Střední plemena králíků v našich chovech I. Úvod

Střední plemena králíků můžeme dle zaměření pomyslně rozdělit na tři skupiny:

Střední plemena králíků jsou v České republice nejvíce rozšířenou skupinou plemen králíků. Na velkých výstavách to platí bezvýhradně – střední plemena zde tvoří zhruba 45 % všech přihlášených králíků. Na menších výstavách se jedná o záležitost lokálního – regionálního charakteru; někde je již dotahují malá či zakrslá plemena. V neorganizovaných drobnochovech pro vlastní produkci králičího masa tato plemena jednoznačně vedou, resp. jsou velmi častým výchozím rodičovským materiálem pro produkci kříženců. V tomto seriálu bych rád představil výběr z této velikostní skupiny, zvláště pak se zřetelem na produkci masa.

a) plemena primárně zaměřená na užitek,

b) plemena primárně či zcela sportovní,

c) plemena raritní a jiná

V prvních dílech seriálu se zaměřím na plemena z první výše uvedené skupiny. Jsou to plemena primárně vyšlechtěná a chovaná za účelem užitku. Takováto plemena byla vyšlechtěna za účelem získání kvalitních produktů – masa anebo kožešiny.

	Podskupina středních plemen
Plemena	a) Primární zaměření na užitek	b) Zcela sportovní zaměření	c) Raritní a jiná plemena
Velký světlý stříbřitý	Japonský	Český luštič
Činčila velká	Český strakáč	Zemplínský
Vídeňská plemena		Moravský bílý hnědooký
Český albín
Burgundský
Kuní velký, siamský velký
Kalifornský, nitranský

Organizovaný a neorganizovaný – tradiční drobnochov králíků

Situace s představením první podskupiny středních plemen se týká především neorganizovaných drobnochovů králíků, kde se vybraná plemena mezi sebou kříží za účelem tzv. heterozního efektu u mláďat. U organizovaných drobnochovů králíků (v rámci Českého svazu chovatelů) berou chovatelé produkci masa či kožešiny spíše jako vedlejší efekt. Provádí se čistokrevná plemenitba. Primárně se snaží o zlepšení zevnějšku plemene (podle standardu) a své odchovy vystavují na výstavách a soutěží tak s nimi. Je to bráno jako koníček, kdy se chovatelé zaměřují primárně na „krásu“ zvířat. V každém vrhu mláďat se ale najdou i taková, u kterých chovatel dle zkušenosti rozpozná, že jsou exteriérově slabší (tj. že je nebude vystavovat), a tyto králíky skutečně určí na výkrm a porážku. To je základní rozdíl v užití středních plemen mezi chovateli.

Z toho pramení další rozdíl, a sice v krmné dávce. Zatímco u organizovaných chovatelů se králíkům diferencuje krmná dávka dle stadia (chovní králíci mimo připařovací sezónu, chovní králíci v době připařování, vysokobřezí samice a samice po porodu, mladí rostoucí králíci určení pro výstavy), u tradičních chovů tato diference krmné dávky většinou chybí (zpravidla je krmná dávka pro chovné králíky a pak rovnou na výkrm, přičemž často odlišnost bývá jen v množství krmné dávky, nikoliv ve složení). V každém případě je vhodné, aby chovní králíci měli skutečně chovnou kondici, tj. aby dostávali pouze základní krmnou dávku a aby se nepřekrmovali. Zato u výkrmu chceme opak a tomu by mělo odpovídat i příslušné krmení.

Kožešina

Význam králičí kožešiny byl fenoménem především první poloviny 20. století, kdy se chovatelé snažili v těžších historických a životních etapách zajistit kožešinu, ze které by si mohli nechat udělat kožešnické výrobky pro sebe či své blízké. Tento záměr v dnešní době má u králíka již pouze okrajový význam. Málokdo si dnes nechává kůže vyčinit a ušít oblečení. Také kožešnických oborů přímo spjatých s těmito činnostmi je v dnes jak šafránu. V minulosti se pro kožešinu chovala plemena jako velký světlý stříbřitý, činčila velká anebo třeba vídeňský bílý.

Produkce masa

Produkce masa je tím hlavním účelem v dnešních neorganizovaných (tradičních) drobnochovech králíků. Současná společensko–ekonomická doba hodně nahrává situaci, aby si lidé, co mají ke zvířatům vztah, základní zkušenosti a možnosti, založili chov drobných zvířat. Králíci jednoznačně patří mezi zvířata, jejichž chov má u nás dlouhou tradici. Králičí maso je velmi vhodným zpestřením rodinného jídelníčku. Je to dietetické a lehce stravitelné maso, které se dá kulinářsky upravit na mnoho chutných způsobů. Z praktického hlediska se v tradičních drobnochovech využívá křížení plemen mezi sebou. Poměrně často jsem dotazován těmito tradičními drobnochovateli o doporučení vhodné kombinace plemen. Z praktického hlediska se nejvíce osvědčují plemena burgundský, kalifornský anebo český albín. To jsou plemena velmi rozšířená mezi organizovanými chovateli, a tak si je mohou tito neorganizovaní chovatelé lehce zabezpečit. Jsou i další podobná plemena, avšak tato jsou méně známá a rozšířená. V jednotlivých dílech seriálu u těchto plemen uvedu kontaktní webové informace. Mladí králíci se porážejí zpravidla ve stáří 3,5 měsíce, kdy dosahují většinou okolo 2,5 až 3 kilogramů. Zhruba od tohoto věku se růst zpomaluje a začíná přibývat tuku.