Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.223.114
reakce autora:
Hned ze začátku bych chtěl poděkovat za všechny příspěvky....
Z vašich reakcí jsem pochopil, že podle vás je nemožné, aby mutace ptáka ovlivnila inkubační dobu, já vám to nemohu vyvrátit, protože k tomu nemám žádné faktické podklady, které jsem chtěl získat právě touto "anketou".Tak se vám alespoň pokusím stručně nastínit jak jsem to myslel. Podle mého názoru(čistě spekulativně) by bylo pro gen* výhodnější zvýhodnit geneticky stabilnějšího potomka, který by byl prospěšný pro zachování druhu a jelikož má (dle mého názoru) prvně "rozené" mládě vyšší šanci na přežití, tak není vyloučeno, že tato anomálie je projevem přírodního výběru, tedy evoluce...Opět opakuji, že jsem všechno vydedukoval sám a nemám to ničím podložené, samozřejmě, že se tady nemůžu srovnávat a hádat s lidmi, kteří vystudovali doktorát v oblasti genetiky, je mi 15 let a genetice se věnuji teprve asi tři roky, ale svoji hypotézu (které většinou plynou z pozorování, které já bohužel nemám) jsem začal rozvíjet po přečtení článku v časopisu Živa rok vydání 2004/č. 3....zde se uvádí, že je vědecky dokázáno, že ptáci mají schopnost ovlivnit pohlaví svých mladých podobně jako to známe u plazů, ale úplně na jiném principu....jedná se právě o schopnost zachování druhu...dám konkrétní příklad...RÁKOSNÍK SEYCHELSKÝ..Tito drobní pěvci využívají při výchově potomstva dcery s předchozí snůšky. Rákosník obývá na Seychelských ostrovech oblasti různě bohaté na hmyz, který tvoří základ jeho potravy. Logicky by bylo pro rákosníka výhodnější odchovat více potomků samičího pohlaví, protože ty u rodičů zůstanou a pomáhají jim odchovat další potomky, ovšem v lokalitách kde se vyskytuje přirozené potravy těchto pěvců méně, tak tam je pro rákosníky výhodnější odchovat více samečků, protože ty se hned po vylétnutí z hnízda odstěhují do jiné lokality a "nekonkurují" tak rodičům v boji o potravu. Přesně s touhle teorií přišel jeden člověk, který ji neměl podloženou žádnými informacemi a po praktickém výzkumu bylo zjištěno, že v místech bohatých na hmyz se líhne 87% samic tohoto druhu, kdežto v místech chudých na potravu se líhne 80% samců......Na tomto velmi stručně popsaném příkladu jsem vám chtěl popsat, že v rámci přírodního výběru a všeobecně evoluce je organismus velice variabilní...po přečtení celkem "velkého" množství literatury jsem se přiklonil k názoru, že na evoluci a přírodní výběr je třeba nahlížet z pohledu genu, který si představuji jako libovolnou část chromozomu, která čím je menší, tím větší má šanci na přežití, jelikož má menší pravděpodobnost, že se stane "obětí" crossing overu při meióze..ale to už je Evoluční genomika a to je trochu jiný obor....ke příspěvku, že pro středoškoláka jsou srozumitelnější témata, se raději nebudu vyjadřovat, protože mě to částečně jako středoškoláka uráží a navíc znám plno "kolegů", kteří jsou na tom s genetikou o hodně lépe, než průměrný dospělý chovatel mutačních ptáků.....všechno jsem se snažil vyjádřit opravdu ve stručnosti, a tak se může stát, že vám to nebude srozumitelné (např. obětí crossing overu). Všechno by to chtělo více prostoru a ten kdo tomu alespoň rozumí to pochopí....
gen*=jak už jsem řekl, tak na evoluci nahlížím z pohledu a genu a ne z pohledu jednice, populace, společenstva, atd....
