Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.18.38
Mám takový menší problém. Nevím, jestli je to zlozvyk či něco jiného, ale jakmile jedu s huhulákem ven sama, tak co 10 min stojíme. Prostě se z ničehonic zastaví a kouká. Tohle by mi tak nevadilo jako fakt, že z 90 % po tomhle zastavení nejde rozejít. Vyzkoušela jsem vše možné, pobídka mlasknutím, sedem, menší přikopnutí, bičík, couvání a pak rozejití, otočení a pak rozejití (v těch posledních 2 případech sice zacouvá nebo se otočí, ale jakmile se dostane do bodu, kde stál, zastaví se znova). Huculák se buď teda po x minutách rozejde a nebo jsem donucena z něj slízt a odvést ho. Podotýkám, že stojíme když: vidíme nějaké lidi, když je na cestě odbočka na jinou cestu, když je přes cestu vyšlapaná cesta od zvěře a pak z tisíce jiných důvodů (dost často ani nevím z kterých).
Huculina nemám dlouho, má spoustu jiných zlozvyků (žraní během vyjížďky, věčně za chůze hlavu u země atd). To postupně odnaučuji. Je dost vykulený, trasy se snažím střídat, chodíme do vesnice atd., jen aby si zvykal na vše možné. Ve všem se učí rychle, ale to stání je šílené. Většinou pak začínám být nervozní, protože nevím co se děje, no a pak je hotovo, protože to huhulák ze mě cítí.
Máte někdo s tímto zkušenosti?Rady? (Prosím rýpaly, ať si své kecy nechají)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.8.222
Odkud ho máš, z jk? Jak se s ním pracovalo, dělal to i u předchozího majitele? Já měla kobylu z farmy kde provozovali agroturistiku. Taky to byl děs, strašná práce na mnoho let, už bych si takovýho koně nepořídila. Je to běh na velmi dlouhou trať takovýho koně předělat, chce to spoustu času a trpělivosti. A možná některý věci stejně nenapravíš, možná nikdy nebudeš mít z jízdy na takovým koni radost a on taky ne. Nezbyde než se stím smířit nebo ho poslat o dům dál.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.8.42
Jezdila bych ze začátku jen jednu nebo max dvě trasy, v okamžiku kdy se zastaví slézt, kousek ho vést, pak nasednout, za každý krok dopředu chválit, klidně zezačátku vodit i celou trasu. Až obejde onu naučenou trasu celou po sedlem ( to může trvat i dlouho! nikam nespěchat) tak přidat další trasu se stejným postupem a samozřejmě jí střídat s trasou již naučenou.
Koník to nemusí dělat z neposlušnosti, třeba prostě jen celý život předtím chodil po jedné naučené cestě a ted prostě neví a nezná....hodně štěstí, určitě to není nic, co by nešlo odstranit, jde jen o trpělivost!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.171.179
Zase bych to tak černě neviděla.
Taky mám huculáče, navíc ještě kříženého s plnokrevným arabem. A ten problém měl taky - nepocházel z JK. U něj to možná ještě mnohem více stupňoval právě arab - byl hodně koukavý.
Popisovat tady všechny problémy by bylo na x stran, popíšu jen ten společný. Byl to čumil - za každých okolností a na vše (ano, mnohdy jsem ani já sama "to" neviděla.. a on z "toho" byl hotový).
Je to jak píšete šel, šel, všude zíral.. a pak hrom zůstal stát, uši našpicované a na "něco" hledící. Mohla jsem kopat, snažit se vytáčet.. nic.
Pomohlo to, co děláte - měnit cesty, chodit obcí (většinou s doprovodem, který třeba občas zašustil igelitkou, zamlátil s popelnicí, bouchl pěstí do zastávky (né do té skleněné prosím :)) ), prostě dělal nečekaný kravál. Nic neměl jednoduché - lonžování přes všemožné kraviny - co jsem viděla, kolem toho jsem ho nutila chodit.. první v kroku (tudíž když kolem toho probíhal, tak jsem prostě čekala, než to přestane řešit) a pozděj zase rychleji. Třeba i na ocas jsem mu jednu dobu navazovala šustivý.. no prostě takovou tu červeno bílu pásku.. různé igelity. Házela jsem kolem něj nejdív prázdné petky.. následně plné vody (dobrá prda teba na asfaltu)...Možná to zní strašně dementně, ale moc to pomohlo. V terénu jsem ho nutila jít přes všechno. První 3 týdny, než jsme si sedli, jsem byla ochotná po chvíli slézt a převést ho, následně jsem trvala na tom, že to přejde se mnou na zádech. Neexistovalo ho nechat vyhrát. I kdybych tu louži měla tři hodiny obcházet.. tak ji pak prostě prošel.. a šlo se domů.
