Špatní papoušci

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já to teda taky zatím neřešil ale myslím že takový ptáci končí ve výkupu nebo zverimexech. Sám jeden výkupčí mi jednou říkal jak se kolikrát divý co mu vyletí z přepravek. Teda jestli to vůbec lítá.A to že vás nekdo bude napadat je myslím tutovka. Hezký zbytek večera.

Taky mám stejný názor, ptáci končí ve výkupech, zkrátka jsou mezi námi hovádky, kteří z toho ještě rádi vytřískají nějakou tu kačku. Stejně tak tam končí jejich staří nebo z nějakého jiného důvodu nevhodní jedinci na které léta koukají, zkrátka někdo má na to žaludek.
U fr. pelichání co uvádíte je to pro mě jasná věc, nemilosrdně utratit, nic jiného vám nezbývá. Před týdnem jsem taky utrácení musela řešit, vleklé problémy s nohou, stále se to nelepšilo a už nedokázala ani přistát na bidle, v některých případech zkrátka není zbytí, než aby se pták trápil... Jinak o své "seniory" a hendikepované se starám až do konce, nebudu na ně léta koukat a těšit se z jejich odchovů a pak to nasekám do výkupu. To je pro mě nemyslitelné.
A téma je to pěkné, jsem zvědavá kdo se tu první pochlubí za co všechno ve výkupu dostal drobný...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer, nerada bych rozvířila ostrou debatu a napadání, ale už dlouho mi vrtá hlavou, jak se chovatelé lidsky sbavují "špatných" papoušků. Naštěstí jsem zatím nic takového nemusela řešit, ale nikdo mi nechce odpovědět. Dám třeba konkrétní příklad, běžná andulka, vyletí vám krásná mláďata, a třeba polovině z nich vypadají letky, předpoklad francouzkého pelichání, co s mláďaty a s rodiči? Je Vám líto je utratit, příčí se Vám je podvodně prodat, na izolaci není prostor, v chovu zůstat nemohou ........................... zkusíte mi někdo slušně odpovědět? Díky předem! Petra

Vážená přítelkyně Petro.Co je vlastně "špatný papoušek"?Neznám slovo špatný papoušek,co to je za název"špatný"??????Hm,hm,hm...píšete a třeba polovině z nich vypadají letky-předpoklad "francouzké pelichání",co by měl chovatel udělat?Odpověd je jasná:utratit.Neprodávat a nerozšiřovat nemoc.Definujte slovo "špatný"papoušek,co to je "špatný"Nemocný to ano,ale "špatný"??Karel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vážená přítelkyně Petro.Co je vlastně "špatný papoušek"?Neznám slovo špatný papoušek,co to je za název"špatný"??????Hm,hm,hm...píšete a třeba polovině z nich vypadají letky-předpoklad "francouzké pelichání",co by měl chovatel udělat?Odpověd je jasná:utratit.Neprodávat a nerozšiřovat nemoc.Definujte slovo "špatný"papoušek,co to je "špatný"Nemocný to ano,ale "špatný"??Karel.

Mě by zajímalo, jak se utrácí papoušci? Třeba taková andulka, to se snad nevyplatí uspávat u veterináře, to je asi lepší s ní praštit o zem ne? Nebo jak to děláte?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mě by zajímalo, jak se utrácí papoušci? Třeba taková andulka, to se snad nevyplatí uspávat u veterináře, to je asi lepší s ní praštit o zem ne? Nebo jak to děláte?

Já zásadně řeším velice postižené jedince uspáním u veterináře. I to boží hovádko si zaslouží milosrdnou smrt. Nějaké praštění o zem mi připadá jako utopení koťat ve kbelíku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já zásadně řeším velice postižené jedince uspáním u veterináře. I to boží hovádko si zaslouží milosrdnou smrt. Nějaké praštění o zem mi připadá jako utopení koťat ve kbelíku.

Vážený příteli,Boží hovádko Vám sedne v létě u rybníku,řeky,v lese na krk,obličej,nohu či jinou část těla a Vy ho plácnete....i to je smrt toho hovádka...nebo si necháte at Vás kousne a Vy ho chytnete a odvezete cca 10km,20km k veterináři a tam ho utratíte za cca 100kč?Tak že co je milosrdná smrt???A ještě kdybyste to Boží hovádko nechal uspat u veterináře tak se po.......te,z té ceny co Vám naučtuje pan doktor.A mimo jiné kotata se vždy topila,ale to asi víte,když o tom píšete.Dobrou noc Karel P.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vážený příteli,Boží hovádko Vám sedne v létě u rybníku,řeky,v lese na krk,obličej,nohu či jinou část těla a Vy ho plácnete....i to je smrt toho hovádka...nebo si necháte at Vás kousne a Vy ho chytnete a odvezete cca 10km,20km k veterináři a tam ho utratíte za cca 100kč?Tak že co je milosrdná smrt???A ještě kdybyste to Boží hovádko nechal uspat u veterináře tak se po.......te,z té ceny co Vám naučtuje pan doktor.A mimo jiné kotata se vždy topila,ale to asi víte,když o tom píšete.Dobrou noc Karel P.

Vážený pane Karle ne všichni přispívající se musí vyžívat v dupáních po zvířatech nebo jejich zabíjením. Jestli takto začínají desetiletí chovatelé, nedivím se, že pak dokážou ve škole zabít i učitele. Co se v mládí naučíš, že.... A mimo jine ve městě nejsme zvyklí koťata topit, to možná tak v Horní Dolní, kde je jim líto dát pár korun za veterináře, tak budou mít raději ruce od krve. Děkuji nechci!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vážený příteli,Boží hovádko Vám sedne v létě u rybníku,řeky,v lese na krk,obličej,nohu či jinou část těla a Vy ho plácnete....i to je smrt toho hovádka...nebo si necháte at Vás kousne a Vy ho chytnete a odvezete cca 10km,20km k veterináři a tam ho utratíte za cca 100kč?Tak že co je milosrdná smrt???A ještě kdybyste to Boží hovádko nechal uspat u veterináře tak se po.......te,z té ceny co Vám naučtuje pan doktor.A mimo jiné kotata se vždy topila,ale to asi víte,když o tom píšete.Dobrou noc Karel P.

