Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.6.84
Jak dlouho jste hledali nějakou dobrou duši ke koníkům? Našli? Myslím tím takového toho človíčka, na kterého je spolehnutí, a můžete odjet třeba na dovolenou? Já marně hledám někoho ke své kobyle, a už začínám být zoufalá, momentálně mám zdr.potíže, holčina co ke mě chodí začala chodit na vysokou tak toho času také moc nemá, a přitom
bydlím ve velkém městě. Když mi bylo náct tak jsem byla ráda jen za to že můžu být u koní, a sbírat hnůj nebo házet seno.
Už se začínám smiřovat s tím že tyhle spolehlivé holky co milujou koně už vymřely. Druhý zoufalý pokus jsem udělala, že jsem podala inzerát na ustájení za hubičku s tím že majitel by se se mnou střídal v péči o koníky, taky odezva žádná, znovu píši že bydlím ve velkém městě jezdí ke mě každých 15minut MHD. Prosím berte to jen jako zoufalý výkřik do tmy, bojím se toho že s nastupující zimou se situace s pomocníkami ještě zhorší.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.162.107
Pokud bydlíš ve městě,tak co pokud to je možné napsat nějaké letáčky a hodit je třeba někde u škol a nebo v nějakých chovatelských kroužcích,že scháníš někoho ke kobyle a tak
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.168.229
Tohle asi nechceš slyšet. Ale majitel je zodpovědný za své zvíře. Tím, že si pořídí němou tvář bere na sebe za něj zodpvědnost, kterou nemůže jen tak přehodit na někoho jiného pomocí letáčku u školy! Z občasné výpomocí nějakého koňonadšence mám minimálně smíšené pocity. Taková ta věčně omílaná klasika, kdy se někdo příjde povozit za pěkného počasí, ale na zimu ani noha. O šikovného človíčka abych se poprala se stájemi, kde mohou objíždět kolbiště každý víkend na jiném koni. Mladá slečna, co se zajímala o možnost výpomoc , kromě faktu, že byla velmi nezodpovědná, mě pomluvila na internetu, nařkla mě z týrání. Bohužel ani s jejími zaměstnanými rodiči nebyla rozumná domluva.
Nedovedu si představit nikoho, komu bych svěřila klíče a odjela na dovolenou. To bych se místo odpočinku třepala co se doma děje. Pokud chci odjet, koně svěřím do pojištěné komerční stáje, kde vím, že o ně bude postaráno.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.6.50
Tohle je mi jasný, že zodpovědnost nejde přehodit, jen bych ráda někomu poskytla možnost jízdy na koni nebo být s konmi ZADARMO, s minimem práce kolem koní, koně mám venku takže semtam sebrat bobek nebo nakulit seno, jen já ted nemohu jezdit na koni, vzhledem k mému momen.zdr. stavu, U nás se platí na jízdárnách 800kč měsícně a jezdí jednou týdně hodinu plus ještě musí odpracovat nějaké hodiny prací kolem koní. Možná právě nemůžu nají, že hledám v starších ročnících min.16let. Právě kvůli bezpečnosti atd. Mám holčinu, má klíče, může kdykoliv ke koním, a na vyjíždku, má volnou ruku co se týče i práce s koněm, je zodpovědná, spolehlivá, jen ted nemá tolik času, studuje vejšku. Manžel říká, že kobyle nevadí, když jí dáme delší volno, asi to bude nejlepší. . Spíš jsem chtěla rozvázat diskuzi, že dříve bylo mnohem težší najít místo kam chodit ke koním, tím myslím dobu před dvaceti lety, a nyní zase nejsou lidi, kteří by chtěli chodit ke koním...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.119.24
Ahoj, já osobně hledala velice dlouho a to jsem z Prahy ale bohužel špatné mhd.
Inzerovat ježdění a pomoc jsem začla zhruba před 3 roky a to pravidelně a výsledky : zájemců celkem dost nebo tedy spíše vyzvědačů z 20 emailování vyleze většinou tak ten jeden člověk. Do inzerátu píši hledám pouze dobrého a samostatného jezdce atd...a klidně ti pak přijde člověk co pořádně neumí jezdit, fakt nechápu jak si ty lidi věřej krom toho že jsem chtěla někoho staršího a píšou 14 leté slečny. Když jsem našla supr skvělou holku za chvilku mě zmizla kvuli škole, další co se zdála být fajn ale rozešli jsme se ve zlém, další se zdála být supr jenže pak začla lhát, vymlouvat se ,dlužit a já nevím co všechno takže taky konec, další se zdála být supr jenže je to zas ten typ co jezdí jen když je hezky a věčně nemůže.
Mám ted dvě slečny, jedna už chodí dlouho jenže ted řeší vlastní problémy s bydlením, a plánuje rodinu takže taky prd do budoucna a jedna ta přišla sama od sebe a to ukáže asi až čas ale zdá se být skvělá.
Já sama takhle dříve docházela na koníka kterého ted vlastním a co by jsem dala za to kdyby jsem ted někam mohla chodit za pár kaček(oproti celkovým nákladům na koně)jezdit a pomáhat a taky mě asi nic jiného nezbude než to tak v budoucnu zas udělat.
Mám pocit že opravdoví konáci se opravdu začínají vytrácet a je to jak hledat jehlu v kupce sena, je to hlavně dobou, dřív tolik koní nebylo dnes jsou pomalu na každém rohu, když já chodila do oddílu první půl rok jsem si na koně ani nesedla ale jen makala pač tak to prostě dřív fungovalo.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.4.69
Já si troufám říct, že jsem jedna z těch zodpovědných milovnic koní, které je možné koně svěřit a postarám se o něj jako o vlastního. A přitom mi zase dost dlouho trvalo najít někoho, kdo by mě chtěl. Teď už mám "svého" koníka a neměnila bych a myslím, že mi dost pomohlo, že jsem dospělá, samostatná, vydělávám si, takže se můžu podílet i finančně. Zase nejsem kdovíjaký jezdec, ale žádný učený z nebe nespadl, ne? Většinou ta spolupráce právě ztroskotala na tom, že všichni chtějí výborného a zkušeného jezdce. Takže majitelé, zkuste dýt šanci i těm, co toho třeba ještě tolik neumí, ale zase to můžou dohnat spolehlivostí a zodpovědností
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.149.53
Dobrý den,já už vzdávám podávání interátů,že umožním ježdění a to zdarma!Začínám uvažovat,že budu muset někomu platit,když mám už 6 koní a sám nestíhám a prodat žádného nedokážu!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.119.24
Njn jenže to je těžký, já bych si i třeba na koně někoho méně zkušeného vzala ale nemám ten čas ho zaučovat ve všech směrech a hlídat to bych si to rovnou všechno obstarala pomalu sama, třeba i nějakou pubertačku bych si vychovala ale vzhledem k dopravě k nám to nejde :( , už jsem měla slečnu která právě byla tohohle ražení ale já prostě někoho potřebovala a vzala jsem jí i za tu cenu už to nikdy neudělám když se mě někdo nebude zdát, na koni se udržela ale žádná slavné jezdkyně to nebyla ale koně zvládla jenže pak nastanou problémy které vycházejí právě z málo zkušeností jako třeba to co se stalo mě že holka koni odře kohoutek a neví že další týden na něj hodí sedlo znovu jelikož to nevěděla, nebo třeba že po zimě kdy koník pomalu celou dobu stál ho vzala na celodenní vyjíždku nebo nechala zmoklého koně v boxe bez pořádného vysušení. Je toho hrozně moc do jakých problémů se konák může dostat a jen člověk se zkušenostmi ví jak zareagovat, mě osobně už to za ty nervy co by se stalo nestojí a raději nemám nikoho než časovanou bombu i když je možná lepší ten čas obětovat a mít pak klid ale furt nemáš tu jistotu že to bude fungovat. Ono se to asi nedá určit, můžeš mít kliku na někoho nebo taky ne, podle mě je ideál si vzít k sobě ještě koníka na ustájení a s majitelem koně se střídat ale i tak můžeš narazit na někoho kdo se měsíc u koně neukáže :(
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.4.69
Ale to, že někdo nechá koně mokrého v boxe nebo po dlouhém stání vezme na celodenní vyjížďku, to přece vůbec nesouvisí s tím, jestli je dobrý nebo špatný jezdec. To je přece o citu a o lásce ke koním, když vidím, že je odřený nebo zraněný, tak se třeba zeptám zkušenějších nebo zavolám majitelce, když se mi něco nezdá, tak taky a můžu být úplný klidně začátečník, ale takovou věc přece poznám. Když bude nemocný, tak ho třeba vezmu jenom na procházku a pod. To asi musí být v člověku, jestli se do toho zvířete dokáže vcítit a třeba ani nikdy na koni neseděl.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.119.24
