Kubánka malá Tiaris canora, (Gmelin, 1789)

Kubánka malá Tiaris canora, (Gmelin, 1789)
Obsah
  1. Proč kubánky?
  2. Zajímaví ptáci
  3. Nejsou to typičtí strnadi
  4. Tahanice ohledně názvosloví
  5. Pět druhů drobných jihoamerických pěvců
  6. Kubánka malá
  7. Melodious grassquit
  8. Podmínky chovu

Dostal jsem se tak nějak do pozice, kdy psát musím. Kupodivu to sem tam na mně i někdo chce, i když ani nevím, co na tom vlastně vidí, ale hlavně musím psát proto, že ten mrzký peníz, který si jeden přivydělá, se zatraceně často hodí. Doufám však pevně, že mě nakonec někdo v nějaký hospodě omylem nevodpráskne v domnění, že bych mohl mít u sebe víc peněz než on sám. Což by se ovšem mohlo stát opravdu jen omylem, protože mívám hotovosti jen tak sotva akorát a ani do tak nóbl hospod nechodím.

Proč kubánky?

Vždycky jsem si vydělával na živobytí tak zbytečně krkolomně poctivým způsobem, pročež k penězům jsem se dostal ve skutečnosti jen opravdu náhodou, ale jak vidno, bylo to i mnohem zdravější. Když se na vás hrnou peníze tak nějak samy, snadno ztratíte obezřetnost a soudnost. Když se ovšem peníze nehrnou, pak máte zase jiný starosti. Základ mého psaní je všem znám a s povděkem konstatuji, že mi to dosud nikdo nevyčetl. To mě zbavuje určitých starostí, ale nezbavuje mě to starostí co dál. Můj způsob je ten, že k nějakým fotografiím napíši příslušný text. Takže je to v podstatě výprodej fotografií, které jsem kdy v životě pořídil. Co taky s nima, že ano? Stejně, až naposledy zakukám, to někdo všechno vezme a hodí do popelnice. Ale tahle studnice není bezedná, což mi způsobuje vrásky. Co bych v tom bordelu, kterému jiní říkají archiv, mohl ještě najít? Co bych mohl ještě ze sebe vykoktat? Kubánky, ještě by se tam mohly najít kubánky. Proto tedy dneska kubánky.

Zajímaví ptáci

Nakonec jsou to ptáci sice dostatečně známí, přitom však i zajímaví a to jak po stránce chovatelské, tak i po stránce systematické. To znamená, že by se o nich nějaké ty tři stránky textu, které jsou tak akorát, aby se článek dal přečíst jedním tahem a zbytečně nevotravoval, daly napsat. Jsou to ptáci, které jsem kdysi uviděl náhodou a hnedka mi padli do oka. Na Václavském náměstí v Praze býval kdysi, hned pod muzeem, v zadním traktu jednoho domu ptáčnický krám. Nechvíl se jmenoval jeho majitel. Kupodivu jej ještě v začátku padesátých let ani neznárodnili. Když k tomu nakonec došlo, pan Nechvíl to nepřežil. Paní Nechvílová byla však v branži natolik zakořeněná, že se stala vedoucí obchodu se zvířaty v Lidické ulici na Smíchově. Jednou měli za výkladem v kleci pár kubánek. Zíral jsem na ty ptáky tenkrát přes sklo výlohy jako u vytržení. Nemaje sice v kapse tenkrát, ostatně i jako dnes, ani vorla, šel jsem se zeptat dovnitř, kolik že stojí? Paní Nechvílová vyhodnotila mrknutím oka situaci a pravila, že na prodej nejsou, že si ty ptáky tam jenom někdo odložil, když jel na dovolenou. Věděl jsem, že lže a tak jsem si venku odplivnul a skrze zuby procedil: babo! Na ten krám pak definitivně zanevřel. Nikoliv na kubánky. Ty jsem musel mít, došlo k tomu však až dobře po dvaceti letech. Získal jsem s nimi docela dobré zkušenosti, ale nakonec jsem se jich musel vzdát. Poslední jsem pak přenechal tamhle do Počernic. Stejně jsou to ptáci mého srdce. V roce 1975, když ještě tak zvané světové šampionáty C.O.M. nebyly tak obřích rozměrů jako dnes, se tento podnik konal v belgickém Mechelenu, v sálech tamější umělecké školy. Měl jsem tenkrát sebou černobílou fotku kubánky a nějakému, asi vyučujícímu, se tak líbila, že ji ze mne vymámil pro sbírky té fotografické školy. Na zadní straně bylo sice moje razítko se jménem, největší odměnou by však asi bylo, kdybych mohl slyšet, jak se to ten Belgičan snaží vyslovit. To by byla parádní odměna.