Jsem docela citlivka, nedokážu zabít ani kapra, ale jak jde o trpící zvíře, nedá se nic dělat, nebudu ho stresovat ještě převozem na veterinu aby na smrt čekalo dlouho. Takže pro ty chytré kteří odsuzují "domácí" zabití... klepnout hlavičkou, smrt nastane okamžitě protože se zlomí vaz. Takže který pták trpí míň? Ten Váš "humáně" utracený u veterináře to nebude.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vážený pane Karle ne všichni přispívající se musí vyžívat v dupáních po zvířatech nebo jejich zabíjením. Jestli takto začínají desetiletí chovatelé, nedivím se, že pak dokážou ve škole zabít i učitele. Co se v mládí naučíš, že.... A mimo jine ve městě nejsme zvyklí koťata topit, to možná tak v Horní Dolní, kde je jim líto dát pár korun za veterináře, tak budou mít raději ruce od krve. Děkuji nechci!

múj veterinář mi ho uspí zdarma. jak říká ten troch jedu z ampule ho nezabije.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem docela citlivka, nedokážu zabít ani kapra, ale jak jde o trpící zvíře, nedá se nic dělat, nebudu ho stresovat ještě převozem na veterinu aby na smrt čekalo dlouho. Takže pro ty chytré kteří odsuzují "domácí" zabití... klepnout hlavičkou, smrt nastane okamžitě protože se zlomí vaz. Takže který pták trpí míň? Ten Váš "humáně" utracený u veterináře to nebude.

Když na to máte žaludek vzít zvíře do ruky a mlátit s ním o zem, tak vám to budiž přáno. Asi jste se narodila na jatkách že vám zabíjení nevadí. Hlavně že nezabijete kapra. Taky se jen vezme a mlátí se do něj palicí. Ani se nedivím že se mezi sebou vraždí i lidi. Vždyť se vezme kudla a jen se bodne, že! Co vy jste za lidi, to teda nevím, umlátit ptáka k smrti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když na to máte žaludek vzít zvíře do ruky a mlátit s ním o zem, tak vám to budiž přáno. Asi jste se narodila na jatkách že vám zabíjení nevadí. Hlavně že nezabijete kapra. Taky se jen vezme a mlátí se do něj palicí. Ani se nedivím že se mezi sebou vraždí i lidi. Vždyť se vezme kudla a jen se bodne, že! Co vy jste za lidi, to teda nevím, umlátit ptáka k smrti.

Zdravím, přestaňte si hrát na citlivku a především nesrovnávejte vraždu s milosrdným utracením. Chovatel někdy prostě musí použít i mozek a přemýšlet. Takže nějaké kecy o jatkách a zabíjení jsou jen trapným plácáním. Nebo snad nejíte? On to maso pro vás musí zabít někdo jiný, ten z Horní Dolní, je to pohodlné. Právě v té Horní Dolní a koneckonců všude na světě musí člověk zabít zvíře, které k tomuto účelu odchoval, aby přežil. Utratit nemocné, kterému není pomoci, to je přece humánní krok. Který chovatel to nedokáže, není chovatel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím, přestaňte si hrát na citlivku a především nesrovnávejte vraždu s milosrdným utracením. Chovatel někdy prostě musí použít i mozek a přemýšlet. Takže nějaké kecy o jatkách a zabíjení jsou jen trapným plácáním. Nebo snad nejíte? On to maso pro vás musí zabít někdo jiný, ten z Horní Dolní, je to pohodlné. Právě v té Horní Dolní a koneckonců všude na světě musí člověk zabít zvíře, které k tomuto účelu odchoval, aby přežil. Utratit nemocné, kterému není pomoci, to je přece humánní krok. Který chovatel to nedokáže, není chovatel.

Jsem zadavatel, nechtěla jsem, abyste se hádali :-( , zůstanu u andulek, u dražších papoušků je samozřejmostí veterinární péče, a u domácího mazlíčka poběžíme s každým problémem k veterináři asi všichni. Slovo "špatný" papoušek jsem asi nezvolila správně, ale nechtěla jsem psát nemocný, protože pokud není nemoc infekční, někteří papoušci žijí dlouho, a viděla jsem třeba i naprosto spokojeného skokana jako domácího mazlíčka, nezlobte se proto na mne prosím za upřímnost. Co třeba naprosto nezodpovědné, ale pro mne teď na jaře celkem přijatelné řešení, otevřít klec a ............. nechat to na přírodě? Celkově se mi umírání v rukou člověka nezdá nikdy bez stresu a strachu. A nenadávejte mi, prosím. Jen názory a odpovědi. Díky! Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem zadavatel, nechtěla jsem, abyste se hádali :-( , zůstanu u andulek, u dražších papoušků je samozřejmostí veterinární péče, a u domácího mazlíčka poběžíme s každým problémem k veterináři asi všichni. Slovo "špatný" papoušek jsem asi nezvolila správně, ale nechtěla jsem psát nemocný, protože pokud není nemoc infekční, někteří papoušci žijí dlouho, a viděla jsem třeba i naprosto spokojeného skokana jako domácího mazlíčka, nezlobte se proto na mne prosím za upřímnost. Co třeba naprosto nezodpovědné, ale pro mne teď na jaře celkem přijatelné řešení, otevřít klec a ............. nechat to na přírodě? Celkově se mi umírání v rukou člověka nezdá nikdy bez stresu a strachu. A nenadávejte mi, prosím. Jen názory a odpovědi. Díky! Petra

Tak celkově pro všechny zajděte za nějakým holubářem a ten vám řekne jak se rychle a bezbolestně zabíjejí holoubata a při rozhovoru s ním o důvodech proč se holoubata zabíjejí možná i lecos nového pochopíte. Rafec

