruhovku, ani lonz. Kdyz budes kone honit dokola, tak si respekt stejne neziskas - nebo v tom mementu na tom kruhu mozna, a pak pujdete do staje a budes mit kone za krkem zase.
Ty se potrebujes naucit, jak si udrzet osobni prostor, jak dat koni najevo, ze ti do nej nesmi lezt a dalsi veci. Ja jsem v PNH zacatecnik, dalo by se rict ze vim skoro kulovy. A mam sveho prvniho kone. Kobylka je rocni a je to drza holka, ktera kdybych ji nechala, tak po me bude kopat, tlacit se na me, pujde prese me a kdo vi co jeste. Tak jsme se daly na PNH a reknu ti, po 3-4 tydnech jsme uplne jinde. Ja ted vim jak se mam chovat a co mam delat (a porad se ucim) a ona uz vi, ze se na me nema lepit a ze me musi respektovat. A zaroven uz mnohem lip na vsechno reaguje, zacina ji to bavit, v ohrade za mnou chodi, ohlavku by si malem uvazala sama, kdyby mohla
Nedej na reci, ze je treba kone mlatit a honit, to opravdu nicemu nepomuze a nic se tim nevyresi. Najdi nekoho, kdo se PNH venuje a uvidis, ze se vsechno zmeni pro tebe i konika.
Drzim palce!

koně opravdu není třeba mlátit, ale mezi sebou si koně neřeknou s milým úsměvem, hej ty..šlápl jsi mi na malíčkek, ale rovnou se nakopnoun, nebo se po sobě oženou, prostě použijí oplatu ...a v podstatě i tohle používá PNH, líbí se mi, jak ve výsledku je kůň zvířetem, které důvěřuje a kterému lze důvěřovat, cesta je k tomu povětšinou dlouhá a trnitá... a taky pátrám jak na to :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
koně opravdu není třeba mlátit, ale mezi sebou si koně neřeknou s milým úsměvem, hej ty..šlápl jsi mi na malíčkek, ale rovnou se nakopnoun, nebo se po sobě oženou, prostě použijí oplatu ...a v podstatě i tohle používá PNH, líbí se mi, jak ve výsledku je kůň zvířetem, které důvěřuje a kterému lze důvěřovat, cesta je k tomu povětšinou dlouhá a trnitá... a taky pátrám jak na to :)

Ale vzdyt jo - netriskat, ale plesknout nebo durazne naznacit je treba. Me prijde ze zadavatelka ma doma klasickeho LBE (left-brain introvert), a kdyz po nem neco chce, tak kun ji ma na haku nebo se rovnou snazi ji prevalcovat, aby mel od ni pokoj.
Jak pise ze kdyz s nim zkousi cviky dle Parelliho, tak kone to nezajima, kouka po ptacich a ozizlava voditko - to je proto, ze pro nej proste neni dost zajimava. Ale to nema cenu se tu rozepisovat, kdo vi o cem je PNH mi rozumi a ti ostatni by me utloukli

Již zmíněného pana Bořánka neznám,ale znám pana Bláhu a dovolím si ho citovat,na přímý dotaz jeho přímou odpověď:Většina koní na metodu přirozené komunikace zareaguje s menší či větší odezvou.Ale existuje malé procento koní,které na metody přirozené komunikace nemá odezvu žádnou.Možná je to váš případ,možná někdo,kdo zvládá klasickou metodu výcviku by vám pomohl víc,než přirozená komunikace.Anebo váš kůň patří k těm ,,méně komunikativním,,bylo by pak lépe ho svěřit do rukou profesionála,protože přirozená komunikace funguje na bázi letitých zkušeností,citu a dlouhé trpělivosti(vyprávěl mi člověk,který se výcvikem koní v přirozené komunikaci živí:když ráno začnu cvik,nesmím přestat trvat na jeho vyplnění,ani kdyby bylo už po večerce,jinak jsem zase na začátku klidně i po delší práci)

