Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

16.1.2006 11:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.68.177

Doufám,že se s váni mohu podělit o jeden moc smutný příběh.Stal se asi před rokem a já sem ho zatím nikomu neřekla.A takhle to začalo...Byly prázdniny a já jela na pár dní ke své sestřenici Martině,která bydlí dost daleko od nás.Ještě než jsem k ní přijela tak mi zavolala,že má nového úžasného králíčka.Když jsem k ní přijela,hned mi ho ukázala-malá,asi 3,5 týdenní černá kulička chloupků s třásla v rohu křeččí klece.Jedno očičko měl zahnisané.Martina mi řekla že jí ho dali známí,kteří nevěděli co s ním.(dali jí ho v domění,že se ve zvířatech vyzná a má je ráda,protože mají 3 psy,5 koček, a asi 20 králíků v králíkárně, ale opak je pravdou)Králíček byl tak malý,že i v malinké křeččí kleci měl docela hodně místa.Nejvíce na něm ale bylo vidět jeho obrovské nafouklé bříško.Okamžitě sem se do králíčka zamilovala a řekla jsem si že ho v takovém stavu nemohu nechat.Když jsem se dozvěděla,že ho krmí krmením pro křečky ,tak jsem se zhrozila.Takový mrňousek přeci ještě potřebuje mlíčko!!Nemeškala jsem a na internetu jsem si našla přípravu mlíčka pro malé králíčky.Tuto mléčnou směs jsem zkoušela podávat v napaječce,ve stříkačce i v misce ale králíček ne a ne se napít.Nakonec jsem v obchodě koupila plastovou lahvičku s dudlíkem naplněnou lízátkem a praskacím práškem.Sladkosti přišly do koše ale z lahvičkou to byl dobrý nápad.Konečně se napil!!!!!!!!!Ani si nedovedete představit jakou jsem měla radost!!!!Od té doby jsem s králíčkem strávila každou volnou chvilku,brala jsem ho jako svoje miminko.A myslím si že i on mě bral jako svou náhradní maminku.Nejradějo měl,když jsem mu po jídle masírovala bříško,ale nesnášel kyž jsem mu borovou vodou ošetřovala nemocné očičko.Když jsem ho chovala,jemně mi olizoval ruku.Sestřenice ale nadšená moc nebyla,protože jí sem se,narozdíl od Bobečka(tak jsem mu začala říkat) vůbec nevěnovala.Řekla jsem si ,že v tak malé kleci přeci nemůže být a vyhrabala jsem klec po Martininém ,před časem zemřelém morčeti.Celou jsem ji vydezinfikovala,dala čerstvou podestýlku a Bobečka do ní přestěhovala.Rychle se v ní zabydlel a začal se v ní cítit jak doma.Králíček začal vypadat alespoň trochu k světu.Už i běhal po kleci a netřáasl se a jeho nafouklé bříško se pomalu dostávalo do normálu,taky vyrostl a začal trošku chroupat seno.Bohužel jsem ale musela s rodiči jet na dovolenou do Tunisu a musela Bobečka opustit.Třikrát denně jsem ale Martině volala aby nezapomněla Bobka nakrmit a ptala jsem se na jeho zdravotní stav.Ona vždycky odpověděla:,,Joo,má se dobře.Ty s tím ale naděláš!"Po příjezdu s dovolené jsem hned jela k Martině.Oči se mi zalily slzami...Bobek sedí v kleci,třese se v rohu,nosík zalepený soplem ,přední nožky taky,zadeček a zadní nožičky celé od průjmu, strašně sípavě dýchal-až to v něm chrčelo,každou chvilku kýchl,přes půlku zad obrovský zhnisaný krvavý strup,mokrý jak myš, v misce zelená tráva, v napaječce zkvašené mléko.PROČ JÁ HLOUPÁ KRÁVA JELA NA TU BLBOU DOVOLENOU????PROČ??PROČ??Nevěděla jsem co mám dělat!!!Představovala jsem si jak by to dopadlo kdybych tam nejela...kdybych mohla vrátit čas!!Ale bylo mi jasné že ho už nezachráním.Když Martina viděla jak strašně brečím ,hned začala vysvětlovat jak na něho neměla čas, atd. atd. atd. Dozvěděla jsem se,že strup má od velkých králíků,Martina ho totiž dala do kotce k dospělému samci který ho takhle zřídil.Mokrý byl proto že ho nechla přes noc venku a začalo pršet,taky se sama přiznala že ho nekrmila.Chtěla jsem s ním jít k veterináři ale můj strejda s autem se měl vrátit až za 2 dny.Veterinář mi vzal telefon a řekl že je na dovolené.Další veterinář 3 hodiny odsud autem, a natož autobusem.Navíc se schylovalo k poledni a bylo vedro jako hrom.Rozhodla jsem se že alespoň Bobečkovi omyju zadeček,nosánek a vydezinfikuju strup ale......když jsem přišla ke kleci...Ne!!!Nemohla jsem vidět to bezvládné tělíčko!!Všechny t nádherné vzpomínky a zážitky s Bobkem se mi promítly v hlavě.Nemohla jsem se smířit s tím že prostě už nežije.Vzala jsem ho a pohřbila na jednom nádherném místě mezi stromy.A teď vždycky,kdyřž ke strejdovi a tetě jedeme natrhám mu na louce kytičku a nosím mu ji na hrobeček.A s Martinou od té doby nemluvím,kdyby se jen o trochu víc o Bobka starala tak se to nemuselo stát.