Já také nepsala že to znamené že je dobrý nebo špatný jezdec, pouze přidávám svoje zkušenosti :)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.168.229
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Njn jenže to je těžký, já bych si i třeba na koně někoho méně zkušeného vzala ale nemám ten čas ho zaučovat ve všech směrech a hlídat to bych si to rovnou všechno obstarala pomalu sama, třeba i nějakou pubertačku bych si vychovala ale vzhledem k dopravě k nám to nejde :( , už jsem měla slečnu která právě byla tohohle ražení ale já prostě někoho potřebovala a vzala jsem jí i za tu cenu už to nikdy neudělám když se mě někdo nebude zdát, na koni se udržela ale žádná slavné jezdkyně to nebyla ale koně zvládla jenže pak nastanou problémy které vycházejí právě z málo zkušeností jako třeba to co se stalo mě že holka koni odře kohoutek a neví že další týden na něj hodí sedlo znovu jelikož to nevěděla, nebo třeba že po zimě kdy koník pomalu celou dobu stál ho vzala na celodenní vyjíždku nebo nechala zmoklého koně v boxe bez pořádného vysušení. Je toho hrozně moc do jakých problémů se konák může dostat a jen člověk se zkušenostmi ví jak zareagovat, mě osobně už to za ty nervy co by se stalo nestojí a raději nemám nikoho než časovanou bombu i když je možná lepší ten čas obětovat a mít pak klid ale furt nemáš tu jistotu že to bude fungovat. Ono se to asi nedá určit, můžeš mít kliku na někoho nebo taky ne, podle mě je ideál si vzít k sobě ještě koníka na ustájení a s majitelem koně se střídat ale i tak můžeš narazit na někoho kdo se měsíc u koně neukáže :(
Souhlasím, pokud má pomocník fungovat, jako samostatná jednotka. Musí umět vyhodnotit míru rizika a to bez zkušeností nejde. Lajk neví, že odřený kohoutek se hojí obtížně a dlohodobě. Na jiném místě by se mohlo jednat o banalitu, ale na kohoutku...
Mě se zas stalo, že při zavádění koně do boxu nebyly dostatečně otevřené dveře a kůň si na boku udělal pěknou skobu přes dvě žebra. A holčina se neobtěžovala nikomu nic sdělit. Nejsem z těch, kdo by jí hlavu utrhl. Takové věc se stávají... Na zranění se přišlo za 24h. Neměla jsem zlost, ale cítila jsem se podvedená, ze zrazené důvěry. Zejména mě zarazilo, že druhý den došla, jako by se nic nedělo, zatloukala a po přiznání nebyla schopná říct, proč neřekla, co se stalo.
Se lhaním jsem se setkala překvapivě často, a jednalo se o banality. Čí kůň udělal bobek na silnici, kdo to půjde uklidit? (přece se nepřizná a nepujde s kolečkama a lopatou po ulici jak nějaká trapka, že, ještě by ji poznal někdo známý...) Kdo měl půjčené to či ono... Kdo do hnoje hodil pytlík od brambůrek... Kdo nechal pohozené hrabě na pastvě...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.217.124
Ahojda, teď ti napíšu z pozice člověka,který vlastního koně nemá a jezdí cizí. Možná přijdem na to, v čem je zakopaný pes.
Když jsem byla mladší, jezdila jsem hrozně nadšeně, hodně se u koní pracovalo, všechno mi bylo jedno:) I ty klíče jsem měla, majitelé klidně odjeli na dovču a věděli, že je nezklamu. Tenkrát nás bylo v oddíle asi 5 takových.
Časem mi přestal vyhovovat management (té práce bylo fakt hodně) a tak jsem se sbalila a změnila klub. A protože už něco umím, mohu si vybírat. Mám nějaké ambice a nemám zájem jezdit koníka "do lesa" výměnou za kydání. Takového koníka můžu mít několikrát do týdne a stačí mi jen ho před a po ježdění vyčistit. Kdybych se měla nějak víc angažovat, chtěla bych něco z toho. Možnost trenéra, kvalitní jízdárna, šikovný kůň....:) Je překoňováno a málokdo na "tom" umí:)
Jinak hodně štěstí při hledání. Určitě se dá...