Ještě jednou děkuji všem za příspěvky a doufám, že ještě náké přibydou, jenom bych chtěl dodat, že příspěvky typu : "Je to blbost takhle to nejde." a dál nic jsou zbytečné...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.180.82
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
reakce autora:
Hned ze začátku bych chtěl poděkovat za všechny příspěvky.... Z vašich reakcí jsem pochopil, že podle vás je nemožné, aby mutace ptáka ovlivnila inkubační dobu, já vám to nemohu vyvrátit, protože k tomu nemám žádné faktické podklady, které jsem chtěl získat právě touto "anketou".Tak se vám alespoň pokusím stručně nastínit jak jsem to myslel. Podle mého názoru(čistě spekulativně) by bylo pro gen* výhodnější zvýhodnit geneticky stabilnějšího potomka, který by byl prospěšný pro zachování druhu a jelikož má (dle mého názoru) prvně "rozené" mládě vyšší šanci na přežití, tak není vyloučeno, že tato anomálie je projevem přírodního výběru, tedy evoluce...Opět opakuji, že jsem všechno vydedukoval sám a nemám to ničím podložené, samozřejmě, že se tady nemůžu srovnávat a hádat s lidmi, kteří vystudovali doktorát v oblasti genetiky, je mi 15 let a genetice se věnuji teprve asi tři roky, ale svoji hypotézu (které většinou plynou z pozorování, které já bohužel nemám) jsem začal rozvíjet po přečtení článku v časopisu Živa rok vydání 2004/č. 3....zde se uvádí, že je vědecky dokázáno, že ptáci mají schopnost ovlivnit pohlaví svých mladých podobně jako to známe u plazů, ale úplně na jiném principu....jedná se právě o schopnost zachování druhu...dám konkrétní příklad...RÁKOSNÍK SEYCHELSKÝ..Tito drobní pěvci využívají při výchově potomstva dcery s předchozí snůšky. Rákosník obývá na Seychelských ostrovech oblasti různě bohaté na hmyz, který tvoří základ jeho potravy. Logicky by bylo pro rákosníka výhodnější odchovat více potomků samičího pohlaví, protože ty u rodičů zůstanou a pomáhají jim odchovat další potomky, ovšem v lokalitách kde se vyskytuje přirozené potravy těchto pěvců méně, tak tam je pro rákosníky výhodnější odchovat více samečků, protože ty se hned po vylétnutí z hnízda odstěhují do jiné lokality a "nekonkurují" tak rodičům v boji o potravu. Přesně s touhle teorií přišel jeden člověk, který ji neměl podloženou žádnými informacemi a po praktickém výzkumu bylo zjištěno, že v místech bohatých na hmyz se líhne 87% samic tohoto druhu, kdežto v místech chudých na potravu se líhne 80% samců......Na tomto velmi stručně popsaném příkladu jsem vám chtěl popsat, že v rámci přírodního výběru a všeobecně evoluce je organismus velice variabilní...po přečtení celkem "velkého" množství literatury jsem se přiklonil k názoru, že na evoluci a přírodní výběr je třeba nahlížet z pohledu genu, který si představuji jako libovolnou část chromozomu, která čím je menší, tím větší má šanci na přežití, jelikož má menší pravděpodobnost, že se stane "obětí" crossing overu při meióze..ale to už je Evoluční genomika a to je trochu jiný obor....ke příspěvku, že pro středoškoláka jsou srozumitelnější témata, se raději nebudu vyjadřovat, protože mě to částečně jako středoškoláka uráží a navíc znám plno "kolegů", kteří jsou na tom s genetikou o hodně lépe, než průměrný dospělý chovatel mutačních ptáků.....všechno jsem se snažil vyjádřit opravdu ve stručnosti, a tak se může stát, že vám to nebude srozumitelné (např. obětí crossing overu). Všechno by to chtělo více prostoru a ten kdo tomu alespoň rozumí to pochopí....
gen*=jak už jsem řekl, tak na evoluci nahlížím z pohledu a genu a ne z pohledu jednice, populace, společenstva, atd....
Ještě jednou děkuji všem za příspěvky a doufám, že ještě náké přibydou, jenom bych chtěl dodat, že příspěvky typu : "Je to blbost takhle to nejde." a dál nic jsou zbytečné...
