Korela straka
Postava se shoduje s původně zbarvenými korelami. Ve výstavní třídě korel strak jsou připuštěny všechny barevné mutace. Strakatost se může projevit jak u šedých, tak u skořicových, žlutých, perlových i bělohlavých. Ideální straka má barvu šedou a bílou (nebo skořicovou a bílou apod.) v poměru 1 : 1 a barvy jsou symetrické a ostře ohraničené. Správné procento strakatosti je také hlavním hlediskem při hodnocení.
Odchov ideální straky není lehkou záležitostí. W. Wiener uznával ve standardu tři druhy strakatosti:
1. Straka s velkou strakatostí, tj. standardní straky (1 : 1).
2. Straky s malou strakatostí, které mají světlou skvrnu o velikosti 2 až 3 cm na záhlaví a v týlu. Jedná se o recesivní ptáky, kteří svým fenotypem recesivní dědičnost oznamují.
3. Straky tzv. terčové, které mají symetrickou kresbu na obou křídlech o rozměru 2×4 cm (š.×d.).
Křížení
Párujeme-li 1,0 strakatý šedý (1) × 0,1 straka šedá (2) nebo opačně,
získáme potomstvo:
50 % strakatých šedých (1),
50 % strakatých šedých (2).
V praxi se někdy stává, že i slabě strakatí jedinci mívají velmi pěkná vybarvená mláďata, a naopak ukázkově vybarvené straky dají mnohdy mláďata s jednou nebo několika drobnými skvrnami.
Křížením ptáka štěpitelného na strakatost s normálním šedým získáme teoreticky vždy 50 % mláďat, která jsou opět štěpitelná.
Křížením strak s perlovými se docílilo perlových strak, např.:
1,0 perlový šedý × 0,1 straka šedá
získáme potomstvo:
1,0 šedé štěpitelné na straky a perlové,
0,1 perlové šedé štěpitelné na straky.
1,0 šedý / perlový a straky × 0,1 straka šedá
získáme potomstvo:
1,0 straky a šedé / perlové straky šedé,
0,1 perlové a straky perlové.
1,0 skořicový / straky × 0,1 straka šedá
získáme potomstvo:
25 % 1,0 šedých / skoř. a straky,
25 % 1,0 šedých strak/skořicových,
25 % 0,1 skořicových,
25 % 0,1 strak skořicových.
Terčová korela
Terčové korely se u nás poprvé objevily v roce 1985 a na klubové výstavě korel byly vystaveny pod názvem světlá straka, pravidelnost terčové kresby však nebyla dobrá. V těchto letech se chovem terčových zabývalo hodně chovatelů, hlavně členů klubu korel, kteří se snažili o ustálení a pravidelnosti této kresby. Až v roce 1988 bylo na celostátní výstavě korel vystaveno 15 kusů poměrně pěkných ptáků, již i s perlovou kresbou. Vítěz třídy terčové Oldřich Ježdík vystavil sám celkem 8 kusů a jeho 0,1 terčová perlová získala dokonce 90 bodů. V dalších letech se na výstavách terčové korely běžně objevovaly, ale dnes se touto mutací zabývá jen málo chovatelů. Objevují se spíše náhodně, jako světlé straky s dosti nepravidelnou kresbou.
Standard korely terčové platný od roku 1988
Terčová strakatost se nachází na obou křídlech, a sice na křídelních krovkách ve formě 2 cm široké a 4 cm dlouhé tmavé skvrny, přitom musí ohbí křídel zůstat bílé nebo žluté. Barva této terčové strakatosti může být ve všech známých barevných rázech. Jiná strakatost na jiných částech opeření je nepřípustná a má za následek srážky bodů. (Jan Kaszper, Zpravodaj č. 18, Klub chovatelů korel – ČSCH, 1988). Pro názornost představujeme tuto korelu v nákresech.
Celkové hodnocení (0x):