Akscha
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.228.55
Teda jako majtel koně bych takovému sebevědomému a ambicioznímu zájemci o ježdění, který "nemá zájem jezdit koníka do lesa", bych nesvěřila do rukou ani koště, natož svého koně :-(
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.234.54
Píšu z pozice člověka, který ještě není plnoletý a nemá svého koně. Chodím se starat o několik koní do jedné stáje, dojíždím skoro denně a docela daleko (cca hodinu). Když jsem před několika lety nastupovala, tak jsem pořádně nic neuměla, ale majitel mi dal šanci a naučila jsem se. Dokážu se postarat i o 10 koní (čištění, krmení, kydání), zlepšila jsem se i v ježdění. Nemám závodní ambice, chtěla bych mít s koněm vztah a stačí mi jenom "ježdění do lesa". Majitel ví, že se na mě může spolehnout, kolikrát za mnou přijde, abych něco udělala a já už to mám udělané. Vím, co je kolem koní potřeba, nenechala bych třeba spoceného koně stát v boxe nebo ho zavřela se zablácenýma nohama.
Zkuste dát šanci i takovým holkám jako jsem (a byla) já, i když toho moc neumí, jakmile o to mají zájem, tak se rychle naučí ;)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.34.42
no, já jsem na tom tak, že raději část koní rozprodám, než bych je svěřila cizí osobě. Po různých zkušenostech lidem už nevěřím, takže co si neudělám u koní sama...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.198.168
No já potřebovat někam jet (ať už na dovolenou či jinam) tak koně nakládám na přívěs a na tu dobu co bych byla pryč šupajdí do stáje ke známýmu kde byla ustájená než jsem si jí vzala k sobě. Nikam jinam bych jí nesvěřila:-)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.72.6
Rovněž se přidám :-)
Ve dvanácti letech jsem se konečně dostala ke koním. Už to nebylo jenom takové to podívání se na koně, jak se pase v ohradě, a pak zase nashledanou, protože jsem pro majitele byla jen přítěž, "čumil", co se pouze dívá na jeho čtyřnohé vznešené zvíře. Bohužel, nebyla jsem průbojná a docela jsem se i bála, než jsem se odvážila zeptat se, zda se mohu podívat na koně v ohradě, natož abych se optala na možnost chození ke koním (kydání, krmení, čištění, zkrátka pomoc s koňmi). Prostě stydlivka a strašpytel v jednom.
Pak jsem jednou na sousední louce viděla, jak holčina jezdí na koni. Pozorovala jsem ladné pohyby koně a představovala si, jaké to asi je, když to člověk s koňmi umí.
Kdyby holčina tehdy ke mně nepřiklusala, asi bych se ke koním ještě dlouho nedostala. Oslovila mě a pozvala do maštale, odkud měla koníka vypůjčeného. A tak jsem se dostala ke koním.
Chodívala jsem nejprve s ní, pak i sama. Trávila jsem u koní mnoho hodin ze dne - vlastně celá odpoledne. Kydala jsem, čistila koně, krmila, povídala si s nimi - ano, opravdu povídala :-) Uklízela jsem celou maštal i místnost, kde byly postroje a kartáče na koně.
K tehdejšímu majiteli chodívalo dosti děvčat a to ať zkušených či nezkušených, ovšem všechny si mohly brát koně na ježdění do ohrady a dokonce i do terénu, zkrátka jedno kam. Jen já, která se poctivě koním věnovala, snažila se získat zkušenosti, koním rozumět, jsem měla smůlu. Trvalo dlouho, než jsem si mohla vůbec koně sama odvést do ohrady a tam si na něj alespoň sednout.
Párkrát se mi ta holčina, která mě ke koním přivedla, věnovala. Vyhodila mě na hřbet koně a učila jezdit - bez sedla. Což byl zážitek. Ale musím se přiznat, že těchto zkušeností nebylo mnoho. Ona odešla na školu, já ke koním docházela sama. Setkávala jsem se v maštali s děvčaty, která tam byla "zdomácnělá". Akorát to byla děvčata, kterým šlo především o ježdění a já hloupá si nechávala naslibovávat hory doly a oddaně kydala šesti - a někdy i více - koním hnůj za celý týden, zatímco ony si v klidu jezdily. Trvalo mi dlouho, než jsem zahodila růžové brýle a poznala, že mě jen sprostě využívaly.
Poté jsem chodila ke koním úplně sama. Na koně jsem si nesedla, ale nechybělo mi to. Kydala jsem, krmila je a čistila, povídala si s nimi. Dlouhé hodiny jsem vysedávala u koní v ohradě a byla za blázna. Až po letech, co je již vše jen vzpomínkou, jsem si uvědomila, že jsem si s jedním z tehdejších koní vybudovala ten nejkrásnější vztah, jaký jsem kdy s koněm měla. Nikdy jsem tenkrát nečetla o přirozené komunikaci s koňmi, ba ani jsem o něčem takovém ani neslyšela. A ani nevím jak, ale stalo se.
Když jsem se v patnácti letech čirou náhodou dostala k jinému soukromníkovi - tentokráte k ženě -, která mě posadila na teplokrevného koně - pro mě huběňoura, poněvadž od těch dvanácti let jsem se pohybovala mezi chladnokrevníky a jejich kříženci - a vzala na lonž, byl to skvělý pocit. Hned druhý den mi nabídla vyjížďku do terénu. Ona pojede na jednom valachovi a já na druhém. Nechápala jsem. Nikdy jsem přeci - vyjma minima lekcí s holčinou, co mě tehdy ke koním přivedla - na koni nejezdila. Ale proč ne, když si majitelka valášků byla jistá, že to zvládnu, tak jsem souhlasila. A vyjížďka byla nádherná! Sice jsem měla problém s vysedáváním v klusu, ale i to se časem vylepšilo.
Majitelka si mě vzala do parády. Absolvovala jsem několik výukových lekcí na lonži, několikrát s ní vyjela na koních do terénu, učila se všemu kolem koní. A po čase jsem směla jezdit sama. Což mě potěšilo, ovšem raději jsem jezdila ve dvou.
No, je tomu již několik let, co u koní nejsem, ale prý je "mám v krvi", takže věřím, že se k nim časem vrátím. Ta nádherná stvoření mi dosti chybí V současné době jsem nezaměstnaná a spoustu času mi zabere shánění si zaměstnání, tudíž skoro nic jiného nedělám, než jen píši žádosti o místo; když se naskytne příležitost, tak absolvuji pohovory, ale bohužel dosud bezúspěšně
Věřím, že si konečně práci najdu, vydělám si nějaké peníze na živobytí a ve volném čase se budu moci vrátit ke koním
Jen bych chtěla říci, že mám pocit, jako kdyby spolehlivých zájemců o koníky a možnost být s nimi ubývalo. Nevím, či je to jen mé zdání, nebo se jedná o skutečnost.
Pravda, dnes je více majitelů koní. Kolikrát i těch, co mají koně jako módní trend. Neříkám, že jsem - co se koní a všeho kolem nich týče - profesionál, to ani náhodou, mám se ještě co učit a stejně bych nikdy nevěděla, neuměla vše, ovšem - troufám si říci - tak je to se vším. Ale jsem přesvědčena, že se ke koním vrátím a třeba si i vlastního do budoucna pořídím. A kdo ví, možná bych i uvítala, kdyby se ke mně pak přihlásila nějaká holčina, která by na tom byla stejně jako tehdá já, když mi bylo dvanáct
Takže takový sen prozatím sním Ale uvidíme ...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.130.168
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Rovněž se přidám :-)
Ve dvanácti letech jsem se konečně dostala ke koním. Už to nebylo jenom takové to podívání se na koně, jak se pase v ohradě, a pak zase nashledanou, protože jsem pro majitele byla jen přítěž, "čumil", co se pouze dívá na jeho čtyřnohé vznešené zvíře. Bohužel, nebyla jsem průbojná a docela jsem se i bála, než jsem se odvážila zeptat se, zda se mohu podívat na koně v ohradě, natož abych se optala na možnost chození ke koním (kydání, krmení, čištění, zkrátka pomoc s koňmi). Prostě stydlivka a strašpytel v jednom.
Pak jsem jednou na sousední louce viděla, jak holčina jezdí na koni. Pozorovala jsem ladné pohyby koně a představovala si, jaké to asi je, když to člověk s koňmi umí.
Kdyby holčina tehdy ke mně nepřiklusala, asi bych se ke koním ještě dlouho nedostala. Oslovila mě a pozvala do maštale, odkud měla koníka vypůjčeného. A tak jsem se dostala ke koním.
Chodívala jsem nejprve s ní, pak i sama. Trávila jsem u koní mnoho hodin ze dne - vlastně celá odpoledne. Kydala jsem, čistila koně, krmila, povídala si s nimi - ano, opravdu povídala :-) Uklízela jsem celou maštal i místnost, kde byly postroje a kartáče na koně.
