Koně a VŠ

Já měla koně od malička,ale u dědy a tak jsem věděla,že když nemám čas je o ně komplet postaráno(tedy krom ježdění,ale kterému koníkovy by to vadilo,že..?). No a ve čtvrťáku na střední se rodiče rozhodli,že koně přesuneme domů. Tátu něco popadlo a přez prázdniny postavil stáj a první týden v září se konal převoz.
Teď jsem třetím rokem na VŠ (matura s vyznamenáním) a koníky pořád mám. No to víš,často nadávám,že nemám čas ani na koně natož na něco jiného. K tomu si koně (mám 2) finančne zajišťuju úplně sama,takže ještě brigáda....
No ale dá se to. :-D (ale dost záleží jaké máš podmínky a nároky)

Já jsem si vlastního oře koupila až v páťáku - to tež byl chytrý nápad..:)
Hrozně záleží na tom, jakou školu si vybereš, věř, že na medicíně nebo třeba veterině to moc flákárna není a člověk pak třeba nemá čas na brigády, aby toho koně uživil..a taky záleží, kde toho koně máš, kdo se ti o něho stará, na jakou univerzitu - a do jakého města se chystáš, prostě jak to půjde skloubit s koněm, dojížděním, penězma...
Já jsem měla koně doma, chodila do školy dva dny - vždy dojížděla 2 hodiny do Olomouce a dvě zase zpátky, takže vstávání i před čtvrtou ranní, a zbytek týden stř - pá jsme chodila do práce (naštěstí jsem sehnala už práci z oboru), k tomu weekendy brigády a v létě samozřejmě taky...po roce mi k valachovi přibyla ještě kobyla, aby nebyl sám...
Myslím, že se to zvládnout dá, ale opravdu záleží hlavně na všech těch věcech kolem..
Jana

Moc moc zalezi na zvolene skole a oboru, na tom, kde kone budou a na financni podpore rodicu. Ja delam veterinu (letos posledni rok) a uprime jsem rada, ze konika nemam sveho. Prvni dva tri roky by to slo (pri podpore rodicu), ale treba ted v sestaku si nedokazu predstavit, ze bych koniky nesidila a hrozne by me trapilo, ze na nej nemam tolik casu kolik bych chtela, takze jsem rada, ze se timhle nestresuju a obcas se zajedu na koniky podivat (a nemam kazdej den vycitku, ze jsem to nestihla, ze sem tam byla kratce a stres ze honem honem musim stihnout jeste kone). Brigadu mam, ale konika bych z ni asi uplne neuzivila (zas tolik casu na praci neni) a plneni praxi a podobnych veci zabere vic nez dost casu.
Kamaradka na zemedelce (zootechnika) sice vlastniho kone nema, ale chodi jezdit a klidne by i zvladla sveho- casu ma dost i na brigady i na sve konicky..
Ale osobne bych kone pred nastupem na VS pryc nedavala- zkus jak to pujde a pak uvidis- treba budes zvladat levou zadni

Loni a letos jsem při zootechnice v praze koně zvládala :) Minulý druhý semestr jsem si musela sehnat slečnu, protože jsem měla nešikovně roztahaný rozvrh. Příští rok bych ráda konečně nastoupila na veterinu (když to vyjde...) a poněvadž to mám přes celou republiku nejsem si jistá jak to bude, každopádně když to půjde si koníka vezmu asi sebou :) uvidíme po prvních pár měsících...

Též jsem si "chytře" pořídila konisko v páťáku na VŠ (PřF UK) a poslední rok byl tedy dosti výživný, škola, práce na poloviční úvazek, abych uživila koně a částečně i sebe (stále byla v menší míře podpora rodičů, bez ní by to asi uplně nešlo, protože jsem nebydlela doma) a když zbyl čas, tak i kůň, naštěstí jsem si pořídila hříbě, takže odpadlo ježdění apd., takže vcelku stačilo se za ním dostat dvakrát týdně a nebyl problém, že bych mu nějak chyběla, ale celkově to tedy záhul byl - práce a škola dohromady. Už bych to nechtěla. Teď už jsem druhým rokem v práci, kůň mi pomalu dorůstá k obsednutí a ikdyž toho času taky tolik není, každej den do večera v práci, tak alespoň odpadl takovej ten stres z toho, že člověk dělá moc věcí najednou a má pocit, že prostě nestíhá.