koně opravdu není třeba mlátit, ale mezi sebou si koně neřeknou s milým úsměvem, hej ty..šlápl jsi mi na malíčkek, ale rovnou se nakopnoun.....................................................to si právě koně před kopnutím ještě toho stačí říct docela hodně,jen se člověk musí naučit to vidět.A v tom to vězí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Již zmíněného pana Bořánka neznám,ale znám pana Bláhu a dovolím si ho citovat,na přímý dotaz jeho přímou odpověď:Většina koní na metodu přirozené komunikace zareaguje s menší či větší odezvou.Ale existuje malé procento koní,které na metody přirozené komunikace nemá odezvu žádnou.Možná je to váš případ,možná někdo,kdo zvládá klasickou metodu výcviku by vám pomohl víc,než přirozená komunikace.Anebo váš kůň patří k těm ,,méně komunikativním,,bylo by pak lépe ho svěřit do rukou profesionála,protože přirozená komunikace funguje na bázi letitých zkušeností,citu a dlouhé trpělivosti(vyprávěl mi člověk,který se výcvikem koní v přirozené komunikaci živí:když ráno začnu cvik,nesmím přestat trvat na jeho vyplnění,ani kdyby bylo už po večerce,jinak jsem zase na začátku klidně i po delší práci)

To je mozne, ale dokud toho kone profesional (i v PNH jsou profesionalove) neuvidi nazivo, treba i zmineny pan Blaha, tak nikdo z nas tady nemuze rict, co na nej plati nebo ne. Muzeme si to akorat myslet. Takhle na dalku nelze vyvozovat zavery.
Dva tabory budou asi vzdycky - klasici vs parelisti, ovsem dulezite je ne se hadat, ale udelat to co je nejlepsi pro kone samotneho.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je mozne, ale dokud toho kone profesional (i v PNH jsou profesionalove) neuvidi nazivo, treba i zmineny pan Blaha, tak nikdo z nas tady nemuze rict, co na nej plati nebo ne. Muzeme si to akorat myslet. Takhle na dalku nelze vyvozovat zavery.
Dva tabory budou asi vzdycky - klasici vs parelisti, ovsem dulezite je ne se hadat, ale udelat to co je nejlepsi pro kone samotneho.

No vždyť píšu,obrátit se na někoho zkušeného v té či oné metodě.Ale to už zadavatelka asi udělala,takže držím palce,ať to dobře dopadne a koník jako nezvladatelný neskončí na jatkách-bohužel i tyto konce znám.

ZADAVATELKA. Ještě by mě zajímalo, jaká je asi šance, že v případě, že mě koník začne respektovat a "brát" ze země, odstraní se jeho nechuť k ježdění? Projevuje se to tím že se už po chvíli začne vzpínat na zadní a je to sakra nebezpečné, už je to fakt o strach...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ZADAVATELKA. Ještě by mě zajímalo, jaká je asi šance, že v případě, že mě koník začne respektovat a "brát" ze země, odstraní se jeho nechuť k ježdění? Projevuje se to tím že se už po chvíli začne vzpínat na zadní a je to sakra nebezpečné, už je to fakt o strach...

Tak to jsem já z toho mailu...:-).. jedna kobyla od kamarádky tohle dělá taky, nebo spíš dělala..Začala jsem s kobylou pracovat já, první ze země, až všechno pochopila sedla jsem si na ni bez sedla, a v klídečku jsme jela, zastavila a zase jela a zastavila otočila na jendu stranu, na druhou...tohle jsme dělala tak měsíc, až jsme si byl ajistá že mě kobyla chápe, a chce se mnou spolupracovat tak jsem přešla do klusu tam to na me zkoušela to stavění, ale udělala jsem jí trest takový, že jsem jela v klusu kousek a hned jsem ju zabavila otockou v klusu, pak an druhou stranu a tak...kolem prekazek pres male kavalety, kobyla se mi tak zabavila a nemela cas vymyslet...:-)...

