Moje zkušenosti s agapornisy I Agapornis etiopský (Agapornis taranta)

Stručný popis

Na Exotě v Olomouci v roce 2005 mě svou krásou okouzlili agapornisové etiopští a postupně ve mně začala hlodat touha vyzkoušet si jejich chov. Své první agapornisy etiopské jsem ale získal až v březnu 2006. Jednalo se o dva přepeřující samečky původem z Německa. Následovalo přikoupení dalších jedinců z Německa a z Nizozemska a tuto skupinu jsem doplnil o odchovy tří českých chovatelů. Byl jsem z krásy a chování těchto ptáků tak nadšen, že když jsem dostal nabídku ke koupi dalšího páru – tmavě zelené 1F samičky a 2F ještě nepřepeřeného olivového samečka – nezaváhal jsem ani chvíli a nový pár jsem odvážel od jednoho významného slovenského chovatele agapornisů domů. Cenově mě tento mutační pár vyšel stejně jako pár žaků z dovozu.

Jedná se o největší druh z rodu Agapornis s výrazným pohlavním dimorfismem, samička je celá zelená, pouze zobák má korálově červený, samečci jsou zelení, uzdičku, čelo a okruží oka mají červené, zobák korálově červený, mláďata jsou podobná samici.

Odchov

Olivový sameček mi během přepeřování znenadání uhynul s prvními vyrašenými červenými pírky na čele. Celý průběh nemoci byl dost rychlý, ráno se pták jevil v pořádku, v poledne poposedával na dně voliérky a byl trochu načepýřený – večer uhynul. Nepomohlo ani okamžité umístění po prvních příznacích do tepla nemocniční jednotky. Ze zbývajících dvaceti kusů jsem po přepeření sestavil 4 navzájem k sobě nepříbuzné páry. Měl jsem v podstatě jen jednu mutační 1F tmavě zelenou samičku, zbytek tvořili mladí přírodně zbarvení jedinci.

Tmavě zelená samička v páru s jedním ze samců původem z Německa měla ve svém prvním hnízdě pouze jedno mládě – přírodní samičku. Podruhé pár zahnízdil v prosinci 2006, ze tří odchovaných mláďat byla jedna samička tmavě zelená 1F.

Od zbývajících přírodně zbarvených tří párů se z pěti hnízd podařilo v tom roce odchovat a okroužkovat 13 mladých z 19 snesených vajíček. Tři vajíčka byla neoplozená, ze dvou oplozených se mladí nevyklubali a jedno mládě krátce po svém vylíhnutí uhynulo. Vejce byla snášena obden, jen jeden pár měl třídenní prodlevy ve snášení vajec. U tohoto páru probíhalo i líhnutí v těchto třídenních intervalech a nejmladší, naposledy vylíhnuté mládě bylo ušlapáno svými staršími sourozenci. Líhnutí u mých agapornisů etiopských probíhalo 24. den od snesení druhého vejce, někdy s odchylkou jednoho dne. Kroužkoval jsem kroužky o velikosti 4,5 mm.

Vývoj mláďat je pomalejší než u ostatních druhů agapornisů, opeřeni jsou kolem 35. dne, budku opouštějí ve věku 6 až 7 týdnů. Poprvé začínají přepeřovat ve věku 4 měsíců, v tomto období se samečkům začínají objevovat na čele první červená pírka. Konečné vybarvení dospělých ptáků získávají kolem deseti měsíců věku. Společně můžeme držet jen mláďata, ale jakmile se utvoří páry, je lépe je po párech izolovat od sebe. Několik jedinců jsem i ručně dokrmil, byli milí a krotcí, ale k mluvení neměli vlohy. Své samičky jsem zařazoval do chovu až po jednom roku věku. Samečky i v jednom roce stáří.

V létě následujícího roku se mi podařilo získat opět z Německa již dospělého tmavě zeleného 1F samce, který vynikal pěknou robustní postavou a celkově byl i krásně dlouhý. V té době jsem všechny své „tarantíky“ letnil ve venkovních voliérách. V září po přemístění do vnitřních odchovných klecí jsem nového samce umístil společně s původní tmavě zelenou samicí. Její přepárování a seznámení s novým partnerem proběhlo velmi dobře a již po 4 týdnech jsem se koncem září radoval ze snesení jejich prvního vejce. Snůška obsahovala celkem 4 vejce, všechna byla oplozená. Samice snesená vajíčka pečlivě zahřívala a 23. října se vylíhlo první mládě, následovala další dvě, u jednoho vajíčka nedošlo k proklubání mláděte. Z prvního vejce se vyklubalo olivové (2F tmavě zelené) mládě, další dva sourozenci byli tmavě zelení s jedním faktorem tmavnutí. Ve druhé půlce prosince byli mladí přemístěni do samostatné voliérky. Je dost možné, že olivový jedinec – samička – byl první český odchov této krásné mutace.