Bylo toho moc a mnoho. Nyní je to na závodech nejostřílenější kůň, kterého nic nepřekvapí a v době kdy ostatní koně nervně přešlapují, on dříme vedle auta a občas mi strčí hlavu do okna, aby mi sebral můj řízek. V terénu kůň k nezaplacení.. to co jsme spolu prošli by většinu lidí nenapadlo jít ani pěšky, natož na koni. Občas se rád podívá, ale stačí snížit hlavu a šlape dál jak hodinky..
Klidně písněte na piniw@seznam.cz .. můžeme pokecat. Huculíci jsou prostě nejlepší :)
Kikuška
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.71.2
promiň že se směju ale buď ráda že se jen zastaví a stojí moje hucula prostě šla šla a pak si lehla. a to dělala pořád dokola.no děs
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.169
Ahoj, taky mám hucula valacha - čumila, u něj byl problém,že byl u bývalého majitele sám, jen s ovcema. První týdny u nás dostat ho od kobyly (najednou měl kámoše a nechtěl o ni přijít), potkat koně či auto v terénu byl problém. Ze začátku lekavé zvíře, tendence naklusávat nebo zastavovat a čučet, otočky na místě a tradá domů...No, tak jsem se vrátila zpátky na zem a jen jsme chodili buď na procházky nebo do kruhovky a cvičili, cvičili - plachta, pet lahve, cizí kůň jde okolo...Ježdění jen na venkovní jízdárně - přijezdit, protože ten můj znal jen styl nakopnout a jet . Později kamarádka jela na valachovi , já "jistila" ze země (pochopil, že když ten bubák nesežere paničku, tak ani jemu neublíží), pak já na kobyle, holčina na valachovi...dnes můžu jít do terénu, nezastaví, nenakluše bez povelu, je to sice svéhlavička (ale který hucul není), ale dá se s ním projít vše. Klidně písni na siglavi@seznam.cz
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.182.205
mě tohle dělala huula z kraje taky ale ne možná tolik čumilstvím jako tím že prostě dál už nechtělaa, ikdyž podnětem bylo to že někde něco bylo. Taky jsme z kraje slezla a kobylu povedla, ale pozdějiuž jsme to řešila jen ze sedla a kobyla měla smůlu dostala ze zečátu solidně několikrát po prdeli načež reagovala slušnými výkopy, po této léčbě cca 2měs u ž to skoro něděla a po roce už si nepamatuji že by to ještě někdy zkusila a dnes je z ní kůň co taky přeleze absolutně cokoliv.
Já jsme to řešilaa nekompromisně páč jsem si byla na 99% jistá že jde víc o nechucus pracus než strach.
Taak otázkou je co je to u vás, pokud váš koník není jinal lekavý tvor, tak bych se přikláněla do zařazení k naší skupině lajdáků, než k lekačům ;-)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.252.48
Dobrý den,zadavatelce můžu napsat,že mám úplně ten stejný problém,co Vy.Mám taky hucula,koupeného od července,ale znám ho již necelých sedm let.Celou dobu v pohodě a po třech měsících mi na vyjížďce udělal to samé.Jenže on nestál,on se rozhodl rovnou couvat a je jedno kam.Řešila jsem to sesednutím,převedením o pět šest kroků,nasednutím,ale nepomohlo to.
Bohužel,nevyřešila jsem to sama,ale pozváním zkušeného člověka,který mi ukáže,jak pracovat s koněm ze země a utužit vztah.I když mám přečteno spoustu knih,podívat se na vlastní oči,jak se to dělá a zúčastnit se,je asi to nejlepší.
Pavla
Držím palce
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.178.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
mě tohle dělala huula z kraje taky ale ne možná tolik čumilstvím jako tím že prostě dál už nechtělaa, ikdyž podnětem bylo to že někde něco bylo. Taky jsme z kraje slezla a kobylu povedla, ale pozdějiuž jsme to řešila jen ze sedla a kobyla měla smůlu dostala ze zečátu solidně několikrát po prdeli načež reagovala slušnými výkopy, po této léčbě cca 2měs u ž to skoro něděla a po roce už si nepamatuji že by to ještě někdy zkusila a dnes je z ní kůň co taky přeleze absolutně cokoliv.
Já jsme to řešilaa nekompromisně páč jsem si byla na 99% jistá že jde víc o nechucus pracus než strach.
