22.3.2025 09:28
Papoušíček šedokřídlý
Prodám Papoušíčka šedokřídlého - Prodám Papoušíčka šedokřídlého loňský (20...
XXX.XXX.124.4
Zdravím,
protože hodně lidí shání při pořizování papouška informace tak, jak jsem je sháněl kdysi já, nabízím zde zcela subjektivní a zcela amatérský pohled na chov papoušíčka jako mazlíka.
V článku jsou moje subjektvní zkušenosti za 6 let soužití s papoušíčkem, který se nedávno bohužel stal obětí nehody (byl zašlápnut). Moje zkušenosti se v některých bodech zřejmě budou lišit od zkušeností chovatelů, ale píšu to tak, jak cítím.
1) Charakteristika naší rodiny a bytu: Dva dospělí, dvě větší děti, klidná domácnost, malý domek. Klec s papouškem umístěna v kuchyni, ze které je volně přístupný pokoj a někdy i koupelna.
2) Charakteristika papouška: papoušíček šedokřídlý, dle chovatele samec, nedokrmovaný ručně. Byl s námi cca 6 let.
3) Režim: papoušek byl hodně času puštěný na volno v bytě. Ráno jsem ho pustil a žena než šla do práce zavřela, odpoledne ho pustil první, kdo přišel domů a byl venku celou dobu až do večera, kdy buď sám zalezl, nebo jem ho do klece donesl.
4) Hlasitost: většinu času klidný, umí se projevit i hlasitě, ale to obvykle trvá jen pár desítek sekund a není to nijak časté.
5) Ochočení: prvotní ochočení trvalo několik týdnů, pak přišel první zlom, od kterého papoušek začal být docela přítulný. Ale po celou dobu jeho života se "ochočoval" čím dál víc. Například od jisté doby mi večer vždy vlezl za tričko a tam byl schopen být i několik desítek minut, dokázal mi stát na rameni když jsem si fénoval hlavu, vlezl do dlaně apod.
6) Navázání na jediného "pána": ano, v rodině měl suverénně nejraději mně, ale ostatní si s citlivým přístupem taky dokázali získat jeho náklonnost. Pokud ale měl na výběr, byl většinou u mne. Cizinci si jej dokázali alespoň na chvíli vzít na prst po cca půl hodině klidného přístupu. Na některé (naposledy instalatér) ale přiletěl i sám. Svoje lidi pozná, když ho hlídal táta a my se vraceli z dovolené, bylo vidět, že mě vítá.
7) Společenskost: papoušíček je velmi společenský. Není to ale žádný šoumen, který se ve společnosti předvádí. Je rád, když je někdo doma a může si mu sednout na rameno nebo někde poblíž. Určitě ale nesnáší takové to pronásledování třeba malými dětmi. To prchá a je v silné nepohodě. Je dobré na něj netlačit, někdy je trošku jako kočka, přijde si, když chce a jinak má rád svůj klid. K cizím lidem je nedůvěřivý a nějaký čas to trvá, než je přijme.
8) Choroby: nebyly.
9) Soužití s dalšími zvířaty: zkušenost máme jen s morčetem. První cca 2 roky si klece s morčetem vůbec nevšímal, pak na ni začal lítat a postupně to dospělo do stadia, kdy šmejdil po dně klece a zobal morčeti zrní. Bylo vidět, že je rád, že má kamoše. Morčeti to bylo pravděpodobně šumák. Jednou byl u nás na návštěvě pes, který si chtěl s papouškem hrát a pořád ho pronásledoval, papoušek se ho k smrti bál.
10) Hračky: tady se asi liším od převažujícího názoru, že by měl mít v kleci nebo jinde hračky a že by se měly obměňovat. Myslím, že v kleci stačí bidýlka, krmítko a pítko, houpačka a možná malé zrcátko. Podle mě si s ničím vyloženě nehraje, nehledě na to, že velmi nelibě vnímá jakoukoliv významnější změnu v kleci a když tam něco přidáte, do klece se mu nechce. Je-li puštěný, zábavu si najde i bez hraček, ale spíš stejně někde sedí.