Podmínky chovu

Na hnízdění používám bednové klece o velikosti 80×60×60 cm, budky ležatého typu vel. 25×15×15 cm s malou předsíňkou. Teplotu v chovné místnosti jsem udržoval na 20 °C, vlhkost činila přibližně 55 procent. Vylétlá mláďata umisťuji do voliérek 2×1,2×1 m, kde se naučí létat a zesílí. V létě mimo chovnou sezonu jsou k dispozici venkovní zastřešené voliéry 2,5×2×0,8 m.

Ke krmení používám běžnou směs pro agapornisy obohacenou o drobnou bílou slunečnici a kardi. Senegalské proso a čirok jsem předkládal v klasech. Moji agapornisové etiopští s oblibou berou také kukuřici v mléčné zralosti, červené jeřabiny, plody aronie (černá jeřabina) a černého bezu, velmi oblíbené byly i šípky. Sporadicky konzumovali i růžičkovou kapustu, ptačinec žabinec (Stelaria media) a listy pampelišky. Ovoce a zelenina byly podávány dle sezonní dostupnosti, celoročně dostávali nadrobno nakrájené jablko a nastrouhanou mrkev – v době odchovu posypané průmyslově vyráběnou vaječnou směsí s hmyzem. Během celého roku jsem podával dvakrát v týdnu přípravek NeoFos a Amino, později jsem přešel pouze na obohacování pitné vody o Promotor L. V období snůšek přidávám do pitné vody sirup Calcium chlorátum.

Agapornis etiopský je vcelku nenáročný druh, v odpovídajících podmínkách celkem spolehlivě hnízdící. Vylétlá mláďata se obvykle za pár dnů zklidní a jsou velmi příjemnými chovanci.

Mutace

Tmavě zelená 1F – jak již sám název napovídá – má jeden faktor tmavnutí. Ptáci této mutace mají základní zelené zbarvení nepatrně tmavší než přírodní jedinci a při dobrých světelných podmínkách je lze celkem spolehlivě odlišit. Ze svých zkušeností jsem nabyl dojmu, že lze snadněji rozlišit samce, jejichž tmavě zelená je výraznější než u samic. Barva drápků, zobáku a červeného zbarvení u samců na čele je zachována jako u přírodních jedinců.

Tmavě zelená 2F (nesprávně nazývaná olivová) má dva faktory tmavnutí a od přírodního jedince je snadno rozlišitelná podle khaki zbarvení jinak zelených partií těla. Barva drápků, zobáku a červeně u samců je opět zachována jako u přírodních ptáků.

Dědičnost tmavě zelené (1F) a olivové (2F) mutace je neúplně dominantní, nelze odchovat štěpitelné potomstvo. Možné kombinace jsou tedy následující:

zelený×zelený

= 100 % zelených

zelený×tmavě zelený (1F)

= 50 % zelených,

50 % tmavě zelených 1F

tm. zelený 1F×tm. zelený 1F

= 25 % zelených

25 % tm. zelených 2F (olivových)

50 % tm. zelených 1F

zelený×tm. zelený 2F (olivový)

= 100 % tm. zelených 1F

tm. zelený 1F×tm. zelený 2F (olivový)

= 50 % tm. zelených 1F

50 % tm. zelených 2F (olivových)

tm. zelený 2F (oliv.)×tm. zelený 2F (oliv.)

= 100 % tm. zelených 2F (olivových)

V českých chovech je ještě zastoupena mutace misty, která je také s jedním nebo dvěma faktory, dědičnost je stejná jako u mutace tmavě zelené.

Mutace bronzová a žlutá s největší pravděpodobností u nás chovány ještě nebudou.

Modifikace

Mně se podařilo získat do chovu samičku s téměř černými křídly, ovšem po přepeření toto zbarvení zmizelo. Toto abnormální zbarvení křídel bych připisoval většímu podílu slunečnice v krmné dávce.