Neregistrovaný uživatel
Stalo se to před 10 lety ........... Jednoho letního dne se díval můj dědeček na úrodu švestek ........a zjistil,že na tom stromě sedí něco modrého,ale švestka to není ( aspoň se mu to tak jevilo ).Donesl si dalekohled,a ejhle - nebyla to švestka,ale tmavě modrý papušek..........vyhnal mého strejdu na švestku lapat papouška...........strejdův lov byl úspěšný .......a tak přišel domů Pepíček ......
! Děda rozvěsil letáky,že byla nalezena andulka,ale nikdo se neozval.Pak započal výrobu klece.Papoušek lítal po kuchyni,babička se držela za hlavu,a děda rychle vyráběl klec.
.Jenže s milým Pepou nebyla vůbec žádná řeč - kloval po všem živém,a to i při krmení.Když už to bylo skoro půl roku,začala jsem milého papouška ochočovat - chodila jsem za ním po kuchyni,a dávala mu prst.......Napřed ulítával,pak kloval,pak se jednoho dne osměllil,a vlezl mi na prst. ( ten pocit blaha,a rodosti, v mém nitru nejde ani popsat. ) -to už uplynulo skoro půl roku .Pak za mnou lítal i když jsem mu nedávala prst - zkrátka mi sedl vždycky na rameno,ale i na hlavu.
Chodil mi "skřehotat" do ucha.Pak za mnou lítal všude - poznal mě po hlase,takže se nakonec dostal až do obýváku na stůl.Rozhazoval karty,občas někomu spadnul do polívky ( naštěstí nejíme a nemáme rádi horké polévky ),okusoval buchty,a hrozně křičel,když babička umývala nádobí.Bylo to nádherných 7 let s mým tmavě modrým přítelem Pepíkem.Po nějákem čase jsem zjistila,že to není Pepa,ale Pepína - měl to hnědé nad zobákem ( ozbí se tomu říká? ).Ale jedno vím - byl to věrný kamarád,který se rád mazlil,a na stole u mne sedával dlouhé hodiny.......Mluvit se nikdy nenaučil.Zkoušeli jsme to všelijak.Tak se mi prosím nedivte,že chci mít malého přítulného kamaráda,ale tentokrát se jmenuje Filip.Ale to je už jiné vyprávění...........................
A i když Filipa krmím,starám se o něj,jako o batole,kupuji mu hračky,chci mu uděla ptačí strom,mluvím na něj,dávám mu jíst z ruky,tak přesto přiletí za mým manželem,a ne za mnou,a mě je pak líto,že na mě ten papoušek dělá jen nálety, a nepřiletí,a nepřiletí,uličník.
PS:Děkuji i tímto všem za cenné rady.Tak mi držte palce! Budu se snažit ještě víc!A za doporučenou literaturu - přelouskám ji.
Srdečný díky a zdravím ZUZANA.H
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Stalo se to před 10 lety ........... Jednoho letního dne se díval můj dědeček na úrodu švestek ........a zjistil,že na tom stromě sedí něco modrého,ale švestka to není ( aspoň se mu to tak jevilo ).Donesl si dalekohled,a ejhle - nebyla to švestka,ale tmavě modrý papušek..........vyhnal mého strejdu na švestku lapat papouška...........strejdův lov byl úspěšný .......a tak přišel domů Pepíček ......! Děda rozvěsil letáky,že byla nalezena andulka,ale nikdo se neozval.Pak započal výrobu klece.Papoušek lítal po kuchyni,babička se držela za hlavu,a děda rychle vyráběl klec..Jenže s milým Pepou nebyla vůbec žádná řeč - kloval po všem živém,a to i při krmení.Když už to bylo skoro půl roku,začala jsem milého papouška ochočovat - chodila jsem za ním po kuchyni,a dávala mu prst.......Napřed ulítával,pak kloval,pak se jednoho dne osměllil,a vlezl mi na prst. ( ten pocit blaha,a rodosti, v mém nitru nejde ani popsat. ) -to už uplynulo skoro půl roku .Pak za mnou lítal i když jsem mu nedávala prst - zkrátka mi sedl vždycky na rameno,ale i na hlavu.
