Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.117.190
Prosím Vás, všude se píše něco jiného. Kdy pustit bezpečně andulku z klece, aby se tam vrátila? Až si zvykne na ruku a bude z ní i jíst? Včera jsme si dovezli asi anduláka od chovatele, je to mlaďoch, byl z nich nejlepší, ale nevím, jak je starý, inzerát mu dávala dcera, že jsou čerstvě vylítnuté, ale pán říkal, že tomu vůbec dcera nerozumí, že teď nevylétli, ale je to mlaďoch, lehce se mu barví zobáček do fialova. Vzala bych si jinde, kde chovatel má čerstvě vylítnuté, ale nikde v okolí jsem nikoho nenašla a zverimex ...to ne....to jen pro vysvětlenou, kdyby tu někdo zas rejpal, že nejsem schopná zjistit,jak je starý:o( Je mi jasné, že měsíc asi bude v kleci, že to nejde hned, ale nechci to oddalovat, ať si může létat.
Poradíte prosím někdo? Když vylétne, vracejí se samy do klece a nebo je chytáte? Aby nelétal třeba 3 hodiny a pořád se nechtěl vracet:o))
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.121.19
Nam se papousci (parek papousku nadhernych) vraceli teda jen na jidlo/piti a spani. Kdyz se muze pohybovat volne, tak proc by se mel schovavat v kleci? Navic pri prvnim pusteni, kdyz bude mit tolik novych veci k prozkoumani se asi hned nevrati. Jinak kdyz uz jsme teda chteli, aby sli do klece, chodilo se s kleci za papouskama a oni pochopili co se po nich chce - nemeli jsme je ochocene, protoze to uz byli dospelaci ze zverimexu. (Pozdeji sli k panovi do voliery na chov.)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.237.194
Klec v rámci možností položte do výšky alespoň ramen dospělého člověka a výš. Strach nutí ptáky létat vzhůru, sedět co nejvýše, v nízko umístěné kleci na prostředí nezvyklý pták je více stresovaný. Je to lepší i kvůli komunikaci. Když se ke kleci klidně přiblížíte tak, abyste anduláka měla ve výšce očí, mluvíte na něj a pomaloučku přiblížíte ruku ke kleci, bojí se jí?
Jen některé nedokrmované mládě ve věku cca 30-35 dní (tedy v době vyletění z budky) je natolik důvěřivé, že se ruky a člověka vůbec nebojí a hned první den lze s ním chodit po bytě, během pár hodin se naučí nastoupit na prst přiložený k bříšku. Starší jedinci, kteří již týden - dva létali s ostatními andulkami ve voliéře, jsou podstatně plašší. Jestli se Váš andulák bojí, kdybyste ho nyní pustila ven, vyletěl by na skříň, záclonu... někam co nejvýš a sám by se do žádné klece nevrátil. Jakékoli násilné honění ochočování neprospívá. V případě staršího ustrašeného mláděte to chce trpělivost. Pokud bude před rukou se strachem ustupovat nebo se dokonce mlátit o klec, pak ho venku chytíte velice těžko a bude to velký stres pro něho i Vás. Pokud se bojí, zatím ho nepouštějte. Buďte v jeho blízkosti co nejčastěji, v kleci ho stresujte co nejméně, aby si na ni zvykl a považoval ji za svoje bezpečné útočiště.a místo, kde najde klid a potravu. Ruku vždy přibližujte klidně a pomalu, i když vyměňujete vodu a doplňujete krmení. A povídejte mu. Andulky mezi sebou téměř stále komunikují, tiše se blížící velký tvor je pro něj hrozivější. Když s ním komunikujete, ruku, v níž můžete mít kousek klasu senegalského prosa, nebo nějakou malou hračku podobné té, na kterou je zvyklý, pomalu posouvejte v kleci přes dvířka do vzdálenosti, kdy před ní ještě nezačne ustupovat, nebo jinak se znepokojovat. Pak ji tam nehybně nějakou dobu držte a stále si s ním povídejte. Pak ruku po několika minutách opět pomalu odtáhněte. Jestli se k ní v průběhu takového cvičení sám přiblíží, je zpola vyhráno. Je dobrým znamením, i když snese ruku ve své blízkosti po dobu několika minut (max. 10, pak budete mít oba dva toho dost) aniž by odletěl nebo se přesunul dál. Jednoduše klid a co nejčastější komunikace. Vše závisí od jeho individuální povahy a věku. Já mám nyní několik andulek, nekrocených a můžu se k některým pomalu přiblížit na vzdálenost několika centimetrů, když jim něco povídám. Ruky se ale bojí víc. Dobře ochočená andulka však s rukou nemá problém, častokrát se plete pod ruky, když něco člověk dělá (krájí v kuchyni, píše na PC) a nenechá se jen tak odehnat.
