Zastřešení voliér

detaily uchycení


detaily uchycení


pohled na strop

I mě zasáhla v poslední době módní vlna kauzy ptačí chřipky. V televizi to bylo docela OK, ale jakmile se tato potvora ukázala v devět kilometrů vzdálených Kosticích, tak mě trošičku zatrnulo. Svým chovancům dopřávám velké voliéry na svém dvorku. Vzhledem k dešťům a jejich kladnému dopadu na peří ptactva, jsem je neměl v plánu zastřešit celé. Původně plánované zastřešení bylo v jedné třetině od obvodové zdi voliéry. Bohužel stalo se a já na jednom z letáků našel preventivní doporučení proti šíření ptačí chřipky na zastřešení chovů. Jako uvědomělý drobnochovatel jsem zahájil tedy zastřešování. U firmy jsem koupil dutinkové plexisklo tloušťky 4 mm (tabule 6×2 metry), na pile střešní latě a z dílny vynesl plechovku se spojovacím materiálem na Al plechy. Zastřešování jsem zahájil rozmístěním latí na stropě voliér. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl kupovat dražší plexi s větší tloušťkou a to co jsem měl se obstojně vlnilo, bylo nutné latě umístit zhruba ve vzdálenosti po půl metru. Všechno jsem dělal docela ad-hoc a tomu se podřídila i technologie stavby. Latě jsem podložil do roviny podle napnuté šňůrky s mírným sklonem pro odtok vody. Po přemýšlení, jak je následně přichytit, jsem to vymyslel jednoduše. Latě jsou provrtány v polovině jejich tloušťky a jednoduše přidrátovány k pletivu či nosné trubce. Dalším krokem bylo položení prvního hliníkového plechu. Ten slouží jako zastínění vlezů do vnitřní části. Připevněn je háky (M8) a maticemi. Hák zároveň drží přidrátovanou lať pevně na nosné trubce. Závit, který trčí nad vlnu, je opatřen plastovou krytkou. Tak jsem přidělal celý plech a začal vymýšlet, jak na plexisklo. Nechtěl jsem, aby stropem do voliéry teklo, tak jsem na spodní straně dutinkové desky opatrně prořízl po celé délce šesti metrů jednu vrstvu a vzniklý konec zahnul nahoru. Pak jsem plastové sklo položil na střešní latě a začal je připevňovat. Sklo je velmi lehké a mohl by jej urvat silný vítr. Proto jsem zvolil takovou technologii, která utržení snad zabrání. Po celé šířce je nad každou nosnou trubkou lehká hliníková trubka. Ta je na třech místech provrtána a podobně jako plech je přišroubována. U přichycení jsem ještě řešil, jak bude odtékat voda. Proto jsem pod každý spoj musel mezi trubku a plexi vložit plastovou podložku. Ještě podotknu, že díra do skla je kvůli rozpínavosti a smršťování plastu teplem větší než průměr šroubu, bál jsem se totiž, že by sklo mohlo začít praskat. Nutné je, vzniklý otvor zalít pružným silikonem, aby do dutinek neteklo (alespoň ze začátku). Druhou stranu plexi jsem také po délce šesti metrů nařízl a vyhl nahoru. Potom jsem přišrouboval poslední díl hliníkového plechu. Celá stavba trvala tři dny. S výsledkem jsem velmi spokojen. Do dnešního dne (27. 7. 2006) je to asi dva měsíce a celé to velmi dobře drží. Voda dovnitř neteče, ptáci mají stín a myslím, že i pocit bezpečí, když po novém zastřešení utíká kočka. Celkové náklady dosáhly asi 5000 Kč a největší položka byla dutinkové sklo. Myslím si, že přímo ohrožen ptačí chřipkou nejsem, nicméně jsem klidnější.

pohled z boku


vnitřní pohled

text a foto: Petr Doležal