Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.63.182
Jen pro zajímavost, jak snášíte nezdary v odchovech ,když se u některých párů nedaří? Někdo
rozbíjí vajíčka, někdo nekrmí, nebo zabíjejí mláďata? Když se mi toto přihodí, jsem z toho v depresi, a nikdo doma to nechápe. Stresu má člověk dost v práci, a koníček by měl uklidňovat, a přinášet radost, a špatně snáším nezdary....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.8
Naštěstí nezdarů není tolik, ale když už se něco takového stane tak mě to zamrzí, ale druhý den už jsem v pohodě. Kdybych se měl stresovat i kvůli ptákům tak bych potom neviděl důvod proč je mít.
Koníček musí člověka bavit a naplňovat a tak by tam stres neměl mít místo.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.142.1
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jen pro zajímavost, jak snášíte nezdary v odchovech ,když se u některých párů nedaří? Někdo
rozbíjí vajíčka, někdo nekrmí, nebo zabíjejí mláďata? Když se mi toto přihodí, jsem z toho v depresi, a nikdo doma to nechápe. Stresu má člověk dost v práci, a koníček by měl uklidňovat, a přinášet radost, a špatně snáším nezdary....
Tak to musite zmenit co nejrychleji svého konicka,a prejit na něco co vas nebude depresovat,Ja osobne uz 30let rok co rok se najdou komplikace ale o tom to je,Neznam za tu dobu chovatele co by mu cely život vse klapalo.Az se takovy najde tak to uz tu nebudem.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.162.91
Neblázněte chlape, vždyť je to příroda..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.28.250
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jen pro zajímavost, jak snášíte nezdary v odchovech ,když se u některých párů nedaří? Někdo
rozbíjí vajíčka, někdo nekrmí, nebo zabíjejí mláďata? Když se mi toto přihodí, jsem z toho v depresi, a nikdo doma to nechápe. Stresu má člověk dost v práci, a koníček by měl uklidňovat, a přinášet radost, a špatně snáším nezdary....
Ja stim asi prastim,-panove si naplanuji kolik s toho kapne a ono ouhle problém .Dobře vsem kdo takto jedna.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.191.66
mam doma par, ktery je i po peti letech bez uspechu .Hlavu si s tim nedelam a rozhodne je nechci prohazovat nebo se jich zbavovat. Za ty roky jsem si na ne zvyknul a bylo by mi je lito prodat. A kdo vi, treba me jednoho dne prekvapi 
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.53.50
Moje řeč,zájmový chov ptactva přece není jenom o penězích za odchovy,ale o radosti z těchto!Já např.čekal 6.let na odchov Amazoňanů,a pak se náhle zadařilo,a tři krásná mláďata!A vovovotom to je,né?!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.77.76
