Korunáči


Tři druhy korunáčůHusté deštné pralesy Nové Guiney obývají tři druhy největších a nejkrásnějších holubů světa. Prvním je korunáč vějířový (Goura victoria), který se vyskytuje v severní části ostrova a v některé literatuře je označován také jako korunáč severní. Jsou popsány dva poddruhy – Goura victoria victoria a Goura victoria beccarii. Druhým je korunáč modrý (Goura cristata), vyskytující se v západní části ostrova a někdy je označován jako korunáč západní či šedomodrý. Třetím je pak korunáč červenoprsý obývající pralesy na jihu země. Rovněž u něho jsou popsány dva poddruhy, a to Goura scheepmakeri sclateri a Goura scheepmakeri scheepmakeri. Tento druh je v literatuře někdy označován jako korunáč guinejský, sclaterův či scheepmakerův. Několik označení pro stejný druh a relativní podobnost mezi jednotlivými druhy pak vedou k tomu, že jsou tito ptáci v literatuře, a zejména na internetu, někdy zaměňováni.

Díky své velikosti, nádherné chocholce, šedomodrému opeření a klidné vznešené chůzi, jsou tito červenoocí holubi nejzajímavějšími a nejnápadnějšími zástupci čeledi Columbidae. Všechny tři druhy korunáčů žijí na území Nové Guiney, kde však dnes jejich stavy prudce klesají.



Popis
Všechny tři druhy korunáčů jsou přibližně stejně velké, dosahují délky až 75 cm a hmotnosti i přes 2,5 kg. Jejich nejvýraznějším znakem je vysoká řada peří, která se táhne po hlavě do čela až po týl a tvoří výraznou plochou korunu. Základní barva koruny i většiny ostatního peří je šedomodrá. Duhovka oka je zbarvena sytě červeně. Barva opeření se u jednotlivých druhů mírně, avšak zcela nezaměnitelně odlišuje. U korunáče vějířového jsou jednotlivá pera korunky zakončena bílým lemem a připomínají tak zdobený vějíř. Ostatní dva druhy mají korunku podobnou, šedomodrou, odlišují se červenohnědým zbarvením peří na hrudi a břiše u korunáče červenoprsého.



Život v přírodě
Všechny druhy těchto holubů žijí stejným způsobem života a obývají podobná prostředí. Většinu dne tráví na zemi, v hloubi deštných pralesů, kde sbírají spadané plody, bobule, různá semena a částečně také hmyz. Pohybují se klidně a pomalu. Neradi létají, jejich let je těžkopádný. Hřadují a hnízdí však vysoko v korunách stromů. Do mohutného, avšak jakoby neupraveného hnízda snáší samice vždy jen jedno vajíčko. Na inkubaci trvající 28 až 30 dní se podílejí oba rodiče, společně pečují i o mládě. Mládě je krmeno asi dva měsíce a i po této době se ještě velmi dlouho zdržuje v blízkosti rodičů. Tokající samci vydávají velmi hlasitý vibrující či bubnující zvuk, předvádějí svou korunku a rozevírají ocas. Ptáci obou pohlaví předvádějí hrozivé nebo obranné postoje, kývají při tom ocasem a nazdvihují střídavě křídla jako vlajky. Pohlavní dimorfismus není nijak patrný. Pohlaví je nutné určit endoskopií nebo lépe určením DNA. Ještě v polovině minulého století byli tito ptáci na Nové Guineji běžným druhem. V důsledku rychlého úbytku jejich životního prostředí (kácení lesů), lovu pro maso a peří jejich stavy prudce klesly. Dnes jsou všechny tři druhy korunáčů zařazeny do červené knihy ohrožených druhů v kategorii „zranitelné“.



Korunáči v zoo a ptačích parcích
Tito holubi jsou vzácnými, velmi vyhledávanými a vděčnými chovanci zoologických zahrad a ptačích parků. Spolu s holuby nikobarskými jsou to patrně jediní zástupci čeledi Columbidae, kteří se těší velkému zájmu i u „obyčejných“ návštěvníků zoologických zahrad. Vysoké počty těchto holubů jsou drženy zejména v zoologických zahradách a ptačích parcích v Malajsii a v Indonésii. Podnebí v této oblasti je téměř stejné jako v jejich domovině a snadný je zde tak i jejich chov. Největší kolekci korunáčů je možné spatřit v ptačím parku v Singapuru. V obrovské průchozí voliéře rozdělené dle druhů na tři části je v každé z nich chováno vždy několik desítek kusů. Holubi se zde i volně procházejí mezi návštěvníky. V těchto podmínkách zde korunáči i společně hnízdí. Další velká kolekce je například v ptačím parku na ostrově Bali. V pavilonu Nové Guiney se zde nechají i krmit z ruky. V evropských zoologických zahradách jsou korunáči zařazeni do záchranného programu. Jejich počty v Evropě jsou odhadovány na 250 až 300 kusů. V zoologických zahradách a ptačích parcích jsou chováni většinou po párech či menších skupinkách v tropických pavilonech, společně s jinými vhodnými druhy ptáků.



Nároky
Korunáči nejsou nároční na potravu – evropské i exotické ovoce, směsi zrnin, komerční směsi a granule. Jsou však nároční na prostor, teplotu a vlhkost. Teplota v případném zimovišti by neměla klesnout pod 15 °C. Jelikož tito holubi mohou hnízdit v průběhu celého roku, je vhodnější jim podmínky zimního a letního období nestřídat a držet je celoročně ve vyhřívaných pavilonech či sklenících.



Chov v České republice
Korunáči jsou drženi i v některých našich zoologických zahradách. Největší úspěch v chovu dosud dosáhli v Zoo Dvůr Králové nad Labem a v Zoo Praha. V současné době lze tyto holuby spatřit také v zoo v Plzni a v Liberci. Také v evropských soukromých chovech se korunáči i přes jejich stále vysokou cenu (asi 100 000 Kč za pár) čím dál častěji objevují. V České republice jsou drženi u dvou chovatelů, přičemž u jednoho z nich dokonce všechny tři druhy, což je v Evropě (včetně zoologických zahrad) raritou. U obou chovatelů se dosud podařilo úspěšně odchovat po jednom mláděti od druhu Goura scheepmakeri.


Autor textu: MVDr. Lubomír Palkovič
Autor fotografií zdroj: MVDr. Lubomír Palkovič
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5