11) Ničení věcí a nepořádek: vybavení klece prakticky neničil, trošku jen oklovával bidýlka. V bytě si našel několik málo míst, která ohlodal (systematicky ohlodával dřevěné zrcadlo, ostatní místa spíš jednorázově, bez významnějších škod). Je to ptáček, takže S*RE VŠUDE A FURT. Podle mého s tím nejde nic moc dělat (neustále posraná ramena, podlaha, koberec a další místa). Taky si rád čistil zobák po jídle o rukávy nebo ramena triček, některá tak po čase byla plná malých dírek. Pokojové rostliny jsou mimo jeho dosah na parapetu za záclonou, výjimečně měl tendenci ohlodávat řezané kytky ve váze. Bylo taky potřeba naučit se PŘIKRÝVAT VOLNĚ POLOŽENÉ JÍDLO, jinak šel ochutnat. Mimochodem, když jí, spíš to vypadá, že jídla přibývá (drobky), než že by mizelo v něm.
12) Strava: tady to asi schytám. Náš papoušek kromě vody, směsi zrní a klásku prosa, které měl vždy v kleci, baštil s námi to co my. Při všech jídlech, která jsme doma absolvovali. Žral různé věci. Rohlík, chleba, šunku, zeleninu vytaženou z polívky, těstoviny, vařenou bramboru, někdy i sladké pečivo, semínka z melounu. Rád ohlodával kosti z kuřete, ožíral salát ve sladkokyselém nálevu. Zapíjel vodou, čajem, minerálkou, někdy i mlíkem. Ze "zdravějších" věcí měl rád jahody, z banánu měl radši šlupku než vnitřek, u mandarinek a pomerančů spíš žral takovou tu bílou vlákninu. Jak moc mu to zkrátilo život nevím, občas měl pravda trochu průjem, který ale velmi rychle přešel.
13) Negativní stránky povahy papoušíčka: občas se projevilo (asi) teritoriální chování, kdy si například nalítl na předložku v kuchyni, vztekle po ní pobíhal a snažil se ji asi bránit. Taky do klece si nechal šahat nerad (když v ní byl). V určitých obdobích svého života měl tendenci náhle nalítávat zezadu na členy rodiny (na mě nejméně, ale taky se přihodilo), klovnout je docela silně za krk a zase uletět. Nevíme proč, buď to byla puberta, nebo to nějak souviselo s jarem. Jinak ale mimo to nalétávání byl v podstatě pořád kamarád jako obvykle. Ojediněle taky neměl rád některé činnosti a dával to najevo náznakem útoku (třeba neměl rád, když se žena malovala). Občas trochu štípnul, když si ho člověk dlouho nevšímal. Jako další negativum bych vyzdvihl jeho zvyk chodit často po zemi (až od několika let věku, zamlada to nedělal). Člověk musel pořád dávat pozor, aby ho někde nezašlápl (a jak bylo řečeno, nakonec se tak stalo). Nicméně pozitiva SILNĚ převažují.
14) Ostatní:
a) nesouhlasím s obecným názorem, že ptáčci si pamatují hrubé chování. Když opravdu hnusně klovl, dal jsem mu to velmi výrazně "sežrat" a ohnal jsem se po něm tak, že když jsem ho trefil, odletěl tak tři metry do strany. Byl totálně splachovací a za pět minut začal opět "dolejzat". Nicméně nechci vzbudit dojem, že se něco takového dělo třeba denně, stávalo se to výjimečně. Mnohem víc by mu ale vadilo, kdyby si ho nikdo dlouhodobě nevšímal.
b) Přestože máme papouška odmala v kuchyni, kde se občas vaří a smaží (a zřejmě i na teflonu), nikdy nevypadal, že by tím jakkoliv trpěl. Z toho bych ale nechtěl dělat nějaké závěry.
c) Spát v místnosti, kde je papoušek s klecí, lze docela dobře přes noc. Pokud si ráno rádi přispíte, nenechá vás papoušek spát o moc déle, než do rozbřesku. Pak na vás píská a i když to není hlasité, spát se u toho nedá. ani jeho puštění z klece už moc nevyřeší, bude chtít za Vámi. Pokud Vás bude slyšet třeba ve vedlejší místnosti, že se převalujete ze spaní, bude pískat taky. Slyší docela dobře, vítá, už když někdo přijde domů, i když je to za zavřenými a docela dobře izolovanými dveřmi.
d) Je dobré si uvědomit, že papoušíček je miniaturní prďola a že když na Vás pouští občas hrůzu, nemusíte se bát. I on, přestože je na svou velikost až šíleně statečný, si rozmyslí opravdu zaútočit na člověka, který mu dává jasně najevo, že je větší a že se ho nebojí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
benoa
napsal(a):
Zdravím,
protože hodně lidí shání při pořizování papouška informace tak, jak jsem je sháněl kdysi já, nabízím zde zcela subjektivní a zcela amatérský pohled na chov papoušíčka jako mazlíka.
