Amaranti – 10. část

Amarant hnědý

Lagonosticta nitidula
Anglický název: Brown Fire Finch.
Německý název: Grosser – pünktchenamarant.
Velikost: délka 105–110 mm, křídlo 50–55 mm, ocas 42–46 mm

Výskyt
Angola, Zair, Zimbabwe, Zambie, snad i j. z. Tanzánie.
Zbarvení
Samec má uzdičku, okolí oka, strany hlavy, hrdlo a vrchní prsa vínově červené. Temeno a týl hnědé až šedohnědé. Záda a křídla hnědá. Na červených vrchních prsou řadu bílých teček. Spodní prsa a břicho šedohnědé až šedé. Kostřec šedohnědý, ocasní pera černá. Zobák prakticky celý černý.
Samice je zbarvena podobně jako samec. Intenzita červených barev je menší. Také vrchní prsa nejsou červená, ale šedá a rozsah červené barvy na hlavě a masce je menší.
Mláďata jsou celkově šedohnědá, na spodině světlejší. Zobák je černý.

AMARANT HNĚDÝ (LESKLÝ)
Lagonosticta nitidula

Amarant hnědý tvoří v rámci rodu Lagonosticta určitou výjimku. Většina druhů amarantů, pokud nejsou přímo stepními druhy, obsazuje polootevřenou krajinu nebo okraje lesních porostů v ní. Amaranti hnědí se obyčejně vyskytují v rákosových porostech bažin, v okolí vodních zdrojů. Jen občas jsou pozorováni v otevřené krajině, i když byl zaznamenán jejich výskyt i v blízkosti lidských usedlostí. Z tohoto prostředí se ale rychle stahují. Žijí skrytě a o jejich životě ve volné přírodě máme pouze málo informací. Základní složkou jejich potravy budou patrně semena travin podobných např. chrastici rákosovité. Semena plevelů a ostatních travin tvoří pravděpodobně jenom sezónní doplněk jejich krmné dávky. Podstatnou složkou bude také živá potrava, především hmyz.
Jejich hnízdo je kulovité, mívá postranní vletový otvor. Snůška činí 3–4 vajíčka, inkubační doba je 11–13 dnů. Mláďata vyletují za 16–18 dnů.
Historie chovu tohoto amaranta není příliš známá. Dlouhou dobu byl veden společně s amarantem tečkovaným jako jeden druh. Nelze proto přesně zjistit, zda se uváděné údaje vztahují k němu. První dovozy tohoto druhu se datují do 60. let 20. století (tedy ty, které lze doložit). Rudolf Vít uvádí, že jako první dovezl dva páry známý švýcarský chovatel p. Burkard. Kromě obrázků jsem se s tímto druhem setkal s jistotou pouze jednou (počátkem 90. let minulého století na celoholandské výstavě) a možná ještě jednou v dovozu ptáků z Tanzanie. Jednalo se bohužel o nepřepeřené ptáky, kteří záhy uhynuli. Nemohu tedy říci jistě, že šlo o tento druh.
Amaranta hnědého v tomto článku uvádím víceméně pro úplnost. Snad je občas chován v západní Evropě, ale více údajů mi není známo. V České republice se domnívám, že tento druh není zastoupen a možnost jeho dovozu se mi jeví jako krajně nepravděpodobná. Zájem o podrobnosti (či více informací) odkazuji na publikaci H. Bielfelda – Prachtfinken.

Závěr
Snahou našeho seriálu bylo přiblížit ptáky rodu Lagonosticta, technologii jejich aklimatizace a u některých druhů i chovu, co možno největšímu okruhu čtenářů – chovatelů. Jsme si vědomi jeho neúplnosti (amarant bojovný, světlezobý a hnědý), ale jednalo se nám především o druhy u nás běžněji nabízené a chované. V tomto směru snad náš článek splnil svůj účel.
Bylo by velmi dobré, kdyby alespoň některý z úspěšných chovatelů méně rozšířených druhů amarantů zveřejnil své zkušenosti. Tato naše snaha je snad alespoň inspirovala.

text: Michal Vít, Miroslav Příhoda, ilustrace: Miroslav Příhoda