Dobrý den, je mi 17 let a papoušky chovám pátým rokem a pár nepříjemností jsem už měl. Jako první jsem měl pár korel a pár penantů. První problém byl že jsem koupil penanty jako pár a pak jsem zjistil že mám dva samce. Naštěstí se mnou jeden chovatel vyměnil samce za samici. Poté jsem si pořídil další pár korel. Nějakou dobu to šlapalo, korey měly pravidelně mladé ale rozely nic. Asi po 2 letech mi padla korelý samice ze staršího páru, dal jsem k němu jinou samici a nic, vůbec si nepadli do oka, a ani s další samicí. Nakonec jsem je prodal. S penanty to také nebylo lehké, samec útočil na samici takovým způsobem že jsem si ji celou od krve musel vzít domů a krmit jí stříkačkou. Samci jsem zastřihl křídla a po uzdravení jsem dal samici spět. Přes zimu byli v klidu, seděli vedle sebe, samec byl bez známky agrese. A přišlo jaro a začali se krmit. Samice snesla vajíčko a já byl šťastný že se konečně zadařilo. Bohužel to skončilo dvěma vejci které sežrali a začalo to znova, samec zřídil samici tak, že jsem jí zas krmil stříkačkou. To už jsem ale samce na podzim vyměnil a v létě 2013 spolu zahnízdili. Měli pět vajec ale nakonec se vylíhlo jedno mládě, které po 2 dnech zemřelo hladem. Tak teď s napětím čekám jestli zahnízdí. Samice leze do budky a samec si ji pěkně hlídá, jsou pořád spolu a tak doufám... Spět ale ke korelám, pár sice odchovává, ale způsobem, že samice snese za jednu snůžku většinou 7 až 11 vajec, z toho se vylíhne třeba 5 mladých, ale asi po týdnu přestanou rodiče krmit nejmladší a nakonec přežijí 2 nebo 3. Vždy je mi strašně když vyndavám ty vychrtlé mrtvolky. A minulý rok se mi přihodilo, že samice začala snášt druhou snůžku, když měla z první dvě dvou až tří týdenní mladé v budce, začala je kousat do krve a vytrhávat peří. Vzal jsem si je tedy domů na ruční dokrmení. Naštěstí to bylo o prázdninách, takže jsem na ně měl čas. Na stříkačku si zvykli dobře a pěkně rostli. Ale když jsem jednoho dne v noci krmil bohužel se začalo jedno mládě dusit, posralo se a konec. V tu chvíli se mi zastavilo srdce, říkal jsem si jestli to nebyla moje chyba, jestli jsem mu nestříkl kaši omylem do plic. Strašně jsem si to vyčítal že mi zemřel v náručí a kvůli mě. Koukal jsem se na něj a do toho na mě syčelo druhé mládě, že chce jíst. Tak jsem ho nakrmil a hned potom odstranil mrtvolku. To mládě které mi zbilo se na mě tak navyklo, že za mnou chodil po zahradě. Problém byl v tom že se mu nechtělo létat... nebo mu to spíš nešlo protože si vytrhával pera z křídel. Každou chvíli mu z toho tekla krev, do toho strašně pelichal a nerostli mu péra na hlavě. Dával jsem mu vitaminy, různé přípravky na peří, ale nic nezabíralo. Nakonec jsem si řekl že to chce čas a skutečně. Po pár týdnech létal a byl krásně opeřený. Teď ho mám jako mazla - při psaní mi sedí na rameni.
Nějak jsem se rozepsal, ale co tím chci říct: Chov papoušků většinou není procházka růžovým sadem, vždy se může něco přihodit, ale nic mě neodradilo a nikdy jsem ještě nepřemýšlel že bych s chovem přestal. Loni jsem koupil pár rozel pestrých a letos chci pořídit další pár, ještě nevím jaký druh...
Přeji hodně úspěchů všem chovatelům
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.128.254
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Moje řeč,zájmový chov ptactva přece není jenom o penězích za odchovy,ale o radosti z těchto!Já např.čekal 6.let na odchov Amazoňanů,a pak se náhle zadařilo,a tři krásná mláďata!A vovovotom to je,né?!