Ale počítejte, že ani mnozí dobře ochočení anduláci se do klece, kde jsou zavíráni, nevracejí sami s nadšením. Předtím jsem mívala jen krotké andulky, povětšinou se jim klec nikdy nezavírala. Krotká andulka si vždy najde nějaké jedno - dvě oblíbená místa v bytě mimo klece, kde se zdržuje nejčastěji. Se znalostmi andulčí povahy lze takové účelně vytvořit a tím se vyhnout trusu na nevhodných místech.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.194.50
Každý to asi dela jinak,ja jsem pustil andulku po mesici s klece ven na zahradu a ještě se nevratila tak cekam.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.230.140
Tesne pred tim,nez narazi hlavickou na mrize...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.117.190
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Klec v rámci možností položte do výšky alespoň ramen dospělého člověka a výš. Strach nutí ptáky létat vzhůru, sedět co nejvýše, v nízko umístěné kleci na prostředí nezvyklý pták je více stresovaný. Je to lepší i kvůli komunikaci. Když se ke kleci klidně přiblížíte tak, abyste anduláka měla ve výšce očí, mluvíte na něj a pomaloučku přiblížíte ruku ke kleci, bojí se jí?
Jen některé nedokrmované mládě ve věku cca 30-35 dní (tedy v době vyletění z budky) je natolik důvěřivé, že se ruky a člověka vůbec nebojí a hned první den lze s ním chodit po bytě, během pár hodin se naučí nastoupit na prst přiložený k bříšku. Starší jedinci, kteří již týden - dva létali s ostatními andulkami ve voliéře, jsou podstatně plašší. Jestli se Váš andulák bojí, kdybyste ho nyní pustila ven, vyletěl by na skříň, záclonu... někam co nejvýš a sám by se do žádné klece nevrátil. Jakékoli násilné honění ochočování neprospívá. V případě staršího ustrašeného mláděte to chce trpělivost. Pokud bude před rukou se strachem ustupovat nebo se dokonce mlátit o klec, pak ho venku chytíte velice těžko a bude to velký stres pro něho i Vás. Pokud se bojí, zatím ho nepouštějte. Buďte v jeho blízkosti co nejčastěji, v kleci ho stresujte co nejméně, aby si na ni zvykl a považoval ji za svoje bezpečné útočiště.a místo, kde najde klid a potravu. Ruku vždy přibližujte klidně a pomalu, i když vyměňujete vodu a doplňujete krmení. A povídejte mu. Andulky mezi sebou téměř stále komunikují, tiše se blížící velký tvor je pro něj hrozivější. Když s ním komunikujete, ruku, v níž můžete mít kousek klasu senegalského prosa, nebo nějakou malou hračku podobné té, na kterou je zvyklý, pomalu posouvejte v kleci přes dvířka do vzdálenosti, kdy před ní ještě nezačne ustupovat, nebo jinak se znepokojovat. Pak ji tam nehybně nějakou dobu držte a stále si s ním povídejte. Pak ruku po několika minutách opět pomalu odtáhněte. Jestli se k ní v průběhu takového cvičení sám přiblíží, je zpola vyhráno. Je dobrým znamením, i když snese ruku ve své blízkosti po dobu několika minut (max. 10, pak budete mít oba dva toho dost) aniž by odletěl nebo se přesunul dál. Jednoduše klid a co nejčastější komunikace. Vše závisí od jeho individuální povahy a věku. Já mám nyní několik andulek, nekrocených a můžu se k některým pomalu přiblížit na vzdálenost několika centimetrů, když jim něco povídám. Ruky se ale bojí víc. Dobře ochočená andulka však s rukou nemá problém, častokrát se plete pod ruky, když něco člověk dělá (krájí v kuchyni, píše na PC) a nenechá se jen tak odehnat.
Ale počítejte, že ani mnozí dobře ochočení anduláci se do klece, kde jsou zavíráni, nevracejí sami s nadšením. Předtím jsem mívala jen krotké andulky, povětšinou se jim klec nikdy nezavírala. Krotká andulka si vždy najde nějaké jedno - dvě oblíbená místa v bytě mimo klece, kde se zdržuje nejčastěji. Se znalostmi andulčí povahy lze takové účelně vytvořit a tím se vyhnout trusu na nevhodných místech.