Nejsou to typičtí strnadi

Kubánky jsou malí, jihoameričtí ptáci, kteří bývají řazeni do čeledi strnadovitých – Emberizidae. Proč, zůstává pro mne dosud tajemstvím. Ačkoliv se touto otázkou zabývám delší čas a pro mnohé lidi jsem svými dotazy zcela jistě nepříjemným, nedokáži ji zodpovědět. Kubánky se totiž ani náhodou nechovají jako typičtí strnadi, mám-li jako vzor na mysli strnada obecného. Nejsou to pro mne strnadi ani svým chováním, ani stavbou těla. Naopak jsou pro mne jistou obdobou astrildovitých, kteří ovšem na obou amerických kontinentech vůbec nežijí. Tedy původně, protože astrildovití jsou reintrodukováni (uměle vysazeni, neboli zavlečeni) člověkem v dnešní době po celém světě. Kubánky, mám na mysli drobné jihoamerické pěvce rodu Tiaris, jsou, právě tak jako astrildovití, specialisty na požírání travních semen, která jsou jejich téměř výhradní potravou. Jsou to semena tak zvaného moučného typu. Tak jako astrildovití nebo evropští ptáci, kterým říkáme karduelidi podčeleď pěnkavovitých, (kterou píši v češtině, protože jde v podstatě o počeštěné pojmenování) krmí svoje mláďata potravou vyvrhovanou jim z volete. Praví strnadi nebo pěnkavy vlastní krmí svoje mláďata živým (správněji právě usmrceným neboli čerstvým) hmyzem, který vkládají přímo do zobáku mláďat. To je tedy dost podstatný rozdíl. Druhým shodným momentem s astrildovitými je pak jejich hnízdo.
I kubánky staví překlenuté hnízdo s postraním vchodem. Na rozdíl od astrildovitých jejich vejce jsou skvrnitá, nikoliv čistě bílá, tak jako vejce všech astrildovitých. Nechovám již kubánky tak dlouho, že na další aspekty si již bohužel nevzpomínám. Jejich hnízda však asi nebudou zcela identická. Zatímco astrildovití svoje zvenku poněkud neuspořádaná hnízda staví z dlouhých stvolů trávy, kubánky rády vplétaly i do klenby nějaký organický materiál, v mém případě na krátko stříhanou koudel. Svými nároky na potravu v chovu však zcela připomínaly nenáročné druhy astrildovitých. Jednou mi dokonce vyvedly mláďata jen při krmení suchým prosem, protože jsem vůbec netušil, že mají nějakou snůšku. Do jisté míry připomínají kubánky astrildovité i svým kontaktním chováním. Často sedají páry těsně vedle sebe, tisknou se k sobě a vzájemně si probírají peří. Jinak jsou však kubánky při hnízdění výrazně teritoriální a mohou být k druhým párům silně agresivní. 

Tahanice ohledně názvosloví

O jakési systematické nerozhodnosti dřívějších autorů svědčí i původní české jméno kubánek, které znělo pěnkava kubánská malá. Toto pojmenování bylo však v rozporu s pravidly, protože bylo potrojné, zatímco by mělo být správně podvojné. V první verzi tak zvaného českého názvosloví se tak dostalo kubánkám rodového jména kněžík. To bylo zcela nepatřičné, protože praví kněžíci jsou zcela jiní ptáci. Podařilo se však nakonec přesvědčit autory názvosloví, že lidově zcela běžně používané pojmenování kubánka není nijak v rozporu s duchem češtiny a bylo proto nakonec kladně přijato. 

Pět druhů drobných jihoamerických pěvců

My chovatelé tak můžeme dnes hovořit s těmi, kteří se pokládají za vědce stejným jazykem. To je jenom dobře. Bohužel se to nepodařilo ve všech případech.
Rod Tiaris v současné době zahrnuje na pět druhů drobných jihoamerických pěvců, kteří jsou všichni všelijak olivově zelení s příměsí černé barvy, případně celí černí. Jenom dva druhy pak mají v okolí hlavy jasnou, sírově žlutou barvu. Jsou to Kubánka malá a kubánka velká. U těchto dvou druhů je pak také silně vyvinutý pohlavní dimorfismus, to znamená, že pohlaví lze dobře rozeznat podle zbarvení ptáků. U dalších druhů to již tak jasné není. Rod Tiaris pak zahrnuje tyto druhy:
1. kubánka malá – Tiaris canora (Gmelin, 1789),
2. kubánka velká – Tiaris olivacea (Linnaeus, 1766),
3. kubánka andská – Tiaris obscura (d´Orbigny et Lafresnaye 1837),
4. kubánka dvoubarvá – Tiaris bicolor (Linnaeus, 1755),
5. kubánka černá – Tiaris fuliginosa (Wied, 1830).
V našich chovech je pak nejvíce rozšířená kubánka malá. Několikrát se pak objevila i kubánka velká, o úspěšnosti odchovů však nemám zprávy. V posledních letech se pak objevila i kubánka dvoubarvá. Odchovy této kubánky jsem pak zaznamenal několikrát i na burzách. Tento druh kubánek má pak nejvíce vyklenutý zobák, takže byl často zaměňován za nějaký druh kněžíků. Podle mínění systematiků jsou to však kubánky.