Pokud chcete začínat u seychellského rákosníka (který je skutečně extrémně zajímavým ptákem a předmětem desítek studií - u nás ho ve svých přednáškách z ekologie či ornitologie cituje řada odborníků na universitách), pak doporučuji nespokojit se jen s informací prof. J. Petra v Živě, ale dohledat původní texty a dobře si je pročíst (Ido Pen, Franz J. Weissing, 2000: Sex-Ratio Optimization with Helpers at the Nest, Proceedings: Biological Sciences, Vol. 267, No. 1443, str. 539-543; David S. Richardson, Terry Burke, Jan Komdeur, 2002: Direct Benefits and the evolution od female-biased cooperative breeding in Seychelles warblers, Evolution 56 (11), str. 2313–2321; Jo Ridley, Jan Komdeur and William J. Sutherland, 2003: Population regulation in group-living birds: predictive models of the Seychelles warbler, Journal of Animal Ecology 72:4, str. 588–598 a další).
Přes to všechno mám pocit, že vycházet z problematiky rákosníka s. jako vstupní informace pro studium Vámi navržených souvislostí je značně umělé. Pokud se do toho stejně pustíte, věnujte hodně pozornosti realistickému zhodnocení dosažených informací (=nesnažte se dokázat své představy)!
Pohled na evoluci z pozice genu je dost originální, protože organismus jako celek má obecně potřebu v evoluci uspět a gen jako malá stavební jednotka tomu maximálně přispívá či škodí. Navíc plasticita druhu umožňuje stírat (či nopak podporovat) okrajové změny právě způsobené "částmi chromozomu které se staly obětí crossing overu" a v následném evolučním procesu je buď eliminovat (nebo využívat). Většina mutací v přírodě nevymizí proto, že by se jednalo o fyzicky slabší jedince, ale z důvodů genetických (recesivní vloha mizí v první generaci, vázaná na pohlaví nejpozději ve druhé - pokud pracujeme s teorií pravděpodobnosti setkání se dvou jedinců stejné mutace blízkou nule) a případně "predačních" (jedinec odlišného vzhledu a chování je natolik nápadný, že se stane snadnější kořistí predátora). Roli jistě hraje i fakt, že mnohy zmutovaný jedinec se neuplatní v rozmnožovacím cyklu - je přehlížen partnerem, vytlačen na okraj společnosti atd.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.223.114
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pokud chcete začínat u seychellského rákosníka (který je skutečně extrémně zajímavým ptákem a předmětem desítek studií - u nás ho ve svých přednáškách z ekologie či ornitologie cituje řada odborníků na universitách), pak doporučuji nespokojit se jen s informací prof. J. Petra v Živě, ale dohledat původní texty a dobře si je pročíst (Ido Pen, Franz J. Weissing, 2000: Sex-Ratio Optimization with Helpers at the Nest, Proceedings: Biological Sciences, Vol. 267, No. 1443, str. 539-543; David S. Richardson, Terry Burke, Jan Komdeur, 2002: Direct Benefits and the evolution od female-biased cooperative breeding in Seychelles warblers, Evolution 56 (11), str. 2313–2321; Jo Ridley, Jan Komdeur and William J. Sutherland, 2003: Population regulation in group-living birds: predictive models of the Seychelles warbler, Journal of Animal Ecology 72:4, str. 588–598 a další).
Přes to všechno mám pocit, že vycházet z problematiky rákosníka s. jako vstupní informace pro studium Vámi navržených souvislostí je značně umělé. Pokud se do toho stejně pustíte, věnujte hodně pozornosti realistickému zhodnocení dosažených informací (=nesnažte se dokázat své představy)!
Pohled na evoluci z pozice genu je dost originální, protože organismus jako celek má obecně potřebu v evoluci uspět a gen jako malá stavební jednotka tomu maximálně přispívá či škodí. Navíc plasticita druhu umožňuje stírat (či nopak podporovat) okrajové změny právě způsobené "částmi chromozomu které se staly obětí crossing overu" a v následném evolučním procesu je buď eliminovat (nebo využívat). Většina mutací v přírodě nevymizí proto, že by se jednalo o fyzicky slabší jedince, ale z důvodů genetických (recesivní vloha mizí v první generaci, vázaná na pohlaví nejpozději ve druhé - pokud pracujeme s teorií pravděpodobnosti setkání se dvou jedinců stejné mutace blízkou nule) a případně "predačních" (jedinec odlišného vzhledu a chování je natolik nápadný, že se stane snadnější kořistí predátora). Roli jistě hraje i fakt, že mnohy zmutovaný jedinec se neuplatní v rozmnožovacím cyklu - je přehlížen partnerem, vytlačen na okraj společnosti atd.