V článku jsou moje subjektvní zkušenosti za 6 let soužití s papoušíčkem, který se nedávno bohužel stal obětí nehody (byl zašlápnut). Moje zkušenosti se v některých bodech zřejmě budou lišit od zkušeností chovatelů, ale píšu to tak, jak cítím.
1) Charakteristika naší rodiny a bytu: Dva dospělí, dvě větší děti, klidná domácnost, malý domek. Klec s papouškem umístěna v kuchyni, ze které je volně přístupný pokoj a někdy i koupelna.
2) Charakteristika papouška: papoušíček šedokřídlý, dle chovatele samec, nedokrmovaný ručně. Byl s námi cca 6 let.
3) Režim: papoušek byl hodně času puštěný na volno v bytě. Ráno jsem ho pustil a žena než šla do práce zavřela, odpoledne ho pustil první, kdo přišel domů a byl venku celou dobu až do večera, kdy buď sám zalezl, nebo jem ho do klece donesl.
4) Hlasitost: většinu času klidný, umí se projevit i hlasitě, ale to obvykle trvá jen pár desítek sekund a není to nijak časté.
5) Ochočení: prvotní ochočení trvalo několik týdnů, pak přišel první zlom, od kterého papoušek začal být docela přítulný. Ale po celou dobu jeho života se "ochočoval" čím dál víc. Například od jisté doby mi večer vždy vlezl za tričko a tam byl schopen být i několik desítek minut, dokázal mi stát na rameni když jsem si fénoval hlavu, vlezl do dlaně apod.
6) Navázání na jediného "pána": ano, v rodině měl suverénně nejraději mně, ale ostatní si s citlivým přístupem taky dokázali získat jeho náklonnost. Pokud ale měl na výběr, byl většinou u mne. Cizinci si jej dokázali alespoň na chvíli vzít na prst po cca půl hodině klidného přístupu. Na některé (naposledy instalatér) ale přiletěl i sám. Svoje lidi pozná, když ho hlídal táta a my se vraceli z dovolené, bylo vidět, že mě vítá.
7) Společenskost: papoušíček je velmi společenský. Není to ale žádný šoumen, který se ve společnosti předvádí. Je rád, když je někdo doma a může si mu sednout na rameno nebo někde poblíž. Určitě ale nesnáší takové to pronásledování třeba malými dětmi. To prchá a je v silné nepohodě. Je dobré na něj netlačit, někdy je trošku jako kočka, přijde si, když chce a jinak má rád svůj klid. K cizím lidem je nedůvěřivý a nějaký čas to trvá, než je přijme.
8) Choroby: nebyly.
9) Soužití s dalšími zvířaty: zkušenost máme jen s morčetem. První cca 2 roky si klece s morčetem vůbec nevšímal, pak na ni začal lítat a postupně to dospělo do stadia, kdy šmejdil po dně klece a zobal morčeti zrní. Bylo vidět, že je rád, že má kamoše. Morčeti to bylo pravděpodobně šumák. Jednou byl u nás na návštěvě pes, který si chtěl s papouškem hrát a pořád ho pronásledoval, papoušek se ho k smrti bál.
10) Hračky: tady se asi liším od převažujícího názoru, že by měl mít v kleci nebo jinde hračky a že by se měly obměňovat. Myslím, že v kleci stačí bidýlka, krmítko a pítko, houpačka a možná malé zrcátko. Podle mě si s ničím vyloženě nehraje, nehledě na to, že velmi nelibě vnímá jakoukoliv významnější změnu v kleci a když tam něco přidáte, do klece se mu nechce. Je-li puštěný, zábavu si najde i bez hraček, ale spíš stejně někde sedí.
11) Ničení věcí a nepořádek: vybavení klece prakticky neničil, trošku jen oklovával bidýlka. V bytě si našel několik málo míst, která ohlodal (systematicky ohlodával dřevěné zrcadlo, ostatní místa spíš jednorázově, bez významnějších škod). Je to ptáček, takže S*RE VŠUDE A FURT. Podle mého s tím nejde nic moc dělat (neustále posraná ramena, podlaha, koberec a další místa). Taky si rád čistil zobák po jídle o rukávy nebo ramena triček, některá tak po čase byla plná malých dírek. Pokojové rostliny jsou mimo jeho dosah na parapetu za záclonou, výjimečně měl tendenci ohlodávat řezané kytky ve váze. Bylo taky potřeba naučit se PŘIKRÝVAT VOLNĚ POLOŽENÉ JÍDLO, jinak šel ochutnat. Mimochodem, když jí, spíš to vypadá, že jídla přibývá (drobky), než že by mizelo v něm.