Jak psali ostatní, opravdu záleží, jakou školu a jaký obor zvolíš, kde a za kolik budeš mít koně ustájeného a jak na tom budeš s finanční podporou. Já na Vš živila koně, sebe i psa, ale měla jsem štěstí, škola mi šla, na většině přednáškách mě nikdo neviděl, cvičení jsem přeházela tak, abych měla rozumný rozvrh, takže čas jsem si přizpůsobila. Sice můj den vypadal - ráno v šest (občas v pět) vstát, do práce (měla jsem super práci s pružnou pracovní dobou) nebo školy, odpoledne ke koni a večer po dalších brigádách, potom ještě domácnost (měla jsem přítele - takže uvařit, uklidit, vyprat a tak, když jsem vařila i spolubydlícím, slevili na nájmu:-)). Učila jsem se o víkendech a zkouškovém. Dnes se sama sobě dívím, jak jsem to zvládala, ale já byla v té době spokojená a zvládala opravdu v pohodě a na koně si čas udělala. Dnes chodím do práce a koně mám už doma, ale pro samou činnost je akorát opečovávám, ale seděla jsem letos asi 6x. Doufám, že až bude světlo, tak to bude příští rok lepší. (protože jinak se to držení těch koní fakt vyplatí)

Jak už je psáno několikrát, není VŠ jako VŠ ... já to vidím u kamarádky, ta studuje práva, přes rok nedělá téměř nic, ve škole je 3 dny a to si ten rozvrh roztáhla, jsou tací co tam jsou jen v pondělí, a učí se akorát ve zkouškovém.
Zato já na veterině, současně ve třeťáku, si nedokážu představit, že bych měla vlastního koně, jezdím soukromé, pá-ne, ve zkouškovém, podle toho, kdy si chci odpočinout od učení, koníci to jsou rekreační, ale přes týden se o ně stará majitelka ... ono by to i při té veterině šlo, když si nějak rozumně rozložíš čas, ale vždycky musíš mít 100% spolehlivé ustájení, což zase není až tak obvyklé... Tomu koni to až tak nevadí, že nebude každý den chodit pod sedlo, na volno ve výběhu si hodně rychle zvyknou, ale pokud máš koníka na sport, tak to asi není nejlepší rešení...
Ale určitě nedávej koníka pryč teď, upřímně člověk před maturitou je hodně ve stersu, je to první "velká" zkouška, na VŠ najedeš na trochu jiný režim a maturita ti bude připadat zpětně dost směšně (alespoň mě to teď tak přijde), uvidíš jak se z VŠ srovnáš, ono toho koně můžeš prodat nebo dát do pronájmu kdykoli. :)

Holky všem Vám fandím, čtu to tady jen občas pro zajímavost. První téma kde se dá všem příspěvkům věřit, že jejich autorky opravdu chodí a nebo někdy chodily do školy. Příspěvky jsou bez chyb!
Když slečna na moderce prodává koně pro nedostatek času kvůli škole a má v každém příspěvku plno hrubek, tak rád bych věděl do jaké školy chodí. Při mateřské školce nebo prvním stupni základky by se snad dal koník časově zvládnout.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Holky všem Vám fandím, čtu to tady jen občas pro zajímavost. První téma kde se dá všem příspěvkům věřit, že jejich autorky opravdu chodí a nebo někdy chodily do školy. Příspěvky jsou bez chyb!
Když slečna na moderce prodává koně pro nedostatek času kvůli škole a má v každém příspěvku plno hrubek, tak rád bych věděl do jaké školy chodí. Při mateřské školce nebo prvním stupni základky by se snad dal koník časově zvládnout.

Plně souhlasím, také málo kdy čtu zdejší příspěvky, jelikož opravdu trpím, když některé vyjadřovací schopnosti pisatelů jsou na úrovni základní školy (nebo ani to ne...). Každý se někdy překlepneme, ale některé chyby fakt jsou pro mě mučení.

Při této diskuzi jsem si opravdu početla slušného psaní a diskuze "koně a VŠ" mě zaujala, jelikož jsem prošla tím samým...

Kupovala jsem si kobylku ve třeťáku. Bylo to hodně věcí najednou. Před nástupem na VŠ jsem měla s koněm těžkou nehodu, kdy mě kobyla sundala dost podle v trysku a já skončila málem pojízdná.... Tenkrát jsem se zařekla, že už nebudu jezdit kdejakého koně co neznám a koupím si vlastního, kterého si vychovám, budeme mít spolu krásný vztah, budeme si věřit a budu ho znát od malinka. Plynul čas, zvládla jsem lázně, školu a pomalu se zajímala o možnost kde sehnat vysněného arábka. Byla jsem ve fázi, kdy jsem absolvovala dva roky VŠ a viděla, že to zvládnu. Při škole jsem slušně vydělávala již na zakázkách a tak jsem se rozhodla, že to zvládnu i s koněm. Bylo to sice hodně na rychlo, na prodej byla kobylka, do které jsem se zbláznila na první pohled...bohužel o trochu dříve, než jsem čekala. Naštěstí se s chovateli dalo domluvit, že zůstala ještě půl roku ve stádě s mámou a doma jsme zatím rekonstruovali stáj a malá jela domů až jako ročka.