Chodil mi "skřehotat" do ucha.Pak za mnou lítal všude - poznal mě po hlase,takže se nakonec dostal až do obýváku na stůl.Rozhazoval karty,občas někomu spadnul do polívky ( naštěstí nejíme a nemáme rádi horké polévky ),okusoval buchty,a hrozně křičel,když babička umývala nádobí.Bylo to nádherných 7 let s mým tmavě modrým přítelem Pepíkem.Po nějákem čase jsem zjistila,že to není Pepa,ale Pepína - měl to hnědé nad zobákem ( ozbí se tomu říká? ).Ale jedno vím - byl to věrný kamarád,který se rád mazlil,a na stole u mne sedával dlouhé hodiny.......Mluvit se nikdy nenaučil.Zkoušeli jsme to všelijak.Tak se mi prosím nedivte,že chci mít malého přítulného kamaráda,ale tentokrát se jmenuje Filip.Ale to je už jiné vyprávění...........................
A i když Filipa krmím,starám se o něj,jako o batole,kupuji mu hračky,chci mu uděla ptačí strom,mluvím na něj,dávám mu jíst z ruky,tak přesto přiletí za mým manželem,a ne za mnou,a mě je pak líto,že na mě ten papoušek dělá jen nálety, a nepřiletí,a nepřiletí,uličník.
PS:Děkuji i tímto všem za cenné rady.Tak mi držte palce! Budu se snažit ještě víc!A za doporučenou literaturu - přelouskám ji.
Srdečný díky a zdravím ZUZANA.H
Tak nám sem občas hoďte další příběh, dobře se to čte.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak nám sem občas hoďte další příběh, dobře se to čte.
Na těchto stránkách je potřeba občas pohladit po duši.Pište dál.Přeji hezký den.Franta
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Stalo se to před 10 lety ........... Jednoho letního dne se díval můj dědeček na úrodu švestek ........a zjistil,že na tom stromě sedí něco modrého,ale švestka to není ( aspoň se mu to tak jevilo ).Donesl si dalekohled,a ejhle - nebyla to švestka,ale tmavě modrý papušek..........vyhnal mého strejdu na švestku lapat papouška...........strejdův lov byl úspěšný .......a tak přišel domů Pepíček ......! Děda rozvěsil letáky,že byla nalezena andulka,ale nikdo se neozval.Pak započal výrobu klece.Papoušek lítal po kuchyni,babička se držela za hlavu,a děda rychle vyráběl klec..Jenže s milým Pepou nebyla vůbec žádná řeč - kloval po všem živém,a to i při krmení.Když už to bylo skoro půl roku,začala jsem milého papouška ochočovat - chodila jsem za ním po kuchyni,a dávala mu prst.......Napřed ulítával,pak kloval,pak se jednoho dne osměllil,a vlezl mi na prst. ( ten pocit blaha,a rodosti, v mém nitru nejde ani popsat. ) -to už uplynulo skoro půl roku .Pak za mnou lítal i když jsem mu nedávala prst - zkrátka mi sedl vždycky na rameno,ale i na hlavu.
Chodil mi "skřehotat" do ucha.Pak za mnou lítal všude - poznal mě po hlase,takže se nakonec dostal až do obýváku na stůl.Rozhazoval karty,občas někomu spadnul do polívky ( naštěstí nejíme a nemáme rádi horké polévky ),okusoval buchty,a hrozně křičel,když babička umývala nádobí.Bylo to nádherných 7 let s mým tmavě modrým přítelem Pepíkem.Po nějákem čase jsem zjistila,že to není Pepa,ale Pepína - měl to hnědé nad zobákem ( ozbí se tomu říká? ).Ale jedno vím - byl to věrný kamarád,který se rád mazlil,a na stole u mne sedával dlouhé hodiny.......Mluvit se nikdy nenaučil.Zkoušeli jsme to všelijak.Tak se mi prosím nedivte,že chci mít malého přítulného kamaráda,ale tentokrát se jmenuje Filip.Ale to je už jiné vyprávění...........................
