Ptákem roku 2011 se stal strnad obecný

V Německu je tomu trochu jinak. Oni mají poněkud sportovnějšího ducha v disciplíně chovu našich ptáků. Již dávno jsem se na jejich větších výstavách obdivoval odchovaným strnadům. Protože strnadi krmí svoje mláďata živým hmyzem, kterého denně spotřebují velké množství, je pro chovatele opravdu úspěchem dosáhnout jejich odchovu. Ale jejich odchov byl v podstatě neprodejný. Kdo by přeci kupoval ptáky, které si v zimě mohl chytit zadarmo, že? Strnad také nebyl v podstatě považován za zpěvného ptáka, jeho krátká písnička byla slyšet všude v okolí za otevřeným oknem, takže nemusela ještě znít přímo ve světnici. Pro uzavřené prostory byl jeho popěvek navíc příliš hlasitým. Na čihadlech se strnadi chytali naposledy před 140 léty pro potravinářské účely. V roce 1870 byl takový lov zakázán. Mělo to vůbec nějaký význam? Zpočátku zajisté ano! V současnosti je podivné, kolik lidí se ochranou ptáků zabývá a ptáci nám najednou mizí před očima. Jako kdyby příčiny nikdo nechtěl vidět. Nebo jsou k všeobecnému omámení stále předhazovány stejné, někde dávno opsané příčiny, jejichž platnost nikdy prokázána nebyla. V neděli jsem se vracel autem z burzy na Kladně a nějak jsem nepospíchal. Pěkně svítilo sluníčko, a tak jsem to vzal oklikou přes venkov na západním okraji Prahy. Na Unhošť, Červený Újezd, Ptice, zpátky na Hájek, Břve a Zličín. V této roční době jsem se měl někde na okraji silnice setkat s hejnkem strnadů. Nic. V polích ani peříčko, ve vesnicích sem tam vrabci a hrdličky zahradní. Zato jsme viděli čtyřikrát lovící krahujce. A abych nezapomněl. Straky, straky a zase straky. Přispívám tímhle pozorováním do vínku zpráv, které se vyhlašovatelům „ptáka roku“ snad sejdou. Krátká, hlasitá písnička strnadů byla v minulosti v lidové mluvě přepisována slovy: sedláče, sedláče, kdyby si chcíp. Jestli tedy měli strnadi prorocké vlohy, tak tohle se jim vyplnilo. Sedláků je u nás rozhodně méně než strnadů, ale prorocká písnička se jim pěkně vrátila. A pokud zase nebude hospodářů a tím myslím od rolníků až po myslivce, tak nebude ani hojnost strnadů.

Ve Fauně byl článek o tomto druhu našich ptáků uveřejněn nedávno. Tentokrát tudíž jen krátké představení. Strnad obecný býval jedním z našich nejobvyklejších, drobných, zpěvných ptáků. Nejen u nás, ale i po celé Evropě. Býval natolik běžným, že se vůbec neuvažovalo o tom, že by snad mohl být nějak ohrožen. Proto nebyl ani uveden ve vyhlášce na ochranu ptactva, která před rokem 1989 zakazovala chytat naše zpěvné ptáky. Strnady jste mohli držet v klecích podle libosti. Přesto se klecním ptákem u nás nikdy nestal. Pravděpodobně ani nebyl u nás nikdy nikým v kleci nebo voliéře odchován.

Jinak nakonec ve zkratce. Strnad obecný je znám pod vědeckým názvem Emberiza citrinella Linnaeus, 1758. Je rozšířen v celé Evropě, kromě jižní části Portugalska. Severní skandinávské populace jsou tažné. U nás jsou strnadi stálí a nejnápadnějšími bývali právě v zimě, když se jejich hejnka přiživovala u slepic. Pro více znalé pozorovatele jsou snadno k rozlišení jak podle své velikosti, barvy peří, zpěvu, ale i způsobu letu. Pokud je tedy někde venku zahlédnete, dobře se dívejte. Třeba je zakrátko neuvidíte vůbec!