STRNAD OBECNÝ – Emberiza citrinella
Linnaeus, 1758 Když jsem v minulém čísle Fauny naznačoval, jakým způsobem vznikají soubory fotografií k článkům, jaké to je někdy utrpení, když v...
Linnaeus, 1758
Když jsem v minulém čísle Fauny naznačoval, jakým způsobem vznikají soubory fotografií k článkům, jaké to je někdy utrpení, když vím, že někde v té hromadě, v tom pohřebišti, musí být i fotografie, která je moje nejlepší, je to král, kde však leží, ví jenom sám Bůh. Jak najít skvost? Tak to je samozřejmě náhoda! Nikdo neví kde odpočívá Čingischán nebo Attila, bič Boží a s nimi poklady nesmírné hodnoty? Samozřejmě, že nějaká moje fotka je jenom lejnem odporného hmyzu proti něčemu tak velikému. Chci jenom naznačit, že jedna fotka se hledá stejně špatně jako cokoliv jiného. Vždycky však najdete něco jiného, než jste původně hledali. Tak jsem i já našel novou hromádku fotek strnadů obecných, ačkoliv jsem hledal ťuhýky. A zase jsou někde nejméně dvě fotky, které jsou určitě roztomilejší, ale dělají na mne dlouhý nos.
Přesto mám fotek strnadů na výběr dost. Není to vůbec žádná náhoda. Tento pták, strnad, je totiž opravdu hodný svému jménu, je to pták obecně rozšířený. V létě se rozletí po krajině a žije jednotlivě v párech ve svém revíru, který si urputně brání. V zimě pak se shluknou v hejna, která se často živí někde na stohu slámy. Nebo, je li zima ještě tužší, objeví se i někde na vesnickém dvorku spolu s vrabci a snaží se uživit u slepic. Tady vzbudí často pozornost, zvláště samci, svým krásným žlutým vybarvením. Strnadi se živí rozmanitou potravou, literatura říká, že ze dvou třetin rostlinnou a z té jedné třetiny živočišnou. Svoji potravu sbírá na zemi. Je to klasický obyvatel kulturní zemědělské krajiny.
pár strnadů
hnízdo s vejci
strnad samec
Celý rod Emberiza zahrnuje na 38 druhů různých ptáků. Nejvyšší počet druhů z tohoto rodu najdeme v Asii, čistě afrických druhů je osm, v Evropě pak šest. Čistě evropským druhem však není žádný ze strnadů. U všech druhů zasahuje areál rozšíření do Asie, respektive asijský areál zasahuje do Evropy. Největším Evropanem je asi strnad cvrčivý, jehož areál rozšíření zasahuje „jen“ do Turecka. Některé druhy jsou endemické, třeba strnad sokoterský – Emberiza socotrana. V Čechách a na Moravě se podle našich ornitologických tabulek vyskytují v současné době čtyři druhy strnadů, z nichž jen strnad obecný je také „obecně“ rozšířen. Druhým hojnějším druhem našich strnadů je strnad rákosní. Je sice u nás zastoupen opět téměř celoplošně, je však vázán na mokré biotopy v okolí rybníků, řek, případně na husté, nesekané porosty luk, kde již vyráží nějaký ten rákos. Emberiza schoeniclus – strnad rákosní je výrazně zbarvený pták, kterého si jen tak nespletete. Asi dnes nejvzácnějším z našich strnadů je strnad zahradní Emberiza hortulana, jehož hnízdění v současnosti bylo prokázáno jen v Českém středohoří a na jižní Moravě. Tento druh strnada se k nám začal šířit až v polovině devatenáctého století a to směrem od jihovýchodu podél severní hradby hor. První hnízdění bylo prokázáno v roce 1860 u Benešova nad Ploučnicí v severních Čechách. Početnost jeho populace vyvrcholila v letech těsně po druhé světové válce a potom začala prudce klesat. V dnešní době téměř z celého území vymizel. Centrum rozšíření těchto strnadů však leží ve Střední Asii. Čtvrtým druhem strnadů, který bývá také někdy řazen do rodu Emberiza, ovšem v současnosti spíše do rodu Miliaria, je strnad luční Miliaria calandra. Toho mnozí znají z mládí jako ptáka hojného, v dnešní době je však spíše vzácností. Nejspíše se s ním můžeme v dnešní době setkat v severozápadních Čechách nebo na jižní Moravě. Na jižním Slovensku bývá pak vzácně zastižen ještě strnad viničný – Emberiza cia. Někdy za tuhé zimy můžeme ještě u nás zastihnout ptáka, který se jmenuje sněhule severní, je také řazen mezi strnadovité. Strnada severního, Calgarius fapponicus naše ornitologické tabulky neuvádějí, jako zimní host byl u nás zastižen, ale asi tyto zprávy nejsou pro ornitology dostatečně průkazné.
strnad samice
strnad mládě
strnad samice
Právě nedaleko odtud jsem před tím pozoroval, jak takové mládě může sejít z tohoto světa dost žalostným způsobem. Mláďata strnada byla asi týden stará a v hnízdě byla jen dvě. Dost možná jejich sourozence vyhodili z hnízda jejich rodiče. Rodiče mladé strnádky pilně krmili nějakými zelenými housenkami. Bylo horko a mláďata ležela s otevřenými zobáky. Pozoroval jsem nějakou lesklou mouchu, která po nich lezla a vlezla i do otevřeného zobáku. Nenapadlo mi to vyfotit, ostatně ta moucha by byla na fotce sotva viditelná a film v té době, to byla vzácná věc. Když jsem skončil s focením, šel jsem si mláďata prohlédnout. Měla pod křídly, ale i v zobáku okolo jazyka nakladená muší vajíčka. Ta byla přilepená jakýmsi gelem, takže na podložce velmi pevně držela. Odstranil jsem jim je tenkou seříznutou větvičkou. Vylíhlé muší larvy pak svého hostitele sežerou pěkně zaživa. Na školách se učí, že tohle dělají nějaké mouchy ropuchám, o ptácích jsem to neslyšel. Pak jsem ještě našel taková vajíčka na mladé sojce, kterou rodiče vyhodili z hnízda. Po očištění a vrácení zpět do hnízda bylo mládě vzato zase na milost.
Kdepak, příroda vůbec není malebný obrázek z kalendáře, ale ring, kde se neustále vede boj o přežití. A nikdo vám nepomůže. Žádná podpora, nemocenské dávky nebo důchod. Nic takového, jen pěkně každý sám za sebe. Jen někteří živočichové využívají sílu kolektivu. Třeba takový špaček se shlukne do hejna, ale každý musí zachovat uctivou vzdálenost. Všimněte si, jak sedí v přísných rozestupech někde na drátech, jakmile se některý z nich trochu přiblíží, dostane hned pořádný klofanec. A když pak najde špaček na jaře ve své budce vrabce, hnedka jim všechno bez milosti vyhází. Že by xenofobie? Omyl. Pro přírodu tendlecten pojem nepoužíváme! Pro přírodu platí lidovější vocaď až pocaď a dost!
Autor textu: Petr Podpěra
Autor fotografií zdroj: Petr Podpěra
Ohodnotťe tento článek:
Celkové hodnocení (0x):