Neregistrovaný uživatel

16.1.2006 16:56
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.82.85

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Doufám,že se s váni mohu podělit o jeden moc smutný příběh.Stal se asi před rokem a já sem ho zatím nikomu neřekla.A takhle to začalo...Byly prázdniny a já jela na pár dní ke své sestřenici Martině,která bydlí dost daleko od nás.Ještě než jsem k ní přijela tak mi zavolala,že má nového úžasného králíčka.Když jsem k ní přijela,hned mi ho ukázala-malá,asi 3,5 týdenní černá kulička chloupků s třásla v rohu křeččí klece.Jedno očičko měl zahnisané.Martina mi řekla že jí ho dali známí,kteří nevěděli co s ním.(dali jí ho v domění,že se ve zvířatech vyzná a má je ráda,protože mají 3 psy,5 koček, a asi 20 králíků v králíkárně, ale opak je pravdou)Králíček byl tak malý,že i v malinké křeččí kleci měl docela hodně místa.Nejvíce na něm ale bylo vidět jeho obrovské nafouklé bříško.Okamžitě sem se do králíčka zamilovala a řekla jsem si že ho v takovém stavu nemohu nechat.Když jsem se dozvěděla,že ho krmí krmením pro křečky ,tak jsem se zhrozila.Takový mrňousek přeci ještě potřebuje mlíčko!!Nemeškala jsem a na internetu jsem si našla přípravu mlíčka pro malé králíčky.Tuto mléčnou směs jsem zkoušela podávat v napaječce,ve stříkačce i v misce ale králíček ne a ne se napít.Nakonec jsem v obchodě koupila plastovou lahvičku s dudlíkem naplněnou lízátkem a praskacím práškem.Sladkosti přišly do koše ale z lahvičkou to byl dobrý nápad.Konečně se napil!!!!!!!!!Ani si nedovedete představit jakou jsem měla radost!!!!Od té doby jsem s králíčkem strávila každou volnou chvilku,brala jsem ho jako svoje miminko.A myslím si že i on mě bral jako svou náhradní maminku.Nejradějo měl,když jsem mu po jídle masírovala bříško,ale nesnášel kyž jsem mu borovou vodou ošetřovala nemocné očičko.Když jsem ho chovala,jemně mi olizoval ruku.Sestřenice ale nadšená moc nebyla,protože jí sem se,narozdíl od Bobečka(tak jsem mu začala říkat) vůbec nevěnovala.Řekla jsem si ,že v tak malé kleci přeci nemůže být a vyhrabala jsem klec po Martininém ,před časem zemřelém morčeti.Celou jsem ji vydezinfikovala,dala čerstvou podestýlku a Bobečka do ní přestěhovala.Rychle se v ní zabydlel a začal se v ní cítit jak doma.Králíček začal vypadat alespoň trochu k světu.Už i běhal po kleci a netřáasl se a jeho nafouklé bříško se pomalu dostávalo do normálu,taky vyrostl a začal trošku chroupat seno.Bohužel jsem ale musela s rodiči jet na dovolenou do Tunisu a musela Bobečka opustit.Třikrát denně jsem ale Martině volala aby nezapomněla Bobka nakrmit a ptala jsem se na jeho zdravotní stav.Ona vždycky odpověděla:,,Joo,má se dobře.Ty s tím ale naděláš!"Po příjezdu s dovolené jsem hned jela k Martině.Oči se mi zalily slzami...Bobek sedí v kleci,třese se v rohu,nosík zalepený soplem ,přední nožky taky,zadeček a zadní nožičky celé od průjmu, strašně sípavě dýchal-až to v něm chrčelo,každou chvilku kýchl,přes půlku zad obrovský zhnisaný krvavý strup,mokrý jak myš, v misce zelená tráva, v napaječce zkvašené mléko.PROČ JÁ HLOUPÁ KRÁVA JELA NA TU BLBOU DOVOLENOU????PROČ??PROČ??Nevěděla jsem co mám dělat!!!Představovala jsem si jak by to dopadlo kdybych tam nejela...kdybych mohla vrátit čas!!Ale bylo mi jasné že ho už nezachráním.Když Martina viděla jak strašně brečím ,hned začala vysvětlovat jak na něho neměla čas, atd. atd. atd. Dozvěděla jsem se,že strup má od velkých králíků,Martina ho totiž dala do kotce k dospělému samci který ho takhle zřídil.Mokrý byl proto že ho nechla přes noc venku a začalo pršet,taky se sama přiznala že ho nekrmila.Chtěla jsem s ním jít k veterináři ale můj strejda s autem se měl vrátit až za 2 dny.Veterinář mi vzal telefon a řekl že je na dovolené.Další veterinář 3 hodiny odsud autem, a natož autobusem.Navíc se schylovalo k poledni a bylo vedro jako hrom.Rozhodla jsem se že alespoň Bobečkovi omyju zadeček,nosánek a vydezinfikuju strup ale......když jsem přišla ke kleci...Ne!!!Nemohla jsem vidět to bezvládné tělíčko!!Všechny t nádherné vzpomínky a zážitky s Bobkem se mi promítly v hlavě.Nemohla jsem se smířit s tím že prostě už nežije.Vzala jsem ho a pohřbila na jednom nádherném místě mezi stromy.A teď vždycky,kdyřž ke strejdovi a tetě jedeme natrhám mu na louce kytičku a nosím mu ji na hrobeček.A s Martinou od té doby nemluvím,kdyby se jen o trochu víc o Bobka starala tak se to nemuselo stát.