Kubánka malá

Kubánky malé byly původně kubánskými endemity. Vyskytovaly se pouze na Kubě a to ve značných počtech, zvláště pak v zemědělských oblastech, ale i v okolí lidských sídel. Protože Kuba již leží v oblastech se stálými vysokými teplotami a přitom s neustálým přísunem vláhy, mají kubánky o potravu po celý rok vystaráno. Snad jen v čase pravidelně se vyskytujících tropických bouří, hurikánů, jsou pak jejich hnízda v ohrožení. Protože mívají okolo pěti mláďat na hnízdo a množí se prakticky po celý rok, jsou jejich počty vysoké. Na Kubě je to asi jeden z nejhojnějších ptáků. Jiné druhy kubánek však přímo z Kuby hlášené nejsou. V dnešní době se však kubánky rozšířily i na Bahamách a New Providence. Je to takový půlkruh ostrovů na sever od Kuby, který je považován za ráj na zemi. Je však poněkud v češtině na pováženou, jak se to všechno správně jmenuje, pokud se to vůbec jmenuje. Angličtina říká New Providence and the Bahama Islands, jinak to najdete jako New Providence (Bahama). Volně přeloženo by to mohlo v češtině znít jako ostrovy Nové prozřetelnosti. Bahamy spadají, tedy většina těch ostrovů, pod správu Velké Británie. Nebo tomu tak ještě nedávno bylo. Všimnul jsem si, když vedli vysmátého Koženého ke slyšení, vlála nad budovou Union Jack, britská vlajka. Největším městem je pak Nassau, o kterém se uvádí, že má asi čtvrt milionu obyvatel a také největší letiště. A právě přes toto letiště se kubánky dostaly na toto souostroví. P.G.C. Brudenell-Bruce uvádí, že v březnu roku 1963 byl transport asi 600 kusů kubánek letecky převážen z Kuby do evropských zoologických zahrad. Letadlo muselo nouzově přistát v Nassau a nebylo to asi přistání příliš hladké, protože se uvádí, že asi 200 ptáků zahynulo a okolo 300 ptáků ze zásilky uniklo. Shledali okolí za velmi příjemné, protože se pak uvádí, že již v roce 1966 hnízdili jak přímo v Nassau, tak i v eastern New Providence, což by se dalo česky říci asi jako východní část ostrovů New Providence. Čistě teoreticky by se tito ptáci v této části světa neměli nijak chránit jako nepůvodní. Dost možná, že skutečně právě odtud pocházejí kubánky malé, které posílily evropské chovy. Kuba oficielně nikdy ptáky nevyvážela. Také v určitém období byly kubánky u evropských chovatelů vzácné a poměrně drahé, ačkoliv se v péči člověka množí docela dobře. Jenže chyběla citelně nová krev pro osvěžení chovů. V té době se objevil zajímavý jev v chovech, totiž naprostá převaha samic a totální nedostatek samců. V přírodě tohle asi může fungovat, dostane-li se druh do nějakých nesnází, že převaha samic vlivem promiskuity zajistí přežití a následnou prosperitu. Pokud by chovatelé postupovali promyšleně a netrvali konzervativně na starém způsobu chovu, jistě by se daly najít postupy, které by toho dokázaly využít. Mám na mysli nalezení postupů jak využít jednoho samce pro více samic. Nakonec se toho v chovu kanárů využívá běžně, když dáváme jednoho samce odpářit více samic. U kubánek to asi nebude tak jednoduché jako u kanárů, jsem ovšem přesvědčen, že ten kdo by chtěl, by toho také nakonec docílil. Ačkoliv byly v té době kubánky v našich chovech prakticky všechny příbuzné, kromě nepoměru v pohlaví mláďat se vliv této příbuzenské plemenitby nijak neprojevoval. Že výrazná převaha samic byla skutečně výsledkem příbuzenské plemenitby se domnívám proto, že po náhodném dovozu několika samců se tento nepoměr podařilo okamžitě zlomit. Jaká je situace v současnosti, o tom nemám dostatečný přehled, ale čas od času se kubánky na burzách objevují.