K tehdejšímu majiteli chodívalo dosti děvčat a to ať zkušených či nezkušených, ovšem všechny si mohly brát koně na ježdění do ohrady a dokonce i do terénu, zkrátka jedno kam. Jen já, která se poctivě koním věnovala, snažila se získat zkušenosti, koním rozumět, jsem měla smůlu. Trvalo dlouho, než jsem si mohla vůbec koně sama odvést do ohrady a tam si na něj alespoň sednout.
Párkrát se mi ta holčina, která mě ke koním přivedla, věnovala. Vyhodila mě na hřbet koně a učila jezdit - bez sedla. Což byl zážitek. Ale musím se přiznat, že těchto zkušeností nebylo mnoho. Ona odešla na školu, já ke koním docházela sama. Setkávala jsem se v maštali s děvčaty, která tam byla "zdomácnělá". Akorát to byla děvčata, kterým šlo především o ježdění a já hloupá si nechávala naslibovávat hory doly a oddaně kydala šesti - a někdy i více - koním hnůj za celý týden, zatímco ony si v klidu jezdily. Trvalo mi dlouho, než jsem zahodila růžové brýle a poznala, že mě jen sprostě využívaly.
Poté jsem chodila ke koním úplně sama. Na koně jsem si nesedla, ale nechybělo mi to. Kydala jsem, krmila je a čistila, povídala si s nimi. Dlouhé hodiny jsem vysedávala u koní v ohradě a byla za blázna. Až po letech, co je již vše jen vzpomínkou, jsem si uvědomila, že jsem si s jedním z tehdejších koní vybudovala ten nejkrásnější vztah, jaký jsem kdy s koněm měla. Nikdy jsem tenkrát nečetla o přirozené komunikaci s koňmi, ba ani jsem o něčem takovém ani neslyšela. A ani nevím jak, ale stalo se.
Když jsem se v patnácti letech čirou náhodou dostala k jinému soukromníkovi - tentokráte k ženě -, která mě posadila na teplokrevného koně - pro mě huběňoura, poněvadž od těch dvanácti let jsem se pohybovala mezi chladnokrevníky a jejich kříženci - a vzala na lonž, byl to skvělý pocit. Hned druhý den mi nabídla vyjížďku do terénu. Ona pojede na jednom valachovi a já na druhém. Nechápala jsem. Nikdy jsem přeci - vyjma minima lekcí s holčinou, co mě tehdy ke koním přivedla - na koni nejezdila. Ale proč ne, když si majitelka valášků byla jistá, že to zvládnu, tak jsem souhlasila. A vyjížďka byla nádherná! Sice jsem měla problém s vysedáváním v klusu, ale i to se časem vylepšilo.
Majitelka si mě vzala do parády. Absolvovala jsem několik výukových lekcí na lonži, několikrát s ní vyjela na koních do terénu, učila se všemu kolem koní. A po čase jsem směla jezdit sama. Což mě potěšilo, ovšem raději jsem jezdila ve dvou.
No, je tomu již několik let, co u koní nejsem, ale prý je "mám v krvi", takže věřím, že se k nim časem vrátím. Ta nádherná stvoření mi dosti chybí V současné době jsem nezaměstnaná a spoustu času mi zabere shánění si zaměstnání, tudíž skoro nic jiného nedělám, než jen píši žádosti o místo; když se naskytne příležitost, tak absolvuji pohovory, ale bohužel dosud bezúspěšně
Věřím, že si konečně práci najdu, vydělám si nějaké peníze na živobytí a ve volném čase se budu moci vrátit ke koním
Jen bych chtěla říci, že mám pocit, jako kdyby spolehlivých zájemců o koníky a možnost být s nimi ubývalo. Nevím, či je to jen mé zdání, nebo se jedná o skutečnost.
Pravda, dnes je více majitelů koní. Kolikrát i těch, co mají koně jako módní trend. Neříkám, že jsem - co se koní a všeho kolem nich týče - profesionál, to ani náhodou, mám se ještě co učit a stejně bych nikdy nevěděla, neuměla vše, ovšem - troufám si říci - tak je to se vším. Ale jsem přesvědčena, že se ke koním vrátím a třeba si i vlastního do budoucna pořídím. A kdo ví, možná bych i uvítala, kdyby se ke mně pak přihlásila nějaká holčina, která by na tom byla stejně jako tehdá já, když mi bylo dvanáct
Takže takový sen prozatím sním Ale uvidíme ...