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem zadavatel, nechtěla jsem, abyste se hádali :-( , zůstanu u andulek, u dražších papoušků je samozřejmostí veterinární péče, a u domácího mazlíčka poběžíme s každým problémem k veterináři asi všichni. Slovo "špatný" papoušek jsem asi nezvolila správně, ale nechtěla jsem psát nemocný, protože pokud není nemoc infekční, někteří papoušci žijí dlouho, a viděla jsem třeba i naprosto spokojeného skokana jako domácího mazlíčka, nezlobte se proto na mne prosím za upřímnost. Co třeba naprosto nezodpovědné, ale pro mne teď na jaře celkem přijatelné řešení, otevřít klec a ............. nechat to na přírodě? Celkově se mi umírání v rukou člověka nezdá nikdy bez stresu a strachu. A nenadávejte mi, prosím. Jen názory a odpovědi. Díky! Petra

Otíku, to jsi holubář když nedokážeš holubovi zakroutit krkem? Myslím, že do dnešních dnů je na vesnici zvykem když se něco zabíjí, jet k veterináři zaplatit narkozu a potom podáním smrtícího jedu zvíře utratit. V každé vesnici je totiž veterinář a ten je rád když má práci. Lidé totiž rádi utrácejí za cestu, váží čas s tím ztrávený jako nutný a potom zaplatí pěknou sumičku za utracení. No a někdy se zvířátku postaví i zděný hrob a pohřbí se všemi poctami. Nebo jen kecám??? Zdeněk

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vážený pane Karle ne všichni přispívající se musí vyžívat v dupáních po zvířatech nebo jejich zabíjením. Jestli takto začínají desetiletí chovatelé, nedivím se, že pak dokážou ve škole zabít i učitele. Co se v mládí naučíš, že.... A mimo jine ve městě nejsme zvyklí koťata topit, to možná tak v Horní Dolní, kde je jim líto dát pár korun za veterináře, tak budou mít raději ruce od krve. Děkuji nechci!

Inteligentni clovek kotata nezabiji a ani nenechava utracet u veterinare, ale necha vykastrovat kocku, aby nemusel 3x do roka zabijet kotata. Ona jedna kastrace vyjde levneji, nez utraceni kotat po cely reprodukcni vek kocky, nehlede na to, ze milovnik zvirat nema zaludek na neustale utraceni zdravych zvirat a veterinar zdrave zvire nesmi utratit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Otíku, to jsi holubář když nedokážeš holubovi zakroutit krkem? Myslím, že do dnešních dnů je na vesnici zvykem když se něco zabíjí, jet k veterináři zaplatit narkozu a potom podáním smrtícího jedu zvíře utratit. V každé vesnici je totiž veterinář a ten je rád když má práci. Lidé totiž rádi utrácejí za cestu, váží čas s tím ztrávený jako nutný a potom zaplatí pěknou sumičku za utracení. No a někdy se zvířátku postaví i zděný hrob a pohřbí se všemi poctami. Nebo jen kecám??? Zdeněk

Dlouho jsem pracovala jako veterinářka(než jsem šla do důchodu) v ordinaci i provoze veterinární hygieny, takže jsem musela pracovat i na jatkách. Nedivím se některým lidem, že utrácení zvířat nebo zabití nemohou ustát. Ono , pro nezkušeného, je i problém praštit s ptákem o zem. Jestliže to neuděláte razantně, tak pták poskočí a kráčí do života dál . Moje známá z Prahy mi vyprávěla jak zabíjely kachny. Usekly jim hlavu na špalku. To se ovšem ona, ani manžel nedívali kam sekera dopadá protože viděli jen svíjící se zvíře. (Divím se, že si neusekli ruku). Po dopadu sekery ona v hrůze kachnu pustila a pták bez hlavy běhal dále. Takže jestli má někdo nějaké první zkušenosti, pak zvířeti určitě krkem nezakroutí. Pro lidi z vesnice je zabití slepice nebo prasete na jitrnice, normální jev. Pro člověka z města je hrůza i utracení zvířete v ordinaci. Nedivte se proto některým připomínkám. Proberte zde některé dotazy. Dlouholetý chovatel občas nepochopí, že se někdo ptá na základní věci. Začátečníkovi se zdá překvapivé, že by se andulce měla dát budka a proč si nepostaví hnízdo jako sýkorka. Prostě každý jsme pro určité věci nadaní a pro určité věci ne. A tak bychom měli být alespoň k sobě navzájem tolerantní, protože nás spojuje společný koníček - chovatelství. Hodně úspěchů v chovu a hlavně zdravé papoušky přeje všem M.Svobodová

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dlouho jsem pracovala jako veterinářka(než jsem šla do důchodu) v ordinaci i provoze veterinární hygieny, takže jsem musela pracovat i na jatkách. Nedivím se některým lidem, že utrácení zvířat nebo zabití nemohou ustát. Ono , pro nezkušeného, je i problém praštit s ptákem o zem. Jestliže to neuděláte razantně, tak pták poskočí a kráčí do života dál . Moje známá z Prahy mi vyprávěla jak zabíjely kachny. Usekly jim hlavu na špalku. To se ovšem ona, ani manžel nedívali kam sekera dopadá protože viděli jen svíjící se zvíře. (Divím se, že si neusekli ruku). Po dopadu sekery ona v hrůze kachnu pustila a pták bez hlavy běhal dále. Takže jestli má někdo nějaké první zkušenosti, pak zvířeti určitě krkem nezakroutí. Pro lidi z vesnice je zabití slepice nebo prasete na jitrnice, normální jev. Pro člověka z města je hrůza i utracení zvířete v ordinaci. Nedivte se proto některým připomínkám. Proberte zde některé dotazy. Dlouholetý chovatel občas nepochopí, že se někdo ptá na základní věci. Začátečníkovi se zdá překvapivé, že by se andulce měla dát budka a proč si nepostaví hnízdo jako sýkorka. Prostě každý jsme pro určité věci nadaní a pro určité věci ne. A tak bychom měli být alespoň k sobě navzájem tolerantní, protože nás spojuje společný koníček - chovatelství. Hodně úspěchů v chovu a hlavně zdravé papoušky přeje všem M.Svobodová

pro (xxxx.94.235) plně souhlasím a i když jsem z vesnice tak to stejně nedovedu a vždy volim souseda a nebo vet.lékaře. Jsem hold slaboch.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Otíku, to jsi holubář když nedokážeš holubovi zakroutit krkem? Myslím, že do dnešních dnů je na vesnici zvykem když se něco zabíjí, jet k veterináři zaplatit narkozu a potom podáním smrtícího jedu zvíře utratit. V každé vesnici je totiž veterinář a ten je rád když má práci. Lidé totiž rádi utrácejí za cestu, váží čas s tím ztrávený jako nutný a potom zaplatí pěknou sumičku za utracení. No a někdy se zvířátku postaví i zděný hrob a pohřbí se všemi poctami. Nebo jen kecám??? Zdeněk