Melodious grassquit

Kubánky mají výrazný a melodický hlas, i když popěvek samců je jen krátký. Venku je jejich zpěv slyšitelný na značnou vzdálenost. U tak malého ptáka je natolik silný hlas překvapující. Něco takového známe z naší přírody od střízlíka. Takový mrňous, ale přeslechnout jej nemůžete. Jednou jsem šel na zelené krmení a pod kopcem asi 300 metrů od našeho domu bylo oblíbené, dnes již bohužel zaniklé, ptačí napajedlo. Dalekohledem jsem pozoroval nějaké ornitology, kroužkovatele, jak vyndávají z pytlíků a kroužkují nachytané tam zvonohlíky. Potom jsem je zastihnul před domem s rukama u uší, jak poslouchají a kroutí hlavami, co to proboha může být za ptáky? Za domem jsem měl venkovní voliéru a v ní kubánky, nebylo to však z ulice vidět. Kdyby tam zpíval kos, nebylo to dopředu na ulici již slyšet, tolik pro srovnání. V angličtině zní pojmenování kubánek malých melodious grassquit. První slovo zohledňuje jejich hlas, když by se dalo přeložit jako libozvučný. Druhé slovo je jaksi přímo nepřeložitelné a zřejmě by se dalo vyložit tak, že jde o ptáky, které zastihneme jak vyletují, opouštějí trávu. Tak by to nespíš přeložil strojový překladač. Těžko najít vhodný český ekvivalent, takže je nejlepší, zapamatovat si, že je to kubánka malá. Na druhou stranu angličtina docela dobře napovídá, kde asi můžeme ptáky v přírodě hledat. Budou někde v trávě hodovat na semenech. Němčina je pro nás bližší, nakonec české pojmenování bylo dříve vlastně převzato z němčiny. Tady je to prostě kubánská pěnkava, Kubafink.

Podmínky chovu

Tito ptáci byli v našich chovech před tak dlouhou dobou, že si to dnes dobře nikdo nepamatuje. Již Karásek píše, že se často dováží, jsou to čiperní a příjemní ptáci, někdy ovšem nesnášenliví. Snadno hnízdí a spolehlivě vyvádí mladé. Uvádí pak, že jsou otužilí a můžeme je bez obav přezimovati v nevytápěné místnosti a dokonce i v zahradní voliéře dobře chráněné proti chladným větrům. To bych ovšem v žádném případě nedoporučoval. Každý úhyn v dnešní době je velmi špatně nahraditelný. V Karáskově době jste ztracené ptáky mohli nahradit mnohem snáze, protože se dováželi často. Spíše je vhodnější přemístit je do nějaké venkovní voliéry po polovině května, kdy již Žofie zatopí. V dobře zarostlé voliéře se budou asi cítit lépe, i když to není pro chov těchto ptáků bezpodmínečně nutné. Bohatě postačí větší klec a pro výchovu mláďat vaječná míchanice s několika moučnými červy. Klasy prosa nebo senegalu ve stadiu mléčné zralosti budou pro ně totéž, co pro vás návštěva obchodu s delikatesami.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Petr Podpěra

Český chovatel exotického ptactva, dosáhl několika prvoodchovů ptáků Střední Asie a Dálného východu. Od roku 1971 byl posuzovatelem exotického ptactva a od roku 1975 pak posuzovatelem mezinárodním organizace C.O.M. Vydal dosud tři knihy pro chovatele: Chováme exotické ptactvo, Zrnožraví pěvci celého světa, Andulka – domácí pták. Věnoval se fotografování portrétů jednotlivých druhů exotických ptáků a tyto fotografie byly použity asi v šedesáti různých knihách.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

6.2.2018 22:18

Tak jsem si po 45. letech chovu všeho možného koupil pár kubánek malých. Ty jsem nikdy neměl.

Proto si čtu různé staré texty, které jsou, jako ten Váš pane Podpěro velice přínosné. Vaše knihy znám.

V současnosti chovám většinou papoušky a něco astrildů.

Kubánky malé jsou opravdu milí velice čilí ptáčci, v létě ve voliéře nic, ale zahnízdily doma ve vitríně v zimě, kde jsou po páru s AG, a. rákosními a bělolícími. Mám z nich opravdu radost. Při dlouhých zimních večerech je v bytě možné se na něco pěkného dívat.

O. Německý