Neregistrovaný uživatel

Žádám o nějakou radu k tomuto problému, předem děkuji. Koupil jsem ručně dokrmené mládě papouška senegalského, který šel na ruku a nebyl vůbec agresivní. Tomuto senegalci jsem následně pořídíl velkou pokojovou voliéru a tím začal můj problém. Stal se z něho agresivní jedinec, který při každém přiblížení člověka bezhlavě útočí a bolestivě štípe. A to se mu každý den věnuji, mluvím s ním, atd.. Mám ho přemístit do málé klece, když z něj chci mít ochočeného papouška????
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Žádám o nějakou radu k tomuto problému, předem děkuji. Koupil jsem ručně dokrmené mládě papouška senegalského, který šel na ruku a nebyl vůbec agresivní. Tomuto senegalci jsem následně pořídíl velkou pokojovou voliéru a tím začal můj problém. Stal se z něho agresivní jedinec, který při každém přiblížení člověka bezhlavě útočí a bolestivě štípe. A to se mu každý den věnuji, mluvím s ním, atd.. Mám ho přemístit do málé klece, když z něj chci mít ochočeného papouška????
To není velikostí klece, to je stářím. Z vašeho "miminka" se stává "pubertální klacek", který si hodlá vydobýt co nejlepší postavení v "hejnu". Toto "kritické období" pár týdnů (občas i měsíců) potrvá a Vám nezbývá, než ho vydržet. Což ovšem neznamená, že si musíte od toho klacka nechat všechno líbit. Právě naopak! Za každé projevy agrese (kdy papoušek zkouší dát najevo svou "nadřazenost"), ho musíte "potrestat". Samozřejmě tak, aby tomu papoušek rozumněl. Jste-li papouškovým "hlavním páníčkem" (a ne jen "řadovým členem rodiny"), často stačí po takové agresi jen pacholka chvíli ostentativně ignorovat a čekat, až sám "přileze odprosit". Jinak je třeba při kousnutí nehnout ani brvou (žádné bolestivé "jauvajs!"), říci mu rázné a hněvivé "NE!" (papoušek to brzy pochopí) a případně rázně a nebojásně (leč šetrně) odstrčit jeho zobák. Prostě mu dát neškodnou (!!!) "ťafku". Pouštíte-li ho ven, zavřete na chvíli provinilce do klece. Taky si ho nenechte sedat na hlavu a vůbec všude tam, kde může mít pocit, že je (doslova) nad vámi. A hlavně se ho nebát (nebo to alespoň nedávat najevo). Vydržte těch pár týdnů jeho "puberty" a snažte se o výchovu ve stylu "přísného leč milujícího otce". Jedině tím získáte "slušně vychovaného" papouška, který si rád "vzpomene" na svou mláděcí přítulnost (která není ničím jiným než projevem oddané podřízenosti). V opačném pořípadě získáté drzého a nevychovaného klacka, jehož pozdější náprava bude sice možná, leč poněkud zdlouhavá. Nejen, stromek, ale i papošek se má ohýbati, dokud jest mlád...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
To není velikostí klece, to je stářím. Z vašeho "miminka" se stává "pubertální klacek", který si hodlá vydobýt co nejlepší postavení v "hejnu". Toto "kritické období" pár týdnů (občas i měsíců) potrvá a Vám nezbývá, než ho vydržet. Což ovšem neznamená, že si musíte od toho klacka nechat všechno líbit. Právě naopak! Za každé projevy agrese (kdy papoušek zkouší dát najevo svou "nadřazenost"), ho musíte "potrestat". Samozřejmě tak, aby tomu papoušek rozumněl. Jste-li papouškovým "hlavním páníčkem" (a ne jen "řadovým členem rodiny"), často stačí po takové agresi jen pacholka chvíli ostentativně ignorovat a čekat, až sám "přileze odprosit". Jinak je třeba při kousnutí nehnout ani brvou (žádné bolestivé "jauvajs!"), říci mu rázné a hněvivé "NE!" (papoušek to brzy pochopí) a případně rázně a nebojásně (leč šetrně) odstrčit jeho zobák. Prostě mu dát neškodnou (!!!) "ťafku". Pouštíte-li ho ven, zavřete na chvíli provinilce do klece. Taky si ho nenechte sedat na hlavu a vůbec všude tam, kde může mít pocit, že je (doslova) nad vámi. A hlavně se ho nebát (nebo to alespoň nedávat najevo). Vydržte těch pár týdnů jeho "puberty" a snažte se o výchovu ve stylu "přísného leč milujícího otce". Jedině tím získáte "slušně vychovaného" papouška, který si rád "vzpomene" na svou mláděcí přítulnost (která není ničím jiným než projevem oddané podřízenosti). V opačném pořípadě získáté drzého a nevychovaného klacka, jehož pozdější náprava bude sice možná, leč poněkud zdlouhavá. Nejen, stromek, ale i papošek se má ohýbati, dokud jest mlád...
Dobrý den, mohu říct, že máme podobný problém. Když jsem se o pubertě senegalského papouška dočetla, spíše jsem se tomu smála, protože jsem si říkala, že to vypadá mnohem hůř než u lidí. Ale jak to tak vypadá, tak už to dolehlo i na našeho senegalíka, který teď občas pěkně vřeští a naopak za chvilku je zase ten nejněžnější tvoreček, který se lísá.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, mohu říct, že máme podobný problém. Když jsem se o pubertě senegalského papouška dočetla, spíše jsem se tomu smála, protože jsem si říkala, že to vypadá mnohem hůř než u lidí. Ale jak to tak vypadá, tak už to dolehlo i na našeho senegalíka, který teď občas pěkně vřeští a naopak za chvilku je zase ten nejněžnější tvoreček, který se lísá.
O "pubertě" senegalců jsem četl vícekrát (na exota.cz i jinde). Docela by mě zajímalo, zda stejně intenzivní problém mají i chovatelé odrůstajících žaků nebo amazoňanů. Nebo že bychom měli nějaký obzvláště "vzpurný" a "klackovitý" druh?
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Žádám o nějakou radu k tomuto problému, předem děkuji. Koupil jsem ručně dokrmené mládě papouška senegalského, který šel na ruku a nebyl vůbec agresivní. Tomuto senegalci jsem následně pořídíl velkou pokojovou voliéru a tím začal můj problém. Stal se z něho agresivní jedinec, který při každém přiblížení člověka bezhlavě útočí a bolestivě štípe. A to se mu každý den věnuji, mluvím s ním, atd.. Mám ho přemístit do málé klece, když z něj chci mít ochočeného papouška????
Dobrý den, náš senegálec je zase hrozně urážlivej a žárlivej. Máme doma želvu
a jakmile jí jenom pohladíme, pozdravíme,
otočí se zády a nekomunikuje, taktéž se
stává když nedostane hned něco dobrýho,
když nás vidí něco pojídat, pak je úplně
vzteky bez sebe.
Nemáte někdo nějaké zkušenosti se žárlivostí
tohoto druhu, někde jsem četla, že tím jsou
pověstní.
děkuji a hezký den Ilona