Koně jsem měla doma, do školy jsem jezdila vlakem hodinu, ale dalo se někdy rozvrhnout přednášky tak, abych měla třeba jeden den školu, druhý den volno atd. Kobylka byla mladinká, takže jsme stejně chodily spolu na procházky a učila jsem ji ze země. Na státnice jsem se třeba učila ležící v trávě na louce a kobča se pásla ...jsme se učily spolu .

Ale také jsem toho názoru, že není škola jako škola. Já měla Pedagogickou fakultu..a jelikož jsem měla obor Výtvarná výchova a výtvarná tvorba, trávila jsem část na Pedagogické katedře a část na Katedře výtvarné tvorby, kde jsem studovala grafiku. Hodně přednášek i z Filozofické fakulty se dalo občas vynechat , nebo jsem jela fakt do školy na tři hodiny a jela zase domů, takže jsem se potom mohla věnovat kobylce. Vše se dalo tak nějak zkloubit, na grafice jsem mnohdy mohla chybět, měli jsme zadánu práci, a jestli jsem seděla v ateliéru na škole nebo v ateliéru doma, bylo úplně jedno..hlavně jsem musela chodit na konzultace.

Ovšem je mi jasné, že kdybych studovala náročnější školu na čas, asi bych si v tu dobu koně ani nekoupila. Stejně jako jsem si to rozmyslela při studiu střední školy, kdy jsme mnohdy měli ateliéry do 5, na internát jsem dojela po tmě a co s koněm? Kdo by mi platil někde v Brně ustájení? Pro rodiče bylo už tak náročné mě 4 roky platit internát a cestovné. Jezdila jsem přes půl republiky na 5 dní na internát a mít vlastního koně bylo nemožné, brigády vyloučené. A kdybych věděla, že na VŠ to bude stejné, do vlastního koně bych nešla.

Proto radím dobře si promyslet jakou školu bude člověk studovat, jak je časově náročná a zda má smysl si pořizovat vlastního koně. A pokud už člověk koně má, tak chápu dilema...koně si nechat nebo prodat? Upřímně..jsem ráda, že toho jsem řešit nemusela a nevím, jak bych se v případě nutnosti musela rozhodnout.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Holky všem Vám fandím, čtu to tady jen občas pro zajímavost. První téma kde se dá všem příspěvkům věřit, že jejich autorky opravdu chodí a nebo někdy chodily do školy. Příspěvky jsou bez chyb!
Když slečna na moderce prodává koně pro nedostatek času kvůli škole a má v každém příspěvku plno hrubek, tak rád bych věděl do jaké školy chodí. Při mateřské školce nebo prvním stupni základky by se snad dal koník časově zvládnout.

Je to znát, když píšou vysokoškolsky vzdělaní lidé. Není to jen o gramatice, ale o určité kultivovanosti a schopnosti se vyjádřit.

Já sama jsem při VŠ horko téžko koně zvládala. Dobře si to rozmysli, já už bych stejnou chybu neudělala a koně si nepořídila. Je lepší si zaplatit kvalitní výcvik nebo mít s někým koníka napůl. A hlavně, škola je vždy přednější

Držím palce, jak při studiu, tak u koní....

Díky všem za příspěvky :) Moc mě to potěšilo, že se ozvalo tolik lidí.
Teď už si zpětně taky říkám, že koupě koně takhle brzy byla pěkná blbost, ale dneska už je zbytečné tohle řešit. Samozřejmě vím, že hodně záleží, na jakou školu jdu, ale radši jsem to tu nepsala, měla jsem strach, aby se tady nestrhla hádka, která škola je lehčí/ těžší :) Já se teda hlásím na fyzioterapii a pak mě ještě hrozně začala bavit genetika, tak asi půjde přihláška i na molekuláru. Uvidíme, jak to všechno dopadne, jestli se vůbec dostanu. Jinak, co se týče každodenního dojíždění, tak to by u mě nepřicházelo v úvahu, mám vybrané školy docela daleko od domova, takže bohužel jedině kolej/privát.
Já vím, že pro vás vysokoškoláky je maturita asi zkouška, která ani nestojí za řeč. Ale jak tady už někdo psal, je to pro mě první velká zkouška a já už jsem z toho doslova na prášky a momentálně si nedokážu představit, že toho na mě bude na VŠ ještě více.
Uvidím, jak to půjde, zatím si koníka nechám, ale asi to nebudu lámat přes koleno a pokud to fakt nebudu stíhat, tak bohužel :( Podporu u rodičů mám, hlavně co se týče studia. Ale už i sami říkali, ať se na to podívám, že ten kůň pořád jen stojí ve výběhu, že na něj nemám čas už teď a jak si to představuji na výšce, kdy toho času budu mít ještě méně. Uvažovala jsem třeba nad pronájmem nebo částečným pronájmem, ale nevím, jak by to šlo zrealizovat.