autor:
Naprosto s vámi souhlasím, akorát fakt, že organismus má potřebu uspět v evoluci a gen k tomu maximálně přispívá chápu úplně opačně, podle mě základní jednotkou evoluce je gen a z toho by jsme měli vycházet, gen má při dobrých předpokladech šanci na přežití několik milionů let kdežto u jedinců či populací se dostáváme do rozmezí maximálně několik stovek let....organismus je podle mě jen nástroj genu na přežití...když si vezmete co utvořily první molekuly....byly to replikátory a jako replikátor se dá chápat gen, takže považovat organismus za základní jednotku evoluce není dle mého názoru chyba, ale je to velmi časově limitované...jinak pokud jste vyhledával ty jednotlivé strany v literatuře kvůli mé práci, tak vám moc děkuji a určitě navštívím v nejbližší době městskou knihovnu...popřípadě archív...
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
reakce autora:
Hned ze začátku bych chtěl poděkovat za všechny příspěvky.... Z vašich reakcí jsem pochopil, že podle vás je nemožné, aby mutace ptáka ovlivnila inkubační dobu, já vám to nemohu vyvrátit, protože k tomu nemám žádné faktické podklady, které jsem chtěl získat právě touto "anketou".Tak se vám alespoň pokusím stručně nastínit jak jsem to myslel. Podle mého názoru(čistě spekulativně) by bylo pro gen* výhodnější zvýhodnit geneticky stabilnějšího potomka, který by byl prospěšný pro zachování druhu a jelikož má (dle mého názoru) prvně "rozené" mládě vyšší šanci na přežití, tak není vyloučeno, že tato anomálie je projevem přírodního výběru, tedy evoluce...Opět opakuji, že jsem všechno vydedukoval sám a nemám to ničím podložené, samozřejmě, že se tady nemůžu srovnávat a hádat s lidmi, kteří vystudovali doktorát v oblasti genetiky, je mi 15 let a genetice se věnuji teprve asi tři roky, ale svoji hypotézu (které většinou plynou z pozorování, které já bohužel nemám) jsem začal rozvíjet po přečtení článku v časopisu Živa rok vydání 2004/č. 3....zde se uvádí, že je vědecky dokázáno, že ptáci mají schopnost ovlivnit pohlaví svých mladých podobně jako to známe u plazů, ale úplně na jiném principu....jedná se právě o schopnost zachování druhu...dám konkrétní příklad...RÁKOSNÍK SEYCHELSKÝ..Tito drobní pěvci využívají při výchově potomstva dcery s předchozí snůšky. Rákosník obývá na Seychelských ostrovech oblasti různě bohaté na hmyz, který tvoří základ jeho potravy. Logicky by bylo pro rákosníka výhodnější odchovat více potomků samičího pohlaví, protože ty u rodičů zůstanou a pomáhají jim odchovat další potomky, ovšem v lokalitách kde se vyskytuje přirozené potravy těchto pěvců méně, tak tam je pro rákosníky výhodnější odchovat více samečků, protože ty se hned po vylétnutí z hnízda odstěhují do jiné lokality a "nekonkurují" tak rodičům v boji o potravu. Přesně s touhle teorií přišel jeden člověk, který ji neměl podloženou žádnými informacemi a po praktickém výzkumu bylo zjištěno, že v místech bohatých na hmyz se líhne 87% samic tohoto druhu, kdežto v místech chudých na potravu se líhne 80% samců......Na tomto velmi stručně popsaném příkladu jsem vám chtěl popsat, že v rámci přírodního výběru a všeobecně evoluce je organismus velice variabilní...po přečtení celkem "velkého" množství literatury jsem se přiklonil k názoru, že na evoluci a přírodní výběr je třeba nahlížet z pohledu genu, který si představuji jako libovolnou část chromozomu, která čím je menší, tím větší má šanci na přežití, jelikož má menší pravděpodobnost, že se stane "obětí" crossing overu při meióze..ale to už je Evoluční genomika a to je trochu jiný obor....ke příspěvku, že pro středoškoláka jsou srozumitelnější témata, se raději nebudu vyjadřovat, protože mě to částečně jako středoškoláka uráží a navíc znám plno "kolegů", kteří jsou na tom s genetikou o hodně lépe, než průměrný dospělý chovatel mutačních ptáků.....všechno jsem se snažil vyjádřit opravdu ve stručnosti, a tak se může stát, že vám to nebude srozumitelné (např. obětí crossing overu). Všechno by to chtělo více prostoru a ten kdo tomu alespoň rozumí to pochopí....