Přesně tak ,já loni vzal 10-letý žaky,kteří nikdy nic neměli,dokonce jsem myslel že to jsou dva samci, od pána který se je chtěl zbavit ,na zimu jsem je prodával,nikdo je nechtěl,samec totiž nemá jeden prst ,a to překvapení začátkem roka stálo za to.S amboiny se trápim pátý rok-tři páry a ještě ani ťuk ,dvě samice zabité samcem,jeden samec mrzák bez nohy od rvačky ze samicí vo tom to je-ne sklamání ale výzva.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.59.12
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, je mi 17 let a papoušky chovám pátým rokem a pár nepříjemností jsem už měl. Jako první jsem měl pár korel a pár penantů. První problém byl že jsem koupil penanty jako pár a pak jsem zjistil že mám dva samce. Naštěstí se mnou jeden chovatel vyměnil samce za samici. Poté jsem si pořídil další pár korel. Nějakou dobu to šlapalo, korey měly pravidelně mladé ale rozely nic. Asi po 2 letech mi padla korelý samice ze staršího páru, dal jsem k němu jinou samici a nic, vůbec si nepadli do oka, a ani s další samicí. Nakonec jsem je prodal. S penanty to také nebylo lehké, samec útočil na samici takovým způsobem že jsem si ji celou od krve musel vzít domů a krmit jí stříkačkou. Samci jsem zastřihl křídla a po uzdravení jsem dal samici spět. Přes zimu byli v klidu, seděli vedle sebe, samec byl bez známky agrese. A přišlo jaro a začali se krmit. Samice snesla vajíčko a já byl šťastný že se konečně zadařilo. Bohužel to skončilo dvěma vejci které sežrali a začalo to znova, samec zřídil samici tak, že jsem jí zas krmil stříkačkou. To už jsem ale samce na podzim vyměnil a v létě 2013 spolu zahnízdili. Měli pět vajec ale nakonec se vylíhlo jedno mládě, které po 2 dnech zemřelo hladem. Tak teď s napětím čekám jestli zahnízdí. Samice leze do budky a samec si ji pěkně hlídá, jsou pořád spolu a tak doufám... Spět ale ke korelám, pár sice odchovává, ale způsobem, že samice snese za jednu snůžku většinou 7 až 11 vajec, z toho se vylíhne třeba 5 mladých, ale asi po týdnu přestanou rodiče krmit nejmladší a nakonec přežijí 2 nebo 3. Vždy je mi strašně když vyndavám ty vychrtlé mrtvolky. A minulý rok se mi přihodilo, že samice začala snášt druhou snůžku, když měla z první dvě dvou až tří týdenní mladé v budce, začala je kousat do krve a vytrhávat peří. Vzal jsem si je tedy domů na ruční dokrmení. Naštěstí to bylo o prázdninách, takže jsem na ně měl čas. Na stříkačku si zvykli dobře a pěkně rostli. Ale když jsem jednoho dne v noci krmil bohužel se začalo jedno mládě dusit, posralo se a konec. V tu chvíli se mi zastavilo srdce, říkal jsem si jestli to nebyla moje chyba, jestli jsem mu nestříkl kaši omylem do plic. Strašně jsem si to vyčítal že mi zemřel v náručí a kvůli mě. Koukal jsem se na něj a do toho na mě syčelo druhé mládě, že chce jíst. Tak jsem ho nakrmil a hned potom odstranil mrtvolku. To mládě které mi zbilo se na mě tak navyklo, že za mnou chodil po zahradě. Problém byl v tom že se mu nechtělo létat... nebo mu to spíš nešlo protože si vytrhával pera z křídel. Každou chvíli mu z toho tekla krev, do toho strašně pelichal a nerostli mu péra na hlavě. Dával jsem mu vitaminy, různé přípravky na peří, ale nic nezabíralo. Nakonec jsem si řekl že to chce čas a skutečně. Po pár týdnech létal a byl krásně opeřený. Teď ho mám jako mazla - při psaní mi sedí na rameni.
Nějak jsem se rozepsal, ale co tím chci říct: Chov papoušků většinou není procházka růžovým sadem, vždy se může něco přihodit, ale nic mě neodradilo a nikdy jsem ještě nepřemýšlel že bych s chovem přestal. Loni jsem koupil pár rozel pestrých a letos chci pořídit další pár, ještě nevím jaký druh...
Přeji hodně úspěchů všem chovatelům
Tobe rozhodne preji hodne uspechu, protoze si myslim ze si je zaslouzis.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.63.182
Neměla jsem na mysli, že mě to tak sebere kvůli nějakému výdělku za mláďata, ale je mě líto těch ptáků, hlavně samice. Sedí a nic z toho, nebo když musím vyhodit z budky mrtvé mládě. Je mi to moc líto, asi i proto, že jsem ženská. Vždycky si říkám, kdyby bylo aspoň jedno mládě z hnízdění pro radost, tak spokojenost