Moc hezky napsáno.Myslím,že takhle nás začalo s koňmi mnoho koňáků,ale já se s takovými zájemci,jako jste byla vy,nebo já,už bohužel nesetkávám!Spíš je to naopak.Slečny by raději kouřily a bavily se před stájí,zatímco mi by sme jim sedlali koně.Ale jinak
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.72.6
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Moc hezky napsáno.Myslím,že takhle nás začalo s koňmi mnoho koňáků,ale já se s takovými zájemci,jako jste byla vy,nebo já,už bohužel nesetkávám!Spíš je to naopak.Slečny by raději kouřily a bavily se před stájí,zatímco mi by sme jim sedlali koně.Ale jinak
Děkuji Šlo to od srdce.
Mrzí mě, že se najde jen málo těch, kteří mají opravdový zájem o koně a vše kolem nich, protože zajímat se o koně není jen na nich jezdit. Mám takový dojem, že dnešní lidé - především mladí lidé - by chtěli mít naprosto vše hned a bez námahy. Ano, někdo všechno a bez hnutí prstu má, ovšem otázkou je, zda z toho dokáže mít upřímnou radost, takovou radost, jakou člověk má, když se o určitou věc zaslouží i sám. Nevím, jestli bych dokázala být na sebe hrdá i za těch podmínek, že bych se ke koním dostala a hned jezdila, aniž bych uměla koně obstarat a pak i nasedlat. Asi ne, a pokud ano, tak jen malou chvíli.
Přijde mi, že současná doba je uspěchaná. Zájmy se mění. Někdo bere koně jako prostředek, kterak se ukázat, že také zvládne na koni jezdit, může si jej dovolit vlastnit. Ovšem pak jsou i tací jedinci, jejichž zájem o tato ušlechtilá zvířata je poněkud jiný. Jiný v tom, že se nebojí práce kolem koní, dokáží čelit i úrazům, nemocem, které se u koní vyskytují. Nenechají koně na holičkách, není-li mu zrovna nejlépe. Mají jej kolikrát i za kamaráda a přinejmenším tedy za živého tvora, jemuž je také potřeba věnovat svůj čas, péči.
Dvakrát či snad třikrát jsem se setkala se skutečností, že hned po mém příjezdu ke stáji mi byl koník přiveden připravený už jen k nasednutí do sedla. Všecka práce kolem byla rovněž hotova. Nu, poprvé se mi to líbilo. Říkám si, nebyl to špatný pocit "přijít k hotovému" a už jen hurá do sedla a tradá do terénu. Leč při dalším příjezdu k hotovému jsem přestávala mít ten krásný pocit, jaký jsem měla vždy, jakmile jsem koně obstarala a poté teprve mohla nasednout a vyjet. Neříkám, že by se mi nelíbilo občas přijít takříkajíc k hotovému - a to teď nemyslím jen co se týče koní -, načež praktikovat tuto metodu pravidelně, domnívám se, že by se z mého zájmu stal nezájem. U mě jde hlavně o ty pocity, o kontakt s koněm nejen z jeho hřbetu, jde mi o práci kolem koně, o vůni, která se line ze stáje. Zkátka o vše, co je s koňmi spojeno A to jak radosti, tak i starosti.
Pravda, ne každý člověk to má stejně jako já. Jsme různí. A stejně jako naše zájmy se liší i naše povahy atd. Takto by se dalo pokračovat dále.
Nicméně si říkám, že se i dnes mezi lidmi najdou poctiví zájemci o koně a všechno kolem nich. Jen asi tedy ne v takové míře, jako v době mých (i třeba vašich) začátků. Soudě i dle příspěvků výše psaných.
Buďme ale optimisté
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.130.168
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Děkuji Šlo to od srdce.
Mrzí mě, že se najde jen málo těch, kteří mají opravdový zájem o koně a vše kolem nich, protože zajímat se o koně není jen na nich jezdit. Mám takový dojem, že dnešní lidé - především mladí lidé - by chtěli mít naprosto vše hned a bez námahy. Ano, někdo všechno a bez hnutí prstu má, ovšem otázkou je, zda z toho dokáže mít upřímnou radost, takovou radost, jakou člověk má, když se o určitou věc zaslouží i sám. Nevím, jestli bych dokázala být na sebe hrdá i za těch podmínek, že bych se ke koním dostala a hned jezdila, aniž bych uměla koně obstarat a pak i nasedlat. Asi ne, a pokud ano, tak jen malou chvíli.