gen*=jak už jsem řekl, tak na evoluci nahlížím z pohledu a genu a ne z pohledu jednice, populace, společenstva, atd....
Ještě jednou děkuji všem za příspěvky a doufám, že ještě náké přibydou, jenom bych chtěl dodat, že příspěvky typu : "Je to blbost takhle to nejde." a dál nic jsou zbytečné...
Dobrý den, když jsem psal ten příspěvek předtím, rákosník seychellský mě sice zrovna nenapadl, ale myslím, že toto je přesně ten případ, kdy zvýšený evoluční tlak dokáže překonat i genové bariéry. Jinak mimo téma: Jak píšete, vzdělání v tomto případě vůbec nehraje roli - evidentně víte, o co se jedná, a to je zde to podstatné, již jsem měl tu čest potkat chovatele, kteří, ač se pyšní vysokoškolským diplomem, nejsou schopni pochopit ani princip dědičnosti gonozomální mutace, o nějakém crossing overu pak nemůže být ani řeč....
Toto téma sice nemá s inkubací nic společného, myslím si však, že je rozhodně perspektivnější - jen tak dál a hodně štěstí
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pokud chcete začínat u seychellského rákosníka (který je skutečně extrémně zajímavým ptákem a předmětem desítek studií - u nás ho ve svých přednáškách z ekologie či ornitologie cituje řada odborníků na universitách), pak doporučuji nespokojit se jen s informací prof. J. Petra v Živě, ale dohledat původní texty a dobře si je pročíst (Ido Pen, Franz J. Weissing, 2000: Sex-Ratio Optimization with Helpers at the Nest, Proceedings: Biological Sciences, Vol. 267, No. 1443, str. 539-543; David S. Richardson, Terry Burke, Jan Komdeur, 2002: Direct Benefits and the evolution od female-biased cooperative breeding in Seychelles warblers, Evolution 56 (11), str. 2313–2321; Jo Ridley, Jan Komdeur and William J. Sutherland, 2003: Population regulation in group-living birds: predictive models of the Seychelles warbler, Journal of Animal Ecology 72:4, str. 588–598 a další).
Přes to všechno mám pocit, že vycházet z problematiky rákosníka s. jako vstupní informace pro studium Vámi navržených souvislostí je značně umělé. Pokud se do toho stejně pustíte, věnujte hodně pozornosti realistickému zhodnocení dosažených informací (=nesnažte se dokázat své představy)!
Pohled na evoluci z pozice genu je dost originální, protože organismus jako celek má obecně potřebu v evoluci uspět a gen jako malá stavební jednotka tomu maximálně přispívá či škodí. Navíc plasticita druhu umožňuje stírat (či nopak podporovat) okrajové změny právě způsobené "částmi chromozomu které se staly obětí crossing overu" a v následném evolučním procesu je buď eliminovat (nebo využívat). Většina mutací v přírodě nevymizí proto, že by se jednalo o fyzicky slabší jedince, ale z důvodů genetických (recesivní vloha mizí v první generaci, vázaná na pohlaví nejpozději ve druhé - pokud pracujeme s teorií pravděpodobnosti setkání se dvou jedinců stejné mutace blízkou nule) a případně "predačních" (jedinec odlišného vzhledu a chování je natolik nápadný, že se stane snadnější kořistí predátora). Roli jistě hraje i fakt, že mnohy zmutovaný jedinec se neuplatní v rozmnožovacím cyklu - je přehlížen partnerem, vytlačen na okraj společnosti atd.