Taak otázkou je co je to u vás, pokud váš koník není jinal lekavý tvor, tak bych se přikláněla do zařazení k naší skupině lajdáků, než k lekačům ;-)
Podobný problém jsem měla sice ne s huculem, ale s huculfjordem....nechtěl z paličatosti. Neměl se čeho lekat ,ale zastavil a já nejdu...Přemlouvání po dobrém prostě nepomohlo...mohli jsme tam stát celý den. Za to jeden lepanec a šel.... Někdy je to opravdu jen nechucus pracus. Příznám, že nějaké ňuňu ťuťu na koně mě fakt nesedí. A přemlouvat koně, ať mě milostivě poslechne....Občas jedna dobře mířená rána v pravý čas je to nejlepší. Teď mě začnou všichni odsuzovat, ale ať.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.182.205
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Podobný problém jsem měla sice ne s huculem, ale s huculfjordem....nechtěl z paličatosti. Neměl se čeho lekat ,ale zastavil a já nejdu...Přemlouvání po dobrém prostě nepomohlo...mohli jsme tam stát celý den. Za to jeden lepanec a šel.... Někdy je to opravdu jen nechucus pracus. Příznám, že nějaké ňuňu ťuťu na koně mě fakt nesedí. A přemlouvat koně, ať mě milostivě poslechne....Občas jedna dobře mířená rána v pravý čas je to nejlepší. Teď mě začnou všichni odsuzovat, ale ať.
jojo já mám dva jezdecké koně, tu huculu a pak tepláka. jelikož teplák je snas nej"posranější kůń co jsem kdy viděla, tak jsem neměla problém porovnat s huculou a prohlédnout její fintu.
nutno podotknout že v našem případě to nebyla jedna dobřemířená, kobču jsem koupila od hodně nezkušených lidí a měla velkou tendenci prosazovat svůj názor, jak už to bohužel u těHle huculů od nezkušených lidí bývá. Tak byl holt párkrát výprask, al ekdybych o neudělala, věřím, že kobyla by si na mě co nevidět připravila další a možná i nebezpečnější finty. takhle doufám k oboustranné spokojenosti fungujeme celkem jednomyslně, kobí se kupodivu na ježdění docela i těší,
a asi byh měla dodat že s teplákem ručné stručné vyřízení rozhodně nepraktikuju, ten snad v tomhle případě odemě nedostal nikdy. u něj se vyplatí jen trpělivost a vysvětlění že projít to nemusí hned, ale prostě dokud to neprojde tak odsud nezmizíme. jelikož těch bubáků už jsme prošly tisíce, a vždy nakonec prošli, tak koník nakonec už snad pochopil, že bych ho nenavedla k nějakému pravému konožravému bubákovi, jak sai dřív myslel
pochvala za každej sebemenší pidikrok a usměv a tváři. u takovéhleho koníka je to tedy zdlouhavější, ale lidi co nác vidí po roce práce zírají jak se koník změnil - takže neházet flintu do žita, ono to nějak pujde -
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.107.70
Z dotazu není patrné, proč kůník zastavuje. Jestli se všeho bojí, zastavuje před tím a kouká na nové a neznámé, nebo jestli je mu okolí šuma fuk a jde o tvrdohlavost a nechuť pracovat. Důslednost je na místě v obou případech, ale přístup by byl asi u každé z variant jiný. V případě nejistoty a bázlivosti je vhodné přemouvání, ale u tvrdohlavosti a silného vlastního názoru na rozhodování v dané dvojici možná i ta dobře mířená v pravý okamžik může ušetřit spoustu času a nervů a nedovolí tento zlozvyk a problém prohlubovat. Pokud jezdec nedokáže na koni poznat, proč se zastavuje (může to být i vlivem zdravotního problému), měl by se obrátit na odborníka, jinak se může do problému zabořit ještě hlouběji a cesta zpět by byla ještě horší.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.205.12
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Z dotazu není patrné, proč kůník zastavuje. Jestli se všeho bojí, zastavuje před tím a kouká na nové a neznámé, nebo jestli je mu okolí šuma fuk a jde o tvrdohlavost a nechuť pracovat. Důslednost je na místě v obou případech, ale přístup by byl asi u každé z variant jiný. V případě nejistoty a bázlivosti je vhodné přemouvání, ale u tvrdohlavosti a silného vlastního názoru na rozhodování v dané dvojici možná i ta dobře mířená v pravý okamžik může ušetřit spoustu času a nervů a nedovolí tento zlozvyk a problém prohlubovat. Pokud jezdec nedokáže na koni poznat, proč se zastavuje (může to být i vlivem zdravotního problému), měl by se obrátit na odborníka, jinak se může do problému zabořit ještě hlouběji a cesta zpět by byla ještě horší.