Ja jsem si kone poridila hned po stredni, v te dobe jsem jenom pracovala. Asi po 5l jsem se rozhodla doplnit si vzdelani v oboru a prihlasila se na externi studium na VS v Ziline, technicky obor.
Prvni pulrok pred prijimackama byl porod, kobylu jsem videla 1x tydne z rychliku, ale musela jsem makat, abych se tam dostala - byva tam docela narvano.
Prvni rocnik to same, tak jako na medine maji anatomii, my jsme si vychutnali matematiku se sadistickym profesorem a rovnou dve zkousky + k tomu dalsi povinne zkousky kazdy semestr a do toho prace a kun. Moc jsem v te dobe nespala.
Druhak a tretak relativne v pohode, uz to byly vetsinou predmety z oboru, e kterem delam, takze nebylo treba se tolik ucit.
Ted jsem v prvnim rocniku Ing a je to uplna katastrofa. Veci, co se tady berou v matice uz mi hlava nebere, trpim pri uceni jak zvire a do toho jeste musim chodit do prace. Uz si i pohravam s napadem, ze se na to vykaslu, ale zatim prevladaji vyhody z mozneho ziskaneho titulu nad nevyhodama pri studiu..

Kobyla je na pastvine, takze se ted tezce flaka.V praci mi nastesti vysli vstric, takze jak bude lepsi pocasi, budu chodit jezdit pres prac.tyden rano pred praci a budu kousek pozdej chodit do prace.

Kun a VS, to jde. Kun a prace a VS uz je problem, ale da se to sfouknout, kdyz mas kone blizko u sebe a staci ti k nemu zajit na 5min nebo kdyz je dal a v dobe tve nepritomnosti se ti o neho nekdo dobre postara ("dobre" mysleno vazne, protoze v minule staji me zaneprazdnenosti a duvery vyuzili, kobylu mi malem umorili hlady a meli jeste tu drzost mi do oci pri odjezdu kobyly z daneho mista tvrdit, ze je muj kun ve vyborne vyzivove kondici ). Pokud by ses rozhodla pro externi VS, jde to taky, ale je to mnohem mnohem narocnejsi nez denni studium, musis na to mit hodne pevnou vuli, jinak to nedas.

S prodejem bych asi opravdu ještě počkala, budeš-li mít na koně alespoň trochu při VŠ čas, je to výborná relaxace - před a po učení pro nás koňáky asi není nic moc lepšího a třeba najdeš spřízněnou duši, která ti bude s koníkem pomáhat. Já osobně mám ke svému koni hodně blízký vztah a prodat ho by bylo pro mě hodně těžké. Navíc školu, která je pro jednoho náročná jiný zvládá levou zadní. Vše je individuální. Uvidíš jak se vše vyvrbí. Dala bych tomu čas a volný průchod. Tak hodně štěstí u maturity a následně přijímaček a hlavně co nejméně nervů

Ahoj, jsem na VŠ ve 4. ročníku.

Koně jsem si pořídila v prváku na gymplu. VŠ jsem vybírala pod podmínkou abych mohla dojíždět a starat se o své koně. V prváku na VŠ, který považuji za nejnáročnější, jsem měla již dva koně a hříbě. Jelikož jsem to asi stíhala ;-), tak nejspíš proto mám dnes koní už 5 :D a zbylých 6 na ustájení. Tím pádem brigáda i koníček jsou v jednom, což čas ušetří hodně, ale zase si nelze vybírat a " brigádničit" musím denně.

Já jsem na středně těžké škole, takže občas také nestíhám a mám toho plné kecky. Konkrétně pokud by jsi šla na molekuláru do ČB, kde jsem já, tak ti předem mohu říct, že hodně času strávíš na katedře a v laborce - pokud to tedy budeš chtít někam dotáhnout. Já mám všeobecnější obor a vše dělám prakticky jen za účelem, abych dostudovala a zvládala koně - takže co nejmíň předmětů a hned po škole šup rychle domu, žádné semináře a vysedávání na katedře dovečera - sice to není chytré, ale dle toho vědomě i nevědomě volím předměty či zaměření.
¨
Být na veterině či medicíne, tak bych to nedávala určitě. Pokud budeš ale na nějaké méně těžké VŠ, tak se to zvládat dá, spíš jde o to jak pak moc kvůli koni budeš právě jako já ovliňovat svou budoucnost dovybíráním náročnějšího zaměření, balkalářky či magisterky a jednotlivých předmětů na které pak nebudeš chodit, protože dneska je hezky a je "zbytečné dřepět ve škole " když bys toho u koně mohla tolik udělat...

Přeji hodně štěstí a maturitu opravdu neřeš .. když se aspoň trochu naučíš dáš to v pohodě a beztakl i s vyznamenáním :D

Da se vsechno, jen se musi chtit.