Dobrý den, doufám, že se nebudete zlobit, když si dovolím upřesnit jednu Vámi zmíněnou skutečnost: To, o čem v tomto případě mluvíte jako o recesivním, je alela, nikoliv vloha - vloha je české označení pro gen, který se na chromozomu může vyskytovat ve dvou formách - alelách.
Dále bych nesouhlasil s tím, že recesivní \"vloha\" (tedy alela) mizí v F1 generaci - mizí pouze její fenotypový projev, což je ovšem něco úplně jiného. Schválně zkuste zkřížit mezi sebou dva heterozygoty (tedy mláďata z F1 generace, lidově zvané \"štěpáky\") - uvidíte, že ve 2. filiální generaci se příslušná alela opět projeví...a přesně tak je tomu i v přírodě: Pokud je z hlediska evolučního tlaku nevýhodnější fenotyp podmíněný dominantní alelou, tak je to vcelku jednoduché - vzhledem k tomu, že tato alela se projevuje i u heterozygotů, vymírají v důsledku zvýšeného evolučního tlaku dominatní homozygoti i heterozygoti, takže se dále rozmnožují pouze recesivní homozygoti, jejichž genotyp tuto nevýhodnou alelu neobsahuje.
Ovšem v případě, že je evolučně méně výhodný fenotyp založen recesivně, přežívají v důsledku evoluce i heterozygoté, u nichž se neprojevuje a jsou na tom tedy prakticky stejně, jako kdyby nebyli nositely této alely, která ovšem je v jejich genotypu zakotvena. V následujících generacích se pak jedinci odlišní od zbytku populace stále znovu a znovu \"vyštěpuje\", jelikož, jak jsem již výše zmínil, heterozygoté v populaci dál normálně přežívají. Paradoxně tedy nastává situace, kdy nevýhodná recesivní alela v populaci přežívá mnohem déle a pevněji, než je tomu za stejných okolností s alelou dominantní. Názorným příkladem je skot, i když to s chovem exotického ptactva nemá pranic společného - u divokého předka skotu domácího pratura (Bos primigenius), který bal vyhuben v roce 1627, se divoce žijící jedinci vyznačovali obzvláště mohutnými rohy, zatímco u domácího skotu se vyskytují převážně jedinci bezrozí, mnohá plemena jsou pak bezrohá naprosto - zkrátka pratuři bez rohů, tedy dominantní homozygoti i heterozygoti, se nebyli schopni ubránit proti predátorům, takže tento fenotypový projev téměř vymizel. Po jejich domestikaci člověku naopak vyhovovala spíše bezrohost, tak ve svých chovech upřednostňoval spíše tyto jedince, jenže právě zde nastal výše zmíněný jev - i v dnešní době, jelikož rohatost je založena recesivně, nejdete mezi chovaným skotem stále velké množství rohatých jedinců, kteří se stále znovu a znovu \"vyštěpují\" z bezrohých heterozygotů.
Jinak kdyby plasticita druhu opravdu eliminovala fenotypovou manifestaci crossing overu, k čemu myslíte, že by výše zmíněný jev sloužil? Nebylo by potom jednodušší vypustit celou komplikovanou profázi meiotického dělení a přejít rovnou k segregaci duplicitních chromozomů? Tímto ovšem v žádném případě nechci zpochybňovat Váš názor, pokud jste to tak pochopil, pak se opravdu hluboce omlouvám, chtěl jsem jen nastínit pohled na věc poněkud z jiné strany
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.223.114
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, doufám, že se nebudete zlobit, když si dovolím upřesnit jednu Vámi zmíněnou skutečnost: To, o čem v tomto případě mluvíte jako o recesivním, je alela, nikoliv vloha - vloha je české označení pro gen, který se na chromozomu může vyskytovat ve dvou formách - alelách.
