Včera jsem poprvé zabíjela sama težce nemocnou samičku, abych ji zkrátila trápení při neúspěšné léčbě. Mám ale stejně pořád nepříjemný pocit - kde je hranice, do které máme léčit?
Souhlasím, že je někdy lepší vůbec neléčit a rovnou králíka utratit, ale znám případy, kdy se vyléčil i králík, který byl v posledním tažení. Co vy na to?
usaci
napsal(a):
Včera jsem poprvé zabíjela sama težce nemocnou samičku, abych ji zkrátila trápení při neúspěšné léčbě. Mám ale stejně pořád nepříjemný pocit - kde je hranice, do které máme léčit?
Souhlasím, že je někdy lepší vůbec neléčit a rovnou králíka utratit, ale znám případy, kdy se vyléčil i králík, který byl v posledním tažení. Co vy na to?
Spíš bych neřešila hranici, ale samotnou nemoc. Pokud jde o kokcidiozu, trávící probémy, bakteriální onemocnění, nějaká zranění, zlomeniny, tak to vyléčit jde. Ale jsou takové nemoci, jako např. zuby, rozsáhlé vnitřní záněty, aj. které léčit nejdou. A pak jsou také takové urgentní případy, které vyžadují operaci (ucpaný žaludek, střeva aj.). Ovšem vždy je nutné podávat léky na bolest, bez toho se léčit nedá, pokud králík trpí bolestí - úmrtí z bolesti je právě většinou pravá příčina úmrtí na kokci nebo trávící problémy, jelikož ostatní léky to dokáží vyléčit, ale králík je na bolest extrémně citlivý - najdou se tedy i vyjímky......