Ja jsem na VS sla, protoze jsem chtela vedet vic o svem oboru a protoze jsem ve svem oboru chtela byt dobra. S timhle pocitem zatim zvladam vsechno (samozrejme az na par krizi, kdy se clovek vzteka, ze takhle uz to dal nejde a ze se na tu blbou skolu muze vy...t - ale to miva asi kazdy). Neprijemnou komplikaci v ramci studia konkretne u me osoby je, ze diky narocnosti studia a prace nemam moc casu na jine lidi (manzel, rodina, pratele,..), je mi to nekdy od rodiny dost hodne vytykane a dost to boli - nechapou, ze u nas se zkousky neprolizaji s odrenyma usima, pokud clovek opravdu neumi nebo danou vec nechape, tak si ani neskrtne. Taky mi uz parkrat vycetli, ze se vic venuji koni, nez jim, ale s nima toho v 6h rano (jedina doba kdy mam na moji kobcu cas) moc neproberu ...

Jedine, co bych asi vypichla, ze je opravdu na miste hodne dobre vybirat obor ke studiu. Cim bliz bude obor Vasim zajmum, profesionalnim nebo soukromym, tim snaz se Vam bude studovat a tim "jednoduseji" prekousnete pripadne studijni nebo se studiem souvisejici problemy.

Molekulára je krásnej obor a nyní mě živí (psala jsem už výš, že jsem si pořídila hříbě v páťáku). Ale taky to má své nevýhody, kolikrát potřebuju z práce odejít třeba v pět, abych stihla koně a protože mi běží nějaká dlouhá analýza, tak hold musím třeba do těch osmi počkat, stává se i, že jdu pustit vzorky o víkendu, aby se využil čas na přístrojích. Pracuju v soukromé firmě, takže je poměrně velký tlak na to stihnout toho, co nejvíce, ve státních ústavech je to o dost volnější, ale s platem ze státního bych tedy neuživila ani sebe natož koně.

Tak obor určitě vybírám podle svých zájmů, fyzioterapie je takový můj sen, nebojím se, že bych volbou tohoto oboru šlápla vedle. Tu molekuláru beru jako vedlejší možnost, pokud nevyjde fyzio, kam mě to táhne mnohem více :)

Mít koníka doma, tak nic neřeším, to by bylo bez problémů, ale zas mít ho na ustájení je trochu něco jiného. A je pravda, že málokdy je to ustájení fakt perfektní, bohužel.
Jinak na JČU určitě nemířím, ač PřF je tam fakt kvalitní (škoda, že jen PřF), to je pro mě šíleně daleko.
Nevím, jestli je vhodné tohle psát na fórum o koních, ale pro mě je ta škola hlavní prioritou a nerada bych, aby to došlo k tomu, že kvůli koním budu tu školu flákat.
No jsem to všechno zvědavá :) už bych to chtěla mít za sebou. Díky všem za podporu a ještě jednou krásné Vánoce!

Nevím, co řešíš, někdy je času více, někdy méně, ale koně v srdci máš nebo nemáš... Nebo je kvůli několikaletému studiu chceš prodat, nebo jak jsi ten dotaz myslela? Kdo opravdu chce, cestu najde..., dotaz zní jako omluva toho, že na koně už nemám pro samé studium čas......., to ti tady málokdo odsouhlasí, jsou tu mladé ženy na mateřské, což se se studiem nedá porovnat, jsou tu ti, co studujíVŠ vzdálenou 250 km od ustájených koní a dojíždí 2x týdně na 2.3 dny za svými koňskými miláčky, a jsou lidé, kteří to vzdají, co chceš slyšet, že vzdát tona VŠ je normální? Ano je, nenorrmální je celý vztah ke koním a toho obětovaného času a peněz.... toho je schopen skutečně málokdo, nemusíš se stydět, že k nim nepatříš!

Vysokou školu mám, dva koně taky, ale bylo to postupně. Nemusel jsem to řešit a tedy to je super.

Tiež tento rok maturujem , koňa mam par kilometrov od domu, staram sa o neho sama. Nabuduci rok nastupujem (dufam) na vyšku a kobču plánujem sťahovať do nájomného ustajnenia najlepšieho ake v okolí poznám. Cena nie je najnižšia, som závislá od rodičov takže konečné rozhodnutie je na nich, koňa však preč nedám za nijakych okolností, riešenie sa jednoducho dá nájsť vždy nechystam sa na jednoduchu školu, ani na časovo nenaročnu, takže sa budem musiet zmierit s tym vidať kona len cez vikendy (kon ostane blizko bydliska a škola je daleko) , aj ked to pre mna vobec nebude jednoduche

