Úskalí chovu timorských rýžovníků
Na podzim r. 1999 jsem pořídil pár importovaných rýžovníků timorských od př. Osoby z Plzně.
Menší problémy s jejich krmením
Po odkaranténování byli umístěni v polobednové kleci (kombinace dřevo – sklo – pletivo) o rozměrech 70×50×60 cm, na níž byla zvenku umístěna budka 15×15×15 cm, do které ústil skrz dřevěnou stěnu kruhový vletový otvor o průměru 3,5 cm. Ptáci si velice rychle zvykli na nové prostředí a zakrátko začali vyhledávat úkryt v budce, což jsem považoval za dobré znamení. Menší problémy byly jen s jejich krmením. Brali pouze senegalské klasy – suché i máčené – připevněné na pletivu, i vodu přijímali zavěšení na bidélku nebo pletivu. Dlouho trvalo, než se odvážili usednout na misku. Z předložené směsi různých krmiv preferovali senegalské a drobnější druhy prosa, lesknici a velice ochotně vyzobávali travní semeno ze svazků srhy, lipnic a kokošky, zavěšených do klece. Zelené a vaječné krmení absolutně ignorovali, neodolali však středně velkým moučným červům, ty přijímali živé i usmrcené. A právě tak nepohrdli ani sušenými Gammarusy, za jejichž pomoci – postupným přidáváním – se postupně naučili brát i vaječné krmivo.
Kolaudace budky
Zhruba po dvou měsících po nákupu pták, jehož jsem považoval za samičku, začal „kolaudovat“ budku. Nastala stavba hnízda. Ptáci stavěli oba dva a jako ostatní rýžovníci dávali přednost nejprve hrubému hnízdnímu materiálu (vyzobané senegalské a pšeničné klasy, drobné větvičky, silnější sláma apod.). Až na dostavění byli ochotni vzít i seno, sem tam nějaké peříčko, trochu sisálu nebo jemné proužky nastříhaného novinového papíru. Pak nadešel očekávaný okamžik dne D, samička skoro po celý den zůstává v budce, na krátkou chvilku vylézá ke krmení, po mém přiblížení ke kleci okamžitě mizí v budce. Druhý den zůstávají v budce oba ptáci, kontrola hnízda není možná. Až po pěti dnech mě čekalo velice nepříjemné překvapení, ve hnízdě se nacházelo 9 vajec. Oba ptáci byli samičky!
Samečka se mi podařilo sehnat v poměrně krátké době. Jat obavami o osud další snůšky jsem se rozhodl nekaranténovat a vypustil jej do klece k samičkám v domnění, že dojde k samovolnému vytváření páru. Ale ouha, se zlou jsem se potázal. Obě samičky, ač měly vejce dávno odebrána, se na vetřelce vrhly s agresivitou a urputností, jakou bych v takovém krásném ptáku nečekal. Bily jej křídly, škrábaly a štípaly, peří létalo do všech stran a neustaly, ani když se jim ho podařilo srazit na podlahu klece. Nezalekly se ani když jsem pro něho sáhl do klece, útočily i na moji ruku, a než jsem ji vytáhl, obdařily i mně pálivými klofanci. Za chyby se platí...Ptáci byli rozděleni individuelně do klecí, sameček zůstal v té, co byly před tím samičky. Po několika dnech (zhruba po týdnu) byla k samci přidána samička, jež se mi zdála být starší. Reagovali na sebe kladně, během půl hodiny seděli vedle sebe a probírali si peří. Pár byl konečně na světě.
