Neregistrovaný uživatel
Chtěla bych se zeptat, jak nejlépe sbližovat dospělé rozely penantovy. Na podzim jsem na zahradě odchytila dospělou rozelu penantovu, jejíž majitele se mi nepodařilo vypátrat a teď po zimě u nás v pokoji ji plánuji darovat známým, kteří chovají 2 rozely penantovy ve své velké venkovní voliéře.
Nevím, jakého pohlaví je naše rozela (ale sázím spíš na samce, viděla jsem teď na burze v Týništi jinou rozelu a zdála se mi menší, obzvlášť hlava a zobák než ta naše) a taky nevím, jakého pohlaví jsou dvě rozely známých. Oni si roky mysleli, že mají pár, ale rozely se jim nemnoží, takže to pár asi nebude. Je velká pravděpodobnost, že by se tyhle 3 dospělé rozely nesnesly, kdyby se např. jednalo o 3 samce nebo naopak 3 samice? Nebo naopak hrozí, že se rozely mého známého "rozhádají" kvůli naší rozele nebo naopak se dá očekávat, že všechny 3 rozely, ať jsou jakéhokoli pohlaví se snesou v jedné velké venkovní voliéře bez problémů? Z toho mám totiž velký strach, rozelu jsem si zamilovala (a stále ještě hledám způsob jak si ji ponechat) a děsí mě představa, že by jí ty dvě cizí rozely mohly ublížit.
Myslíte, že máme naši rozelu rovnou vypustit do voliéry a jen sledovat, zda se neporvou? Nebo máme udělat nějaká opatření? S přesunem rozely jsem počkala kvůli mrazům, protože jsem měla strach, že by ty cizí rozely na noc nepustily tu naši do svého úkrytu v přístavku a že by mohla dostat z mrazu teplotní šok, když teď žije v pokoji při 20°, ale teď má být o víkendu tepleji, tak asi zkusíme... Když se seznámení na 1. pokus nevydaří, máme to zkoušet dál třeba druhý den a doufat, že ji nakonec do voliéry přijmou nebo je to po prvním pokusu ztraceno?
A ještě bych měla dotaz ohledně pevných základů voliéry: stále zvažuju, zda si raději "naši" rozelu nenechat a nepořídit k ní mládě, ale to bych si musela od těch známých vypůjčit jejich volnou velkou voliéru asi na dvě léta (pokud by mi ji vůbec půjčili), než budeme moci zbudovat vlastní voliéru vedoucí do kůlny (v zimě kvůli mrazu) asi za 2 roky. Když bychom si vypůjčili jejich voliéru, je možné v ní rozely chovat i bez betonových základů, které zatím nechceme trvale kopat?
Za rady předem děkuji.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtěla bych se zeptat, jak nejlépe sbližovat dospělé rozely penantovy. Na podzim jsem na zahradě odchytila dospělou rozelu penantovu, jejíž majitele se mi nepodařilo vypátrat a teď po zimě u nás v pokoji ji plánuji darovat známým, kteří chovají 2 rozely penantovy ve své velké venkovní voliéře.
Nevím, jakého pohlaví je naše rozela (ale sázím spíš na samce, viděla jsem teď na burze v Týništi jinou rozelu a zdála se mi menší, obzvlášť hlava a zobák než ta naše) a taky nevím, jakého pohlaví jsou dvě rozely známých. Oni si roky mysleli, že mají pár, ale rozely se jim nemnoží, takže to pár asi nebude. Je velká pravděpodobnost, že by se tyhle 3 dospělé rozely nesnesly, kdyby se např. jednalo o 3 samce nebo naopak 3 samice? Nebo naopak hrozí, že se rozely mého známého "rozhádají" kvůli naší rozele nebo naopak se dá očekávat, že všechny 3 rozely, ať jsou jakéhokoli pohlaví se snesou v jedné velké venkovní voliéře bez problémů? Z toho mám totiž velký strach, rozelu jsem si zamilovala (a stále ještě hledám způsob jak si ji ponechat) a děsí mě představa, že by jí ty dvě cizí rozely mohly ublížit.
Myslíte, že máme naši rozelu rovnou vypustit do voliéry a jen sledovat, zda se neporvou? Nebo máme udělat nějaká opatření? S přesunem rozely jsem počkala kvůli mrazům, protože jsem měla strach, že by ty cizí rozely na noc nepustily tu naši do svého úkrytu v přístavku a že by mohla dostat z mrazu teplotní šok, když teď žije v pokoji při 20°, ale teď má být o víkendu tepleji, tak asi zkusíme... Když se seznámení na 1. pokus nevydaří, máme to zkoušet dál třeba druhý den a doufat, že ji nakonec do voliéry přijmou nebo je to po prvním pokusu ztraceno?