12) Strava: tady to asi schytám. Náš papoušek kromě vody, směsi zrní a klásku prosa, které měl vždy v kleci, baštil s námi to co my. Při všech jídlech, která jsme doma absolvovali. Žral různé věci. Rohlík, chleba, šunku, zeleninu vytaženou z polívky, těstoviny, vařenou bramboru, někdy i sladké pečivo, semínka z melounu. Rád ohlodával kosti z kuřete, ožíral salát ve sladkokyselém nálevu. Zapíjel vodou, čajem, minerálkou, někdy i mlíkem. Ze "zdravějších" věcí měl rád jahody, z banánu měl radši šlupku než vnitřek, u mandarinek a pomerančů spíš žral takovou tu bílou vlákninu. Jak moc mu to zkrátilo život nevím, občas měl pravda trochu průjem, který ale velmi rychle přešel.
13) Negativní stránky povahy papoušíčka: občas se projevilo (asi) teritoriální chování, kdy si například nalítl na předložku v kuchyni, vztekle po ní pobíhal a snažil se ji asi bránit. Taky do klece si nechal šahat nerad (když v ní byl). V určitých obdobích svého života měl tendenci náhle nalítávat zezadu na členy rodiny (na mě nejméně, ale taky se přihodilo), klovnout je docela silně za krk a zase uletět. Nevíme proč, buď to byla puberta, nebo to nějak souviselo s jarem. Jinak ale mimo to nalétávání byl v podstatě pořád kamarád jako obvykle. Ojediněle taky neměl rád některé činnosti a dával to najevo náznakem útoku (třeba neměl rád, když se žena malovala). Občas trochu štípnul, když si ho člověk dlouho nevšímal. Jako další negativum bych vyzdvihl jeho zvyk chodit často po zemi (až od několika let věku, zamlada to nedělal). Člověk musel pořád dávat pozor, aby ho někde nezašlápl (a jak bylo řečeno, nakonec se tak stalo). Nicméně pozitiva SILNĚ převažují.
14) Ostatní:
a) nesouhlasím s obecným názorem, že ptáčci si pamatují hrubé chování. Když opravdu hnusně klovl, dal jsem mu to velmi výrazně "sežrat" a ohnal jsem se po něm tak, že když jsem ho trefil, odletěl tak tři metry do strany. Byl totálně splachovací a za pět minut začal opět "dolejzat". Nicméně nechci vzbudit dojem, že se něco takového dělo třeba denně, stávalo se to výjimečně. Mnohem víc by mu ale vadilo, kdyby si ho nikdo dlouhodobě nevšímal.
b) Přestože máme papouška odmala v kuchyni, kde se občas vaří a smaží (a zřejmě i na teflonu), nikdy nevypadal, že by tím jakkoliv trpěl. Z toho bych ale nechtěl dělat nějaké závěry.
c) Spát v místnosti, kde je papoušek s klecí, lze docela dobře přes noc. Pokud si ráno rádi přispíte, nenechá vás papoušek spát o moc déle, než do rozbřesku. Pak na vás píská a i když to není hlasité, spát se u toho nedá. ani jeho puštění z klece už moc nevyřeší, bude chtít za Vámi. Pokud Vás bude slyšet třeba ve vedlejší místnosti, že se převalujete ze spaní, bude pískat taky. Slyší docela dobře, vítá, už když někdo přijde domů, i když je to za zavřenými a docela dobře izolovanými dveřmi.
d) Je dobré si uvědomit, že papoušíček je miniaturní prďola a že když na Vás pouští občas hrůzu, nemusíte se bát. I on, přestože je na svou velikost až šíleně statečný, si rozmyslí opravdu zaútočit na člověka, který mu dává jasně najevo, že je větší a že se ho nebojí.
Nezlobte se na mě a ani vás nechci nijak urazit ale aby rozdával rady člověk který si zašlápne nebo nechá zašlápnout papouška je vcelku úsměvné 😂
XXX.XXX.124.4
No vidíte, třeba i to, že papouška je možno i při docela slušné opatrnosti zašlápnout je věc, kterou si jen tak někde nepřečtete....