Plus bych přidala práci ze země v kruhovce a vyjasnila si s koněm, jak jsme na tom se vzájemným respektem, důvěrou a "poslušností". Myslím, že už tam najdete značné nesrovnalosti...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.18.38
Zad:
Všem moc díky za rady :)
Jinak tedy ještě pár poznatků (snad pomůžou ke zpřehlednění situace :D): když huhuláka vedu, nemám s ním problém, sice občas zastaví, ale stačí jemná pobídka (lehké poplesknutí) a koník se rozejde bez problémů. Když jedu s dalšími koňmi je to stejné. Sice se občas zastaví, ale stačí lehká pobídka sedem nebo mlasknutí a hucul šlape jak hodinky (na takovýhle vyjížďkách je bez problémů).
Co se týče lekavosti: není extra lekavý. Občas, že třeba vylítne pták a on sebou škubne, ale jinak nic. Co se týče aut (malých i velkých), kraválu, igelitů atd. nic neřeší.
Ještě k vyjížďce, když jedem sami: zastaví třeba před kopce (ať už ho máme jet dolu nebo nahoru). Nebo já chci jet rovně a on zrovna chce jet do prava (když stále trvám na tom, že pojedeme rovně stojí, když přestanu reagovat rozejde se sám, ale tam, kam chce jít, když opět zareaguju, že jdeme rovně, stojíme a takhle se můžee dohadovat i půl hodiny, než ho nakonec donutim jít tam, kam chci já). Co se týče lidí, řekla bych, že je dost kontaktní. Je schopný se k člověku rozeběhnout a pak zjišťuje, jestli něco onen dotyčný nemá.
Práci ze země jsme začali taky. Vcelku spolupracuje, ale jsme teprve na začátku. Ale v kruhovce za mnou chodí - kam jdu já, jde on.
Tak nevím, ale asi to nakonec bude jen nepracus :D
Ještě jednou všem díky za rady
Jo ještě jsem 6. nebo 7. majitel koníka za jeho 6 let. Majitelka přede mnou ho měla měsíc.A majitel před tím ho měl dlouho, ale byl to opravdu starý pán, který byl rád že sedí a koníkovi neustále cukal v hubě, takže k tomu všemu je koník tvrdohubý.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.182.205
to z kopce dokopce by mohla být záda, ale jinak o vidím na nechut pracovat
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.107.70
Tak tak. Z toho, co píšeš, mi to připadá, jako "přirozený lenoch", skoro jako můj manžel . Pasivní rezistence, gaučing a čeká, jestli mu to projde. Tady je každá rada drahá. Sama musíš vypozorovat, co na koníka zabírá. Jestli důsledné trvání si na svém, udržet emoce na uzdě, obrnit se trpělivostí a doufat, že ho časem změníš. Nebo, jak už to bylo několikrát napsáno, jedna dobře mířená v pravý čas je lepší jak sto hodin přemlouvání. Ale u některých povah by to mohlo vést k nežádoucí odezvě. Nebo jednou tohle, jednou něco jiného, aby si na určitý postup nezvykl a nevymyslel protiopatření. Pak už mě napadá jenom taková pomůcka, jako byla v pohádce Obušku z pytle ven ---- klacík, provázek, mrkvička. Jo některé koňské povahy jsou složité, vidím to na svém tinkříkovi, který má taky tendenci řídit se vlastním úsudkem, ale on neprošel tolika majiteli, takže si nestihl zatím to své ego náležitě upevnit, ale vytrvale to zkouší.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.182.205
jen bych chtělaa dodat, že pokud by jsi se rozhodla jít metodou -" ták koni a te´d pujdeš a jestli ne, škoda rány co padne vedle!" tak je hrozně důležité vědět že ikdyž seš na jednu stranu tvrdá, musíš umět vycícit sebemenší náznak ochoty a inhned přestat a pochválit, ikdyž je možné že za 5m to zkusí opět nastane ta samá situace. No a pak druhá věc, že nesmí se koni podařit tě shodit, pokud třeba jakože nakonec asi jo, začne zkoušet utéct tlaku bičíku vyhaazováním či uskakováním do strany ... pokud by jsi chrásla, s velkou pravděpodobností při huculské inteligenci si koně naučíš ještě horší zlozvyk.
proto je asi uplně nejlepší cestou přivést si koníka na zemi do situací kam se mu nechce nebo co nechce dělat a vyřešit to na zemi. Až budeš vědět že tě koník 100% respektuje a zároveň ti i věří, tak to teprve zkusit ze sedla...
Hodně štěstí