XXX.XXX.172.5
XXX.XXX.6.154
V poslední době se začalo dost diskutovat o rosele adelaidské a o křížencích.
Jenže ono je to asi všechno mnohem složitější, než jak se zdá.
Proto mi dovolte, abych se napsal takové delší pojednání na téma rosela adelaidská...
Články či pojednání o druzích a nižších taxonech zpravidla vždy začínají nebo by měli začínat popisem druhu či jiného taxonu. Má to své praktické důvody, neboť na základě popisu a typických znaků lze rozlišovat jednotlivé taxony (poddruhy, variety, apod.). Zde ale popis druhu vynechám, a to zcela záměrně. Rosela adelaidská je totiž v mnoha směrech problematický druh. Spíše bych měl říci taxon, protože systematické zařazení Platycercus adelaidae není ani v dnešní době jednoznačné. Lze ale udělat obecný popis, samozřejmě ale musíme mít na mysli přirozenou variabilitu. A ta je u rosely adelaidské bohužel obrovská.
„Typická“ rosela adelaidská má hlavu a spodinu těla zpravidla více či méně oranžovou, líce a ohbí křídel modrofialové (zpravidla světlejší než u rosely penant), mnohdy doběla. Ocas také modrý, špičky rýdovacích per bílé, směrem k vnitrnímu okraji přechází ocasní pera do tmavě zelené. Zbytek těla žlutooranžový až žlutý, pera na zádech černá se žlutooranžovými až žlutými lemy s možným modrozeleným přelivem.
V obecném popisu píši často „zpravidla“, neboť rosela adelaidská je, jak jsem již jednou napsal, nesmírně variabilní – od žlutých ptáků s minimálními oranžovými znaky po téměř zcela červené ptáky s minimem barvy žluté.
S problematikou popisu a variability velice úzce souvisí problematika rozšíření. Pokud se bavíme o taxonech, ani jejich rozšíření nesmíme opomenout. Právě také na základě rozšíření rosely adelaidské lze pak uvažovat o jejím systematickém zařazení.
Ve starší literatuře je rosela adelaidská společně s roselou slámožlutou zařazená jako poddruhy rosely penantovy, mnohdy je také označována za křížence rosely penantovy a rosely slámožluté. V dnešní systematice jsou rosela adelaidská a rosela slámožlutá samostatné druhy. Nicméně neshody ohledně systematického zařazení a rozšíření těchto rosel panují i dnes…
Při pročítání současné odborné literatury jsem zjistil, že se dokonce jednotlivé prameny co do rozšíření druhů velice liší! Na jedné mapě je oblast výskytu rosely žlutobřiché jinde, než na mapě z jiného zdroje. Na první mapě je také výskyt rosely adelaidské rozdělen na dva oddělené areály, zatímco na mapě druhé je areál výskytu rosely adelaidské souvislý a protíná ho areál rosely slámožluté.
Dnes u rosely adelaidské rozlišujeme dva poddruhy, a to bez ohledu na rozdělení nebo souvislost areálu jejich rozšíření:
1) platycercus adelaidae adelaidae = nominátní poddruh, (od Mt. Lofty po poloostrov Fleurieu) = jižní oblast výskytu, ptáci jsou oranžovožlutí až červenooranžoví.
Podle knihy o roselách R. pringla se na poloostrově Fleurieu jižně od Adelaide také vyskytují rosely adelaidské, které jsou téměř k nerozeznání od rosely penant. Jsou ale přiřazováni k populaci rosel adelaidských. Od typických rosel penantových se odlišují světlejší červenou barvou těla, světlejší modrou barvou na lících, křídlech (přechází až doběla) a především ocase, kde špičky ocasních per jsou bílé. Mimo to také mají černá pera na zádech řidší a lemovány červeně s modrozeleným přelivem. Někdy bývají tyto rosely označovány jako poddruh Platycercus adelaidae fleurieuensis.
2) platycercus adelaidae subadelaidae (jižní Flinders Range, Gawler a Barossa Valley – Jižní Austrálie) = severní oblast výskytu, ptáci jsou převážně žlutí s minimem oranžového zbarvení.
Nicméně toto rozdělení poddruhů má ale háček. Oba poddruhy se v přírodě ve skutečnosti prolínají a nejsou od sebe oddělené. Navíc si lze při studiu rozšíření všimnout, že jižní a červenější poddruh se blíží výskytu rosely penant a severní, žlutý poddruh se prolíná s roselou slámožlutou. Vypadá to tedy, jako by se každý z poddruhů přibližoval svému nejbližšímu sousednímu druhu.
Je tedy otázkou, jestli vůbec u rosely adelaidské nějaké poddruhy rozlišovat a navíc jestli jí zařazovat jako samostatný druh. Kříženec rosely slámožluté a rosely penantovy to asi určitě není, protože má právě v přírodě svůj trvalý areál výskytu a trvalou podobu, i když s velikou variabilitou. Kříženec by se v přírodě asi takhle neudržel.
Když se nad tím zamyslíme, vyvstává poměrně mnoho otázek, hlavně co se týče určování kříženců, a tím pádem i čistoty při té velké variabilitě "druhu" rosely adelaidské.
Zajímavé je, že jsem nedávno někde četl, že rosela adelaidská je průkazně kříženec. Jiné prameny tvrdí, že nikoliv. Ale proč někdo nenechá udělat testy DNA, když už dnes máme takovou možnost???
Jak vidíte, je to dost velké téma k diskusi....
Honza