Pokus
Kolem Vánoc začal samec projevovat známky neklidu a zároveň začal se stavbou hnízda. Při přisvěcování byla jeho nejvyšší aktivita – zpěv, tok a pojímání - až po dvacáté hodině večer! Snůška, jež následovala, nebyla oplozená. Druhá samička zůstala dlouho „vdovou“. K ní jsem samečka po nesčetných peripetiích sehnal skoro po roce. Tento pár byl umístěn v kleci z králíkářského pletiva (průměr ok 1 cm) o rozměrech 40×50×80 cm. Dostali budku stejných rozměrů jako první pár, ovšem s polootevřenou čelní stěnou. Po seznamovacím ceremoniálu, při kterém padlo i pár klofanců, došlo i zde k vytvoření páru. I zde došlo ke hnízdění. Bezvýsledně. Opět – i u tohoto páru – všecka vejce čistá, neoplozená. Připadal jsem si, jako ve filmu Sexmise, jenže se špatným koncem. Oba dva páry zahnízďovaly pravidelně 4× do roka. Nebudu čtenáře unavovat termíny snůšek jednotlivých vajec, uvedu celkové počty za 1 sezónu, tedy za rok: první pár měl za čtyři snůšky naneseno 32 vajec, druhý 27. Ačkoli jsem na vlastní oči mohl sledovat i pojímání samečků, nikde žádná spermie.
Rozhodl jsem se pro pokus a v jednom hnízdění jim vyměnil část snůšky s vejci rýžovníků šedých, ve snaze probudit v ptácích rodičovské instinkty, uvolnit možný stres u samce. Bohužel, ani to nevyšlo. Došlo k nalíhnutí čtyř mláďat (rýžovníků šedého), jež byla adoptivními rodiči nemilosrdně vyhozena z budky, dvě z nich jimi byla dokonce sežrána. Toto jsem zkusil pouze jednou u prvního páru. Krmení sestávalo z následujících složek: suché i máčené senegalské klasy, směsi pros (žluté, zelené, červené, bílé plus mlácené senegalské) s lesknicí, bezpluchým ovsem, menším přídavkem lněného semínka, řepky a semenem ježatky kuří. Zde preferovali především lesknici. Dále fermentované zrní (spařené horkou vodou), zelené všeho druhu, a podařilo se mi je naučit i na vaječnou míchanici, jíž jsem obohacoval Gammarusy a usmrcenými moučnými červy, to hlavně v době snůšky. Ochotně přijímali travní semeno (polozralé i suché) ze svazků pověšených do klece. Velice rádi vyzobávali klasy nezralého prosa a pšenice, též jim chutnala i kukuřice v mléčné zralosti. Ptáci měli neustále k dispozici dostatečné množství gritu s pískem a vaječnými skořápkami. Začátkem každého měsíce plošně medikuji celý chov 2 % roztokem Combinalu AD3 a Combinalu E, jednou za tři měsíce doplněný roztokem B-komplexu stejné koncentrace.
Přes to, že jsem se snažil dát ptákům optimum, neustále jsem narážel na problémy, u obou párů téměř shodné, a to: Jakmile některá samička začala zahnízďovat, peří na hlavičce jí silně prořídlo, až postupně za jednu sezónu téměř „zplešatěly“ a peří na hlavičkách nechtělo dorůstat. Samečkům jsem nestačil zkracovat přerůstající drápky. O oba jsem, bohužel, postupem času přišel, perakutními úhyny. Pták, který nevykazoval známky onemocnění, náhle spadl z větvičky a po dopadu na dno klece byl již mrtev. Samičky zůstaly holohlavé ještě skoro celý další rok a posléze jsem se rozhodl je dát pryč, až když jim hlavičky naplno obrostly.
Co způsobovalo sterilitu samečků?
Dodnes se sám sebe ptám, kde se stala chyba, co způsobovalo sterilitu samečků. Malé klece a nedostatečný prolet? Dietetická chyba v sestavení krmné dávky, absence některého vitamínu nebo mikroprvku? Anebo neschopnost ptáků přizpůsobit se časovému rozdílu mezi naší republikou a ostrovem Timor, jenž činí + 7 hodin? Nevím a dnes, když jsou rýžovníci pryč, na to již nepřijdu.
A proto – pro poučení druhých je třeba psát i o neúspěších. Vyzývám všechny chovatele timorských rýžovníků, ať se ozvou a napíší o svých zkušenostech s jejich chovem, ať dobrých nebo špatných. Je škoda, že o těchto krásných ptácích víme tak málo. Chovatelé pak činí všelijaké pokusy, čímž se na nich mohou dopustit nenahraditelných škod. Chovatelé, spojme se v předávání informací!
Celkové hodnocení (0x):