Dobrý den. Tak já jsem rovněž holubář, a kdybych měl s každým holoubětem za někým chodit, aby mi je za nějakou úplatu usmrtil, tak to je nemusím chovat pro užitek, ale jít si za peníze pohodlně do restaurace. Proto holouběti ukroutím vaz a odtrhnu hlavu a nechám vykrvácet. Netrvá to ani vteřinu. Na nějaké přecitlivělé fňukání tady není v tomto případě místo. Rovněž výstižně se také vyjádřil přispívající 89,202. Bohužel, někdy to tak musí být.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dlouho jsem pracovala jako veterinářka(než jsem šla do důchodu) v ordinaci i provoze veterinární hygieny, takže jsem musela pracovat i na jatkách. Nedivím se některým lidem, že utrácení zvířat nebo zabití nemohou ustát. Ono , pro nezkušeného, je i problém praštit s ptákem o zem. Jestliže to neuděláte razantně, tak pták poskočí a kráčí do života dál . Moje známá z Prahy mi vyprávěla jak zabíjely kachny. Usekly jim hlavu na špalku. To se ovšem ona, ani manžel nedívali kam sekera dopadá protože viděli jen svíjící se zvíře. (Divím se, že si neusekli ruku). Po dopadu sekery ona v hrůze kachnu pustila a pták bez hlavy běhal dále. Takže jestli má někdo nějaké první zkušenosti, pak zvířeti určitě krkem nezakroutí. Pro lidi z vesnice je zabití slepice nebo prasete na jitrnice, normální jev. Pro člověka z města je hrůza i utracení zvířete v ordinaci. Nedivte se proto některým připomínkám. Proberte zde některé dotazy. Dlouholetý chovatel občas nepochopí, že se někdo ptá na základní věci. Začátečníkovi se zdá překvapivé, že by se andulce měla dát budka a proč si nepostaví hnízdo jako sýkorka. Prostě každý jsme pro určité věci nadaní a pro určité věci ne. A tak bychom měli být alespoň k sobě navzájem tolerantní, protože nás spojuje společný koníček - chovatelství. Hodně úspěchů v chovu a hlavně zdravé papoušky přeje všem M.Svobodová

Dobrý den paní Svobodová,

jen malý dotaz na Vás, nepracovala jste na fakultě vet . hygieny v Brně?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den. Tak já jsem rovněž holubář, a kdybych měl s každým holoubětem za někým chodit, aby mi je za nějakou úplatu usmrtil, tak to je nemusím chovat pro užitek, ale jít si za peníze pohodlně do restaurace. Proto holouběti ukroutím vaz a odtrhnu hlavu a nechám vykrvácet. Netrvá to ani vteřinu. Na nějaké přecitlivělé fňukání tady není v tomto případě místo. Rovněž výstižně se také vyjádřil přispívající 89,202. Bohužel, někdy to tak musí být.

Pro 30.32 pracovala jsem v Praze ve veterin. ordinaci , a ve veterin. nemocnici Říčany u Prahy

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro 30.32 pracovala jsem v Praze ve veterin. ordinaci , a ve veterin. nemocnici Říčany u Prahy

Dobrý den,

rád bych také zareagoval do této diskuse. Papoušky a všeobecně zvířata chovám 21 let od svých sedmi. Chovatelství je pro mne vášeň a velkým hobby. Mnohokrát jsme se setkal s tím, že nešťastnou náhodou mi třeba kočka nebo kuna vytrhla přes pletivo ptákovi nožku, buď zlomila nebo vytrhla naprosto celou. Pokud pták nevykrvácel přes noc, často se mi ho podařilo zachránit a spokojeně pak žil další roky i s tímto handicapem. Měl jsem zdravé chovné páry, od kterých jsem očekával mladé a někdy se stalo, že prostě je tak nechtěli zasednout a byli skutečně jen chovanými ptáky pro radost, které jsem sponzoroval ze svých ušetřených peněz. Jednou jsem na burze dostal roselu penant, která neměla nohu. Tehdy jsem si řekl, že rozdíl mezi tak krásným ptákem a ptákem \"nešpatným\"(jak uvádí zadavatelka) je pouze v tom, že nemá nohu. Přišlo období, kdy jsem měl slabost pro všechny ty postižené ptáky, kteří neměli tolik štěstí a začal jsem vyloženě hledat ty, kterým bych dal šanci. K penantce jsem pořídil samce se zlomeným křídlem a vytvořil jsem tak celý pár. Sehnal jsem dále roselu žlutohlavou, která měla poškození zobáku, že vypadala jako kachna. Vždy jsem jí rovně rostoucí zobák upravil a vypadala velmi zajímavě. Podařilo se mi sehnat více postižených ptáků a osadil jsem jimi voliéry tak, aby společně vycházeli a žili v pohodě. Sice jsem od nich neodchoval nic, ale dal jsem jim možnost žít a dožít. Jak tomu bývá, přišlo neštěstí a kuna se mi v noci dostala přes dvojité pletivo a zakouska mi ptáky, které jsem měl týden ve společné voliéře, když jsem chtěl kompletně vyčistit jednotlivé voliéry v předjaří loňského roku. Dost mě to mrzelo, protože jsem nepředpokládal, že během týdne přijdu o všechny. V poslední době jsem několikrát inzeroval, že rád přijmu nebo levněji koupím postižené a handicapované papoušky, kteří jsou v chovu bezcenní, abych jim mohl dát možnost žít...Ozvalo se mi několik chovatelů s nabídkami různě handicapovaných ptáků, například bez nohy, s vypíchlým okem ap. Věřte ne bo ne, ale každý se odmlčel a již více nereqagoval. Doufám jen, že našli nové zájemce a že ptáky neutratili. Mnoho těch chovatelů není z mého kraje, proto jsem se s nimi domluvil na případném zaslání kurýrem ČD na mé náklady. Snad je zařizování papíru nutného k zaslání neodradilo,ale skutečně po opakovaném zadání inzerátu dodnes nikdo skutečně nechtěného a postiženého ptáka nepřenechal. Proto apeluji na chovatele, kteří vlastní ptáka s handicapem, aby ještě před tím, než na něho šlápnou, utratí ho nebo pustí do přírody zemřít, aby zvážili možnost, že takový pták má právo na život. Zařízení papírů na zaslání, odvezení ptáka na nádraží ve srovnání s několika dalšími roky jeho života je pouhých pár hodin. Utracení, jak vidno je nejjednodušší a nejrychlejší cestou, jak problém vyřešit. Zvažte možnost dát šanci...Pták, papoušek například s amputovanou nohou může mít širší bidla, prkýnka s měkkou plochou, která ho nebude tlačit na masitý pahýl, pokud má vybavení poliéry vhodné k jeho postižení, může spokojeně žít dlouhou dobu. Spárovat se mohou například i různé druhy rozel, na společné soužití jim to nevadí. Radost z toho, že je neutratíte Vám vrátí častěji více, než pták zdravý. Tento příspěvek nepíšu, abych si zajistil spoustu nabídek, ale proto, aby se chovatelé zamysleli nad tím, jak se dá řešit situace s ptáky, kteří měli smůlu. S chovatelským pozdravem Martin Záruba