Je to dojemné!Jseš spisovatelka?

Neregistrovaný uživatel

16.1.2006 19:57
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.107.25

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to dojemné!Jseš spisovatelka?

Ne,ale mám docela docela dobrej sloh a ráda píšu příběhy,samozřejmě o zvířatech.Tenhle se ale opravdu stal!

Neregistrovaný uživatel

16.1.2006 19:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.107.25

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne,ale mám docela docela dobrej sloh a ráda píšu příběhy,samozřejmě o zvířatech.Tenhle se ale opravdu stal!

A děkuju za uznání!

Neregistrovaný uživatel

18.1.2006 18:15
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.181.91

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Doufám,že se s váni mohu podělit o jeden moc smutný příběh.Stal se asi před rokem a já sem ho zatím nikomu neřekla.A takhle to začalo...Byly prázdniny a já jela na pár dní ke své sestřenici Martině,která bydlí dost daleko od nás.Ještě než jsem k ní přijela tak mi zavolala,že má nového úžasného králíčka.Když jsem k ní přijela,hned mi ho ukázala-malá,asi 3,5 týdenní černá kulička chloupků s třásla v rohu křeččí klece.Jedno očičko měl zahnisané.Martina mi řekla že jí ho dali známí,kteří nevěděli co s ním.(dali jí ho v domění,že se ve zvířatech vyzná a má je ráda,protože mají 3 psy,5 koček, a asi 20 králíků v králíkárně, ale opak je pravdou)Králíček byl tak malý,že i v malinké křeččí kleci měl docela hodně místa.Nejvíce na něm ale bylo vidět jeho obrovské nafouklé bříško.Okamžitě sem se do králíčka zamilovala a řekla jsem si že ho v takovém stavu nemohu nechat.Když jsem se dozvěděla,že ho krmí krmením pro křečky ,tak jsem se zhrozila.Takový mrňousek přeci ještě potřebuje mlíčko!!Nemeškala jsem a na internetu jsem si našla přípravu mlíčka pro malé králíčky.Tuto mléčnou směs jsem zkoušela podávat v napaječce,ve stříkačce i v misce ale králíček ne a ne se napít.Nakonec jsem v obchodě koupila plastovou lahvičku s dudlíkem naplněnou lízátkem a praskacím práškem.Sladkosti přišly do koše ale z lahvičkou to byl dobrý nápad.Konečně se napil!!!!!!!!!Ani si nedovedete představit jakou jsem měla radost!!!!Od té doby jsem s králíčkem strávila každou volnou chvilku,brala jsem ho jako svoje miminko.A myslím si že i on mě bral jako svou náhradní maminku.Nejradějo měl,když jsem mu po jídle masírovala bříško,ale nesnášel kyž jsem mu borovou vodou ošetřovala nemocné očičko.Když jsem ho chovala,jemně mi olizoval ruku.Sestřenice ale nadšená moc nebyla,protože jí sem se,narozdíl od Bobečka(tak jsem mu začala říkat) vůbec nevěnovala.