To je jak debata parelli ano a nebo ne. Neodsuzuji nikoho. Jsem pro to vzít si z obou něco. Měla jsem valacha -jako by jí z oka vypadl. Dokonce to skončilo kousancem. Taky jsem ho vzala z horších podmínek a nechala ho okoukat,aby zjistil,že se bude mít líp a on se nám tak vymstil. Prodala jsem ho pryč, Šel do podmínek kde byl stále venku bez ohledu na počasí a dali mu co proto aniž by se aklimatizoval-klasický koňák a on? Miláček všech,děti si s ním dělají co chtějí, navíc jej lonžují! No někdy pomůže i ten klasický koňák. Hodně štěstí.

Ahojky, ještě potřebuješ s koníkem pomoct?
Kdyžtak piš na můj email linda_o@centrum.cz
Těším se na odpověd. Linda

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky, ještě potřebuješ s koníkem pomoct?
Kdyžtak piš na můj email linda_o@centrum.cz
Těším se na odpověd. Linda

Doufej, že už tvou pomoc nepotřebuje. Diskuze je rok stará!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je jak debata parelli ano a nebo ne. Neodsuzuji nikoho. Jsem pro to vzít si z obou něco. Měla jsem valacha -jako by jí z oka vypadl. Dokonce to skončilo kousancem. Taky jsem ho vzala z horších podmínek a nechala ho okoukat,aby zjistil,že se bude mít líp a on se nám tak vymstil. Prodala jsem ho pryč, Šel do podmínek kde byl stále venku bez ohledu na počasí a dali mu co proto aniž by se aklimatizoval-klasický koňák a on? Miláček všech,děti si s ním dělají co chtějí, navíc jej lonžují! No někdy pomůže i ten klasický koňák. Hodně štěstí.

No tak to je otřesné, vědomě prodat koně někam, kde vím, že se bude mít hůř než u mě a ještě se tím chválit na internetu - paráda! I když - kdo ví, kde to bylo horší, že? ....:/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak to je otřesné, vědomě prodat koně někam, kde vím, že se bude mít hůř než u mě a ještě se tím chválit na internetu - paráda! I když - kdo ví, kde to bylo horší, že? ....:/

Kde je psano ze vedela predem jak se ten kun tam bude mit? Asi mezi radky ze jo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ZAD. koně mám přesně půl roku, jde o to, že se jeho chování právě graduje k horšímu a horšímu, zpočátku jsem to přisuzovala adaptaci k novému prostředí a nebylo to zdaleka tak hrozné, ale toto "chování" už prostě po 6 měsících tolerovat nelze. Co se týče lonže, OPRAVDU nelze lonžovat. zkoušelo se s vodičem, naznačení kruhu kavaletami, ohrazení i vyššími zábranami, další člověk chodící za koněm, člověk na koni... miliarda různých metod, ale je to opravdu nebezpečné - kůň agresivně nabíhá na člověka v kruhu, staví se proti němu na zadní, prostě to dělá natruc, ne proto, že by nechápal, co se po něm chce. Ale lonžování teď neřeším, my lonž až tak nepotřebujeme a v tuto chvíli je v podstatě "banalitka", opravdu mi jde o to, jak přimět koně aby začal komunikovat a nebral mě jako nepřítele číslo 1, ale naopak jako kamaráda, který ho poškrábe na čele, nebo si s ním bude venku hrát...

My jsme kobylu převychovávali 4 roky. A první rok to bylo vyloženě o život. Ty další roky už šlo o "dolazování" = spolehlivé ježdění a spolehlivá manipulace + chování k jiným lidem. První rok šlo o základy = moci se k ní vůbec přiblížit a nebýt zkopán do kuličky, nandat uzdečku.

Kousala, kopala, nabíhala, shazovala, hodiny stála na pastvině na jednom místě a civěla, až jsme měli strach, jestli ji v ten okamžik něco není (srdce, záchvat) ... Kdybychom to s ní nevydrželi, už by byla někde rozprodaná v salámech.

To, že je ve stádě stále na posledním místě, ukazuje na to, že kůň nebude povahou agresivní a dominantní. Naše kobyla také nikdy nebyla vůdčí - i když ve stádě úplně poslední nebyla - všimli jsme si také, že na koně nikdy neútočí - nikdy si jen nenechala nic líbit - oplácela otravování, prostě není flegmouš. Vnímala nás jako "otravné" koně v hierarchii těžce pod sebou.