Máme ho dnes 2 den a ruku snese v klidu, neplaší se, když jsem mu dala ruku k bříšku, tak sice s přemáháním, ale skočil na ni a seděl. Nezmatkuje, nelétá v kleci, ruka mu navadí, ale nadšený není, takže postupujeme pomalu, až bude sám k nám pochodovat, tak to zkusím. Dnes jsem zjistila, že je začervený, tak jsem mu musela zadek umýt pod tekoucí vodou a to se rozčiloval, takže pak se mu za rukou moc nechtělo, ale to se spraví, ruka dává pořád dobroty, neubližuje, tak snad to pochopí rychle. Jinak už druhý den povídal a i nahlas něco zavřeštěl, reaguje na pískání a když u něj chvilku sedím a mluvím na něj, tak se zapojuje a poslouchá, to vidím jako další dobrý krok...fakt jsem to nečekala tak rychle. Není čerstvě vylétlý, ale je od chovatele. Byl nejmejší.
Maillin

XXX.XXX.252.224
Vím, že dotaz je starý, ale třeba se bude hodit někomu, kdo má stejnou otázku teď. Já andulku osobně poprvé pustila až po tom, co jsem byla jistá, že se mě nebojí, jde ochotně na ruku a nechá se třeba i podrbat. Bylo to asi tak o měsíci. Doporučuji, ale přikrýt okna. Při prvních pár výletech mívají občas karamboly. Klec jsem moc ve velké výšce neměla, asi v úrovni pasu. Krmení jsem ze začátku dávala hlavně do klece, aby se snažila vrátit, případně jsem jí ke kleci donesla na prstu. Zpočátku měla problém se trefit, jak to pro ni byla novinka být venku.
Teď mám andulek více a svou poslední jsem pustila asi tak do týdne ani ne. Jak byly ostatní naučené být v kleci, tak se k nim přidala a já ji ochočovala během toho. Rozhodně je to těžší, než kdyby byla izolovaná, ale nikoliv nemožné.
Ale teda rozhodně pozor na ty první výlety ohledně karambolů. Odchovala jsem i mladé a ty prakticky na první pokus to naprali do zdi. Nic vážného se z většiny případů nestane, ale je lepší je hlídat, než se naučí. Poslední andulka měla problém s orientací v prostoru a častokrát se jí někam podařilo zapadnout. Někdy i na opravdu těžko dostupná místa a pak se třeba ani neozve, takže když to nevidíte, tak o tom ani nevíte. Ona vždycky někam takhle zapadla a ani se nehla, jen tam tak stála. Ale vylovit se nechala úplně v klidu. Pak ještě teda moje zkušenost, když jsem pouštěla druhou andulku a ta nelétala. Takže kvůli té jsem zase musela být opatrná na dveře, protože maximálně plachtila nebo se lehce zvedla a často přistála u dveří, takže před příchodem do pokoje(když byla klec otevřená) jsem ťukala do spodku dveří, aby odtud odběhla, kdyby tam náhodou byla. Později se ale naučila po takovéhle příhodě za mnou přiběhnout, vylézt mi na ruku a nechat se odnést ke kleci. Později jsme ale radši pořídili ke kleci žebříček. Tak asi takovéhle jsou moje zkušenosti s pouštěním andulek ven :) Jo a pozor na kytky. Jsou to docela likvidátoři, ale také ty kytky by mohly být jedovaté a jakmile je kytka zelená, jdou po ní.
My jsme měli doma andulek jako mazlíků už dost a nebyly všechny ochočené, max šly na prst. Přesto jsme je z klece vždy pouštěli hned jak si zvykli na nové prostředí, klidně už po týdnu. Déle jsme určitě nečekali. Andulky byly prostě venku, jak dlouho je to bavilo a pak se samy vrátili do klece, kde se cítí bezpečně a mají tam jídlo. Neměla jsem nikdy problém, že by netrefily nebo se nechtěly vrátit. Ale aspoň ten týden je potřeba, aby se aklimatizovala a zorientovala v novém prostředí a potom pustit jen v té místnosti, kde se nachází klec. Jak si zvykne na tu jednu místnost, po nějakém čase nechat dveře do dalších místností otevřené a ona sama si určí, kam si troufne. Pokud ji nebude nikdo honit a plašit, nepůjde sama tam, odkud by se neuměla vrátit. Myslím, že když ji poprvé otevřete dvířka, bude se stejně držet poblíž klece, kde to má nejvíc okoukané. Naši Pepíci se dokonce časem naučili do klece na povel a to jsou spíš divocí, nejdou ani na prst. Jsou chytřejší, než se zdají
Andulka3987

XXX.XXX.167.30
Jestli má nafialovělý zobáček tak je to samička.
Pokud by měl namodralý zobáček tak je to samec.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Andulka3987
napsal(a):
Jestli má nafialovělý zobáček tak je to samička.
Pokud by měl namodralý zobáček tak je to samec.
Jestli má nafialovělý nebo namodralý zobáček tek nejspíš dostala přes hubu 🤔