Řekla jsem si ,že v tak malé kleci přeci nemůže být a vyhrabala jsem klec po Martininém ,před časem zemřelém morčeti.Celou jsem ji vydezinfikovala,dala čerstvou podestýlku a Bobečka do ní přestěhovala.Rychle se v ní zabydlel a začal se v ní cítit jak doma.Králíček začal vypadat alespoň trochu k světu.Už i běhal po kleci a netřáasl se a jeho nafouklé bříško se pomalu dostávalo do normálu,taky vyrostl a začal trošku chroupat seno.Bohužel jsem ale musela s rodiči jet na dovolenou do Tunisu a musela Bobečka opustit.Třikrát denně jsem ale Martině volala aby nezapomněla Bobka nakrmit a ptala jsem se na jeho zdravotní stav.Ona vždycky odpověděla:,,Joo,má se dobře.Ty s tím ale naděláš!"Po příjezdu s dovolené jsem hned jela k Martině.Oči se mi zalily slzami...Bobek sedí v kleci,třese se v rohu,nosík zalepený soplem ,přední nožky taky,zadeček a zadní nožičky celé od průjmu, strašně sípavě dýchal-až to v něm chrčelo,každou chvilku kýchl,přes půlku zad obrovský zhnisaný krvavý strup,mokrý jak myš, v misce zelená tráva, v napaječce zkvašené mléko.PROČ JÁ HLOUPÁ KRÁVA JELA NA TU BLBOU DOVOLENOU????PROČ??PROČ??Nevěděla jsem co mám dělat!!!Představovala jsem si jak by to dopadlo kdybych tam nejela...kdybych mohla vrátit čas!!Ale bylo mi jasné že ho už nezachráním.Když Martina viděla jak strašně brečím ,hned začala vysvětlovat jak na něho neměla čas, atd. atd. atd. Dozvěděla jsem se,že strup má od velkých králíků,Martina ho totiž dala do kotce k dospělému samci který ho takhle zřídil.Mokrý byl proto že ho nechla přes noc venku a začalo pršet,taky se sama přiznala že ho nekrmila.Chtěla jsem s ním jít k veterináři ale můj strejda s autem se měl vrátit až za 2 dny.Veterinář mi vzal telefon a řekl že je na dovolené.Další veterinář 3 hodiny odsud autem, a natož autobusem.Navíc se schylovalo k poledni a bylo vedro jako hrom.Rozhodla jsem se že alespoň Bobečkovi omyju zadeček,nosánek a vydezinfikuju strup ale......když jsem přišla ke kleci...Ne!!!Nemohla jsem vidět to bezvládné tělíčko!!Všechny t nádherné vzpomínky a zážitky s Bobkem se mi promítly v hlavě.Nemohla jsem se smířit s tím že prostě už nežije.Vzala jsem ho a pohřbila na jednom nádherném místě mezi stromy.A teď vždycky,kdyřž ke strejdovi a tetě jedeme natrhám mu na louce kytičku a nosím mu ji na hrobeček.A s Martinou od té doby nemluvím,kdyby se jen o trochu víc o Bobka starala tak se to nemuselo stát.

Je to moc smutné, ale vůbec nemůžeš uvažovat, co by se stalo, kdyby... Nemohla jsi tušit, že na tvojí sestřenici není spoleh. A hlavně, tím, že králíček šel brzy od maminky, tak neměl potřebné protilátky a sílu, takže by byl stejně ,,chcípáček". Sama si nedovedu představit, jak by mi bylo, kdyby mi umřel můj vymazlený králíček. Zkus si někde sehnat podobného králíčka, určitě ti to tvůj žal zmírní.

Neregistrovaný uživatel

19.1.2006 15:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.74.164

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to moc smutné, ale vůbec nemůžeš uvažovat, co by se stalo, kdyby... Nemohla jsi tušit, že na tvojí sestřenici není spoleh. A hlavně, tím, že králíček šel brzy od maminky, tak neměl potřebné protilátky a sílu, takže by byl stejně ,,chcípáček". Sama si nedovedu představit, jak by mi bylo, kdyby mi umřel můj vymazlený králíček. Zkus si někde sehnat podobného králíčka, určitě ti to tvůj žal zmírní.

To už jsem udělala!Mám nádhernou hermelínku Skippinku, je to moje nejmilovanější zlatíčko!

Přidejte reakci

Přidat smajlík