Dále bych nesouhlasil s tím, že recesivní \"vloha\" (tedy alela) mizí v F1 generaci - mizí pouze její fenotypový projev, což je ovšem něco úplně jiného. Schválně zkuste zkřížit mezi sebou dva heterozygoty (tedy mláďata z F1 generace, lidově zvané \"štěpáky\") - uvidíte, že ve 2. filiální generaci se příslušná alela opět projeví...a přesně tak je tomu i v přírodě: Pokud je z hlediska evolučního tlaku nevýhodnější fenotyp podmíněný dominantní alelou, tak je to vcelku jednoduché - vzhledem k tomu, že tato alela se projevuje i u heterozygotů, vymírají v důsledku zvýšeného evolučního tlaku dominatní homozygoti i heterozygoti, takže se dále rozmnožují pouze recesivní homozygoti, jejichž genotyp tuto nevýhodnou alelu neobsahuje.
Ovšem v případě, že je evolučně méně výhodný fenotyp založen recesivně, přežívají v důsledku evoluce i heterozygoté, u nichž se neprojevuje a jsou na tom tedy prakticky stejně, jako kdyby nebyli nositely této alely, která ovšem je v jejich genotypu zakotvena. V následujících generacích se pak jedinci odlišní od zbytku populace stále znovu a znovu \"vyštěpuje\", jelikož, jak jsem již výše zmínil, heterozygoté v populaci dál normálně přežívají. Paradoxně tedy nastává situace, kdy nevýhodná recesivní alela v populaci přežívá mnohem déle a pevněji, než je tomu za stejných okolností s alelou dominantní. Názorným příkladem je skot, i když to s chovem exotického ptactva nemá pranic společného - u divokého předka skotu domácího pratura (Bos primigenius), který bal vyhuben v roce 1627, se divoce žijící jedinci vyznačovali obzvláště mohutnými rohy, zatímco u domácího skotu se vyskytují převážně jedinci bezrozí, mnohá plemena jsou pak bezrohá naprosto - zkrátka pratuři bez rohů, tedy dominantní homozygoti i heterozygoti, se nebyli schopni ubránit proti predátorům, takže tento fenotypový projev téměř vymizel. Po jejich domestikaci člověku naopak vyhovovala spíše bezrohost, tak ve svých chovech upřednostňoval spíše tyto jedince, jenže právě zde nastal výše zmíněný jev - i v dnešní době, jelikož rohatost je založena recesivně, nejdete mezi chovaným skotem stále velké množství rohatých jedinců, kteří se stále znovu a znovu \"vyštěpují\" z bezrohých heterozygotů.
Jinak kdyby plasticita druhu opravdu eliminovala fenotypovou manifestaci crossing overu, k čemu myslíte, že by výše zmíněný jev sloužil? Nebylo by potom jednodušší vypustit celou komplikovanou profázi meiotického dělení a přejít rovnou k segregaci duplicitních chromozomů? Tímto ovšem v žádném případě nechci zpochybňovat Váš názor, pokud jste to tak pochopil, pak se opravdu hluboce omlouvám, chtěl jsem jen nastínit pohled na věc poněkud z jiné strany
Nejsem si úplně jist, jestli jsem správně pochopil poslední odstavec vašeho příspěvku, píšete zde, že by bylo jednodušší vynechat profázi (tím teda i crossing over) a přejít rovnou k segregaci chromozomů, tím by jste ale z velké části omezil rekombinaci genetického materiálu...vy myslíte, že je to teoreticky možné vynechat crossing over??...berte to jako otázku..ne jako ironii...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.8.80
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, když jsem psal ten příspěvek předtím, rákosník seychellský mě sice zrovna nenapadl, ale myslím, že toto je přesně ten případ, kdy zvýšený evoluční tlak dokáže překonat i genové bariéry. Jinak mimo téma: Jak píšete, vzdělání v tomto případě vůbec nehraje roli - evidentně víte, o co se jedná, a to je zde to podstatné, již jsem měl tu čest potkat chovatele, kteří, ač se pyšní vysokoškolským diplomem, nejsou schopni pochopit ani princip dědičnosti gonozomální mutace, o nějakém crossing overu pak nemůže být ani řeč....