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,

rád bych také zareagoval do této diskuse. Papoušky a všeobecně zvířata chovám 21 let od svých sedmi. Chovatelství je pro mne vášeň a velkým hobby. Mnohokrát jsme se setkal s tím, že nešťastnou náhodou mi třeba kočka nebo kuna vytrhla přes pletivo ptákovi nožku, buď zlomila nebo vytrhla naprosto celou. Pokud pták nevykrvácel přes noc, často se mi ho podařilo zachránit a spokojeně pak žil další roky i s tímto handicapem. Měl jsem zdravé chovné páry, od kterých jsem očekával mladé a někdy se stalo, že prostě je tak nechtěli zasednout a byli skutečně jen chovanými ptáky pro radost, které jsem sponzoroval ze svých ušetřených peněz. Jednou jsem na burze dostal roselu penant, která neměla nohu. Tehdy jsem si řekl, že rozdíl mezi tak krásným ptákem a ptákem \"nešpatným\"(jak uvádí zadavatelka) je pouze v tom, že nemá nohu. Přišlo období, kdy jsem měl slabost pro všechny ty postižené ptáky, kteří neměli tolik štěstí a začal jsem vyloženě hledat ty, kterým bych dal šanci. K penantce jsem pořídil samce se zlomeným křídlem a vytvořil jsem tak celý pár. Sehnal jsem dále roselu žlutohlavou, která měla poškození zobáku, že vypadala jako kachna. Vždy jsem jí rovně rostoucí zobák upravil a vypadala velmi zajímavě. Podařilo se mi sehnat více postižených ptáků a osadil jsem jimi voliéry tak, aby společně vycházeli a žili v pohodě. Sice jsem od nich neodchoval nic, ale dal jsem jim možnost žít a dožít. Jak tomu bývá, přišlo neštěstí a kuna se mi v noci dostala přes dvojité pletivo a zakouska mi ptáky, které jsem měl týden ve společné voliéře, když jsem chtěl kompletně vyčistit jednotlivé voliéry v předjaří loňského roku. Dost mě to mrzelo, protože jsem nepředpokládal, že během týdne přijdu o všechny. V poslední době jsem několikrát inzeroval, že rád přijmu nebo levněji koupím postižené a handicapované papoušky, kteří jsou v chovu bezcenní, abych jim mohl dát možnost žít...Ozvalo se mi několik chovatelů s nabídkami různě handicapovaných ptáků, například bez nohy, s vypíchlým okem ap. Věřte ne bo ne, ale každý se odmlčel a již více nereqagoval. Doufám jen, že našli nové zájemce a že ptáky neutratili. Mnoho těch chovatelů není z mého kraje, proto jsem se s nimi domluvil na případném zaslání kurýrem ČD na mé náklady. Snad je zařizování papíru nutného k zaslání neodradilo,ale skutečně po opakovaném zadání inzerátu dodnes nikdo skutečně nechtěného a postiženého ptáka nepřenechal. Proto apeluji na chovatele, kteří vlastní ptáka s handicapem, aby ještě před tím, než na něho šlápnou, utratí ho nebo pustí do přírody zemřít, aby zvážili možnost, že takový pták má právo na život. Zařízení papírů na zaslání, odvezení ptáka na nádraží ve srovnání s několika dalšími roky jeho života je pouhých pár hodin. Utracení, jak vidno je nejjednodušší a nejrychlejší cestou, jak problém vyřešit. Zvažte možnost dát šanci...Pták, papoušek například s amputovanou nohou může mít širší bidla, prkýnka s měkkou plochou, která ho nebude tlačit na masitý pahýl, pokud má vybavení poliéry vhodné k jeho postižení, může spokojeně žít dlouhou dobu. Spárovat se mohou například i různé druhy rozel, na společné soužití jim to nevadí. Radost z toho, že je neutratíte Vám vrátí častěji více, než pták zdravý. Tento příspěvek nepíšu, abych si zajistil spoustu nabídek, ale proto, aby se chovatelé zamysleli nad tím, jak se dá řešit situace s ptáky, kteří měli smůlu. S chovatelským pozdravem Martin Záruba

Je to dojemné ale třeba já mám ptáky zabezpečené aby na ně kuna,kočka ajiná havět nemohla což vy jste nedokázal.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to dojemné ale třeba já mám ptáky zabezpečené aby na ně kuna,kočka ajiná havět nemohla což vy jste nedokázal.

