Zdravím všechny! Stojím před nelehkým rozhodnutím, ráda bych znala názory chovatelů papoušků. Mám v malém bytě dva korelí samce, přišla jsem k nim postupně a náhodou, oba uletěli svým předchozím majitelům a já se jich ujala. Jejich majitele se mi nepodařilo vypátrat. Mám dvě malé děti, mladší rok a půl stará dcerka k papouškům velice přilnula, přítomnost ptáků jí zjevně svědčí. Prach, peří, nepořádek, nic z toho jí na zdraví neohrozilo. Mě nyní však jde o blaho těch dvou ptáků, často býváme z domu pryč i několik dní. Dokud byl korelák jeden, dávali jsme ho i s klecí k sousedům, ale nyní jsou dva a je to horší. Zkrátka víc "nadělají" a na sousedy se už nemůžu tolik spoléhat. Papouškům se nemůžu věnovat, tak jak by potřebovali. Potřebují denně létat, mazlit se, pátrat po bytě, když nejsme doma, nejde to a jsou nešťastní. Našla jsem paní, která by si je vzala k sobě, má korelí samice a voliéru, paní neznám, ještě jsem u ní nebyla, ale myslím, že by se o ně postarala výborně. Je mi ale trochu smutno, protože tu bez papouchů bude prázdno. Ač je to těžké, myslím, že jiná cesta není. Kvůli malé dcerce, která je od malička do zvířat blázen, bych ráda do budoucna nějakého papouška nebo exota pořídila. Existuje nějaký papoušek či jiné opeřené stvoření, které by uvedené podmínky snášelo lépe?
Děkuji
nikolas
XXX.XXX.204.8
Bohužel žádnému ochočenému papouškovi nebude svědčit když bude několik dní zavřený v kleci. Takový papoušek prostě vyžaduje společnost člověka a vy se s tím budete muset smířit a zatím si žádného nepořizovat.
No tak souhlasím s předchozí odpovědí, ale to létání se dá zařídit. Například já mám kromě chovných párů doma 2 anduláky, kteří mají hendikep který se na chov nehodí, ale to je jedno. Udělal sem pár bezpečnostních úprav a teď je nechávám s klidným vědomím létat po pokoji samotné. Když máte dva samce tak to není taková hrůza jako kdyby byl jeden. Když jsou dva tak vás berou jako člena hejna, ovšem bližší mu je jeho společník v kleci. Bohužel jinak vám neumím poradit pro lidi kteří nemají denně aspoň 2-3 hodinky čas tak bych doporučil možná tak křečka nebo jiného hlodavce :)
Díky za názor, ten nápad s volným létáním v bytě se mi líbí. Za nějaký čas bych to tak udělala. Uvažuji o papouškovi senegalském, chtěla bych ale dva ptáky. Já sama jsem jako malá měla 7 let agapornise škraboškového - velkého kamaráda. . Těchto 7 let mě doživotně "poznamenalo". Ráda bych tuhle radost dopřála i holkám, ale už nechci samotného ptáka. Pamatuji si, že se agapornis sám nudil a to jsem se mu tenkrát věnovala maximálně a klec měl otevřenou stále. Dlouho jsem pak žádného papouška nechtěla právě proto, nechtěla jsem se dívat, jak se sám trápí. Je to takové dilema...
petastastna
napsal(a):
Dobrý den, před dvěma dny sem si pořídila k mému korelákovi samičku, myslíte že když bude mít společnost že už se se mnou nebude tolik kamarádit? to bych nerada....
No tak můžou nastat 2 situace: 1) Samička od něho odkouká a bude vás mít taky ráda a nebo za 2) korelák ztratí zájem o vás a bude si všímat samičky. Většinou se stane že ztratí zájem, ale stále si vás budou všímat obě korely budou k vám lítat atd, ale už to určitě nebude jako dřív, kdy jste pro něho byla "partnerkou"
petastastna
napsal(a):
Dobrý den, před dvěma dny sem si pořídila k mému korelákovi samičku, myslíte že když bude mít společnost že už se se mnou nebude tolik kamarádit? to bych nerada....
Náhodou jsme přišli k samičce korely, 3 týdny s námi vařila, atd. (prostě jsme se celý den střídali, kdo jí bude mít na rameně, mazlit jí, atd.). Jsme ale názoru, že ve dvou se to lépe táhne a bylo fakt až divné, jak se chtěla korela mazlit s člověkem. Pořídili jsme ji tedy za 3 týdny samce, dali do venkovní voliéry nejdříve samce a pak i ji a jak k němu dolétla, přetrhala vazby na nás. Když jsem ji navečer chtěla chytit a dát za zástěnu, aby nenastydla, tak hysterčila - tj. lítala po celé voliéře a snažila se mě i kousnout jen, abych ji nevzala od samce.
Teď nás normálně ignoruje a pořád sedává s ním, opečovávají se navzájem a už dokonce navštívila i budku. :) Sluší jim to spolu a hlavně, jsou šťastní.
Před tím se od ní člověk nesměl vzdálit, jinak křičela a nejedla. Měla pořád otevřenou klec, misku s jídlem v kleci a na stole, ale jak člověk odskočil bez ní, tak ječela a odmítala jíst. Jednou jsme museli dopoledne odjet, hnedka jak nás uslyšela ve dveřích začala křičet a když jsem ji vyndala z klece, tak se začala doslova rvát jídlem. Prostě se bez nás ani nenajedla.