Težko dát jen nějakou stručnou osvědčenou radu - je to spíš na rozhovor než psaní. Jen jsem chtěla říct, že to může trvat dlouho - nám ty základy skutečně trvaly rok - rok, než jsme kobylu naučili, že člověk není kůň a má navrch něčím jiným, než silou (kobyla byla špatně odstavena, pak byla sama, pak putovala jinam opět mezi koně a tam ji nezvládali, když začala zlobit brali ji nejdříve bičem, až se to postupně dopracovalo k přeražení násady od lopaty o její hřbet - báli se k ní přiblížit bez něčeho v ruce) - že nelibost se nebude vyjadřovat útokem a ani hrát a mazlit se nemůžeme se zapojením sil jako ke koni.

Teď už kobyla respektuje působení jen tlakem - ne vynucování bolestí. Vnímá jezdce - dříve naběhla do trysku a udrž se člověče... Teď už může ven i sama, mezistupeň byl držení se poblíž druhého jezdce s koněm.

Stále je trochu problém krmení jádrem, které nemůže dělat nikdo jiný, než já nebo přítel - musí to mít svůj řád a nesmí se jí do toho zasahovat, jinak vyjede a několikrát i kousla (bojí se, že nedostane, že ji to chceme vzít - poznala nedostatek a odhánění od ostatních koní).

Kobyla má nádhernou stavbu těla a je zdravá až moc , věděli jsme, že po ní budeme chtít hříbě a to se opravdu povedlo - jako matka je úžasná. Navíc bylo opravdu jasné, že když u nás nezůstane, půjde pod nůž - i když by byla dobrá i do sportu, třeba na barely nebo reining - kdo by se s ní chtěl rvát tak dlouho, aby je na ni mohl jezdit...

Zrovna včera na mě nacválala v ohradě - má hrozný odpich - aby to tak byla moje poslední hodinka,říkala jsem si , krok přede mnou se zastavila - chtěla se nechat drbat a muselo to hold být hned teď.

Stále má svůj "temperament", vzorce chování - není už ale nebezpečná sobě ani okolí. Jiný majitel/ jezdec by si to s ní asi musel zase "vyříkat", ale už jen klasicky, jen fázi "zkoušení" pod sedlem a u vodění.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My jsme kobylu převychovávali 4 roky. A první rok to bylo vyloženě o život. Ty další roky už šlo o "dolazování" = spolehlivé ježdění a spolehlivá manipulace + chování k jiným lidem. První rok šlo o základy = moci se k ní vůbec přiblížit a nebýt zkopán do kuličky, nandat uzdečku.

Kousala, kopala, nabíhala, shazovala, hodiny stála na pastvině na jednom místě a civěla, až jsme měli strach, jestli ji v ten okamžik něco není (srdce, záchvat) ... Kdybychom to s ní nevydrželi, už by byla někde rozprodaná v salámech.

To, že je ve stádě stále na posledním místě, ukazuje na to, že kůň nebude povahou agresivní a dominantní. Naše kobyla také nikdy nebyla vůdčí - i když ve stádě úplně poslední nebyla - všimli jsme si také, že na koně nikdy neútočí - nikdy si jen nenechala nic líbit - oplácela otravování, prostě není flegmouš. Vnímala nás jako "otravné" koně v hierarchii těžce pod sebou.

Težko dát jen nějakou stručnou osvědčenou radu - je to spíš na rozhovor než psaní. Jen jsem chtěla říct, že to může trvat dlouho - nám ty základy skutečně trvaly rok - rok, než jsme kobylu naučili, že člověk není kůň a má navrch něčím jiným, než silou (kobyla byla špatně odstavena, pak byla sama, pak putovala jinam opět mezi koně a tam ji nezvládali, když začala zlobit brali ji nejdříve bičem, až se to postupně dopracovalo k přeražení násady od lopaty o její hřbet - báli se k ní přiblížit bez něčeho v ruce) - že nelibost se nebude vyjadřovat útokem a ani hrát a mazlit se nemůžeme se zapojením sil jako ke koni.