A ještě bych měla dotaz ohledně pevných základů voliéry: stále zvažuju, zda si raději "naši" rozelu nenechat a nepořídit k ní mládě, ale to bych si musela od těch známých vypůjčit jejich volnou velkou voliéru asi na dvě léta (pokud by mi ji vůbec půjčili), než budeme moci zbudovat vlastní voliéru vedoucí do kůlny (v zimě kvůli mrazu) asi za 2 roky. Když bychom si vypůjčili jejich voliéru, je možné v ní rozely chovat i bez betonových základů, které zatím nechceme trvale kopat?
Za rady předem děkuji.
Rozela penantova je ptak, ktery relativne velmi agresivne brani svoje teritorium, proto riziko napadani a zraneni je velke. Samci jsou samozrejme utocnejsi, ale i samice se mohou navzajem zranit. Proto bych Vam nedoporucoval pridavat Vasi rozelu k dalsim dvema rozelam. Radeji bych si ( nejlepe u zkuseneho chovatele) zjistil pohlavi Vasi rozely a koupil pro ni partnera. Chov techto nadhernych rozel neni obtizny a zvladne to i zacatecnik.
U voliery bez dostatecne hlubokych zakladu je velke riziko podhrabani skodne a hlodavcu. Lepe by bylo volieru postavit na nejakou pevnou podlozku (napr. tabuli silnejsiho plechu apod.) a zajistit.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Rozela penantova je ptak, ktery relativne velmi agresivne brani svoje teritorium, proto riziko napadani a zraneni je velke. Samci jsou samozrejme utocnejsi, ale i samice se mohou navzajem zranit. Proto bych Vam nedoporucoval pridavat Vasi rozelu k dalsim dvema rozelam. Radeji bych si ( nejlepe u zkuseneho chovatele) zjistil pohlavi Vasi rozely a koupil pro ni partnera. Chov techto nadhernych rozel neni obtizny a zvladne to i zacatecnik.
U voliery bez dostatecne hlubokych zakladu je velke riziko podhrabani skodne a hlodavcu. Lepe by bylo volieru postavit na nejakou pevnou podlozku (napr. tabuli silnejsiho plechu apod.) a zajistit.
Děkuji Vám za odpověď, ačkoli přišla až po "akci", v sobotu jsme totiž rozelu přemístili. Naštěstí to dopadlo dobře, poradil nám dlouholetý chovatel, který pohlaví všech 3 rozel poznal. Naše rozela je samice skoro 4 roky stará a jejich 2 rozely jsou samci. Ti spolu doteď několik let žili, ačkoli počátek jejich soužití byl dost dramatický (jejich chovatel si myslel, že to je párek). Seznámení probíhalo tak, že po počátečním okukování přes klec (a nadšeném vzájemném povykování) jsme vypustili naši rozelu do voliéry ke dvěma samcům. Zpočátku se několik hodin nic moc nedělo, vzájemně se klidně seznamovali, tak jsme na chvíli odjeli a ponechali dozor na majitelích voliéry, ale za pár hodin jsme se vrátili zrovna ve chvíli, kdy majitelé voliéry odchytávali jednoho samce. Nakonec se totiž utvořil pár z naší samice a jednoho ze samců a druhý samec je začal napadat, nejprve se kloval jen se samcem, pak i se samicí, tak museli zakročit a nezadaného samce z voliéry odebrat. Dostane teď voliéru vlastní a do ní snad vlastní samici.
Jsem ráda, že to takhle dopadlo, ačkoli nejradši bych si naši ochočenou rozelku opravdu nechala sama. Bohužel sami dokončujeme stavbu domu, a tak teď vlastní voliéru stavět nemůžeme, ale doufáme, že asi za 2 roky bychom už mohli. Tihle nádherní ptáci mi opravdu učarovali (naše samice začala v teple pokoje pelichat už před 2 měsíci, tak teď vypadala oproti nádherně opeřeným samcům žijícím venku jak opelichaná slepice 
), a tak doufám, že naše samička bude mít s novým partnerem potomky, které bychom si později vzali k nám.
Každopádně si myslím, že naší osud naší odchycené rozelky dopadl dobře, je venku jako když žila volně v přírodě loňské léto a zároveň má možnost mít potomstvo.