Každý jsme chybující, takže mnohdy se i dílem náhody stane, že za svou chybu zaplatíme ztrátou, která je smutná. Někdy máme vše dostatečně zabezpečené, ale dílem náhody se zase stane jiná věc, kterou neočekáváme. Nikdy nikdo nemůže říct, že nad nečekanou událostí vyhraje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,

rád bych také zareagoval do této diskuse. Papoušky a všeobecně zvířata chovám 21 let od svých sedmi. Chovatelství je pro mne vášeň a velkým hobby. Mnohokrát jsme se setkal s tím, že nešťastnou náhodou mi třeba kočka nebo kuna vytrhla přes pletivo ptákovi nožku, buď zlomila nebo vytrhla naprosto celou. Pokud pták nevykrvácel přes noc, často se mi ho podařilo zachránit a spokojeně pak žil další roky i s tímto handicapem. Měl jsem zdravé chovné páry, od kterých jsem očekával mladé a někdy se stalo, že prostě je tak nechtěli zasednout a byli skutečně jen chovanými ptáky pro radost, které jsem sponzoroval ze svých ušetřených peněz. Jednou jsem na burze dostal roselu penant, která neměla nohu. Tehdy jsem si řekl, že rozdíl mezi tak krásným ptákem a ptákem \"nešpatným\"(jak uvádí zadavatelka) je pouze v tom, že nemá nohu. Přišlo období, kdy jsem měl slabost pro všechny ty postižené ptáky, kteří neměli tolik štěstí a začal jsem vyloženě hledat ty, kterým bych dal šanci. K penantce jsem pořídil samce se zlomeným křídlem a vytvořil jsem tak celý pár. Sehnal jsem dále roselu žlutohlavou, která měla poškození zobáku, že vypadala jako kachna. Vždy jsem jí rovně rostoucí zobák upravil a vypadala velmi zajímavě. Podařilo se mi sehnat více postižených ptáků a osadil jsem jimi voliéry tak, aby společně vycházeli a žili v pohodě. Sice jsem od nich neodchoval nic, ale dal jsem jim možnost žít a dožít. Jak tomu bývá, přišlo neštěstí a kuna se mi v noci dostala přes dvojité pletivo a zakouska mi ptáky, které jsem měl týden ve společné voliéře, když jsem chtěl kompletně vyčistit jednotlivé voliéry v předjaří loňského roku. Dost mě to mrzelo, protože jsem nepředpokládal, že během týdne přijdu o všechny. V poslední době jsem několikrát inzeroval, že rád přijmu nebo levněji koupím postižené a handicapované papoušky, kteří jsou v chovu bezcenní, abych jim mohl dát možnost žít...Ozvalo se mi několik chovatelů s nabídkami různě handicapovaných ptáků, například bez nohy, s vypíchlým okem ap. Věřte ne bo ne, ale každý se odmlčel a již více nereqagoval. Doufám jen, že našli nové zájemce a že ptáky neutratili. Mnoho těch chovatelů není z mého kraje, proto jsem se s nimi domluvil na případném zaslání kurýrem ČD na mé náklady. Snad je zařizování papíru nutného k zaslání neodradilo,ale skutečně po opakovaném zadání inzerátu dodnes nikdo skutečně nechtěného a postiženého ptáka nepřenechal. Proto apeluji na chovatele, kteří vlastní ptáka s handicapem, aby ještě před tím, než na něho šlápnou, utratí ho nebo pustí do přírody zemřít, aby zvážili možnost, že takový pták má právo na život. Zařízení papírů na zaslání, odvezení ptáka na nádraží ve srovnání s několika dalšími roky jeho života je pouhých pár hodin. Utracení, jak vidno je nejjednodušší a nejrychlejší cestou, jak problém vyřešit. Zvažte možnost dát šanci...Pták, papoušek například s amputovanou nohou může mít širší bidla, prkýnka s měkkou plochou, která ho nebude tlačit na masitý pahýl, pokud má vybavení poliéry vhodné k jeho postižení, může spokojeně žít dlouhou dobu. Spárovat se mohou například i různé druhy rozel, na společné soužití jim to nevadí. Radost z toho, že je neutratíte Vám vrátí častěji více, než pták zdravý. Tento příspěvek nepíšu, abych si zajistil spoustu nabídek, ale proto, aby se chovatelé zamysleli nad tím, jak se dá řešit situace s ptáky, kteří měli smůlu. S chovatelským pozdravem Martin Záruba

Dobrý den pane Zárubo, váš přístup je trochu naivní a poznámka o vytržených končetinách je bezohlednost vůči vašim chovancům. Necháváte je napospas kolem chodícím predátorům. To by měl chovatel zabezpečit. Je ale potřeba rozlišit úraz , například stráta nohy a nevyléčitelnou nemoc, při které následuje pomalé úmírání, které chovatel není ochoten snášet, protože s dotyčným tvorem natolik cítí, že mu se snaží pomoci. Patrně byste také nepřijal do chovu ptáka s nebezpečným viriovým onemocněním, které by ohrozilo celý váš chov a vás samotného. Už jsem to jednou napsal. Přijdou situace, kdy chovatel musí použít hlavu a zamyslet se.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den pane Zárubo, váš přístup je trochu naivní a poznámka o vytržených končetinách je bezohlednost vůči vašim chovancům. Necháváte je napospas kolem chodícím predátorům. To by měl chovatel zabezpečit. Je ale potřeba rozlišit úraz , například stráta nohy a nevyléčitelnou nemoc, při které následuje pomalé úmírání, které chovatel není ochoten snášet, protože s dotyčným tvorem natolik cítí, že mu se snaží pomoci. Patrně byste také nepřijal do chovu ptáka s nebezpečným viriovým onemocněním, které by ohrozilo celý váš chov a vás samotného. Už jsem to jednou napsal. Přijdou situace, kdy chovatel musí použít hlavu a zamyslet se.