XXX.XXX.124.4
Jo, a je pravda, že v článku mám, věci, které vypadají jako rada, to jsem nevychytal, radit rozhodně nechci, chci jen přiblížit, jak vypadá soužití chovatele amatéra s papoušíčkem.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nezlobte se na mě a ani vás nechci nijak urazit ale aby rozdával rady člověk který si zašlápne nebo nechá zašlápnout papouška je vcelku úsměvné 😂
Nebuďte tak přísný - ano, je škoda života papouška kvůli tak zbytečné banalitě, jako je nedostatek pozornosti, ale v tom, co benoa napsal, jsou i každodenní pozitivní praktické zkušenosti, které možná sice vůbec neocení dlouholetí vážení chovatelé, ale mazličkáři ano.
A i ti sem chodí, i když si nad nimi mnohý ze skutečných chovatelů zde občas veřejně uplivne.
Ale proč nemít papouška/papoušky pro radost jen tak, aniž by člověk choval?
Mě se shrnutí benoa spíše líbí, naopak jsem se zasmála nad některými postřehy.
Třeba to chození po zemi - to se málokde zdůrazňuje
Dnes jeden z našich ptáků v rámci ranního proletu vyrazil pěšky do koupelny (chodí tam občas poležet si v koši s prádlem, takže nic neobvyklého), ale po čtvrt hodině mé návštěvy v koupelně jsem zjistila, že v koši není. Zpět přes předsíň neprošel ani neletěl. Chvilka napětí - válel se nasunutý do bílé ponožky na zemi vedle pračky. Byl zticha a ani nepípl - nikoliv stresem, do ponožek leze rád, pokud někde nějakou najde, stejně jako má rád čerstvě vyprané prádlo, čerstvě povlečené postele a tak...
Jasně, ptáci mají čerstvé větve k okusu, zeleninu, ovoce, pomyšlení, ale že mají taky rádi čisté prádlo i prádlo před vypráním (ty ponožky taky klidně i použité), to se moc nedočtete....
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nebuďte tak přísný - ano, je škoda života papouška kvůli tak zbytečné banalitě, jako je nedostatek pozornosti, ale v tom, co benoa napsal, jsou i každodenní pozitivní praktické zkušenosti, které možná sice vůbec neocení dlouholetí vážení chovatelé, ale mazličkáři ano.
A i ti sem chodí, i když si nad nimi mnohý ze skutečných chovatelů zde občas veřejně uplivne.
Ale proč nemít papouška/papoušky pro radost jen tak, aniž by člověk choval?
Mě se shrnutí benoa spíše líbí, naopak jsem se zasmála nad některými postřehy.
Třeba to chození po zemi - to se málokde zdůrazňuje
Dnes jeden z našich ptáků v rámci ranního proletu vyrazil pěšky do koupelny (chodí tam občas poležet si v koši s prádlem, takže nic neobvyklého), ale po čtvrt hodině mé návštěvy v koupelně jsem zjistila, že v koši není. Zpět přes předsíň neprošel ani neletěl. Chvilka napětí - válel se nasunutý do bílé ponožky na zemi vedle pračky. Byl zticha a ani nepípl - nikoliv stresem, do ponožek leze rád, pokud někde nějakou najde, stejně jako má rád čerstvě vyprané prádlo, čerstvě povlečené postele a tak...
Jasně, ptáci mají čerstvé větve k okusu, zeleninu, ovoce, pomyšlení, ale že mají taky rádi čisté prádlo i prádlo před vypráním (ty ponožky taky klidně i použité), to se moc nedočtete....
Ale vždyť já nejsem vůbec přísný právě že naopak zadavatel mě svým příspěvkem vcelku pobavil 😉 a rady případně postřehy které uvádí jistě spousta mazličkářu ocení 😉
XXX.XXX.181.33
Je to pěkně napsané, mě nejvíce potěšila zmínka, že to není papoušek ručně dokrmený. Z to děkuju. Co se týče potravy, tak tam nevidím nějaké hrozné faux paux, naši občas mají podobné chutě, maso milují. Pouze nesouhlasím s tím teflonem, ono když se smaží, to riziko není tak velké, ale může se stát, že položíte pánvičku na sporák, zapomenete dát třeba olej a je vymalováno. A ta nešťastná věc, no je to špatné, ale stane se. Mně se dvakrát stalo, že jsem prodala pyruru a za rok přišli ti samí lidé, že jdou pro další, protože tu první zalehli, když s nimi spala v posteli.