Ptačí svět Nakuru a Bogorie

Nakuru

Pusté skalnaté břehy slaného, temně zeleně zbarveného jezera. Několikametrové gejzíry vroucí vody vyvěrající z nitra země průduchy, které jsou obklopeny bělavými kostrami uhynulých ptáků. Světlezelené vrcholky okolních hor dotýkající se temně modré oblohy. To vše je zahaleno do mlhavého oparu, uprostřed kterého prosvítá velká růžová skvrna. Ztracený svět, fascinující místo připomínající pravěk. A to i ve chvíli, kdy se růžová skvrna zvedne a rozptýlí po obloze. Keňské jezero Bogoria je místem, kde hnízdí dva miliony plameňáků.

Nakuru, čtvrté největší město Keni (163 000 obyvatel), leží na západě země, necelých 100 km východně od Viktoriina jezera. Na místní poměry je to velmi poklidné, příjemné místo, odkud lze podniknout cesty do dvou okolních rezervací. Na jih od města se na 180 km2 rozprostírá jezerní rezervace Lake Nakuru, na sever národní park Lake Bogoria. V těchto dvou lokalitách žijí dvě třetiny z celosvětové populace plameňáků malých. Přesto že jsou obě rezervace od sebe vzdáleny jen pár desítek kilometrů, odlišují se od sebe až neuvěřitelným způsobem. Lake Nakuru je společně s Amboseli druhým nejnavštěvovanějším parkem v Keni (první je Masai Mara). V centru rezervace se rozprostírá slané jezero Nakuru, které je domovem obrovského množství mnoha druhů vodních ptáků. Po celý rok je zde možné pozorovat tisíce plameňáků, pelikánů, ibisů, kolpíků, čápů, nesytů a mnoho dalších. Okolí jezera je obklopené skalními útesy a zarostlé bujnou vegetací. V hustých travinách, pryšcových a akáciových lesích se vyskytuje mnoho druhů savců, z nichž některé lze dnes pozorovat jen na několika málo místech Afriky. Při troše štěstí zde můžeme spatřit nosorožce dvourohé, guarézy nebo stromové lvy. Na březích jezera se stále popásají vodušky jelenovité, zebry stepní a kaferští buvoli. Hlouběji v buši se ukrývají vzácní nosorožci tuponosí a levharti. Severní část jezera obývá poměrně velká skupina hrochů. Na okolních útesech se vyskytuje velké množství paviánů a skupinky damanů kapských. V rezervaci žije mnoho druhů drobných ptáků. V blízkém okolí kempů se drží hlavně leskoptve, timálie, snovači, astrildi, vousáci a myšáci. Na březích jezera se zdržuje několik druhů ledňáčků, z nichž jednoznačně nejkrásnější je drobný ledňáček malachitový.

Bogoria

Jestliže okolí jezera Nakuru působí na návštěvníka poklidným, ba přímo rajským dojmem, pak jezero Bogoria připomíná peklo. Na březích tohoto mělkého solného jezera tryskají do několikametrové výšky horké gejzíry. V okolí gejzírů, které vyvěrají také pod hladinou, se voda doslova vaří a na povrch vystupuje pára. Voda v tomto jezeře, které nemá žádný odtok, je velmi slaná a zásaditá. Plameňáci, kteří se živí sinicemi (jedinými organismy žijícími v tomto prostředí), musí chodit pít sladkou vodu do četných malých sladkovodních přítoků. Někteří z nich se příliš přiblíží ke gejzírům vařící vody a jejich okolí je pak poseto ostatky plameňáků doslova uvařených zaživa. Růžová a bílá těla uhynulých ptáků „svítí“ na hnědě zbarvené sopečné krajině a přitahují pozornost divokých psů. V blízkém okolí jezera se zdržuje velké množství dravců a šelem. V lesním porostu, který lemuje jih jezera, je možné spatřit i levharty a karakaly. Je až neuvěřitelné, že v této jen na první pohled nehostinné krajině žije velké množství různých ptačích druhů. Zejména na severu jezera, v okolí Kesubské bažiny, jich bylo zaznamenáno více než dvě stě. Toto místo drží s číslem 96 keňský rekord v počtu ptačích druhů určených ornitology na jednom místě během jediné hodiny.

Ve druhé polovině devadesátých let získalo jezero Bogoria název „druhý domov plameňáků“. V období, kdy se jezero Nakuru potýkalo s dlouhodobým obdobím sucha a posléze s dlouhodobými lijáky, které ovlivnily slanost vody natolik, že z něj vymizely sinice, hlavní zdroj potravy plameňáků malých, hnízdily na Bogorii dva miliony plameňáků. V roce 2000 bylo toto jezero zařazeno na celosvětový seznam chráněných vodních toků.