Přijde mi, že současná doba je uspěchaná. Zájmy se mění. Někdo bere koně jako prostředek, kterak se ukázat, že také zvládne na koni jezdit, může si jej dovolit vlastnit. Ovšem pak jsou i tací jedinci, jejichž zájem o tato ušlechtilá zvířata je poněkud jiný. Jiný v tom, že se nebojí práce kolem koní, dokáží čelit i úrazům, nemocem, které se u koní vyskytují. Nenechají koně na holičkách, není-li mu zrovna nejlépe. Mají jej kolikrát i za kamaráda a přinejmenším tedy za živého tvora, jemuž je také potřeba věnovat svůj čas, péči.
Dvakrát či snad třikrát jsem se setkala se skutečností, že hned po mém příjezdu ke stáji mi byl koník přiveden připravený už jen k nasednutí do sedla. Všecka práce kolem byla rovněž hotova. Nu, poprvé se mi to líbilo. Říkám si, nebyl to špatný pocit "přijít k hotovému" a už jen hurá do sedla a tradá do terénu. Leč při dalším příjezdu k hotovému jsem přestávala mít ten krásný pocit, jaký jsem měla vždy, jakmile jsem koně obstarala a poté teprve mohla nasednout a vyjet. Neříkám, že by se mi nelíbilo občas přijít takříkajíc k hotovému - a to teď nemyslím jen co se týče koní -, načež praktikovat tuto metodu pravidelně, domnívám se, že by se z mého zájmu stal nezájem. U mě jde hlavně o ty pocity, o kontakt s koněm nejen z jeho hřbetu, jde mi o práci kolem koně, o vůni, která se line ze stáje. Zkátka o vše, co je s koňmi spojeno A to jak radosti, tak i starosti.
Pravda, ne každý člověk to má stejně jako já. Jsme různí. A stejně jako naše zájmy se liší i naše povahy atd. Takto by se dalo pokračovat dále.
Nicméně si říkám, že se i dnes mezi lidmi najdou poctiví zájemci o koně a všechno kolem nich. Jen asi tedy ne v takové míře, jako v době mých (i třeba vašich) začátků. Soudě i dle příspěvků výše psaných.
Buďme ale optimisté
no,jak říkám (píšu) : krásně napsáno a plně souhlasím! Sám bych to napsal stejně,jen mít ten literární talent .ježdění je krásné,ale je to až ta méně podstatná věc na životě s koňmi.lidi co se nesnaží koně chápat od základu nemají na jeho hřbetě co dělat
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.92.109
Tak ja hledala a stale hledam 3 roky,mam 2 koniky,hledala sem spis kamaradku radeji zacatecnika,se kterou muzu pokecat a spolecne vyjet ven nebo jit s nema na ruce,plavit atd.,nechtela sem penize jen obcasnou vypomoc max 10 do roka a ani jim nebylo dobre,prvni dospela zenska super,spolehliva sla se mnou aji na prochazku na ruce,ale posledni rok uz se ji nejak nechce,pak pubertacka ta si jen vozit zadek,nejraci by mela kone nachystanyho kdyz uz kone ani poradne necistila tak sem ji vyhodila a na dlouho dobu na vsechny zanevrela, ted mam taky dospelou zatim se otukavame a je to posledni zkouska,podle me opravdovi konaci uz nejsou,vsichni jen jezdit ale s necim pomoct uz ne,me osobne vic bavi se o kone starat a chodit na prochazky nez jezdit,kdyz sem se ucila davala sem 300kc za lekci a byla vdecna ze mam kam chodit ,kdyz sem si mohla kone aspon nasedlat byla sem v sedmem nebi
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.6.84
Zadavatelka: Pro mě je úplná pohoda uvařit kávičku, pozorovat koníky v ohradě a kecat o koních či jen tak o životě. Kolikrát sedíme a říkáme půjdem ven nebo ne? Většinou to dopadne tak že bud zůstanem u kávy nebo jen tak na prochajdu na ruce. Ale, přeci jenom jsem chtěla dát šanci nějaké holčině chodit ke koníkům a sdílet tyhle krásné pocity bejt s koňmi. Zatím se nikdo neozval na inzerát. Já nejsem super jezdec, jak říkám o sobě vozím si jen prd... po lese, žádné sportovní ambice nemám, pár lekcí pod trenérem jsem měla, ale práce na jízdárně mě nic neříká, přijde mi to jako zbytečnej dril jak pro koně tak pro mě, přeci jenom už mi není -náct, a řvaní na mě od trenéra těžce nesu. Jak jsem četla nade mnou, spoustu lidí má stejné pocity jako já, i začínali s koňmi jako já. Super že aspon pár takových lidí je.