Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.23
Chtěl bych se někoho z vás zeptat, jaké druhy ptactva jsou váší takzvanou srdeční záležitostí a proč vás to tak chytlo? Za sebe musím říct, že jsem v životě choval už lecos a snad jako každý jsem začínal s andulkama. Asi v 8 letech jsem od jednoho staršího chovatele dostal párek andulek a byl jsem v ten moment odsouzený asi k celoživotnímu chovatelství. Z jednoho páru andul jsem za několik let měl zahrádku posetu několika voliérami. Nutno říci, že zvláště díky mému otci, který ačkoliv byl dost zaměstnán byl také do tohoto koníčku mnou vtažený a pomohl mi zbudovat menší chovatelské zařízení. Pak už to šlo ráz na ráz. Papoušci senegalští, alexandři vousatí, agapornisové a také nějaká droboť. Myslím, že ale pozdější chov rozel a jejich mutací udělal z tohoto chovu vášeň. Hraní si z mutací jakéhokoliv druhu papouška je v chovech, takzvaným kořením. Dává chovatelství grády. Chovám samozřejmě také druhy ptáků v přírodních barvách, což je myslím základem každého chovu ale jak se říká, práce z mutacemi je tak trochu věda. Můj otec bohužel už dávno nežije ale věřte mi, že to byla pro mne a určitě i pro něho ohromná věc, která nás strašně spojila a dala dohromady. Přál bych každému s rodičů a i jejich dětem aby si tak rozumněli naprosto po všech stránkách, tak jako nás chovatelství dalo dohromady. Myslím, že je to ohromná záliba která mnohé lidi dá dohromady a i z cizích lidí se tak mohou stát velcí přátelé kteří si mají vždy o čem popovídat. Chov papoušků už určitě zůstane navždy u mě velkým koněm a zdrojem poučení o přírodě. Určitě i vám to přinese nová přátelství a kamarády.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.189.244
Chov papoušků je jeden ze spůsobů jak zbavit mladé nudy a jak je přivést na normální cestu životem.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.104.43
Jenže musejí mít vztah k přírodě. Jestliže chová ptáky dědeček nebo tatínek ještě neznamená, že se kluk do ptáků zblázní. Většinou když se řekne uklidíme spolu voliéry, tak kluk jde radši k počítači nebo si zahrát fotbal. Je to něco podobného jako sbírat známky. Dnes mají mladí jiné možnosti než jsme měli my, tak je určitě nebude bavit běhat kolem voliér, když si můžou vyjet za přírodou třeba do Afriky. My jsme po většině seděli doma, tak co nám zbývalo hospoda nebo nějaký koníček. Dnes u těch ptáků zůstane jen ten, kdo nemá jiné možnosti než sedět doma, protože se o ty zvířata musí někdo postarat. A mít ptáky aby je uklízel a krmil dědeček není žádné terno. To se pak mladí na dovolené jen vytahujou jak mají plné voliéry, ale práci aby za ně dělal někdo jiný.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.168.40
Dobrý den, tak mě to chytlo cca v 6-7 letech.Už nevím přesně kdy, ale vím, že první andulka byla modrá žlutohlavá samička.Pak sem si přinesl od mojeho nynějšího kamaráda, se kterým mě seznámil taťka samečka.Taťka s dědou mi postavili volieru a už to šlo.Korely, Křepelky, Rosely, Kanáři, Zebřičky, Neofemy, Agapornisové, Zpěvaví....Nyní chovám ptáky čtrnáctým rokem a bez nich už si nedokážu život představit.V současné době má srdeční záležitost jsou Neofemy a hlavně Modrohlavé.Ve svém chovu mám samozřejmě Andulky, Korely které se snažím dělat v nějaké kvalitě neboť jsem členem ČKCHK , dále Zebřičky ,,červené,, řady, Křepelky Čínské straky, Holoubky diamantové- stříbrné, přírodní, mramorové, skořicové, Rosely Pestré rubino, Penanty přírodní, Papoušky Červenokřídlé, Amady Gouldové, Amadiny Diamantové, Pásovník dlouhoocasý a samozřejmě nakonec Neofemy Tyrkysové-přírodní, tmavozelené, olivy, citronové opaliny, zlatožluté RDP opaliny, Bourky-přírodní, lososové a Modrohlavé-přírodní, modré, pastelové, skořice, šedozelené, lutino, violety, šedomodré pastely.Ještě chci letos koupit Ozdobné a Modrokřídlé.Prostě je to koníček na celý život.Máte pravdu, že moc lidí v mém věku ptáky nechová.Radši se dou poflakovat ven a do hospody.Já mám vztah k přírodě, protože už od narození jezdím k dědovi a babičce na vesnici.Nyní se mi děda stará o andulky, korely a zebřičky.Docela ho to chytlo, tak jsem mu nějaké ptáky nechal ,, na hraní,,.Za to, že jsem u něj mohl rozjet snad dlouhou chvatelskou kariéru mu moc děkuju a děkuju i své rodině, neboť bez nich bych se asi chovatelem nikdy nestal.Přeji všem, ať je baví tenhle nádherný koníček stejně jako mě.Ať se daří Nashledanou
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.189.244
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, tak mě to chytlo cca v 6-7 letech.Už nevím přesně kdy, ale vím, že první andulka byla modrá žlutohlavá samička.Pak sem si přinesl od mojeho nynějšího kamaráda, se kterým mě seznámil taťka samečka.Taťka s dědou mi postavili volieru a už to šlo.Korely, Křepelky, Rosely, Kanáři, Zebřičky, Neofemy, Agapornisové, Zpěvaví....Nyní chovám ptáky čtrnáctým rokem a bez nich už si nedokážu život představit.V současné době má srdeční záležitost jsou Neofemy a hlavně Modrohlavé.Ve svém chovu mám samozřejmě Andulky, Korely které se snažím dělat v nějaké kvalitě neboť jsem členem ČKCHK , dále Zebřičky ,,červené,, řady, Křepelky Čínské straky, Holoubky diamantové- stříbrné, přírodní, mramorové, skořicové, Rosely Pestré rubino, Penanty přírodní, Papoušky Červenokřídlé, Amady Gouldové, Amadiny Diamantové, Pásovník dlouhoocasý a samozřejmě nakonec Neofemy Tyrkysové-přírodní, tmavozelené, olivy, citronové opaliny, zlatožluté RDP opaliny, Bourky-přírodní, lososové a Modrohlavé-přírodní, modré, pastelové, skořice, šedozelené, lutino, violety, šedomodré pastely.Ještě chci letos koupit Ozdobné a Modrokřídlé.Prostě je to koníček na celý život.Máte pravdu, že moc lidí v mém věku ptáky nechová.Radši se dou poflakovat ven a do hospody.Já mám vztah k přírodě, protože už od narození jezdím k dědovi a babičce na vesnici.Nyní se mi děda stará o andulky, korely a zebřičky.Docela ho to chytlo, tak jsem mu nějaké ptáky nechal ,, na hraní,,.Za to, že jsem u něj mohl rozjet snad dlouhou chvatelskou kariéru mu moc děkuju a děkuju i své rodině, neboť bez nich bych se asi chovatelem nikdy nestal.Přeji všem, ať je baví tenhle nádherný koníček stejně jako mě.Ať se daří Nashledanou
Pane klobouk před Vámi dolů. vy jste jedním ze skutečných chovatelů..Myslím že máte i k naší přírodě opravdu dobrý vztah. Pravdu má i přízpěvek který Ríká že každý to samozřejmně v sobě nemá.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.168.40
Dobrý den, děkuji za poklonu.Já samozřejmě nedělám jen jednu věc, to by mě asi nestačilo.Ještě k tomu rád od malička Rybařím a chci si udělat lovecký lístek a připojit se do cechu Hubertova, protože okamžiky a zážitky strávené v přírodě jsou opravdu nezapomenutelné.Bydlím na okraji malého města a jsem zato rád!Bydlet např. v Praze, tak bych se utrápil.Přeji všem hodně zdaru v chovatelství.Papy
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.23
Chtěl bych k tomuto tématu jenom podotknout, že je úplně skvělé když se tento koníček spojí například se zálibou ve fotografování. Nemyslím jen udělat fotku jakýmsi foťákem, jak třeba pták sedí na větvičce. Někdy jsou to třeba fotky které umisťují prodejci na izerci, ze kterých si člověk domýšlí co to asi tak je za ptáka. Myslím udělat fotky kvalitním fotoaparátem, třeba i digitálem. Na takové fotce je mnohem krásnější každý detajl barev a opeření. Myslím, že i fotograf nebo i případný kupující na inzerci se se zalíbením takového ptáka prohlédne a hned má větší šanci zavolat dotyčnému, jako zájemce o koupi. Zvláště v dnešní době kdy je celkem přebytek odchovů, je tento fakt dost důležitý. Důležité ovšem je dokázat si vybrat kvalitní foťák. Pak je to radost. Myslím, že i tato záliba se k chovatelskému koníčku velmi hodí. Mnohý časopis, by třeba i takové obrázky rád otiskl. V dnešní době počítačů a digitálů je to jedna s pěkných možností, které lze takto doplňovat s naším koníčkem.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.189.244
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtěl bych k tomuto tématu jenom podotknout, že je úplně skvělé když se tento koníček spojí například se zálibou ve fotografování. Nemyslím jen udělat fotku jakýmsi foťákem, jak třeba pták sedí na větvičce. Někdy jsou to třeba fotky které umisťují prodejci na izerci, ze kterých si člověk domýšlí co to asi tak je za ptáka. Myslím udělat fotky kvalitním fotoaparátem, třeba i digitálem. Na takové fotce je mnohem krásnější každý detajl barev a opeření. Myslím, že i fotograf nebo i případný kupující na inzerci se se zalíbením takového ptáka prohlédne a hned má větší šanci zavolat dotyčnému, jako zájemce o koupi. Zvláště v dnešní době kdy je celkem přebytek odchovů, je tento fakt dost důležitý. Důležité ovšem je dokázat si vybrat kvalitní foťák. Pak je to radost. Myslím, že i tato záliba se k chovatelskému koníčku velmi hodí. Mnohý časopis, by třeba i takové obrázky rád otiskl. V dnešní době počítačů a digitálů je to jedna s pěkných možností, které lze takto doplňovat s naším koníčkem.
Koupil jsem si oympus xz 1 a doporučuji. Skvělé fotky. Nebo doporučuji dát do vyhledavače digi foto s výměnými objektivy. Skvělé fotky.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.23
Kvalita fotek je zde opravdu někdy problematická a při prodeji ptactva je to opravdu dost zásadní věc. Chtěl bych se také přimluvit aby si lidé dali více záležet na fotce na které izerují kvalitu nabízeného papouška. Když se podíváte na inzerci zde tak jen málo která fotka je kvalitní. Dneska se mi docela líbila pěkná fotka inzerovaných alexandrů čínských, která se nyní v podvečer objevila v inzerci. Chtěl bych jenom podotknout, že s inzerovaným nemám nic společného abych na toto upozorňoval. Jen bych chtěl pogratulovat k pěkné, celkem kvalitní fotce číňanů.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.206.2
To co popisujete,je jako můj příběh.Jako přes kopírák,akorát mě strašně mrzí,že se můj otec nedožil amazonků ,které dnes mám v chovu.Na ty by se vydržel koukat celý den a dovedl o nich krásně vyprávět kamarádům.Prátelé,tak ať nám ta bezva zábava vydrží co nejdéle a těšme se na JARO.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.49.181
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
To co popisujete,je jako můj příběh.Jako přes kopírák,akorát mě strašně mrzí,že se můj otec nedožil amazonků ,které dnes mám v chovu.Na ty by se vydržel koukat celý den a dovedl o nich krásně vyprávět kamarádům.Prátelé,tak ať nám ta bezva zábava vydrží co nejdéle a těšme se na JARO.
Jop, papagáje milujem.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.8
Já osobně ani nevím kde se ve mě vzala tato záliba. Po rodičích to rozhodně nemám, otec ten neuznával žádné zvíře které nebylo na maso a když jsem začal s chovem tak byl dost proti tomu a dovolil mě chovat jen pár andulek.
U mě byla spouštěcím mechanismem návštěva spolužáka který měl uprostřed dvora velkou voliéru plnou andulek a já jsem od nich nemohl oči odtrhnout. Záhy jsem si jeden párek pořídil a jakmile se mi podařil první odchov tak už jsem věděl že co se týče zálib tak mám jasno. Do vojny jsem se logicky musel krotit aby pak nebyl problém při rušení chovu. Tehdy v 80. letech jsem neměl ani páru o nějakých burzách a proto prodat andulky a růžohrdlé byl dost problém, vše se řešilo dopisy a bylo to oproti dnešku šíleně zdlouhavé. Po vojně jsem si konečně mohl postavit nějaké voliéry a choval jsem druhy které můžou být venku, takže austrálii a mnichy. Před šesti lety jsem si splnil sen a od té doby chovám alexandry rudohlavé a vousaté. Mám sice jen 4 páry alexandrů a 1 pár mnichů, ale já jsem nikdy netoužil mít nějaký velký chov. Vydal jsem se cestou mít raději méně ptáků a dopřát jim raději co největší voliéry. Chov mě plně uspokojuje a je to prakticky moje náplň života jelikož nemám manželku a tím pádem ani děti. Taky jsem nikdy v životě nebyl na dovolené.
Jsem strašně rád, že jsem takto postižený a že jsem nepropadl např. alkoholu nebo nějakému podobnému nešvaru.
Takže ať se vám všem letos chov daří, u mě už to pomalu začíná, rudohlaví už navštěvují budky.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.23
Opravdu je někdy lepší když člověk toho má měně než více. Viděl jsem velkochovy v nepříliš dobrém stavu. Je to i má skušenost, že větší počet klecí a voliér je po čase na obtíž. Jen by člověk na to neměl být sám. Víte kolik chovatelů a chovatelek schání protějšek ke společnému žití a společnému koníčku. Věřte, že když se toto podaří tak je to obrovské štěstí a společná výhra?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.255.12
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Opravdu je někdy lepší když člověk toho má měně než více. Viděl jsem velkochovy v nepříliš dobrém stavu. Je to i má skušenost, že větší počet klecí a voliér je po čase na obtíž. Jen by člověk na to neměl být sám. Víte kolik chovatelů a chovatelek schání protějšek ke společnému žití a společnému koníčku. Věřte, že když se toto podaří tak je to obrovské štěstí a společná výhra?
Souhlasím s tím,co se tu píše.
I já jsem posedlá tímto koněm a zabírá mi většinu volného času - nevadí,kdyby mě to nebavilo,tak to nedělám.
Je to krásné prokletí a dává to životu zajímavé zpestření a spoustu radosti.
Jsem ráda,že všichni moji opeřenci jsou v dobrém stavu, plně opeření a jedy na co se koukat.
Když se navíc zadaří i nějaké odchovy, tak to je prostě paráda.
Je fakt i to,že když se sejdou 2 partneři se stejným koníčkem,tak to už pak není vůbec co řešit.
Určitě pak mají spoustu společného tématu na povídání a netráví večer u televize mlčením jako spousta dvojic,které si po čase nemají co říct.
Mě se tohle bohužel nepoštěstilo a expartner k tomuto koni neměl vztah.
Možná by stálo za úvahu,že by Ifauna jako jednu z rubrik vložila seznamku a tam by se snáz našli lidi s podobným postižením
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.8
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Opravdu je někdy lepší když člověk toho má měně než více. Viděl jsem velkochovy v nepříliš dobrém stavu. Je to i má skušenost, že větší počet klecí a voliér je po čase na obtíž. Jen by člověk na to neměl být sám. Víte kolik chovatelů a chovatelek schání protějšek ke společnému žití a společnému koníčku. Věřte, že když se toto podaří tak je to obrovské štěstí a společná výhra?
Máte pravdu v tom, že by na to člověk neměl být sám. Jenže svou povahu nepředělám, nikdy v životě jsem se ani nepokusil najít partnerku. Bude to pro mě asi psychický problém. Za mlada jsem měl před opačným pohlavím velký ostych a jenom promluvit s nějakou dívčinou pro mě byl dost velký problém. Časem to samozřejmě odeznělo, ale teď ve svých 45 letech bych si asi těžko dovedl představit tu radikální změnu života která by tím musela nastat. Já už mám ty každodenní stereotypy tak zažité až do morku kostí, že nevím kdo by se musel objevit abych je dokázal opustit. Ale protože nepiju, nekouřím a povahu mám mírnou až možná ušlápnutou tak by se určitě někdo našel. S osudem jsem se ale smířil a vím, že odvahu už nikdy pro tento krok nenajdu.
Omlouvám se za tento osobní výlev, protože to sem asi nepatří, ale co se týče těchto věcí nemám u koho bych si ulevil a tak jsem to tady vzal jako takový ventil.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.23
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Máte pravdu v tom, že by na to člověk neměl být sám. Jenže svou povahu nepředělám, nikdy v životě jsem se ani nepokusil najít partnerku. Bude to pro mě asi psychický problém. Za mlada jsem měl před opačným pohlavím velký ostych a jenom promluvit s nějakou dívčinou pro mě byl dost velký problém. Časem to samozřejmě odeznělo, ale teď ve svých 45 letech bych si asi těžko dovedl představit tu radikální změnu života která by tím musela nastat. Já už mám ty každodenní stereotypy tak zažité až do morku kostí, že nevím kdo by se musel objevit abych je dokázal opustit. Ale protože nepiju, nekouřím a povahu mám mírnou až možná ušlápnutou tak by se určitě někdo našel. S osudem jsem se ale smířil a vím, že odvahu už nikdy pro tento krok nenajdu.
Omlouvám se za tento osobní výlev, protože to sem asi nepatří, ale co se týče těchto věcí nemám u koho bych si ulevil a tak jsem to tady vzal jako takový ventil.
Příteli, nikdy se nemá říkat " nikdy neříkej nikdy " Samozřejmně čím je člověk starší tím to bývá složitější. Každý máme zajetý ten svůj způsob života a ten se těžko předělává. Chlap se může seznamovat a ženit, asi v kterémkoliv věku. Také jsem se ženil později ale bohužel manželka není pro chov papoušků nijak zapálená. Ale když potřebuji, tak mi zastoupí a pomůže. Každý člověk má nějaké své stereotypy, jak ženský tak chlapy. Všechno se ale dá překousnout když je oboustraná vůle. Myslím si ale, že nějaké ženění už dneska také nijak mezi mládeží nefrčí jako dříve. Když máte nějaké dobré přátele, tak to jde dobře i tak. Každý ať si žije jak mu to vyhovuje. Přeji vám, ať se vše daří a bohaté odchovy. ![]()
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.73.93
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Máte pravdu v tom, že by na to člověk neměl být sám. Jenže svou povahu nepředělám, nikdy v životě jsem se ani nepokusil najít partnerku. Bude to pro mě asi psychický problém. Za mlada jsem měl před opačným pohlavím velký ostych a jenom promluvit s nějakou dívčinou pro mě byl dost velký problém. Časem to samozřejmě odeznělo, ale teď ve svých 45 letech bych si asi těžko dovedl představit tu radikální změnu života která by tím musela nastat. Já už mám ty každodenní stereotypy tak zažité až do morku kostí, že nevím kdo by se musel objevit abych je dokázal opustit. Ale protože nepiju, nekouřím a povahu mám mírnou až možná ušlápnutou tak by se určitě někdo našel. S osudem jsem se ale smířil a vím, že odvahu už nikdy pro tento krok nenajdu.
Omlouvám se za tento osobní výlev, protože to sem asi nepatří, ale co se týče těchto věcí nemám u koho bych si ulevil a tak jsem to tady vzal jako takový ventil.
Dobrý deň. Aj od toho sme tu - kamaráti chovatelia a chovateľky. Pokiaľ chová papagáje srdečný chovateľ, aj papagáje také budú.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.80.34
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtěl bych se někoho z vás zeptat, jaké druhy ptactva jsou váší takzvanou srdeční záležitostí a proč vás to tak chytlo? Za sebe musím říct, že jsem v životě choval už lecos a snad jako každý jsem začínal s andulkama. Asi v 8 letech jsem od jednoho staršího chovatele dostal párek andulek a byl jsem v ten moment odsouzený asi k celoživotnímu chovatelství. Z jednoho páru andul jsem za několik let měl zahrádku posetu několika voliérami. Nutno říci, že zvláště díky mému otci, který ačkoliv byl dost zaměstnán byl také do tohoto koníčku mnou vtažený a pomohl mi zbudovat menší chovatelské zařízení. Pak už to šlo ráz na ráz. Papoušci senegalští, alexandři vousatí, agapornisové a také nějaká droboť. Myslím, že ale pozdější chov rozel a jejich mutací udělal z tohoto chovu vášeň. Hraní si z mutací jakéhokoliv druhu papouška je v chovech, takzvaným kořením. Dává chovatelství grády. Chovám samozřejmě také druhy ptáků v přírodních barvách, což je myslím základem každého chovu ale jak se říká, práce z mutacemi je tak trochu věda. Můj otec bohužel už dávno nežije ale věřte mi, že to byla pro mne a určitě i pro něho ohromná věc, která nás strašně spojila a dala dohromady. Přál bych každému s rodičů a i jejich dětem aby si tak rozumněli naprosto po všech stránkách, tak jako nás chovatelství dalo dohromady. Myslím, že je to ohromná záliba která mnohé lidi dá dohromady a i z cizích lidí se tak mohou stát velcí přátelé kteří si mají vždy o čem popovídat. Chov papoušků už určitě zůstane navždy u mě velkým koněm a zdrojem poučení o přírodě. Určitě i vám to přinese nová přátelství a kamarády.
Dobrý den,
V několika věcech jsme na tom hodně podobně. Asi v šesti letech jsem strašně chtěl psa, ale taťka, který si myslel, že se o něho nepostarám se se mnou domluvil na andulkách - kdyby tehda věděl, co udělal a že s papouškama je nejspíš daleko více práce než se psem.
Měl jsem dvě andulky, později mi děda, který kdysi choval drobotinu svařil první voliéru, do které přibyli i korely, které jsem hned další sezonu odchoval. Jedna voliéra byla málo a tak taťka koupil voliéru, dvoj voliéru, kterou jsme postavili k šopce a udělali u zálety. Do jedné poloviny jsem umístil korely, kakariky a zpěváky a když všechno odchovalo, tak jsem do druhé koupil penanty. Potom už to jelo. S taťkou jsme postavili další velké voliéry pro Austrálii, přibili alexandři malí, senegalci, horáci, papoušci mnohobarví, alexandři vousatí.
Aktuálně mám po párech korely, alexandry vousaté, penanty, horáky, Eklektuse solomonensis, papoušky královské a amazonky černotemenné. Určitě za hodně vděčím taťkovi, s kterým jsem postavil všechny voliéry a taky mi je zaplatil, protože samotnému by s mi to asi nepovedlo. Papoušky a krmení pro ně si už potom kupuju sám, za vydělané peníze. Taťka je stolář, takže mi v tomhle umí hodně pomoct a letos na jaře snad opět rozšíříme voliéry o zařízení pro Afriku a Jižní Ameriku.
Určitě je to krásný koníček. Také mám rád přírodu, když jsem byl menším tak jsme byli s taťkou a dědou každou neděli v lese, poslední dobou už chodíme méně, ale pořád. Děda už bohužel šest roků nežije, takže můj nejnovější chov neviděl, ale určitě má velkou zásluhu na tom, že papoušky mám, protože právě on mi udělal mou první voliéru. Hodně mi pomáhají i známí, s kterýma jezdím téměř na každou burzu do Přerova a dokonce už jsem byl 2x ve Zwolle.
Stejně jako přispěvatelé na de mnou mám rád přírodu. Rád jezdím na lyžích a nejvíc se mi líbí na Pradědu, kde to je když se povede počasí podle mého názoru hezčí než v Alpách a to můžu posoudit, příroda je tam prostě perfetní! Rád taky jezdím na tábor, kde jsem jezdil od první třídy a letos už pojedu jako instruktor, tento tábor je přímo vedle Odry, kousek od Klokočova, to je příroda... :).
Teď je mi 16 let a bez papoušků už si to vůbec neumím představit.
Ale abych neodbočil úplně od tématu. Moje srdeční záležitost jsou nejspíš senegalci. Sice jsem je musel prodat, protože jsem pro jejich chov neměl dostačující podmínky, ale jestli se na jaře povede postavit nové voliéry pro Afriku a Jižní Ameriku, tak jsou senegalci jasnými osazenci první voliéry!
Hodně štěstí v chovu.
Fylip
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.106.211
Myslím že kvalita diskuse zde je opravdu moc pEkná a mám radost že máme dost mladých a kvalitních chovatelů. Jen tak dál.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.241
Tato velikánská láska a záliba mého manžela časem pohltila i mně, bohužel po jeho smrti jsem zůstala sama a starost, ale i radost okolo papoušků je jenom na mně. Děti, ani vnoučata tuto lásku nepodědili, ani na to nemají čas. Bohužel. Poslední dobou mně to zmáhá hlavně fyzicky, ale i psychicky a tak uvažuji o ukončení chovu. 
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.117.61
Mám jen několik klecí a ještě v bytě, abych nemusela v zimě ven. Přesto je okolo toho spoustu práce. A jestliže jeden den vynechám, protože musím odejít z domu, tak o to větší práci mám další den. O nemoci nechci ani přemýšlet. Taky jsem sama, jenže jestliže je někdo leta sám, tak se zabydlí ve svém a stěhujte se z toho na co je člověk zvyklý. Na druhou stranu vezměte si někoho v dnešní době do bytu, koho neznáte. Mladí to berou jinak, starší člověk už uvažuje o všech možných problémech, které mohou nastat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.142.1
Každý máme nějaký osud chovám v podstatě již více jak 40 let s většími nebo menšími úspěch to každý zná.S přibývajícími léty je můj vstah k ptáčkům ještě hlubší a nezáleží jaký je to druh.Za svůj život jsem mněl mnoho druhů a i mutací,ale vždy je něco co člověk má tak nějak v srdíčku a žádná moda to nevytlačí u mne jsou to rýžovníci mám je v chovu nepřetržitě celou dobu co chovám.Byli to první ptáci po andulkách, korelách a růžohrdlých které jsem si jako kluk pořídil.Někdy si říkám asi jako každý proč to dělám a při pohledu do voliery je odpověď jasná vždyť bez toho štěbetání,peří a nádherných barev nemohu být.Loni jsem hodně marodil a už jsem si myslel že to snad nerozchodím,ale ptáci mne podrželi.Dokonce si vyslechli i ty mé nářky a já jsem jim za to vděčný.Zrovna je zima a člověk má snahu být tak trochu smutný a oní mi tu náladu zvednou a vzhledem k tomu že jsem bohužel momentálně bez práce tak mi pomáhají se s tím vyrovnat.Proto ptačí lidičky držte se a mějte své miláčky rádi vždyť bez nich bychom asi jen ztěží hledali společnou řeč.Jarda![]()
![]()
![]()

Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.23
Zimní období je pro většinu chovatelů tak trochu útlumová doba a jak píše pan kolega výše, je nám dost smutno a někdy depresivně.. Za mlada jsem to ale téměř nevnímal. S přibývajícím věkem ale to pociťuji více a více. S příchodem jara ale se mi zatím vlévá do žil čerstvá krev a dostávám chuť zase něco podnikat. Ptáci ve voliérách začnou bláznit a i mi lidé začínáme tokat čím dál více. Holky odhodí oblečení, začnou se před námi natřásat a mi mužský začínáme také blbnout. Kéž by to vydrželo i do pozdějšího věku.