Teď už kobyla respektuje působení jen tlakem - ne vynucování bolestí. Vnímá jezdce - dříve naběhla do trysku a udrž se člověče... Teď už může ven i sama, mezistupeň byl držení se poblíž druhého jezdce s koněm.

Stále je trochu problém krmení jádrem, které nemůže dělat nikdo jiný, než já nebo přítel - musí to mít svůj řád a nesmí se jí do toho zasahovat, jinak vyjede a několikrát i kousla (bojí se, že nedostane, že ji to chceme vzít - poznala nedostatek a odhánění od ostatních koní).

Kobyla má nádhernou stavbu těla a je zdravá až moc , věděli jsme, že po ní budeme chtít hříbě a to se opravdu povedlo - jako matka je úžasná. Navíc bylo opravdu jasné, že když u nás nezůstane, půjde pod nůž - i když by byla dobrá i do sportu, třeba na barely nebo reining - kdo by se s ní chtěl rvát tak dlouho, aby je na ni mohl jezdit...

Zrovna včera na mě nacválala v ohradě - má hrozný odpich - aby to tak byla moje poslední hodinka,říkala jsem si , krok přede mnou se zastavila - chtěla se nechat drbat a muselo to hold být hned teď.

Stále má svůj "temperament", vzorce chování - není už ale nebezpečná sobě ani okolí. Jiný majitel/ jezdec by si to s ní asi musel zase "vyříkat", ale už jen klasicky, jen fázi "zkoušení" pod sedlem a u vodění.

na jízdárně jsme měli taky kobylku (welsh x arab) která přišla od lidí, kteří jí zničili. Ke kobyle se mohla přiblížit jen majtelka jízdárny, kobča kopala, kousala. Na čištění měla svůj extra box, do kterého se zavedla a mohlo se k ní ze všech stran aniž by někomu ublížila. Pod sedlem byla ale suprová a máma byla taky skvělá, časem se zklidnila, mohl k ní jen člověk, co s koněma uměl. Koupili jsme si od ní hříbě, kobylku, když byla mladá, tak byla trochu roztažená a zkoušela, co si může dovolit... Byla milionová kobylka, občas zkusila i v dospělosti štípnout, ale hned dostala facku a byl zas na nějakou dobu klid.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My jsme kobylu převychovávali 4 roky. A první rok to bylo vyloženě o život. Ty další roky už šlo o "dolazování" = spolehlivé ježdění a spolehlivá manipulace + chování k jiným lidem. První rok šlo o základy = moci se k ní vůbec přiblížit a nebýt zkopán do kuličky, nandat uzdečku.

Kousala, kopala, nabíhala, shazovala, hodiny stála na pastvině na jednom místě a civěla, až jsme měli strach, jestli ji v ten okamžik něco není (srdce, záchvat) ... Kdybychom to s ní nevydrželi, už by byla někde rozprodaná v salámech.

To, že je ve stádě stále na posledním místě, ukazuje na to, že kůň nebude povahou agresivní a dominantní. Naše kobyla také nikdy nebyla vůdčí - i když ve stádě úplně poslední nebyla - všimli jsme si také, že na koně nikdy neútočí - nikdy si jen nenechala nic líbit - oplácela otravování, prostě není flegmouš. Vnímala nás jako "otravné" koně v hierarchii těžce pod sebou.

Težko dát jen nějakou stručnou osvědčenou radu - je to spíš na rozhovor než psaní. Jen jsem chtěla říct, že to může trvat dlouho - nám ty základy skutečně trvaly rok - rok, než jsme kobylu naučili, že člověk není kůň a má navrch něčím jiným, než silou (kobyla byla špatně odstavena, pak byla sama, pak putovala jinam opět mezi koně a tam ji nezvládali, když začala zlobit brali ji nejdříve bičem, až se to postupně dopracovalo k přeražení násady od lopaty o její hřbet - báli se k ní přiblížit bez něčeho v ruce) - že nelibost se nebude vyjadřovat útokem a ani hrát a mazlit se nemůžeme se zapojením sil jako ke koni.