Dobrý den, samozřejmě je nutné rozlišit handicap a nemoc. Pták s postižením může bez problémů žít a se svou vadou se vypořádá. Pokud se jedná o pomalé umírání způsobené nemocí, chápu, že se chovatel rozhodne raději ptáka utratit. Co se týká predátorů, jistě každý ví, že mnohdy ani dvojité pletivo nestačí k tomu, aby ptáci byli v naprostém bezpečí. Ono noční řádění kuny po voliérách, ba dokonce celých kuních rodin, kdy stará s sebou bere na lov odrostlejší mláďata, je často pěkný neštěstí. Ptáci často létají splašeně po voliérách, toto létání ještě více rajcuje predátory a může se stát, že ráno najdete pomláceného ptáka buď na prsou nebo na hlavě právě z důvodu návštěvy škodné. Mnohdy právě tímto způsobem dochází ke zlomeninám křídel, naraženinám a jiným problémům. Dvojité pletivo je myslím dostatečným zabezpečením, nikdo přece na noc nezakrývá voliéry dekou a ne všichni donutí vždy papoušky spát ve vnitřní ubikaci. Rozhodně souhlasím v tom, že by nikdo nechtěl do chovu ptáka s virovým onemocněním, předpokládám, že solidní chovatel nepřenechá napůl mrtvého nemocného ptáka někomu dalšímu. I když ani bych se nedivil, co se někdy nabízí na burzách a dává se do výkupu, mě někdy docela dost překvapuje. Můj příspěvek by neměl být brán jako impuls k negativním reakcím, šlo mi především o vyjádření mého názoru na možnost dát šanci žít handicapovaným ptákům, nikoliv nabádání k trápení nemocných zvířat, pro které je utracení jedinou cestou k vysvobození z nevyléšitelné nemoci, či šířením nakažlivé choroby. Přeji všem chovatelům hezké prožití doufejme již přcházejícího jara. S pozdravem Martin Záruba

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, samozřejmě je nutné rozlišit handicap a nemoc. Pták s postižením může bez problémů žít a se svou vadou se vypořádá. Pokud se jedná o pomalé umírání způsobené nemocí, chápu, že se chovatel rozhodne raději ptáka utratit. Co se týká predátorů, jistě každý ví, že mnohdy ani dvojité pletivo nestačí k tomu, aby ptáci byli v naprostém bezpečí. Ono noční řádění kuny po voliérách, ba dokonce celých kuních rodin, kdy stará s sebou bere na lov odrostlejší mláďata, je často pěkný neštěstí. Ptáci často létají splašeně po voliérách, toto létání ještě více rajcuje predátory a může se stát, že ráno najdete pomláceného ptáka buď na prsou nebo na hlavě právě z důvodu návštěvy škodné. Mnohdy právě tímto způsobem dochází ke zlomeninám křídel, naraženinám a jiným problémům. Dvojité pletivo je myslím dostatečným zabezpečením, nikdo přece na noc nezakrývá voliéry dekou a ne všichni donutí vždy papoušky spát ve vnitřní ubikaci. Rozhodně souhlasím v tom, že by nikdo nechtěl do chovu ptáka s virovým onemocněním, předpokládám, že solidní chovatel nepřenechá napůl mrtvého nemocného ptáka někomu dalšímu. I když ani bych se nedivil, co se někdy nabízí na burzách a dává se do výkupu, mě někdy docela dost překvapuje. Můj příspěvek by neměl být brán jako impuls k negativním reakcím, šlo mi především o vyjádření mého názoru na možnost dát šanci žít handicapovaným ptákům, nikoliv nabádání k trápení nemocných zvířat, pro které je utracení jedinou cestou k vysvobození z nevyléšitelné nemoci, či šířením nakažlivé choroby. Přeji všem chovatelům hezké prožití doufejme již přcházejícího jara. S pozdravem Martin Záruba

Martine, ačkoliv s tím spousta chovatelů nebude souhlasit, mě jste se přesně trefil do noty,děkuji Vám za Váš příspěvek, taky mne někdy zlobí, jak lehce někdy lidé rozhodují o smrti zvířat ve své absolutní moci. Něco jiného je ukončit trápení a něco jiného sbavit se nehezkého nebo nechtěného, samozřejmě nikdo zde nefotí a nechlubí se svými vlastními průšvihy, ani já ne. Mám doma bezvadného králováka bez prstů, naučila jsem ho chodit pro dobroty, ale jinak mu nechávám prostor k životu ve volieře, doufám, že k němu brzy přidám stejně smutně postiženou slečnu jako společnost. Pro upřesnění nemám žádný útulek pro přestárlé a zmrzačené koně nebo psy a ani papoušky, někdy to naopak lidé přehánějí a neumí ukrátit trápení. Ale toto téma jsem zakládala proto, že mne zajímá, jak by asi měli dopadnout třeba i "špatní" papoušci s vrozenou či způsobenou vadou či nemocí, které je mi líto utratit nebo nenápadně prodat a způsobit tím starosti jim samotným a také dalším lidem. Děkuji všem, kteří mi slušně pomáháte ujasňovat si představy o správném chovatelství. Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro 30.32 pracovala jsem v Praze ve veterin. ordinaci , a ve veterin. nemocnici Říčany u Prahy

a neúčastnila jste se konferencí o ochraně zvířat na VFU? Já jen, že pod Vaším jménem vyšlo moc zajímavých článků, ale je možné že je to jen shoda jmen. Mějte se moc fajn

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a neúčastnila jste se konferencí o ochraně zvířat na VFU? Já jen, že pod Vaším jménem vyšlo moc zajímavých článků, ale je možné že je to jen shoda jmen. Mějte se moc fajn

Ano články jsem vydávala a ještě občas vydávám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Martine, ačkoliv s tím spousta chovatelů nebude souhlasit, mě jste se přesně trefil do noty,děkuji Vám za Váš příspěvek, taky mne někdy zlobí, jak lehce někdy lidé rozhodují o smrti zvířat ve své absolutní moci. Něco jiného je ukončit trápení a něco jiného sbavit se nehezkého nebo nechtěného, samozřejmě nikdo zde nefotí a nechlubí se svými vlastními průšvihy, ani já ne. Mám doma bezvadného králováka bez prstů, naučila jsem ho chodit pro dobroty, ale jinak mu nechávám prostor k životu ve volieře, doufám, že k němu brzy přidám stejně smutně postiženou slečnu jako společnost. Pro upřesnění nemám žádný útulek pro přestárlé a zmrzačené koně nebo psy a ani papoušky, někdy to naopak lidé přehánějí a neumí ukrátit trápení. Ale toto téma jsem zakládala proto, že mne zajímá, jak by asi měli dopadnout třeba i "špatní" papoušci s vrozenou či způsobenou vadou či nemocí, které je mi líto utratit nebo nenápadně prodat a způsobit tím starosti jim samotným a také dalším lidem. Děkuji všem, kteří mi slušně pomáháte ujasňovat si představy o správném chovatelství. Petra

