Neregistrovaný uživatel

Chtela bych se zeptat jak správně postupovat při ochočování pětiměsíčního pap.Senegalského,který není ručně dokrmený.Zatím se ke mě jen točí zády a ignoruje vše:)
pouze se nechá hladit,ale asi moc velkou radost nemá. Děkuji.Helena
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtela bych se zeptat jak správně postupovat při ochočování pětiměsíčního pap.Senegalského,který není ručně dokrmený.Zatím se ke mě jen točí zády a ignoruje vše:)
pouze se nechá hladit,ale asi moc velkou radost nemá. Děkuji.Helena
V první řadě to chce obrovskou trpělivost. Ochota ochočit se je individuální vlastnost každého papouška, může to trvat několik dní i několik měsíců. Nechte ho pomalu zvykat na Vaši ruku, vyvarujte se prudkých pohybů a všeho, čeho by se papoušek v souvislosti s Vaší rukou lekl. Nabídněte mu z ruky oblíbený pamlsek (jablko, ořech). Postupně zkracujte vzdálenost mezi Vaší rukou a papouškem, když uvidíte, že se jeho strach zvětšuje, ruku oddalte a za chvíli to zkuste znovu. Zkuste, jestli si vleze na klacík ve Vaší ruce, v první fázi ochočování to bude dobrá metoda jak dostat papouška zpět do klece, vyhnete se tím chytání. Pokud nebude chtít být přepraven do klece tímto způsobem a uletí, dobrá nenásilná metoda je postup nasednutí na klacík - zhasnutí světla v místnosti - přesun do klece - rozsvícení.
Přeju Vám úspěch při ochočování.
S pozdravem
jirka@amazonia.cz
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtela bych se zeptat jak správně postupovat při ochočování pětiměsíčního pap.Senegalského,který není ručně dokrmený.Zatím se ke mě jen točí zády a ignoruje vše:)
pouze se nechá hladit,ale asi moc velkou radost nemá. Děkuji.Helena
Jirko, kdybych to měla vzít podle našich drobců, tak ti se první týdny ani nepohnuly, když jsem jim štrachala v kleci a ani na nich nebyl vidět moc strach (třes apod.). Byli tak ztuhlí strachem, že se dali i poškrabkat :o) Teď už jsou alespoň na tolik hrdinové, že uletí. Celkem se osvědčují pamlsečky, ale to zas trvá než člověk najde opravdu ten pádný. U nás je to piškot namočený ve šťávě. Takže to chce opravdu hodně trpělivosti a věnování, ale každý pokrok je pak úžasný :o) Petra Juřinová
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jirko, kdybych to měla vzít podle našich drobců, tak ti se první týdny ani nepohnuly, když jsem jim štrachala v kleci a ani na nich nebyl vidět moc strach (třes apod.). Byli tak ztuhlí strachem, že se dali i poškrabkat :o) Teď už jsou alespoň na tolik hrdinové, že uletí. Celkem se osvědčují pamlsečky, ale to zas trvá než člověk najde opravdu ten pádný. U nás je to piškot namočený ve šťávě. Takže to chce opravdu hodně trpělivosti a věnování, ale každý pokrok je pak úžasný :o) Petra Juřinová
Děkuji Vám Jirko a Petro za Vaše rady a zkušenosti. Ten můj se chová naprosto stejně jak píšete Vy Petro. Je naprosto ztuhlý, nechá se pohladit, přiložit ruku na tělíčko. Pod rukou cítím, jak se chvěje. Cokoli k snědku odmítá. Chová se jak malé zarputilé dítě. Nepohne se, pouze otáčí hlavičku jak jen může daleko, zobáček neotevře. Snaším se, aby se mu na jazýček dostala alespoň chuť jablka, pomeranče, piškotu. Podávám mu kousky rukou, pinzetou. Nic. Uhne hlavičkou. Tuhý jak socha. Zobe pouze slunečnicová semínka, ale nesmí mě vidět v místnosti. Doufám, že pije, ale asi tajně. Jakmile se objevím mezi dveřmi do místnosti, kde je klec, okamžitě zaujme ztuhlou pozici. Mám ho týden. Z klece ho nevyndavám, abych ho zbytečně neděsila. Drží se pevně bidýlka a odmítá se ho pustit. Nechci dělat nic násilím. Tak uvidím. Helena
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Děkuji Vám Jirko a Petro za Vaše rady a zkušenosti. Ten můj se chová naprosto stejně jak píšete Vy Petro. Je naprosto ztuhlý, nechá se pohladit, přiložit ruku na tělíčko. Pod rukou cítím, jak se chvěje. Cokoli k snědku odmítá. Chová se jak malé zarputilé dítě. Nepohne se, pouze otáčí hlavičku jak jen může daleko, zobáček neotevře. Snaším se, aby se mu na jazýček dostala alespoň chuť jablka, pomeranče, piškotu. Podávám mu kousky rukou, pinzetou. Nic. Uhne hlavičkou. Tuhý jak socha. Zobe pouze slunečnicová semínka, ale nesmí mě vidět v místnosti. Doufám, že pije, ale asi tajně. Jakmile se objevím mezi dveřmi do místnosti, kde je klec, okamžitě zaujme ztuhlou pozici. Mám ho týden. Z klece ho nevyndavám, abych ho zbytečně neděsila. Drží se pevně bidýlka a odmítá se ho pustit. Nechci dělat nic násilím. Tak uvidím. Helena
Týden je hodně krátká doba. Já bych se na hlazení a krmení z ruky vybodla, myslím, že to spíš stresuje. Zatím mám pocit, že nejlepším osmělovačem pro papoušky je závist. Ti naši asi po 2 měsících občas přiletěli i ke mně na peřinu (ale nesměli být poblíž ruce), protože už tam seděl amazoňan a krmil se u mě. Po nějaké době taky přišli na to, že namočené piškoty jsou úžasné, ale co je to stojí osmělování, aby se k ruce přiblížili :o) No prostě sranda. Zkoušela jsem si dát piškot dál na ruku, ale to raději byli natažení jak nudle než aby udělali ten krok na prst. Do klece je pořád dáváme na klacku (ze začátku jak psal jirka, systém světlo tma, protože nechtěli domů), na prst se pořád bojí.
S tím krmením zkoušejte pořád předkládat pestrý jídelníček. Třeba to občas zkouší, ale tak trochu, že to není vidět. A nebo zatím pořád neví co to je a na co to je. Zkuste kouknout na starší příspěvky. Cca před měsícem tu proběhla diskuse o tlusté andulce (nebo tak nějak se téma jmenuje), tam najdete pár tipů jak učit papouška na nové krmení. Ale zatím bych ho moc nestresovala nějakou jen ovocnou hladovkou, dejte mu pár týdnů na osmělení.
Časem si i zvykne na běžné úkony, jako že chodíte po místnosti, bavíte se s ním a vyměňujete misky. Chce to jen ze začátku moc neexperimentovat, ať si zvykne na urč. koloběh, že mu nic nehrozí. Naši se sice ještě tlačí na druhou stranu klece, když vyměňuji misky, ale když se v tom moc hrabu, tak už jim to nedá a jdou zkoumat, protože vědí, že nosím dobrůtky. Ale taky to dost douho trvalo. Držím palce a zase napište jak časem pokračujete. Petra Juřinová