A i když Filipa krmím,starám se o něj,jako o batole,kupuji mu hračky,chci mu uděla ptačí strom,mluvím na něj,dávám mu jíst z ruky,tak přesto přiletí za mým manželem,a ne za mnou,a mě je pak líto,že na mě ten papoušek dělá jen nálety, a nepřiletí,a nepřiletí,uličník.
PS:Děkuji i tímto všem za cenné rady.Tak mi držte palce! Budu se snažit ještě víc!A za doporučenou literaturu - přelouskám ji.
Srdečný díky a zdravím ZUZANA.H
príma, povídání.....!!!!
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
príma, povídání.....!!!!
No, možná jste ten čas mohla věnovat třeba na výrobu toho ptačího stromu...
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No, možná jste ten čas mohla věnovat třeba na výrobu toho ptačího stromu...
Nenechte se zvyklat,ten člověk by potřeboval také nějakého kamaráda,přejme mu ať nějakého najde.Hezký večer Franta.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Stalo se to před 10 lety ........... Jednoho letního dne se díval můj dědeček na úrodu švestek ........a zjistil,že na tom stromě sedí něco modrého,ale švestka to není ( aspoň se mu to tak jevilo ).Donesl si dalekohled,a ejhle - nebyla to švestka,ale tmavě modrý papušek..........vyhnal mého strejdu na švestku lapat papouška...........strejdův lov byl úspěšný .......a tak přišel domů Pepíček ......! Děda rozvěsil letáky,že byla nalezena andulka,ale nikdo se neozval.Pak započal výrobu klece.Papoušek lítal po kuchyni,babička se držela za hlavu,a děda rychle vyráběl klec..Jenže s milým Pepou nebyla vůbec žádná řeč - kloval po všem živém,a to i při krmení.Když už to bylo skoro půl roku,začala jsem milého papouška ochočovat - chodila jsem za ním po kuchyni,a dávala mu prst.......Napřed ulítával,pak kloval,pak se jednoho dne osměllil,a vlezl mi na prst. ( ten pocit blaha,a rodosti, v mém nitru nejde ani popsat. ) -to už uplynulo skoro půl roku .Pak za mnou lítal i když jsem mu nedávala prst - zkrátka mi sedl vždycky na rameno,ale i na hlavu.
Chodil mi "skřehotat" do ucha.Pak za mnou lítal všude - poznal mě po hlase,takže se nakonec dostal až do obýváku na stůl.Rozhazoval karty,občas někomu spadnul do polívky ( naštěstí nejíme a nemáme rádi horké polévky ),okusoval buchty,a hrozně křičel,když babička umývala nádobí.Bylo to nádherných 7 let s mým tmavě modrým přítelem Pepíkem.Po nějákem čase jsem zjistila,že to není Pepa,ale Pepína - měl to hnědé nad zobákem ( ozbí se tomu říká? ).Ale jedno vím - byl to věrný kamarád,který se rád mazlil,a na stole u mne sedával dlouhé hodiny.......Mluvit se nikdy nenaučil.Zkoušeli jsme to všelijak.Tak se mi prosím nedivte,že chci mít malého přítulného kamaráda,ale tentokrát se jmenuje Filip.Ale to je už jiné vyprávění...........................
A i když Filipa krmím,starám se o něj,jako o batole,kupuji mu hračky,chci mu uděla ptačí strom,mluvím na něj,dávám mu jíst z ruky,tak přesto přiletí za mým manželem,a ne za mnou,a mě je pak líto,že na mě ten papoušek dělá jen nálety, a nepřiletí,a nepřiletí,uličník.
PS:Děkuji i tímto všem za cenné rady.Tak mi držte palce! Budu se snažit ještě víc!A za doporučenou literaturu - přelouskám ji.
Srdečný díky a zdravím ZUZANA.H
Filípek si prostě vybral. Buď ráda, že on je šťastný. A že dělá nálety? To proto, že mu děláš konkurenci a to přece žádný papoušek nesnese Můžeš doufat, že se to během dospívání změní. Někdy se to stává, že začne papoušek brát oba členy rodiny tak na střídačku za nejlepšího partnera. Každopádně teď máš tu výhodu, že místo, aby ti papoušek seděl za krkem a ožužlával ti vlasy, tak na něj pěkně vidíš. Můžeš se kochat pohledem na oba