Teď už kobyla respektuje působení jen tlakem - ne vynucování bolestí. Vnímá jezdce - dříve naběhla do trysku a udrž se člověče... Teď už může ven i sama, mezistupeň byl držení se poblíž druhého jezdce s koněm.

Stále je trochu problém krmení jádrem, které nemůže dělat nikdo jiný, než já nebo přítel - musí to mít svůj řád a nesmí se jí do toho zasahovat, jinak vyjede a několikrát i kousla (bojí se, že nedostane, že ji to chceme vzít - poznala nedostatek a odhánění od ostatních koní).

Kobyla má nádhernou stavbu těla a je zdravá až moc , věděli jsme, že po ní budeme chtít hříbě a to se opravdu povedlo - jako matka je úžasná. Navíc bylo opravdu jasné, že když u nás nezůstane, půjde pod nůž - i když by byla dobrá i do sportu, třeba na barely nebo reining - kdo by se s ní chtěl rvát tak dlouho, aby je na ni mohl jezdit...

Zrovna včera na mě nacválala v ohradě - má hrozný odpich - aby to tak byla moje poslední hodinka,říkala jsem si , krok přede mnou se zastavila - chtěla se nechat drbat a muselo to hold být hned teď.

Stále má svůj "temperament", vzorce chování - není už ale nebezpečná sobě ani okolí. Jiný majitel/ jezdec by si to s ní asi musel zase "vyříkat", ale už jen klasicky, jen fázi "zkoušení" pod sedlem a u vodění.

také jsem dostala problémovou kobylu, po letech mě to začlo táhnout ke koním, že si pořídím hodného koně na rekreaci, nakonec u mě skončila stará kobyla s velmi špatnou pověstí, znala jsem ji ze svých začátků u koní už od malého hříběte. pokousala a pokopala spoustu lidí,semtam někoho vynesla v zubech, na ježdění vcelku torpedo, je agresivní v boxe a přes box, poslední roky , něco přes deset ji měl majitel samotnou doma a na ni neměl moc času,měla nakročeno do salámu, švára mi ji začal dohazovat, bylo mi jí líto tak bylo rozhodnuto že to s ní zkusím. po převedení ke mě jsem jí první týden pomalu nešla do boxu jak jsem z ní měla strach. krmení bylo jak krmení dravé zvěře.Tím že ji mám v soukromí jsem si ji musela obstarat sama,strouhání jsme zvádli, ze začátku před výběhem jsem rychle musela sundávat laso, protože byla neudržitelná, bohužel jak jsem měla strach tak jsem ji držela nakrátko když jsem ju vodila do výběhu a nervozita přešla i na ní, přišli po dvou týdnech problémy se zuby, dostala oblbovák, při držení toho postroje jsem sebou málem sekla a něco se ve mě asi zlomilo, přestala jsem se nervovat, pěkně jsem s ní začla chodit na volném lase, takže klídeček, taky se začla zklidnovat, sice je občas zašklebená,ale max okřiknu, sena dostává mraky, samé jablíčka a mrkvičky z ruky, nechává se škrabkat na hlavě, ale jen ode mě. Už jí nemusím uvazovat na čištění a strkat jí dlabanec aby byla vklidu. spadla mi ted ve výběhu o něco si poškrábala nohy a na jedné má pěkně velkou hlubokou ránu, takže čistím a bez problémů, vážu si jí akorát když mě pochoduje, bolí ji to.řekla bych že mi začla trochu důvěřovat. hodně tomu pomohla strava, ze začátku se dost bála o jídlo, čistý box a mazlení a mazlení, které ji vždycky chybělo. při drbkání vpředu na hlavě mi usíná ještě na ní nejezdím, dlouho jsem neseděla na koni, jsem tedy začátečník, o PHN něco málo vím, také o parelli, ale když jsme tyto metody za mlada používali, tak to byla tady u nás novinka
musím říct že první týdny byly fakt krušný, ale teď bych Lusy nedala.