Pes ničitel

Další fotografie (5)

Ve svém článku popisuji, jak se může ze psa ochránce majetku stát jeho ničitel. Skoro brácha Mirek Frainšic si v roce 2015 pořídil nového psa, a to fenu německého ovčáka. Tento pes pochází od majitelů, kteří ho po narození dítěte nemohli dále mít. Byl ve stáří asi dvou let a byl chován v uzavřeném prostoru. Nového psa si Mirek musel pořídit po úhynu feny, křížence německého ovčáka a československého vlčáka. Tato fena byla při pořízení v roce 2005 ve věku jednoho roku a pocházela od majitele, který zemřel.

První fena

Mirek má zahradu o rozloze asi 400 m2, která je po celém obvodu obestavěná voliérami. Fena nebyla na domácí zvířata zvyklá, a tak nastalo její přivykání. Tohoto úkolu jsem se ujal já, protože Mirek v té době ještě pracoval, ráno odjížděl do zaměstnání a vracel se kolem 17. hodiny. Při prvním puštění na zahradu se fena začala zajímat o dění v jednotlivých voliérách, na které skákala. Byla proto umístěna do kotce a ráno, když Mirek odjel do zaměstnání, jsem byl se psem doma já, protože v této době jsem byl již v důchodu. Nastalo tvrdé odvykání útokům na jednotlivé voliéry. Musím podotknout, že fena byla velice učenlivá a během měsíce věděla, že co je za pletivem ve voliérách, je pro ni tabu, a voliéry nechávala na pokoji. Zato na zbytku zahrady nic nesnesla, a tak se z ní stal výborný hlídač po celých deset roků, co s námi žila. Po deseti letech dostala rakovinu struku a musela být veterinářem uspána, protože měla velké bolesti.

O charakteru feny svědčí jedna historka: pracoval jsem před domem a zabouchly se mi vchodové dveře, které byly opatřeny kulatou klikou. Jelikož zahrada sousedí s par­kem – napadlo mě, že přelezu plot a vlezu do domu ze zahrady. Nepočítal jsem ale s tím, že Kača, jak se fena jmenovala, má zafixováno, že přes plot se do zahrady neleze a z plotu mě nepustí. Zkoušel jsem to domluvou i křikem, ale nic nepomáhalo. Věděl jsem, že když má naježenou srst a obchází kolem plotu, je zle, a seskok z plotu jsem proto neriskoval. Bylo pozdní odpoledne, a proto jsem šel čekat před dům, až se Mirek vrátí z práce. Napřed se divil, proč čekám před domem, a když jsem mu sdělil, o co jde, dostal záchvat smíchu. Samozřejmě si historku nenechal pro sebe a hodil ji do placu našim kamarádům při posezení v hospůdce na pivu, kde se pravidelně každé úterý scházíme. Dá se říci, že u této feny jsem měl větší respekt než Mirek, protože jsem jí klidně vzal syrovou kost, kterou žrala. Měla sice naježenou srst a vrčela, ale kousnout si mě nedovolila. I při podávání pravidelného žrádla čekala, až dostala povel, že může k misce. Když jí žrádlo podával Mirek, skákala a málem ho porazila. S fenou si užíval dětství i můj vnuk, který v té době ještě nechodil do školy a trávil volný čas se mnou u Mirka na zahradě. Zásada byla, že po delší odluce, zejména po zimních měsících, kdy se mnou k Mirkovi nechodil, si ho Kača musela pořádně očichat, aby věděla, kam ho má zařadit, a pak si s ní mohl dělat, co chtěl, dokonce na ní „jezdit“.

Když začala línat, používali jsme její zimní srst na stavbu ptačích hnízd. Kanáři i evropské ptactvo tuto srst na stavbu hnízd rádi používali, a zejména samičky stehlíků měly postavená krásná hnízdečka. Její zimní srst byla měkká – skoro jako vlna. Při vyčesávání jsme srst ukládali do igelitové tašky a někdy si ji brali i naši kamarádi ptáčkaři. Fena vůbec nechodila do domu a nejraději spávala pod verandou, na matraci ze staré pohovky.

Druhá fena

Náhradní fena byla první rok volně puštěná a dá se říci, že až na malé výjimky si voliér nevšímala, i když Mirek musel některé části voliér opatřit zábranami. V roce 2016 prováděl soused zateplení svého domu, a jelikož domy na sebe navazují, Mirek musel voliéry na této straně zrušit a umožnit tak sousedovi přístup do domu ze své zahrady. V té době musela být fena zavřená v kotci, aby nepřekážela dělníkům při práci, a také z bezpečnostních důvodů, aby někoho nepokousala. Od té doby začaly problémy, když fena rozkousala pletivo u kotce, aby se dostala ven. Navíc se snažila i podhrabat pod plotem – vytvořila díry v zemi, kam se celá schovala. Po skončení prací na domě Mirek začal se stavbou nových voliér. Tehdy však fena začala s ničením voliér, a to tím způsobem, že se prokousala pletivem a osazenstvo voliéry začala likvidovat. Jednalo se zejména o japonské křepelky, které zakousla. Paseku nadělala většinou v nočních hodinách nebo v době, kdy Mirek nebyl doma. Svým jednáním způsobila velkou škodu, zejména tím, že Mirkovi ulétla většina evropského ptactva, na jehož chov se specializuje. Musel přistoupit k to­mu, že na noc a v době, kdy nebyl doma, fena dostávala košík, ale ani to nepomáhalo, protože řádila i s košíkem a nakonec se ho naučila sundávat. Musela být proto uvázána, ale uvázání jí nedělá žádný problém a je podezření, zda nebyla uvazována i u bývalého majitele. Pouštěná je pouze v době, kdy má Mirek nad ní dohled. Zajímavé je, že dobře ví, že udělá něco, co nesmí, protože v takovém případě svého páníčka na zahradě nevítá, ale je zalezlá v boudě.

Zahrada bez psa být nemůže, protože se stane rájem pro škodnou, jako jsou kočky, kuny a potkani. Mirkovi je líto fenu utratit, a proto to vyřešil uvazováním. Co se přihodilo, že začala voliéry systematicky ničit až po roce, je záhada. Možná to zavinilo její umístění do kotce v době opravy domu, protože předtím měla volnost po celé zahradě.

V letošním roce se Mirkovi nepodařil žádný odchov evropského ptactva, protože ptáci byli neustále rušení ničením voliér a většina z nich ulétla. Škody jsou nenahraditelné, neboť se jednalo o evropské ptactvo, které již několik generací hnízdilo ve voliérách a s jehož odchovem nebyly žádné velké problémy. S chovem proto musí začít znovu, a to se zbytkem, který mu zůstal, a další ptáky musí dokoupit. Při chovu evropského ptactva jsou důležité zejména samičky, které jsou navyklé na prostředí a potravu, jakou dostávají. Cizí samečci se většinou přizpůsobí samičce a s odchovy nejsou problémy. Zde je hlavně důležité, aby sameček samičku krmil na hnízdě první dny po vylíhnutí mláďat, kdy samička hnízdo neopouští (tři až pět dní). Na tuto skutečnost je nutno dbát i při sestavování párů na odchov kříženců, kdy použijeme samičky evropského ptactva a samečka kanára. Když kanáří sameček samičku na hnízdě nekrmí, mláďata většinou uhynou.

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře