Neregistrovaný uživatel
Vážení přispěvatelé,
pozorně jsem si pročetl příspěvky ohledně andulek níže v diskusi a nestačím se divit. Na úvod jen podotýkám, že jsem dlouholetým chovatelem (přesto zdůrazňuji, že se mám stále mnoho co učit) nejen papoušků, ale i jiných živočichů akvarijními rybami počínaje a tropickými žábami konče. Navíc profesně pracuji v ochraně přírody, a to co často vidím mezi chovateli je … no asi nejspíš k pláči.
S chutí bych si prohlédl chovná zařízení těch, kteří tady tak hrubě a nevybíravě osočují tazatelku. Možná bych se nestačil divit (myšleno v dobrém i zlém). Nicméně přes chyby, kterých se dotyčná dopustila myslím, že stále patří k té odpovědnější polovině majitelů (záměrně nepíši chovatelů) ptáků, zejména pak nejrozšířenějších andulek. Jsem si jist, že se najdou minimálně stovky andulek, které by mohly těm jejím závidět neboť jak píše (ti kdo umí číst si to bez problémů najdou) chová je venku ve voliéře, ve skupině (což je pro tento druh při dostatku místa ideální), navíc jsou pravděpodobně dobře krmené a v dobré kondici (jinak by asi neprojevovaly zájem o hnízdění). Z vlastní zkušenosti vím, že při vhodných podmínkách není problém ponechat ptáky i v době hnízdění (zejména pak bezproblémové andulky) přes víkend bez dohledu. My chovatelé a zejména pak ti, kteří nejsou ochotni nebo schopni poradit, bychom se měli zamyslet spíše sami nad sebou. Andulky se k nám jak známo nedovážejí neb jich dostatek odchováme sami.
Jak to, že je tolik majitelů, kteří se o ně nedokáží odpovídajícím způsobem postarat?
Kde k nim přišli?
Proč jim ten, kdo jim je prodal neposkytl základní informace a rady?
A proč když už se někdo zeptá tak se mu dostane (až na světlé výjimky, kterých si neskonale vážím) jen urážek a osočování?
Odpovědi si doplňte sami, nebude to myslím pro soudného člověka těžké.
Jen ještě poznámka z mé vlastní zkušenosti. Když jsem začínal (a bylo to samozřejmě u andulek), nechtěl jsem ptáky ze zverimexů, ale přímo od chovatelů. Najít chovatele, který by byl ochotný a měl zájem se semnou podělit o své zkušenosti se rovnalo a stále rovná hledání jehly v kupce sena. Naprostou většinu jen zajímá rychle prodat, moc se nevybavovat. Ti horší navíc, když viděli dvanáctiletého kluka bez zkušeností prodali i kusy staré nebo jinak neodpovídající požadovaným vlastnostem. V začátcích jsem hledal radu i u ČSCH, ale tam byla situace možná ještě horší. Členové si vzájemně spíše záviděli než pomáhali a kluk s andulkama, korelama a rozelama je pranic nezajímal. Tak možná kdybych měl ary a kakadu apod. Skončil jsem s organizovaným chovatelstvím ve chvíli kdy po předchozí domluvě jsem vezl pár rozel na klubovou výstavu a poté co byli ptáci vystaveni celodennímu stresu zavření v přepravce mi organizátoři naší místní výstavy sdělili, že na mě zapomněli a voliéru pro mé rozely již mají obsazenou a ať je zase odvezu. Jak tedy můžeme chtít po laických majitelích, kteří mají své svěřence hlavně pro potěšení něco co nejsou mezi sebou schopni respektovat a dodržovat zkušení chovatelé???!!!
Albert
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vážení přispěvatelé,
pozorně jsem si pročetl příspěvky ohledně andulek níže v diskusi a nestačím se divit. Na úvod jen podotýkám, že jsem dlouholetým chovatelem (přesto zdůrazňuji, že se mám stále mnoho co učit) nejen papoušků, ale i jiných živočichů akvarijními rybami počínaje a tropickými žábami konče. Navíc profesně pracuji v ochraně přírody, a to co často vidím mezi chovateli je … no asi nejspíš k pláči.
S chutí bych si prohlédl chovná zařízení těch, kteří tady tak hrubě a nevybíravě osočují tazatelku. Možná bych se nestačil divit (myšleno v dobrém i zlém). Nicméně přes chyby, kterých se dotyčná dopustila myslím, že stále patří k té odpovědnější polovině majitelů (záměrně nepíši chovatelů) ptáků, zejména pak nejrozšířenějších andulek. Jsem si jist, že se najdou minimálně stovky andulek, které by mohly těm jejím závidět neboť jak píše (ti kdo umí číst si to bez problémů najdou) chová je venku ve voliéře, ve skupině (což je pro tento druh při dostatku místa ideální), navíc jsou pravděpodobně dobře krmené a v dobré kondici (jinak by asi neprojevovaly zájem o hnízdění). Z vlastní zkušenosti vím, že při vhodných podmínkách není problém ponechat ptáky i v době hnízdění (zejména pak bezproblémové andulky) přes víkend bez dohledu. My chovatelé a zejména pak ti, kteří nejsou ochotni nebo schopni poradit, bychom se měli zamyslet spíše sami nad sebou. Andulky se k nám jak známo nedovážejí neb jich dostatek odchováme sami.
Jak to, že je tolik majitelů, kteří se o ně nedokáží odpovídajícím způsobem postarat?
Kde k nim přišli?
Proč jim ten, kdo jim je prodal neposkytl základní informace a rady?
A proč když už se někdo zeptá tak se mu dostane (až na světlé výjimky, kterých si neskonale vážím) jen urážek a osočování?
Odpovědi si doplňte sami, nebude to myslím pro soudného člověka těžké.
Jen ještě poznámka z mé vlastní zkušenosti. Když jsem začínal (a bylo to samozřejmě u andulek), nechtěl jsem ptáky ze zverimexů, ale přímo od chovatelů. Najít chovatele, který by byl ochotný a měl zájem se semnou podělit o své zkušenosti se rovnalo a stále rovná hledání jehly v kupce sena. Naprostou většinu jen zajímá rychle prodat, moc se nevybavovat. Ti horší navíc, když viděli dvanáctiletého kluka bez zkušeností prodali i kusy staré nebo jinak neodpovídající požadovaným vlastnostem. V začátcích jsem hledal radu i u ČSCH, ale tam byla situace možná ještě horší. Členové si vzájemně spíše záviděli než pomáhali a kluk s andulkama, korelama a rozelama je pranic nezajímal. Tak možná kdybych měl ary a kakadu apod. Skončil jsem s organizovaným chovatelstvím ve chvíli kdy po předchozí domluvě jsem vezl pár rozel na klubovou výstavu a poté co byli ptáci vystaveni celodennímu stresu zavření v přepravce mi organizátoři naší místní výstavy sdělili, že na mě zapomněli a voliéru pro mé rozely již mají obsazenou a ať je zase odvezu. Jak tedy můžeme chtít po laických majitelích, kteří mají své svěřence hlavně pro potěšení něco co nejsou mezi sebou schopni respektovat a dodržovat zkušení chovatelé???!!!
Albert
Ahoj lidi, já doufám, že Albertova slova vybídnou k diskusi. Já se k papouškům vrátil po patnácti letech. Škola, jedna práce, druhá práce, až jsem se vrátil domů a můžu tak srovnávat. Srovnávat nesrovnatelný. Velká změna v počtu druhů, endoskopie, DNA, Cites, začínající převaha Amazonie, Afriky nad Austrálií, různé uvěřitelné i neuvěřitelné mutace. Co ale zůstalo, je nabubřelost, hloupost, čecháčkovství některých našich chovatelů. Minule v Týníšti jsem byl náhodou svědkem toho, jak malému klukovi, kterému svítila očička nadšením, chtěl prodat pan chovatel párek normálních andulek za 500 kč, podotýkám, že to nebyly výstavní. Samička neměla drápky a sameček byl hodně starý. Když jsem na to chovatele slušně upozornil, málem by se do mne dal. Ale mám 198 cm a 110 kilo , takže si to rozmyslel. Je mezi námi spousta dobrých lidí, ale těch pár zoufalců nám to kazí. Marcel
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vážení přispěvatelé,
pozorně jsem si pročetl příspěvky ohledně andulek níže v diskusi a nestačím se divit. Na úvod jen podotýkám, že jsem dlouholetým chovatelem (přesto zdůrazňuji, že se mám stále mnoho co učit) nejen papoušků, ale i jiných živočichů akvarijními rybami počínaje a tropickými žábami konče. Navíc profesně pracuji v ochraně přírody, a to co často vidím mezi chovateli je … no asi nejspíš k pláči.
S chutí bych si prohlédl chovná zařízení těch, kteří tady tak hrubě a nevybíravě osočují tazatelku. Možná bych se nestačil divit (myšleno v dobrém i zlém). Nicméně přes chyby, kterých se dotyčná dopustila myslím, že stále patří k té odpovědnější polovině majitelů (záměrně nepíši chovatelů) ptáků, zejména pak nejrozšířenějších andulek. Jsem si jist, že se najdou minimálně stovky andulek, které by mohly těm jejím závidět neboť jak píše (ti kdo umí číst si to bez problémů najdou) chová je venku ve voliéře, ve skupině (což je pro tento druh při dostatku místa ideální), navíc jsou pravděpodobně dobře krmené a v dobré kondici (jinak by asi neprojevovaly zájem o hnízdění). Z vlastní zkušenosti vím, že při vhodných podmínkách není problém ponechat ptáky i v době hnízdění (zejména pak bezproblémové andulky) přes víkend bez dohledu. My chovatelé a zejména pak ti, kteří nejsou ochotni nebo schopni poradit, bychom se měli zamyslet spíše sami nad sebou. Andulky se k nám jak známo nedovážejí neb jich dostatek odchováme sami.
Jak to, že je tolik majitelů, kteří se o ně nedokáží odpovídajícím způsobem postarat?
Kde k nim přišli?
Proč jim ten, kdo jim je prodal neposkytl základní informace a rady?
A proč když už se někdo zeptá tak se mu dostane (až na světlé výjimky, kterých si neskonale vážím) jen urážek a osočování?
Odpovědi si doplňte sami, nebude to myslím pro soudného člověka těžké.
Jen ještě poznámka z mé vlastní zkušenosti. Když jsem začínal (a bylo to samozřejmě u andulek), nechtěl jsem ptáky ze zverimexů, ale přímo od chovatelů. Najít chovatele, který by byl ochotný a měl zájem se semnou podělit o své zkušenosti se rovnalo a stále rovná hledání jehly v kupce sena. Naprostou většinu jen zajímá rychle prodat, moc se nevybavovat. Ti horší navíc, když viděli dvanáctiletého kluka bez zkušeností prodali i kusy staré nebo jinak neodpovídající požadovaným vlastnostem. V začátcích jsem hledal radu i u ČSCH, ale tam byla situace možná ještě horší. Členové si vzájemně spíše záviděli než pomáhali a kluk s andulkama, korelama a rozelama je pranic nezajímal. Tak možná kdybych měl ary a kakadu apod. Skončil jsem s organizovaným chovatelstvím ve chvíli kdy po předchozí domluvě jsem vezl pár rozel na klubovou výstavu a poté co byli ptáci vystaveni celodennímu stresu zavření v přepravce mi organizátoři naší místní výstavy sdělili, že na mě zapomněli a voliéru pro mé rozely již mají obsazenou a ať je zase odvezu. Jak tedy můžeme chtít po laických majitelích, kteří mají své svěřence hlavně pro potěšení něco co nejsou mezi sebou schopni respektovat a dodržovat zkušení chovatelé???!!!
Albert
Nevím jak dnes , ale před 7 roky, kdy jsem dával nějaké páry dohromady byla situace docela slušná od prodávajícího jsem se dozvěděl co sem potřeboval. Dnes ale často vidím ve svém okolí rádoby chovatele , kteří by se měli spíše nazývat překupníky. Když prodávám nějaké své odchovy rád se podělím o své zkušenosti.Špatné je ,že se nad článkem pana Alberta zamyslí jen lidé, kterých se to netýká. A ty pitomci co tady machrujou to stejně budou dělat dál. Já bych na jejich výjevy vůbec nereagoval, ono je to přestane bavit. Jarda
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vážení přispěvatelé,
pozorně jsem si pročetl příspěvky ohledně andulek níže v diskusi a nestačím se divit. Na úvod jen podotýkám, že jsem dlouholetým chovatelem (přesto zdůrazňuji, že se mám stále mnoho co učit) nejen papoušků, ale i jiných živočichů akvarijními rybami počínaje a tropickými žábami konče. Navíc profesně pracuji v ochraně přírody, a to co často vidím mezi chovateli je … no asi nejspíš k pláči.
S chutí bych si prohlédl chovná zařízení těch, kteří tady tak hrubě a nevybíravě osočují tazatelku. Možná bych se nestačil divit (myšleno v dobrém i zlém). Nicméně přes chyby, kterých se dotyčná dopustila myslím, že stále patří k té odpovědnější polovině majitelů (záměrně nepíši chovatelů) ptáků, zejména pak nejrozšířenějších andulek. Jsem si jist, že se najdou minimálně stovky andulek, které by mohly těm jejím závidět neboť jak píše (ti kdo umí číst si to bez problémů najdou) chová je venku ve voliéře, ve skupině (což je pro tento druh při dostatku místa ideální), navíc jsou pravděpodobně dobře krmené a v dobré kondici (jinak by asi neprojevovaly zájem o hnízdění). Z vlastní zkušenosti vím, že při vhodných podmínkách není problém ponechat ptáky i v době hnízdění (zejména pak bezproblémové andulky) přes víkend bez dohledu. My chovatelé a zejména pak ti, kteří nejsou ochotni nebo schopni poradit, bychom se měli zamyslet spíše sami nad sebou. Andulky se k nám jak známo nedovážejí neb jich dostatek odchováme sami.
Jak to, že je tolik majitelů, kteří se o ně nedokáží odpovídajícím způsobem postarat?
Kde k nim přišli?
Proč jim ten, kdo jim je prodal neposkytl základní informace a rady?
A proč když už se někdo zeptá tak se mu dostane (až na světlé výjimky, kterých si neskonale vážím) jen urážek a osočování?
Odpovědi si doplňte sami, nebude to myslím pro soudného člověka těžké.
Jen ještě poznámka z mé vlastní zkušenosti. Když jsem začínal (a bylo to samozřejmě u andulek), nechtěl jsem ptáky ze zverimexů, ale přímo od chovatelů. Najít chovatele, který by byl ochotný a měl zájem se semnou podělit o své zkušenosti se rovnalo a stále rovná hledání jehly v kupce sena. Naprostou většinu jen zajímá rychle prodat, moc se nevybavovat. Ti horší navíc, když viděli dvanáctiletého kluka bez zkušeností prodali i kusy staré nebo jinak neodpovídající požadovaným vlastnostem. V začátcích jsem hledal radu i u ČSCH, ale tam byla situace možná ještě horší. Členové si vzájemně spíše záviděli než pomáhali a kluk s andulkama, korelama a rozelama je pranic nezajímal. Tak možná kdybych měl ary a kakadu apod. Skončil jsem s organizovaným chovatelstvím ve chvíli kdy po předchozí domluvě jsem vezl pár rozel na klubovou výstavu a poté co byli ptáci vystaveni celodennímu stresu zavření v přepravce mi organizátoři naší místní výstavy sdělili, že na mě zapomněli a voliéru pro mé rozely již mají obsazenou a ať je zase odvezu. Jak tedy můžeme chtít po laických majitelích, kteří mají své svěřence hlavně pro potěšení něco co nejsou mezi sebou schopni respektovat a dodržovat zkušení chovatelé???!!!
Albert
Milý Alberte, děkuji za krásný příspěvek, je v něm mnoho pravdy. Také já mám za sebou několik zkušeností s chovateli, většinu naštěstí dobrých, ale nepochybuji, že se najde i spousta rádobychovatelů a "překupníků". Můj zájem o papoušky mě vedl k tomu, že jsem se přihlásila do jedné místní organizace ČSCH. Jaké bylo ale mé překvapení, když jsem se dozvěděla, že pokud nechci vystavovat, nemám v klubu prakticky co pohledávat ... vše se to točí kolem výstav, ovšem já hloupá do klubu vstoupila proto, že jsem si chtěla vyměňovat chovatelské zkušenosti, rozšířit si obzory a možná potkat partu stejných nadšenců. Ač si organizátorů výstav velmi vážím, své papoušky vystavovat nechci, mám je pro radost a ne pro sbírání cen. Jinak všem přeji jen ty nejlepší zkušenosti s chovateli - ať je těch povolaných co nejvíce. Zdraví Josefa
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vážení přispěvatelé,
pozorně jsem si pročetl příspěvky ohledně andulek níže v diskusi a nestačím se divit. Na úvod jen podotýkám, že jsem dlouholetým chovatelem (přesto zdůrazňuji, že se mám stále mnoho co učit) nejen papoušků, ale i jiných živočichů akvarijními rybami počínaje a tropickými žábami konče. Navíc profesně pracuji v ochraně přírody, a to co často vidím mezi chovateli je … no asi nejspíš k pláči.
S chutí bych si prohlédl chovná zařízení těch, kteří tady tak hrubě a nevybíravě osočují tazatelku. Možná bych se nestačil divit (myšleno v dobrém i zlém). Nicméně přes chyby, kterých se dotyčná dopustila myslím, že stále patří k té odpovědnější polovině majitelů (záměrně nepíši chovatelů) ptáků, zejména pak nejrozšířenějších andulek. Jsem si jist, že se najdou minimálně stovky andulek, které by mohly těm jejím závidět neboť jak píše (ti kdo umí číst si to bez problémů najdou) chová je venku ve voliéře, ve skupině (což je pro tento druh při dostatku místa ideální), navíc jsou pravděpodobně dobře krmené a v dobré kondici (jinak by asi neprojevovaly zájem o hnízdění). Z vlastní zkušenosti vím, že při vhodných podmínkách není problém ponechat ptáky i v době hnízdění (zejména pak bezproblémové andulky) přes víkend bez dohledu. My chovatelé a zejména pak ti, kteří nejsou ochotni nebo schopni poradit, bychom se měli zamyslet spíše sami nad sebou. Andulky se k nám jak známo nedovážejí neb jich dostatek odchováme sami.
Jak to, že je tolik majitelů, kteří se o ně nedokáží odpovídajícím způsobem postarat?
Kde k nim přišli?
Proč jim ten, kdo jim je prodal neposkytl základní informace a rady?
A proč když už se někdo zeptá tak se mu dostane (až na světlé výjimky, kterých si neskonale vážím) jen urážek a osočování?
Odpovědi si doplňte sami, nebude to myslím pro soudného člověka těžké.
Jen ještě poznámka z mé vlastní zkušenosti. Když jsem začínal (a bylo to samozřejmě u andulek), nechtěl jsem ptáky ze zverimexů, ale přímo od chovatelů. Najít chovatele, který by byl ochotný a měl zájem se semnou podělit o své zkušenosti se rovnalo a stále rovná hledání jehly v kupce sena. Naprostou většinu jen zajímá rychle prodat, moc se nevybavovat. Ti horší navíc, když viděli dvanáctiletého kluka bez zkušeností prodali i kusy staré nebo jinak neodpovídající požadovaným vlastnostem. V začátcích jsem hledal radu i u ČSCH, ale tam byla situace možná ještě horší. Členové si vzájemně spíše záviděli než pomáhali a kluk s andulkama, korelama a rozelama je pranic nezajímal. Tak možná kdybych měl ary a kakadu apod. Skončil jsem s organizovaným chovatelstvím ve chvíli kdy po předchozí domluvě jsem vezl pár rozel na klubovou výstavu a poté co byli ptáci vystaveni celodennímu stresu zavření v přepravce mi organizátoři naší místní výstavy sdělili, že na mě zapomněli a voliéru pro mé rozely již mají obsazenou a ať je zase odvezu. Jak tedy můžeme chtít po laických majitelích, kteří mají své svěřence hlavně pro potěšení něco co nejsou mezi sebou schopni respektovat a dodržovat zkušení chovatelé???!!!
Albert
Jsem jeden z těch, kteří paní Ladu jemně upozornili, ať se zamyslí nad svým počínáním. Pokud si ještě jednou přečtete diskuzi, která byla na toto téma, zjistíte, že ze strany kritizujících (bylo nás více) žádné urážky nepadly. To reakce zastánců paní Lady obsahovaly výrazy typu p_ito_mec, de_bilní, nebo id_i_ot.
Pěkně jste to napsal pane Alebrte ale proč? Paní lada totiž velmi nevhodným způsobem napsala svůj dotaz. Kdyby v něm bylo alespoň trochu zaujetí pro problém, možná by byla má reakce jiná. Ale když někdo kdo už "chodí do práce" napíše takovou blbost jako - "jelikož jsem laik nic víc jsme pro ně neudělali" nebo "nemám náladu prostudovat si knížku" tohle si zasluhuje výprask. Takové to experimenty s živými zvířaty vyžadují napomenutí, které by mělo vést k zamyšlení. A pokud vím, to napomenutí bylo v celku úměrné. Pokud někoho urazilo, tak jen proto, že k tomu asi byl důvod.
Mimo jiné jsem bývalý chovatel, který už má prázdné voliéry, protože zjistil, že prakticky každý chovatel ochuzuje zvířata o jejich přirozené potřeby a u ptáků, které velmi těší let je to v klecích nejvíce patrné. Přešel jsem na chov těch ptáků, u kterých klec nemusí být.
Klakier
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsem jeden z těch, kteří paní Ladu jemně upozornili, ať se zamyslí nad svým počínáním. Pokud si ještě jednou přečtete diskuzi, která byla na toto téma, zjistíte, že ze strany kritizujících (bylo nás více) žádné urážky nepadly. To reakce zastánců paní Lady obsahovaly výrazy typu p_ito_mec, de_bilní, nebo id_i_ot.
Pěkně jste to napsal pane Alebrte ale proč? Paní lada totiž velmi nevhodným způsobem napsala svůj dotaz. Kdyby v něm bylo alespoň trochu zaujetí pro problém, možná by byla má reakce jiná. Ale když někdo kdo už "chodí do práce" napíše takovou blbost jako - "jelikož jsem laik nic víc jsme pro ně neudělali" nebo "nemám náladu prostudovat si knížku" tohle si zasluhuje výprask. Takové to experimenty s živými zvířaty vyžadují napomenutí, které by mělo vést k zamyšlení. A pokud vím, to napomenutí bylo v celku úměrné. Pokud někoho urazilo, tak jen proto, že k tomu asi byl důvod.
Mimo jiné jsem bývalý chovatel, který už má prázdné voliéry, protože zjistil, že prakticky každý chovatel ochuzuje zvířata o jejich přirozené potřeby a u ptáků, které velmi těší let je to v klecích nejvíce patrné. Přešel jsem na chov těch ptáků, u kterých klec nemusí být.
Klakier
Pane klakiere, mohla bych se prosím zeptat, co chováte? Díky, Josefa
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pane klakiere, mohla bych se prosím zeptat, co chováte? Díky, Josefa
prý k zamyšlení...slohové práce..to není diskuse!
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pane klakiere, mohla bych se prosím zeptat, co chováte? Díky, Josefa
Polodivoký chov okrasné a vodní drůbeže
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vážení přispěvatelé,
pozorně jsem si pročetl příspěvky ohledně andulek níže v diskusi a nestačím se divit. Na úvod jen podotýkám, že jsem dlouholetým chovatelem (přesto zdůrazňuji, že se mám stále mnoho co učit) nejen papoušků, ale i jiných živočichů akvarijními rybami počínaje a tropickými žábami konče. Navíc profesně pracuji v ochraně přírody, a to co často vidím mezi chovateli je … no asi nejspíš k pláči.
S chutí bych si prohlédl chovná zařízení těch, kteří tady tak hrubě a nevybíravě osočují tazatelku. Možná bych se nestačil divit (myšleno v dobrém i zlém). Nicméně přes chyby, kterých se dotyčná dopustila myslím, že stále patří k té odpovědnější polovině majitelů (záměrně nepíši chovatelů) ptáků, zejména pak nejrozšířenějších andulek. Jsem si jist, že se najdou minimálně stovky andulek, které by mohly těm jejím závidět neboť jak píše (ti kdo umí číst si to bez problémů najdou) chová je venku ve voliéře, ve skupině (což je pro tento druh při dostatku místa ideální), navíc jsou pravděpodobně dobře krmené a v dobré kondici (jinak by asi neprojevovaly zájem o hnízdění). Z vlastní zkušenosti vím, že při vhodných podmínkách není problém ponechat ptáky i v době hnízdění (zejména pak bezproblémové andulky) přes víkend bez dohledu. My chovatelé a zejména pak ti, kteří nejsou ochotni nebo schopni poradit, bychom se měli zamyslet spíše sami nad sebou. Andulky se k nám jak známo nedovážejí neb jich dostatek odchováme sami.
Jak to, že je tolik majitelů, kteří se o ně nedokáží odpovídajícím způsobem postarat?
Kde k nim přišli?
Proč jim ten, kdo jim je prodal neposkytl základní informace a rady?
A proč když už se někdo zeptá tak se mu dostane (až na světlé výjimky, kterých si neskonale vážím) jen urážek a osočování?
Odpovědi si doplňte sami, nebude to myslím pro soudného člověka těžké.
Jen ještě poznámka z mé vlastní zkušenosti. Když jsem začínal (a bylo to samozřejmě u andulek), nechtěl jsem ptáky ze zverimexů, ale přímo od chovatelů. Najít chovatele, který by byl ochotný a měl zájem se semnou podělit o své zkušenosti se rovnalo a stále rovná hledání jehly v kupce sena. Naprostou většinu jen zajímá rychle prodat, moc se nevybavovat. Ti horší navíc, když viděli dvanáctiletého kluka bez zkušeností prodali i kusy staré nebo jinak neodpovídající požadovaným vlastnostem. V začátcích jsem hledal radu i u ČSCH, ale tam byla situace možná ještě horší. Členové si vzájemně spíše záviděli než pomáhali a kluk s andulkama, korelama a rozelama je pranic nezajímal. Tak možná kdybych měl ary a kakadu apod. Skončil jsem s organizovaným chovatelstvím ve chvíli kdy po předchozí domluvě jsem vezl pár rozel na klubovou výstavu a poté co byli ptáci vystaveni celodennímu stresu zavření v přepravce mi organizátoři naší místní výstavy sdělili, že na mě zapomněli a voliéru pro mé rozely již mají obsazenou a ať je zase odvezu. Jak tedy můžeme chtít po laických majitelích, kteří mají své svěřence hlavně pro potěšení něco co nejsou mezi sebou schopni respektovat a dodržovat zkušení chovatelé???!!!
Albert
Dobrý den, Alberte.
Díky za podnět k zamyšlení, ale pokusím se na tento problém podívat i z opačného úhlu. Organizovaných chovatelů druhu, na který se specializuji, je u nás jen pár desítek, v našem kraji pak jen asi pět. Na jedné straně to znamená relativně zaručený "odbyt", na druhé straně se však zájem "laických" chovatelů (myslím tím děti, majitele jednoho ptáčka pro radost, chovatele, kteří nevystavují a pod.) soustředí právě na těch několik málo lidí. Můžu sebevíc milovat ptáky i lidi kolem nich, snažit se předávat své zkušenosti dál a především lákat další nadšence, aby rozšířili naše řady. Kde na to ale mám brát čas? Kolik času zabere pouhé udržení většího chovu alespoň trochu v čistotě, to asi tady nemusím vysvětlovat. Víkendy strávené po výstavách, schůzích spolku, návštěvách mezi "skutečnými" chovateli (rozuměj chovateli snažícími se uspět na výstavách) a burzách by Vám asi lehce vypočítala moje manželka. No a do toho Vám minimálně jednou do týdne zazvoní (vždycky v tu nejnevhodnější dobu) někdo, kdo se přišel "podívat na ptáčky", "povykládat si o nich", možná i nějakého koupit. Poslední varianta je vůbec nejlepší - půl dne přehrabujete voliéry a vybíráte ptáčka podle vkusu dvanáctiletého budoucího chovatele, trpělivě vysvětlujete alespoň základní podmínky pro přežití ptáka, řeknete si o poloviční částku, kterou by Vám dal výkupčí na burze a přidáte sáček krmné směsy pro záčátek, než se našetří na krmení (občas "pro začátek" půjčuji i klece). Druhý den máte ptáka zpátky, "mamince se nelíbil".
Navzdory všemu, co tu píši, mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsem ještě žádnou podobnou návštěvu neodbyl a myslím, že se na všechny dokonce přívětivě usmívám. Dá mi to ale stále více práce . . .
Zdraví Mirek