Kdyz prichazim na louku ke svym konim,kobyla zdravi.Premyslela jsem,rehta z radosti ze mne vidi nebo jen dava povel ostatnim-nastal cas krmeni? Chodime k nim dva,ja a muj kolega na stridacku.Vcera jsem tam byla odpoledne ja a dala uz krmeni,v tom kobyla zdvihla hlavu a zarehtala-kolega prichazel po ceste.Takze oni ti kone nas skutecne zdravi,jsou radi kdyz nas vidi at maji nebo nemaji hlad.Kun a pes se chovaji jinak...ale jen na prvni pohled.Clovek si obvykle porizuje stene s tim,ze tento pejsek vyroste doma a zestarne doma.Vi ze timto okamzikem kdy vybral stene a veze si ho domu,ma na 10-15let noveho clena rodiny.Proc je toto mene caste u konaku? Mame tolik koni co prosli uz tolika domovy.Kun nezabere vice casu nez pes ackoliv chapu ze kone nemame u sebe doma aby s nami vecer cucel v gauci na TV. Zmeny nas v nasem zivote mohou potkat necekane.Muze byt rozvod,krize nebo my sami se rozhodneme pro skolu ci jinou praci.Nechci hanit ty,co kone prodali,ja sama jsem byla v takove situaci ze jsem vypisovala inzerat a brecela u toho jako zelva. Byvalo mi receno ze nesmim na koni tolik lpet a divat se spise na vyhody koupe a prodeje-dost casty jev.Situace se nastesti vyvinula tak ze jsem s radosti stahovala inzerat-konici zustavaji u mne. Stoji mne penize a cas. Mam take skolu,praci,dve deti...ted v zime po skole jedu ke konim,na motorce (nemam jeste auto)zima-nezima,silnice -skluzavka,jen co vykydam,uz je tma,kolikrat si rikam-jen co je obstaram,rychle domu ale mam hotovo a pozoruji je,jak zerou v klidu,jak jsou pekni,kulatoucci,zdravi,obcas zvednou hlavu aby mi okusovali ruce,nos (jemne)a ja v tu chvili zapominam na cely svet se svyma starostma,uceni,administrativa,faktury,blby lidi co otravujou zivot)))Ty konici za to stoji,skola nebude vecne,hlavne at jsou venku,co na tom ze nepracuji denne,mate-li malo casu,neobvinujte se ze je denne nejezdite pod sedlem,zatnete zuby-konika mate cca na 30let,je to clen rodiny jako pejsek.Jsou roky "hubene" a jsou roky "tluste".Myslim ze neni nic horsiho - musit prodat sveho milacka a zjistit po case ze se dostal do spatnych rukou,ze je tyran hlady nebo bit-vas kun,vas sverenec ktery mel duveru. Oni ty kone se nechovaji jako psi...ale maji nas stejne radi.Vydrzte...co by jste bez nich delali? Az dodelate skolu a zaradite se do profesionalniho zivota,casem to budete brat jako normalni.Nebudete se preci cely zivot radovat ze jste slozili zkousky a ceka vas neco noveho a zajimaveho.Az v tom budete zajeti,nastane stereotyp. Rano do prace a pak z prace domu. Uklidit,nakoupit,uvarit a pak...cucet na TV? Tak zije vetsina populace.S konem vam vsak toto nehrozi.Prakticky denne budete mit nejaky novy zazitek,radost z neceho co jste s konikem dokazali.At mu je 5let nebo 20.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdyz prichazim na louku ke svym konim,kobyla zdravi.Premyslela jsem,rehta z radosti ze mne vidi nebo jen dava povel ostatnim-nastal cas krmeni? Chodime k nim dva,ja a muj kolega na stridacku.Vcera jsem tam byla odpoledne ja a dala uz krmeni,v tom kobyla zdvihla hlavu a zarehtala-kolega prichazel po ceste.Takze oni ti kone nas skutecne zdravi,jsou radi kdyz nas vidi at maji nebo nemaji hlad.Kun a pes se chovaji jinak...ale jen na prvni pohled.Clovek si obvykle porizuje stene s tim,ze tento pejsek vyroste doma a zestarne doma.Vi ze timto okamzikem kdy vybral stene a veze si ho domu,ma na 10-15let noveho clena rodiny.Proc je toto mene caste u konaku? Mame tolik koni co prosli uz tolika domovy.Kun nezabere vice casu nez pes ackoliv chapu ze kone nemame u sebe doma aby s nami vecer cucel v gauci na TV. Zmeny nas v nasem zivote mohou potkat necekane.Muze byt rozvod,krize nebo my sami se rozhodneme pro skolu ci jinou praci.Nechci hanit ty,co kone prodali,ja sama jsem byla v takove situaci ze jsem vypisovala inzerat a brecela u toho jako zelva. Byvalo mi receno ze nesmim na koni tolik lpet a divat se spise na vyhody koupe a prodeje-dost casty jev.Situace se nastesti vyvinula tak ze jsem s radosti stahovala inzerat-konici zustavaji u mne. Stoji mne penize a cas. Mam take skolu,praci,dve deti...ted v zime po skole jedu ke konim,na motorce (nemam jeste auto)zima-nezima,silnice -skluzavka,jen co vykydam,uz je tma,kolikrat si rikam-jen co je obstaram,rychle domu ale mam hotovo a pozoruji je,jak zerou v klidu,jak jsou pekni,kulatoucci,zdravi,obcas zvednou hlavu aby mi okusovali ruce,nos (jemne)a ja v tu chvili zapominam na cely svet se svyma starostma,uceni,administrativa,faktury,blby lidi co otravujou zivot)))Ty konici za to stoji,skola nebude vecne,hlavne at jsou venku,co na tom ze nepracuji denne,mate-li malo casu,neobvinujte se ze je denne nejezdite pod sedlem,zatnete zuby-konika mate cca na 30let,je to clen rodiny jako pejsek.Jsou roky "hubene" a jsou roky "tluste".Myslim ze neni nic horsiho - musit prodat sveho milacka a zjistit po case ze se dostal do spatnych rukou,ze je tyran hlady nebo bit-vas kun,vas sverenec ktery mel duveru. Oni ty kone se nechovaji jako psi...ale maji nas stejne radi.Vydrzte...co by jste bez nich delali? Az dodelate skolu a zaradite se do profesionalniho zivota,casem to budete brat jako normalni.Nebudete se preci cely zivot radovat ze jste slozili zkousky a ceka vas neco noveho a zajimaveho.Az v tom budete zajeti,nastane stereotyp. Rano do prace a pak z prace domu. Uklidit,nakoupit,uvarit a pak...cucet na TV? Tak zije vetsina populace.S konem vam vsak toto nehrozi.Prakticky denne budete mit nejaky novy zazitek,radost z neceho co jste s konikem dokazali.At mu je 5let nebo 20.