Petro, prosím vás, snažíte se diskutovat o vztazích chovatelů k ptákům, ujasňovat si představy o správném chovatelství a potom napíšete. Cituji: ..ale pro mne teď na jaře celkem přijatelné řešení, otevřít klec a ............. A je to v p... To snad nemyslíte vážně. Vy jste snad schopna vypustit i norky z norčí farmy do volné přírody.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,

rád bych také zareagoval do této diskuse. Papoušky a všeobecně zvířata chovám 21 let od svých sedmi. Chovatelství je pro mne vášeň a velkým hobby. Mnohokrát jsme se setkal s tím, že nešťastnou náhodou mi třeba kočka nebo kuna vytrhla přes pletivo ptákovi nožku, buď zlomila nebo vytrhla naprosto celou. Pokud pták nevykrvácel přes noc, často se mi ho podařilo zachránit a spokojeně pak žil další roky i s tímto handicapem. Měl jsem zdravé chovné páry, od kterých jsem očekával mladé a někdy se stalo, že prostě je tak nechtěli zasednout a byli skutečně jen chovanými ptáky pro radost, které jsem sponzoroval ze svých ušetřených peněz. Jednou jsem na burze dostal roselu penant, která neměla nohu. Tehdy jsem si řekl, že rozdíl mezi tak krásným ptákem a ptákem \"nešpatným\"(jak uvádí zadavatelka) je pouze v tom, že nemá nohu. Přišlo období, kdy jsem měl slabost pro všechny ty postižené ptáky, kteří neměli tolik štěstí a začal jsem vyloženě hledat ty, kterým bych dal šanci. K penantce jsem pořídil samce se zlomeným křídlem a vytvořil jsem tak celý pár. Sehnal jsem dále roselu žlutohlavou, která měla poškození zobáku, že vypadala jako kachna. Vždy jsem jí rovně rostoucí zobák upravil a vypadala velmi zajímavě. Podařilo se mi sehnat více postižených ptáků a osadil jsem jimi voliéry tak, aby společně vycházeli a žili v pohodě. Sice jsem od nich neodchoval nic, ale dal jsem jim možnost žít a dožít. Jak tomu bývá, přišlo neštěstí a kuna se mi v noci dostala přes dvojité pletivo a zakouska mi ptáky, které jsem měl týden ve společné voliéře, když jsem chtěl kompletně vyčistit jednotlivé voliéry v předjaří loňského roku. Dost mě to mrzelo, protože jsem nepředpokládal, že během týdne přijdu o všechny. V poslední době jsem několikrát inzeroval, že rád přijmu nebo levněji koupím postižené a handicapované papoušky, kteří jsou v chovu bezcenní, abych jim mohl dát možnost žít...Ozvalo se mi několik chovatelů s nabídkami různě handicapovaných ptáků, například bez nohy, s vypíchlým okem ap. Věřte ne bo ne, ale každý se odmlčel a již více nereqagoval. Doufám jen, že našli nové zájemce a že ptáky neutratili. Mnoho těch chovatelů není z mého kraje, proto jsem se s nimi domluvil na případném zaslání kurýrem ČD na mé náklady. Snad je zařizování papíru nutného k zaslání neodradilo,ale skutečně po opakovaném zadání inzerátu dodnes nikdo skutečně nechtěného a postiženého ptáka nepřenechal. Proto apeluji na chovatele, kteří vlastní ptáka s handicapem, aby ještě před tím, než na něho šlápnou, utratí ho nebo pustí do přírody zemřít, aby zvážili možnost, že takový pták má právo na život. Zařízení papírů na zaslání, odvezení ptáka na nádraží ve srovnání s několika dalšími roky jeho života je pouhých pár hodin. Utracení, jak vidno je nejjednodušší a nejrychlejší cestou, jak problém vyřešit. Zvažte možnost dát šanci...Pták, papoušek například s amputovanou nohou může mít širší bidla, prkýnka s měkkou plochou, která ho nebude tlačit na masitý pahýl, pokud má vybavení poliéry vhodné k jeho postižení, může spokojeně žít dlouhou dobu. Spárovat se mohou například i různé druhy rozel, na společné soužití jim to nevadí. Radost z toho, že je neutratíte Vám vrátí častěji více, než pták zdravý. Tento příspěvek nepíšu, abych si zajistil spoustu nabídek, ale proto, aby se chovatelé zamysleli nad tím, jak se dá řešit situace s ptáky, kteří měli smůlu. S chovatelským pozdravem Martin Záruba

Dobrý den.Jaksi jste odbočil od zadaného příspěvku "francouzké pelichání".To co píšete je hezké,ale Vy ste nezabezpečil ptáky tak ,aby je Vám jak píšete kuna nezakousla-možná to byla lasička,která proleze pletivem,ale kuna nevím,jak by se dostala přes dvojté pletivo.Ted se vrátím k "francouzkému pelichání",pokud ho máte v chovu u andulek,je potřeba tento chov Bohužel zlikvidovat.O tom,že pták nemá nohu či oko,a Vy si ho necháte a dožije u Vás to je v pořádku.Protože jaksi nerozšiřuje nemoc,což u "francouzkého pelichání "nejde říct..Chovu zdar Karel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Petro, prosím vás, snažíte se diskutovat o vztazích chovatelů k ptákům, ujasňovat si představy o správném chovatelství a potom napíšete. Cituji: ..ale pro mne teď na jaře celkem přijatelné řešení, otevřít klec a ............. A je to v p... To snad nemyslíte vážně. Vy jste snad schopna vypustit i norky z norčí farmy do volné přírody.

Souhlas, vypuštění ptáka do volné přírody je rozsudek smrti a to ve velmi krátké lhůtě... Takový krahujec se objeví a sebere Vašeho svobodného papouška než se stačíte otočit... je to alibismus, papouška nechcete zabít, ale když ho zabije krahujec, tak to už je OK?