Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

13.7.2004 12:48
Neregistrovaný uživatel

Dobrý den,
mám už víc jak dva roky papouška senegalského, jde o ručně dokrmené mládě, pohlaví jsme nezjišťovali. Už v době puberty začal být velmi náladový a agresivní, vůbec nic nepomáhalo....v té době jsem s ním byla sama a tak jsem veškeré projevy jeho agrese slízla já. Snažila jsem se o důslednou výchovu a občas se nedalo jinak než jej za opravdu bolestivý výpad klepnout přes zobák. Vše se víceméně vyřešilo tím, že jsem se seznámila s novým přítelem, v kterém našel můj vypiplaný papouch zalíbení. Zpočátku mě mrzelo, že mě už vůbec nebere vážně a všímá si jen a jen mého partnera, ale taky jsem byla ráda, že mi s tím pubertálním klackem nezištně pomůže. Poté co jsme se přestěhovali a začali spolu bydlet, situace se vůbec nezměnila, prostě zaměřil pozornost úplně jiným směrem. Občasné útoky na mou osobu jsem tolerovala, protože ho mám vážne moc ráda a doufala jsem, že až ho přejde puberta, bude to lepší. Teď jsou mu asi 2 roky a 4 měsíce a je to čímdál horší. Přijde mi, že na mě strašně žárlí, jinak nevím čím si jeho agresi vysvětlit. Problém je v tom, že teď tu přítel nebude asi 1,5 měsíce. Když není doma a pustím ho z klece já, okamžitě mě napadá ...je to jak z Hitchkokova hororu, prakticky vždycky to skončí několika krvavýma kousancema. Už si s ním nevím rady a bojím se co bude teď když tu přítel tak dlouho nebude. Umíte mi nekdo poradit ??

Děkuji Martina H.

Neregistrovaný uživatel

16.7.2004 15:00
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
mám už víc jak dva roky papouška senegalského, jde o ručně dokrmené mládě, pohlaví jsme nezjišťovali. Už v době puberty začal být velmi náladový a agresivní, vůbec nic nepomáhalo....v té době jsem s ním byla sama a tak jsem veškeré projevy jeho agrese slízla já. Snažila jsem se o důslednou výchovu a občas se nedalo jinak než jej za opravdu bolestivý výpad klepnout přes zobák. Vše se víceméně vyřešilo tím, že jsem se seznámila s novým přítelem, v kterém našel můj vypiplaný papouch zalíbení. Zpočátku mě mrzelo, že mě už vůbec nebere vážně a všímá si jen a jen mého partnera, ale taky jsem byla ráda, že mi s tím pubertálním klackem nezištně pomůže. Poté co jsme se přestěhovali a začali spolu bydlet, situace se vůbec nezměnila, prostě zaměřil pozornost úplně jiným směrem. Občasné útoky na mou osobu jsem tolerovala, protože ho mám vážne moc ráda a doufala jsem, že až ho přejde puberta, bude to lepší. Teď jsou mu asi 2 roky a 4 měsíce a je to čímdál horší. Přijde mi, že na mě strašně žárlí, jinak nevím čím si jeho agresi vysvětlit. Problém je v tom, že teď tu přítel nebude asi 1,5 měsíce. Když není doma a pustím ho z klece já, okamžitě mě napadá ...je to jak z Hitchkokova hororu, prakticky vždycky to skončí několika krvavýma kousancema. Už si s ním nevím rady a bojím se co bude teď když tu přítel tak dlouho nebude. Umíte mi nekdo poradit ??

Děkuji Martina H.

Náš papoušek je agresivní v době hnízdění kdy si chrání teritorium, možná to tak dělá i ten Váš. Zpočátku také i kloval, ale když zjistil že mu neucuknu tak s tím víceméně přestal.
Přeju hodně trpělivosti

Neregistrovaný uživatel

19.7.2004 14:42
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
mám už víc jak dva roky papouška senegalského, jde o ručně dokrmené mládě, pohlaví jsme nezjišťovali. Už v době puberty začal být velmi náladový a agresivní, vůbec nic nepomáhalo....v té době jsem s ním byla sama a tak jsem veškeré projevy jeho agrese slízla já. Snažila jsem se o důslednou výchovu a občas se nedalo jinak než jej za opravdu bolestivý výpad klepnout přes zobák. Vše se víceméně vyřešilo tím, že jsem se seznámila s novým přítelem, v kterém našel můj vypiplaný papouch zalíbení. Zpočátku mě mrzelo, že mě už vůbec nebere vážně a všímá si jen a jen mého partnera, ale taky jsem byla ráda, že mi s tím pubertálním klackem nezištně pomůže. Poté co jsme se přestěhovali a začali spolu bydlet, situace se vůbec nezměnila, prostě zaměřil pozornost úplně jiným směrem. Občasné útoky na mou osobu jsem tolerovala, protože ho mám vážne moc ráda a doufala jsem, že až ho přejde puberta, bude to lepší. Teď jsou mu asi 2 roky a 4 měsíce a je to čímdál horší. Přijde mi, že na mě strašně žárlí, jinak nevím čím si jeho agresi vysvětlit. Problém je v tom, že teď tu přítel nebude asi 1,5 měsíce. Když není doma a pustím ho z klece já, okamžitě mě napadá ...je to jak z Hitchkokova hororu, prakticky vždycky to skončí několika krvavýma kousancema. Už si s ním nevím rady a bojím se co bude teď když tu přítel tak dlouho nebude. Umíte mi nekdo poradit ??

Děkuji Martina H.

To znám, rada by se šikla, ale univerzální neexistuje. Leda tak snažit se vyhýbat, když nemá náladu. Kapáček problém, to praktikovat non stop. Fakt nevím, taky by se mi rada hodila.

Přidejte reakci

Přidat smajlík