Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.146.66
Dobrý den, mám už skoro dva roky Alexandra malého a stále se bojí, jak k němu přiblížim ruku, tak se začne plašit, nebo když je venku z klece, tak uletí. Přitom si s ním povídám a jsem stále nablízku a bojí se pořád. Myslíte, že se to někdy změní?
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.29.233
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, mám už skoro dva roky Alexandra malého a stále se bojí, jak k němu přiblížim ruku, tak se začne plašit, nebo když je venku z klece, tak uletí. Přitom si s ním povídám a jsem stále nablízku a bojí se pořád. Myslíte, že se to někdy změní?
Chce to trpělivost. Pořiďte si knížku Proč můj papoušek? a tam se všechno dočtete. Chovu zdar
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.127.72
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chce to trpělivost. Pořiďte si knížku Proč můj papoušek? a tam se všechno dočtete. Chovu zdar
Tato kniha je moc pěkná, ale bohužel je mířená spíše na větší papoušky, Alex je tam zmíněný konkrétně asi dvakrát a musím říct podle toho, co mám Alexe doma, že chování popsané v této knize opravdu často odpovídá "chytřejším" papouškům. Určitě nebude na škodu si ji prostudovat, ale slýchám o "nezkrocených" Alexandrech dost často a už mi začíná připadat, že bez ručního dokrmení je to opravdu náročný úkol. Můj je ručně dokrmený a přesto se velice změnil od dob, kdy se nechal kdekoliv pohladit a otočit třeba na záda po dnešní splašené létání v kleci, když tam dá přítel ruku (ke mně se přeci jen chová trošku důvěřivěji). Možná se ozve někdo úspěšnější, ale myslím, že jedině ta trpělivost může pomoci.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.146.66
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tato kniha je moc pěkná, ale bohužel je mířená spíše na větší papoušky, Alex je tam zmíněný konkrétně asi dvakrát a musím říct podle toho, co mám Alexe doma, že chování popsané v této knize opravdu často odpovídá "chytřejším" papouškům. Určitě nebude na škodu si ji prostudovat, ale slýchám o "nezkrocených" Alexandrech dost často a už mi začíná připadat, že bez ručního dokrmení je to opravdu náročný úkol. Můj je ručně dokrmený a přesto se velice změnil od dob, kdy se nechal kdekoliv pohladit a otočit třeba na záda po dnešní splašené létání v kleci, když tam dá přítel ruku (ke mně se přeci jen chová trošku důvěřivěji). Možná se ozve někdo úspěšnější, ale myslím, že jedině ta trpělivost může pomoci.
Děkuji za vaše příspěvky, také mám pocit, že už takto plachý zůstane, slyšela jsem už i to, že Alexandři tu plachost mají v sobě, a že jen tak nezkrotne, asi se s tím budu muset smířit.