Moc krásně řečeno

joooo to je moc pěkné

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, chci se zeptat vás, kdo máte koně a studujete VŠ, jak to zvládáte? Letos maturuju a koně už teďka moc nestíhám, nedokážu si představit, jak to budu realizovat příští rok na VŠ (doufám! :D). Dá se to nějak rozumně skloubit? To svoje konisko mám hrozně ráda, je to úžasné stvoření, ale zase nechci aby strádal kvůli tomu, že já nemám čas. Asi je zbytečné mít koně jen pro ten pocit, že ho mám... Ale myšlenka prodeje mě děsí :(
Tak by mě zajímalo, jak to řešíte vy :) Díky za názory a přeji krásné Vánoce!

Ahoj, skloubit se to dá. Já jsem si koně dokonce koupila asi dva měsíce před bakalářskými státnicemi... Vzhledem k tomu, že do té doby (i bez vlastního koně) jsem strávila každé obyčejné zkouškové měsíc v kuse v knihách a ven ani pořádně nevylezla, tak mi to připadalo jako "profesní" sebevražda, ale prostě.... nemohla jsem jinak. A to bylo doma řečí, typu: "počkej, až dostuduješ; počkej až budeš mít práci, atd." Ale na co čekat? Až budu plánovat rodinu? Až budu mít jiné, závažnější povinnosti než je "trocha" učení? Až budu v práci od nevidim do nevidim? Koně jsem si tehdy vyvzorovala a koupila i vzhledem k protestům okolí - a jsem spokojená. Koníka doma nemám, takže tam nikomu nepřekáží, plnoletá jsem dávno a živím si ho taky sama.
Bohužel trávím část týdne více než 200km daleko od něj, takže za ním jedu ihned jak mi skončí škola, jsem tam minimálně 3x týdně. Nudou koník ale určitě nezahálí - přes týden, kdy nemůžu já, za ním jezdí kamarád anebo se jen tak fláká venku se stádem. Přes zkouškové, které trávím doma, za ním jezdím brzy ráno (studuji chemický obor, takže školy není zrovna málo), abych se k němu vůbec dostala... Na druhou stranu si mě zase ale bohatě užije o letních prázdinách, kdy jsem ve stáji nakvartýrovaná 3,5 měsíce opravdu denně...
Takže se toho neboj, třeba koníka neuvidíš denně, ale to on přežije. A věř tomu, že těch pár dní, kdy ho neuvidíš, začneš brzy vidět jako pozitivum - věř nebo ne, ale pro mě to je ohromný relax. Alespoň budeš mít příležitost žít si konečně trochu toho "svého" studentského života a ne jen se otáčet kolem někoho jiného....

Já si koně kupovala v létě po maturitě. První semestr jsem strávila víc času u něj, než na přednáškách - pravda, filozofická fakulta nemá zrovna pověst nejtěžší školy na světě. Ostatně už na gymplu jsem občas jezdila za školu ke koním... :) Pak jsem o něj ale bohužel přišla a ke koním docela dost dlouho nejezdila - nešlo to. Je to rok a půl, co jsem zas začla tak nějak pravidelně jezdit a musím říct, že už to tolik nehrotím. Kobyla je ustájená 24/7 venku, je o ní výborně postaráno. Vím, že když se tam měsíc neukážu, nic se nestane. Nejsem asi bohužel ten "pravej" koňák, který pro koně obětuje všechno: ráno vstávat za tmy, utíkat do práce, pak do školy, ke koním a spát. Nedělá mi problém se tam dva týdny (bez výčitek) neukázat a kobyla to taky myslím snáší velice dobře. Koně miluju, ale mám ráda i jiné věci v životě.
Každopádně ti radím, neunáhluj se a koníka zatím neprodávej! Ono se to nějak vyvrbí, uvidíš ;-)

Taky přidám svou trošku do mlýna, zrovna něco podobného řeším.

