Orientální rackové ve fotografiích

Orientální rackové navíc mají též drobné rousky, dlouhodobě označované pro svoji typickou strukturu jako grousky, vyznačují se krátkou, avšak vzpřímenou a širokou postavou a vysoko nesenou hrudí. Někteří holubi z nejúspěšnějších linií, ať už je to Velká Británie, Nizozemsko, Německo či USA, jsou velmi líbiví, ale v postavě snad příliš hrubí holubi. Naši chovatelé se snaží o poněkud drobnější postavu, ale přitom zachovaný výborný poměr mezi velikostí těla a velikostí i šířkou hlavy. Někdy se tato snaha daří lépe, jindy hůře, ale snahou je též zachovat dobře vyplněné a široké čelo, plné líce a nejvyšší bod hlavy předsazený před pomyslnou kolmici spuštěnou k očím. Určitým šlechtitelským oříškem je další plemenný znak, kterým je zobák. Obě čelisti žádáme krátké, avšak široce nasazené a přitom dokonale symetrické. Případné přerostlé části před výstavní sezonou zkracujeme. Nepřerušovanou linii vedoucí od zobáku až po nasazení špičaté chocholky v záhlaví nesmí narušovat ozobí, které tak zůstává nenápadné a hladké, vytvarované do podoby srdce.

Největší zastoupení genetického faktoru frill stencil tvořícího základnu pro pravé orientální barevné řady, celkově zjemnělé vybarvení, drobný a přitom majestátně vypadající typ, přítulnost k chovateli a celková elegance, to vše činí orientální racky stálicí nejen ve skupině racků, kam odedávna patří, ale též v celém okrasném holubářství. Obliba celé skupiny racků prochází určitými proměnami, v poslední době, zdá se, spíše v neprospěch těchto něžných holoubků, které charakterizuje více či méně zakulacená a široká hlava, náprsenka na hrudi, krátký či zkrácený zobák a výrazné oči, podle kterých jsou ve světě označováni jako sovky.

Nebyl by to orientální racek, kdyby neměl přítomné všechny prvky barevnosti, které může poskytnout jen orientální barevná řada. Ta vytváří malebné šupinaté, ale i šupkaté nebo bělopruhé vzory, které s sebou nesou oproti rackům šupinatým zajímavý barevný obrazec v letkách a ocase, který v našich krajích nazýváme jako zrcátka, zatímco v anglicky hovořících oblastech jako měsíc. Zde se jedná o oválné bílé skvrny kontrastující s barevným okolním peřím, které jsou nejnápadnější při letu při rozevřeném ocase. Orientální rackové se nejběžněji vyskytují v kresbě barevnoocasých štítníků, kteří jsou nazýváni satinety, velmi vzácně můžeme spatřit tyto holuby i barevnohlavé a zde hovoříme o vizorech (americký vzorník uvádí ještě tzv. domina, což je racek v kresbě vizora, ale je hladkonohý a nevyskytuje se v orientální řadě), zatímco plnobarevní holubi jsou označováni za blondinety. Některé rozšířenější rázy mají své poetičtější označení související s oblibou tohoto plemene v minulosti v cizích krajích, a tak rozeznáváme třebas silverety (stříbřité), ale též bluety (modré), sulfurety (sírové) či brunety (hnědé), z dalších rázů nelze nezmínit vysoce oblíbené a kontrastní černé, dále šedohnědé, khaki, červené a žluté i levandulové. Zatímco v posledních letech se objevuje snaha o vyšlechtění původní formy těchto racků, takového typu, jaký byl do Evropy dovezen v 19. století z okolí města Smyrny v dnešním Turecku, kdy tento holub je označen jako racek „staroorientální“ – viz foto, hlavní část chovatelských aktivit se soustřeďuje na zachování a prošlechtění jednotlivých plemenných znaků, kterých nemá orientální racek málo, ale patří do vyšší holubářské školy, kam ho řadí též vedení a způsob chovu.

Pravé jádro chovatelů orientálních racků v Evropě sdružuje Evropský klub racků, jehož nejvýznamnějšími postavami jsou Jean–Louis Frindel a Rainer Dammers. V letošním roce se uskuteční největší výstava racků na světě v německém Kolíně ve dnech 19.–21. listopadu, kde bude evropská speciálka klubu probíhat souběžně se speciálkou německou a jistě se bude na co dívat. V České republice bude nejvhodnější příležitost ke zhlédnutí racků na speciálce jejich klubu v Libčicích nad Vltavou a nebo na každoroční česko–slovenské přehlídce rejdičů a racků v Rožnově pod Radhoštěm.