Toto téma sice nemá s inkubací nic společného, myslím si však, že je rozhodně perspektivnější - jen tak dál a hodně štěstí
Vážený příteli,
domnívám se, že právě nezávislý pohled může mnohé objasnit. Doporučuji nenechat se odradit empirickými zkušenostmi chovatelů. Osobně jsem přesvědčen a několikrát jsem se v příspěvcích o chovu mutačních ptáků zmiňoval o tomto fenoménu. Konkrétní, u mne prakticky mnohonásobněkrát provedený příklad je následovný. Běžné hnízdění čečetek přírodního genotypu (carduelis flammea cabaret). Postupně snášená vejce jsou časně ráno (tedy bezprostředně po snesení) odebírána a nahrazována podkladky podobně jako se praktikuje v chovu kanárů. Na konci snůšky (obvykle 5-6 vajec) v den, kdy už nedošlo ke snůšce následujícího vajíčka je hned ráno celá snůška podložena. V přesně stanovený den ráno (za předpokladu oplozených vajec a ideální inkubace bez rušivých vlivů) se v podstatě během dvouhodinového nebo i kratšího intervalu vylíhne celá snůška. Připouštím, často se vyskytne posledňátko, drobnější – někdy i uhyne protože se nestačí vyrovnat nebo dohnat ostatní. Stává se to častěji při početnější snůšce a za příčinu lze považovat nedostatečné obsednutí snůšky. Druhý příklad: tentýž druh, sameček štěpitelný na isabelový pastel, samička isabelový pastel (vizuálně bílá). Mutace je recesívní, vázaná na pohlaví. Teoretický předpoklad je polovina samečků štěpitelných stejně jako otec, polovina samečků isabelových, polovina samiček přírodních a polovina samiček isabelových. Tedy obojí pohlaví v obou barvách. Lze vyloučit nadřazenost nebo nějakou vitální převahu jednoho pohlaví vůči druhému. Ve stanovený den se vylíhnou ptáci tmaví, teprve následující den se vylíhnou světlé červenooké isabely. V tomto případě v důsledku nezanedbatelného jednodeního náskoku normálně zbarvených jedinců se pak celý vývoj mutačních mláďat v hnízdě zpožďuje a může dojít i k úhynům. Nežádoucí efekt pak lze elimimovat rozdělením vylíhlých mláďat oddělením obou barevných fenotypů. Vývoj ptáků isabelových v tomto případě trvá déle než ptáků přírodních. Při možnostech hnízdění více podobných párů je ze strany chovatele možná i kombinace umístění stejně starých mláďat obou barevných mutací (přírodní a isabelový pastel) od různých rodičovských párů do jednoho hnízda. I přitom, že samička sama bude mutační a lze tedy vyloučit její negaci na přítomnost s ní totožných červenookých a světlých potomků, budou mláďata přírodního zbarvení opouštět hnízdo dříve.
Uvedl jsem markantní případ mutace poměrně odlišné od přírodního zbarvení, samozřejmě že další kombinace s mutacemi (v případě uvedeného druhu nejčastěji achát a hnědá), kdy mutační pták proti přírodnímu není tak výrazně kontrastní nebo dvě mutace jsou sobě poměrně blízké se neprojeví vždy tak jednoznačně jako uvedený příklad, protože isabela je do jisté míry už asi na hranici, kdy opravdu do jisté míry lze celý efekt svést na projev letálního faktoru. Ale i hnědí ptáci např.se líhnou s menšími a podobnými odlišnostmi, také mají červené oči, jejich letální faktor je zřejmě menšího rozsahu. Přesto si myslím, že je na místě se těmito věcmi zabývat a pokoušet se je objasnit. Přeji hodně zdaru. Brázdil.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nejsem si úplně jist, jestli jsem správně pochopil poslední odstavec vašeho příspěvku, píšete zde, že by bylo jednodušší vynechat profázi (tím teda i crossing over) a přejít rovnou k segregaci chromozomů, tím by jste ale z velké části omezil rekombinaci genetického materiálu...vy myslíte, že je to teoreticky možné vynechat crossing over??...berte to jako otázku..ne jako ironii...
Víte, ten poslední odstavec byla ironie - myslel jsem tím, že kdyby plasticita druhu stírala změny způsobené crossing overem, neměl by tento jev vůbec smysl, protože by se prakticky nic neměnilo. Je to ovšem pouze můj názor, který v žádném případě nemusíte brát vážně