Tak nějak, při tom chovu ptáků vnímám tu přírodu kolem sebe čím dál víc a potvrzuji si, že jsme opravdu jen součástí celého toho koloběhu v přírodě. Chov ptáků je opravdu velký kůň a myslím, že to člověka obohatí a celkově přiblíží přírodě. Na chov, by ale člověk neměl zůstat sám a musím říci, že i s partnerem se člověk může více sblížit. Bohužel někdy, ale i od sebe vzdálit.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.226.11
Já pocházím z koňácké rodiny, takže zvířata byla tak nějak v krvi.Do 18ti trmácení po jízdár
nách,chov různých hlodavců a jedné andulky,v 18ti z prvních pár výplat vlastní kůň a už to jelo.
Ke koni pejsek, v 27letech ke koni a pejskovi manžel, takže už koně dva , k tomu hříbě a další manželův kůň a stav se zastavil na 4 koních a psovi.
Přibyly dvě děti, jeden pes a koně museli z domu kvůli financím a času. Jenže...vmaštalích smutno, na dvoře ticho, co s tím, když na koně už nezbývalo v kešeni? Padlo rozhodnutí a já dostala volnou ruku, ať se na dvoře třeba zblázním a tak tu zatím stojí dvě voliery a třetí se bude stavět.
Nejsem taková ta klasická chovatelka, co se pinoží za barvou, stavbou těla a odchovech, ale ptáky mám pro radost, pro okuk a také proto, že se nemusí denně kydat, venčit, stojí méně korun a také....když dojde na dovču, jsou lidé ochotnější pohlídat hejno ptáků než 4 koně.
K ptákům přibyl ještě jeden pejsek.Na jaře plánuji krom ptáků také veverky a protože je stále jedna maštálka volná
uvažuji o oslíkovi ( to ale manžel zatím netuší).Také se plánuje stavba pidi králíkárny a to je zatím vše.
I když mi teď nastala komplikace, kdy jsem všechny ptáky musela dát pryč, protože budu na čtvrt roku odjíždět pracovně mimo dům, stále mám v plánu mít na dvoře živo.Až se vše pracovně usadí, tak jak má, upraví se finance a já budu vědět, kdy a jak bude čas, pak opět osadím voliery a pojede se vesele dál. V mezičase voliery vyčistím ,zrekonstruuji, vylepším..resp. vychytám mouchy, co jsem napáchala z neznalosti, stvořím králíkárnu a........no už se těším na přelom roku, kdy se to zas všechno rozjede.
Také je pravdou, že jsem díky ptákům poznala prima partu lidí, kteří jsou zajímavého věkového rozstřelu od mladých až po stařečky a to, prosím, včetně ženských ( ani netušíte kolik z nich má doma voliery
).
Na rovinu ale musím přiznat, že srdcovkou stále zůstávají koně a ptáci jsou jakási pidi srdcovka,která se snaží tu díru po koních jakž takž pozalepovat.Někdy se to daří lépe, někdy hůře.Toliko tedy můj malý příběh ze světa zvířat...