Prvního koně jsem měla už někde v osmé třídě na základce. V ustájení. Všichni říkali: "však jí to na střední přejde!". Na konci devítky se pořídil objekt.. a vykoupil týraný hřebec. Bylo to 80km daleko od domova. A já se musela rozhodnout.. rozhodla jsem se pro dobro obou koní. Budou společně s možností velkých pastvin. Bylo to něco hrozného. Člověk si rychle zvykne na to mít koně den co den na očích, trávit s ním všechen svůj čas. Ale cítila jsem, že to tak bude lepší.
Takže při střední jsem každý víkend jezdila hodinu a půl za mazlíkama. Ve druháku přibyl ještě poník.
Nějaké změny.. a ve třeťáku jsme šoupli stáje o polovinu blíže. Dva velcí psi k tomu, srdcová záležitost.. a přeci tak daleko. Dojímalo mne nadšení koní a psů při mém dojezdu, stejně tak, jako mne dojímala cesta v neděli večer domů... Ale bylo to fajn. Všechno šlo.
Přišla maturita. Velký strašák. Zařekla jsem se, že ke koním nepojedu, nebo se nic nenaučím. Jako provětrání hlavy jsem měla u sebe jeden týden jednoho psa.. a o svaťáku druhého. Bylo toho moc.. a napoprvé matura nevyšla. Potom se to začalo všechno sypat a já s vypětím všech sil odmaturovala v září a nastoupila na VŠ. Pokonilo se to ještě víc. Rodinné vztahy se rozpadly a já zůstala se třemi koňmi a VŠ. Stádečko putovalo na pastviny 20km od místa bydliště. Školu jsem měla spíše odpoledne, takže dopoledne fůra času. Bylo třeba najít práci, abych koně uživila. Bohužel směny na houby. Takže do práce jen v pondělí po škole, jinak pátek dopoledne a neděle odpolední. Takže jsem si osekala i tak krátké víkendy s koníky. Jednoho valacha jsem pronajal, abych si ulehčila placení.
Co čert nechtěl, sypalo se dál. Ze zdravotních důvodů jsem byla nucena přerušit školu. Resp. skončit s něčím, co mě psych. deptá. Koně to nebyli a bez práce bych je neuživila. Myslela jsem si, že to bude fajn.. budu mít čas se uzdravovat, peníze z práce na koně.. a fůru času. Tak jsem si přistěhovala i psy. Idylka, do doby, než mi uznali přerušení studia. Rázem jsem nucena platit minimální výši pojistného (socka a zdravotní).. a to máme 3200kč měsíčně. Ustájení mě doposud stálo 3500. Výplata 4700.. ideál pro placení dvou koní a dvou psů. Chyba lávky. Kamarádka z finančních důvodů musela odřeknout pronájem.. rázem ustájení 5500, k tomu dva psi.. a nutnost si od ledna platit to pojištění. Takže z výplaty zbývá asi tisícovka. Takže když tak počítám.. 5500 lítám v luftě.. a to musím mít štěstí na koupi masa pro psy.

A nevzdala jsem se. Napsala znovu inzerát na valacha. A rozhodla se pro prodej. Poníka. Byl pro děti, ty omrzel. Dokud byl doma, jeho provoz byl víceméně žádný, krom vakcinací. Ale s ustájením je to jinak. Visí na netu už měsíc a nikdo se moc neozývá, nebo se ozve, ale jen jednou. Hledám si novou práci a vím, že na podzim jdu znovu do školy. A vím, že těch dvou se už nevzdám.. a stále doufám, že osud bude natolik milý, že mi nahraje a neprodám ani tu malou chlupatou příšeru, co mi krom radosti z pohledu na jeho spojený pupek žere akorát vnitřek peněženky.. Jsem hloupá.. ale je to pro mě strašně moc.

Nevzdávat se. Vždy to nějak jde řešit. Vždy se dá něco vymyslet. I já přemýšlím. A udělám cokoliv, abych své stádo a smečku zachovala. Jeden bez druhého nedáme ani ránu. A přitom jdu s klidem do práce (dřív i školy), protože vím, že se flákaj ve stádě po pastvinách a je jim hej. A na pesy mám mezi směnami času habaděj.

Hlavu vzhůru, život nikdy nebude jednoduchý!

Kikuška