Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.198.62
může mít provedená endoskopie vliv na omezení nebo úplnou zrtátu plodnosti u papouška?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.198.62
endoskopie je zjištění pohlaví
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.229.41
blbě udělaná jistě může
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.230.254
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
blbě udělaná jistě může
Blbě ji nejde udělat,na plodnost tam musí být úmysl poškodit varlata nebo vaječník. Endoskopie se není potřeba bát.. Šetrnější je ale DNA z peří nebo z krve.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.198.62
je zde několik článků, že DNA je dosti nepřesná, kolega ji dělal a jednou u stejného papouška vyšla 0,1 a podruhé 1,0, je i dle mého dražší
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.70.246
Endoskopii může veterinář zvorat zrovna tak, jako operaci nebo podání banální narkozy (např. psovi) před uspáním na rentgen. Záleží jak hodně svému veterinářovi věříte. Závěr si domyslete i posuďte sami.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.189.251
Víte, DNA má jednu nevýhodu, a tou je permanentní riziko možné kontaminace, nejen ze strany člověka.
Tvrzení, že test DNA je ve smyslu určení pohlaví nepřesná metoda, je zavádějící a ve své podstatě to není pravda. Není dost dobře možné aby měl materiál z jednoho jedince jednou tu a pak onu chromozomální sadu (pokud samozřejmě pokud nejde o chimérizmus, mozaiku nebo jinou aberaci jedince). S materiálem se musí zacházet dobře a doslova jako s nějdražší věcí na světě. Takže pro odběr DNA by měly být samozřejmostí jednorázové rukavice, rouška, něco s dlouhými rukávy (tím vším se vyloučí kontaminace ze strany člověka, který má navíc jinou podstatu určení pohlaví než ptáci), a odběr je nejlepší dělat v místnosti kde nehrozí kontaminace od dalších ptáků. Nemusím asi říkat že sterilní popř. jednorázové nástroje k odběru materiálu pro zpracování DNA jsou samozřejmostí.
Otázkou pak je jak s materiálem zachází při zpracování. Pakliže se někde během výše popsaných "kroků" a nutností stane pochybení, nemůžete se divit že jednou jsou výsledky takové a potom makové.
Připomíná mi to případ, kdy se v Anglii u mnoha kriminálních případů objevovala stále stejná DNA ženy, ať už šlo o vloupačky nebo vraždy. No a pak se zjistilo, že všichni honili neexistujícího fantoma, protože žena pracující v továrně na nástroje k odběru DNA měla rýmu a tak na ně permanentně kýchala...
Pokud tedy dochází k takovýmto chybám jak ve veterinární genetice, tak v klinické a forenzní, nemůžeme se divit, že tvrzení o nespolehlivosti testů DNA a jejich ošemetnosti je pravdivé...